(9.10 hodin)
(pokračuje Fiala)
Důvodem prvním je to nejdůležitější, a to je lidské zdraví a lidské životy. Za uplynulý rok pandemie koronaviru u nás zemřelo 30 tisíc našich spoluobčanů. To Českou republiku staví na katastrofální místo v žebříčku zemí, které pandemii zvládly nejhůře. Kabinet v tomto směru selhal v mnoha věcech. Dalo by se říct, že selhal prakticky ve všem. Včas nezajistil ochranné pomůcky, nezajistil dostatek kvalitních testů ani dostatek vakcín. Namísto toho se tady rozjel kolotoč jakýchsi podivných obchodů, kšeftů, kdy jednotlivá ministerstva platila za jeden respirátor i stovky korun, a z okna se tak vyhodily miliardy. A dodnes není jasné, u koho skončily. Myslím, že nejsem sám, kdo by to rád věděl, a jsem přesvědčen, že jednou se toto všechno vyšetří a objasní.
Pamatujete si, dámy a pánové, jak na tomto místě stál tehdejší i dnešní ministr zdravotnictví Vojtěch a ubezpečoval nás, že zdravotnických pomůcek je dostatek, že koronavirus není tak vážná věc, že pandemie vlastně nehrozí a tak podobně? Před devíti měsíci musel pan ministr Vojtěch odstoupit. A teď je zpět po neuvěřitelném personálním kolotoči, kdy se v jeho křesle vystřídali další tři lidé, v křesle naprosto zásadním a klíčovém pro zvládání pandemie a pro zdraví našich lidí. Tři lidé. Roman Prymula, ten se brzy projevil jako papaláš, Jan Blatný, toho vyštvali poté, co odmítl české obyvatele očkovat neschválenou ruskou vakcínou Sputnik, a Petr Arenberger, ten ztratil sám sebe v obřím střetu zájmů. Tento výčet, dámy a pánové, tento výčet by sám o sobě stačil k tomu, aby vláda padla. V každé demokratické zemi po takovémhle personálním veletoči, po takových neúspěšných nominacích, po této nezodpovědné politice by vláda padla. A to je bohužel jenom začátek těch mých argumentů, proč si tato vláda nezaslouží naši důvěru.
Naší druhou zásadní výhradou vůči této vládě je její pohrdání právem a zákony České republiky. České soudy opakovaně, a to je důležité, ne jednou, ne že to je nějaký omyl, opakovaně smetávají ze stolu, shazují předpisy a opatření, která tato vláda v souvislosti s pandemií vydala a bohužel i dále vydává. Znovu opakuji, není to náhoda, jedno zanedbání, jedna nejasnost. Je to princip, je to opakované pohrdání právem a zákony České republiky. Připomeňme si protiústavně vyhlášený nouzový stav, připomeňme si zrušená nařízení o nošení respirátorů nebo zrušenou povinnost testovat zaměstnance na covid. Připomeňme si také různá naprosto komická opatření, ze kterých si lidé dělali legraci, jako bylo kafe v papírovém sáčku, zákaz zpěvu nebo otevření diskoték bez možnosti tancovat. To všechno jsou úsměvné příklady, kterých bych tady mohl jmenovat celou řadu, všichni je znáte. Ale tady jde opravdu o velmi, velmi vážné věci. Toto všechno dohromady - nerespektování práva, vydávání podivných předpisů, kterým nikdo nerozumí - to všechno vytvořilo přes rok trvající chaos. Chaos, v kterém se málokdo vyzná, možná se v něm nevyzná vůbec nikdo. Občané se nestačí divit, nevěří svým očím, neví, co se má dodržovat, co platí, co neplatí, takže se nedivme, že v mnoha případech ta vůle respektovat vládní aktuální opatření, že ta vůle je skoro na nule.
A právě tento vládní diletantismus, který jsem tady velmi stručně teď popsal, nás vede k třetímu důvodu, proč by vláda neměla dále pokračovat, a tím je diskriminace celých podnikatelských odvětví v naší zemi. Ano, mám na mysli především malé obchody, sektor služeb, ale samozřejmě nejenom je. Podnikatelé se od začátku pandemie musí potýkat nejen s přímým dopadem pandemie a těch opatření, ale také s chaotickými, nepřehlednými a nedostatečně podpůrnými programy, které vláda Andreje Babiše vyhlašovala, zmateně vyhlašovala, a které vlastně podnikatelům v mnoha směrech vůbec nepomáhaly. Úpornost, s jakou vláda trvala na řadě svých nelogických opatření vůči obchodům a službám, vyvolávala v řadě lidí legitimní logickou otázku, zda likvidace podnikatelských sektorů, některých podnikatelských sektorů, nakonec nebyl ten pravý záměr. Zvláště když se ukázalo, že miliardové podpory - miliardové podpory - bez problémů plynuly do firem a odvětví, kde členové vlády nebo jejich příbuzní podnikají. Ano, to, o čem mluvím, je střet zájmů.
A střet zájmů premiéra a jeho spolupracovníků ve vládě, to je čtvrtý důvod, proč by tato vláda měla skončit. A je to důvod, na který poukazujeme už řadu let, a každou chvíli k tomu přibývá další a další argument. V dubnu Evropská komise definitivně potvrdila, že Andrej Babiš porušuje zákony, protože dál ovládá Agrofert, který čerpá naše společné evropské peníze. V květnu o této celoevropské ostudě České republiky jednal Evropský parlament a před pár dny se dokonce zjistilo, že Andrej Babiš patří k největším příjemcům veřejných peněz v celé Evropské unii. A média mezitím objevila diář pravé ruky pana premiéra, abychom se z něj dozvěděli, že vedle dotací lidé z hnutí ANO stihli zobchodovat i řadu dalších vládních rozhodnutí a zakázek.
Dámy a pánové, tohle všechno není nějaká běžná klientelistická kauza, jakých známe spoustu i z dalších demokratických zemí. Toto totiž mimo jiné znamená osobní střet premiéra České republiky s Evropskou unií. Osobní střet, který může také skončit tím, že naše země přijde o dotace, o desítky a stovky miliard korun, a že to postihne peněženku každého občana. A já se ptám: můžeme si toto dovolit? Můžeme si něco takového dovolit?
Bohužel tyto osobní zájmy, osobní problémy premiéra Babiše, se naplno projevily i na dalším, pátém důvodu, který máme pro konec této vlády, a tím je řešení teroristického atentátu, který provedli ruští agenti ve Vrběticích. Evropští lídři se opakovaně pozastavovali nad přístupem české vlády a zvláště premiéra, kteří si nedokázali včas zkoordinovat společnou reakci našich spojenců z Evropské unie a Severoatlantické aliance. Můžeme se jenom dohadovat, co bylo tím pravým důvodem takové neschopnosti, takového postupu. A nehrál v tom roli i ten vleklý osobní konflikt pana premiéra? Nebo v tom hrály roli zásadní problémy prvního vicepremiéra této vlády Jana Hamáčka? Ano, Jan Hamáček dodnes nedokázal vysvětlit okolnosti své plánované cesty do Moskvy v době, když už prokazatelně věděl o ruském teroristickém útoku na českém území. Opozice ho proto opakovaně vyzvala k rezignaci. Neuposlechl, nevyslyšel této výzvy, a tak dnešní hlasování o důvěře je tedy i pro nás hlasováním o vrbětickém útoku a o roli Jana Hamáčka.***
