Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Petr Fiala)

3.
Návrh poslanců Jany Pastuchové, Jana Bauera, Hany Aulické Jírovcové,
Víta Kaňkovského, Lucie Šafránkové, Markéty Pekarové Adamové
a Lenky Dražilové na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb.,
o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony
/sněmovní tisk 1143/ - prvé čtení

Stanovisko vlády máme k dispozici jako sněmovní tisk 1143/1. Prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedla paní poslankyně Lenka Dražilová. Dámy a pánové, prosím o klid! Máte slovo.

 

Poslankyně Lenka Dražilová: Děkuji za slovo. Jak jsme slyšeli, je to opět společný návrh zástupců šesti poslaneckých klubů, sněmovní tisk 1143, a také k tomuto návrhu dala vláda souhlasné stanovisko.

Současná právní úprava podmínek poskytování sociálních služeb, druhů sociálních služeb a jejich registrace již neodpovídá potřebám dobré praxe a potřebám subjektů při poskytování sociálních služeb. Právní úprava sociálních služeb vede k přílišné administrativní zátěži. Předložený návrh reflektuje potřebu praxe, která volá po změnách stávající právní úpravy vedoucích zejména k větší efektivitě procesu poskytování sociálních služeb. Návrh vychází, jak už řekla paní ministryně, z návrhu novely zákona o sociálních službách předloženého vládě Ministerstvem práce a sociálních věcí v prosinci loňského roku. Na rozdíl od ministerského návrhu ovšem obsahuje pouze ty body, které nebyly předmětem rozporů v rámci rozsáhlého konzultačního procesu připomínkového řízení, a to jak na úrovni rezortů, tak na úrovni municipalit.

Cílem navrhované právní úpravy je zpřehlednění a zjednodušení systému sociálních služeb, snížení administrativní zátěže, což povede k výraznému zefektivnění a také ke zvýšení srozumitelnosti a transparentnosti systému sociálních služeb. V neposlední řadě je cílem i ochrana zranitelných klientů.

Jak jsem již řekla, obsah poslaneckého návrhu tvoří vybrané body vládní novely zákona o sociálních službách, na kterých nebyly z oficiálních připomínkových míst uplatněny žádné nevypořádané rozpory, byly nekonfliktní a byl k nim vysloven obecný souhlas. Jen bych upozornila, že k zákonu proběhlo deset diskusních setkání na Ministerstvu práce a sociálních věcí, proběhlo vnější, vnitřní připomínkové řízení a nespočet jednání s jednotlivými kraji, spolky a asociacemi. Jedná se například o zavedení distančních přístupů v době pandemie do procesu poskytování sociálních služeb, doplnění základních činností o novou činnost v pečovatelské a asistenční službě, sloučení pečovatelské služby a osobní asistence do pečovatelské a asistenční služby, sloučení pobytových služeb, domovů do jednoho druhu - domov sociální péče -, snížení administrativy poskytovatelům v procesu registrace sociálních služeb, zavedení valorizačního mechanismu u maximálních výší úhrad stanovených vyhláškou, upravení dokládání bezúhonnosti u pracovníků sociálních služeb i právnických osob, posílení ochrany uživatelů úpravou ustanovení opatření omezujících pohyb osob, zavedení flexibilnější úpravy dalšího vzdělávání v sociálních službách a stanovení odborné způsobilosti inspektorů kvality v sociálních službách.

Ráda bych se zastavila u toho, že návrh novely zavádí valorizační mechanismus k navyšování stanovených maximálních úhrad za poskytování sociálních služeb s účinností od ledna 2022. Chtěla bych zdůraznit, že jde o navýšení maximálních úhrad, to znamená limitů, do kterých lze s uživatelem výši úhrad sjednat. Rozhodně se nejedná o plošné navýšení cen za sociální služby, jak je nám vkládáno do úst, a dostáváme v tomto duchu spoustu mailů. V řadě případů, a to zejména v terénních službách, poskytovatelé možnost navýšení plně nevyužijí. Ostatně nedošlo k tomu ani v minulosti, když se maximální úhrady do roku 2014 pravidelně zvyšovaly. Institut maximální úhrady není závazným stanovením úrovně úhrady v sociálních službách, ale je to regulační mechanismus stanovující horní hranici, do které je možné úhradu sjednat. Konečnou úhradu podle zákona o sociálních službách sjedná poskytovatel s uživatelem individuálně ve smlouvě a měl by při sjednávání přihlédnout i k finančním možnostem uživatele.

