(16.40 hodin)
(pokračuje Mašek)
A k transparentnosti a šetření? Společné nákupy nemocnic, a tím generované významné úspory nákladů zdravotnických zařízení. Nová pravidla pro veřejné zakázky a zpětné bonusy v nemocnicích. Kdysi to bylo také velké téma. Transparentní rozhodování o nákupech drahých přístrojů. To minulým vládám také nešlo v těch nemocnicích.
Kontroly v přímo řízených organizacích. Spravedlivé dohadovací řízení mezi poskytovateli a pojišťovnami napříč všemi segmenty poskytovatelů, a to opakovaně po sobě. Významné snížení administrativy pro zdravotníky. Dotace pro praktické lékaře a zubaře v odlehlých oblastech. Vznik Centra porodní asistence v Nemocnici na Bulovce. Vznik třípilotních specializovaných pracovišť pro vzácná onemocnění. Podpora pro ohrožené venkovské lékárny.
A co dále? Schválená úhradová vyhláška, která respektuje výsledek dohadovacího řízení. Došlo k rekordnímu nárůstu úhrad všech segmentů zdravotní péče. Na zdravotní péči jde podle úhradové vyhlášky 340 miliard korun. Tedy 29 miliard navíc a dalších 6 ze zůstatku zdravotních pojišťoven. Čili bylo to 35 miliard. Tedy o deset procent víc celkové úhrady.
Dostupnější stomatologická péče. To je péče takzvaně "na pojišťovnu a péče o děti". Nově výkony, které souvisejí s reformou primární péče, například záchyt demence a prediabetu. U ambulantních specialistů úhrada za plnění kvalitativních kritérií, u fyzioterapeutů bonifikace za ošetření náročnějších pojištěnců, u záchranek valorizace dopravních výkonů a tvorba indikátorů pro měření efektivní péče. Mzdové navýšení v domácí péči až o deset tisíc korun a bonifikace za náročné pacienty.
A pokračujeme dál. Navýšení počtu přijímaných studentů lékařských fakult. Tady bych se chtěl zastavit. Je jedenáctiletý plán na navýšení kapacit lékařských fakult o 15 %. Už to běží. Dotační programy pro praktické lékaře. Prosazován postupného a cíleného navyšování odměňování ve zdravotnictví. Čísla jsme tady slyšeli dneska. Reforma primární péče. Nový systém rezidenčních míst, návrat lékařů po studiích zpátky do regionů. Zavedeno dotazníkové šetření spokojenosti nelékařských zdravotnických pracovníků. Navýšení kompetence sester a zvyšování prestiže jejich povolání. Dotační program na podporu vzniku školek a dětských skupin u nemocnic. Stipendia pro studenty zdravotních škol a lékařských fakult.
A to není vše, pokračujeme. Vytvořili jsme vůbec první koncepci urgentní péče v České republice a projednali dotační podporu pro vznik sítě 78 urgentních příjmů. Vznikne tak státem garantovaná síť urgentů v krajských a okresních městech. Poprvé bude mít urgentní péče jasnou strukturu a standardy. Vznikne 15 velkých urgentů a dále 78 urgentních příjmů druhého typu.
Úhradová vyhláška. Již pro rok 2020 přinesla významnou finančních injekci pro ty urgenty ve výši 2 miliard korun. Cílem nového modelu urgentní péče je systematicky zajistit péči o akutní pacienty ve všech regionech v režimu trvalé dostupnosti 24 hodin sedm dní v týdnu. U každého urgentu bude lékařská pohotovostní služba. Ještě má někdo pocit, že jsme toho v době předcovidové stihli málo? A že byl rezort za vedení ministra neúspěšný? To mi opravdu nemůžete namluvit.
Pak přišel covid. Nikdo, opakuji nikdo na celém světě si ani v nejčernějších myšlenkách nemyslel, že by se něco takového mohlo stát. Ale stalo se. Celosvětová pandemie. Nikdo na to neměl recept. Tedy mimo naši opozici. Ta by to vyřešila šmahem, hned a dokonale. Tak teď si to popořadě vysvětlíme trošku, co se dělo po jednotlivých měsících.
Leden 2020. V průběhu ledna nákaza Česko ještě nezasáhla. Byla však již učiněna první preventivní opatření, zejména zpřísněné kontroly cestujících přilétajících na Letiště Václava Havla. Na ministerstvu v té době probíhala příprava k dalším opatřením, přičemž Česká republika jednala v souladu se Světovou zdravotnickou organizací. Zatím nebyl důvod k panice. Pamatujete si? V té době byl z opozice premiér Babiš kritizován za to, že nechtěl poslat do Číny zdravotnický materiál na pomoc proti epidemii. Toho nakonec byly odeslány 4,5 tuny. Posléze přišla zase kritika, že byla pomoc odeslána. Prostě opozici se nezavděčíte.
