(12.30 hodin)
(pokračuje Havlíček)
Máme zde Národní plán obnovy. Dvě stě miliard korun, které jsme v minulých dnech poslali v podobě Národního plánu obnovy do Bruselu, podobně jako většina evropských zemí. Několik měsíců nám trvalo to, abychom to připravili. Padesát asociací, svazů, platforem jsme museli oslovit, jednali jsme s nimi, dělali jsme kompromisy, 90 připomínkových míst. Je to nejambicióznější plán České republiky za posledních dvacet let. Čtyřicet procent jde do ekologických projektů, zejména spojených s klimatem, 24 procent do digitalizace, je tam prevence v ochraně zdraví, je tam oblast digitalizace průmyslu, je tam moderní způsob vzdělávání. Ale toto všechno není dohrané. Proč? No protože čekáme na to, jak se vyjádří Evropská komise, a ta by se měla vyjádřit všem zemím někdy na přelomu června, července. A poté to půjde zpátky. A opět: Žijeme v iluzích v tom, že ten úředník, který to dostane na úrovni náměstka nebo úředního ministra, v tuto chvíli napříč jednotlivými resorty toto dohraje? Nikoliv. Je tam politické rozhodování. Takže ohrozíme i čerpání Národního plánu obnovy, respektive posune se to. Takže peníze pro průmysl, peníze pro energetiku, peníze pro zdravotnictví nebudou v roce 2021, ale byly by v roce 2022.
Gigafactory. Během následujících týdnů máme rozhodnout o podpoře v řádu jednotek miliard korun, které půjdou do největší investice této vlády, a to je gigafactory - factory nebo fabrika na výrobu baterií. Ano, pracují na tom úředníci, a dobře na tom pracují a všechno se vyvíjí správným směrem a je velká šance, že budeme jednou z evropských zemí, která zde bude gigafactory mít. Na tom se shodneme pravděpodobně všichni, že to je krok správným směrem. Ale aby se ten krok uhrál, tak to musíme uhrát s těmi investory. A ty musíme přesvědčit, mimo jiné i na bázi investiční nabídky a poptávky. To znamená, oni nabízejí, my poptáváme a musíme dát pobídku. A ta pobídka bude v řádu jednotek miliard korun a někdo si za ni musí vzít zodpovědnost. A já se jenom opětovně ptám, když tady bude sedět na tři měsíce nějaký úřední ministr, jestli si vezme odpovědnost za to, že podepíše investiční pobídku v řádu jednotek miliard korun. Troufám si tvrdit, že nikoliv.
Podpora podnikatelů. Neskončila. 460 miliard korun šlo do ekonomiky v rámci covidu, z toho 330 miliard šlo v rámci podpory podnikatelů. Je pravda, že to je přímá podpora i nepřímá podpora. V té přímé podpoře nicméně stále ještě vyplácíme. A abychom si jenom rozuměli. Já tady chápu, proč opozice měla určitou obavu a proč opozice v době covidu byla zalezlá a proč opozice v době covidu nechtěla převzít odpovědnost. Já bych chtěl vidět ty ministry, kteří by podepisovali za desítky miliard rozhodnutí ve prospěch podnikatelů. Rádi je podporujeme, ale ta odpovědnost toho, co musíme činit, je gigantická a nikdy v historii tady nebyla. Tři sta třicet miliard korun. Na mně jako na ministrovi, ne na náměstcích, ne na úřednících, je to, že musím denně podepisovat stovky a stovky žádostí. A rád to podepisuji a rád přijmu tu odpovědnost vědom si toho, že možná v budoucnosti prostě se to otočí proti nám a proti mně. Ale v každém případě jenom na mně ještě je, a to nehovořím teď za kolegy z MPSV a z Ministerstva financí, je ještě podpis v řádu víc jak 10 miliard korun, což jsou dobíhající podpory a podpory, které ještě pokračují a které se budou proplácet v červnu, v červenci, a možná dokonce ještě v srpnu, například program COVID-Kultura. A již vidím úředního ministra, který by si vzal tu odpovědnost za to, že tohle bude podepisovat, nota bene v situaci, kdy by ani nestačil projít podstatu těch programů a samozřejmě nebyl u toho, když se tvořily. Já bych se mu ani nedivil, že by do toho nešel.
To je Ministerstvo průmyslu a obchodu.
Na Ministerstvu dopravy začnu tím, co by se nezměnilo, kdyby tam přišel úřední ministr, a to je dobrá zpráva. Takže kdyby to dneska nedopadlo, tak zpráva dobrá je ta, že bez vlivu ministra v tuto chvíli už se dostaví D1, protože je tak rozjetá, že od toho roku 2014 do roku 2021, tak jak jsme slíbili, hotova bude. Stejně tak D11, kterou jsme urychlili. Kdo je z Hradce Králové nebo z okolí Hradce Králové, tak ví, že jsme spojili ty dva úseky, a nebude to v roce 2022, bude to v roce 2021. Urychlili jsme to, akcelerovali jsme to. A stejně tak můžeme být klidní, bez vlivu ministra v tuto chvíli se začne v pondělí stavět D4; největší dálniční úsek, který se naráz bude stavět v České republice. Dvacet let se o něm mluvilo, spojnice České Budějovice - Praha nebo opačně Praha - České Budějovice, směr Strakonice, 32 km, PPP projekt, první de facto živý projekt, který se takhle spouští. On už tady jeden byl, ale ten úplně nedopadl. Ano, nestane se ani nic v rámci vysokorychlostních tratí. To je pravda. Mnoho let se o nich mluví, jsou připraveny a nezávisle na tom, jestli tam bude či nebude sedět ten či onen ministr úřední, tak se příprava vrtek nijak nezbrzdí a je to dobrá zpráva. Stejně tak se nic nezmění v rámci investic v železnicích v následujících týdnech, kdyby tu náhodou ten ministr nebyl.