Na závěr bych chtěla zdůraznit, že s navrhovanou novelou vyslovilo souhlas 95 % poskytovatelů sociálních služeb, dále Asociace poskytovatelů sociálních služeb, charity, diakonie, armády spásy, Svaz měst a obcí, Ministerstvo financí, Ministerstvo práce a sociálních věcí a jednotlivé kraje.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ještě jednou si dovoluji zdůraznit, že obsah poslaneckého návrhu tvoří vybrané body vládní novely zákona o sociálních službách, na kterých nebyly z oficiálních připomínkových míst uplatněny žádné nevypořádané rozpory, byly nekonfliktní a byl s nimi vysloven obecný souhlas. Já vás tedy prosím o podporu tohoto sněmovního tisku, abychom dále mohli diskutovat na různých úrovních všechny aspekty jednotlivých bodů návrhu. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji paní poslankyni Dražilové, která nám představila tento návrh za navrhovatele, a nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, kterým je pan poslanec David Kasal. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Já bych doplnil ve své zpravodajské zprávě, že předkladatelka nám podrobně popsala, jakým způsobem vznikala tato novela zákona o sociálních službách, která je velmi důležitá a kde jsou vybrané části, na kterých je všeobecná shoda. To je první část. Další část je, že je tato shoda právě i s poskytovateli i s jednotkami, jako jsou kraje a ORP. Z tohoto důvodu doporučuji Sněmovně, aby postoupila tento tisk do druhého čtení.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy je jako první přihlášena paní poslankyně Olga Richterová, připraví se pan poslanec Beitl. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Asi podobně jako s mnohými z vás, i se mnou byli v posledních dnech v kontaktu jak poskytovatelé služeb, tak právě lidi, kteří potřebují využívat příspěvek na péči, na osobní asistenci, potřebují využívat pomoc a podporu. To je hned první věc, která rozhodně není nekonfliktní, jak říkají předkladatelé. Je tady totiž navrženo v § 76a navýšení maximálních limitů úhrad, což je velmi pochopitelné u dlouho nevalorizovaných příspěvků na stravu, příspěvků na tzv. ubytování nebo lůžkovné, nebo různě se tomu říká, ale je to velice problematické u úhrad osobní asistence.

A teď se dostáváme k té provázanosti s tím předchozím bodem, poněvadž lidé, kteří jsou plně odkázáni na asistenci ve všech úkonech každodenních, jsou často lidé, kteří si zároveň snaží udržet alespoň nějakou samostatnost skrze vlastně plánování té osobní asistence. A co se tady navrhuje, je, že se bude pravidelně valorizovat - že se navýší ty maximální limity a pak se budou pravidelně valorizovat. A já souhlasím s valorizacemi a souhlasím s tím, že prostě je inflace, je to příznak naší reality, musíme s tím počítat, ale proto jsem se ptala v tom předchozím bodu, jak se vyrovnáme s tím, že by prostě dávalo smysl zejména u lidí naprosto odkázaných na podporu druhých fungovat samostatně a umožnit jim právě valorizaci toho příspěvku na péči.

A teď - já jsem si vědoma toho, že mnozí z vás máte zkušenosti s různou, třeba i neblahou kvalitou péče doma atd., umím si představit mnohé, také jsem mnohé viděla, ale znám stovky lidí zastupovaných organizacemi, kteří se snaží žít samostatný život, i když jsou na vozíčku. Sama jsem přes jednu takovou organizaci jezdila jako dobrovolník pomáhat a na celotýdenní tábory, na puťáky s vozíčkáři. Jsou to lidé, kteří třeba dneska byli tady před Sněmovnou a upozorňovali na to, že oni už dnes z příspěvku na péči tu osobní asistenci nejsou schopni uplatit a už dnes jim to vychází, že zvládnou uplatit zhruba 4 až 5 hodin denně asistence. A ta klíčová věc v tomhle návrhu je, že přece nemůžeme zvedat, pravidelně valorizovat ty platby, ty náklady, to, co musí ti lidé uhradit, a přitom jim neumožnit právě v té oblasti osobní asistence se s tím také finančně vypořádat. Znovu zdůrazňuji, je to fakt jiná oblast než to placení za obědy například v domovech pro seniory.

Takže tam jsem samozřejmě se snažila zjistit informace, co by se s tím dalo dělat nějak logicky, poněvadž už dneska v těch úpravách to je samozřejmě dané tak, že poskytovatelé nemusí využívat ta maxima, stropy těch cen a hodnot. To je jasné. Takže je mi jasné to, že navýšení té úhradové vyhlášky neznamená, že u všech služeb dojde k navýšení ceny. Tak to není. Jasně. Ale to, u které služby dojde k navýšení, to vlastně ovlivňují nejenom ti poskytovatelé, ale také kraje podle toho, jakou dávají dotaci. A třeba by tam byla cesta vyjednávat s kraji, že budou třeba u té osobní asistence u těch lidí, kteří jsou v té kategorii příspěvek na péči stupeň čtyři a snaží se vést samostatný život, a proto si sjednávají osobní asistenci, více dotovat ty, kteří prostě objektivně potřebují, poněvadž opravdu nevykonají žádný úkon sami, jsou taková postižení, více dotovat toho poskytovatele, aby tam mohl strávit víc hodin. Tak to třeba byla jedna cesta, co vyjednávat, aby nezůstávaly jediné dvě možnosti, a to dneska je buď péče milující, obětující se rodiny, ale to také není jako úplně správně, anebo ústav. A opravdu mluvíme o těch případech, kterých není zas tak mnoho. Když jsem si počítala, tak mi to vyšlo, že mluvíme třeba zhruba o pěti tisících lidech. To je pět tisíc životů, na které bychom měli myslet, ale současně to není neřešitelné. Takže to je první otázka pro těchto, říkám, zhruba odhadem počítáno pět tisíc lidí.