Únor. Ještě na konci února se všeobecně předpokládalo, že odjezd do lyžařských středisek v severní Itálii a v Rakousku je bezproblémový. Odtud se pak nákaza koronavirem začala šířit do Česka a do dalších zemí. Když jsme to chtěli omezit, opozice křičela. Omezování svobody. No znáte to. Z ministerstva odešle dopis do krajů s výzvou, aby se kraje předzásobily zdravotnickým materiálem a ochranným prostředky. A výsledek? No, nechci to moc komentovat. Zaspali jsme všichni - stát, kraje i nemocnice.
Březen. Tehdy to začalo. Dne 1. března byly potvrzeny první tři případy COVID-19 na území České republiky. Od 1. do 31. března bylo potvrzeno celkem 3 257 případů. Během března bylo potom testováno více, než 50 tisíc osob. Jaká byla opatření státu? Například konání Světového poháru v biatlonu bez diváků. Obrovské téma. Opozice má další námět na ostrou kritiku. Místo aby byla špetka pochopení, opět nic.
Pro březen byl více než charakteristický nedostatek ochranných pomůcek pro zdravotníky i celou populaci. Nebyly prostě nikde. Celý svět se je snažil nakoupit ve stejnou dobu. Nakupovalo se, co dalo a za co se dalo. A to z jediného důvodu - ochránit zdravotníky a ty neohroženější skupiny. Tak to prostě bylo. Množství ochranný prostředků se významně zvýšilo až po dodávkách z Číny. Sto tun materiálu na letiště šli převzít ministr vnitra a předseda vlády. Byla to obrovská úleva pro občany. Pro opozici opět klacek na vládu.
Duben. 7. dubna schválila Poslanecká sněmovna vládě prodloužení nouzového stavu do 30. dubna. Dne 24. dubna vydala vláda revidovaný harmonogram uvolnění podnikatelských činností, který byl oproti předchozí verzi o dva týdny zkrácen, s konečným datem 25. května. Bylo zahájeno rozvolňování ve školách, školských zařízeních a v sociální péči v etapách do konce června.
Květen. Na přelomu dubna a května začal počet zotavených z covidu trvale převyšovat počet aktivních případů. Od května byly povolené hromadné akce s účastí do 100 osob. Ministerstvo na opatřeních pracovalo dál.
Červen a červenec. Na počátku léta 2020 docházelo k opětovnému zvýšení počtu nakažených onemocněním COVID-19. Rozvolnění přineslo to, co se očekávalo. Někteří dokonce slavili na Karlově mostě. Ministerstvo na opatřeních pracovalo dál. Premiér Andrej Babiš zřídil 27. července Radu vlády pro zdravotní rizika.
Srpen. V srpnu bylo oznámeno, že od 1. září bude v Česku platit povinnost nosit roušky ve vnitřních prostorách, prostředcích hromadné dopravy a vnitřních hromadných akcích. Předpokládalo se, že opatření budou trvat do března 2021. To bylo křiku z opozičních lavic a některých lékařských kapacit! Omezování svobody, není to potřeba a tak dále. Jedna část odborníků říkalo to a druhá ono. Sháněním oponentních návrhů sehrála média, i ta veřejnoprávní, nesmazatelnou roli. Nakonec se tedy přijala mírnější pravidla. Tedy že roušky budou od září povinné na úřadech a orgánech správy, ve zdravotních a sociálních zařízeních a všude ve veřejné dopravě.
Září. Na začátku září počet nakažených v Česku znovu přesáhl hranici 5 tisíc. A prohlášení, že se v září nic nedělo kvůli volbám? Velký omyl. Například 9. září bylo zavedena v Praze povinnost roušek v obchodech a nákupních centrech. Od půlnoci do šesté hodiny ranní byly uzavřeny provozovny stravovacích služeb, včetně barů a nočních klubů. To nám mělo opravdu pomoci ve volbách? Na to v té době opravdu nikdo nemyslel. Snad pouze opět naše opozice. No a od 10. září museli lidé nosit roušky ve vnitřních prostorách budov po celém Česku. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch 17. září oznámil, že v brzké době dále zpřísní opatření proti epidemii, že povinnost nošení roušek se může vrátit i venku a dál se mohou omezit kapacity vnitřních akcí například ze 100 na 50 lidí a že se rovněž mohou omezit sociální kontakty zajištěním rozestupů, například v restauracích. To je jen ukázka toho, jak jsme kvůli volbám, které se konaly v říjnu, údajně nic nedělali. ***
