Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Radek Vondráček)

1.
Národní plán obnovy

S přednostním právem pan předseda Bartošek.

 

Poslanec Jan Bartošek: Pane předsedo, děkuji za slovo. Nebudu program této schůze nějak bořit, ale avizuji dopředu, že v té další schůzi, kdy se má projednávat nouzový stav... (S předsedajícím hovoří poslanec Ivan Bartoš. Předsedající: Pardon, pardon.) Navrhnu nový bod a to bude Informace vlády o dostavbě jaderné elektrárny a rozeslání projektové dokumentace. A požaduji, aby na projednání tohoto bodu zde byl přítomen ministr průmyslu a obchodu a také premiér. Je to naprosto zásadní věc týkající se bezpečnosti a budoucnosti České republiky. Avizuji to dopředu, a požaduji, aby jak ministr průmyslu, tak premiér byli přítomni. Jestliže nebudou přítomni, avizuji dopředu, že to je pro nás natolik zásadní, že si patrně budeme brát přestávky do té doby, než si ministr a premiér uzpůsobí program natolik, aby se zodpovídali Poslanecké sněmovně.

Takže pane ministře (Havlíčku), jsem rád, že jste tady, a doufám, že i po půl jedenácté budete přítomen. A současně také doufám, milé poslankyně a poslanci, že zařazení tohoto nového bodu podpoříte. Děkuji vám.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Já se nyní chci omluvit panu předsedovi Bartošovi, on se hlásil včera písemně, chtěl vystoupit před schválením pořadu této 93. schůze, tak za to se omlouvám, já jsem si nevšiml, že tady písemně je to den předem. Pane předsedo, teď byste měl možnost vystoupit, máte-li zájem. Záleží na vás, máme schválený pořad a je 93. schůze. Předpokládám, že to je k věci. (Poslanec Bartoš odpovídá mimo mikrofon.) Tak můžu otevřít ten bod a dát vám první slovo po úvodu, nebo můžete mluvit teď hned.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Tak byl trochu zmatek, ale zmatek neproběhl na naší straně. Já bych si tedy dovolil vystoupit k tématu Národního plánu obnovy, který je, pokud se nám ten plán podaří dobře připravit, šancí pro Českou republiku. Ten plán nám umožní efektivně a ve prospěch lidí i rozvoje naší země čerpat v nadcházejících letech 180 miliard z prostředků EU. K tomuto plánu jsme museli svolat tuto schůzi, protože debata doposud na úrovni Poslanecké sněmovny, ale i třeba jednotlivých politických stran příliš neprobíhala. Já si myslím, že bychom se měli maximálně zaměřit na to, aby ten program byl připravený dobře, protože on sám o sobě je obrovskou příležitostí pro naši zemi, která nám může pomoct posunout Českou republiku v době postcovidové, podobně jako se tomu stalo v poválečném období třeba díky Marshallově plánu.

To, co je pro naši zemi příležitost pro její budoucnost, je pro politiky obrovský závazek. A teprve tato schůze - a já si troufnu říct, že to je velmi smutné - by měla konečně otevřít konstruktivní diskuzi mezi vládou, odbornou veřejností, samosprávami, byznysem, neziskovým sektorem, ale také mezi vládou a politickými stranami. Politickými stranami opozice, které zastupují dokonce dohromady více občanů než některé strany vládní.

A i když má vláda předložit plán obnovy Evropské komisi už za měsíc, tak já musím s politováním říct, že tahle diskuze - já bych poprosil kolegy v prvních řadách, jestli by mohli být o trošku více ticho, děkuji. Jenom se těžko soustředí potom na ty důležité věci, které jsem chtěl zmínit. Takže je to za měsíc, a ta diskuze vůbec neprobíhá. A já podle informací, které mám například od lidí z tripartity, i s nimi vláda diskutuje tento zásadní dokument, tuto strategii, ve velmi malé míře.

Nyní tedy k samotnému plánu. Z fondu obnovy může Česká republika čerpat až 180 miliard nad rámec těch standardních programů víceletého finančního rámce. To je obrovská možnost překonat současnou krizi, zdigitalizovat stát i jeho hospodářství a celkově modernizovat ekonomiku, aby byla udržitelná, a to je velmi důležité, konkurenceschopná v 21. století. A to zaostávání České republiky v konkurenceschopnosti se projevilo již předtím, než covid přišel do České republiky.

Co není cílem Národního plánu obnovy. Cílem Národního plánu obnovy není zalátat díry ve veřejných rozpočtech. Cílem Národního plánu obnovy není platit mandatorní výdaje anebo přihrávat ty dotace některým hráčům toho tradičního nebo z pohledu 21. století už zastarávajícího odvětví. Cílem toho plánu naopak je připravit naši ekonomiku na budoucí výzvy. Peníze, které budou uvolněny, by měly v následujících obdobích jít tedy do perspektivních odvětví, která budou aktuální a kde budou pracovní místa ještě v roce 2050. Já doufám, že v té době já už budu za nějakým politickým zenitem ve svém knihkupectví na kraji města a budu moct benefitovat jako všichni občané této země z chytrých investic, které v rámci uvolnění těchto peněz Česká republika udělá.

Jenom abych se vrátil trošku k historii vzniku Národního plánu obnovy. První verze, kterou vláda připravila, resp. já si nejsem úplně jist, kdo přesně připravoval ten výkop, tak ta byla tak špatná, že ji ani sama vláda neschválila. Od té doby uběhl nějaký čas a nám byla znovu a znovu slibována nová verze a já tedy musím říct, že nakonec jsme se jí dočkali, ale dočkali jsme se jí až tento týden, tedy měsíc předtím, než se má Národní plán obnovy odeslat Evropské komisi. Přitom už v prosinci jsme s Piráty poslali panu premiérovi a panu ministrovi Havlíčkovi návrhy a nabídli pomoc s přípravou tohoto plánu, popř. oponenturu. A já nevím - pan premiér tady není, je tady pan ministr Havlíček, tak pokud to někde zapadlo nebo se na to zapomnělo, tak já tady mám ten dopis z prosince vytištěný. A omluvte mě, pokud jsem to přehlédl, ale nezaznamenal jsem na to žádnou reakci, která by se třeba k těm jednotlivým návrhům v oblasti školství, v oblasti životního prostředí vyjadřovala. Tak já ho potom předám tady panu ministrovi Havlíčkovi, neboť je to gesce MPO, které tento plán zastřešuje.

Já bych se chtěl zastavit teď asi u tří oblastí, které jsou z mého pohledu velmi důležité, v tom programu se jim říká komponenty, a s tím pak i souvisí mé otázky na pana ministra Havlíčka.

Prvním velkým tématem je ta digitální transformace nebo digitalizace. A já mám trochu obavy - a procházel jsem ty jednotlivé, jak se jim říká, komponenty - aby Česká republika s těmito penězi nakládala hospodárně a efektivně. Možná řada z vás, kteří zde sedí v Poslanecké sněmovně nebo to sledovali, Česká republika třeba už měla jednou historicky šanci výrazně posílit vysokorychlostní internet a jeho rozvoj v České republice, bylo na to určeno 14 miliard. Bohužel kvůli tahanicím, kdo si ukrojí největší koláč z těchto peněz - a neměli to být nakonec ti malí poskytovatelé, lokální poskytovatelé připojení, ale ty největší firmy -, jsme nakonec tuto šanci nevyužili. Já se obávám, že by se to mohlo opakovat i v tomto případě.

Co si myslím, že je velmi důležité, a postrádám to v tom posledním návrhu, ten plán je málo ambiciózní. My se musíme podívat, co to je ta digitalizace z pohledu občana. Ano, je to vysokorychlostní internet, zejména ve formě optických kabelů, ale je to hlavně zefektivnění služeb občanům. Být digitální už při samotném uvažování o tom, jak ty peníze budou investovány v rámci rozvoje služeb. Tedy neměly by to být peníze na placení současných drahých řešení, která jsou často ještě zatížena tzv. vendor lock-inem, kde ty peníze jdou na licence a na specifický hardware, který stojí peníze, ale být inovativní, využít ty peníze skutečně k nakopnutí ekonomiky, tak jak se stalo v historicky často zmiňovaném Estonsku. Toto mi chybí. My máme právo opce na digitální službu, máme ne příliš dobře vyplněný katalog služeb, plán té digitalizace, ale ty peníze, které jsou každý rok uvolňovány na jednotlivé resorty, nevedou k té digitalizaci tak, abychom mohli hovořit o digitální transformaci, aby se z nás stal ten digitální tygr.

