Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Radek Vondráček)

1.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/2014 Sb., o poskytování
služby péče o dítě v dětské skupině a o změně souvisejících zákonů,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 961/ - druhé čtení

Z pověření vlády předložený návrh zákona uvede ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Prosím, paní ministryně, ujměte se slova.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane předsedo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, než stručně připomenu základní parametry zákona, dovolte mi říci, že tento zákon přináší skutečně průlom k zajištění systémové péče o nejmenší děti. Jde nám zejména o možnost volby pro rodiče při volbě jejich rodičovské strategie a sladění rodinného a pracovního života. (Odmlka pro hluk.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Vážené kolegyně, vážení kolegové, já prosím o klid. Máte-li něco k vyřízení, běžte prosím do předsálí. Ještě jednou, prosím o klid.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Budeme mít skutečně síť služeb péče o dítě do tří let, to je to, co nám v České republice nejvíce chybí, jsme na tom v této kategorii na druhém místě odzadu v celé EU, státem garantovaná, kvalitní a hlavně finančně i místně dostupná péče skutečně v Čechách, i na Moravě a ve Slezsku chybí.

Zároveň je potřeba říct, že dosavadní fungování dětských skupin se velmi dobře osvědčilo, proto tento kvalitní základ převezmeme a využijeme jej pro zlepšení celého systému. V širším dlouhodobém měřítku jsou dětské skupiny názorným příkladem toho, jak se mají využívat evropské peníze. Mým cílem je pro další programovací období nastavit podmínky tak, aby bylo maximum peněz využito na reálnou pomoc lidem... (vystupující vyčkává na zklidnění v sále) ... zejména pracujícím rodinám. Přesně tak, jak tomu bylo u dětských skupin, a plánujeme to i s podporou jeslí. Právě jesle a sociální služby představují tu nejvíce hmatatelnou pomoc lidem z evropských peněz. Je potřeba zajistit, aby evropských peněz a jejich využití doprovázelo naprosté minimum administrativy a aby se nepsaly tzv. projekty pro projekty. I to je jeden z důvodů, proč usiluji o využití evropských peněz i na další financování jeslí.

Nyní velmi stručně k tomu, co novela přináší. Jesle mají být pro děti od šesti měsíců do tří let, resp. do srpna po třetích narozeninách. Zde má probíhat návaznost na školský zákon a garance místa v mateřských školách. V jeslích bude jedna pečující osoba na šest dětí, maximálně osm dětí u největších jeslí. Tam, kde bude alespoň jedno dítě mladší jednoho roku, bude kapacita omezena na čtyři děti a jednu pečující osobu.

Zvyšujeme kvalitu také zavedením standardu kvality, to bude kontrolovat Ministerstvo práce a sociálních věcí, a povinným dalším vzděláváním pečujících osob, které bude obnášet osm hodin ročně, jednou za dva roky kurz první pomoci pro malé děti, tak aby docházelo skutečně k průběžnému profesnímu vzdělávání. Pečující osoby budou muset mít nově zdravotnické minimum, které reflektuje potřeby nejmenších dětí.

Nově vznikne také profesní kvalifikace chůva pro děti v jeslích, která bude zaměřená na vývoj a zdraví dítěte do tří let. My jsme na Ministerstvu práce a sociálních věcí již předali návrh kvalifikačního a hodnoticího standardu a Ministerstvo školství teď vytváří novou profesní kvalifikaci a také připravujeme, a to je důležité, možnosti financování, to znamená proplácení této nově vzniklé rekvalifikace.

V neposlední řadě v novele také revidujeme sankční mechanismus tak, aby byli rodiče maximálně chráněni. Jde nám zejména o dobře nastavené smlouvy o poskytování služby péče, jejich dodržování a také dodržování standardů kvality.

Novela počítá s účinností od 1. července tohoto roku a nové financování bude zajištěno od 1. ledna příštího roku. (Obrací se na předsedajícího kvůli hluku v sále.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: (Zná zvonek.) Já vás ujišťuji, paní ministryně, že to bývá mnohem horší.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Ano, ano, to určitě.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Prosím, abyste pokračovala.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Všechna zařízení, která vzniknou od léta příštího roku, se již budou řídit novými pravidly. Stávající dětské skupiny budou mít tříleté transformační období, to znamená, že nové podmínky pro ně budou platit od 1. září 2024. To představuje dostatek času na to, přizpůsobit se nové situaci, ať se jedná o věk dětí, název zařízení či kvalifikaci pečujících osob. Zároveň pro tuto dobu na Ministerstvu práce a sociálních věcí poskytneme přes metodickou podporu v rámci projektu s touto novelou zákona souvisejícího veškerou potřebnou podporu. Od 1. 9. 2024 tady bude existovat srozumitelný a dostupný systém předškolní péče; jesle pro nejmenší s plynulým přechodem do mateřské školky nejpozději od září roku, kdy dítěti budou alespoň tři roky.

Co se týká financí, dnes jsou dětské skupiny financovány z evropských peněz částkou zhruba 9 800 měsíčně na místo - ono se to pohybuje v rozpětí 9 100 až 9 900 korun. Celková dotace ale dnes podle těch aktuálních pravidel může klesat podle naplněnosti a nemocnosti. Reálně tomu tak bohužel vážně je. Proto chceme nově v tom stabilním financování nastavit měsíční normativ na dítě a výši normativu bude stanovovat každoročně vláda. To znamená, že částky nejsou součástí novely. Základním principem ale nebude již reálná docházka, jako je tomu dnes, ale smlouvy s rodiči. Dnes totiž se výše příspěvku odvíjí od toho, jak je dítě nemocné. To je podle nás nespravedlivé a nechceme trestat rodiče nebo dětskou skupinu za to, že je dítě nemocné.

Nově také zavádíme příspěvek na stravování po vzoru soukromých mateřských školek deset korun denně na dítě. Celkově by systém měl stát zhruba 1,4 miliardy korun ročně při kapacitě, která je současná, a to je 16 tisíc dětí.

Jak jsem zmínila již v úvodu, budu usilovat o vyjednání peněz z Evropské unie. V tuto chvíli je vše na dobré cestě. Nepůjde ale o soutěžní projekty. Ten, kdo ten systém zná, tak ví, co to je za horor. Ale chceme to tak, že Ministerstvo práce a sociálních věcí bude příjemcem a dále bude přerozdělovat prostředky tak, jak stanovuje tento zákon, pokud bude schválen, to jest všem, kdo splní podmínky, ale bez soutěže jednotlivých projektů. Zajistíme tak jistotu a stabilitu.

Nejčastější poplatky za dětskou skupinu jsou dnes asi 3 200 korun. V Praze je to téměř 6 tisíc korun a to považuji za velmi drahé. Mnohdy se pohybují totiž poplatky za dětské skupiny ve výši 10, někdy dokonce i 15 tisíc korun. V takovém případě nemůžeme v žádném případě mluvit o dostupnosti péče. Nechceme luxusní nebo elitní školky, ale skutečně dostupnou péči pro pracující rodiny s dětmi. Proto chceme zavést strop příspěvků od rodičů, aby byla služba skutečně dostupná. A zdůrazňuji, že ten strop bude stanovován vládou. Nepohybuje se, jak zde panuje ještě v paměti některých poslanců a poslankyň, ten strop 1/3 minimální mzdy. Nikoliv, není tam žádný ukazatel v této novele stanoven, ale o obou částkách, tzn. příspěvek státu a příspěvek rodičů maximální, o tom bude rozhodovat vláda. A obě částky budou posuzovány společně tak, aby zřizovatelé dětské skupiny mohli ufinancovat a péče byla pro rodiče dostupná. To je opravdu klíčové. Obě částky, příspěvek státu a maximální příspěvek od rodičů, bude stanovovat vláda. A cílem je ufinancovatelnost pro zřizovatele a dostupnost pro pracující rodiny s dětmi.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážím si vaší podpory při projednání tohoto návrhu. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, paní ministryně. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro sociální politiku jako výboru garančnímu. Usnesení výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 961/1. Poprosím, aby se slova ujala zpravodajka výboru. Vzhledem k tomu, že paní poslankyně Pastuchová je omluvena, je nemocná, tak se té role ujme paní poslankyně Lenka Dražilová. Jsme ve druhém čtení, netřeba hlasovat. Prosím, podejte zprávu o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodněte.

 

Poslankyně Lenka Dražilová: Dobrý den, vážení kolegové, vážené kolegyně. Dovoluji si načíst usnesení výboru pro sociální politiku ze 66. schůze konané dne 6. ledna 2021 k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 247/2014 Sb., o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, sněmovní tisk 961.

"Po odůvodnění ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové, zpravodajské zprávě poslankyně Jany Pastuchové a po rozpravě výbor pro sociální politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky - za prvé - doporučuje Poslanecké sněmovně, aby vyslovila souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 247/2014 Sb., o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, sněmovní tisk 961, ve znění těchto přijatých pozměňovacích návrhů."

Teď nevím, pane předsedající, jestli mám číst ty pozměňovací návrhy, protože skutečně jsou vložené v systému.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Není to nezbytné.

 

Poslankyně Lenka Dražilová: Dobře, takže to bylo za prvé. "A za druhé zmocňuje zpravodajku výboru, aby se stanoviskem výboru seznámila schůzi Poslanecké sněmovny, ve spolupráci s legislativní odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny provedla příslušné legislativně technické úpravy."

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji a otevírám obecnou rozpravu, kde máme v tuto chvíli šest přihlášených. Jako první paní poslankyně Jarošová.