A co je druhá věc, co se týče těchto garancí, tak si myslím, že další garance, aby vlastně nedošlo ke snížení dostupnosti těch služeb pro lidi, co potřebují velké množství osobní asistence, tak že byste mohli to řešit s asociacemi poskytovatelů. A tam vlastně to téma za mě by mělo být maximálně intenzivní vyjednávání, aby bylo jasné řešení pro těchto, nevím, asi patrně několik tisíc osob, kterých se to týká.

Další věc, která není úplně nekonfliktní vedle tohoto navýšení maximálních limitů úhrad, je zavedení distančních přístupů. A já si myslím, že to je nezbytná cesta, že poskytování distančních služeb i sociálních služeb je v pořádku. Jenom si myslím, že je tam potřeba být zaměřeni i na to vysvětlení, jakým způsobem se zajistí, že nedojde ke snížení kvality. To je celé. Tam je to podle mě jenom o komunikaci.

Ale složitější z těch návrhů, které jste do novely zahrnuli, se domnívám, že je to sloučení pobytových služeb těch domovů do jednoho druhu, že by se vlastně všecko nazývalo domov sociální péče. Ono by to bylo administrativně jednodušší, ale současně by to mohlo jít dost zásadně proti zájmům právě osob se zdravotním postižením. A já jenom si dovolím velice stručně ocitovat tři věty vlastně z preambule Strategie práv osob se zdravotním postižením, kde se uvádí: "Osoby se zdravotním postižením mají právo na dobré podmínky na pracovišti, právo vést nezávislý život, právo na rovné příležitosti, právo plně se zapojit do života své komunity. Všichni mají právo na život bez překážek. A naší povinností jakožto společenství je zajistit jejich plné zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními." A to je myslím si trochu v rozporu s tím, že by bylo velmi snadné na základě sloučení těch služeb do jednoho domova sociální péče být celý život bez nějakého zvážení, jestli by se pro toho člověka nehodilo něco jiného - v té jedné jediné službě. A to tady říkám jako jednu z těch námitek, co mně chodily od různých druhů odborníků, a zase si to ráda nechám vysvětlit, co vás k tomu vedlo, že je to nerozporné. Ale nemám tu zpětnou vazbu, že by to bylo nerozporné, v tom odborném terénu.

Tak to jsou takové dvě velké věci a ještě to jaksi dovysvětlím. To sloučení domovů se zvláštním režimem dnes zaměřených zejména na lidi s Alzheimerovou nemocí v pokročilém stadiu a případně s nějakými dalšími podobnými nemocemi a domovů pro lidi se zdravotním postižením znamená, že se dají dohromady lidi velmi rozdílných projevů té choroby anebo postižení. Jenom chci zdůraznit, že mi není jasné, jestli to je opravdu vedeno jenom tím motivem snížit administrativu a zjednodušit to provozovatelům vlastně v byrokracii. Chápu, že by se tím snížily třeba nároky v období registrace. Stejně tak si uvědomuji, že někdy to může být na hraně, kam by ten člověk přesně patřil. Ale jestli jste si opravdu jistí, že to sloučení domovů se zvláštním režimem a domovů pro osoby se zdravotním postižením je cesta správným směrem?

A poslední poznámka. Stejně tak se vlastně navrhuje sloučení pečovatelské a asistenční služby, což zase znamená riziko, že se jaksi udělá kompromis pro podmínky a postupy platné pro asistenční službu a pro pečovatelskou službu, a hrozí podle mě, ale i podle řady těch, kteří se tomu dlouho odborně věnují, že ten kompromis prostě nebude dobrý ani pro jednoho. Buď tam budou tedy významné zvýšené náklady, anebo snížení rozsahu a kvality služeb. Prostě pečovatelské služby a asistenční služby se jeví podobné, ale není to totéž. Asistenční služby jsou mnohem víc rozlišené tím, jak to vlastně vyžaduje ten sám klient v tom smyslu, že jste-li - dám ten příklad konkrétní, ať si to všichni umíme představit - na vozíčku třeba od narození, jsou takové diagnózy, tak si prostě v té asistenci velice přesně říkáte, co jak chcete, co potřebujete, když na to máte ty schopnosti. A je to něco úplně jiného, když to takhle člověk má, než když se s postupem věku dostanete třeba v nějakém vysokém věku k potřebě té pečovatelské služby a naopak potřebujete být trošku i vedeni k tomu, co ta pečovatelská služba vám může nabídnout.

