(15.00 hodin)
(pokračuje Válek)
Je dobře, že napříč politickým spektrem a prostřednictvím pana předsedajícího jsem rád, že kolegyně Maříková a další takhle vystupují, protože je potřeba se pobavit o telemedicíně komplexně, nejenom z pohledu lékařů, nejenom z pohledu řekněme IT specialistů, ale především z pohledu pacientů. Telemedicína by měla umožnit těm, kteří nemají jednoduchou možnost, jak se dostat k lékaři, nebo kteří chtějí jenom konzultovat svůj stav, tuto konzultaci absolvovat. A to je obrovská výhoda, kterou nás covid naučil, že pacient, který chce konzultovat, nemusí čekat v čekárně zdravotnického zařízení a může tu konzultaci udělat na dálku. Může k tomu využít různé cesty. A bylo by dobré, aby tyto cesty byly legální, aby ty cesty byly bezpečné, chráněné, neunikala z nich žádným způsobem data a aby to nebylo tak, že na Skypu sedí z obou stran a debatují. Na druhé straně nám telemedicína a covid řekly, že se může stát, že někteří lékaři - což se děje všude ve světě, tak jako ve všech profesích - si takto zjednoduší život a v podstatě se jakoby stáhnou do virtuální reality, z různých důvodů. Obě dvě ty cesty jsou extrémní a je třeba hledat nějaký kompromis, který je ku prospěchu těch pacientů, zvlášť chronických pacientů, pacientů, kteří bydlí, řekněme, v malých vesnicích, kteří bydlí na samotách.
Jsou země, kde jiná řešení nejsou možná. Já si pamatuji na modely, které nám před nějakými 15 lety představovali kolegové z Austrálie, kteří nám vysvětlovali, že pro ně je absolutně nemožné, aby měli zdravotnické zařízení v blízkosti řady těch farem, řady těch pacientů, proto tam zavedli metodu pojízdného CT, byl to CT autobus. V tom autobusu byl nakonec mamografický screening, kolonoskopie a ten autobus objížděl tady tyto samoty a to vyšetření tam prováděl. Takže jezdil ten lékař - a někdy to nebyl lékař - za tím pacientem místo naopak.
Telemedicína vlastně umožňuje něco mezi tím. Bylo by škoda ji pohřbívat. Na druhé straně nesmíme přeceňovat její význam. A já jsem rád, že tady bude široká diskuze, doufám, o legislativě s tím spojené. Doufám, že ten zákon projde třetím čtením, a doufám, že se bude týkat i toho, jak jsme se poučili z pandemie, z jejích dopadů a z toho, jak jsme využili nebo nevyužili tu situaci.
Tím bych si dovolil skončit, ať už nezdržuji, a jenom prosím tyto tři dotazy, já je pošlu písemně, kdyby byly brány na zřetel. Zvlášť mi jde o ten zákon, protože ten si myslím, že je naprosto zásadní pro další rok pro ty, co se chtějí nechat očkovat, což doufám, bude většina mých spoluobčanů. Protože bych si na závěr dovolil říct, že alespoň dvě věci ke státnicím z epidemiologie a hygieny jsme se učili, že plošným očkováním chráním sebe. Chráním ty, kteří ze zdravotních důvodů očkováni být nemohou, a to je část pacientů. Koneckonců já pracuji v Bohunicích, tam je velká hemato-onkologická klinika, a všichni z vás, kteří se s tímto typem pacientů setkali, a nejenom s tím, kteří mají různé poruchy imunity, vědí, že k těmto pacientům přistupuje lékař a všichni jejich příbuzní v rouškách. Ti pacienti sami chodí v rouškách. Protože to riziko, že onemocní, je obrovské. Chráníme je před všemi nemocemi a covid je jedna z nemocí, před kterými bychom je měli chránit. Já tím, že jsem naočkován, nechráním sebe - co na mě záleží? - ale chráním především tyto lidi. Chráním ty, kteří se sami chránit nemohou a jejichž život je ohrožen. Jsou to všichni tito pacienti.
Pak je třetí důvod očkování, což je třetí část odpovědi na tu otázku. Já jsem si to teď opakoval se svými studenty, protože jsem chtěl vědět, jestli se to změnilo od těch dob, když jsem já dělal státnice, a to je eradikace některých onemocnění. Tam se pak říká, že musím při plošném proočkování proočkovat určité procento obyvatelstva. Čím větší procento to je, tím větší je pravděpodobnost, že zlikviduji ten virus z populace, nebo ten bacil z populace. Tak to prostě je. Zase tomu můžeme věřit, nemusíme, ale u státnic, pokud odpovíme jinak, tam máme problém a dostaneme náhradní otázku. V Brně to byla oblíbená písnička bývalého přednosty katedry hygieny a epidemiologie. V radiologii to byla otázka, kdo první viděl v České republice kývavé pohyby tlustého střeva, a odpověď byla profesor Věšín.