 

Poslankyně Monika Jarošová: Dobrý den, vážené dámy a pánové. Dovolte, abych se vyjádřila k zákonu o péči o děti v dětských skupinách. Hnutí SPD podporuje hlavní záměry a cíle tohoto zákona, který směřuje ke znovuzavedení jeslí do systému péče o nejmenší předškolní děti. Dle našeho názoru péče o nejmladší a předškolní děti musí mít systémový charakter a musí být prioritně organizovaná a financovaná státem, jelikož tato oblast úzce souvisí s celkovou podporou našich pracujících rodin a pozitivního demografického vývoje, což je zásadní veřejný zájem a priorita hnutí SPD.

Současně vidíme i limity a nedostatky vládního návrhu zákona. Například stát nesmí veškerou tíhu zřizování a provozu budoucích jeslí a jeselských tříd v mateřských školách nechávat pouze na obcích. Mnoho z nich totiž potřebuje a bude potřebovat silnou podporu ze strany krajů a vlády. Hlavním zájmem hnutí SPD je to, aby byl všude na území celé republiky zajištěn stejný přístup dětí do zařízení předškolní výchovy a péče v místě jejich bydliště. Proto považujeme za nezbytné zajistit prostřednictvím tohoto zákona dostupnost jeslí i dětem v malých obcích do tisíce obyvatel, kde například nejsou klasické školky a kde jsou dosavadní dětské skupiny jediným typem předškolního zařízení, a to tak, že budou mít nárok je navštěvovat až do zahájení své povinné školní docházky. V tomto směru jsou zástupci hnutí SPD spolupředkladateli příslušného pozměňovacího návrhu k tomuto zákonu.

Zájmy rodičů a dětí musí být na první místě a nový zákon nesmí připustit možnost a riziko jejich poškození a zhoršení jejich situace oproti stávajícímu stavu. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Jako další vystoupí paní poslankyně Kovářová, připraví se pan poslanec Juchelka. Ještě než přijde paní poslankyně, přečtu jednu omluvu. Omlouvá se pan ministr zdravotnictví Jan Blatný z dnešního celého jednacího dne z pracovních důvodů.

Máte slovo, prosím.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes projednáváme zákon o dětských skupinách, který byl přijat před sedmi lety. Důvody pro jeho přijetí byly následující.

Tento zákon měl částečně a přechodně pomoci řešit nedostatečnou kapacitu v mateřských školách ve velkých městech a jejich okolí. Dále měl umožnit, aby byla předškolní zařízení i v malých obcích, kde si obec nemohla dovolit zřídit mateřskou školu, buď že neměla peníze na takovou investici, nebo by neufinancovala provoz, anebo také měla malý počet dětí. Zákon o dětských skupinách byl určen také jako alternativa pro ty rodiče, většinou maminky, které se chtěly nebo musely z finančních důvodů vrátit do práce, například také pro studentky. Důležité bylo, že dětské skupiny se zřizovaly ve firmách a na ministerstvech. Představovaly i určitou alternativu k mateřským školám, protože menší kolektiv, adaptace a příprava dětí na mateřskou školu, tam našly v dětských skupinách místo děti, pro které byl velký kolektiv nevhodný.

Většina z nás se shodne na tom, že dětské skupiny tuto roli, tyto důvody, pro které byl přijat zákon, rozhodně splnily. A jsem moc ráda, že dnes se konečně dostává na druhé čtení, protože na tento zákon čekají nejenom poskytovatelé služeb v dětských skupinách, ale také rodiče s malými dětmi. Jsem také ráda, že jsme tuto novelu konzultovali napříč politickým spektrem s jednotlivými poslankyněmi a poslanci, a doufám, že dospějeme k nějakému kompromisu, který bude ve prospěch jak poskytovatelů, tak rodičů s malými dětmi.

V prvním čtení vzhledem k tomu, že byl časový pres, jsem po dohodě s paní ministryní a na její žádost neuvedla některé důvody a některá úskalí tohoto zákona. Dovolte mi tedy, abych je zopakovala a přednesla dnes.

Prvním je změna názvu z dětských skupin na jesle. Samozřejmě to bude znamenat administrativní zátěž, nějaké finanční náklady. Ale tak jak to zaznělo z úst paní ministryně, i tam by mohlo dojít k nějaké částečné bonifikaci řekněme, pokud by tento nový název prošel.

Druhým úskalím je kvalifikace, která je potřebná pro pečující osoby. Bohužel z návrhu zákona vypadávají tak učitelky z mateřských škol, sociální pracovníci a zůstávají pouze zdravotní sestry či lékaři. Co to tedy znamená? Že 80 % současných pečujících osob si bude muset udělat novou zkoušku, přestože již zkoušku složily - název této zkoušky je "chůva pro děti do zahájení školní docházky" - a vykonávaly pozici pečující osoby v dětských skupinách. Nejenom že to přinese velké finanční náklady. Zkouška stojí v řádu 5 000 korun, přípravné kurzy kolem 10 000 korun a to představuje finanční zátěž jak pro dětské skupiny, tak pro budoucí a současné pečující osoby, které tu zkoušku mohly složit před měsícem a budou ji muset vykonat znova. Zde vidím jako částečné řešení příslib opět Ministerstva práce a sociálních věcí, že jak kurzy, tak zkoušky budou hrazeny z Ministerstva práce a sociálních věcí, a tím by se tedy vyřešil částečně jeden problém. Ale zároveň mi připadá zbytečné, že 80 % těch, kteří takovou podobnou zkoušku složili, ji budou muset vykonat znovu. O tom bude hovořit více paní poslankyně Adamová, se kterou jsme podali pozměňovací návrh.

Myslím si ale, že tyto dvě záležitosti nejsou úplně tím hlavním problémem, který se týká dětských skupin. První a velmi z těch vážnějších úskalí tohoto zákona je zastropování příspěvku jeslím od rodičů. Na jedné straně se hovoří v důvodové zprávě o tom, že se chce vytvořit systém, který bude finančně dostupný pro všechny rodiče, a zároveň aby bylo udržitelné financování. A to také souvisí s tím druhým úskalím a to je nové financování, protože dostupnost pro rodiče a udržitelné financování tak, jak by to ten zákon předpokládal, resp. o jaké výši se hovoří, tak to rozhodně není možné dosáhnout těchto dvou cílů.

Pokud se podíváme na financování jeslí, tak je jasné, že končí peníze z Evropské unie a ten princip, který by měl, že by jesle byly financovány ze státního rozpočtu a zároveň z příspěvku od rodičů. Pokud říkáme, že chceme vytvořit systém, který je podobný tomu systému financování v mateřských školách, tak se pojďme podívat na srovnání mateřských škol a financování jeslí.

Financování mateřských škol má tři pilíře. Prvním pilířem je takzvaný normativ na mzdy a platy, který je ve výši 5 000 korun, který je ze státního rozpočtu. Druhým pilířem jsou peníze na další provozní náklady, jako je vodné, elektřina, drobné opravy, a tyto náklady platí obec. Ale zároveň dostává na jedno místo ve školce příspěvek z rozpočtového určení daní a to je 9 % z celkové částky na jednoho žáka rozpočtového určení daní. Třetím pilířem financování mateřských škol je takzvané školkovné, které bývá ve výši 500 korun a výše, a to zůstává také mateřské škole.

Teď se pojďme podívat na jesle. Jesle v prvním pilíři jsou na tom podobně jako mateřské školy. Podle normativu dostanou peníze zjednodušeně řečeno na mzdy a platy. A jak jsem zaznamenala částku, která by přicházela v úvahu, jedná se o výši 7 500 korun, a to z toho důvodu, že péče o děti menší než v mateřské škole je dražší. Druhý pilíř ovšem - to jsou ty další provozní náklady - zcela vypadává. Novela zákona o dětských skupinách s ním nepočítá. Nepočítá s příspěvkem ze státního rozpočtu, a tím pádem pokud hovoříme o zastropování - a o třetím pilíři financování jeslí, kterým je příspěvek od rodičů - tak nám zde vznikne obrovská díra. A opět si pokládáme otázku, zda dostupnost pro rodiče a udržitelné financování jdou ruku v ruce.

A právě z tohoto důvodu podáváme pozměňovací návrh, který do příspěvku od státu zařadí i takzvané další provozní náklady, to je tedy vodné, stočné, nájem budov a podobně. Tuto částku bude, jak je stanoveno v zákoně, určovat vláda. Tímto pozměňovacím návrhem uvolníme ruce vládě, aby mohla navýšit tu částku, kterou dnes předpokládá na mzdové náklady, ze 7 500 korun na částku vyšší, tak aby byl pokryt provoz dětským skupinám, tedy jeslím.

Druhý pozměňovací návrh - podnět přišel od starostů a starostek z menších obcí. To byly ty obce, které si zřídily dětskou skupinu, spíše to byly obce malé, a to z toho důvodu, že si nemohly dovolit mateřskou školu, investice pro ně byla nedostupná, provoz by neutáhly a měly malý počet dětí, a přesto chtěly mít předškolní zařízení právě u sebe v obci. Šlo jim o to, aby zajistily služby pro mladé rodiny, protože jak víme, vylidňování venkova je fakt. Dalším důvodem bylo to, že děti z jejich obce se nedostaly do nejbližší školky v jiné obci.

Proto navrhujeme, aby v takovéto obci mohly dětské skupiny fungovat i nadále, a to do zahájení školní docházky. Těch obcí není mnoho, je jich kolem třiceti, dětských skupin, které zřizují obce. Zároveň by takováto zařízení, respektive obec, dostávala příspěvek ze státního rozpočtu, tedy od státu, a také by zůstalo zachováno předškolní zařízení právě v těchto malých obcích z těch důvodů, jaké jsem uvedla. Otázkou bylo, jak zvolit hranici, co jsou to malé obce. My jsme v původním návrhu, který jste možná v systému viděli, navrhovali, že by to platilo pro obce do tisíce obyvatel, ovšem z Ministerstva financí přišla oprávněná výtka, že by mohlo dojít k tomu, že se vám přistěhují do vsi dva lidé, počet obyvatel stoupne nad tisíc a fungující a dotovaná služba od státu zkrátka a dobře bude muset v obci skončit. Nebudu zde rozebírat přesně ty tabulky, ze kterých jsme vycházeli, to případně představím na výboru pro sociální politiku, ale určili jsme a zvolili jsme jiný způsob a omezili jsme to tím, že se to bude týkat obcí prvního typu, které by tedy mohly mít zachovanou dětskou skupinu, tedy jesle, až do zahájení školní docházky, ovšem s tím, že na svém území nezřizují a nemají zřízenu mateřskou školu.