Snažila jsem se na těchto dvou příkladech ukázat, že si prostě nejsem jistá, že to sloučení asistenční a pečovatelské služby je tak nekonfliktní, jak říkáte, že ze strategie práv osob se zdravotním postižením vyplývá to právo a podpora nezávislého života. A zase, tak jak je to navržené, tak si nemyslím, že to bude podporovat tu možnost nezávislého života. A potom to finálně, co pro některé je opravdu plně existenčně ohrožující - jak se chcete vypořádat u těch lidí, kteří dnes horko těžko vycházejí s tím příspěvkem na péči na asistenční služby, s tím, aby se jim vlastně navyšovaly úhrady, ale nenavýšil se jim ten příspěvek?

Děkuji za zodpovězení.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou nyní bude reagovat paní poslankyně Helena Válková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Já jsem si úmyslně vzala jenom faktickou poznámku, protože na řadu těch otázek, které tady moje předřečnice paní poslankyně Richterová, vaším prostřednictvím, pane předsedající, nedovedu úplně odpovědět. Nicméně jsme tuhle problematiku také řešili na zasedání našeho Vládního výboru pro práva osob se zdravotním postižením, který probíhal nedávno. A samozřejmě že je to velmi obtížná problematika a že rozlišit přesně ty druhy služeb, a nejen jejich kvalitu, ale i jejich zaměření, může být i pro samotné poskytovatele nikoliv snadné.

Já tady ale vycházím z toho, co tady řekla už i navrhovatelka. Za prvé, nejenže nikdo nechce těm zdravotně postiženým osobám jakýmkoliv způsobem upírat práva, o kterých jste tak přesvědčivě hovořila. Já jen můžu potvrdit ze své vlastní zkušenosti péče o svoji maminku, která bohužel skončila také v takovém zařízení, byť ve vysokém věku, ale i proto, že si myslím, nebo jsem o tom přesvědčena, že musíme poslouchat hlavně ty, kteří mají z té praxe dlouholeté zkušenosti a kteří se na nás, jak říkají navrhovatelé zákona, obracejí s žádostí o podporu tohoto tisku.

Já sama jsem byla hodně rozpolcená a také jsem to říkala dneska na našem poslaneckém klubu. Nicméně si myslím, že přes to všechno, že se může stát a může se i zdát, že na první pohled to vypadá, že by mohlo dojít k nějakému snížení práv těchto osob, tak na ten druhý pohled a z hlediska těch, kteří odpovídají jako profesionálové za práva osob se zdravotním postižením a jejich uplatnění v praxi, tomu tak není.

Takže my jako poslanci, jsem došla k závěru - poslední věta - že svým způsobem pokorně poslouchám hlasu těch, kteří by se o ty naše zdravotně postižené osoby měli kompetentně starat. (Předsedající upozorňuje na čas.) Děkuji. Snad z toho bylo zřejmé, co jsem chtěla říci. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Petr Beitl v obecné rozpravě, připraví se paní poslankyně Aulická Jírovcová. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Petr Beitl: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové, prezentovaným cílem dnes projednávané poslanecké novely je optimalizace, stabilizace, zpřehlednění a zjednodušení systému sociálních služeb a snížení administrativy, což má vést k výraznému zefektivnění a také ke zvýšení vstupní a procesní kvality, srozumitelnosti a transparentnosti. Fakticky návrh vychází z novely zákona o státních službách připravené Ministerstvem práce a sociálních věcí, v níž jsou však odstraněny novelizační body, které byly předmětem rozporů. Zahrnuta je pouze ta část změn z vládní verze, kterou předkladatelé považují za spíše zpřesňující a legislativně technickou.

Navrhovaná úprava se tak zaměřuje zejména na umožnění distanční formy poskytování sociálních služeb, sloučení některých stávajících zařízení do nového zařízení - domovy sociální péče -, sjednocení dosavadních služeb pečovatelská služba a osobní asistence pod službu pečovatelská asistenční služba, doplnění některých nových základních služeb či zpřesnění a sjednocení služeb stávajících. Dále na úpravu údajů poskytovaných žadatelem o registraci a zavedení nových kompetencí ministerstva pro vedení registru poskytovatelů sociálních služeb, který bude nadále veden již jen v elektronické podobě. Dále rozšíření okruhu odborných pracovníků o inspektory sociálních služeb, zpřesnění plnění povinnosti dalšího vzdělávání sociálních pracovníků, zvýšení maximálních úhrad v rámci úhradové vyhlášky, zavedení valorizačního mechanismu pro navyšování maximálních úhrad za poskytování sociálních služeb, navržená každoroční valorizace úhrad za stravu, ubytování a péči v pobytových sociálních službách, která je rovněž v souladu s požadavky praxe a pomůže zajistit klientům pobytových sociálních služeb kvalitní servis i stravu. (V sále je trvalý hluk.)

