(11.40 hodin)
(pokračuje Filip)
S přednostním právem se hlásí ještě předseda klubu sociální demokracie Jan Chvojka.
Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já se moc omlouvám. Jeden z důvodů, proč tady nebyl žádný ministr, zejména paní Jana Maláčová, byl ten, že v 11 hodin byla od pondělí naplánována tisková konference, kde je paní ministryně, ale zároveň tam s ní jsou i dvě naše poslankyně, paní kolegyně Gajdůšková a paní kolegyně Valachová. Já bych moc stál o to, aby u toho hlasovány byly. Tisková konference pomalu končí a už jsou na cestě, skoro na cestě sem, takže já bych poprosil ještě o 10 minut navíc. Děkuji, 10 minut navíc té pauzy. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, takže vyhlašuji přestávku do 11.50 hodin a v 11.50 hodin budeme o tom návrhu hlasovat. Musím respektovat návrhy všech poslaneckých klubů, ale hlásí se ještě předtím předseda klubu KDU-ČSL.
Poslanec Jan Bartošek: Pane místopředsedo, jenom mě ujistěte, že je možné poté, co padne procedurální návrh, o kterém se dává hlasovat bezprostředně, brát pauzy. Jsem přesvědčen, že to tak možné není, že byste po procedurálním návrhu měl dát hlasovat, a poté by měla následovat pauza. (Hlasy z pléna: Ano! Ano!)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ale kdyby to byl procedurální návrh klasický, tak bych tomu dobře rozuměl, ale byl to procedurální návrh o tom, jak dlouhou přestávku potřebují jednotlivé poslanecké kluby na to, aby soustředily poslance do sálu. Takhle to znělo, nezlobte se na mě. O to samé požádal pan místopředseda Okamura a o to samé žádá předseda předseda jiného klubu. Chápu, ale ten návrh na přerušení byl koncipován tak, že se má o tom hlasovat, a pan kolega místopředseda Okamura požádal v tom hlasování o soustředění poslanců do sálu. Já jsem vyhověl, a jestli jsem vyhověl jednomu klubu, nezbývá mně než vyhovět druhému klubu.
Chápu, že jde o procedurální návrh, ale kdybyste protestoval, pane předsedo klubu KDU-ČSL, už u toho, co řekl pan kolega Okamura, tak bych se k tomu zachoval přesně podle jednacího řádu. Můžeme, samozřejmě je to v procedurálních poznámkách, těch 10 minut tady vyčerpat, jak vidím, takže první, kdo se s přednostním právem přihlásil, byl Jan Bartošek, poté Jana Černochová, potom Jan Lipavský. Máte slovo.
Poslanec Jan Bartošek: Pane místopředsedo, v kontextu toho, že jsme v náhradních prostorech, tak jsem poměrně akceptoval připomínku pana místopředsedy Okamury, která mi v ten moment přišla legitimní, a rozuměl jsem tomu, že jistý prostor pro to, aby poslanci přišli do sálu, je namístě. Každopádně prodlužování této pauzy mi připadá neadekvátní, protože každý poslanec je zodpovědný za to, aby byl přítomen v jednacím sálu a jednání se účastnil. To není o tom, že si někdo skočí tady na Malostranské náměstí do Besedy na pivo a my na něj budeme čekat. Takhle se přece nejedná. Prostě já jsem dal procedurální návrh a jsem přesvědčen, že se má dát hlasovat bezprostředně.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já tomu rozumím, ale musel jsem vyhovět jednacímu řádu ve věci, že tady musí být ministr. To jsem musel vyhovět. Nemám žádnou páku na členy vlády jako předsedající, požádal jsem o to předsedy poslaneckých klubů vládních stran. Ti zajistili pana ministra zdravotnictví, který ochotně přijel. Poté jsme řekli, že budeme hlasovat. Padl procedurální návrh, ale to soustředění se do sálu týká.