Doufám, že tyto oba návrhy najdou u vás pochopení, protože si myslím, že tak jak jsme to konzultovali, mají podporu většiny z vás a že to pomůže tomu, aby ten zákon byl tak dobrý, jako bylo doposud fungování dětských skupin. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, paní poslankyně. Slovo předám panu poslanci Juchelkovi a připraví se pan poslanec Čižinský.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Dobrý den. Já mám tedy tři pozměňovací návrhy, z čehož dva jsou technicistní a ten další je ten, který tady v Poslanecké sněmovně rezonuje už poněkolikáté, a to je zrušení zastropování plateb pro rodiče.

První pozměňovací návrh se týká toho, že nahrazuji číslo 3 číslem 10, a to právě u doby, kdy se mají uchovávat elektronicky pro nezbytnou kontrolu de facto údaje ohledně příspěvku, který budou dětské skupiny pobírat. Pro účely prokázání obsazenosti kapacitního místa prostřednictvím elektronického přihlášení nebo elektronické aplikace nahrazuji to, aby smlouvy, které uzavře dětská skupina s rodiči, mohly být nahrazeny jenom čestným prohlášením poskytovatele. Tady toto je i v rámci Evropské unie a Evropské komise.

Druhý pozměňovací návrh, tam upravuji, posunuji o měsíc, a to z 25. června na 25. května a z 25. října na 25. září, výplatu záloh, tak aby poskytovateli nevznikla větší prodleva při zabezpečení finančních prostředků na provoz jeslí ze státního příspěvku, a byla tak zajištěna kontinuita poskytované služby pro nejmladší děti a zachování jistoty rodičů, kteří potřebují efektivně sladit svůj rodinný a pracovní život.

A třetí pozměňovací návrh se týká, tak jak už tady zmínila i paní kolegyně Kovářová, zastropování plateb pro rodiče. Vzhledem k tomu, že jesle fungují na nevýdělečném principu a v různých regionech naší republiky mohou být náklady na provoz dětských skupin různé, tak navrhuji odstranit zastropování částky, kterou může rodič uhradit na náklady obsazeného kapacitního místa.

Ke všem třem pozměňovacím návrhům se poté přihlásím i v podrobné rozpravě. Děkuji moc.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. A o slovo poprosím pana poslance Čižinského, připraví se pan poslanec Bauer.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji za slovo. Aby byl splněn cíl tohoto zákona, tak je skutečně potřeba přijmout pozměňovací návrhy, jinak budeme velmi riskovat. Já bych tedy rád načetl několik pozměňovacích návrhů kolegyně Pavly Golasowské.

Jedná se o pozměňovací návrh 7200, který odstraňuje zastropování příspěvku pro rodiče a současně prodlužuje dobu, kterou bude uznávána kvalifikace chůva pro děti. Sněmovní dokumenty 7820 a 7821 modifikují právě věková omezení pro umístění dětí do jeslí. A sněmovní dokument 7804 umožňuje, aby rodič mohl uplatnit daňovou slevu za umístění dítěte nejen v zařízení péče o dítě provozovaném živnostensky, ale i jinak, především neziskově prostřednictvím zapsaných ústavů a spolků.

A ještě bych tady rád uvedl a zdůvodnil tři své pozměňovací návrhy.

Sněmovní dokument 7817, tam navrhuji věkové omezení pro umístění dětí do jeslí na čtyři roky věku. Je to jakýsi kompromis mezi tím, co prosazuje ministerstvo, a tím, co by bylo podle mého názoru nejlepší, to znamená ponechat to bez omezení.

Dále sněmovní dokument 7833, je to pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu kolegyně poslankyně Kovářové, který by to zrušení věkového limitu pro malé obce rozšířil na všechny obce, protože i větší obce řeší ad hoc situaci, kdy nejsou schopny zabezpečit péči o děti, a tento pozměňovací návrh by jim dal potřebnou flexibilitu.

A sněmovní dokument 7824 ruší nepřiměřeně vysoké požadavky na osvětlení týkající se malých dětských skupin. Jedná se skutečně o velmi důležitý pozměňovací návrh, protože pokud to schválíme špatně, tak reálně ty dětské skupiny zrušíme, protože nebudou schopny ty požadavky splnit. Hygiena je schopna kontrolovat jenom požadavky podle vyhlášky - a co požadavky, které nebudou schopny dětské skupiny plnit? Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji také. Pan poslanec Bauer je na řadě a připraví se paní poslankyně Richterová.

 

Poslanec Jan Bauer: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážené kolegyně, kolegové, já bych zde rád ve druhém čtení krátce zopakoval stanovisko poslaneckého klubu Občanské demokratické strany a současně vyjádřil svůj smutek nad tím, že projednávání zákona o dětských skupinách bohužel, a opakuji bohužel, probíhá přesně tak, jak jsme předpovídali, jak jsem to dokonce předpovídal i já sám.

ODS od samotného začátku s vládním návrhem zásadně nesouhlasila. Také je pravda říci, že jsme byli jediní, protože jsme dávali návrh na zamítnutí. My jsme totiž považovali za chybu pouštět tento návrh zákona dál do legislativního procesu. Neviděli jsme a nevidíme ani teď žádný důvod, proč zasahovat do nastavení dětských skupin podle původního zákona, který podle našeho i mého názoru je funkční. Ten stanovil pravidla, podle kterých dětské skupiny fungovaly zcela bez problémů a ke spokojenosti rodičů i dětí. Jediné, co podle našeho názoru vláda měla řešit, bylo pokračování jejich financování poté, co nebude možné čerpat evropské fondy. To byl hlavní úkol této vlády i paní ministryně. Právě proto jsme chtěli vládě tento návrh vrátit a jasně nastavit mantinely, aby přestala strkat nos do věcí, které fungují, a vyřešila pouze časově naléhavý problém spojený s financováním. Bohužel k tomu jsme nezískali vaši podporu v rámci hlasování. A tak dnes máme na stole zákon, který výbor pro sociální politiku doporučil schválit v předloženém znění a ke kterému napadalo mnoho pozměňujících návrhů, které se částečně překrývají nebo kolidují, to asi všichni vidíte. Já tím nechci shazovat práci jejich autorů, mých kolegů ve výboru pro sociální politiku, ale i těch ostatních, ale všichni víme, že k čistotě a přehlednosti legislativního procesu a předvídatelnosti toho finálního znění to vůbec nepřispívá.

My jsme samozřejmě připraveni některé změny, které vrátí dětským skupinám alespoň částečně jejich původní charakter, podpořit. Opravdu ale nemohu jásat nad tím, když se podaří třeba horní věkovou hranici dětí v jeslích posunout ze tří na čtyři roky, když doposud mohly do dětských skupin docházet i děti starší. Pro řadu rodin to znamená, že už nebudou moci své děti různého věku posílat na jedno místo, ale budou muset složitě řešit přestup staršího dítěte do jiného zařízení. To jenom jeden malý příklad za všechny. My si prostě myslíme, že ať se podaří kosmetickými zásahy zákon upravit jakkoli, pořád to bude znamenat likvidaci jedné z alternativ ke školkám, kterou si rodiče v Česku oblíbili, a tuto alternativu jim nyní stát vezme nebo se snaží brát.

Z těchto důvodů se nebudeme soutěže o nejlepší pozměňovací návrh účastnit s jedinou dobře odůvodněnou výjimkou a tou je otázka stanovení maximální výše úhrady, se kterou vládní návrh přichází a kterou se ministryně práce a sociálních věcí paní Jana Maláčová snaží vydávat za opatření na pomoc rodinám. Opak je pravdou. Dětské skupiny jsou ze své podstaty neziskové. To vyplývá ze zákona už dnes. Nastavením limitů se dosáhne jediného, a to že dětské skupiny zejména ve velkých městech zavřou, protože za nových podmínek neuplatní své náklady na svůj provoz.

Proto a z tohoto důvodu jsem si dovolil podat pozměňující návrh, ten je v systému zapsán pod číslem 7224, a k tomuto pozměňujícímu návrhu se v rámci podrobné rozpravy přihlásím. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní poprosím paní poslankyni Richterovou, která je přihlášená do rozpravy, a připraví se pan poslanec Růžička. Můžete, prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Co se týče té projednávané novely zákona, který se jmenoval původně zákon o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině a který má být podle vůle paní ministryně přejmenován na poskytování péče v jeslích, s čímž nesouhlasím, tak tento zákon souvisí s tím, jak u nás fungují školky, profesní kvalifikace a jak u nás funguje financování provozních nákladů zařízení poskytujících péči. Už o řadě věcí mluvili předřečníci, ale přece jen mně přijde důležité to shrnout, jak je to provázané a jak je to důležité.

