Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Tomio Okamura)

7.
Návrh poslanců Jana Bauera, Petra Fialy, Zbyňka Stanjury, Jany Černochové
a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb.,
o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 290/- druhé čtení

Předložený návrh uvede za navrhovatele poslanec Jan Bauer. Prosím, ujměte se slova.

 

Poslanec Jan Bauer: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo Poslanecké sněmovny. Vážené kolegyně, vážení kolegové, po té pauze se dostáváme ke sněmovnímu tisku 290. Je tady přítomna paní ministryně financí, tak si možná rozšíří informace, obzory, o dávkovém systému v České republice. Nicméně jak bylo řečeno, jsme ve druhém čtení. Já ještě předtím, než vás zkráceně seznámím s krátkými pozměňovacími návrhy, které jsem načetl do systému, tak si myslím, že je slušné, abych zkráceně řekl anabázi tohoto sněmovního tisku a možná jenom, o čem to vlastně je.

Původní návrh novely zákona o pomoci v hmotné nouzi, to znamená sněmovní tisk 290, jsem, nebo jsme s kolegy předkladateli předložili již v říjnu roku 2018, takže je to opravdu již dlouhá doba. Chtěl bych říci, že byl postaven na tom, že pachatelé vážných - a tady opakuji, vážných a opakovaných přestupků budou dočasně vyloučeni z pomoci v hmotné nouzi, jak už to v některých dalších případech předpokládá současný zákon.

Tady bych chtěl jenom upozornit, možná to tady zazní v diskuzi, již současný zákon (o pomoci) v hmotné nouzi - a asi ne všichni si ho prostě po večerech pročítáte - umožňuje některé hříšníky vyloučit z tohoto systému. Jenom pro vaši informaci například ti, kteří si aktivně nehledají práci, nebo ti, kteří neposílají své děti do škol, mohou být i v tom současném zákoně vyloučeni ze systému hmotné nouze. To znamená, že ty dávky jim již v tom současném zákoně mohou být odebírány.

Také je nutné doplnit, že vláda k tomuto návrhu přijala neutrální stanovisko. Na druhou stranu v tom stanovisku konstatovala, že jako vhodnější cesta naplňující tento směr, který podle vládního stanoviska není špatný, se jeví záměr prostřednictvím strhávání pokut za tyto vážné a opakované přestupky. To znamená, ten původní návrh byl o vyloučení z hmotné nouze, ten současný návrh je o strhávání pokut.

My jsme opravdu to doporučení vlády akceptovali. My jsme přepracovali ten původní návrh, tak jak jsme ho předložili. Opravdu bod po bodu jsme to stanovisko vlády precizovali a postavili jsme ten pozměňovací návrh na konceptu strhávání pokut z dávek za vážné a opakované přestupky. Také si myslím, že je slušné říci, že mým cílem opravdu v tomto případě nebylo honit politické body, ale chtěl jsem se dopracovat ve spolupráci s mými kolegy v sociálním výboru, ale prakticky s vámi se všemi k nějakému řešení, které by v praxi mohlo fungovat. Proto mě potěšilo, že výbor pro sociální politiku ten komplexní pozměňovací návrh schválil a doporučil ho Poslanecké sněmovně.

Chci také říci, že jsem se od počátku snažil spolupracovat s Ministerstvem práce a sociálních věcí, se všemi odborníky. Bohužel v té prvotní fázi to nebylo možné. Já tady ty důvody nechci všechny opakovat, ale spolupráce byla opravdu na bodu mrazu. Nevím, z jakého důvodu, ale asi nejsem jediný, který tuto zkušenost má. Také musím říci, že až poté, co tento návrh prošel výborem pro sociální politiku, se i ten postoj Ministerstva práce změnil, poskytli nám své experty, své odborníky, paní náměstkyni a spolupracovali s námi nejenom na tom komplexním pozměňovacím návrhu, ale i na některých pozměňovacích návrzích, které tady za malou chvíli představím.

Proto bych chtěl poděkovat i Legislativní radě vlády, že na tom spolupracovala. Chtěl bych oproti té počáteční nevoli ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí dokonce i ministerstvu poděkovat, protože na té finální verzi se opravdu i experti z Ministerstva práce podíleli a sluší se jim za to poděkovat. Proto platí, že ty podané pozměňovací návrhy se již od toho konceptu schváleného výborem neodklánějí a pouze ho precizují a upravují některé legislativní detaily.

Návrh zavádí jiný režim pro přestupky spočívající v tolerování a podpoře záškoláctví dětí a jiný režim pro ostatní přestupky proti veřejnému pořádku, majetku a občanskému soužití a doplňuje některé technické záležitosti, například promlčecí doby. Pokud se týče tolerování a podpory záškoláctví, návrh ponechává stávající režim pro možnost strhávání pokut z dávek, zavádí princip jednou a dost. Vychází se z toho, že neposílání dětí do škol je vůbec nejvážnější z přestupků, kterých se návrh má týkat. Pro ostatní přestupky má platit známé pravidlo třikrát a dost, jak jsme ho pracovně pojmenovali, tedy pokuty budou strhávány z dávek až při třetím a dalším přestupku s výjimkou, která je v zákoně přesně podmíněna.

Druhý pozměňovací návrh, ke kterému se taktéž v podrobné rozpravě přihlásím, je spíše opravdu technický. Jedná se o přestupky opět na základě doporučení Ministerstva práce a sociálních věcí. Jsou to přestupky spočívající v porušení povinnosti stanovené obecně závaznou vyhláškou obce pro pořádání, průběh a ukončení veřejně přístupných sportovních, kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték.

Takže tolik k představení mých dvou pozměňovacích návrhů, které jsou v systému načteny jako čtyři, protože oba dva pozměňovací návrhy načítám jak k tomu původnímu návrhu, tak k tomu komplexnímu pozměňovacímu návrhu.

Možná úplně na závěr, myslím si, že to je důležité. Víte, já jsem měl i se svými kolegy v podstatě dvě možnosti poté, co jsme se všichni mnohokrát dostali a navštívili jsme vyloučené lokality v České republice, ať už to je Moravskoslezský kraj, Ústecký kraj nebo Karlovarský, ale i další jiné. Opravdu těch schůzek byly desítky. Přiznám se, já jsem nepatřil mezi ty, kteří se tam jezdili fotit nebo se tam někde nechávali ubytovávat. Já jsem se snažil se svými kolegy opravdu ty starosty, ale i pracovníky na sociálních odborech vyslechnout. Slíbili jsme, že s tím něco uděláme. A možnosti byly dvě. Buď tady křičet, nadávat, lamentovat - a to prakticky nikam nevede. A druhá možnost je připravit krátkou novelu, která alespoň něčemu může té situaci v těchto lokalitách přispět. My jsme k tomu přistoupili tou druhou cestou, to znamená, že přicházíme s tímto drobným návrhem. A chtěl bych již v této chvíli poděkovat hlavně kolegům z výboru pro sociální politiku, kteří mi v tom byli nápomocní.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji panu poslanci Bauerovi jako navrhovateli za úvodní slovo. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro sociální politiku jako výboru garančnímu. Usnesení výboru nám byla doručena jako sněmovní tisky 290/2 až 290/4. Prosím, aby se slova ujala zpravodajka výboru pro sociální politiku paní poslankyně Jana Pastuchová, informovala nás o projednání ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnila. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, nebudu představovat samotný návrh, ten představil sám pan navrhovatel podrobně. Garanční výbor pro sociální politiku projednal návrh tohoto zákona a vydal 10. 9. 2020 usnesení doručení poslancům, jak řekl pan předsedající, jako tisk 290/4, se kterým vás teď seznámím.

Usnesení výboru pro sociální politiku z 55. schůze dne 9. září 2020 k návrhu poslanců Jana Bauera, Petra Fialy, Zbyňka Stanjury, Jany Černochové a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jako sněmovní tisk 290. Po úvodním slově poslance Jana Bauera, zástupce skupiny předkladatelů, zpravodajské zprávě poslankyně Jany Pastuchové a po rozpravě výbor pro sociální politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za prvé doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, aby vyslovila souhlas s návrhem poslanců Jana Bauera, Petra Fialy, Zbyňka Stanjury, Jany Černochové a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, sněmovní tisk 290, ve znění přijatého komplexního pozměňovacího návrhu - který si dovolím zde celý tedy nečíst, který je v usnesení. A za druhé zmocňuje zpravodajku výboru, aby se stanoviskem výboru seznámila schůzi Poslanecké sněmovny a ve spolupráci s legislativním odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny provedla příslušné legislativně technické úpravy.

To je za zpravodajku. Já se pak přihlásím ještě samostatně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Ano. Otevírám obecnou rozpravu, do které je přihlášena paní poslankyně Richterová, paní poslankyně Gajdůšková, paní poslankyně Aulická. Nicméně máme zde s přednostním právem přihlášku pana poslance Černohorského. A samozřejmě připomenu, že potom je potřeba se k návrhům v každém případě přihlásit v podrobné rozpravě. Pan poslanec Černohorský. Prosím.

 

Poslanec Lukáš Černohorský: Děkuji za slovo. Obvykle se k sociálním tématům nevyjadřuji, ale v tomto případě se mi dostal do rukou i dopis veřejného ochránce práv pana doktora Stanislava Křečka, který v tomto případě sděluje stanovisko k tomuto sněmovnímu tisku, konkrétně ke sněmovnímu tisku 290. Dovolil bych si vám ho přečíst:

Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, obracím se na vás v souvislosti s projednáváním návrhu poslanců Jana Bauera a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a tak dále. Vzhledem k tomu, že se jedná o poslanecký návrh, ke kterému jsem neměl možnost se vyjádřit ve standardním připomínkovém řízení, dovoluji si vám k němu zaslat svoje stanovisko touto cestou. Protože původní návrh v průběhu jeho projednávání doznal řady změn, vyjadřuji se k němu ve znění komplexního pozměňovacího návrhu pana poslance Jana Bauera.

Na úvod bych rád vyjádřil své znepokojení nad tím, že k zavedení postihu na dávkách pomoci v hmotné nouzi za opakované spáchání některých přestupků, v případě záškoláctví postačí i jeden, dochází v době pandemie koronaviru. Lze očekávat, že sociální důsledky pandemie pocítí nejvíce právě ti nejchudší. Ještě větší obavy mám o možné dopady návrhu na rodiny s nezaopatřenými dětmi. Jakkoli chápu závažnost přestupku týkajícího se povinné školní docházky, zejména u rodičů samoživitelů může být při uplatnění navrhované právní úpravy fakticky dojít k tomu, že rodina bude po dobu několika měsíců žít pouze z částek životního minima nezaopatřených dětí. Kumulované dopady současné a navrhované právní úpravy na situaci rodin s nezaopatřenými dětmi tedy mohou být v podstatě likvidační. Riziko prohlubování chudoby a sociálního vyloučení u rodin s nezaopatřenými dětmi vnímám jako značné a možná negativa podle mě převyšují možné přínosy odstrašujícího charakteru sankcí, které zamýšlel předkladatel návrhu.