Již tady zaznělo, že se objevují i protiargumenty, které hlásají, že novelou dochází k automatickému zvýšení cen za sociální služby. Věřím, že to není a nebude pravda. Jedná se totiž o navýšení maximálních úhrad, to znamená limitů, do kterých lze s uživatelem výši úhrad sjednat. Institut maximální úhrady není závazný pro úroveň úhrady, ale je pouhým regulačním mechanismem stanovujícím horní hranici. Věřím, že v řadě případů, zejména v terénních službách, poskytovatelé možnost navýšení plně nevyužijí. Konečnou úhradu podle zákona o sociálních službách sjedná poskytovatel s uživatelem ve smlouvě a přitom přihlédne i k finančním možnostem uživatele a v souladu s dalším ochranným mechanismem. Například podle zákona musí po úhradě za ubytovací a stravovací služby uživateli zůstat minimálně 15 % z jeho příjmu.

Je potřeba doplnit, že maximální úhrady v sociálních službách nebyly valorizovány od roku 2014 a do té doby byly navyšovány pravidelně. To znamená, že poskytovatelé se pohybují teoreticky na cenových hladinách roku 2014, což například v případě mzdových nákladů je samozřejmě neúnosné. Já sám jsem osobně paní ministryni několikrát upozorňoval a vyzýval ke zvýšení úhrad. Jak už jsem řekl, od roku 2014 došlo k zásadnímu navýšení také starobních a invalidních důchodů i příspěvků na péči, ale oproti tomu vzrůstají náklady na poskytování. Opomenutí valorizace limitů maximálních úhrad dlouhodobě působí celou řadu problémů například v oblasti stravování seniorů a osob se zdravotním postižením. V pobytových terénních ambulantních službách vede toto omezení k prokazatelnému snižování kvality a pestrosti stravy, což je samozřejmě velmi špatné. V oblasti hodinové sazby za poskytovanou péči může navýšení úhradového stropu umožnit poskytovateli kompenzovat nedostatečné veřejné financování poskytování terénních služeb a hlavně pečovatelských služeb v méně osídlených oblastech, kde například i ta logistika zajištění daného výkonu sociální služby může být nákladnější, a tudíž nedostupnější.

Všechno má svou hodnotu, i poskytování sociálních služeb. Příspěvek na péči je tu od toho, aby si potřební mohli sociální služby koupit. Samozřejmě na druhé straně toho servisu je poskytovatel, kterého nikdo nenutí, aby své služby zdražoval, naopak měl by vytvářet příznivé podmínky pro své klienty.

Poskytovatelé sociálních služeb jsou v každodenním kontaktu s osobami se zdravotním postižením, se seniory i se svými dalšími klienty a jsou v těchto i v jiných složitých dnech klientům oporou a často jedinými blízkými osobami, s nimiž se senioři a další uživatelé teď v době pandemie koronaviru setkávají. Nikdo je nemůže podezírat, že by chtěli klienty přestat podporovat, chránit je a poskytovat jim péči. Je potřeba jim i v tuto chvíli za to poděkovat, vyjádřit úctu a vytvořit jim takové podmínky, které jsou pro jejich práci co nejvstřícnější. Jsem přesvědčen, že navrhované změny povedou k větší dostupnosti sociálních služeb, ke zvýšení jejich kvality a lepšímu fungování sociálních služeb.

To byl tedy komentář k tomu navýšení a nyní zpátky k návrhu zákona.

Návrh, který dnes projednáváme, má být podle předkladatelů zaměřen především na systémové změny v oblasti sociálních služeb, a to zejména co se týká kvality jejich poskytování, úpravy získání oprávnění k jejich poskytování, jejich druhů a základních činností. Návrh samotný však stanovený cíl plní jen částečně, neboť změny v něm obsažené neřeší problematiku sociálních služeb souhrnně a v dostatečné šíři na to, aby mohly mít za následek výraznější změny ve fungování systému poskytování sociálních služeb. Vymezení sociálních služeb a jejich druhů zůstává téměř nedotčeno. Není například zahrnuta kategorie sociálních služeb poskytovaných osobám v terminálním stavu a jejich osobám blízkým, možnost komunitního poskytování sociálních služeb a dále také redefinice některých dalších stávajících služeb. Návrh pak zcela opomíjí zřejmě nejpalčivější otázku týkající se sociálních služeb, kterou je způsob jejich financování, a nezabývá se ani problematikou zkvalitnění sociálních služeb prostřednictvím stanovení jasných standardů poskytování, úpravy povinností sociálních pracovníků a stanovení opatření na ochranu klientů. Tedy s výjimkou jediného ustanovení upravujícího opatření omezující pohyb osob v § 89. Vážení kolegové, jistě si pamatujete, kolik času tato Sněmovna trávila tématem financování sociálních služeb. Do návrhu není zahrnuta úprava přestupků v souvislosti s opatřením omezujícím pohyb osob, a pravidla tak nejsou vymahatelná.