Fungování školek je jeden z velkých argumentů pro předkladatele zákona, aby ten současný funkční systém změnili. A jde o to, že v našich současných školkách chybí pečovatelé pro mladší děti. Chybí tam tzv. chůvy, lidi, co by se extra věnovali dětem dvouletým. Proč? Protože se na ně krouhlo financování. A znamená to, že tam, kde je místo ve školkách, tam je otevírají dětem mladším tří let, tam je vítají, aby naplnili své kapacity, a zvládají to s nimi povětšinou. Ale jakmile jsou naplněné kapacity, tak není možné v školkách nastavených tak, jak dneska jsou, zvládat nejenom ty děti dvouleté, ale i třeba ty čerstvě tříleté, které ještě potřebují mnohem víc individuální podpory. Proč to takhle zdůrazňuji? Protože dětské skupiny jsou způsob, nástroj, jak v tom systému právě tu péči pro děti, které větší počet pečujících osob potřebují, zajistit. Znamená to, že v dětských skupinách jsou velmi přísné limity, kolik dospělých se stará o kolik dětí.

A teď k té změně. Když je dnes dítě, které má speciální potřeby, třeba těžko snáší změny nebo je tak jako na hranici nějaké diagnózy třeba, tak v okamžiku, kdy se to společně vyhodnotí, většinou to právě řeší i paní učitelky v těch dětských skupinách, tak dítě nejde do školky, ale zůstane v dětské skupině déle, dokud mu to vyhovuje. A jsou děti, u kterých to je potřeba i po dovršení ne těch jenom třetích, ale i čtvrtých narozenin, prostě děti nejsou z jedné formičky, každé je jiné. A dnes máme systém, který umožňuje tu jinakost zohlednit. Asi není žádné tajemství, že stejně proto, že ta spoluúčast, ten příspěvek rodičů v dětských skupinách je větší, tak rodiče stejně o školky stojí, a když to možné je, tak do školek své děti rádi dávají, jsou prostě levnější. A to se dostaneme k financování, to za chvilku. Ale současně když je dítě opravdu nějakým způsobem speciální, tak dneska často zůstane v té dětské skupině, pokud je tam zvyklé a je mu tam dobře, déle. Podobná situace je logistika. Když máte staršího a mladšího sourozence a třeba ten mladší je dvouletý a potřebujete vozit čtyřletého a dvouletého na jedno místo, tak zase je pro vás výhodné nechat i za cenu třeba zase vyšších poplatků pro rodiče i toho čtyřletého v té stejné dětské skupině. Ztráta času a ztráta zvyku těch sourozenců na sebe je pro vás mnohem větší a mnohem nepříjemnější než ta ztráta finanční. Tím nastiňuji různé životní situace, které ten návrh, které předložilo ministerstvo a je vyjednaný takhle s vládní stranou ANO, nezohledňuje.

Co tedy navrhuje řada těch pozměňovacích návrhů, nejenom mých, ale i řady kolegů, je změnit ten limit věku, ať rodiče v těchhle životních situacích mají volbu, ať mají šanci si rozhodnout sami, co je pro jejich děti vhodnější, ať mají děti šanci individuálně pokračovat tak, jak je to pro ně vhodné.

A bude následovat protinámitka. A bohužel tady není pan ministr školství Plaga, aby si ji vyslechl a aby to uměl zodpovědět. Ta bude: ale vždyť to je nespravedlivé. Paní učitelky v mateřských školkách mají na starost často dětí víc a ty příspěvky státu na děti v mateřských školkách jsou menší. Ale - a to bychom si tady měli jasně říct a proto tady takhle s tím odůvodněním hovořím - přece když v mateřských školkách dneska mají velice těžkou situaci, aby zajistili dostatečnou péči o ty maličké děti, ty, které ještě nejsou úplně samostatné a potřebují extra pozornost, když tam dneska ta situace není dobrá, tak přece to není argument, abychom zkrouhli podporu dětských skupin, které fungují, protože tam se podařilo na začátku těch peněz dát dostatek.

Takže kdyby tady byl pan ministr školství, tak bych se ho ptala na dvě věci. Jestli bude bojovat za to, aby ve školkách byla právě extra podpora, extra zohlednění toho, že i péče o tříleté děti je v průměru výrazně náročnější než péče o děti třeba pětileté. To už je neskutečný rozdíl v té samostatnosti. A že by zkrátka normativy státu na péči o ty děti tříleté a čtyřleté měly zohledňovat tu náročnost, aby se školkám vyplatilo dělat menší skupiny, aby je k tomu vedly metodické pokyny ministerstva a aby tím pádem děti dostaly tu kvalitu, která potom vede k úspěšnému fungování ve společnosti. Protože dobrá školka zmůže strašně moc. Dobrá školka je opravdu veliká pomoc pro rodiče a nakonec se často ukazuje, že i pro společnost. Ale takovýto slib o financování prostě od ministra školství tady nezazní, protože tady není, vyjádření nezazní, protože pro Ministerstvo školství školky bohužel nebývají prioritou.

A stejně tak tady nejspíš nezazní ani vyjádření k tomu, zda Ministerstvo školství bude registrovat dětské skupiny, které budou chtít a splňovat požadavky a budou chtít zaregistrovat jako školka. To je totiž další důsledek toho návrhu, té novely, že s největší pravděpodobností řada dětských skupin tváří v tvář té nejistotě, které nyní v posledních ne měsících, ale už letech čelily, si řeknou, že raději přejdou do systému školky. A tam mě zajímá, zda Ministerstvo školství nebude omezovat ten vstup do sítě, protože se ukazuje, že kdekoliv, kde jsou dostupná ta místa péče o malé děti, tam se obsadí. A jakmile jsou dostupná a jsou tam ty menší skupiny, tak lidé dávají do školek své dvouleté děti bez ohledu na region. Takže tady to byla druhá věc, která mě zajímala, budu to evidentně muset poslat písemně panu ministrovi.

Nicméně je to zase věc, kde tím stropem věku bohužel ta novela zavádí neblahou změnu, změnu, která není ku prospěchu, ale omezuje možnost volby. To, že omezuje možnost volby pro rodiče, je jedna věc, ale omezuje to i možnost flexibilně poskytovat služby péče o dítě v menších obcích. O tom už mluvila paní kolegyně Kovářová, já jenom zdůrazním, že to snižuje i flexibilitu podnikových dětských skupin. Znova řeknu ten případ, že máte to čtyřleté a dvouleté dítě. Když máte zaměstnavatele, který je osvícený, zřídil dětskou skupinu, která de facto splňuje parametry, splňuje nároky, co jsou kladené na školku, tak dneska máte ten o něco větší příspěvek, a můžete tedy zajistit tu kvalitní péči. Máte málo dětí na jednu pečující osobu, na jednu paní učitelku.

A co se stane teď? Dvě věci. Buď se ti zaměstnavatelé rozhodnou tu dětskou skupinu u svého podniku, u své firmy, nebo je to třeba na Akademii věd, při spoustě ministerstev, nebo třeba i pro vojáky, když se přesouvají napříč republikou, tak jsou flexibilní dětské skupiny taky řešení. Když školky uzavírají přihlášky na děti na jaře a musíte prostě nastoupit v září, když se stěhujete třeba s prací, tak jak to máte zařídit? To všechno dneska řeší dětské skupiny, překlenování péče, takovéhle mimořádné události. A ten zaměstnavatel podle návrhu předloženého paní ministryní bude mít dvě možnosti. Buď se tedy změnit, stane se školkou a bude dostávat dnes výrazně nižší příspěvek na ty děti a bude muset výrazně zkrouhnout kvalitu těch poskytovaných služeb. Nebude mít prostě tolik peněz na to, aby platil dostatečný počet pečujících osob tak, jak na to byli zvyklí v dětské skupině, bohužel. A druhá věc, co se může stát, že tedy zůstane dětskou skupinou, bude spoléhat na slova paní ministryně o tom, že bude dostatečný státní příspěvek. No jo, jenže se úderem vlastně čtvrtých narozenin to dítě stává nezpůsobilým, nesmí pokračovat v tom, co původně měl být flexibilní nástroj, prostupný, umožňující vlastně přizpůsobení těm potřebám rodičů i dětí, a to dítě bude muset rodič vozit někam jinam. Takže v situaci dvou nebo tří sourozenců je to úplná hloupost.

A znova říkám, ty dětské skupiny jinde po světě fungují jako nástroj doplňkový, ale právě proto různorodý. Nemá to být ta jediná možnost systému, ale také to nemá být možnost, která je takhle tvrdě omezena. Proto je tolik pozměňovacích návrhů a proto tady takto argumentuji, abychom si to všichni uvědomili, že to prostě není maličkost takto nepotřebně omezovat podmínky pro péči o malé děti.

A ještě k finančním argumentům jeden obecný. Jakmile je dostatečně dostupná péče o malé děti, tak se zvyšuje zaměstnanost rodičů malých dětí a čistě na odvodech, čistě na tom, že jsou pak rodiče malých dětí zaměstnaní, se státu ty peníze vrátí. Není to tedy vůbec debata o tom, na co máme a na co nemáme. Tohle je zrovna takový příklad veřejné politiky, kde je to win - win, kde je to výhra pro všechny.

Takže ještě jednou. Vládní koalice navrhuje zastropovat věk, aniž by to bylo odůvodněné, aniž by bylo řečeno, proč ten dnešní systém nevyhovuje. On totiž vyhovuje, vyhovuje dětem, vyhovuje rodičům, vyhovuje těm zřizovatelům a jediný, komu možná nevyhovuje, je Ministerstvo školství. A to je něco, s čím já se fakt nemůžu smířit.

Další věc. Co se týče těch příspěvků od rodičů, je naprosto v pořádku snažit se zajistit co nejvyšší státní příspěvky, poněvadž zase péče o malé děti má být dostupná všem sociálním skupinám a má na ní být vidět, jak si společnost cení rodičovství a rodičů. Ale v žádném případě není možné ohrozit existenci mnoha dětských skupin tím, že by se vlastně zrušila svoboda jejich poskytování ve větších městech, kde jsou prostě dražší nájmy a často je těžší sehnat kvalifikovaný personál, takže potřebujete dát o něco vyšší mzdy. A to je bohužel hrozba toho, jak je navržené to zastropování příspěvků.