Takže teď paní kolegyně Černochová k témuž. Máte slovo.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych chtěla říct, že pan kolega Bartošek to zrekapituloval zcela jasně. On ten procedurální návrh vznesl, po něm vystoupil pan Okamura, pan místopředseda Okamura, který poprosil místo gongu a místo takového toho našeho standardního čekání, než budeme mačkat tlačítka, poprosil o přestávku. A ve chvíli, kdy uplynula ta doba, tak jste měl dát hlasovat. Jiné návrhy tady už zaznívat neměly. I procedurální návrhy se přece předkládají v nějakém pořadí, a k tomu hlasování tedy má dojít. Dejte tedy, pane místopředsedo, hlasovat tak, aby to skutečně bylo v souladu s jednacím řádem. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pokud nikdo další, znovu zazvoním (Zvonek, gong.) a budeme hlasovat o procedurálním návrhu Jana Bartoška na přerušení 114. schůze do 30. 8.
Zahájil jsem hlasování číslo 5. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti? Děkuji vám.
Hlasování číslo 5, z přítomných 100 pro 26, proti 28. Návrh nebyl přijat.
Budeme tedy pokračovat v jednání 114. schůze, a to vystoupením paní poslankyně Jarošové jako zástupce navrhovatelů, která si požádala o úvodní slovo. Máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Monika Jarošová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, jménem kolegyně Lucie Šafránkové vám chci dnes moc poděkovat za všechny dosavadní debaty nad naším návrhem na změny zákona o pomoci v hmotné nouzi a některých dalších souvisejících zákonů. Byla to dlouhá, někdy celkem trnitá cesta, ale současně cesta a práce, která mě nesmírně obohatila a která - pevně věřím - přispěla, a hlavně ještě přispěje ke zkvalitnění naší sociální legislativy a praxe v oblasti našich systémů sociálních dávek.
Návrh, který dnes projednáváme v závěrečném čtení, je výsledkem více než dvouleté tvrdé práce, výsledkem stovek odborných a politických jednání. Mnozí z vás to dobře víte z vlastní zkušenosti, protože jste v průběhu času začali na úpravách tohoto návrhu spolupracovat, a i za to vám moc děkujeme. Chceme opravdu upřímně poděkovat každému, kdo se na této spolupráci podílel a kdo na ni přispěl. Jsou to zejména kolegové Marek Novák, Jana Pastuchová, Eva Fialová, Hana Aulická Jírovcová, Alena Gajdůšková, Jan Bauer a rovněž i někteří další.
Je nepochybné, že se nám společně podařila opravdu mimořádná věc, a nyní je před námi poslední, ale ten naprosto zásadní a rozhodující krok, dotáhnout naše snažení do úspěšného konce, kterým je finální schválení návrhu ještě v tomto volebním období tak, aby začal co nejdříve fungovat v každodenní praxi. Chceme také poděkovat zástupcům Ministerstva práce a sociálních věcí za jejich přístup v poslední fázi přípravy komplexního pozměňovacího návrhu k naší původní předloze.
Kolegyně a kolegové, základní myšlenkou našich návrhů je snaha, aby z veřejných peněz vyplácená pomoc v hmotné nouzi a státní sociální podpora sloužily pouze jako nezbytná pomoc těm občanům, kteří se dostali do určité existenční krize a snaží se z ní vlastními silami a vlastní prací dostat, anebo též jako nezbytná, nutná a potřebná pomoc těm našim spoluobčanům, kteří z objektivních důvodů pracovat nemohou, jako jsou například senioři nebo zdravotně postižení, to vše za splnění přesně a striktně daných zákonných podmínek a parametrů.
Náš návrh zavádí do systému sociálních dávek přehledná pravidla a řád a vrací mu jeho původní smysl být záchrannou sítí, nebo chcete-li záchrannou trampolínou pro okamžiky nenadálých životních krizí. A naopak, sociální dávky nesmí být již nadále vypláceny osobám, které se dlouhodobě vyhýbají práci, ačkoliv pracovat mohou, různými způsoby podvádí naše úřady a náš stát a v konečném důsledku i své spoluobčany, kteří je dobrovolně a dlouhodobě financují. ***