Podrobněji se nyní pan doktor vyjadřuje k článku 1 pozměňovacího návrhu pana poslance Bauera, srážky z příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení na úhradu pokut za přestupky:

Návrh zavádí v § 51a speciální úpravu srážek z příspěvku na živobytí a doplatek na bydlení na úhradu pokut za vybrané přestupky. Placení pokut z přestupkových řízení probíhá v režimu takzvané dělené správy. Díky tomu se již v současné době řadí mezi takzvané přednostní pohledávky, pro jejichž vymožení je možné provádět srážky ze mzdy ve větším rozsahu. Navrhovaná úprava z vybraných pokut za přestupky činí v podstatě privilegované pohledávky mezi všemi ostatními přednostními veřejnoprávními pohledávkami, kam patří například různé druhy daní, pojistné na veřejné zdravotní pojištění či sociální zabezpečení, když v jejich případě výslovně umožňuje postihnout jinak nepostižitelné dávky pomoci v hmotné nouzi, to jest příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Ochrana dávek v hmotné nouzi byla zakotvena do § 317 odst. 2 občanského soudního řádu proto, že mají sloužit výhradně k zajištění základních potřeb příjemce a jeho rodiny. Právní úprava poskytování dávek v hmotné nouzi ve spojení s jejich ochranou v exekučním řízení přitom představuje naplnění článku 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle níž je zaručeno každému, kdo se nachází v hmotné nouzi, právo na zajištění pomoci nezbytné pro zabezpečení základních životních podmínek.

Navrhovaná právní úprava prolamující nepostižitelnost těchto dávek v exekučním řízení toto zcela opomíjí. Příspěvek na živobytí slouží k zabezpečení základních životních podmínek osoby (a?) společně posuzovaných osob vyjma nákladů na bydlení. Doplatek na bydlení je poskytován na úhradu nákladů spojených s bydlením osobám, které i přes poskytnutý příspěvek na bydlení nemohou ze svých prostředků uhradit náklady spojené s bydlením, nebo z určitých důvodů na příspěvek na bydlení nárok nemají. Jedná se tedy o pomoc státu nejchudším lidem. Dojde-li k postižení těchto dávek v exekučním řízení, nelze hovořit pouze o určitém snížení životního komfortu jejich poživatelů jako v případě exekuce jiných postižitelných příjmů a majetku. Představa, že tyto osoby nebudou po určitou dobu naplňovat své základní životní potřeby, je iluzorní. Naopak se lze důvodně obávat, že výpadek těchto příjmů si část z nich bude snažit kompenzovat i nelegálními způsoby.

Navrhovaná právní úprava je ještě přísnější než stávající úprava srážek v § 51 odst. 6 zákona o pomoci v hmotné nouzi, podle níž lze neprávem přijaté částky dávek pomoci v hmotné nouzi srážet též z běžně vyplacené nebo později přiznané opakující se dávky. Tu lze považovat za určitou specifickou úpravu veřejnoprávního započtení, kdy příjemce dávky již dříve neoprávněně z téhož systému finanční prostředky čerpal. I v tomto případě ale platí pravidlo, že po zavedení srážky musí povinné osobě a osobám s ní společně posuzovaným zůstat každé z nich nejméně částka ve výši existenčního minima. Jsou-li mezi společně posuzovanými osobami nezaopatřené děti, musí každému z nich zůstat nejméně částka ve výši jejich životního minima. Jedná se tedy o výjimku z obecného pravidla nepostižitelnosti dávek pomoci v hmotné nouzi odůvodněnou specifickými okolnostmi vzniku přeplatku na dávce s garancí ponechávající existenční, respektive životní minimum. V případě navrhované právní úpravy takové dostatečně silné důvody pro prolomení zásady nepostižitelnosti dávek pomoci v hmotné nouzi neshledávám.

Návrh také neřeší, jakým způsobem by měly být prováděny srážky z doplatku na bydlení, ačkoliv záměr je zřejmý z nadpisu ustanovení § 51a. Podle názoru odborné literatury ke zmíněnému § 51 odst. 6 zákona o pomoci v hmotné nouzi se v praxi nedoporučuje provádět srážky z doplatku na bydlení, když tato dávka je účelově určena k úhradě nezbytných nákladů na bydlení, jeho snížením o srážky přeplatku by byla ohrožena řádná úhrada těchto nákladů a s tím spojené riziko, například vypovězení nájemní smlouvy, odpojení dodávek energie a podobně.

Provádět srážky z doplatku na bydlení je podle názoru pana doktora Křečka zcela v rozporu se samotným účelem zákona o pomoci v hmotné nouzi, a to i u osob, kterým byl uložen správní trest. Rovněž je neúčelné takto postupovat u rodin s nezaopatřenými dětmi, přestože se rodič dopustil přestupku týkajícího se povinné školní docházky dítěte. Předložený návrh zákona však nedává žádné záruky, že k takovému postupu nedojde.

Z uvedených důvodů se domnívám, že navrhovaná právní úprava bez legitimních důvodů nepřiměřeně zasahuje do ústavně garantovaného práva na zajištění pomoci nezbytné pro zabezpečení základních životních podmínek, prakticky z něj vylučuje určitou skupinu osob, a dopadne tak negativně nejen do životů jednotlivců, ale následně i celé společnosti. Kromě toho upozorňuji, že mám pochybnosti o tom, nakolik je vůbec výhodné pro samotné obecní úřady s rozšířenou působností. Ty totiž na současné právní úpravě mají možnost předat vymáhání exekuce celním úřadům. Nová právní úprava tak i pro tyto obecní úřady představuje nárůst administrativy, přičemž pokrývá jen zlomek období, po který lze tyto pohledávky vymáhat, a s velmi nejistým výsledkem. Doporučuji změnu zákona v této podobě nepřijímat.

Já tedy na základě tohoto dávám návrh na zamítnutí tohoto zákona s tím, že se s tím samozřejmě vyrovnáváme na začátku třetího čtení. Připomínám, že toto stanovisko sestavil veřejný ochránce práv pan doktor Stanislav Křeček, v tomto případě jeho názor budu asi velice respektovat i přesto, že v mnoha jiných věcech s ním nesouhlasím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. S přednostním právem chce reagovat paní poslankyně Pastuchová. Prosím.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, my jsme tento dopis obdrželi všichni, takže děkujeme za přečtení, ale my ho máme již dávno přečtený.

Já bych k tomu chtěla říct za hnutí ANO, nebo si myslím, že za kolegy ze sociálního výboru hnutí ANO, že jsme pro tento návrh hlasovali, a věřím, že ho podpoříme, protože máme v programovém prohlášení vlády, že uděláme změnu systému poskytování dávek. Bohužel nám z Ministerstva práce a sociálních věcí nebyl takový zákon předložen. My jsme na to upozorňovali na výboru pro sociální politiku, že pokud se tak nestane, tak bohužel budeme přistupovat k pozměňovacím návrhům poslaneckým, což se tak stalo, od pana poslance Bauera, a za chvíli budeme projednávat i sněmovní tisk 652 o hmotné nouzi, který předkládá paní kolegyně Šafránková, vaším prostřednictvím, a kde jsme se jako poslanci hnutí ANO připojili ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu, který alespoň nějak reaguje na změnu výplaty těchto dávek. To je za členy sociálního výboru hnutí ANO. Jsem ráda, že tyto návrhy tu jsou.

Já bych chtěla jenom říct, že mě velice udivuje a budu moc zvědavá na to, jak tady budou hlasovat Starostové, protože právě od Starostů přicházejí připomínky toho, že v jejich obcích se dějí věci, jaké se dějí. A pokud ten návrh někdo zná, my tomu na sociálním výboru říkáme třikrát a dost, takže je to tak, že třikrát spácháš přestupek a něco se už bude muset stát, takže budu opravdu zvědavá na Starosty, kteří po tom volají.

Piráti nám tady přečetli dopis pana veřejného ochránce práv, to je fajn, ale tento návrh zákona není jenom pro dobu covidovou. To je prostě zákon napořád a žádný starosta, žádný primátor města ani nikdo z občanů přece nechceme, aby se páchaly trestné činy opakující se v našich městech a v našich obcích nebo sousedů. Takže já mám takový pocit, že tím, že Piráti dali návrh na zamítnutí, tak si vlastně může každý páchat - vy jste nám přečetl, co se stane, až když to spáchá třikrát, protože kdyby ten člověk nic nepáchal, tak se mu přece nic nestane. Každý se chovejme slušně, nepáchejme trestné činy, a pak se nebude přece nic takového dít, že by vám někdo bral dávky a podobné věci. My jsme vyslovili souhlas. Jsme rádi, že tento návrh tady je, a opravdu se těším na to, až se podívám na hlasování Pirátů, kteří dali návrh na zamítnutí, versus Starostů, kteří teď tvoří jednu koalici. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. O návrhu na zamítnutí budeme hlasovat ve třetím čtení. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Čižinský. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji za slovo. Já bych možná zareagoval na kolegyni vaším prostřednictvím. To, co je potřeba v našich městech a obcích, je zákon o sociálním bydlení. Je to podpora obcím pro to, aby mohly a finančně zvládly stavět byty, aby zvládly skutečně řešit sociální situaci svých občanů. To je potřeba. Já bych skutečně chtěl odmítnout tady vytvářený dojem, že někdo tady hájí nějaké přestupky nebo trestné činy. Prosím, vím, že je před volbami, ale skutečně ten, kdo varuje před dopadem tohoto návrhu zákona například na nezletilé děti, není přece vůbec ten, který hájí přestupky nebo trestné činy. Teď skutečně není vhodná doba. Do potíží se kvůli krizi dostali lidé, kteří před dvěma lety vůbec netušili, že se do potíží tohoto typu mohou dostat.