Já ještě chvilku zůstanu u oblasti digitalizace, resp. IT. My jsme nejen v době covidu čelili jako Česká republika nespočtu docela vážných kybernetických útoků. Otázka kybernetické bezpečnosti je tedy neméně důležitá. Kybernetická a informační bezpečnost jak proti těm fyzickým útokům na síti, tak i vedení třeba dezinformačních kampaní. A já bych požádal vládu, aby opět tyto peníze v těch svých plánovaných projektech alokovala spíše na ty řekněme měkké dovednosti, na posílení našeho NÚKIBu, který se snaží řešit kybernetickou bezpečnost České republiky, do projektů vzdělávání a informační gramotnosti, protože - a je to citát, který jsem si docela oblíbil - informační gramotnost je taková branná povinnost 21. století. A jak můžeme vidět i ve věci třeba covidu a dezinformací a šíření hoaxů, Česká republika nemá nástroje, jakými by mohla třeba poskytovat kvalitní informační vzdělávání, a to jak lidem starším, tak i třeba v oblasti školství.

Ostatně to školství je další ze dvou bodů, o kterých bych chtěl hovořit, na které by se dle mého názoru měla vláda zaměřit. Je to otázka reformy toho curricula, toho, co se na školách učí, a i toto by mělo více na rozvoj informačního myšlení a tzv. digitálních kompetencí. Já se tam v tom vládním návrhu plánu obnovy na to dívám a mně to přijde, jako že je to ještě zaměřeno velmi úzce, ale my potřebujeme globálně posílit ty informační dovednosti, nejen pouze na specifických středních školách, ale na odborných školách a pracovat i s tím celoživotním vzděláváním v této oblasti, protože Česká republika trpí důsledky toho, že to, co bylo podceněno jak v praktické rovině práce s informačními technologiemi, tak v té tzv. informační gramotnosti.

Podle mě velmi důležitá je otázka životního prostředí, to je třetí oblast, kterou se budu nyní zabývat. Je tam komponenta ochrana přírody a adaptace na klimatickou změnu. Ono to kvůli covidu trošku upadlo, ale sucho tady je, sucho tady bude. Já bych chtěl požádat, aby nešly ty peníze, aby to bylo naplánováno na projekty ne betonování a stavění velkých vodních děl, ale skutečně pracovat s územním plánováním tak, aby Česká republika ve svých programech i na té lokální úrovni podporovala ty projekty, které mají skutečně přímý efekt na zadržování vody v krajině, raději než budování nějakých velkých přehrad a nějakých vodních děl, jak se tady občas ozývá.

Já bych chtěl položit panu ministrovi - a mohl bych pokračovat, těch komponent je celá řada, opět zdůrazňuji, že jsme ty nejdůležitější věci zaslali vládě již v prosinci, a bez odezvy - já bych se nyní chtěl zaměřit na několik otázek. Takže je budu adresovat panu ministrovi a ty otázky jsou následující.

Když se hovoří o tom, že by tam měl být nějaký game-changer, něco, co to úplně změní, co provede tu transformaci, já tam postrádám vyjmenování těch nejvýznamnějších projektů. Takže moje otázka zní, které ty nejvýznamnější projekty vláda plánuje, projekty, které přispějí k té klimatické - o tom se hodně mluví v rámci těch programů - a digitální změně, k té tzv. tranzici.

Druhá otázka, a já se vrátím k úvodu své řeči: s kým vláda konzultovala sestavování Národního plánu obnovy? My jsme udrželi poměrně řadu e-mailů včetně sdružených vyjádření třeba vědeckých institucí, které mají výhrady k tomu, jak je ten plán teď stavěn. Proč je píší nám, opozičním poslancům? No my je budeme v té debatě, pokud bude v následujícím měsíci, interpretovat. Já si myslím, že nám píší proto, že na vládě nemají tyto organizace příliš prostor, aby jejich návrhům dopřáli sluchu nebo se jimi ta koncepce národního plánu řídila.

Další moje otázka je ryze praktická, týkající se procent, zda Česká republika dodrží podmínky, to jest minimálně 37 % objemu do udržitelné transformace a minimálně 20 % objemu do digitální transformace. Pokud ten poměr nemá být zachován, jaký bude ten poměr? Ten sám o sobě nic o kvalitě těch projektů neříká, ale protože se bavíme o takovémto objemu peněz na dlouhé období, je důležité, jak vláda strategicky ty peníze rozdělí.

Moje otázka je nasnadě. Za měsíc má jít tedy ten finální plán na Evropskou komisi. Předpokládám, že ta debata probíhala. Tak jakou zpětnou vazbu od Evropské komise doposud obdržela vláda k té první verzi Národního plánu obnovy? Co hodnotila Komise pozitivně a jaké jsou nedostatky, které případně Komise identifikovala, popřípadě jak na ně vláda bude reagovat?

Pak už jsou otázky další a praktické. Pokud ten plán teď, jak nám je představen, je z pohledu vlády ten finální, kdy bude ten plán národní obnovy předložen do připomínkového řízení na mezirezortu? A jaký je časový plán, kdy bude tento Národní plán obnovy po finalizaci předložen také Poslanecké sněmovně? Chtěl bych poprosit pana ministra Havlíčka, popřípadě další členy vlády - ono jich tady za mnou bohužel moc není - zda by mi mohli tyto otázky v následující diskuzi zodpovědět.

Ten Národní plán obnovy je skutečně velká příležitost pro Českou republiku, nehledě na to, že budeme startovat i do dalšího roku s výrazně deficitním rozpočtem. A já si myslím, že to je zcela zásadní, neboť nebude to pouze tato vláda, ale budou to vlády další, které budou s těmi programy pracovat. Pracovat na té udržitelnosti, na té transformaci České republiky z montovny na mozkovnu, na ekonomiku, která má vyšší přidanou hodnotu. Takže bych prosil, aby tato debata byla vedena v širším spektru, aby byly do ní přizvány neziskové organizace, zástupci byznysu, zástupci tripartity, odborná veřejnost, akademické obce a aby ten program skutečně byl tou šancí pro Českou republiku v době postcovidové. Já vám děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Máme otevřený bod, ještě jsem nezahájil rozpravu. Ještě než dám slovo panu poslanci Františkovi Kopřivovi, který byl původně vlastně navrhovatelem, a jestli by souhlasil, tak by byl i zpravodajem - kývá, že ano - mám přednostní právo pana ministra a s přednostním právem pan místopředseda Benešík za klub KDU-ČSL. Tak pane ministře.

 

Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji mnohokrát za to, že mám možnost zde představit Národní plán obnovy. Děkuji i panu předsedovi Bartošovi za věcné dotazy, které padly. Jsem rád, že se to vede v té rovině, co ještě můžeme případně na Národním plánu obnovy zlepšit. Protože naprostý souhlas s tím, že se jedná o zcela zásadní zdroj, který do značné míry v následujících letech, minimálně v těch sedmi letech, ovlivní - a tady je důležité říct nejenom ekonomiku, protože jedno z prvních nesprávných pojmenování Národního plánu obnovy je to, že se jedná o ekonomický plán. Nejedná se o ekonomický plán. Je to plán infrastruktury, nebo rozvoje infrastruktury, který v sobě zahrnuje i tu ekonomickou složku, logicky tedy i podnikatelskou, ale i složku, která je v oblastech jiných: v oblastech ekologizace, v oblasti boje s klimatem, v oblasti výzkumu, vývoje, v oblasti prevence, ochrany zdraví, v oblasti digitalizace veřejné sféry a tak dále. Mohl bych tady brát jednu komponentu za druhou.

Tento plán má posunout Českou republiku s ohledem na to, jakým způsobem vůbec dneska má připravené reformy. A tyto reformy, klíčové, strategické kroky, v následujících letech by měly do značné míry být podpořeny zdroji a tyto zdroje mohou jít do celé řady dalších oblastí. Já to říkám před závorkou proto, protože je pochopitelné, že co zájmová skupina, co odborná platforma, to trochu jiný názor. A já celkem i rozumím tomu, že každý by potřeboval se v tom Národním plánu obnovy vidět, že by potřeboval více zdrojů a že by byl rád, kdyby to dopadlo do jeho oblasti.

A máme dvě možnosti, jak se k tomu postavíme. První možnost je taková, že každému vyjdeme vstříc, každý dostane svůj dílek, rozdělíme 172 miliard plus případně zdroje úvěrové - protože je potřeba stále vnímat to, že to není jenom o těch dotačních zdrojích, ale i o zdrojích ve výši 405 miliard korun, které lze za určitých okolností využít jako úvěrové, takže se to může navyšovat - a můžeme je takzvaně rozdrobit tím, že každého částečně uspokojíme. Určitě si někteří z pamětníků vzpomínají na dělení medvěda. A tím nijak nedehonestuji ty požadavky, které jsou, protože chápu, že každý je z nějakého regionu, každý má nějakou ambici, každý pracuje v nějakém oboru a každému by se hodilo, kdyby dostal určitou část zdrojů. Takže není to tom, že by ty peníze padaly na špatné aktivity, ale je to tom, že když to takhle rozdrobíme, tak ve finále to nebude mít tu vizi, nebude to mít ten drive a nepůjde to k tomu, k čemu všichni chceme, a to je k posílení - ani ne konkurenceschopnosti, to je další trošku klišé, které se objevuje, plány pro poslední konkurenceschopnosti jsou na bázi OP TAK nebo OP PIK a tak dále - ale k posílení odolnosti naší země v celé řadě různých aspektů.