Na závěr si dovolím prosbu, respektive poznámku. Tady byly řada vystoupení, kde mnozí citují odborníky a experty, a já jsem chtěl pana ministra touto cestou velmi požádat, abychom oslovili - a důsledně oslovovali - výbor Společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii. Jsem si vědom, že profesor Chlíbek, ale i profesor Beran jsou členové výboru této společnosti. Profesor Chlíbek je poradce. Pokud máme zabránit různým debatám o tom, jestli ten či onen odborník je ten správný odborník, tak podle mého jediná správná cesta je, aby stanoviska odborníků reprezentovalo stanovisko výboru příslušné odborné společnosti. Řada těch jmen, co tady padá, jsou členové Společnosti pro epidemiologii a radiologii. Ta společnost má - to je jediná společnost v České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, je to Společnost pro epidemiologii a mikrobiologii. Omlouvám se, bohužel ne radiologii. Má svoji předsedkyni, tuším, v současné době, má vědeckého sekretáře, místopředsedu. A to by měli být ti, kteří budou říkat oficiální stanovisko této odborné společnosti.
A radiologie se mi tam zapletla z jednoho prostého důvodu. Já jsem opakovaně zažíval, například když vybuchla ta nešťastná japonská atomová elektrárna, že i různí odborníci za radiologii, kteří dokonce i třeba z toho oboru měli i atestaci - což řada z těch odborníků, která se vyjadřují a tvrdí, že jsou epidemiologové, nemá - tak měli nějaký názor. To byl jejich názor a je to naprosto legitimní, protože každý z nás má nějaký svůj názor. A ty odborné společnosti ale musely říct konsenzuální názor toho oboru. Málokdy jsme se všichni na tom názoru ve výboru shodli. Často ty diskuze byly daleko tvrdší, než jsou diskuze v Poslanecké sněmovně. Protože každý jsme měli nastudovanou literaturu, každý jsme měli svoji zkušenosti, svoje znalosti, každý jsme byli přesvědčeni o své pravdě, ale nezbývalo, než dospět k nějaké shodě, a předseda odborné společnosti pak prezentoval názor Radiologické společnosti. Pokud ten výbor prezentoval názor, který byl špatný, který byl nedobrý, tak se mu to velmi rychle vrátilo při volbách, protože byl zvolen nový výbor, protože nereprezentoval názor odborníků.
A já bych velmi poprosil pana ministra, abychom nyní už naslouchali názorům odborných společností a výborů těch odborných společností a abychom netahali králíky z klobouku, tedy stále nové a nové odborníky. Protože my tady máme důstojnou reprezentaci odbornosti a to je výbor Společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Jedna faktická poznámka, pan poslanec Bělobrádek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji za slovo. Já bych se vrátil k těm výrokům. Tady už několikrát nejenom na mě zaznělo, že někdo lže. Ono samozřejmě lze u těch druhých říkat, že lžou, ale to s tou pravdou vůbec nic neudělá, obzvlášť když to říká člověk, jaký to říká.
Jinak potvrzuji to, co jsem řekl. To znamená, že mi nejdřív nebylo doporučeno, abych se očkoval, pak mi to doporučeno bylo. Teď mi přistála SMS, že člověk s touto diagnózou má úplně stejnou zkušenost. A je to skutečně tak, že v průběhu těch mnoha měsíců, kdy začala vakcinace - protože už je to opravdu mnoho měsíců - tak se prozkoumávalo, jak to v některých skupinách právě díky tomu, že důležité je neublížit, tak se to aplikovalo lidem, kteří měli diagnózy, u kterých se předpokládalo, že to nebude mít vliv, to očkování, zatímco u jiných se to zvažovalo a v průběhu času se to udělalo. Nebylo to tak, že by to bylo za tři měsíce, ale já mezi těmi dvěma návštěvami jsem skutečně tento posun zaznamenal. Je zcela logický, je zcela normální, je zcela standardní, tak jak v medicíně probíhá. To znamená, já nemám zapotřebí lhát, a ještě tak, jak to tady proběhlo.
Jinak já jsem byl ten, který apeloval na to, abychom netahali náboženství a Boha do parlamentní diskuze, když to jaksi je zástupný problém. Ale dovoluji si to slovo tady použít. Komu Pánbůh nenadělí, v apatyce nekoupí.
Předseda PSP Radek Vondráček: Ještě jedna faktická poznámka paní poslankyně Adámkové. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Věra Adámková: Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, obvykle netratím váš čas připomínkami. Ale tentokrát jenom na vysvětlenou k vystoupení pana profesora Válka. Má naprostou pravda, že tam má být slyšet hlas odborníků. Chtěla bych tedy jenom říci pro všechny, že pan docent Blatný zřídil poradní klinickou skupinu, kterou obměnil, pod vedením nikoliv politického, ale odborného náměstka ministra zdravotnictví toho času, paní profesorky Vašákové. Což je šéfka plicní společnosti. A jsou tam víceméně všichni předsedové odborných společností, ať už je to Společnost infekčního lékařství, nebo vakcinologická, epidemiologická. Takže tito odborníci tam jsou. A pod heslem "kdo více pracuje, méně chodí do médií" prostě nikam nechodí, dávají to na ministerstvo, aby to si tedy toto dále mediálně zpracovávalo. Čili jsou tam zastoupeny všechny tyto odborné společnosti, pane profesore. Děkuji. ***