Jestli to chceme dělat opačně, než se má, tzn. nejprve umožnit obcím, aby postavily za pomoci státu byty a potom začaly řešit situaci těch, kteří bydlí v nevhodném bydlení, jestli to chceme řešit opačně, což je tento návrh, takto opačně... Jasně, je tady většina, ta to prohlasuje. Ale je to mimořádně špatně. Ty návrhy jsou takové, jako kdyby někdo rád bydlel v nevyhovujících podmínkách, a předpokládá se, jako by každý mohl příští týden bydlet někde lépe. To bohužel odporuje realitě, tak to prostě není. A skutečně si dovolím postulovat jasný předpoklad, že tento návrh přichází ve zcela nevhodnou dobu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a s faktickou poznámkou bude reagovat paní poslankyně Aulická, poté pan poslanec Juchelka a poté pan poslanec Bauer. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem sice přihlášená, ale musím prostě reagovat na své předřečníky vaším prostřednictvím. Mě už s dovolením tedy, jak to mám říct koordinovaně na pana předsedajícího, který předsedá, vytočil doslova, když hovořil o tom, co si vlastně dovolujeme dnes projednávat tyto dva návrhy, tzn. sněmovní tisk 290 a 652, když prostě není ta správná doba. Správná doba, asi podle toho jsme čekali čtyři, pět, šest let. A myslím si, že budeme teď všechno tedy svalovat na pandemii, protože právě Pirátům se tento návrh nelíbí. My to víme, ale jsem ráda, že v Poslanecké sněmovně je neustále většina, která má rozum a vnímá realitu života. Pro nás jsou totiž důležité ty argumenty a ty parametry, ze kterých to vychází, tzn. kraje, sociální pracovníci, úřad práce. A s těmi se bohužel nikdo celou dobu nebavil.

A já ještě budu hovořit dál. Velice mě mrzí, že tady používá ty argumenty pana ombudsmana. Já si pana Křečka velmi vážím. Na druhou stranu institut pana ombudsmana v této problematice všem obcím, všem krajům dělal dosavadně jenom problémy. Ale nebylo to tedy za pana Křečka, bohužel to bylo za paní ombudsmanky. Veškerá opatření, která se snažily dát, ať už nějaké vyhlášky, tak všechny byly strženy a všechno bylo řečeno, že jsou protiústavní nebo protizákonné. A obce a kraje už nevědí, jak se mají hájit. Patnáct opatření, která byla přijata v polovině nebo na konci roku 2018. Do té doby se nic neudělalo. Šest ministerstev, nepracoval na tom téměř nikdo. A připravená velká novela o přídavku na bydlení z MPSV se shodila jenom kvůli PR ČSSD. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji, děkuji za dodržení času. Nyní pan poslanec Juchelka, připraví se pan poslanec Bauer k faktické poznámce.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Já děkuji moc. Já bych se taky chtěl vyjádřit k předřečníkům, hlavně vaším prostřednictvím k Lukáši Černohorskému. My jsme ze stejného regionu.

Ale na začátek jenom pár čísel. Na sociální začleňování se dalo za posledních x let několik miliard korun. Od té doby stoupl počet vyloučených lokalit na dvojnásobek. V tuto chvíli jich máme 606, bydlí tam 115 tisíc lidí. My se pravidelně spolu setkáváme se starosty na takovém setkání právě třeba na Ostravě-Jihu, kde máme výborného starostu pana Bednáře, který se snaží s těmi lidmi komunikovat, který se snaží s těmi lidmi nějakým způsobem pracovat, který se snaží dělat osvětu v těchto lokalitách. A všechno to de facto končí tak, že budete házet hrách na zeď, protože to jednoduše nikam nevede. My potřebujeme dát starostům, obcím, municipalitám nějaký nástroj k tomu, aby mohli už konečně něco s tím dělat. Nemůžeme pořád jenom na něco čekat, zaštiťovat se lidskými právy. A de facto ta městská policie, která tam přichází, tak je doslova a do písmene ostrakizována, vysmívána, protože nemá žádný nástroj na to, aby mohla něco udělat.

Takže vás vyzývám, pane Černohorský, pojďte tady k mikrofonu a poraďte těm starostům, co mají dělat. Co mají říkat těm sousedům, kteří se potřebují vyspat ráno do práce, a hraje tam ve dvě hodiny ráno hudba? Co mají dělat? Jakým způsobem mají zareagovat? Co má dělat policie?

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji, děkuji za dodržení času. Nyní pan poslanec Bauer, poté pan poslanec Černohorský. Prosím.

 

Poslanec Jan Bauer: Pane místopředsedo, já jako předkladatel si budu dělat jenom poznámky, pak možná vystoupím až na závěr, protože nemá cenu těmi faktickými to zdržovat. Ale přesto pouze jednu faktickou.

Na margo pana předřečníka Lukáše Černohorského prostřednictvím pana předsedajícího. Já bohužel musím konstatovat - čtení textu za jedna, pochopení textu za pět. Je mi to líto. Ale protože už ten zákon je tady 2,5 nebo 3 roky, tak už mám za sebou některé mediální výstupy, souboje v médiích a rozhlase. Já jsem pochopil, že jsme na různé informační úrovni, a že když už se k tomu třeba někdo vyjadřuje - já vím, že jste četl třeba pana ombudsmana - tak fakt by stálo si ten původní návrh přečíst, pak ten komplexní pozměňovák, abychom fakt všichni věděli, o čem to je. A z toho mimo jiné plyne to, jestli je vhodná, nebo není. Já vím, že covid překryl úplně všechno v této zemi. Ale jestli máte pocit, že už se nebudou nikdy řešit vyloučené lokality, že zanikne ten problém nebo financování sociálních služeb nebo obchodování s chudobou, prostě desítky dalších věcí, to prostě nezaniklo. A myslím si, že je naší povinností - a my jsme to slíbili před těmi třemi lety - s tím něco dělat a toto je malý pokus aspoň něco s tím udělat.

A další věc. Prosím vás, nikdo nikomu žádné peníze nebere. Ten drobný návrh, který tady představuji, je pouze doplnění toho stávajícího zákona, o ničem jiném to není. A abyste někomu mohl strhnout z těch dávek 300 korun za tu pokutu, tak za prvé ten přestupek někdo musí udělat a za druhé ten přestupek musí být závažný. A hlavně musí být opakovaný - třikrát po sobě. Ten, kdo se opije, ten, kdo bude vyhrožovat, ten, kdo něco ukradne a dostane od městské policie pokutu, tak pokutu zaplatí, nikdo po něm nic vymáhat nebude. Směřuje to pouze na ty, kteří se dlouhodobě opakovaně takto chovají, ti lidé, sousedé (předsedající upozorňuje na čas) jsou z nich nepříčetní a starostové s tím nemohou vůbec nic dělat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan poslanec Černohorský bude reagovat s faktickou poznámkou, poté je přihlášená ještě paní poslankyně Richterová. Tím by měly být poznámky vyčerpány. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Lukáš Černohorský: Ono sice to doznalo změn, ale text, když jsem ho četl, tak je - protože původní návrh v průběhu jeho projednávání doznal řady změn, vyjadřuji se k němu ve znění komplexního pozměňovacího návrhu poslance Jana Bauera. To znamená, tento dopis, který dorazil, už reaguje i na ten komplexní pozměňovací návrh, který tady byl. A závěrečná věta: Doporučuji proto změnu zákona v této podobě nepřijímat. Reaguje to na tu změnu ať už tu původní, nebo tu změnu, která proběhne následně v rámci toho vašeho komplexního pozměňovacího návrhu, prostřednictvím pana předsedajícího.

Kolegyně Richterová tady za chvilinku, nebo ne v té faktické, ale potom následně ve svém vystoupení, bude představovat ty návrhy nebo možnosti, které mají případně starostové. Já zkusím v té rychlosti jenom tady nastřelit jako odpověď panu kolegovi. Jedna z věcí, které můžou: sankce za spáchání přestupků řeší v České republice dva přestupkové zákony, zákon č. 250/2016, který umožňuje kromě napomenutí a pokut také uplatnit tzv. zákaz činnosti, propadnutí věci atd. Takže jedna z věcí je využívat tento zákon. Další můžou začít využívat zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, který umožňuje ukládat přísnější tresty za opakované spáchání přestupků proti veřejnému pořádku, což je třeba ta hudba, která tam hraje, případně proti občanskému soužití i proti majetku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a prosím, abychom se oslovovali mým prostřednictvím. A paní poslankyně Richterová bude reagovat faktickou poznámkou a ještě se přihlásil pan poslanec Čižinský. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Já v té faktické bych ráda zareagovala na pana kolegu Bauera, který říká, že to je malý pokus něco s tím udělat. A mě zajímá, co je to "s tím". Protože ten cíl je pro mě na té novele velmi nejasný. Já bych jako cíl chápala snížit počet vyloučených lokalit, zvýšit počet dětí s dokončeným vzděláním. Ten reálný cíl podle mě není stanoven. Stejně tak jsem postrádala vyrovnání se s těmi existujícími přestupkovými zákony, protože minulá Sněmovna schválila dva přestupkové zákony, které vstoupily v účinnost v polovině roku 2017. To už je dost času na vyhodnocení.

A stejně tak, jestli ten cíl je stanoven způsobem, aby to opravdu bylo změřitelné, protože se mi zdá, že to se nestalo právě u těch dvou přestupkových zákonů přijatých v roce 2016, v účinnost 2017, poněvadž jinak bychom se tady nebavili takto vágně, na domněnkách. Takže budu ráda za upřesnění toho, co je váš cíl, prostřednictvím pana předsedajícího pane kolego. A já bych si prostě přála, aby cílem byla trvalá změna, trvalé zlepšení.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a pan poslanec Čižinský bude ještě reagovat s faktickou poznámkou, v tuto chvíli poslední. Prosím.

 

Poslanec Jan Čižinský: Já bych možná ještě přece jenom, že tady vzniká vlastně takové velmi jako nerealistické očekávání, že tenhle zákon je zázrak, který bude fungovat a všechno se vyřeší nebo se všechno zlepší nebo hodně se zlepší. Já před tím, musím říct, hodně varuji. Všichni známe - a jako starosta, jako zastupitel - lidi, kteří skutečně jsou na úplném dně, těch se pokuty netýkají, protože je nikdy nezaplatí, nebo aspoň nehodlají platit, nikdo si na nich nic nevezme, ale to jsou taky lidé, se kterými potom je potřeba pracovat, o které je se potřeba potom starat, protože myslím, že tady nikdo nechceme, aby tito lidé skutečně jenom umírali na ulici. Tady když přijdete, kolegové, tady k tomu pultu, nevěřím, že to řeknete, že chceme, aby ti lidé umřeli na ulici. Tyto lidi potom, s těmi musíme pracovat a tito lidé potom, ta péče o ně stojí velké finanční prostředky.

A já se bohužel velmi obávám, že tato úprava zvětší počet těch lidí, kteří skutečně už jsou úplně na dně a vlastně se ničeho nebojí, a pak, když jsou starší, tak je potřeba jim pomáhat a stojí to opět mnohem větší prostředky. Já trvám na tom, že řešení má být opačné, že nejdřív skutečně má být ta práce a infrastruktura, aby se ke zlepšení mohlo přistoupit, a poté nějaká podobná změna.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil ještě pan poslanec Juchelka a pak registruji přednostní právo paní poslankyně Pastuchové. Prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Já budu úplně krátký, protože já musím prostřednictvím vaším, pane místopředsedo, reagovat na pana Čižinského. Protože ono je rozdíl být starostou třeba v Ústeckém, Karlovarském nebo Moravskoslezském kraji v nějakém městě, já nevím, Karviná, Ostrava, Orlová a tak dále, a v nějaké městské části bohaté Prahy. To za prvé.