Takže prosím berme to tak, že tento plán by měl sledovat určitou vizi. To je nesmírně důležité. A opět je velká škoda, když někteří kritici to - a neříkám to ve zlém, spíš jenom připomínám, proč je třeba na to nahlížet možná trošku jinak. Aby na to nahlíželi s ohledem na ostatní zdroje, které máme. Minimálně v rámci Evropy. Proč to říkám? Naší vládě, konkrétně panu premiérovi, se podařilo vyjednat v rámci Evropské komise absolutní rekord a to je 964 miliard zdrojů v následujících sedmi letech plus, dejme tomu, ještě období dalších tří let. 964 miliard korun budeme moci čerpat v dalších letech. 172 miliard je pouze Národní plán obnovy. Pak je tam ten takzvaný Just Transition Fund, je tam REACT, jsou tam pochopitelně strukturální fondy a tak dál a tak dál. A to v těch 960 miliardách korun, abych byl přesný 964, není ještě započítán zdroj, který můžeme čerpat, a to jsou ty vysoce výhodné půjčky z toho New Generation Fund, což je dalších 405 miliard. A není v tom započítán Modernizační fond, který se rovněž celé řady komponent týká, ať už je to dekarbonizace, nebo prostě oblast energetiky a tak dále. Takže jenom ten Modernizační fond bude činit dalších 100 až 150 miliard.

O čem se tedy bavíme? Máme tady zdroje na dalších sedm let ve výši víc jak jeden bilion korun. A teď nejde jenom o to, že tady je víc jak jeden bilion korun, který můžeme čerpat mimo pochopitelně národní rozpočty, ale každý z těch programů je nějakým způsobem zaměřen, účelově orientován na určitou oblast. Takže abychom dali dohromady dobře Národní plán obnovy, tak prvním krokem, který jsme dělali několik týdnů, ne-li měsíců, bylo to, že jsme ho začínali párovat s těmi ostatními programy. Což samozřejmě nebylo úplně jednoduché, protože ty programy vznikají, určitě to víte, v současné době ještě nejsou všechny uzavřeny.

My tím vlastně říkáme to, že některé programy jsou orientovány pohodlněji třeba na oblast zdravotnictví. A teď řeknu konkrétně příklad. To je fond REACT, který můžeme krásně použít na výstavbu hmotné infrastruktury v rámci oblasti zdravotnictví, a není dobré tam třeba používat Národní plán obnovy. Ten můžeme více použít na oblast zdravotní prevence, můžeme ho použít na další zdravotní projekty, na vysoce, řekněme, high-endové zdravotní projekty, na to, co nás pálí v určitých oblastech, jako je třeba oblast onkologie, oblast infekční nebo oblast kardio, a teď říkám konkrétně i oblasti, na které se zaměřuje Národní plán obnovy, a nemá cenu, abychom tam dávali zdroje třeba do výstavby regionálních nemocnic nebo k jejich vybavování, protože na to máme úplně jiný fond.

Takže je třeba takhle vnímat souvztažně jednotlivé zdroje a vždycky se podívat na tu celkovou alokaci, a kolik případně ať už dané rezorty, nebo doslova a do písmene i některé oblasti pod těmi rezorty budou moci čerpat v rámci těchto programů. Typické je to třeba i obcí, u krajů a tak dále, které mohou využívat i jiné zdroje, než je Národní plán obnovy, dokonce daleko pohodlněji a daleko lépe. Takže to je zcela zásadní předpoklad: dopředu párovat jednotlivé zdroje s ohledem na jejich účelovost.

Za další je třeba vnímat to, že jsme do značné míry svázáni Evropskou komisí. A tady už odpovídám i panu předsedovi Bartošovi, který se ptal, jestli bude dodržen ten percentuální požadavek na boj s klimatem 37 % a na digitalizaci 20 %. Ano, bude dodržen, dokonce musíme, tam není vůbec jiná cesta. Takže v tuto chvíli, pokud ten plán bude schválen v těch komponentech a subkomponentech, jak máme, i když samozřejmě ještě to není finále, tak máme 40 % na klima a máme 23 % na digitalizaci, takže máme tam ještě rezervu v tomto.

Ale v každém případě už vlastně je patrné, že naše ambice mohou být jakékoliv, můžeme dlouze diskutovat o hospodářské infrastruktuře České republiky, o našich potřebách, kde se domníváme, že bychom mohli dobře a šikovně čerpat na podporu infrastruktury, na podporu regionů, na obnovu atd., když de facto 60 % už máme dost zaškatulkováno a Evropská komise z tohoto pochopitelně nejenom že neustoupí, ale je to úplně jednoznačný požadavek, přes který nejede vlak. A abych ještě tomu dal větší dikci, tak těch 37 % je skutečně na boj s klimatem, není to čistá ekologizace, ale musí v tom být vidět zcela zjevný nástroj pro docílení našich klimatických plánů ať už na rok 2030, nebo na rok 2050. A neříkám to ani ve zlém, ani ve špatném, pouze to konstatuji jako fakt, kterého se musíme držet.

Nicméně pochopitelně každá takováto naše ambice nebo každý takovýto plán, má-li být dokonce na několik let a má-li to být plán, který skutečně bude podporovat obnovu nejenom v postcovidové době, ta, věříme, že pomine, tak musí vycházet z něčeho, a musí vycházet z našich vizí, našich strategií, které nemůžeme vymýšlet nyní. A to je rovněž další požadavek Evropské komise. Zjednodušeně říkají: Dejte dohromady vaše strategie, které jsou stávající, v oblasti zemědělství, v oblasti digitalizace, v oblasti inovací atd., vytvořme z toho vizi a na tuto vizi roubujme potom jednotlivé komponenty.

Já myslím, že to je v zásadě správný přístup, protože v dané chvíli Česká republika má celou řadu kvalitních strategických plánů. Máme zde plán Digitální Česko - po mnoha a mnoha letech nicnedělání v oblasti digitalizace. Naposledy si vzpomínám, že tady ta ambice byla někdy před deseti dvanácti lety, kdy zde vznikly Czech Pointy atd., to musím říct, že dávalo třeba smysl, to bylo docela dobré, tak se zde o digitalizaci jenom mluvilo. Do té doby, než se vytvořila pozice vládního zmocněnce pro digitalizaci pana Dzurilly a ambice vize, ale hlavně konkrétní plán Digitální Česko, který v sobě zahrnuje digitální ekonomiku, digitální státní správu, a dokonce i vztah vůči Evropě, je nejenom popsán, ale současně i naplňován. Nikdy se více pro oblast digitalizace neudělalo než v těch posledních letech.

A stejně tak se můžeme bavit z mého dvorku o oblasti inovací. Inovační strategie, která vznikla před dvěma lety, byla revoluční. Nikdy tady nic takového nebylo. Poprvé jsme dali dohromady vědu s byznysem a s univerzitami. Vytvořili jsme jasný koncept, dali jsme tomu parametry, řekli jsme, kde chceme být. Ukázali jsme budoucnost České republiky v oblasti výzkumu. Ukázali jsme budoucnost České republiky v oblasti nových technologií, v oblasti umělé inteligence. Kdo tady udělal co více než tato vláda pro umělou inteligenci? Podívejme se na ty výsledky, které máme. Česká republika je vysoce pozitivně hodnocena dneska prakticky všude v Evropě s ohledem na umělou inteligenci. Já neříkám, že to je zásluha vlády. Já jenom říkám, že jsme tomu dali nějaké parametry, a ti, kteří v tom tvoří, ať už to jsou univerzity, výzkumáky atd., podívejme se, jak se umisťují ve všech centrech excelence atd., pokud se nepletu tak máme dokonce tři účastníky v těch čtyřech centrech excelence, která v rámci Evropy vznikla. To myslím, že snad není žádná jiná země, možná Německo, která tam má tolik účastníků.

Co tím vlastně říkám? Naplňujeme ambici Česká republika - země pro budoucnost, ať už s ohledem na množství peněz alokovaných do výzkumu, kdy se dostáváme na úroveň 2 %, poslední číslo 1,93 za rok 2019 a za rok 2020 ještě není vyhlášeno to finální číslo, respektive ještě to není propočítáno, to nevyhlašujeme my, to je celoevropský pohled, ale je velká ambice, že docílíme té mety 2 %. Podívejme se schválně na ta čísla, jaká byla v roce 2012, 2013 atd., pohybovali jsme se někde na polovičce, respektive 1,3 - 1,4.

Takže inovační strategie je dokument, který samozřejmě překlápíme do Národního plánu obnovy, kterému dáváme parametry. Je to jednoznačně reformní plán. A takhle bychom mohli brát jeden koncept za druhým a mohli bychom tady dlouze mluvit o tom, jakým způsobem to vychází třeba z tuzemské, nebo národní strategie v oblasti dopravy, dopravní politiky - vysokorychlostní tratě, digitalizace železnice a vše, co je spojeno s chytrou dopravou. I toto logicky máme dneska zmapováno, toto je vytvořeno, a toto překlápíme do Národního plánu obnovy. Nebo třeba oblast tzv. chytrého zemědělství. Samozřejmě oblast 4.0 - málokterá země má dneska výsledky, ambice a zdokumentovaný postup v této oblasti. Ministerstvo průmyslu a obchodu je gestorem Průmyslu 4.0 a je gestorem Národní strategie umělé inteligence. Málokterá země má strategii pro oblast umělé inteligence. A není to jenom cár papíru, je to něco, co se naplňuje, a logicky toto opět překlápíme do oblasti Národního plánu obnovy.