Já rozumím tomu, že bude snaha vyjednat co nejvyšší částky. Ale zase ta otázka, kterou si kladu a kterou bych ráda, aby tady paní ministryně zodpověděla, je, jak se nám zaručí a jaký cíl si klade v tom, jaký tedy ten státní příspěvek a zhruba příspěvek od rodičů má být na dětskou skupinu. A znovu říkám, ministerstvo má velký výzkum nákladů na provozování dětských skupin, má výzkum, který zohledňuje právě ty rozdíly v těch jak personálních nákladech, tak dalších provozních a potom investičních, tohle všechno je potřeba do toho započítat.

A ty investice, to je další věc. Často se mluví o tom, že školky vyjdou s málem, ale ve skutečnosti u školek se do nákladů právě ty investiční náklady velmi často vůbec nezapočítávají, argumentuje se jenom těmi platy a základním provozem. To jenom tak na okraj, že tahle debata zase ukazuje, že to není provázané a ukázané; že tady u dětských skupin podporujeme něco, co v té své flexibilitě, v tom, že to umí rychle vzniknout a rychle zaniknout, snižuje ty celkové investiční náklady, co stát jinak vynakládá v tomto případě na tu péči o malé děti.

Já nyní představím ty pozměňovací návrhy, které podáváme často ještě s kolegy.

Je to návrh číslo 7261 týkající se názvu jesle. Já navrhuji ponechat původní název dětská skupina. Proč? Protože je to název zažitý, je to název, jehož změna by přinesla zbytečné náklady pro zřizovatele i pro stát. Mám v podkladech, že to stojí zhruba 50 tisíc na jednu dětskou skupinu, transformovat čistě ty názvy, ta jména. A co se týče tady toho názvu, tak ano, jsou takové dětské skupiny, které si nechaly v názvu něco jako jesličky apod. Ať to samozřejmě mají, ale ať je to jejich volba. Proboha, proč to tady komunisticky diktovat? Takže opravdu nerozumím té motivaci, proč nenecháte tam, kde chtějí dětské skupiny, tam, kde to mají jako jesle. Ten původní název zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině je podle mě naprosto v pořádku a mimochodem je popisný. Je z toho prostě jasně znát, o co jde.

Další pozměňovací návrh - číslo 7262. To je ten věk dětí. Jak už jsem tady obšírně vysvětlila, považuji to za naprosto neopodstatněné, že ministerstvo zavádí tu věkovou hranici. Já bych navrhla ponechat možnost pravidelné péče o dítě v dětské skupině do povinné školní docházky. Podpořím i pozměňovací návrh na kompromis do povinné předškolní docházky, ale upřímně fakt nerozumím vůbec, vůbec tomu, proč to stropovat tím třetím rokem věku. Předložený návrh počítá s tím, že ve třech letech dítě přejde do mateřské školy. Jenže vlastně ta argumentace potom odkazuje na povinnost obcí mít dostatečnou kapacitu mateřských škol, ale to není realita.

A znova. Jak se, paní ministryně, vypořádáváte s tím, že obce té své povinnosti prostě leckde nemohou dostát? Prostě jsou obce, kde se nevyplatí stavět školku. Je tam někdy skupinka, někdy není, a proto jsou ideální ty dětské skupiny. Tomu zase jdou vstříc některé pozměňovací návrhy a doufám, že dostanou podporu. Stejně tak u toho věku znova říkám, praktičnost toho rozvážení dětí do zařízení je argument, proč nedávat pevnou hranici věku. Už jsem vysvětlila, že stejně ty příspěvky na dítě ve školkách bývají výrazně nižší, tak rodiče si to dobře spočítají, jestli chtějí dítě dát do školky, nebo bude dál v dětské skupině. Ale když je to pro ně opravdu výrazně složité vozit ho někam jinam do školky, tak proč jim neumožnit tu péči v dětské skupině?

Z pohledu státního rozpočtu by prostě měla být podstatná jenom výše dotace na jedno dítě a ne to, jestli ty dotace jdou do dětské skupiny, anebo do školky. Ten návrh, o kterém jsem se snažila na různých předcházejících jednáních mluvit, byl, ať prostě MŠMT a MPSV se domluví na tom, že péče o dvou- a tříleté děti je dražší, a dají prostě vyšší příspěvek ve stejné výši na všechny tyto děti - jedno, v jakém zařízení, když jsou tohoto věku. Nevím o tom, že by se v tomto Ministerstvo školství posunulo a usilovalo by o to. Přitom by to mělo být v jeho zájmu. Znovu zdůrazním, peníze investované do péče o malé děti se společnosti vracejí. Je to jeden ze základních nástrojů, které stát má, jak pozitivně přispět k dobré šanci na dobrý start u dětí z různě znevýhodněného prostředí a současně zvýšit podporu rodičů.

Mimochodem příjmy rodičů, příjmy rodin s dětmi jsou nižší nejenom než příjmy rodin bezdětných, ale jsou i nižší na hlavu než příjmy seniorských domácností. Na tom znova chci ukázat, že opravdu je to zásadní téma veřejné politiky - zajistit péči o malé děti. A mě zajímá, jak se ministerstvo vypořádává s tím, že zavedením té věkové hranice omezuje reálnou dostupnost a funkčnost právě pro rodiče.

Co se týče dalších návrhů, tak pod číslem 7265 máme nahráno zrušení zastropování příspěvků od rodičů. Proč? Protože prostě jsou velká města, kde bohužel to je jediná cesta, jak určitou nabídku zachovat. Já bych si také přála, abychom měli tak vysoké státní příspěvky, že by mohl být zachován strop, ale opravdu si bohužel nejsem jista tím, že se to podaří této vládě udělat, že tomu dá takovou prioritu, a proto mně přijde bezpečnější zrušit zastropování.

Znova zdůrazním, už to tady zaznělo, jde o neziskové organizace, které jsou velmi důsledně kontrolovány. Tam není možné jakékoliv peníze jakkoliv vyvést. Všechno jde zpátky do provozu, je to důsledně kontrolováno na principu neziskovosti těch dětských skupin. Já se prostě bojím toho, že zbytečně půjdou úspory na úkor kvality, a nebude se to týkat zdaleka všech. Na mnoha místech se s tím zastropováním financí popasují a zvládnou to, ale v těch největších městech to reálně hrozí. Ta čísla, kolik stojí nájmy, kolik stojí právě i vyšší mzdy ve větších městech, to jasně ukazují. Takže bez nějakých záruk, že dojde k dostatečnému státnímu příspěvku, není možné to stropování zavést.

Další věc je pozměňovací návrh číslo 7266. Ten se věnuje jak zrušení zastropování příspěvku od rodičů, tak nařízení vlády. Ten navrhuje zrušit zastropování příspěvku od rodičů dětí, které navštěvují jesle, které nejsou zřízeny státem, samosprávnými celky a jimi ovládanými osobami, a pro ostatní by byla ta maximální výše tím nařízením vlády. Řečeno lidsky, pro obcemi nebo jinými samosprávami zřizované dětské skupiny by byl limit, pro ostatní ne - v duchu toho, aby ta státem poskytovaná služba byla jaksi více regulovaná. To je podle mě opodstatněné. Má to ten háček, že těchto obcemi zřizovaných dětských skupin přímo je málo. Toho si jsem vědoma, nicméně přijde mi férové to uvést, že to je také možnost, jak k tomu přistoupit.

A nakonec je předložen pozměňovací návrh číslo 7245. Ten se týká očkování. Opět je vlastně veden snahou ulehčit situaci v terénu provozovatelům a odstranit zbytečnou byrokracii pro dětské skupiny. Je to vlastně možnost, jak zanechat tuto agendu v rukou lékařů. Je to pozměňovací návrh, který navrhuje vyškrtnout povinnost předkládat doklad o povinném očkování přímo té dětské skupině, ale řešit to vlastně doporučením v lékařském posudku, který doporučí, nebo nedoporučí přijetí dítěte. A to proč? Protože dneska je vlastně povinnost jeslí udržovat evidenci konkrétního očkování dítěte, přitom tu stejnou evidenci mají lékaři. A přijde nám logické, ať prostě jedna agenda je vedena na jednom místě, je tam jedna jasná odpovědnost a ať lékaři mají tu možnost i po pozměňovacím zákonu, co prošel, kde se vlastně posuzuje individuální stav dítěte, a oni mají tu odpovědnost rozhodnout o vhodnosti očkování vzhledem ke zdravotnímu stavu dítěte, tak aby to prostě zůstalo na lékaři a na tom jednom posudku: doporučuji - nedoporučuji přijetí, a ta evidence o provedeném očkování se navíc u malých dětí neustále aktualizuje. Tam pořád nějaká jsou. Takže zase, jakmile by se tahle povinnost vztáhla na dětské skupiny pro děti okolo roku a půl, dvou let, kde ta očkování probíhají, tak bude strašný maglajz, jestli to dítě smí, nebo nesmí být přijato, když třeba ještě nemá doočkováno to či ono. A to prostě může být, že mělo rýmu, příště měl rýmu sourozenec a bylo riskantní ho očkovat, že by se mohl nakazit, a ve finále se prostě proti nějakému obecnému plánu zpozdilo o půl roku a mohlo by to znamenat nepřijetí do dětské skupiny. Takže tento pozměňovací návrh by to podle našeho názoru řešil. A zároveň nám přijde důležité, aby se tímto i vyřešil takový tlak, který existuje na lékaře, aby spíše rychle očkovali malé děti kvůli navštěvování zařízení, a přitom je opravdu potřeba zohledňovat ten individuální stav dětí. Takže to je pozměňovací návrh číslo 7245.

