(12.40 hodin)
(pokračuje Benešová)
Já bych ráda zdůraznila, co Ministerstvo spravedlnosti udělalo zejména pro ty oběti. Tak předně, v rámci (sněmovního) tisku 624 jsme společně se Senátem obětem znásilnění výslovně přiznali statut zvlášť zranitelné oběti. To je docela významné hledisko a posun před. Mají právo na bezplatného zmocněnce, mají právo na odbornou pomoc psychologickou, poradenství, sociální poradenství, právní pomoc a tak dále. V rámci (sněmovního) tisku 980 ministerstvo navrhuje zpřesnit znění § 18 odst. 1 o obětech trestných činů, které omezuje možnost kladení otázek směřujících do intimní oblasti vyslýchané oběti. Já si myslím, že i policie už je velmi dobře vyškolená, a sama jako advokátka, když jsem takovéto trestné činy zastupovala, vím, že na výslech oběti se vždycky dává nejzkušenější pracovnice z dotyčné služebny, která velmi citlivě s těmi oběťmi pracuje a velmi citlivě je vyslýchá. Ve strategii rovnosti žen a mužů na léta 2021 až 2030 je potom Institut pro kriminologii a sociální prevence zaúkolován tak, že má zmapovat a vyhodnotit stávající trestněprávní opatření, která jsou aplikována vůči pachatelům domácího násilí. Tam řadíme i tyto trestné činy.
Pokud jde o další opatření, samozřejmě náklady psychoterapie a jiné odborné pomoci, které by měly odstranit utrpěné újmy, tak tam je navrhováno, že dostanou i právní pomoc, a nejenom tedy právní pomoc, ale i finanční pomoc.
A nakonec zdůrazňuji i v podstatě ochranu oznamovatelů. V rámci nového zákona o ochraně oznamovatelů je to (sněmovní) tisk 1150, který prošel prvním čtením. Tak i zde oznamovatel takovéhoto jednání, které má znaky trestného činu, kam řadíme i tyto trestné činy, tak zde jsou určitá pravidla, která zvýhodňují ty oznamovatele. Je to zákaz odvetných opatření, mobbingu, bossingu, ostrakizace a tak dále. Takže tudy myslím cesta vede.
A jinak pokud jde o ty sazby, tak já tady mám taková lehká srovnání, co jsem připravila pro tuto Sněmovnu. Pokud jde o srovnání trestních sazeb se zahraničními úpravami, tak relevantně zejména § 185 odst. 2 trestního zákoníku, za který hrozí dva až deset let odnětí svobody, to je tedy u nás to klasické znásilnění. Podle německé úpravy tady máme trestní sazbu šest měsíců až pět let, takže vidíte menší. Dánská úprava je nula až osm let, belgická úprava pět až deset let, švédská dva až šest let, rakouská dva až deset let - ti to mají stejné - a lotyšská čtyři roky až deset let. Takže mám za to, že není dán důvod pro to, aby se zvyšovaly trestní sazby, že jsme plně v normě, a patříme dokonce k těm přísnějším státům.
Pokud jde o další, tak jsem byla ráno seznámena se dvěma pozměňovacími návrhy, které tady ve Sněmovně vznikly. Je to ten užší v rámci tisku a potom ten širší. Nevím, jestli jsou kompletní, ale pokud jde o ten užší pozměňovací návrh, je to zpřesnění skutkové podstaty trestného činu znásilnění a sexuálního nátlaku, tak tady jsme se radili na našem legislativním odboru a dospěli jsme k určitému neutrálnímu stanovisku. Je to tedy na vás a my nebudeme určitě proti, když to upravíte v této podobě. Pokud jde o ten širší návrh, zde už máme výhrady, a tady potom dávám negativní stanovisko.
To je asi vše, co jsem k tomu chtěla říci, a doufám, že budete rozumní a že to vyřešíte ke spokojenosti. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Budeme pokračovat. Než dám slovo paní místopředsedkyni, ještě seznámím Sněmovnu s omluvenkami: paní poslankyně Mračková Vildumetzová se nám omlouvá od 12.30 do konce jednacího dne z rodinných a zdravotních důvodů, pan poslanec Vymazal se omlouvá dnes od 9 do 9.35 z osobních důvodů a pan poslanec Polanský se omlouvá z dnešní schůze od 12.30 do 14.30 z pracovních důvodů. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Paní ministryně, dámy a pánové, násilí na ženách a problematika znásilnění nesmí být tabu a musí být předmětem veřejné diskuse. To zcela jistě nikdo nepopírá, ale naopak, toto téma nemá být politizováno, zneužíváno jako předvolební téma, nesmí se stát předmětem závodu o to, kdo navrhne přísnější tresty nebo absurdnější pravidla, která by měla tyto negativní jevy eliminovat. Pokud chceme tyto negativní jevy skutečně eliminovat a pokud chceme, aby bylo více pachatelů dopadeno a postiženo, musíme diskusi o této problematice racionalizovat. Násilníci často svou oběť znají dlouho, dokonce mohou být přímo z rodiny, mohou to být rodinní příslušníci, ale mnohdy jde i o psychické narušené osoby, které jednají impulzivně, pod vlivem emocí, alkoholu, drog, dalších návykových látek nebo psychických potíží, a rozhodně je, dámy a pánové, neodradí to, že by jim hrozil přísnější trest. V momentu, kdy útočí, nad trestem nepřemýšlejí, a tím spíše ne, když procento dopadených a potrestaných je nízké, a tudíž se sebepřísnější zákony jeví jako neúčinné, ať už kvůli důkazní nouzi, nebo kvůli pomalým soudům nebo neefektivitě soudnictví.
Jednou z hlavních příčin, proč je procento nahlášených a potrestaných násilných činů nízké, je samozřejmě nedůvěra obětí v soudní systém a orgány činné v trestním řízení obecně, obava z reakce veřejnosti, z medializace, ale i důkazní nouze u těchto trestných činů. A ani v těchto ohledech situaci bohužel nezmění jen pouhé zpřísňování trestů nebo ještě důslednější a detailnější právní úprava mezilidských vztahů. Úlohou zákona totiž není napravovat morálku lidí a společnosti, například měnit pohled společnosti na oběti znásilnění nebo dávat lidem přesný návod, jak v jednotlivých životních situacích postupovat, tedy například nutnost jednoznačného souhlasu před pohlavním aktem, ale dávat jasné mantinely, co pro naši společnost přijatelné je a co přijatelné není.
Nejsem přesvědčená, že prostým zavedením definice sexuálního násilí založené na nutném souhlasu situaci zlepšíme či vyřešíme, a spíše se domnívám, že tento krok vyvolá ještě více nejasností, více otázek, povede k potřebě ještě detailnější právní úpravy, což je vždycky špatně. Zároveň nevidím garanci, že by tento krok snížil počet sexuálních deliktů, dodal na sebevědomí obětem a posílil jejich právní postavení. Zároveň je zde nepopiratelné riziko zneužitelnosti tohoto modelu ke společenské likvidaci domnělých pachatelů, což může přinést srovnatelné fatální následky, s jakými se musí vyrovnat oběti sexuálního násilí. Tato prostá změna legislativy, která fakticky přenáší důkazní břemeno na obviněného, byť je mnohdy říkáno, že tomu tak není, není dle mého názoru vyvážená. Tím netvrdím, že současná situace vyvážená je nebo že by byla ideální. ***