A tady opět odpovídám na to, co se ptal pan předseda Bartoš, do jaké míry je toto projednáváno s Evropskou komisí. Já bych řekl, že to jsou zrovna věci, které všechny zajímají úplně nejvíc. To znamená, není to o tom, že s nimi sedíme a říkáme jim, co bychom chtěli, jak by to bylo ideální. Oni jsou docela pragmatičtí, řeknou: Fajn, to zní moc hezky, ukažte nám, jakou strategií to máte podloženo, ukažte nám milníky, jak tyto strategie naplňujete, ukažte nám, jaké s tím máte výsledky a jaké s tím budete mít ambice a cíle do roku 2023, 2025, 2027 atd. A pokud bychom to neměli, a neříkám, že to ve všech oblastech máme, to zase v žádném případě, tak logicky narážíme, protože potom ta Evropská komise nám to vytýká a řekne: Tak je to hezké, co vy chcete, ale o co to tedy vlastně opíráte?

A tady trošku odpovídám všem těm, kteří říkali: Já bych tam chtěl ještě peníze na toto. Já bych chtěl peníze na cyklostezku. Já bych chtěl peníze na podporu žen. - To opravdu bylo, v Senátu padl návrh, ať podpoříme více ženy. - Já bych chtěl více peněz na podporu zemědělství. A já bych chtěl postavit nemocnici v tomhle kraji. A já bych chtěl, abyste tamhle vybudovali skvělou přehradu. A já bych chtěl toto a toto. To zní hezky, a už jsme přesně u toho dělení medvěda. Jestli tohle dopustíme, tak to utratíme všechno, ale naštěstí, tady bych řekl, že ta Evropská komise sehrává docela dobrou roli, a to takovou, že tohleto zavčasu zabrzdí.

Čili děkuji za všechny náměty, ale pokud se pustíme do té diskuse - zaplaťte mi přehradu v mém regionu, zaplaťte mi hezký komín za městem, nebo tu či onu projektovou žádost mi vyřiďte - tak nemá cenu o tom ani diskutovat, nemá šanci, aby to prošlo. Pokud to není součástí jasného plánu, který už byl v minulosti schválen, plánu zaměřeného na reformní kroky, plánu, který má milníky, plánu, který odpovídá tomu, co schválila vláda, Parlament atd., tak je to zbytečná diskuse. A myslím si, že to je správné.

Takže Evropská komise dneska z našeho úhlu pohledu, protože buďme při zemi, je docela vstřícná vůči našemu plánu. Není to o tom, že by nás ve všem chválila, to v žádném případě, oni mají týmy, které pochopitelně jsou i poměrně náročné a docela drsné v té diskusi, ale myslím si, že to je v pořádku. V každém případě se to ale posouvá, a když vezmu to jednání, které bylo někdy v září, poté na podzim, respektive v zimě, a nyní, tak jsem přesvědčen, že Evropská komise vnímá to, že ty požadavky, které mají, my postupně respektujeme, dosazujeme to. A když to zjednoduším, tak ta odpověď je následující: Ty komponenty, které dneska máme, a jsou to komponenty v podstatě v těch šesti hlavních pilířích, které v tuto chvíli činí 189,9 miliardy - pak vysvětlím, proč to není těch 171 miliard, nebo 172 miliard - tak na těch komponentech panuje shoda. Pochopitelně tyto komponenty mají další subkomponenty a subsubkomponenty, které už jsou charakterizovány jednotlivými projekty, na tom stoprocentní shoda samozřejmě není, protože ta fáze připravenosti jednotlivých projektů je různá, ale to už je detail, který tady myslím i pro Sněmovnu je příliš velký. Nicméně pochopitelně jsem připraven, pokud o tom budu mít informace, já tady mám všechny ty projekty, na to odpovědět.

Takže co je důležité? Je zde shoda na té základní vizi, která je založena na posilování České republiky jakožto země založené na přidané hodnotě, země založené na vzdělání, země založené na inovacích vyšších řádů, protože jsme země, která nemůže soutěžit s ostatními minimálně v té hospodářské oblasti na bázi objemu, ale pouze na bázi přidané hodnoty, a přidanou hodnotu docílíme pouze tehdy, pokud budeme nikoliv za dva, za tři, za pět let, ale nyní investovat do výzkumu, investovat do vzdělání a investovat do inovací. Na tom je celá podstata Národního plánu obnovy založena, samozřejmě nikoli pouze z toho hospodářského úhlu pohledu, ale i z těch ostatních oblastí, které jsem říkal. Takže vizi máme zcela jednoznačnou. A znovu říkám, vyplývá z toho, co dobrého tady vzniklo, a z toho, na čem se průběžně pracuje v oblastech dopravy, energetiky, digitalizace - digitalizace státu, zdravotnictví atd.

Další ne úplně konstruktivní diskuse, nebo námitky, které přicházejí, jsou charakteru: něco skrýváte, s nikým to neprojednáváte. Přiznám se, že neznám dokument, který by byl více projednáván na úrovni odborných platforem, než je Národní plán obnovy. Pozor, nepleťme si to s jinou věcí. To neznamená, že když to projednáváme, že všem vyjdeme vstříc. To samozřejmě není technicky možné. Ale důvod už jsem říkal: buď z toho uděláme medvěda a potom každému na všechno kývneme, všichni nám poklepou po ramenou a řeknou: děkujeme za tu cyklostezku, děkujeme za to jezírko, děkujeme za zbourání toho komína za městem. Potom to ale nesměřuje tam, kam chceme.

S desítkami platforem, svazů, asociací se o tom jedná, zdaleka ne jenom s hospodářskými. Musím říct, že paní náměstkyně Jirotková, která se tomu opravdu zodpovědně věnuje po celou dobu od samého počátku, v tomhle tom udělala velký kus práce. A respektuji to, že ti, kteří se potom nevidí v tom plánu, využívají různých nástrojů, mediálních nástrojů, lobbistických nástrojů atd. a mají tendenci ukazovat, že ten plán není v pořádku. Není to o tom, že ten plán není v pořádku. Je to o tom, že oni nedostali to, co chtěli. A to si opět musíme vybrat. A zase by to bylo o tom, co jsem říkal, ale nechci to opakovat. Není pravda, že by se to neprojednávalo. Projednává se to s některými několikrát. Dokonce třeba se Svazem průmyslu to je na týdenní bázi, kdy se to projednává. A ano, postupně vždycky dochází k nějaké míře kompromisů atd. Takže to je další řekněme logické východisko při sestavování toho plánu, to znamená zahrnout do toho maximální spektrum všech zainteresovaných stran.

Jenom v Senátu, pokud se nepletu, to bylo v sedmi senátních výborech, nebo v šesti, teď si nejsem jistý. A představoval jsem to na hlavním plénu. A zase jenom taková vsuvka. V Senátu vystoupilo tuším 15 senátorů, teď to tady nemám úplně přesně. A těch 15 senátorů v zásadě řeklo ano, ale já bych si představoval toto, toto, toto, toto. Takže tam dali své zájmové oblasti. Nic proti nim. A když se to všechno sečetlo, tak to dělalo dalších 50 miliard korun. To bychom se nikdy nedobrali toho cíle. Jakkoli znovu říkám, ty oblasti, které tam měli, mi rezonovaly docela rozumně. Ale to není možné.

Samozřejmě musíme vnímat zájmy jednotlivých resortů, protože nežijeme ve vzduchoprázdnu. Vláda má své ministry. Ti pracují se svými projekty, mají svoje rozpočty na několik let dopředu, do kterých vidí. A mají tam pochopitelně svoje ambice. A je jasné, že každý z ministrů má zájem, aby se tam jeho oblast projevila v maximální možné míře. Musím říct, že ta jednání jsou rozumná, jsou konstruktivní. Ano, někdy prostě se taky na něčem neshodneme. Chápu to, že někdo se může cítit, že by mohl dostat víc, někdo by tam viděl ještě raději jiný projekt, někdo to porovnává s jinými strukturálními fondy nebo evropskými zdroji, které jsou, takže má na to pohled takový, že když třeba mám někde méně, tady bych potřeboval více. Takže i tady musíme být dostatečně věcní. Někdy jsou ta jednání náročná, to uznávám. Omlouvám se všem za to, že nemůžu prostě vyjít vstříc všem. A nevztahuji to k sobě, ale beru to k tomu celému týmu. Ale pochopitelně ve vládě za to zodpovídám já. Nicméně mám dojem, že v posledních dnech a hodinách začínáme nacházet už poměrně detailní shodu na finálním znění Národního plánu obnovy.