Součástí nové komplexní úpravy sociálních služeb by dále měly být i změny některých navazujících zákonů, například zákona číslo 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, které by zajistily efektivní spolupráci mezi státními orgány a orgány územně samosprávných celků, na něž je odkazováno i v samostatném názvu návrhu, avšak jeho součástí nejsou.

Návrh vychází z vládního návrhu novely, na rozdíl od něj však novelizuje pouze ty oblasti, které se v rámci rozsáhlého ministerského konzultačního procesu k vlastnímu návrhu ukázaly jako bezproblémové. Legislativní postup, kdy je návrh novely tvořen v zásadě pouze vybranými novelizačními body z jiného návrhu, však může být problematický, neboť v sobě zahrnuje poměrně velké riziko vzniku chyb v důsledku absence některých změn, které na sebe navazují. Předkladatelé se takto vzniklých chyb zcela nevyvarovali. Jako příklad lze uvést neřešené prokazování bezúhonnosti u sociálních pracovníků nebo u inspektorů sociálních služeb. Ohledně sociálních pracovníků je relevantní § 110 odst. 2, který není novelou dotčen a který odkazuje v otázce prokazování bezúhonnosti na jiný paragraf. Tato ustanovení ale způsob prokazování bezúhonnosti neupravují. Obdobná situace nastává u inspektorů sociálních služeb, kdy ustanovení § 115a odkazuje na § 110, který v otázce prokazování bezúhonnosti odkazuje na nevyužitelné ustanovení § 79.

Návrhu lze dále vytknout na několika místech se objevující nesoulad důvodové zprávy a textu novely, který zřejmě vznikl rovněž v souvislosti s výše popsaným legislativním postupem. Například odůvodnění k novelizačnímu bodu číslo 5 se hovoří o doplnění cílové skupiny pečujících osob u pečovatelské a asistenční služby, ke vztažení této služby i na pečující osoby však navrženou textací nedochází. Zřetelný je i nesoulad u odůvodnění přechodných ustanovení, kterých má být dle důvodové zprávy osm, ve skutečnosti jich je v návrhu pouze šest.

Oproti tomu, co avizuje důvodová zpráva, chybí v návrhu přechodné ustanovení upravující postup při inspekčních kontrolách poskytování sociálních služeb, které nebyly dokončeny ke dni nabytí účinnosti navrhovaného zákona, a dále přechodné ustanovení řešící zajištění plnění minimálních personálních podmínek u stávajících poskytovatelů sociálních služeb. Obě tato přechodná ustanovení je potřeba do návrhu doplnit.

Platnost registrace poskytovatelů sociálních služeb, kterým bylo vydáno rozhodnutí o registraci podle dosavadní úpravy, je potom řešena pouze přechodným ustanovením článku 2 v bodě 4 návrhu, jež upravuje případy poskytovatelů sociální služby, která se novou úpravou slučuje s další sociální službou. Je však třeba obecně upravit i další platnost registrace všech ostatních poskytovatelů, kteří byli zaregistrováni podle dosavadní úpravy, neboť podmínky pro registraci se novou úpravou zásadně mění.

Mohl bych pokračovat dál, dají se tam najít ještě další vady a nepřesnosti, ale já už se raději posunu k závěrečnému shrnutí.

Vláda nám na počátku volebního období slibovala koncepční novelu zákona o sociálních službách. To, co nakonec Ministerstvo práce a sociálních věcí zplodilo, nemělo většinovou podporu, jak přiznala paní ministryně, a nedostalo se ani včas do legislativního procesu. A my nyní máme před sebou pouhé torzo původního záměru, obsahující věci, na kterých byla plus minus shoda, a k tomu se naštěstí podařilo přihodit dlouhodobě poptávané navýšení maximální výše úhrad. Bohužel, a to je nejhorší, vláda a Ministerstvo práce a sociálních věcí úplně rezignovaly na nastavení dlouhodobého a předvídatelného financování, které je zoufale poptáváno jak z úrovně krajů, tak obcí, měst i samotných organizací. Tento horký brambor tak bude nadále přehazován mezi těmito úrovněmi.