Nicméně změní se jiné věci. Změní se to, že bychom měli problém s rozpočtem. A já předtím, než k tomu rozpočtu dojdu, tak jenom musím vypíchnout jednu věc. A to je to, že je skutečně rekordní, a nejenom že je rekordní, ale hlavně se začínají nové stavby. A u těch dálnic je to úplně typické. Víte, kolik se zahájilo dálnic mezi roky 2011 až 2014 ročně v průměru? Dálnic. Zahájilo. To je podstatné, jinak to někdo dědí už jenom: v průměru 200 metrů ročně. Ne kilometrů. Dvě stě metrů ročně dálnic se zahájilo mezi lety 2011 až 2014. Celkově to bylo 800 metrů, abych tedy byl úplně přesný, v těch čtyřech letech. A víte, kolik se zahajuje letos? Devadesát jedna kilometrů. Ne metrů. Kilometrů. A kolik se letos zprovozňuje? Přibližně dalších 100 kilometrů dálnic, z toho 46 kilometrů úplně nových a 48 kilometrů, to je ta zmiňovaná D1. Takže letos zahajujeme 500krát více metráže dálnic než v těch slavných letech 2011 až 2014.
Abych vám zase nebral, v té sestavě, která tady byla a nic neudělala v letech 2011 až 2014, vítr z plachet, tak objektivně řečeno, v letech 2007 až 2011, nebo 2006 až 2010, abych byl přesný, to byla ta sestava, která zde byla předtím, tak se stavělo a zahajovalo. Ale je dobré se podívat, kdo byl těmi zhotoviteli, jaké firmy to dostávaly, z jaké party byly ty firmy a za kolik stavěly. Už to zde dneska padlo, ale je dobré si to připomenout. Za 340 milionů v průměru kilometr dálnic. Dneska se staví za polovičku. Takže je pravda, že ta parta 2006 až 2010, ta byla nadšena do stavění, důvody jsou zřejmé. Parta, která přišla poté, se lekla a pro jistotu nedělala vůbec nic. Takže v průměru to možná nedopadlo špatně, ale výsledek je takový, že v následujících letech jsme tady nezkolaudovali vůbec nic.
A na to se váže rozpočet. Protože já si nedovedu představit, že by úřední ministr v dané chvíli byl schopen protlačit rozpočet, který potřebujeme uhrát na Ministerstvu dopravy, a to je rozpočet, který bude na úrovni téměř 130 miliard korun. Ještě před rokem byl na úrovni 83 miliard korun a ještě před několika lety byl na úrovni 50 miliard korun. Jsme v situaci, kdy máme téměř 130 miliard. Ale není to jednoduché. A tady otevřeně říkám, že ještě nejsme shodlí ani s Ministerstvem financí, protože chápeme, jak je náročné ten rozpočet dávat dohromady. Takže máme dneska trošku pod tím, co bychom chtěli, ale věřím tomu, že se k tomu ještě vrátíme a že nakonec ještě i ten rozpočet na dopravní infrastrukturu z těch 122 miliard, což máme dneska, dostaneme na těch řádově 130 miliard korun. Jenom podotýkám, je to trojnásobek, než jak tady chtěli stavět - ony nakonec nestavěly - ty sestavy předtím.
Co je ještě možná dobré připomenout, je to, že máme připraveno na Ministerstvu dopravy komplexní bezpečnostní řešení pro železnice. To není otázka jednoho roku, to je otázka dalších deseti, patnácti let. Ale mou ambicí bylo, aby tato vláda toto odsouhlasila, aby tato vláda dala jasný jízdní řád ETCS. A opět, o čem to je? Je to o tom, že rozhodujeme o desítkách miliard korun. A opět, jenom chci podotknout, že si nedovedu představit, že o tom rozhodne ministr, který je úředním ministrem. On by to posunul v dobré víře dál. Takže příští vláda by tady neměla připravený systém ETCS, neměla by tady systém zabezpečení železnic, na čemž jsme pracovali rok, rok a půl. Můžete říct: to už jste měli mít hotové. Já zde nehovořím záměrně o tom, co všechno se nám podařilo a co jsme zvládli. Za prvé to víte. A za další, já prostě nechci tady být ten, kdo bude jenom říkat, co všechno se geniálně podařilo. Já jenom říkám, co nám ještě zbývá udělat. A zbývá nám na to několik měsíců. Částečně proto, že byl covid, částečně proto, že prostě je to regulérní doba a s tou se počítá prostě, s tou dobou. A všechny tyhle věci, které zde říkám, jsou bez problémů zvládnutelné.***
