(9.20 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Moje otázka je nasnadě. Za měsíc má jít tedy ten finální plán na Evropskou komisi. Předpokládám, že ta debata probíhala. Tak jakou zpětnou vazbu od Evropské komise doposud obdržela vláda k té první verzi Národního plánu obnovy? Co hodnotila Komise pozitivně a jaké jsou nedostatky, které případně Komise identifikovala, popřípadě jak na ně vláda bude reagovat?
Pak už jsou otázky další a praktické. Pokud ten plán teď, jak nám je představen, je z pohledu vlády ten finální, kdy bude ten plán národní obnovy předložen do připomínkového řízení na mezirezortu? A jaký je časový plán, kdy bude tento Národní plán obnovy po finalizaci předložen také Poslanecké sněmovně? Chtěl bych poprosit pana ministra Havlíčka, popřípadě další členy vlády - ono jich tady za mnou bohužel moc není - zda by mi mohli tyto otázky v následující diskuzi zodpovědět.
Ten Národní plán obnovy je skutečně velká příležitost pro Českou republiku, nehledě na to, že budeme startovat i do dalšího roku s výrazně deficitním rozpočtem. A já si myslím, že to je zcela zásadní, neboť nebude to pouze tato vláda, ale budou to vlády další, které budou s těmi programy pracovat. Pracovat na té udržitelnosti, na té transformaci České republiky z montovny na mozkovnu, na ekonomiku, která má vyšší přidanou hodnotu. Takže bych prosil, aby tato debata byla vedena v širším spektru, aby byly do ní přizvány neziskové organizace, zástupci byznysu, zástupci tripartity, odborná veřejnost, akademické obce a aby ten program skutečně byl tou šancí pro Českou republiku v době postcovidové. Já vám děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Máme otevřený bod, ještě jsem nezahájil rozpravu. Ještě než dám slovo panu poslanci Františkovi Kopřivovi, který byl původně vlastně navrhovatelem, a jestli by souhlasil, tak by byl i zpravodajem - kývá, že ano - mám přednostní právo pana ministra a s přednostním právem pan místopředseda Benešík za klub KDU-ČSL. Tak pane ministře.
Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji mnohokrát za to, že mám možnost zde představit Národní plán obnovy. Děkuji i panu předsedovi Bartošovi za věcné dotazy, které padly. Jsem rád, že se to vede v té rovině, co ještě můžeme případně na Národním plánu obnovy zlepšit. Protože naprostý souhlas s tím, že se jedná o zcela zásadní zdroj, který do značné míry v následujících letech, minimálně v těch sedmi letech, ovlivní - a tady je důležité říct nejenom ekonomiku, protože jedno z prvních nesprávných pojmenování Národního plánu obnovy je to, že se jedná o ekonomický plán. Nejedná se o ekonomický plán. Je to plán infrastruktury, nebo rozvoje infrastruktury, který v sobě zahrnuje i tu ekonomickou složku, logicky tedy i podnikatelskou, ale i složku, která je v oblastech jiných: v oblastech ekologizace, v oblasti boje s klimatem, v oblasti výzkumu, vývoje, v oblasti prevence, ochrany zdraví, v oblasti digitalizace veřejné sféry a tak dále. Mohl bych tady brát jednu komponentu za druhou.
Tento plán má posunout Českou republiku s ohledem na to, jakým způsobem vůbec dneska má připravené reformy. A tyto reformy, klíčové, strategické kroky, v následujících letech by měly do značné míry být podpořeny zdroji a tyto zdroje mohou jít do celé řady dalších oblastí. Já to říkám před závorkou proto, protože je pochopitelné, že co zájmová skupina, co odborná platforma, to trochu jiný názor. A já celkem i rozumím tomu, že každý by potřeboval se v tom Národním plánu obnovy vidět, že by potřeboval více zdrojů a že by byl rád, kdyby to dopadlo do jeho oblasti.