A samozřejmě musíme vnímat i to, že to budeme diskutovat na úrovni Poslanecké sněmovny. Proto jsme tady. Je zde celá řada politických stran. Každý na to může mít trošku jiný názor. Ale přesto si troufám tvrdit, že se ta diskuse vede se všemi docela věcně a že se to nezvrhlo do toho absolutního medvěda. A jsem rád, že i pan Bartoš to tady takhle prezentoval: nikoli já chci toto, já chci toto, ale spíše dívejme se na to z úhlu pohledu té vize a dívejme se na to z úhlu pohledu, kam se vůbec chceme dostat.

Další diskuse se vede o tom, co je vlastně tou infrastrukturou. Naprostý nesmysl, který zde padá, je to, že se peníze lejou do betonu. Schválně se prosím podívejte do toho plánu.

A tady udělám vsuvku. Udělali jsme pro všechny nový web. Ten web je www.planobnovycr.cz. V něm se vám automaticky - nejenom vám, ale všem občanům, protože je to otevřené, kdo se na to bude chtít podívat - tam se aktualizuje vždycky ta nejaktuálnější podoba plánu obnovy. Takže tam všechno vidíte, všechny komponenty, všechno, co tam je. A schválně se na to mrkněte a prosím řekněte mi, co podle vašeho názoru končí v betonu. Pokud neberu, že vybudují třeba nějaké zdravotní centrum a bude tam rovněž i ta budova, tak to samozřejmě ano, protože někde to stát musí. Ale typické takzvané betonové projekty tam nejsou. Pozor, já neříkám, že nebyla ambice tam i tyhlety projekty mít. A to bylo zejména v září, v říjnu minulého roku, kdy otevřeně říkám, byl zájem, abychom tam měli více peněz třeba do výstavby dopravní infrastruktury. Nikoli do betonu silnic, ale do takzvané chytré... nebo dopravní infrastruktury založené třeba na recyklátech atd. To se nám zdálo jako dobré. Chtěli jsme tam podporovat dopravní infrastrukturu založenou na recyklovaných materiálech atd. Bylo nám to vyřazeno. Respektujeme to. O tom byla diskuse s Evropskou komisí, proto se to takhle vyvíjelo. Dneska když se podíváme, tak tam do betonu nejde vůbec nic. A do dopravní infrastruktury jde 22 miliard. A když se na to podíváme v detailu, všechno je železnice, chytrá železnice, digitalizace v oblasti železnice, zabezpečení v oblasti železnice spojené s nejmodernějšími přejezdy, s nejmodernějšími aplikacemi a tím, co činí železnici udržitelnou a samozřejmě ekologickou. Takže to je v podstatě to, k čemu se to možná může blížit, že by byl beton. Ale myslím, že nikdo nevnímá dneska chytrou železnici a chytré aplikace v této oblasti jako betonovou záležitost.

Takže nic tam nejde do betonu. Je to klišé. Je to nesmysl. Zdroje, které tam jdou, jdou jednoznačně. A podívejte se prosím na to na tom webu, klidně i teď, rozklikněte si to. Je to zcela zjevné. 34 miliardy do digitální transformace. Ano, můžeme se bavit o tom, co ještě tam na tom vylepšit, co by tam ještě mohlo být lepší. Ale zase se pohybujeme v tom, abychom byli féroví vůči podnikům, abychom byli féroví vůči veřejné sféře, aby ani jedno úplně zásadním způsobem nebylo podpořeno víc nebo míň, protože obojí - myslím, že se shodneme - je důležité. Státní správa je proto, aby obsloužila občany i firmy. A firmy logicky potřebují další zdroje pro rozvoj svých digitálních dovedností včetně rekvalifikací.

Částka 78 miliard jde do fyzické infrastruktury a takzvané zelené tranzice. Ano, tam se velmi projevuje podíl požadavku na boj s klimatem. A opět, když se na to podíváte, rozvoj čisté mobility, máme tam vodík, máme tam elektromobily, máme tam infrastrukturu pro čistou mobilitu, kde potřebujeme posílit. Máme tam cirkulární ekonomiku. Myslím si, že je nesmírná ambice, velká a důležitá věc, která musí být podporována, průmyslová voda, regenerace, vznik brownfieldů atd., byť tady uznávám, je ještě diskuse, jestli tam na to skutečně bude alokováno v regeneraci brownfieldů, nebo ne, ale budeme se snažit, abychom tam ještě něco našli. Jednoznačně přechod na čisté zdroje energie. Tam by to samozřejmě vycuclo výrazně víc zdrojů. Ale tady jsme zase féroví, protože to je to, co jsem říkal v úvodu. Máme jiné zdroje, ať už je to Modernizační fond, nebo OP TAK, nebo případně i další zdroje na posílení čisté, nebo čistší, nebo říkejme bezemisní energetiky.

Ale v každém případě třeba transformace českého teplárenství, což obecně vnímám jako vůbec největší energetickou výzvu, tady se hodně emotivně řeší Dukovany, ale to je věc, která nás čeká za 16 let, kdy se zprovozní. Ale v následujících letech, možná měsících dokonce, musíme udělat transformaci českého teplárenství a to je přechod z uhlí na nové zdroje, ať už na úrovni biomasy, na úrovni odpadů, nebo na úrovni plynu. Byť ten plyn je jenom tranzitní záležitost, tak o tom třeba byla obrovská diskuse s Evropskou komisí. Další odpověď na pana předsedu Bartoše. A jsem rád, že jsme se posunuli s Evropskou komisí, že už jsou připraveni i toto financovat. Ale tady to by byl samozřejmě nekonečný zdroj. Stejně tak udržitelná bezpečná doprava, o tom už jsem hovořil.

Samozřejmě ochrana přírody, adaptace na klimatickou změnu. Klíčová komponenta, která je v podstatě jedna z těch největších na úrovni 19 miliard.

A jsem u vzdělávání. Obrovská diskuse i s panem ministrem Plagou, protože oblast vzdělávání je nepochybně klíčovou pro to, abychom zde vybudovali zemi odolnou a zemi s ambicemi, které máme. Na druhou stranu se to samozřejmě zase míchá s programy MŠMT, částečně i s programy a s podporou vědy a výzkumu, takže nakonec ta kompromisní dohoda byla 18 + 5, čili 23 miliard do této oblasti. Není to nejméně. Já vím, že někdo řekne: na 172 miliardách, případně ještě tedy nějaké úvěrové zdroje, bychom si v tom vzdělávání představovali ještě více, ale zase si uvědomme, že do vzdělávání jdou zdroje z jiných programů. Ale chápu to, je to důležité. Takže myslím, že to je rozumná dohoda, a 5 miliard z toho jde na projekty vědeckého nebo výzkumného charakteru a 18 miliard jde do oblasti kapacity školních programů - inovace ve vzdělávání, anebo v kontextu digitalizace a tak dále.

A pak samozřejmě oblast vědy, výzkumu a inovací, další obrovská diskuse, která kolem toho byla, tím spíše, že to je oblast, za kterou částečně ještě zodpovídám. A tady bych řekl, že finální diskuse podle mého názoru dopadla dobře jak pro aplikovaný výzkum, tak pro výzkum základní, i když to není úplně základní, řekněme spíše akademický výzkum. 12,5 miliardy: 5 miliard pro oblast posílení akademického výzkumu a 7,5 miliardy pro aplikovaný výzkum. Ten aplikovaný výzkum jasně vychází z posledních trendů. A zase pozor, tady je důležité se podívat, a tady byla Komise velmi nekompromisní: ukažte nám, jak to máte zakomponováno v rámci strategie RIS3. To je taková strategie, která je trošku náročná na čtení, už je tady historicky, prosím neptejte se mě, proč Evropská komise přišla s touhletou strategií. My se z ní snažíme vzít to pozitivní. A to pozitivní je jasné. To nám říká, v jakých oblastech budeme dělat aplikovaný výzkum, proč to budeme dělat v těchto oblastech a jak to pomůže konkurenceschopnosti. Můžeme se bavit o každé z těch komponent, ale 7,5 miliardy do značné míry bude i komplementární k velmi úspěšnému programu TREND, kde máme v současné době sedminásobně větší poptávku, než jsme schopni nabídnout zdrojů, a to tam ty zdroje neustále posilujeme, protože jenom z národních zdrojů jde do výzkumu, vývoje a inovací přes RVVI 38 miliard korun. Ještě podotýkám, že před pěti lety to bylo 27 miliard korun, o 11 miliard korun víc jsme to navýšili v posledních pěti letech.