A potom pozměňovací návrh číslo 7395. Ten se týká čistě zrušení povinnosti očkování na hepatitidu typu B. V této Sněmovně už jednou byla shoda, že to je věc, kterou nepotřebujeme, která vlastně opravdu se dá vynechat. Akorát s tím, že to bylo spolu ještě s další věcí, tak to bylo zamítnuto potom v legislativním procesu. Ale celkově už se tady jednou odborně diskutovalo o tom, že děti, které nejsou očkované proti hepatitidě typu B, nejsou rizikem pro školní kolektiv, jde o nemoc, která se přenáší - zdůrazňuji - buď krví, nebo pohlavním stykem, takže jako u dětí ve školkách tyhle dvě věci není třeba řešit. Je to prostě výjimečné, že máme tuto povinnost. A ještě stále jsou případy rodičů, kteří využívali k očkování svých dětí pentavakcínu Pediacel, kde právě hepatitida B chyběla, a mají problém s přijetím do zařízení. Tak to by řešil tento pozměňovací návrh číslo 7395.

A pak je tam ještě možnost popsaná v pozměňovacím návrhu číslo 7264 - umožnit dětským skupinám využití finančních prostředků takovým způsobem, který odpovídá individuálním potřebám jednotlivých organizací, ale tam jenom vyjadřuji podporu tomuto pozměňovacímu návrhu, stejně jako vyjadřuji podporu ještě návrhu číslo 7209, který se týká podpory vlastně kvalifikací, odborné způsobilosti, a to takovým způsobem, aby se zohlednila realita, aby se zohlednilo to, že dneska v dětských skupinách často pracují například právě lidé, co mají kvalifikaci učitele v mateřské škole nebo učitele prvního stupně základní školy nebo asistenta pedagoga, a mně přijde dobré tyto lidi nenutit k dělání dalších kvalifikací. To bude více představovat, předpokládám, kolegyně hlavní předkladatelka.

Jenom chci zdůraznit, že v tom návrhu se nezohledňuje - v tom návrhu ministerstva a koalice, ale také KSČM a paní kolegyně Aulické - se nezohledňuje, že je fakt personálně neskutečně náročné dělat ty rekvalifikační kurzy pro všechny dětské skupiny v celé zemi. Bohužel tady došlo k tomu, že vlastně, pokud jsem správně četla tu situaci, paní kolegyně Aulická a paní kolegyně Pastuchová, která má bohužel covid a dnes tu nemůže být, si prosadily rekvalifikaci všech kromě zdravotníků na tu péči o menší děti. A tam nejde tolik o to, že by to ti lidé nemohli udělat, ale jde o to, že budete muset zorganizovat pro ty tisíce pracovníků v dětských skupinách vlastně v průběhu krátkého časového období jednak proškolení na ty nadčinnosti, oni to tedy už absolvovali, i ty zdravotní kurzy, ale znova, mně nevadí, že znova absolvují vlastně proškolení v nějakých zdravotnických aspektech péče, to je v pořádku. Ale přijde mi fakt zbytečné, aby potom ještě, když už stejně museli absolvovat, když pracují v dětských skupinách, tu zkoušku, kvalifikační stupeň chůva v dětské skupině, aby ještě k tomu proškolení třeba osmihodinovému, což by mi přišlo zase O. K., museli přidat završení té kvalifikace další zkouškou, chůva v jeslích, což je dalších 8 hodin, což je větší nárok na zkoušející personál a další absence v práci. A když se to spočítá v rámci celé republiky, tak si myslím, že to, co má smysl, je posilovat kontinuální vzdělávání těch lidí, co mají kvalifikaci pedagog pro mateřskou školu, pedagog pro první stupeň nebo asistent pedagoga, to je naprosto myslím v pořádku, ale nedává mi smysl všechny tyhle lidi v krátkém časovém úseku nutit ještě absolvovat další kurz, jenom aby měli ten papír. Vzdělávání ano, ale ta certifikace, která bude administrativně a personálně náročná, je to, proti čemu se tady ohrazuji.

To byl tedy komentář. Částečně si myslím, že to opravdu dobře řeší pozměňovací návrh 7209, a jak jste myslím všichni viděli, na tom zákoně mi velmi záleží. Myslím, že dětské skupiny se velice osvědčily jako dobrá součást, jako flexibilní podpora rodičů, dětí a nakonec i funkční součást celé společnosti, a ráda bych si přála, aby tuto flexibilitu a svobodu si mohly zachovat. To umožní určité pozměňovací návrhy, a proto tady velice apeluji, abyste jim věnovali tu pozornost, jakou si zaslouží. Snad to není tak, že proto, že to třeba předkládají opoziční strany, tak to nedává smysl. Má to smysl. Prosím, věnujte se zákonu o dětských skupinách. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, přeji hezké odpoledne. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Hana Aulická, připraví se pan poslanec Pavel Růžička. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající, já se budu snažit, každopádně jsem ještě přihlášena do klasické diskuse, když tak to odříkám. Já bych chtěla jenom reagovat vaším prostřednictvím na paní kolegyni, která hovořila přede mnou. Musím říci, že mě velice mrzí, že to pojetí vlastně toho se teď svádí, nebo vůbec to personální, ta změna, která je navržena, se víceméně svádí na mě a na kolegyni Pastuchovou. Jenom bych možná podotkla, že by asi nebylo vhodné tady říkat diagnózy našich kolegů a kolegyň, to je jedna věc.

A co se týče toho vzdělávání, když jsme hovořili o tom zákoně v té užší skupině, tak za nás je pravda, že jsme chtěli, aby v dětských skupinách byly vždycky jedna nebo dvě osoby, které by měly opravdu to zdravotnické vzdělání, respektive nějaký kvalitní kurz, který by byl certifikovaný, protože je to práce s dětmi. My se dneska bavíme, že to je od jednoho roku, tento návrh zákona, co vlastně směřuje ještě od půl roku dítěte, i když samozřejmě asi si můžeme otevřeně říci, že těch půl roku je to jenom pár dětí, víceméně je to většinou od dvou do tří let nebo čtyř, ale každopádně vnímáme, že ta péče by vždycky měla být především kvalifikovaná a kvalitní, a proto jsme tam chtěli tento personál v pojetí aspoň dvou osob, které by to zajišťovaly. To, že Ministerstvo práce a sociálních věcí přišlo s tou komplexní změnou, tak víceméně to naše požadavky nebyly. Proto bych jenom chtěla říct, aby opravdu sem směřovaly ty reálné věci, tak jak jsou ve skutečnosti. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní bude reagovat na faktickou poznámku paní poslankyně Olga Richterová také faktickou. Předtím nemám další přihlášky na faktickou poznámku. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Já se omlouvám paní poslankyni Pastuchové, nepřítomné, a děkuji za upozornění. Děkuji za to, to byla moje chyba. Co se týče toho - moc se omlouvám, já sem asi to neuvědomila - co se týče té věcné podstaty, tam jde o to, že tady se prostě zastírá rozdíl mezi tím, co je nový modul a co je nová kvalifikace. Já bych tedy žádala paní ministryni, aby vysvětlila tu potřebnost, protože já opravdu, znovu říkám, jsem nerozporovala to vzdělávání, ať už to je jeden den, nebo dva dny, to by pořád šlo, ale co se týče té zkoušky, tak to jsou tři dny a je to i pracovní absence, která bude způsobovat prostě výpadky v zajišťování péče. Takže ještě jednou se ptám paní ministryně, jestli ta zkouška by jenom byl ten modul - a zase, to je v pořádku, že to má být u certifikovaného poskytovatele, naprosto v pořádku, ale nesmí to být podle mě zbytečně postavené jako ta celá nová kvalifikace. A ještě jednou se závěrem omlouvám, fakt to byla chyba a je mi to líto, paní poslankyni nepřítomné. Pokud paní ministryně odpoví, budu velmi ráda. Myslím si, že to není maličkost, prostě bude se to týkat tisíců hodin, ta zkouška finální by pak stála 5 tisíc korun na den zhruba na jednoho účastníka. Ony to jsou i státní náklady. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní s přednostním právem předseda KDU-ČSL Marian Jurečka, připraví se pan poslanec Pavel Růžička. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Dobré odpoledne, já se budu snažit být stručný a věcný. Musím říct, že mě na tomto příběhu, který tady paní ministryně Maláčová vylíčila jako skvělý návrh Ministerstva práce a sociálních věcí, který tady prostě přijde a udělá suprový posun v problematice i právě dětských skupin atd., tak naopak v praxi to tady znamená rok a půl obrovské nejistoty. Rok a půl toho, že lidé, kteří v dětských skupinách jsou angažovaní, rozbíhali je, udělali tady vykrytí slepých míst na mapě, které nebyl schopen pokrýt stát, tak to zvládli včetně firem, institucí, a tady přijde návrh paní ministryně, který prostě přinesl obrovskou míru nejistoty. Ti lidé věnují obrovské množství času, úsilí tomu, že kontaktují nás zákonodárce, hledají oporu, aby se těmto krokům, které by v těch faktických parametrech vedly k dramatickému omezení dětských skupin, vedly by ke zdražení nákladů, které rodiče platí dneska za tu předškolní docházku svých dětí, místo aby se prostě řeklo: pojďme systém, který dobře funguje, pojďme mu dát evoluci, pojďme ho vylepšit, nechejme všechny dobré věci, které tady jsou, které přinášejí benefity rodinám, rodičům, ale i firmám, institucím, tak se tady šlo tou cestou, kdy prostě - rozbombardujeme to, vytvoříme prostě období nejistoty. Lidé do toho dávají obrovskou energii, oslovují nás a my jim vysvětlíme, že to tady prostě ve druhém, ve třetím čtení přibrzdíme, budeme to narovnávat. Tak mě mrzí, že tahle celá debata nebyla na začátku, nebyla racionálnější a že si MPSV tuto pohotovost, kterou vyhlásilo u desítek, stovek lidí, kteří se té problematice věnují, že si to celé mohlo odpustit.