Za druhé, tady vůbec nikdo netvrdí, že se s těmi lidmi nemá pracovat, naopak. Naopak, má to jít ruku v ruce a s těmi lidmi se pracuje. U nás ve vyloučených lokalitách pracuje nevídané množství různých neziskových organizací, charit, církví, které s těmi lidmi pracují, doučují je doma a tak dále. Ale cílem tady toho zákona je skutečně se postavit právě za ty lidi, kteří jsou rušeni těmito lidmi, kteří jsou skutečně nepřizpůsobiví. A oni se nepřizpůsobí na základě nějaké dlouhé práce. Bohužel, ta data jsou úplně jiná.

Říkám, na sociální začleňování šlo několik miliard korun. Několik miliard korun. A na dvojnásobek nám stoupl počet vyloučených lokalit. Je jich 606 v celé České republice. Bydlí v nich 115 000 lidí. My když jsme ty vyloučené lokality samozřejmě projížděli, a pan Bauer nebyl sám, já jsem tam taky byl, tak samozřejmě nemůžete věřit svým vlastním očím, co vše se dá udělat, když těm lidem třeba to sociální bydlení dáte. Vy jim to dáte - tady ho máte, starejte se, plaťte. Byl jste se tam podívat vy?

To není tady v městské části v Praze nějaký panelák, kde máte na třicet rodin dvě, které to tam dokážou nějakým způsobem, tu atmosféru, rozbořit. To máte celý panelák těchto lidí, kde naopak ti, kteří tam žijí a žili do dneška, odtamtud utíkají pryč. A ty investice, které do toho bytu dali, jim tam brutálně klesají. Je to velký rozdíl žít v Moravskoslezském kraji u těchto vyloučených lokalit a žít v bohaté Praze.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za přesné dodržení času. Nyní zde mám další přihlášky s přednostním právem, nicméně pokud paní poslankyně chce vystoupit, tak jí dám dvě minuty. Prosím.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane předsedající. Já se také prostřednictvím vaším vyjádřím k panu poslanci Čižinskému. Asi předvolební kampaň, tady bude padat často to slovo. Tento zákon tu leží od roku 2018, a jak jsem řekla, měli jsme v programovém prohlášení vlády, že chceme změnit systém vyplácení dávek. To, že to MPSV nepředložilo, a jsme ve vládní koalici, mě mrzí, ale proto se přidáváme k souhlasu těchto návrhů, které jsou zde předloženy.

Ale já pořád nechápu jednu věc. My zde mluvíme o lidech, kteří spáchají třikrát závažný trestný čin... nebo přestupek, pardon, a tím se dostanou do toho, o čem vy mluvíte. A vyprošuju si, abyste někomu vkládal do úst, že je nechceme (?) nechávat umírat na silnici nebo na ulici, daleko víc těchto klientů. Ale my tady chceme, jak řekl můj kolega poslanec Juchelka, prostřednictvím pana předsedajícího, chránit ty slušné občany, a vy tady mluvíte o občanech, kteří třikrát spáchají velký přestupek, a nic se jim nestane. Nebo já nevím, koho tu chráníte, já tomu nerozumím teď od vás.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní pan poslanec Čižinský, poté paní poslankyně Richterová a poté případně další faktické poznámky. Prosím.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji. Samozřejmě je rozdíl mezi Prahou, samozřejmě rozdíl mezi ostatními městy. Každá městská část, každé město, každá obec má svoje problémy. Samozřejmě jsem si vědom toho rozdílu. Já tady mluvím proto, že nerozumím, a budu rád, když mi to vaším prostřednictvím pan kolega nebo paní kolegyně vysvětlí, jak se to zlepší. Čím se to zlepší - to bych potřeboval tady vysvětlit. Čím se zlepší situace toho dítěte, které je doučováno tou charitou, čím se zlepší situace toho dítěte. Protože za tři přestupky když jeho rodiče přijdou o finance, tak se situace toho dítěte prostě bohužel nezlepší, ta se zhorší. A v tom je ten zakopaný pes.

Já tady vůbec nehájím někoho, kdo páchá přestupky, v žádném případě, jenom jsem přesvědčen o tom, že dopady na tu pomoc, na ty veřejné rozpočty v budoucnu budou po přijetí tohoto zákona větší než ty, o kterých tady kolega Juchelka hovořil. A když jsem si přečetl programové prohlášení vlády, tak tam byl zákon o sociálním bydlení. Kde je? Taky není. Samozřejmě, můžete říct: to je sociální demokracie, my jsme ANO a tak dále. Ale to by byl ten lepší postup: dát starostům přístup k financím, aby skutečně ty situace mohli řešit. A to teď není.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní paní poslankyně Richterová a poté pan poslanec Profant, poté pan poslanec Beitl. Prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Není pravda, co řekla prostřednictvím předsedajícího paní kolegyně Pastuchová, není ten zákon "třikrát a dost", ale strhávat se z dávek hmotné nouze bude už první nezaplacená pokuta - a teď kdy: za podmínky, pokud obec nabude dojmu, že ji viník pravděpodobně nezaplatí. A že to je opravdu důležité si říci a že tam je tahle možnost: obec nabude dojmu. Co to je, to samozřejmě nikdo z nás neví. Důležité je, že může nabýt dojmu. To není podle mě odůvodněné a v žádném případě to nezakládá ten název zjednodušený, který používáte.

Druhá věc, ty náklady. Otázka, která tady zaznívá stále dokola, je, v čem to pomůže, co to zlepší u největší výzvy této země, a to jsou vyloučené lokality. Všichni, kteří jsme v sociálním výboru, jsme, pokud vím, mnoho sociálně vyloučených lokalit navštívili. A ten rozdíl v přístupu je buď to řešit komplexně a chtít tu pracnou, mravenčí práci, kde jde dohromady ruku v ruce práce, což znamená třeba zákon o sociálním podnikání a jasná podpora toho zaměstnávání různě znevýhodněných lidí, bydlení, a potom právě i ta důsledná sociální práce a také i kontrola.

A tady to, co je zmiňováno, je jednak klamný dojem, že to je až po tom opakování, a přitom není: pokud obec nabude dojmu, že viník pokutu pravděpodobně nezaplatí, tak strhává hned, poprvé. A druhá věc, vůbec se tu neřeší ta nákladovost. To říkal můj předřečník pan kolega Čižinský. Ty náklady pro celou společnost se tady vůbec nezmiňují.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za přesné dodržení času. A nyní pan poslanec Beitl. Já se omlouvám, jestli se čtete německy. Prosím.

 

Poslanec Petr Beitl: Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem se touhle problematikou zabýval ještě jako primátor a tenkrát existoval návrh, který v podstatě nepoužíval finanční sankce, ale používal nástroj zákazu pobytu na katastru. To byl jeden z těch pokusů, který byl ze strany ochránců lidských práv zamítnut, a spadlo to. A to, co my se tady snažíme, tak samozřejmě není věc, která by ten systém nějakým způsobem zachránila, která by působila sama o sobě, ale je to šance, jak dát určitou naději lidem, kteří se v tom terénu skutečně - podotýkám skutečně - pohybují. A co to může znamenat pro ty děti? Může to pro ně znamenat, že třeba poprvé v životě uvidí, že si jejich rodiče nemůžou dovolit úplně všechno! A že když někdo něco provede, tak přijde taky trest. A trest rychlý a okamžitý. A to je věc, kterou náš právní systém doteď starostům, municipalitám nedává. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Paní poslankyně Aulická, poté paní poslankyně Richterová s faktickými poznámkami. Prosím.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Já bych možná ještě vaším prostřednictvím chtěla poděkovat panu kolegovi Beitlovi, protože řekl vlastně to gros. My neříkáme, že všichni lidé, kteří pobírají dávky v hmotné nouzi, jsou přece problémoví. To tak přece není. Na druhou stranu jsou i lidi, kteří prostě nechtějí dodržovat, ať už to mají jako svůj styl života, anebo prostě proto, že nezažili úplně normální, zcela běžný život, podle kterého by se měli řídit, a nechtějí do toho vstupovat. A opravdu soužití v těch městech nebo i v těch částech je pro běžné občany, kteří chodí do práce, kteří se snaží jít si večer včas lehnout, aby ráno mohli vstát do zaměstnání, tak je úplně katastrofální.

A já bych možná řekla, že řešení vyloučených lokalit přece není jenom důsledná sociální práce. My tady můžeme mít sto tisíc sociálních pracovníků, ale když ti lidi nechtějí, tak s nimi nic prostě neuděláte! Oni nechtějí dodržovat pravidla, nechtějí se začlenit, tak co s nimi budete dělat? Budete je nutit? Budete je dávat do bytů, protože je to tam pěkné, a budete říkat, je to správné? Oni ho vybydlí, zlikvidujou, vyčistí! Já bych vám přála vidět, abyste se šli podívat třeba v Mostě do různých bytů, kde bydlí rodiny třeba jenom měsíc, týden. To je zdevastovaný byt, a přitom to byly pěkné byty. Někteří ti lidé si ničeho neváží. A děti v tom vyrůstají! A nezlobte se na mě, není přece úplně normální, abychom podporovali to, že se rodičům nechce ráno vstávat, když do noci řeší nějaké své aktivity, a pak ráno dítěti řeknou: Tak nechoď, není to potřeba. Ty děti nemají vzor a je potřeba to změnit. A jestli je toto malá možnost, tak my pro to budeme hlasovat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní paní poslankyně Richterová. Prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Já mám dojem, jako bychom každý mluvili o jiné realitě. Protože prostě teď máme dva přestupkové zákony. Já nyní reaguji prostřednictvím pana předsedajícího na pana kolegu Beitla, který říká: Trest rychlý a okamžitý. To samozřejmě funguje. A teď zákon číslo 250/2016 Sb. umožňuje dát napomenutí, pokutu, zákaz činnosti, propadnutí věci nebo její náhradní hodnoty, případně zveřejnění rozhodnutí o přestupku. Tyhle tresty je možné kombinovat. Samozřejmě, dám jednoduchý příklad, když někdo třeba ukradne lahev alkoholu, tak buď může být ta lahev samozřejmě zabavena, nebo požadována úhrada její ceny, to všechno samozřejmě platí podle tohoto zákona o přestupcích. A ty přestupky mají řešit obce a stejně tak mají v dalším zákoně 251/2016 Sb. možnost ukládat přísnější tresty za opakované spáchání přestupků, a to jak proti veřejnému pořádku, tak proti občanskému soužití, tak proti majetku. A tam jsou vlastně pokuty třeba za neuposlechnutí úřední osoby až 10 tisíc korun. Jsou tam pokuty až 75 tisíc korun např. za opakované poškození veřejného majetku.