I to je ten důvod, proč se dostáváme do té elitní skupiny v oblasti inovací v rámci celé Evropy. Abych byl zase při zemi, tak v té elitní skupině ještě úplně nejsme, jsme na desátém místě, ale ze sedmadvaceti zemí si myslím, že to není špatné umístění. A naše ambice je jasná, řekli jsme, že chceme být v první sedmičce. Tahle vláda už to nezvládne, ale věřím, že ta strategie "země pro budoucnost", ať tady bude sedět kdokoliv, stát kdokoliv, nebude zničena jenom kvůli politickým šarvátkám. Protože posilovat výzkum, posilovat investice do této oblasti, posilovat naši i vizitku v rámci Evropské unie a posunout se mezi ty takzvané inovační lídry a být v té první sedmičce v Evropě - já myslím, že to musí být ambicí pro každého. A když bude někdy vládnout opozice a bude opouštět ty principy "země pro budoucnost", tak je v noci budu chodit strašit, protože by to byla velká škoda.

V každém případě těch dalších 5 miliard do základního výzkumu, které tam jdou, jde do tří hlavních oblastí. A to je výzkumu v oblasti zdravotnictví. Myslím, že i na tom by měla panovat shoda. Skvělou práci tady odvádí profesor Konvalinka, který si to v rámci RVVI vzal pod svoji gesci, a jde to na přibližně tři třetiny, část jde do oblasti výzkumu v oblasti kardio, část do výzkumu v oblasti virologie a část do výzkumu v oblasti onko.

Další část, ale to už je relativně malá, jde i do společenských věd. Akceptovali jsme to a já jsem přesvědčen, že tahleta VVI složka je připravena velmi zodpovědně a prostě ti lidé si to tam odpracovali.

Máme tady další oblast a to je oblast zdraví, odolnosti obyvatel, zvýšení odolnosti systému zdravotní péče, onkologická centra a tak dále. Opět je nad tím obrovská diskuse s Ministerstvem zdravotnictví, s výzkumníky, s vědci. Řeší se, jestli do toho ještě nějakým způsobem nezakomponovat například i to Národní virologické centrum. Já se teď nechci dotýkat jednotlivých konkrétních projektů, protože těch projektů tady v celém Národním plánu obnovy je velké množství, ale protože vím, že to Národní virologické centrum je celkem skloňovaná záležitost, připravuje to Akademie věd, konkrétně ÚOCHB, což považuji za asi nejlepší výzkumnou organizaci v České republice s obrovskými výsledky, tak je opravdu k velké diskusi, jestli se do toho nezapojit rovněž, a teď je celá ta diskuse o tom, jestli ze zdrojů Národního plánu obnovy, anebo třeba z národních zdrojů. O tom definitivně rozhodnuto není. Jedná se zde řádově o 1 - 1,5 miliardy, takže to je třeba ještě jedna z těch otevřených věcí, kde nemáme finální stanovisko, ale ještě nad tím bude určitě diskuse.

Já si troufám tvrdit, že to nejhlavnější, co jsem vám asi chtěl sdělit, představeno bylo. Jak bude teď probíhat další diskuse? Bude to pochopitelně o tom, že potřebujeme dostat Národní plán obnovy po nějakém ještě posledním kolečku do mezirezortů, což bychom chtěli zvládnout v následujících dnech, poté na vládu, což bychom chtěli odsouhlasit v druhé půlce dubna, a koncem dubna, začátkem května bychom chtěli finální plán poslat na Evropskou komisi, protože je pravdou, že čím dříve to tam bude, tím dříve začneme čerpat, a my bychom chtěli docílit toho, k čemu jsme se, nechci říct zavázali, ale k čemu jsme si tu ambici nasměřovali, a to je k tomu, abychom byli v té první skupině z evropských zemí, která odešle Národní plán obnovy k finálnímu schválení.

Takže ještě jednou mockrát všem děkuji za připomínky. Prosím, sledujte to klidně i na tom webu, posílejte nám ty připomínky, žádná z nich nebude hozena do koše. Alespoň se vám budeme snažit vysvětlit, proč jsme k tomu třeba přistoupili tak, či onak. Nic není v tuhle chvíli stoprocentně definitivní, ale zase na druhou stranu říkám, že domnívat se, že tady uděláme nějaké fatální změny a totální revoluci a budeme posouvat jednotlivé komponenty v řádu desítek miliard korun, je naprosto vyloučené. To jednání už je skutečně v absolutním finále. A dovedu si představit, že jednotlivé projekty se ještě můžou posunout i s ohledem na svoji připravenost. Protože musíme stále myslet na jednu věc a to je poslední, řekněme, co nás v tom svazuje: všechny projekty, které budeme schvalovat, musí být zazávazkovány do konce roku 2023, respektive 2022 - část z nich do konce 2022 a je tam určitá vůle i do konce roku 2023. To je extrémně krátká doba, takže vymyslet si, že postavíme něco geniálního nového, je sice fajn, ale bohužel na to nebude třeba Národní plán obnovy, protože příprava takového projektu může trvat několik let. Čili do značné míry to jsou projekty, které jsou buď předpřipravené, anebo které se stihnou zrealizovat skutečně v relativně krátké době. Tak to je další parametr, který prosím pěkně musíme mít na zřeteli, že to není jenom o tom, co chceme, ale také o tom, že musíme tyto požadavky naplnit.

Děkuji mockrát a těším se na diskusi.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane ministře. Jenom zrekapituluji, že jsme otevřeli bod, ale nemáme rozpravu, nemáme za sebou ani úvodní slovo, nicméně já musím dávat vždy slovo tomu, kdo je uveden v § 67, což jsou předsedové klubů, předsedové stran, ministři, členové vedení Sněmovny. Já tu mám teď čtyři přednostní práva: pan místopředseda Benešík, poté pan ministr Zaorálek, poté pan místopředseda Filip a poté se mi hlásí z místa pan předseda Bartoš - všechno režim § 67. Upozorňuji, že stejně v 10.20 budu muset přerušit, abychom se připravili na další schůzi. Přeruším na neurčito s tím, že se budou muset předsedové klubů s vedením Sněmovny domluvit, co s touto schůzí uděláme. Máte slovo, pane místopředsedo.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji, pane předsedo. Vážený pane vicepremiére, vážená vládo, já rozhodně nebudu mluvit tak dlouze jak pan vicepremiér, abych dal alespoň trošku prostoru i těm, co chtějí vystoupit k tomuto tématu také.

Já bych na úvod chtěl říct, že jsem rád, že konečně po několika dlouhých měsících se tato materie dostává na plénum Poslanecké sněmovny, protože někdy v září, říjnu minulého roku Evropská komise vyzvala vlády členských států, aby národní plány obnovy konzultovaly s národními parlamenty. My jsme se k tomu konečně probojovali. Já bohužel mám dojem, že je hodina dvanáctá a možná nějaká minuta po dvanácté, ale přece jenom věřím, že tato diskuse tak, jak začala, i skončí konstruktivně a že vláda si vezme k srdci dobře míněné rady a podněty opozice, a nejenom opozice, ale i sociálních partnerů a dalších hráčů, kteří se fakticky budou podílet na zvýšení konkurenceschopnosti a odolnosti naší země, společnosti a ekonomiky.

Já bych chtěl říct, že bych oponoval panu vicepremiérovi v tom, že to slovo konkurenceschopnost je pouze klišé. My ho tam samozřejmě vidíme, protože pokud zvýšíme odolnost našich podniků v krizích, jako je tato, tak logicky zvyšujeme jejich konkurenceschopnost. A pokud to neuděláme a udělají to vlády v Německu, v Rakousku nebo ve Španělsku, tak tím pádem my pasivně snižujeme konkurenceschopnost našich podniků, které nebudou připraveny tak jak jejich konkurenti z jiných zemí. Poměrně velká část prostředků bude alokována na vzdělávání. A vzdělávání je jednoznačně zvyšování konkurenceschopnosti. Nejenom odolnosti, ale i konkurenceschopnosti. Takže jsem uvedl dva příklady, proč si myslím, že uvádět slovo konkurenceschopnost v souvislosti s Národním plánem obnovy je v pořádku.

Myslím si, že ten problém právě začal už při tvorbě prvotní verze, kdy vláda sesbírala požadavky a náměty jednotlivých resortů, ze kterých sestavila ten prvotní plán, a teprve potom začala intenzivně komunikovat se sociálními partnery a dalšími entitami, protože tím pádem směr té diskuse byl poměrně jasně daný, a do dneška jsme ztratili poměrně dost času na to, abychom zapracovali, reflektovali právě připomínky a rady, podněty sociálních partnerů. A to nám sebralo čas. Musím ale objektivně přiznat, že v poslední době došlo k velkému posunu a vláda na poměrně velkou část těchto dobře míněných rad - a nejenom z opozice, ale i právě od zástupců zaměstnavatelů, zaměstnanců a sociální sféry - začala slyšet. Musíme si uvědomit zásadní věc, že se jedná o investici. Nejedná se o sanaci škod, ale o investici do budoucna, investici do naší společnosti, do našeho hospodářství a investici, která má přinést nějaké ovoce. A to ovoce je zvýšení odolnosti v krizích, jako je tato, a tím pádem i zvýšení konkurenceschopnosti.

Mají-li peníze plynoucí k nám z unijního postkrizového plánu něco změnit, musí nás posunout kupředu, a proto dovolte, abych zde přednesl několik konkrétních bodů jako doporučení naší vládě.