Jinými slovy, vláda selhala, nesplnila své sliby a teď se snaží podporou dílčí poslanecké novely protlačit alespoň něco. I když si uvědomujeme, že je to nekoncepční a dostatečně neprojednané, vnímáme pozitivní body v návrhu i požadavky terénu a umožníme projednání tohoto materiálu na půdě Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. A nyní v rozpravě vystoupí paní poslankyně Hana Aulická Jírovcová, v tuto chvíli poslední přihlášená do obecné rozpravy. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, nebudu dlouhá, myslím, že předřečníci už všechno víceméně řekli. Za KSČM se ztotožňujeme s touto novelou, opravdu je to takzvané, když to můžu říct až takhle drsně, vykostění toho vládního návrhu, které řešilo mimo jiné i to financování, které opravdu vnímáme v terénu a z těch připomínkových míst, že ten návrh nebyl zdařilý. Ale zase tato část, která byla projednávána i s Asociací poskytovatelů sociálních služeb, která je dnes předložena, tak víceméně reaguje právě nejenom na kompromisy, ale požadavky toho terénu.

Jsme přesvědčeni, a tak jak jsem si prošla všechny dopisy Asociace poskytovatelů služeb, nebo Svaz měst a obcí a i Asociace krajů, tak se ztotožňují a podporují tento poslanecký návrh všichni a vlastně žádají o to, aby se přijal. Za nás tedy prosíme, aby byl v prvním čtení, aby prošel. A samozřejmě ta diskuze, která se nese k určité oblasti, která asi nejvíce vzbuzuje nějaké rozpaky, myslím si, že by se měla přesunout i za účasti právě těch dalších partnerů na výbor pro sociální politiku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. V rozpravě nyní vystoupí paní poslankyně Věra Kovářová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych se také chtěla vyjádřit za klub STAN k návrhu této novely. Je zřejmé, že navýšení cen u služeb je oprávněné, odůvodněné, dá se snadno vysvětlit a pro poskytovatele sociálních služeb je rozhodně důležité. Je jasné, že řada z nich má zvýšené náklady, ty náklady, vstupy rostou, mzdové náklady rostou. Z tohoto pohledu není vlastně o čem diskutovat. (V sále je velmi rušno.)

Na druhou stranu zde máme poskytovatele - a jak zmínila zástupkyně předkladatelů, tak souhlas s touto novelou mají téměř od všech poskytovatelů sociálních služeb. Na druhou stranu zde máme tedy skupinu, která je na té druhé straně, a to jsou ti, kteří využívají těchto sociálních služeb a kteří si tyto sociální služby platí. A to je něco, co v tom zákoně tak trochu chybí. Na jedné straně není možné, aby poskytovatelé měli ceny, které neodpovídají těm nákladům, ale na druhé straně není možné, aby pečující osoby, popřípadě ti, kteří využívají těchto služeb, pobírají příspěvky, a ty jim na tyto služby po zvýšení nebudou stačit.

To, co zde zaznělo, že se pravděpodobně někdy nemusí stát, že k navýšení těch cen nedojde, tak si myslím, že to není pravda, protože si vzpomeňte na příklad, když došlo k navýšení příspěvku na péči, a to bylo v roce 2016, tak okamžitě poskytovatelé sociálních služeb navýšili tyto ceny, a zase oprávněně, protože věděli, že pokud dojde k navýšení příspěvku na péči, tak je tam nějaká rezerva, v uvozovkách, i ze strany těch pečujících. Já si myslím, že je potřeba upozornit na ty, kteří jsou pečujícími osobami a pobírají příspěvek na péči, nebo sami pobírají příspěvek na péči, zůstávají doma, nejdou do pobytových zařízení, a z toho jasně vyplývá, že tyto osoby šetří náklady státu. Proto si myslím, že to, co v zákoně chybí, je úprava toho, jakým způsobem bude pracováno právě s tím příspěvkem na péči, a měl by být také nějakým způsobem potom valorizován, resp. navýšen, aby to zkrátka a dobře bylo fér.

Musím konstatovat - a tím chci moc poděkovat paní magistře Petře Rohovské, která pečuje o čtrnáctiletou dceru s kombinovaným postižením, od které jsem dostala mail, a myslím, že jste ho dostali, vážení kolegové a vážené kolegyně, také. Musím říci, že je dobré si takovýto mail přečíst, a to z toho důvodu, že jsou to slova matky, která to všechno prožívá jako osoba pečující na vlastní kůži. A ona například ve svém e-mailu uvádí, že si nebude moci dovolit uhradit navýšení osobní asistence, neboť hodinová sazba bude nad mé finanční možnosti. Konstatuje, že je sice hezké, že jak zřejmě konstatují předkladatelé, že úspory ze snížení dotací se budou moci použít - a zde cituje - "pro rozvoj terénních a ambulantních služeb, jejichž kapacity jsou v České republice nedostatečné. Ale když já jako pečující osoba" - tedy mluvím o paní, která píše mail - "jako pečující osoba si je z důvodu zdražení služeb nebudu moci dovolit, tak to pro mě rozhodně nebude podporující." A tak bych mohla pokračovat dále v tom, jakým způsobem se chováme k těm, kteří jsou osobami pečujícími o dítě s postižením, a to bez nároku v podstatě na odměnu.