A proto se obracím na pana kolegu Beitla, abych se zeptala, v čem v tomto nestačí. Protože mě zajímá vyhodnocení tohohle nyní legislativního stavu. Zajímá mě, proč toto, co mně osobně přijde velmi přísné, chcete měnit. A znovu upozorňuji, prosadila to minulá Sněmovna, došlo právě kvůli volání starostů k těmto úpravám. A jak jsem už vyjmenovala, tak možnosti okamžitého řešení tam jsou. Jsou tam možnosti i velké přísnosti za opakování. (Upozornění na uplynutí času k faktické poznámce.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní pan poslanec Beitl s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Aulická. Prosím.

 

Poslanec Petr Beitl: Vážení kolegové, odpověď je docela jednoduchá. Věřím, že kolegyně Aulická už vyskakuje metr vysoko. Lidé, kteří si zvykli žít na hranici existenčního minima, vědí, že žádný z těchto zákonů na ně nedosáhne. Můžete jim dát třeba milion pokutu, jim to je úplně jedno, jestli to je deset, sto, tisíc nebo milion. Protože oni prostě nezaplatí nic. A všem těm, kterým působí problémy, se smějí do očí. Nejenom jim, ale smějí se i těm represivním orgánům, městské policii, úředníkům, a ještě jsou na ně sprostí!

Jaké by vám to bylo, kdybyste měla krám, před ním vyložené zboží a každý den si tam někdo přišel pro dvě jablka a šel dál? Jak by vám bylo být policistou, který by to denně šel šetřit a uděloval by nějaké pokuty, o kterých ví, že je nikdy nikdo nevymůže? A opakuji ještě jednou: to není zázračný recept, jak se toho všeho zbavit, ale my chceme dát těm lidem, kteří jsou na straně represe a dohledu, aspoň nějaký nástroj a aspoň nějakou naději a pocit, že jim tady Sněmovna a společnost dává nějakou podporu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Prosím paní poslankyni Aulickou, připraví se pan poslanec Profant.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji. Už hlásím, že se nebudu hlásit do klasické obecné rozpravy, protože bych byla ráda, aby se dal prostor i dalšímu tisku.

Každopádně na kolegyni Richterovou, vaším prostřednictvím, pane předsedající, já bych možná doporučila, abyste zkusila zjistit, jaká jsou správní řízení a jak ty pokuty - a bohužel, my jsme to určitě mysleli správně - jak jsou vymahatelné. Kolega to tady řekl. Prostě od těch lidí nevymůžete vůbec nic. Ti lidé se vám smějí do obličeje, já bych to řekla možná jinak, úředníkům, policistům, prostě tady už se nikoho nebojí a dělají si opravdu čím dál tím víc, co chtějí. A právě zde je potřeba ukázat té společnosti - a nic jiného na ně neplatí než vzít peníze. Ať se vám to líbí, nebo ne. Prostě dokud se nesáhne na ty peníze, na dávky, tak ti lidé si budou dělat, co chtějí! A to je ta realita!

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan poslanec Profant. Prosím.

 

Poslanec Ondřej Profant: Já se ještě musím pozastavit nad jedním výrokem paní zpravodajky o tom, jaké věci jsou v programovém prohlášení vlády. Já vám z něj odcituji, vy jste ho asi nečetla pozorně stejně jako většina členů vládní koalice. Tady je jeden takový hezký odstavec: "Zjednodušíme volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám, včetně zavedení korespondenční volby, zrušení místní příslušnosti pro vydávání voličských průkazů. Prosadíme zefektivnění volby do Senátu zavedením jednokolového systému." To byla citace z vládního prohlášení.

Shodou okolností dneska jsme měli 97. schůzi Poslanecké sněmovny. Ve třetím čtení se tam hlasovala třikrát korespondenční volba - v hlasování číslo 8, 9 a 10. (Protesty poslanců Pastuchové a Bauera od stolku zpravodajů.) Jediný, kdo byl pro -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pane poslanče, já vás volám k věci.

 

Poslanec Ondřej Profant: No já vám čtu vaše programové prohlášení, když jím tady argumentujete! (Ke stolku zpravodajů.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: A prosím, abyste se obracel na kolegy mým prostřednictvím, pane poslanče.

 

Poslanec Ondřej Profant: (Nesouhlasné hlasy od stolku zpravodajů.) Tak nemluvte o programovém prohlášení, které nedodržujete.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Prosím, pane poslanče, musím vám odejmout slovo.

Přihlásil se pan poslanec Běhounek s faktickou poznámkou, a pokud se hlásí ještě někdo další, tak samozřejmě dám slovo, nicméně poprosím, abychom mířili tedy k tomu projednávanému tisku. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Běhounek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, prosím vás pěkně, pojďme řešit tisk, který je na tabuli - 290, a přestaňte tady povídat takovéhle hlouposti! Zbytečně se okrádáte o čas. Chcete udělat ještě tři zákony. Všechny jsou poslanecké, žádný není vládní, tak pojďme dělat!

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní zde mám s faktickou poznámkou paní poslankyni Richterovou. Předpokládám, že to bude k nějakým poznámkám, které již zazněly. Předpokládám, že k nějakým, které jsou k věci. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Olga Richterová: Já bych prostě velmi ráda slyšela, co je cíl, a proto mluvím ve faktické poznámce, protože jsem se na to ptala prostřednictvím pana předsedajícího pana kolegy Bauera, co je cílem té předkládané novely, protože to prostě není jasné. A tato projednávání jsou jediná možnost, aby vyšlo najevo, co se má zlepšit po projednání těchto návrhů zákona, v čem to má prospět naší zemi a jestli náhodou dopady, a to i finanční, nebudou příliš vysoké. Protože kdyby tyto druhy represí, které jsou popsány, tak dobře fungovaly a dosahovaly toho cíle, tak by je jistě měly všechny země světa. Ale takovým způsobem, jak je to popsáno, nevím o tom, že by to fungovalo. A proto se ptám pana kolegy předkladatele, co je tedy ten stanovený cíl. Za mě by to bylo snížit počet vyloučených lokalit, posílit možnost systematicky plánovat sociální práci, to, aby obce měly dlouhodobě prostředky na systematickou práci s rodinami a stejně tak aby samozřejmě mohly být ty včasné, rychlé zásahy, pokud je potřeba něco řešit, to samozřejmě ano, ale to také v řadě měst zvládají prostřednictvím sociální práce. A protože tu zajištěnu nemáme, handrkujeme se tady každý rok o dostatečnou alokaci finančních prostředků na sociální práci na obcích, tak se ptám, čeho se dosáhne tím, že se jde z té druhé strany, že se jde jako první z té strany, která je tady navržena. A protože to pan kolega předkladatel řekl velice vágně z mého pohledu, tak by mě zajímalo odůvodnění toho cíle. A bez toho odůvodnění, které postrádám i třeba v té přiložené důvodové zprávě, mi přijde nefér ten zákon posílat dál, protože mi to přijde nezodpovědné.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A tím jsme vyčerpali faktické poznámky, takže já poprosím paní poslankyni Richterovou, která je nyní přihlášena k rozpravě, aby vystoupila v rámci obecné rozpravy. Prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Bohužel jsem se nedočkala reakce na to, na co jsem se ptala pana předkladatele, ani paní zpravodajky. A jenom znovu zopakuji tu klíčovou věc, která mi přijde velice důležitá pro fungování naší země. Přece cílem nějaké změny nemá být ta změna samotná. Cílem nemá být, že se změní nějaký způsob výplaty dávek. Cílem nemá být ukázat takzvaně v uvozovkách, že něco děláme. Cílem má být, že dojde ke zlepšení, že bude prostě měřitelně vidět, že se postupně nějaké problematické věci zlepšují.

A jak už jsem řekla, tak sociálně vyloučené lokality rozhodně představují jednu z naprosto největších výzev naší země, ale to, co si myslím, že nefunguje, je ten zde popsaný, z kontextu vytržený jeden malý návrh. A on je zdánlivě malý, ale prolamuje velice důležitou věc, velice důležitý princip. A zase, já naprosto respektuji zde popsané frustrace, ty popsané situace, které, jak je udáváno, zažívají městští strážníci a další, ale ten otazník je nad tím, jestli toho svého kýženého cíle dosáhnete. A proto se snažím zjistit, co ten cíl je, poněvadž není evidence, že by tohle fungovalo.

A jak už bylo zdůrazněno v textu, který zaslal nám všem pan doktor Křeček, tak současný ombudsman není někdo, s kým bych si třeba já osobně notovala, ale dopady toho návrhu na rodiny s nezaopatřenými dětmi ho znepokojují natolik, že nedoporučuje ten návrh schvalovat. A vlastně tam jasně zdůrazňuje, že bez legitimních důvodů ten návrh nepřiměřeně zasahuje do ústavně garantovaného práva na zajištění pomoci nezbytné pro zabezpečení základních životních podmínek. Už jsem zdůrazňovala, že jde o to, že by to nebylo jenom po nějakém opakovaném spáchání něčeho úplně velmi závažného, ale že to riziko je velké, že se to bude ukládat hned po první situaci.

A co se týče toho komplexu, toho, co všechno souvisí se zde předloženým návrhem, tak ještě odcituji jednu větu ze stanoviska pana doktora Křečka, a sice že navrhovaná právní úprava vlastně prolamuje nepostižitelnost těch dávek pro zajištění, pro zabezpečení základních životních podmínek. To už tady několikrát zaznělo, ale je to opravdu klíčová věc. Takže na jedné straně předkladatelé tvrdí, že to je poměrně malý návrh, na druhé straně to prolamuje klíčový princip.

Když to tedy shrnu, tak naprosto se shodnu s těmi, kdo zde vystupovali, že máme velký problém v několika desítkách až stovkách lokalit, opravdu extrémně palčivý, a jako země ho ignorujeme. A teď mě zajímá to řešení. To, jakým způsobem se dostaneme k tomu, aby ten počet vyloučených lokalit nenarůstal, ale zmenšoval se.

Stejně tak si myslím, že se shodneme, že je v nepořádku, že je tak velký počet lidí u nás ve věznicích. Je to výrazně více než v jiných srovnatelných evropských zemích. Jsme na špici toho, kolik lidí na počet obyvatel je tímto způsobem instituováno. Proč to zmiňuji? Protože vězení je prostě drahé. Je to náklad. A zmiňuji to v této souvislosti proto, že řada odborníků se obává, že předložený návrh může vést k většímu počtu lidí právě ve věznicích, což je extrémně drahé. Naopak velmi cílená a individuální sociální práce s rodinou stojí 5 až 7 000 na měsíc. Pobyt ve věznici, pokud vím, stojí 1 900 korun na den. Ten nepoměr je zřejmý.