Já věřím tomu, že tady Sněmovna zažije rozumu. My i jako KDU-ČSL tady máme návrhy, které jednoznačně cílí na to, abychom zachovali, podrželi, podpořili dětské skupiny, podpořili rodiče, rodiny s dětmi, aby ten systém, který se tady klopotně roky nastavoval, aby tady byla kvalitní dostupná péče, aby tady i fungovala dál, aby se tyto experimenty, se kterými tady přichází paní ministryně, už neopakovaly.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní dvě faktické poznámky. Jako první pan poslanec Marek Výborný a potom se připraví paní poslankyně Alena Gajdůšková. Tak prosím, pane poslanče, máte dvě minuty.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, vážená paní ministryně, já bych chtěl ještě zareagovat na dlouhý příspěvek paní kolegyně Richterové vaším prostřednictvím. Chtěl bych jí poděkovat, protože ty věci tady myslím zazněly zcela jasně. A zároveň před tím třetím čtením prosím pěkně pozorně se podívejte na to množství pozměňovacích návrhů i z dílny KDU-ČSL od kolegy Pavly Golasowské, tak jak tady o tom hovořil už kolega Jan Čižinský. Stojíme tady v situaci, kdy pokud chceme zachovat dětské skupiny a jejich financování, tak prostě nemůžeme jít tou cestou, která by se zdála býti racionální, a ten zákon prostě zamítnout. Ale bohužel, tak jak byl napsán Ministerstvem práce a sociálních věcí, tak z mého pohledu, dámy a pánové, to je typické a klasické sociální inženýrství. Nic jiného. Já nerozumím tomu, proč by tady neměla být zachována možnost svobodné volby těch rodičů. Proč tady chceme nějakým způsobem likvidovat dětské skupiny, ať už prostřednictvím financování, věkových limitů? Proč tady vzniká naprosto absurdní systém, kdy maminka, když bude doma provozovat coby chůva péči o ty nejmenší děti, a bude-li tam mít i své vlastní, tak na něj příspěvek státní nedostane, kdežto na ty ostatní ano? Tam je tolik diskriminačních věcí, které útočí na rodiny, rodiče, které fakticky likvidují systém, který tady po roce 2014 v rámci dětských skupin vznikl. A když se podíváte na ty desítky prohlášení dětských skupin, fungujících dětských skupin, tak ty mají dvě obavy. Jednak z toho, že ten zákon fakticky, pokud by byl přijat bez těch pozměňovacích návrhů, tak tady způsobí to, že fakticky ty dětské skupiny budou zlikvidovány, a to už nemluvím o tom naprosto nesmyslném přejmenování na nějaké jesle. Jo, to se vracíme někam hluboko, hluboko zpátky. Ale je to jenom pojem. Samozřejmě jsou tam nějaké náklady s tím spojené a tak dále, ale je to jenom pojem. Ale to, co je problém, je to, že to bude mít dopad na péči o děti jako takové (Předsedající: Čas.) a na možnost skutečně nalézt instituci, zařízení, které by tu předškolní... (Čas, pane poslanče.)

Děkuji. Jenom poslední větu dokončím... (Předsedající: Pane poslanče, čas, prosím.) ... které by tu předškolní výchovu dokončilo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Pane poslanče, čas. Já nechci nikoho - víte, že jednu větu, dvě věty nechávám, ale pak by mohli protestovat ostatní poslanci. Já jsem benevolence sama.

Takže paní poslankyně Alena Gajdůšková, potom paní poslankyně Věra Kovářová na faktickou, a potom s přednostním právem se hlásí paní ministryně Maláčová. Prosím.

 

Poslankyně Alena Gajdůšková: Dobrý den, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, vážená paní ministryně. Určitě se shodneme na tom, že nám všem jde o děti, o rodiny s dětmi, o to, aby si rodiny mohly zvolit svoji cestu, jak se postarat o děti, jak spojit starost o děti s řešením svých kariérních drah. Ale já musím reagovat na pana kolegu Jurečku, na to vyjádření, že se tady tímto způsobem záplatuje díra, která vznikla. No, ta díra vznikla v 90. letech a bylo to tlačeno zejména KDU-ČSL, ale i dalšími pravicovými stranami, když se prostě zrušily jesle, bez náhrady. V roce 2014 pak vznikly dětské skupiny jako záplatování té díry, jako řešení, které prostě bylo nezbytně potřeba, aby matky s dětmi měly zajištěnu péči o dítě a mohly sladit svoji profesní dráhu se starostí o rodinu. Dnešní návrh zákona, který projednáváme, je dotažení, systémové dotažení celé této záležitosti, slaďování rodinného a pracovního života a hlavně péče o ty malé děti. Ale k tomu si určitě řekne paní ministryně Maláčová. Já jsem chtěla skutečně jenom se ohradit proti tomu, že bychom dělali něco nějakou amatérštinou nebo sociálním inženýrstvím. Děláme to, co naše děti a co naše rodiny potřebují.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupení paní poslankyně Gajdůškové strhlo řadu faktických poznámek. Já to jenom přečtu, protože to nevyjde na displej, abyste se mohli připravit. Takže jako první paní poslankyně Věra Kovářová, dále paní poslankyně Jana Černochová, poslankyně Olga Richterová a poslanec Jan Čižinský, stále faktické poznámky. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Já se nechci vracet příliš do minulosti, já chci koukat do budoucnosti. Musím jenom připomenout, proč vznikaly dětské skupiny. Ano, sladění rodinného a pracovního života, to byl jeden důvod. Ale také to bylo proto, že se řešila nedostatečná kapacita mateřských škol a také nemožnost zřídit mateřskou školu v té úplně malé obci. Co se týče toho věku, tak tady bych se možná chtěla zastat paní ministryně Maláčové, protože si myslím, že to nebylo Ministerstvo práce a sociálních věcí, které by rezolutně trvalo na tom, že tam musí být děti jenom do tří let v těch jeslích, ale že to bylo Ministerstvo školství.

A tady bych chtěla upozornit na to, že jestliže ten věk je tak omezený, jak je, a Ministerstvo školství nepřipouští v podstatě navýšení tohoto věku, tak musíme jasně říci, že Ministerstvo školství musí dát výraznou posilu výstavbě mateřských škol, tak aby byly dostupné všem, pro všechny rodiče. Jinak skutečně vznikne skupina rodičů, kteří nebudou mít kam dát své dítě. Takže toliko na obranu paní ministryně, ale myslím si, že by jasně měl říct pan ministr Plaga, který tvrdí, že Ministerstvo školství dalo miliardy už do mateřských škol - ano, to je pravda, ale ještě miliardy chybí. A já bych chtěla znát jeho názor na to, jakým způsobem bude tedy Ministerstvo školství podporovat výstavbu nových mateřských škol, tak aby bylo místo dostupné pro všechny. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní vystoupí paní poslankyně Jana Černochová a připraví se paní poslankyně Olga Richterová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Já musím říct, že mám takové malé déja vu, protože stejnou filipiku jsem tady s paní kolegyní Gajdůškovou, vaším prostřednictvím, vedla někdy před rokem a půl, možná dvěma lety, kdy jsem se důrazně ohrazovala proti tomu, že by jesle byly zrušeny a že za to mohou lidovci. Jsem v komunální politice 23 let, na Praze 2 jsem dlouhé roky starostkou a máme jesle dokonce dvoje. Zřizovali jsme je na druhé adrese. Máme pod nimi i dětskou skupinu, aby byly variabilní, aby si, přesně jak tady říkala i kolegyně Richterová, rodiče mohli vybrat. Takže se důrazně ohrazuji proti tomu, že tady paní Gajdůšková neustále tvrdí, že jsou jesle rušeny bez náhrady. Není to pravda. My jsme nikdy jesle nezrušili, provozujeme je, platíme je, máme dvoje jesle a nikdy jsme je ani rušit nechtěli.

To, že se měnila legislativa, muselo to být v jiném režimu, než to bylo do nějakých - já nevím, jestli to byl rok 98, 99 - to je jiná věc. Ale prostě my jsme našli způsob, jak je dál provozovat. Protože kdo jsem já, abych tady někomu diktovala, jestli má dávat děti do jeslí, nebo ne? Ne, já jsem komunální politik, který se má starat o to, aby rodiče měli více variant, aby měli různé alternativy i proto, že pokud někdo skutečně chce do pracovního procesu, tak to dítě do těch jesliček může dát.

A chtěla bych ubezpečit paní kolegyni Gajdůškovou vaším prostřednictvím, že dokonce ty jesle vesele provozujeme i v době, kdy jsme někdy v minulosti měli s KDU-ČSL koalici. Takže prosím neberte si neustále do úst ani KDU-ČSL ani ODS. Jesle provozujeme, držíme (upozornění na čas.) a máme za to, že to je správný způsob.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Olga Richterová a připraví se pan poslanec Jan Čižinský a poté paní poslankyně Hana Aulická. Paní poslankyně, prosím, vaše dvě minuty. Máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Já chci zareagovat na slova paní poslankyně Gajdůškové o takzvaném sociálním inženýrství. Podle mě je dobré si uvědomit, že vším, co okolo dětských skupin, okolo v podstatě všeho, co tady přijímáme, děláme, nějakým způsobem zasahujeme do společnosti. A celým tím projevem k dětským skupinám jsem se snažila vysvětlit, jak bychom mohli zasáhnout svým způsobem co nejméně, dát co největší svobodu tomu, co je prostě žádoucí. Aby si rodiče vybrali, jestli chtějí péči o dítě, nebo jestli chtějí být déle čistě doma. Aby tuhle svobodu výběru měli.