Kapitola věnovaná digitalizaci by měla obsahovat jednoznačně cíle a časový rámec. Cílem by např. mělo být úplné propojení finančních úřadů se správami sociálního zabezpečení, zdravotními pojišťovnami a úřady práce. Cílem má být propojení resortních databází. Prostě tak, aby bylo možné živnost nebo firmu založit z domova. Doporučení Evropské komise vůči České republice, které bylo při definování využití evropského fondu obnovy publikováno, jako priority uvádí podporu digitalizace malých a středních podniků, podporu digitální vzdělanosti a aktivity v oblasti digitálního zdravotnictví. Právě na tyto oblasti by mělo být v Národním plánu obnovy pamatováno více než doposud.

V oblasti výzkumu, vývoje a inovací je potřeba alokovat finanční zdroje nejenom na excelentní výzkum ve výzkumných centrech, ale také primární a aplikovaný výzkum na univerzitách a ve firmách.

V době, kdy sítí rychlovlaků disponuje Francie, Španělsko, Itálie, Německo, Rakousko, nás nesmí evropská osobní železniční doprava objíždět. Proto je třeba podstatně větší částku alokovat na vytvoření sítě rychlovlaků. Cílem musí být také zvýšení mobility obyvatel při cestě za prací, a to např. zrychlením příměstské železniční dopravy. Naše silniční síť je přetížená kamionovou dopravou. Proto naším cílem musí být, abychom část této dopravy dokázali přenést na železnici.

V oblasti průmyslu musí vláda přidat peníze na prorůstové investice, zejména do digitalizace. Digitalizace zvyšuje produktivitu práce, vytváří pracovní místa, která jsou lépe placena, přitom to nemá negativní vliv na trh práce. A taková místa nejenom že jsou lépe placena, ale jsou také odolnější vůči krizím, takže je to jednoznačná investice do zvýšení konkurenceschopnosti našeho průmyslu.

Inovace ve vzdělávání neznamenají jen aktuální zajištění vzdělávání na dálku, což je samozřejmě velmi nutné, ale taktéž to musí znamenat, abychom snížili nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání a umožnili maximální rozvoj potenciálu žáků a studentů. Takovou cestou je např. budování interaktivních a snadno dostupných informačně-vzdělávacích databází. Jinými slovy, nejde jenom o to, aby naši žáci, učitelé, ale taktéž lidé, kteří se rekvalifikují, uměli zacházet s informačními technologiemi, měli digitální gramotnost a měli přístup k technologiím, které jim toto umožní, ale abychom také vytvořili obsah. Dneska to vidíme jako jasnou prioritu. Takže jedna věc je naučit ty lidi s tím zacházet a umožnit jim přístup k těmto technologiím, které použijí, ale druhá věc je vytvořit i ten obsah. A v dnešní době, kdy se děti a studenti vzdělávají na dálku, je to o to akutnější. Ale i v dobách podstatně klidnějších toto umíme využít a můžeme využít, protože jsou nejrůznější důvody, kdy poměrně velká část dětí a studentů se prostě delší dobu musí vzdělávat na dálku. Takže není to jenom otázka momentální situace, ale je to záležitost, která by nás měla zajímat permanentně. V tomto ohledu si dovolím poznámku o 10 tisících dětí a studentů, kteří v současné době nemají přístup ke vzdělání. Deset tisíc dětí v České republice podle České školní inspekce nemá přístup ke vzdělání z nejrůznějších důvodů. A to si myslím, že musíme akutně řešit. Protože opět se dostávám na začátek: 10 tisíc dětí a mladých lidí, kteří mají tak obrovský výpadek ze vzdělávání, bude mít negativní dopady na naši konkurenceschopnost do budoucna. Čili opět jsme u konkurenceschopnosti.

Jak jsem uvedl už v úvodu, vláda sice konzultuje široký okruh institucí, ale z diskusí s těmito institucemi máme dojem, že ta diskuse probíhala víceméně formálně, a poměrně často si stěžují, že jejich podněty nejsou dostatečně slyšeny. Já věřím, že i tady vláda zvýší svoji aktivitu a bude jim více naslouchat. My jsme na evropském výboru přijali několik usnesení a ta usnesení se právě týkala toho, aby vláda poskytla dostatek prostoru a času na vypořádání připomínek. Ale také pro to, aby do toho procesu tvorby tohoto Národního plánu obnovy byla zapojena Poslanecká sněmovna, což se tedy z vůle Poslanecké sněmovny shodou okolností konečně děje dnes.

A já bych řekl ještě jednu věc, a sice po čem volají všichni potenciální žadatelé, a to je vytvoření jakési platformy, deštníku, zastřešení všech finančních možností, dotačních titulů, finančních nástrojů, grantů a půjček jednak evropských, ale jednak i národních tak, aby jednotlivé projekty nebyly kanibalizovány a aby nevznikala hluchá místa. Já teď mluvím i ze zkušenosti bývalého starosty. Prostě někdy rozklíčovat to, kde můžete získat prostředky, a rozklíčovat to, kam se nemáte ani dívat a plýtvat energií, protože na to nikdy nedosáhnete, je skutečně alchymie. Myslím si, že takováto koordinace, kdy bude jasné, nebo jasnější a zřejmější, na co se má konkrétní žadatel zaměřit, jak ten projekt nachystat, ušetří spoustu prostředků a času a má to samozřejmě obrovský vliv na to, jak ty peníze využijeme a kolik jich využijeme. Za to bych se moc přimlouval a doufám, že vláda v tomto podnikne kroky a že se poučí z toho končícího období i z těch minulých období, kdy absence takovéto sofistikované platformy působí žadatelům velké problémy, ale i časové a finanční nároky.

Závěrem bych chtěl říct, že je potřeba odpovědně přistupovat nejenom ke zvládání aktuálních následků pandemické krize, ale i k budoucnosti naší země v dlouhodobějším horizontu. A proto napněme všechny síly, opozice, koalice, vláda, abychom ty mimořádné prostředky, které se nám teď nabízejí, využili skutečně jako investici, skutečně je využili k tomu, abychom zvýšili odolnost a konkurenceschopnost naší země do budoucna a abychom ty peníze neprohospodařili. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Hezké dopoledne, vážené paní poslankyně, páni poslanci, členové vlády. Budeme pokračovat stále ještě pořád přednostními právy. A nyní vystoupí ministr kultury Lubomír Zaorálek. Máte slovo, pane ministře.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji vám. Dámy a pánové, přeji dobré ráno.

Nikdo z nás asi nepochybuje o tom, že důsledky situace vyvolané epidemií budeme i v ekonomice odstraňovat déle než třeba do konce tohoto roku. A také dá se říct, že reakce ve světě na tuhle krizi má podobu něčeho, co se vlastně v takovém rozměru ještě nikdy neodehrálo. Rád bych jenom upozornil na kontext toho, o čem tady mluvíme. Ve Spojených státech amerických nová administrativa uvolnila biliony dolarů rozsahu takového, že to skoro bylo ještě nedávno nepředstavitelné, který dokonce několikanásobně překračuje ten balík, který při minulé finanční krizi schválil Barack Obama. A ten důvod je ten, že se vlastně tehdy ukázalo, že ty prostředky, které tehdy Američané využili na úvěrování americké ekonomiky, se jim bohatě vrátily.

Dneska se vlastně nediskutuje už o tom, že právě tento způsob je ten, kterým se z krize dá dostat nejrychleji a nejsnáze, a proto i Evropa se rozhodla ke kroku, který v historii naprosto nemá obdoby. Nikdy v minulosti se nestalo, že by Evropská unie uvolnila takovéto množství prostředků pro své státy, a to dokonce část těch prostředků formou přímých dotací a část formou půjček. Tak jak jste slyšeli tady už z úst více řečníků včetně pana ministra Havlíčka, tak se jedná o 171 miliard dotací a 400 miliard v půjčkách. A tady vlastně ta debata se odehrává de facto tím směrem, kterým potřebujeme, abychom se bavili. Jde o to, jestliže tady máme takovýto balík peněz, který nemá v historii země obdoby, který máme na to, abychom ekonomiku oživili, tak jde o to, abychom s ním zacházeli podle určitých pravidel, která jsou důležitá pro to, aby to investování mělo smysl.

Ta první věc je, a o to jsme se také snažili, abychom se nespokojili pouze s těmi dotacemi, protože dotace, jak je známo, v sobě obsahují rizika, dokonce i když jsou třeba na tři roky. Zlí jazykové říkají, že jsou návykové a vyvolávají závislost, a my se musíme naučit zacházet také s finančními nástroji. Proto jsem rád, že se prosadilo, že kolem těch takzvaných řekněme grantových peněz budeme používat také finančních nástrojů, pro začátek v rozsahu 19 miliard, ale upozorňuji, že ještě stále zůstává k dispozici těch 390, a to si myslím, že by také mělo být předmětem veřejné debaty, protože jak jsem řekl, krize neskončí do konce roku, nebo následky té situace neskončí do konce roku, a tady je pořád otevřený prostor, jak se učit s těmito finančními nástroji zacházet.