Sociální práce je pracná, je to organizačně na obcích, to chápu. Už jsem uvedla, že na to nemají peníze, nemají to dlouhodobě finančně zajištěno, ale - a to mi přijde velmi důležité - dlouhodobě to dává smysl. Má to ty výsledky, aby děti dokončovaly školu, to by byl za mě cíl: ukončit předčasné odchody ze vzdělávání, a aby děti nebyly odebírány z rodin do ústavů, do dětských domovů apod. To je opět další velice nákladný průvodní jev chudoby v naší zemi, a jak už jsem zmiňovala náklady na věznice, tak u dětských domovů se dostáváme u některých typů k částkám 45 000 korun za měsíc. To je opět velice vysoká částka. Já bych ráda, abychom to celé brali takto, že to souvisí se vším a že tento jeden návrh, který prolamuje velmi důležitý princip, může ve svých důsledcích způsobit mnohem větší rozpočtové ztráty a hlavně mnohem menší zaměření na skutečnou budoucnost. Na to, aby naše země fungovala a abychom využívali potenciál všech obyvatel naší země na maximum. Místo toho je to zaměřené v podstatě do minulosti.

To trvalé zlepšení a trvalá změna by měly být založené na analýze stávajících právních předpisů a toho, jak fungují, a zjištění, co reálně brání obecním úřadům v aktivním rychlém vymáhání. Zaznělo tady: Jděte se jich zeptat. Ale já to žádám po vás, po předkladatelích, abyste alespoň stručnou analýzu takového fungování předložili, když chcete tuto změnu. A já jsem ten, kdo se ptá, jak máte tu změnu odůvodněnou. Takhle jednoduché to je. A ptám se, jestli opravdu to povede k tomu, aby bylo více dětí s dokončeným vzděláním a aby bylo více rodin, které se trvale vymaní z těžké situace, a více lepších sousedství. A to jsme zase u něčeho, na čem se samozřejmě všichni shodneme. Všichni chceme žít v takové zemi, kde se můžete přestěhovat kamkoli a je tam dobré sousedství, kde to dobře funguje. A víme úplně všichni, že tak to dneska nefunguje. Ale je tohle opravdu ten návrh, který tohle zlepšení zařídí?

Co mi utkvělo velmi ze slov předřečníka pana kolegy Beitla, bylo dát alespoň nějaký nástroj a pocit. To je totiž ono, co já se obávám, že to je velmi pocitový návrh nezaložený na faktech. A když to ještě rozebereme dopodrobna, máme tady tedy ten stále rostoucí počet vyloučených lokalit, které ale nevyřešíme škrty na papíře. A nikdo z této vlády ani z vás, vážené kolegyně a kolegové, nepředložil soubor komplexních řešení, který bychom tady dnes projednávali a který vy byste vahou svých koaličních dohod dostali na projednání. Namísto toho, aby se řešil komplex práce, již ten zmíněný zákon o sociálním podnikání, efektivní, účinná podpora zaměstnávání různě znevýhodněných lidí, jasné přiznání toho, že prostě nějaké lidi nelze tržně zaměstnat a že podle toho s tím musíme jako společnost pracovat, tak namísto takovéhle upřímnosti a akceschopnosti, aby se tady projednal tento návrh, který je připravený, je tady něco, co prostě vůbec nevíme, jaké způsobí důsledky. A můžou být, jak už jsem uvedla a odůvodnila, i velmi negativní.

Stejně tak další věc je bydlení. Podpora bydlení, kde mnoho měst už osvědčilo, jak umí být efektivní, jak v okamžiku, kdy je podpora rychlá a je dostatečná míra kontroly, tak to funguje a nedochází k těm potížím, které tady popisovala třeba paní kolegyně Aulická. Stejně tak se mnozí už potýkali s tím, jak dobře začít se vzděláváním, a je jasné, že tam jde zejména o to, začít včas. Jsou recepty na to, jak podpořit děti ohrožené studijním neúspěchem včasným doučováním, včasným zařazením do dětských skupin nebo mateřské školky. Každý rok té předškolní péče a podpory se velice výrazně projeví na celoživotním úspěchu. To jsou pozitivní recepty a recepty, které dlouhodobě vyjdou levněji.

A proč to tak zdůrazňuji? Protože tyhle pozitivní recepty tato vláda neuplatňuje. Namísto toho v pandemii, v době krize, která navíc dopadá velice nerovnoměrně na různé typy rodin, hrozí, že vlastně ty možnosti, na které už je systém nějakým způsobem zvyklý, budou ještě rozbourané: A asi nemusím zdůrazňovat, že právě rodiny nízkopříjmové, chudé, s malými dětmi prostě teď fakt nemají snadný život. A znova zdůrazňuji, ten návrh rozhodně bohužel není jednoznačně vymezen, že by striktně umožňoval zakročit až po nějakém třetím porušení. Znova říkám, pokud obec nabude dojmu, že viník pokutu pravděpodobně nezaplatí, tak to strhávání z dávek bude možné už u první nezaplacené pokuty. Na tom chci ukázat, jak nedomyšlené to řadě odborníků připadá a že to prostě není přesně vymezeno, jak říkal pan předkladatel.

Co je další věc, mně se ozývá řada lidí s tím, že nemají, jak doložit dokumenty, požadavky, které po nich chce úřad práce. Jsou to třeba typicky častěji matky samoživitelky, které mají dokládat bydliště svého bývalého partnera. Je to pro ně často neřešitelná úloha. Ale pozor, to je také přestupek; přestupek, když nedoložíte takovouto úřadem vyžadovanou věc.

Já bych ještě zdůraznila, že to, co jsem popisovala jako pozitivní řešení, by opravdu fungovalo ruku v ruce s tím férovým přísným, ale spravedlivým úředním vymáháním. Ale tak to dneska bohužel vyladěné není. A teď když do takového systému, který je rozkolísaný, ještě přijde tato změna, tak ty nezamýšlené důsledky v podobě nadbytečného odebírání dětí do dětských domovů nebo nadbytečného propadání dalších a dalších rodin i do zcela nezaviněné covidové chudoby prostě můžou přijít.

Proto bych navrhla, že si tedy podrobně pročteme ještě to, jaké možnosti máme dnes u těchto situací, aby bylo opravdu zřejmé, proč není jasné, že je to tak velmi potřeba, a proč mě zajímá, co se stane s těmi lidmi a jaké je to skutečné dlouhodobé řešení a jak vypadá ta dlouhodobá mravenčí práce na zlepšení celého toho našeho sociálního systému. Protože ta nedostatečná možnost postihu při opakování určitých přestupků, to už jsme si řekli, je řešena zákonem číslo 251/2016 Sb. a tento zákon o některých přestupcích umožňuje ukládat přísnější tresty za opakované spáchání přestupků proti za prvé veřejnému pořádku, za druhé proti občanskému soužití a za třetí proti majetku. Tento zákon, který je účinný od té poloviny roku 2017, už tedy můžeme skoro čtyři roky vyhodnocovat. A proto jsem se několikrát ptala v těch faktických poznámkách, jaké výsledky tento zákon přinesl, jak pan předkladatel vyhodnotil jeho přínos a jak se vlastně tak významně promítla tahle úprava, nebo nepromítla a proč, do toho, jak fungují dneska obce.

Proč mě to zajímá? Protože tehdy v té diskusi bylo už také používáno mnoho obdobných argumentů: nemáme žádný nástroj. Ale vypadá to, že problém může být spíš praxe než ta legislativa. Že problém může být spíš to, jak ty právní nástroje obce uchopují. A já vím, že to je pracné, vím, že to není snadné, ale máme tady myslím velmi podrobnou úpravu v tom druhém zákoně, to je číslo 250/2016 Sb., o přestupcích, a ta umožňuje kromě toho napomenutí, pokut uplatnit také zákaz činnosti, propadnutí věci nebo její náhradní hodnoty a takovou veřejnou ostudu - zveřejnění rozhodnutí o přestupku. A ty tresty je možné kombinovat.

Takže ještě jednou. Máme tedy možnost všechno toto těmito nástroji důsledně postihovat, ať už městskými strážníky, preventisty kriminality. Dám jenom příklad, ať si to všichni umíme představit. Třeba je možné zakázat jízdu na skatu, na skateboardu po historické dlažbě, pokud ji to poškozuje, a tomu pak vlastně lze v řeči zákona říci, že to je zákaz činnosti. Stejně tak je možné prostě využít právě toho, že každého člověka třeba jinak zabolí využití jiného nástroje. Pro někoho je bolavější být zveřejněn, to zveřejnění rozhodnutí o přestupku může být větším trestem, pro jiného právě to propadnutí věci nebo její náhradní hodnoty například. Ale pro všechny tyto přestupky proti veřejnému pořádku, proti občanskému soužití i proti majetku platí tedy i ten zákon o opakovaném spáchání přestupků a tam je ta možnost pokuty k 10 tisícům korun, například za neuposlechnutí výzvy úřední osoby nebo za znevážení úřední osoby, anebo až 75 000 korun například za opakované poškození veřejného majetku.

A to, co mě zajímá, je vyhodnocení těchto současných možností. Vyhodnocení využívání, prostě soupis četnosti uložení těchto pokut. Já jsem samozřejmě dobře poslouchala předchozí debatu, ale tady zazněly jednotlivé zkušenosti, ale žádné agregované vyhodnocení, u kolika lidí, kterým po uložení těchto pokut skutečně jaksi to bylo, jak tady zaznělo vámi, jedno. Chybí mi tady to datově podložené vyhodnocení, že u takového a takového procenta pachatelů přestupků dochází k opakovanému páchání navzdory vysokým uloženým pokutám, protože jsou, jak bylo vámi řečeno, jedno. To je jedna věc, toto odůvodnění by mi přišlo velmi důležité.

A druhá věc. Opravdu to nejsou tři stovky. Možnosti pokut jsou až k 75 tisícům za přestupky, a proto mě zajímá, jak vysoké se v praxi ukládají, jak to v praxi reálně vypadá.

A ještě ta věc, co se odůvodnění týče. Tak v původním návrhu v roce 2018 důvodová zpráva vyhodnocovala nějakým způsobem alespoň to odebírání dávek na 3, 6, 12 měsíců, ale ten návrh prošel značnou proměnou. Je tam ten komplexní pozměňovací návrh. A zase, chybí mi tam vyhodnocení dopadů té čtyři roky staré úpravy přestupků, což považuji za velmi závažný problém, nedostatek, a domnívám se, že to, že u toho komplexního pozměňovacího návrhu výboru, který je vlastně samotným obsahem návrhu zákona, není uvedeno, na základě čeho předkladatelé dospěli k navrženým změnám a na čem se zakládá to přesvědčení, že budou účelné, že na tom bychom měli si říci, že toto odůvodnění je třeba doplnit, a proto navrhuji, a to je, pokud vím, hlasování pak na závěr rozpravy, také vrácení do garančního výboru.