A máme dvě možnosti, jak se k tomu postavíme. První možnost je taková, že každému vyjdeme vstříc, každý dostane svůj dílek, rozdělíme 172 miliard plus případně zdroje úvěrové - protože je potřeba stále vnímat to, že to není jenom o těch dotačních zdrojích, ale i o zdrojích ve výši 405 miliard korun, které lze za určitých okolností využít jako úvěrové, takže se to může navyšovat - a můžeme je takzvaně rozdrobit tím, že každého částečně uspokojíme. Určitě si někteří z pamětníků vzpomínají na dělení medvěda. A tím nijak nedehonestuji ty požadavky, které jsou, protože chápu, že každý je z nějakého regionu, každý má nějakou ambici, každý pracuje v nějakém oboru a každému by se hodilo, kdyby dostal určitou část zdrojů. Takže není to tom, že by ty peníze padaly na špatné aktivity, ale je to tom, že když to takhle rozdrobíme, tak ve finále to nebude mít tu vizi, nebude to mít ten drive a nepůjde to k tomu, k čemu všichni chceme, a to je k posílení - ani ne konkurenceschopnosti, to je další trošku klišé, které se objevuje, plány pro poslední konkurenceschopnosti jsou na bázi OP TAK nebo OP PIK a tak dále - ale k posílení odolnosti naší země v celé řadě různých aspektů.
Takže prosím berme to tak, že tento plán by měl sledovat určitou vizi. To je nesmírně důležité. A opět je velká škoda, když někteří kritici to - a neříkám to ve zlém, spíš jenom připomínám, proč je třeba na to nahlížet možná trošku jinak. Aby na to nahlíželi s ohledem na ostatní zdroje, které máme. Minimálně v rámci Evropy. Proč to říkám? Naší vládě, konkrétně panu premiérovi, se podařilo vyjednat v rámci Evropské komise absolutní rekord a to je 964 miliard zdrojů v následujících sedmi letech plus, dejme tomu, ještě období dalších tří let. 964 miliard korun budeme moci čerpat v dalších letech. 172 miliard je pouze Národní plán obnovy. Pak je tam ten takzvaný Just Transition Fund, je tam REACT, jsou tam pochopitelně strukturální fondy a tak dál a tak dál. A to v těch 960 miliardách korun, abych byl přesný 964, není ještě započítán zdroj, který můžeme čerpat, a to jsou ty vysoce výhodné půjčky z toho New Generation Fund, což je dalších 405 miliard. A není v tom započítán Modernizační fond, který se rovněž celé řady komponent týká, ať už je to dekarbonizace, nebo prostě oblast energetiky a tak dále. Takže jenom ten Modernizační fond bude činit dalších 100 až 150 miliard.
O čem se tedy bavíme? Máme tady zdroje na dalších sedm let ve výši víc jak jeden bilion korun. A teď nejde jenom o to, že tady je víc jak jeden bilion korun, který můžeme čerpat mimo pochopitelně národní rozpočty, ale každý z těch programů je nějakým způsobem zaměřen, účelově orientován na určitou oblast. Takže abychom dali dohromady dobře Národní plán obnovy, tak prvním krokem, který jsme dělali několik týdnů, ne-li měsíců, bylo to, že jsme ho začínali párovat s těmi ostatními programy. Což samozřejmě nebylo úplně jednoduché, protože ty programy vznikají, určitě to víte, v současné době ještě nejsou všechny uzavřeny.
My tím vlastně říkáme to, že některé programy jsou orientovány pohodlněji třeba na oblast zdravotnictví. A teď řeknu konkrétně příklad. To je fond REACT, který můžeme krásně použít na výstavbu hmotné infrastruktury v rámci oblasti zdravotnictví, a není dobré tam třeba používat Národní plán obnovy. Ten můžeme více použít na oblast zdravotní prevence, můžeme ho použít na další zdravotní projekty, na vysoce, řekněme, high-endové zdravotní projekty, na to, co nás pálí v určitých oblastech, jako je třeba oblast onkologie, oblast infekční nebo oblast kardio, a teď říkám konkrétně i oblasti, na které se zaměřuje Národní plán obnovy, a nemá cenu, abychom tam dávali zdroje třeba do výstavby regionálních nemocnic nebo k jejich vybavování, protože na to máme úplně jiný fond.
Takže je třeba takhle vnímat souvztažně jednotlivé zdroje a vždycky se podívat na tu celkovou alokaci, a kolik případně ať už dané rezorty, nebo doslova a do písmene i některé oblasti pod těmi rezorty budou moci čerpat v rámci těchto programů. Typické je to třeba i obcí, u krajů a tak dále, které mohou využívat i jiné zdroje, než je Národní plán obnovy, dokonce daleko pohodlněji a daleko lépe. Takže to je zcela zásadní předpoklad: dopředu párovat jednotlivé zdroje s ohledem na jejich účelovost. ***