Já jsem velice rád třeba, že jsme se dohodli ve vládě na tom, že 4 miliardy prostředků z těch grantů půjdou do Českomoravské záruční a rozvojové banky a že tam budou dále potom poskytovány malým a středním podnikům ve formě půjček, což je takový revolvingový mechanismus, který je schopen potom fungovat dlouho, to znamená, je to udržitelná věc, kterou když jednou spustíte, tak ji můžete dlouhodobě uplatňovat, to není jenom jednorázová dotace. A je to obrovská šance pro to, abychom v této zemi začali podporovat ty typy hospodaření, ty typy podnikání, které jsou udržitelné, přinášejí vysokou míru přidané hodnoty a budou nám zítra garantovat živobytí.

Tady je strašně důležité právě to, aby ty peníze byly určovány adresně, to, co si myslím, že je důležitý požadavek, aby nebyly rozdělovány plošně, aby se poskytovaly adresně především těm, kteří byli postiženi, a aby se dávaly tam, kde skutečně to slibuje, že to je strategicky významné pro Českou republiku a že to pro ni znamená vysokou míru přidané hodnoty a samozřejmě vyšší mzdy do budoucna, protože tímto balíkem se rozhoduje také o našem živobytí zítra. My všichni víme, jaká je dynamika světa kolem nás, a tady je příležitost na ni reagovat. Tady je příležitost, abychom zacházeli s touto nabídkou tak, aby zítra to dávalo budoucnost České republice. Proto si myslím, že to je strašně důležitá debata.

Proto je důležité - a ještě jedno kritérium bych rád zmínil, o kterém se tady už dneska také kdosi zmínil. On to byl Thomas Piketty, který napsal, a není zdaleka jediný, že když berete svoje bohatství země, tak je to především lidský kapitál. Říká se: ze dvou třetin je to lidský kapitál a jenom jedna třetina je ten kapitál fyzický. Dokonce kdesi píše, že když se obnovovalo Německo po druhé světové válce, tak rychlost té obnovy byla dána tím, že právě byl silný lidský kapitál, že tam byli inženýři, lidi, kteří byli schopni zacházet s těmi assety, které měli k dispozici, že nejde jenom o to, že máte peníze, nejde jenom o to, že máte nějaké fyzické assety nebo nějaká aktiva, ale jde o to, že nacházíte způsob, jak správně rozvíjet schopnosti lidí. A ten rozvoj schopnosti lidí, tomu se říká rozvoj pracovního trhu. To, že ty peníze dáváme taky do rozvoje pracovního trhu, do té aktivní politiky zaměstnanosti, to je podle mě to, co je poměrně opodstatněným požadavkem, jak se má s těmi penězi zacházet. O tom byly ty debaty, které jsme ve vládě vedli, a já jsem rád, že se nám postupně podařilo zvyšovat právě tento poměr, že skutečně jsme posilovali tyto investice do rozvoje lidského kapitálu a že se nám podařilo zvyšovat prostředky právě do těch oblastí, které jsou dlouhodobě udržitelné a které mají šanci se stát zdrojem živobytí lidí v této zemi a přitom i zdrojem vyšší míry přidané hodnoty. To je to, co ty peníze, čemu dávají šanci. A byl bych rád, kdyby takto se s těmi i dalšími půjčkami zacházelo do budoucna.

Já vám k tomu mohu říci na jediném příkladu třeba, já si pamatuji, že když jsem vstoupil do těch debat s prosazováním kulturně kreativního sektoru, tak si pamatuji, že na první debatě NERVu to vypadalo, že říkali tak sotva jednu miliardu, to nám musí být dost. Dneska jsme prokázali, že jsme schopni v téhle oblasti kulturně kreativní mít obrovskou absorpční schopnost, že to je nesmírně perspektivní obor všude na světě a že dneska mluvíme o osmi miliardách. Pro mě to vůbec není málo, rozumíte, protože právě rozvoj tohoto sektoru umožňuje vytvořit audiovizuální fond, kterým budeme podporovat české producenty, celu řadu těch lidí, kteří se pohybují kolem audiovizuální tvorby, která jinde ve světě je už státy často velmi zásadně podporována a stává se obrovským přínosem ekonomiky. Pro některé země je to už dokonce druhý, třetí nejvýznamnější sektor rozvoje těch zemí. U nás vlastně teprve začínáme s tím, že se v tom stát angažuje. To je jeden příklad.

A samozřejmě máme tam celou řadu... je třeba rozvoj kulturních kreativních center v regionech, to je podle mě... víte, že v Brně mají takový příklad kulturně kreativního centra, kde se ty kreativní schopnosti spojují s průmyslem, protože ony by se jinak nepotkaly a nenašly. To znamená, tento typ spojování různých schopností, kvalifikací lidí, to je to, co v naší zemi ještě zdaleka není tak rozvinuté jako v celé řadě zemí, které můžete vidět i v Evropě i ve světě. Takže tohle dohnat. Tohle zpoždění dohnat, tyhle věci tady začít vytvářet, abychom nacházeli živobytí lidí, které bude mít i šanci na to, že bude dobře zaplaceno.

To jsou podle mě možnosti, které nám tento fond, nebo tento fond renovace, jak byl nazvaný v Evropě, nabízí. A já bych si přál, aby to byla dohoda nejenom v této koalici, ale aby to byla věc širší veřejné debaty, abychom se i do budoucna bavili o tom, jak třeba zacházet s těmi dalšími půjčkami, které jsou stále k dispozici. To není prostě skončená věc. Upozorňuji, tady stále zůstává 390 miliard ve finančních nástrojích, se kterými se musíme naučit zacházet, protože to je to, co je udržitelné, to je to, co vlastně bude vytvářet, podporovat určitý rozvoj strategických směrů této země na další dobu.

Takže teď opakuji, tady nejde o nějakou jednu dotaci. Tady jde o to s těmi penězi zacházet tak, aby se zúročily, aby se zúročily dlouhodobě a aby se postaraly o kvalifikovanou práci, která maximálně využije schopnosti lidí v této zemi. To je ta podpora lidského kapitálu, to je ta podpora potenciálu, který by měl být i v Česku rozhodující pro naši budoucnost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru kultury Lubomíru Zaorálkovi za jeho vystoupení. A já bych pokročil v udělování přednostních práv. Sám sebe vynechám. Mohu dát slovo panu předsedovi Bartošovi, který je přihlášen, ale upozorňuji ho, že to není možné, resp. máte na to minutu. Budu muset vyhlásit přestávku před zahájením jiné schůze, abychom udělali... Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji. Já tu minutu využiji. Já bych chtěl jenom zareagovat na pana ministra Havlíčka. On tady říkal, že má probíhat ta debata. My jsme vám ten návrh poslali v prosinci a debata neprobíhala, odpověď jsme nedostali. A tam se nejedná o žádné: tady postavte rozhlednu, tady si udělejte dětské hřiště. V oblasti vzdělávání: posílení Grantové agentury, podpora univerzitních center zaměřujících se na implementaci místního výzkumu, zvýšení veřejných výdajů na výzkum a vývoj aspoň na průměr OECD. - To jsou všecko strategické věci, které tam zaznívají. V oblasti výzkumu, v oblasti dopravy. Ale vy jste to tady dost marginalizoval a přišlo mi trošku divné, že jste tak až trošku s despektem, a to teď možná to tak jenom vyznělo... Jako samozřejmě posílení pozice žen, které jsou dlouhodobě znevýhodňovány v celé části Evropské unie na trhu a nemají stejné šance už jen z důvodu, že pečují často o děti více než muži - tak to taky není marginální téma. Ty nůžky se stále rozevírají v té oblasti, nebo resp. nepřibližují se. Takže já si myslím, že je důležité se o tom bavit.

A já chci zdůraznit, že toto na poli Sněmovny je první reálný výkop toho tématu. Tak doufám, že třeba následně obdržíme i odpovědi na ty jednotlivé věci. Nejedná se o nějaké marginálie či porcování medvěda, hovoříme o strategických věcech. A já doporučuji lidem se podívat na ten web, jak jste říkal. Nejzajímavější část je ohledně druhého plánu, národního investičního plánu pana Babiše, kde ten váš dokument dokonce zmiňuje, že ten plán je špatný a je potřeba do něj investovat, i do metodologie jeho přípravy.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Přeruším projednávání tohoto bodu a zároveň přeruším i projednávání 93. schůze, a to do termínu podle dohody předsedů poslaneckých klubů. Nemůžu to dát na neurčito, protože to mi jednací řád neumožňuje, ale požádal bych předsedy poslaneckých klubů, aby dnes do 14 hodin nějakým způsobem našli shodu na termínu, kdy bychom pokračovali, tak jak v podstatě bylo v těch vystoupeních zatím naznačeno.

Sejdeme se v 10.30 na další schůzi, která je svolána. Přerušuji do 10.30.

 

(Schůze přerušena v 10.22 hodin.)

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 28. 7. 2021 v 8:43.