Co se týče těchto chybějících analýz stávající právní úpravy, tak mě ještě zajímá, jakým způsobem se předkladatelé chtějí vypořádat s tím, že jde o postižení dosud nepostižitelných dávek srážkami. Čili de facto v praxi o exekuci. A potíž je, že u běžné exekuce o ní rozhoduje soud, ale tady půjde o správní rozhodnutí úřadu práce, takže bude chybět možnost vlastního posouzení situace. Ta tam není navržena a prostě bude nezbytné postupovat podle toho návrhu a veškeré peníze srazit.

A nyní zase, ptám se po tom cíli. Opravdu se domníváte, že se díky tomu bude u těch lokalit, o které vám jde, lépe žít? Znovu upozorňuji, že všechny ty v novele extra řešené přestupky už platí a jsou za ně udělovány ty tresty, které jsem vyjmenovala. Je to ta plejáda.

Co se týče ještě jednoho aspektu, je tam ještě aspekt toho, že existují lidé, kteří bez své viny nemohou pracovat nebo neseženou práci na volném trhu, nejsou dostatečně schopní, nemají dostatek kompetencí - a co tedy s tím, že bohužel tak jak je to navržené, tak by ta úprava vlastně motivovala obce, určitě ne všechny, ale patrně některé ano, k takovému vydávání vyhlášek, které by umožnily ukládat co nejvíce pokut? A ty by pak ta obec zpětně dostávala na strhávání z těch dávek, na těch exekucích, srážkách z těch dávek do svého rozpočtu.

Proč toto zdůrazňuji? Protože ostatní přednostní pohledávky, výživné, újma způsobená ublížením na zdraví apod., se z té hmotné nouze nestrhávají. Proč? Domnívám se, že u ostatních úprav převážil vždy ten argument proporcionality a toho, že je i pro společnost jako celek prostě výhodnější a levnější, když lidé nemusí krást. A to je prostě ta otázka, kam by toto v tomto svém důsledku vedlo. Ty pokuty udělované obcemi by dostaly přednost nejen například před tím již zmíněným výživným, ale i před těmi dalšími veřejnoprávními pohledávkami, které jsou přednostní. Určitě všichni víme, že tam patří různé druhy daní, pojistné na veřejné zdravotní pojištění, pojistné na sociální zabezpečení apod. Jenomže v případě pokut za porušení obecních vyhlášek je to prostě všechno prolomeno a je tam možnost vyloženě předběhnout všechny ostatní pohledávky a exekuovat to, co na základě žádného jiného principu exekuovatelné není. Co je tam z pohledu našeho odborného týmu právnicky špatně je ta značná disproporce v postavení obcí a ostatních věřitelů.

Zase abychom si to uměli představit, tak návrh počítá s tím, že obce budou srážkami z dávek vymáhat třeba pokuty za přestupky spočívající v porušení povinností stanovených obecně závaznými vyhláškami obcí, a to např. pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, stanovením závazných podmínek v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku. To je citace z návrhu, který přijal výbor pro sociální politiku, ale zase, jenom si připomeňme, že už dnes podle toho zákona číslo 251/2016 Sb. § 5 odst. 1 písm. i) je tam ta možnost řešit, když člověk poruší právě ty podmínky uložené na ochranu veřejného pořádku při konání sportovních, kulturních, pietních a jiných společenských akcí anebo v místech určených k rekreaci, turistice nebo pohřbívání, a to do 10 tisíc korun při jednorázovém a do 15 000 korun při opakovaném porušení. A znovu se tedy nabízí otázka, když se to takto duplikuje, jak často obce uplatňují tyto pokuty. Z jakého důvodu, odůvodněně v součtu. Dnešní praxe nevyhovuje. To, že jsou nějaké jednotlivé zkušenosti, by mělo být zhmotněno v celkové analýze počtu těch uložených pokut, jejich výše a průběhu jejich vymáhání a toho odůvodnění, proč ten dnešní systém v domnění předkladatelů selhává.

A zase. Přece tím zájmem není zlikvidovat část obce nebo bytový fond, ale zachovat nějakou možnost odrazit se ode dna. A to není jenom zajištění potravin, ale taky právě již zmíněná a chybějící podpora zaměstnávání. Samozřejmě velmi logicky leckde velmi důležitá pomoc s řešením drogových závislostí a celkově hlavně prevence. Prevence toho, abychom se jako společnost do těchto průšvihů vůbec nedostávali. A zase. Obce mají řadu možností ohledně posílení sociálních služeb prevence ohledně prevence kriminality, ohledně podpůrných opatření ve vzdělávání. Jakožto zřizovatelé školek a škol obce mohou velmi mnoho v této oblasti. Rozvoj komunitní práce a tak dále. Ale kromě těch napomenutí a pokut zmíněných v těch přestupkových zákonech lze také využít všechny ty věci jako zákaz činnosti, propadnutí věci nebo uhrazení náhradní hodnoty. A to je účinné a možné nechat hradit hned, ale v tom návrhu to zase bude jaksi rozpojeno.

Takže když to shrneme, tak argument té protiústavnosti kvůli reálné exekuci postižení dávek je naprosto zásadní, a to zejména při pohledu na ty jiné pohledávky, které vlastně toto právo neprolamují. To jsou ty pohledávky, kde je uvedeno to výživné, osobní újma, nezaplacené daně. A když si to takto shrneme, tak to hlavní, co chybí, je, jak dnes funguje dnešní úprava. Chybí analýza toho, jak se vypořádávají obce s těmi situacemi reálně a ne pouze na jednotlivých příkladech, ale na souhrnné analýze, protože prostě zákon bude mít dopad na úplně celou zemi a budou se jím muset řídit i obce, které by se jím třeba jinak řídit nechtěly.

Druhá věc. Ty nezaplacené pokuty například za to také velmi těžko definovatelné záškoláctví, protože někdy to je skutečně liknavost rodičů, to je naprosto realita, ale někdy je to situace třeba pubertálního dítěte, s kterým to je velmi těžké. A k tomuhle prostě přibudou mnohem větší tresty. A asi všichni, jak tady sedíte, uznáte, že situace pubertálního dítěte, které prostě nemusí vždycky říkat doma pravdu, je něco úplně jiného než rodiče, kteří to dítě třeba do školy opravdu kvůli své nezodpovědnosti nevypraví. Tady je ta poslední věc, kterou bych chtěla vyzdvihnout, a sice že bude vlastně postihována celá domácnost, úplně všichni, za provinění jednotlivce.

Abychom si to uměli představit, tak vlastně se to bude strhávat z těch dávek pomoci v hmotné nouzi, které jsou určené na jídlo a bydlení pro celou rodinu, a to nejdřív z doplatku na bydlení a poté z příspěvku na živobytí, a to i v té situaci, když prostě ten přestupek je spáchán jenom jedním z členů. Já jsem uvedla jeden příklad situace, ale situací, kde to je extrémně nefér vůči zbytku té domácnosti, je celá řada. A potom je třeba zohlednit i to, že v bezdoplatkových zónách, kde ten doplatek na bydlení vyplácen vůbec není, pak přijdou rodiny rovnou o celou dávku na jídlo, které jinak je napsáno, jako by bylo v tom pořadí druhé.

A zase, já bych si samozřejmě přála ten ideální svět, kde bychom vůbec nemuseli toto řešit, kde by jednak byly takové zákony a vyhlášky, které je možné a snadné dodržovat, ale kde by i všichni žili příkladným životem. Navíc pokud tedy čerpají tu veřejnou podporu, to naprosto chápu. Ale vzhledem k tomu, že takovýhle ideální svět nemáme, nežijeme v něm, tak mě prostě zajímá, co se stane s těmi lidmi a s celou naší společností, pokud to takto v té současné podobě vstoupí v platnost.

Ještě jednou zdůrazňuji, ta výše pokut je opravdu k těm 10 tisícům až 75 tisícům korun a naopak průměrná výše obou dávek pomoci v hmotné nouzi je 6 500 korun pro rodinu. Takže to může znamenat na několik měsíců to nulové hmotné zabezpečení. Já tímto shrnuji, že to prostě není jednoduchá a malá věc, jak se snaží předkladatelé říci, ale že je to poměrně značný zásah do řady dosud neprolomitelných principů.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Podle mých záznamů by teď měla vystoupit paní poslankyně Gajdůšková a připraví se pak poslanec Profant. Máte slovo.

 

Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji, vážený pane předsedo. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi nejdříve kratinkou repliku k tomu plnění či neplnění vládního prohlášení. Kdyby tu asi byla paní ministryně Maláčová, která bohužel tedy není, protože leží s covidem, tak by asi řekla, že Ministerstvo práce a sociálních věcí připravilo spoustu návrhů samozřejmě v souladu s vládním prohlášením. Bohužel není to ministerstvo, kdo zařazuje na jednání vlády příslušné návrhy. Je to premiér. Takže některé prostě ležely dlouho, nebo ještě možná leží předtím, než vůbec projdou vládou, aby nám mohly doputovat sem do Poslanecké sněmovny.

Druhá věc je, že se zkusme podívat na poslední rok, které ministerstvo předkládalo a odpracovalo skutečně nejvíc na tom, aby lidé dokázali to všechno, co nás v této chvíli postihuje jako covidová pandemie, aby to dokázali alespoň trošku slušně přežít. Ale jsme teď ve druhém čtení a já bych byla ráda, kdyby se nám podařilo projednat ještě i zbývající dva zákony, takže budu velmi krátká, ale přece jenom trošku obecně.

Musím říct za sociální demokracii, že filozofie dávek v hmotné nouzi, ale i všech jiných podpor ze sociální sítě musí podle nás sociálních demokratů fungovat jako trampolína. Prostě nesmí tam být tak velká oka, aby člověk, který se dostane do problémů, těmi oky propadl a nemohl se už z toho vyhrabat. Musí to být prostě síť, která dokáže pomoci člověku se vrátit do normálního života. My nechceme nechat padnout do extrémní chudoby, do problémů zejména rodiny s dětmi. Nechceme, aby se dostávaly do situací, ze kterých se již nedokážou dostat.

Dávky v hmotné nouzi zejména mají pomoci lidem překonat krizi, která může potkat každého, a navrátit se do normálního života. To znamená pracovat, samostatně zajistit rodinu, pečovat o děti. Bohužel v této chvíli, a toho si musíme být skutečně vědomi, se do problémů může skutečně, do existenčních problémů, dostat každý. A není to vina těch lidí. Proto zde musí být sociální síť, musí zde být pomoc státu v podobě toho sociálního zajištění taková, aby se, říkám, ti lidé dokázali znova vrátit do normálního a plnohodnotného života.