Čili tím chci říci, že by bylo dobré, aby ten návrh prošel do druhého čtení s tím, že budou připraveny pozměňovací návrhy, které toto budou upravovat, a to tak, že příspěvek na péči by se měl navýšit adekvátně tomu zvýšení cen sociálních služeb.

Dále musím říci, že nemůžeme souhlasit s tím, že pečovatelská služba bude sloučena s dalšími, a to z toho důvodu, že pečovatelská služba a osobní asistence by neměly být rozdělovány (?). Jedná se o výrazně odlišné služby. Zjednodušeně řečeno, pečovatelská služba je více zaměřena na pomoc a není až tak vyžadována spolučinnost klienta či klientky. U osobní asistence je naopak vůči klientovi směřována podpora tak, aby on sám co nejvíce zapojoval své vlastní schopnosti a možnosti tak, aby byla jeho míra samostatnosti co nejlépe využita. Pečovatelka rozhodně nemůže plně bez dodatečné praxe nahradit službu osobního asistenta. Obě pozice pracují s klienty zcela odlišně. To samé platí o sloučení sociálních služeb - domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem a domovy pro osoby se zdravotním postižením - do jednoho druhu sociální služby. A tak bych asi mohla dále pokračovat.

Každopádně klub STAN podpoří propuštění do druhého čtení s tím, že pevně věříme, že se domluvíme na pozměňovacích návrzích, aby takováto novela byla užitečná jak pro poskytovatele, tak i pro příjemce sociálních služeb. A ještě jednou moc děkuji paní magistře Petře Rohovské za její vysvětlující e-mail. A vám kolegům, kdybyste si našli čas, doporučuji, pokud jste tento e-mail obdrželi, si ho přečíst. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Do rozpravy se ještě přihlásil pan poslanec Ondřej Profant. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Profant: Děkuju. Dobrý podvečer. Já bych tady chtěl zdůraznit jednu otázku, kterou tady již pokládala kolegyně Olga Richterová a na které se tady od předkladatelů nedostalo odpovědi. Jedná se o § 76a, kde se hovoří o valorizaci. A já se chci zeptat, z čeho hradit tu valorizovanou, takže navýšenou částku za osobní asistenci, když příspěvek na péči se nevalorizuje. To znamená, tyto dvě věci spolu dost úzce souvisejí a jedna se valorizuje a druhá ne. Toto asi není vhodné, je to příklad takových těch nedomyšlených opatření, která tu všichni budou ignorovat do momentu, než se o tom natočí několik reportáží a odvysílají se v prime time. A v ten moment se to tady aktivně začne řešit, všichni se budou předhánět, kdo to dřív předloží. A přitom je to věc, kterou my tady můžeme ošetřit již na začátku.

Takže bych se rád zeptal předkladatelů, jestli mi tam něco třeba uniká, jestli je to řešeno nějak jinak. A popřípadě, jestli tedy podpoří nějaký pozměňovací návrh, který by vedl tím směrem, aby se obě ty částky valorizovaly. Děkuji za odpověď.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím. Zájem o závěrečná slova má paní poslankyně Dražilová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Lenka Dražilová: Děkuji za slovo, já už jenom velice krátce. Slyšeli jsme tady spoustu vystoupení, spoustu námětů, spoustu pozitivních věcí a myslím si, že to je právě o tom, že téměř všichni, kdo vystupovali, tak na závěr řekli, že budou souhlasit s tím, že se tento návrh posune do druhého čtení. A to je přesně to, o co jde. V žádném případě nikdo nechce ublížit zdravotně postiženým, nikdo nechce zhoršit kvalitu sociálních služeb, ale právě naopak. Pojďme tedy tento návrh posunout tam, kam skutečně patří, na půdu výboru pro sociální politiku, eventuálně podvýboru pro sociální služby a zdravotně postižené. Pojďme se bavit o tom, co ještě můžeme v téhle Poslanecké sněmovně udělat.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan zpravodaj také vystoupí se závěrečným slovem. Pan poslanec David Kasal. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych jenom shrnul, že vystoupilo šest poslanců, nepadl návrh na zamítnutí a nebyly jinak upravené lhůty. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Znamená to, že se budeme nyní zabývat návrhem přikázání výborům. Opět organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro sociální politiku jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo jiný výbor jako výbor garanční? Nikdo nenavrhuje.

 

Takže budeme hlasovat o přikázání výboru pro sociální politiku jako výboru garančnímu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 5, přihlášeno 96 poslanců, pro 89, proti nikdo. Návrh jsme přikázali jako garančnímu výboru výboru pro sociální politiku.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh jinému výboru. Je takový návrh z pléna od někoho z poslankyň, poslanců? Není. Nezazněly ani návrhy na zkrácení lhůty, takže děkuji panu zpravodaji, děkuji paní navrhovatelce a končím projednání tohoto bodu.

 

Nyní se budeme věnovat bodu číslo

Aktualizováno 7. 11. 2021 v 15:55.