(9.50 hodin)
(pokračuje Vojtěch)
Takže tato koncepce je, je ve věstníku, všude, v zásadě, si myslím, že už dneska s ní jsou seznámeni, a to je jediná koncepce páteřní sítě, kterou tady máme u nás v České republice. Je schválena pojišťovnami, je v zásadě posvěcena i tím, že jsou schváleny speciální výkony, které jsou vykazovány v rámci urgentních příjmů, atd., atd. Takže si troufnu říci, že skutečně páteřní síť v tomto směru definovaná je. Byla koncipována tak, abychom skutečně zohledňovali přirozenou spádovost, abychom zohledňovali to, že do těchto nemocnic míří pacienti v rámci zdravotnické záchranné služby a že skutečně jsou to ty nemocnice, které jsou klíčové pro poskytování akutní lůžkové péče. A právě proto jsme tehdy začali vést debatu o tom, že tyto nemocnice, pokud mají být páteřní a pokud mají splnit ty podmínky, které jsme nastavili a jsou ve věstníku a jsou v úhradové vyhlášce apod., tak musí zkrátka dostat peníze na investice, tak aby se ta síť urgentních příjmů - které dneska už někde fungují, a fungují často dobře, ale bohužel v menšině nemocnic - aby se skutečně vytvořila, aby tady byla reálná síť urgentních příjmů nikoli pouze na papíře, a proto právě byl vymyšlen ten investiční nástroj.
Já sám určitě budu chtít ještě o tom mluvit i s paní ministryní Dostálovou, protože se domnívám, že musíme najít prostředky tak, aby právě tyto nemocnice, které chtěly investovat a chtějí investovat do urgentních příjmů - a mohu teď mluvit i z nějaké vlastní zkušenosti např. v Ústeckém kraji -, aby zkrátka se na ty peníze dostaly. Protože je to naprosto klíčové pro české zdravotnictví, je to naprosto klíčové pro efektivitu poskytování akutní lůžkové péče a pro rozvoj vůbec systému. Takže já si myslím, že ta debata se určitě bude ještě muset vést, myslím, že už se začala za mého předchůdce, a já v ní budu chtít pokračovat. Mým cílem bude, aby zkrátka ty nemocnice, které splňují podmínky, které chtějí investovat do svých urgentních příjmů a na to navázané provozy, jako jsou samozřejmě operační sály, jipky a tak dále, aby zkrátka na ty peníze dosáhly.
Ale jenom skutečně chci potvrdit to, že to je ta koncepce, se kterou se vlastně počítalo úplně na začátku, vůbec když jsme začali debatovat o tom, že tady bude nějaký REACT a že tady budou nějaké investiční priority. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. S faktickou poznámkou je přihlášen ještě pan poslanec Mašek, kterému se omlouvám, pokud jsem ho přeskočil. Prosím, pane poslanče, vaše faktická poznámka.
Poslanec Jiří Mašek: Děkuji. Já bych se chtěl vrátit tady prostřednictvím pana předsedajícího k panu kolegovi Filipovi, který tady hovořil o určité, možná naznačil určitou nejistotu kolem letecké záchranné služby. Tady bych naopak chtěl říct, že právě úspěchem pana ministra zdravotnictví, staronového, ale v té první části jeho působení bylo to, že se podařilo zajistit leteckou záchrannou službu na osm let bez jakýchkoli problémů. A když připomenu, co se tady dělo v minulých volebních obdobích kolem letecké záchranné služby, tak i za to jemu a jeho týmu patří velký dík. Takže letecká záchranka není problém a na dalších osm let bude plně funkční a bude dobře sloužit pro občany této republiky. Takže to je jedna poznámka.
A potom ještě kolega Filip se tady zmiňoval o nějakých problémech na hranicích mezi kraji a zasahování záchranné služby. Tady bych chtěl říct, že již řadu let tady fungují smlouvy o mezikrajské spolupráci mezi záchrankami a dobrá spolupráce dispečinků. Takže i tady vykrytí sporných oblastí a i ta "přeshraniční" spolupráce mezi kraji je funkční.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní seznámím sněmovnu s dalšími omluvenkami. Pan poslanec Farský se omlouvá dnes mezi 12. hodinou a půlnocí, resp. do konce jednacího dne. A pan poslanec Rostislav Vyzula se omlouvá dnes mezi 9.45 a 12. hodinou z pracovních důvodů.
A nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Holík. V tuto chvíli jediná faktická poznámka. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedající, vážení ministři, vážené kolegyně a kolegové, já bych se chtěl prostřednictvím pana předsedajícího zeptat svého předřečníka, co se týká záchranných služeb. Já jsem ze Zlínského kraje a máme tam trošičku problémy v tom, že Zlínský kraj nemá svoji záchranku a víceméně řeší to částečně Olomouc a částečně Brno. Tragédie je v tom, že z obou měst je to do Zlína poměrně daleko. A nějakou delší dobu se snažíme, aby jižní část Zlínského kraje řešil Trenčín. Byla by to nadnárodní služba, ale funguje nám to s Rakouskem, funguje nám to s Polskem. Proč netlačíme, abychom toto udělali se Slovenskem? Totiž pokud jsem se zajímal, my se vymlouváme, že to nechtějí Slováci, Slováci se vymlouvají, že to nechceme my. Proto bych chtěl požádat o nějakou pomoc. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní budeme pokračovat ve všeobecné rozpravě přihláškou pana poslance Profanta, na kterého se konečně dostala řada. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ondřej Profant: Tak děkuju a jsem rád, že už došel čas na prvního přihlášeného. Já bych tedy předně chtěl poděkovat paní ministryni. Já jsem se dneska bavil ještě s našimi hejtmany a vím, že co se týče těch výzev 99 a 100, tak opravdu proběhla nějaká reflexe. Vyjednává se, ta kritéria se nějak rozumně upravují. A koneckonců i jsou ty programy specifičtěji zaměřeny, takže je opravdu jasné, co se rozdělí na přibližně jaká místa apod., což je rozhodně výrazně lepší stav než to, co se stalo u té výzvy 98. Protože tam je problém, že když máme třeba kotlíkové dotace, tak je to ohromný objem peněz a jsou tam relativně malé žádosti, takže se o to žádá v průběhu měsíců, zatímco tady všechny... nebo už převýšení alokace bylo požádáno vlastně ihned. A to je ten problém, a proto se tam dostáváme k tomu, co tam bylo, to nešťastné rozhodování podle času. Tam samozřejmě všichni netrpělivě čekáme, jak to nakonec bude vyhodnoceno. A chtěl bych ale samozřejmě upozornit, že to může i hrát roli, protože vlastně ministerstvo si v současnosti na jednu stranu vyjednává třeba s hejtmany, ale na druhou stranu většina hejtmanů netrpělivě čeká, jak bude vlastně rozhodnuto. Což není také úplně dobrý stav. A o tom bych se chtěl bavit, to je to systémové řešení, systémová změna. Protože to je to, co tu chybí. Tady to prostě bylo vypsáno nešťastně a myslím si, že z toho musíme hlavně vyvodit systémovou změnu.
Jsem proto i moc rád, že je tu pan ministr zdravotnictví, protože bych chtěl vlastně upozornit, že celkově se tady rozděluje 15 miliard v tom REACT-EU ve zdravotnictví, když to sečteme, a rozpočet Ministerstva zdravotnictví je 18 miliard, pokud si správně vybavuji. To znamená, to je skoro objem financí ministerstva. Samozřejmě že zdravotnictví je financováno primárně přes zdravotní pojištění, nicméně furt je to síla toho zázemí ministerstva, které tu oblast má metodicky řídit. Takže si myslím, že je to nezanedbatelné a že je velká škoda, když tam není užší spolupráce odborná, když opravdu nemáme vymezené pojmy, podle kterých by to třeba šlo řídit, což tady už mí předřečníci zmiňovali, např. síť nemocnic, a to si myslím, že je potřeba napravit. Že tady zavládla taková jako byrokratická zkratka. Máme peníze, máme je nějak rozdělit, ale úplně jsme se nedohodli jak, kde by to nejvíc prospělo. Protože to samozřejmě musí říct Ministerstvo zdravotnictví, kde to nejvíc prospěje. Zvlášť v situaci, ve které jsme my dnes. Je tu prostě pandemie, celosvětová krize. Viděli jsme, že zdravotní systém i další systémy šly na hranici svých možností, a tím spíš bychom neměli ignorovat cokoli, co by tomu systému mohlo pomoct. Takže to je ta otázka spolupráce mezi těmi resorty a to, aby opravdu ty odborné resorty byly vždy zapojeny. Já chápu, že to může být i z druhé strany, že těm odborným resortům se do toho třeba nechce, protože třeba nechce být za toho zlého, kdo řekl, že někdo ano, někdo ne. Ale je to prostě potřeba. ***