Tady k tomuto projednávanému tisku, jak říkala paní předsedkyně sociálního výboru, nazývanému kuloárově třikrát a dost, bych ráda řekla, že záměr je jasný a lze mu do vysoké míry porozumět. Ale skutečně má to ale. V návrhu pořád přetrvává riziko, že zasahuje do Ústavou chráněných práv na zajištění základních životních potřeb, a to nejen u osob, které vybrané přestupky spáchaly, ale také do práv na zajištění základních životních potřeb osob, které nic nespáchaly, ale jsou s pachatelem v jednom okruhu společně posuzovaných osob, tedy abychom tomu rozuměli, v jedné domácnosti. Nicméně komplexní pozměňovací návrh, který byl konzultován s Ministerstvem práce a sociálních věcí, a pan navrhovatel o tom mluvil, zmírňuje dopad návrhu na práva především nezaopatřených dětí tím, že se jim zachovává částka životního minima. To jsou pozměňovací návrhy v systému pod čísly 7810 a 7811.

Chtěla bych ještě jednou zdůraznit, že chceme, aby dávkový systém skutečně fungoval jako ona trampolína. Dostaneme-li se do problémů, ta trampolína nás vyhoupne zpět do normálního života a člověk může začít fungovat, to znamená pracovat, pečovat o své blízké, chodit do školy. Dávkový systém nemá být sítí, ve které člověk uvízne na celý život. Ale už zde také byla řeč, musí jít všechny změny spolu se změnou dostupnosti bydlení, intenzivní sociální prací, ale i modernizací fungování úřadů práce a poctivého dodržování alespoň povinné školní docházky.

Tady bych se asi dočkala otázky: a co jste pro to udělali? Návrh zákona o bydlení je předložen. Sociální práce na obcích je masivně podporována, tak jako doposud nebyla. A my je určitě budeme podporovat i v následujícím období. V tuto chvíli Ministerstvo práce a sociálních věcí usiluje o to, aby právě do těchto oblastí byly směřovány evropské fondy pro další rozpočtovací období.

Ještě možná jednu poznámku. K tomu, abychom ale dosáhli toho, co je, jak jsem pochopila, i cílem tohoto návrhu zákona, aby děti skutečně do školy chodily, aby jim byla zajištěna školní docházka, je v tuto chvíli potřeba také ale posílit spolupráci mezi školstvím a sociálními věcmi, mezi těmito resorty, při řešení dopadů pandemie, chcete-li distančního vzdělávání. O tom bychom mohli mluvit dál.

Nicméně k závěru bych se ještě přidala přece jenom k tomu požadavku, abychom měli analýzu společenských dopadů tohoto návrhu, zvláště v současné době pandemie, která přece jenom míchá i se sociální strukturou společnosti. Ty dopady musíme před třetím čtením znát. A já věřím tomu, že se tomu budeme při projednávání v sociálním výboru věnovat. A samozřejmě to bude požadavek i na Ministerstvo práce a sociálních věcí, aby nám poskytlo tyto údaje o dopadu návrhu. A věřím tomu, že ve třetím čtení poté rozhodneme jako Poslanecká sněmovna tak, abychom lidem pomáhali, abychom zajistili to, o čem jsem mluvila na začátku, že sociální síť má fungovat jako trampolína, má prostě lidem pomoci.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Slovo má pan poslanec Profant.

 

Poslanec Ondřej Profant: Děkuji. My jsme ze začátku tady vedli diskusi o tom, jak je potřeba s těmi lidmi pracovat, což je to důležité, protože pokud mají lidé problémy, tak jim musíme pomoci se z těch problémů dostat, jinak budou neustále v problémech. A to, že se budeme tvářit, že problémy neexistují, že jsme to potrestali, že jsme jim něco nevyplatili, to nepovede k tomu, že se problémy vyřeší. To povede jenom k množení problémů jiného charakteru. Toho jsme si všichni vědomi. Akorát tu máme takovýto populistický návrh.

Pan Juchelka, prostřednictvím pana předsedajícího, říkal, že samozřejmě pracují s těmi lidmi, že pracují charity a tak dále. Tak já jsem si vyhledal vyjádření Charity České republiky, zastřešující organizace, která sjednocuje spoustu charitativních organizací. A oni nám posílali takový docela dlouhý dopis. Já ho tu nebudu číst celý. Ale mám tu takové velmi stručné shrnutí.

Cituji tedy Charitu České republiky: Nebezpečný sociální experiment, který sociální politiku de facto nahrazuje politikou trestní a který řadu lidí, kteří se už teď neobejdou bez pomoci, uvrhne do ještě větší bídy a ilegality.

Těmito slovy označují odborníci chystanou novelu zákona o hmotné nouzi. Takto to komentuje největší charita. A je to přesně ono. A právě proto jsou opravdu potřeba ta data o tom, jak jsou uplatňovány současné sankce, jak jsou vymáhány, či nejsou vymáhány a tak dále. A my jsme pochopili všichni, že nám na žádnou z našich věcných otázek asi neodpovíte, nicméně doufám, že si odpovědi připravíte aspoň do třetího čtení. Děkuju.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Ptám se, zda má ještě někdo zájem o vystoupení v obecné rozpravě k tomuto bodu. Pan zpravodaj. Pardon, pan navrhovatel.

 

Poslanec Jan Bauer: Pane místopředsedo, milé dámy a pánové, opravdu jenom krátce. Z diskuse, která tady proběhla, mám jeden příjemný pocit, že třeba s člověkem, se kterým jsem opravdu mnohokrát byl v médiích a přeli jsme se o některé věci a který naopak spolupracoval a ví, že do návrhu zákona bylo zapojeno i Ministerstvo práce a sociálních věcí, což je paní kolegyně Gajdůšková, tak že mě mile překvapilo, jak tady vystoupila. Od některých jsem to nečekal. Ale chci jenom říci, a to opakuji, to tady padlo na začátku, že cílem návrhu zákona, který je dva a půl roku tady na půdě Sněmovny, skutečně nebylo shánět a nahánět politické body. Tehdy byla jiná situace. Já si pořád myslím, že prostě některé věci možná právě proto je vhodné, aby se řešily teď v tomto okamžiku.

Od počátku jsem ale všem zaprvé nabízel spolupráci. Mnozí lidé se do toho zapojili. Někteří se do toho nezapojili. Mám velmi dobrý pocit z kolegů v sociálním výboru, kteří měli buď nějaké nápady, které jsme pak chtěli třeba do toho pozměňováku. Ale překvapilo mě, že teď na poslední chvíli od těch, a nechci říkat, že je to třeba jenom paní kolegyně Richterová, kteří věděli, že ten zákon je tady tak dlouho, nepřišli prostě s některými návrhy. Byl na to čas, mohli jsme se tomu věnovat. A chtěl jsem říci, že pokud tady chce někdo řešit komplexní věci - sociální bydlení, vyloučené lokality - tak bych chtěl doporučit, aby se s důvěrou obrátili na Ministerstvo práce a sociálních věcí a na ministryni práce a sociálních věcí, protože já tady tuto vládu a paní ministryni opravdu nebudu obhajovat, naopak já jsem tady od toho, abych ji kritizoval. A to, proč jsem se svými kolegy k tomuto návrhu nakonec dospěl, byla právě ta nečinnost, protože jsme se dlouhou dobu nedočkali vůbec ničeho. A jestli si dobře pamatuji ty výzvy všech starostů, sociálních pracovníků a lidí, kteří prostě ve vyloučených lokalitách žijí, tak říkali: víte, my už nechceme slyšet žádné řeči a sliby a kecy, a vy se pak zase vrátíte do toho vašeho parlamentu a nebude se dít nic, my chceme prostě aspoň nějaké konkrétní věci. A když už prostě něco komplexního, a já jsem ten poslední, který by si nepřál, aby se ta věc řešila komplexně, tak aspoň přijďte s nějakým dílčím návrhem, který tomu může trochu pomoci.

A to byl ten cíl. Cíl byl samozřejmě dát alespoň nějaký nástroj komunální sféře, starostům, městské policii. Cíl byl, aby se ti lidé, na které se my všichni skládáme v rámci vyplácení sociálních dávek, v případě, že se hrubým způsobem dopouštějí závažných přestupků a dělají to opakovaně, necítili nepostižitelní. To byl ten cíl. A dneska to v rukou skutečně nemají, a proto jsme to předložili. Jestli dáme dohromady ještě nějaké analýzy, nebo nedáme, to nevím. Ale já si myslím, že skutečně ty zásadní věci, ty komplexní a strategické, od toho já tady určitě nejsem, to je výzva na Ministerstvo práce a paní ministryni. Já jsem si ty podněty poznamenal, pokud na tom třeba budou v rámci vyhodnocení některých zákonů ochotni spolupracovat, tak já se k tomu kloním.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Ptám se, zda ještě někdo v obecné rozpravě. Obecnou rozpravu končím. Je zájem o závěrečná slova? Není tomu tak. Mám informaci, že paní poslankyně Richterová navrhovala vrátit garančnímu výboru k novému projednání podle § 93 odst. 2. (Gong.) Slyším, že někdo klepnul. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem vás teď všechny odhlásil. Poprosím vás, abyste se přihlásili svými kartami.

Musíme dát chviličku prostor kolegům v předsálí. (Gong. Poslanci přicházejí do sálu.) Pro ty z vás, kteří právě přišli, padl zde návrh, abychom návrh zákona vrátili garančnímu výboru k novému projednání. (Poslanci stále přicházejí do sálu.) Ještě jednou zopakuji, ať má šanci ten poslední, kdo ještě přijde.

 

Budeme hlasovat o vrácení garančnímu výboru k novému projednání.

Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Je to hlasování pořadové číslo 8. Přihlášeno je 70, pro 16, proti 50. Tento návrh nebyl přijat.

 

Já zahajuji podrobnou rozpravu. Připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být vždy odůvodněny. Jako první je přihlášen pan poslanec Bauer.

 

Poslanec Jan Bauer: Takže ještě úplně na závěr. Pane předsedo Poslanecké sněmovny, kolegyně a kolegové, já bych se chtěl tímto přihlásit ke čtyřem pozměňovacím návrhům pod číslem 7810, 7811, 7812 a 7813, které jsou zapsány v systému, samozřejmě včetně důvodových zpráv. A v neposlední řadě bych chtěl tímto navrhnout i změnu účinnosti tohoto zákona. Ono to souvisí s tím, že tento zákon se sem dostal přibližně před dvěma a půl lety a ta doba trochu uplynula, takže ta účinnost by měla být od 1. 1. 2022. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do podrobné rozpravy k tomuto tisku ve druhém čtení. Nikoho nevidím. Končím podrobnou rozpravu. Případně závěrečná slova? Není zájem. Neeviduji žádné další návrhy, které bychom v této fázi hlasovali, takže všem děkuji a končím druhé čtení tohoto návrhu.

 

Otevírám bod

Aktualizováno 7. 11. 2021 v 15:55.