Já považuji za naprosto nezodpovědné, pokud to tak bylo myšleno, říct, že se může prostě zkusit nějaké dětské skupiny zavřít, protože kvůli tomu, jak budou nastavené ty nové parametry, nebudou provozovatelné. Proto jsem se taky ptala na postoj Ministerstva školství, a zda bude registrovat opravdu bez nějakých obstrukcí ty, kteří budou splňovat podmínky, do toho rejstříku mateřských školek.

A ještě jednou: to, co tady schvalujeme, prostě zasahuje do společnosti, ovlivňuje to její fungování. Právě proto si musíme uvědomit, že když tedy neschválíme pozměňovací návrh odstraňující to věkové zastropování, tak způsobíme - víte co, kolegyně a kolegové? Že těch pár rodičů, kteří dneska svoje dvě děti vezou najednou do jedné dětské skupiny, to dvouleté a čtyřleté, potom budou vozit jedno někam a to druhé někam jinam. Je možnost, že vzniknou ta zařízení vedle sebe, nebo že se všechno podaří zaregistrovat jako mateřskou školku, ale není to vůbec jistota. A to, co tady chci mít po téhle debatě, je, aby byly jistota, že takto nepříjemným způsobem těm rodičům do života nezasáhneme.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Jan Čižinský a připraví se - stále jsme ve faktických poznámkách - paní poslankyně Hana Aulická. Prosím.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji za slovo. Já bych rád odmítl tady snahu paní kolegyně Gajdůškové vnést sem nějaký ideologický rozpor. Myslím si, že tady všichni jsme si vědomi toho a všichni máme stejný názor, že za výchovu, péči a vzdělání dětí jsou zodpovědní rodiče a že rodiče mají mít možnost volby. A ta volba je v tom, že ty kapacity připravíme. Nikoho nechceme k ničemu nutit, ale nechceme nikoho nutit tím, že nejsou ty kapacity. A - já se tady strašně omlouvám, ale paní kolegyně asi už odešla - ale my tady projednáváme zákon, který je prostě absolutním chaosem. Místo toho, aby tady seděl pan ministr školství, pan ministr zdravotnictví a paní ministryně práce a sociálních věcí, dohromady představili to, co dává smysl, tak tady leží něco, o čemž vůbec nevíme, jak to bude vypadat.

Dám příklad. Vůbec se neví, jak se bude posuzovat osvětlení v těch malých dětských skupinách. Pokud podle vyhlášky, tak ty malé dětské skupiny všechny škrtneme. V tuto chvíli ty dětské skupiny krachují, protože podpora je jednoznačně nedostatečná. Nemají z čeho platit mzdy a nájmy. Co potřebují lidé, kteří mají málo peněz? Potřebují pracovat. A tím, že my tady ohrožujeme ty dětské skupiny, ohrožujeme příjmy těch lidí, kteří budou v tísni, budou potřebovat pracovat, budou se muset starat doma o své děti, protože ty dětské skupiny zaniknou. To je proces, který tady tím neovlivníme. Ale měli by tady být všichni tři ministři a dohromady představit řešení, které umožní všem dětským skupinám přežít, skutečně vybudovat dostatečné kapacity, aby tady nenastala katastrofa, která bude umocněna ještě tím, že kvůli koronaviru mnoho rodičů bude chtít svým dětem dávat odklad.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku paní poslankyně Hana Aulická, potom paní poslankyně Věra Kovářová, potom na faktickou paní ministryně Jana Maláčová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Na mého předřečníka. Nezlobte se na mě, ale tohleto je demagogie a vyloženě už předvolební kampaň. Tady nikdo z těch stran, které tady sedí, nechce, aby se zrušily dětské skupiny. Naopak si myslíme, že i těmi pozměňovacími návrhy, které jsme tady komunikovali - třeba paní Kovářová, která to tady představila - tak i my pro to budeme hlasovat, protože si myslíme, že to má hlavu a patu. A teď tady jenom předvádíme volební kampaň. Nezlobte se na mě, ale já to tak prostě vidím. A myslím si, že ti lidé čekají na to, až přijmeme nějaké funkční řešení, a ne abychom si tady předhazovali, kdo jak co chce řešit a kdo pro to nic nedělá.

A ještě ke kolegyni z ODS. No, ať se vám to líbí, nebo ne, tak já chápu, že někde jesle byly zachovány. My třeba v Mostě máme také troje jesle, jsme na to hrdí. Ale nemůžete popřít, že v devadesátých letech se hromadně prostě ty jesle likvidovaly a rušily. A najednou proto, že se změnila i funkce nebo vyplácení rodičovské, najednou rodiče zjistili, že ve dvou letech, kdy by potřebovali jít do práce, protože už nebudou brát na dítě žádné finance, tak najednou nemají ty děti kam dát, protože mateřské školy prostě braly od tří let a výš a neměly na to od té doby ani kapacity.

Nám se dětské skupiny v té podobě, ve které se přijaly v roce 2014, nelíbily. Chtěli jsme jiné řešení, chtěli jsme daleko lepší ty kvalifikační požadavky a jiné věci, které by prostě stát zaručoval, protože se jedná o ty nejmenší děti. A nezlobte se na mě, to, že my tam teď vlastně řešíme to, že zastropováváme ten věk, to je právě to, co si myslím, že je správné. Nehledě na to, že my tím umožňujeme těm provozovatelům a těm zřizovatelům, aby vlastně zřizovali ty jeselské třídy, nebo dětské skupiny, při těch mateřských školách. A právě ten argument, který tady říkala paní kolegyně Richterová, tím pádem vlastně ty děti budou plynule přecházet do té mateřské školy a zároveň budou furt v tom jednom subjektu, nebo v tom jednom objektu, a nemusí dojít k tomu, že rodiče budou někam převážet své děti.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí na faktickou paní poslankyně Věra Kovářová a potom paní ministryně Jana Maláčová. Prosím máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Já bych ještě zareagovala na otázku toho, kam s nimi. Jestli tedy Ministerstvo školství, které v podstatě bránilo tomu, aby se navýšila věková hranice v dětských skupinách, má přehled o tom, kam půjdou, do jaké mateřské školy, a budou-li mít místo v nějaké normální vzdálenosti od domova, děti, které nebudou moci nadále navštěvovat dětskou skupinu, tedy jesle. A to si myslím, že by mělo od Ministerstva školství jasně zaznít, proč tedy není možné v některých případech ten věk skutečně navýšit třeba jen na přechodnou dobu, do té doby, než bude dostatek kapacit v mateřských školách. Je pravdou, že je to velmi regionálně rozdílné. V Praze, ve velkých městech, v okolí velkých měst je obrovský přetlak, fungují tam dětské skupiny, fungují tam malé soukromé mateřské školy a ty jsou všechny naplněné, nenajdete tam volné místo. Pak jsou menší obce, kde v podstatě starosta obchází, jak mi někdo řekl, s dárkovým košem, aby se děti přihlásily už od dvou let, aby mohli školku ufinancovat.

Takže pokud někdo hovoří o celé České republice, tak si musíme uvědomit, že ty rozdíly jsou obrovské. Proto bych chtěla slyšet od Ministerstva školství - jestli by to třeba paní ministryně nemohla nějakým způsobem zprostředkovat - o tom, jak bude zajištěno místo v mateřské škole pro tyto děti a jakým způsobem bude Ministerstvo školství podporovat výstavbu mateřských škol, kde je nedostatečná kapacita. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní paní ministryně Jana Maláčová. Hlásila jste se s přednostním právem, takže vám dám to přednostní právo a nejste limitovaná dvěma minutami. Jistě toho máte hodně na srdci, tak prosím.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji. Já jsem obecně moc ráda, že tady ten návrh na dětské skupiny, respektive jesle budí tolik vášní, ale poprosila bych vás, vážené paní poslankyně a poslanci, abychom to nepletli páté přes deváté, protože tak jak tu debatu sleduji, tak se to opravdu hodně děje.

Nikdo tady nechce likvidovat dětské skupiny. Já bych připomněla, že na rozdíl od valné většiny z vás jsem u zrodu dětských skupiny stála, měla jsem svoje vlastní dítě v dětské skupině, pomohlo mi to sladit práci a rodinu. A naopak chci to dobré z dětských skupin vzít a rozvíjet a vylepšit to tak, abychom měli tuto kvalitní službu pro všechny rodiny, protože dneska - a to apeluji zejména na pana poslance Čižinského a paní poslankyni Richterovou - dneska jsou dětské skupiny elitní školky. Jsou to elitní školky, kde se platí v průměru pět šest tisíc. To si obyčejná pracující rodina nemůže dovolit, s prominutím ne všichni mají plat poslance, a pět až šest tisíc, zvláště když máte třeba dvě děti, tak to je smrtící částka. Takže my to dobré, co zafungovalo, bereme a rozvíjíme to, zavádíme státní financování, zvyšujeme kvalitu té služby a stropujeme příspěvek rodičů, aby to byly dostupné jesle pro každou pracující rodinu, ne pouze pro vyšší střední třídu.

A ještě jedna věc. Já jsem tu zmiňovala už asi desetkrát v různých úvodních slovech, nám se podařilo z Národního plánu obnovy získat - a bude to muset být ještě posvěceno, ale shodu na tom máme - tři až pět miliard korun na investice do budování jeslí. To znamená na obrovské investice pro obce, aby si mohly při každé mateřské školce vybudovat jesle. To znamená, že ta otázka, že budou rodiny rozvážet děti po různých zařízeních, není správná, kvůli tomu věkovému zastropování, protože my očekáváme, že obce se těchto investicí chopí - a bavíme se o třech, možná i pěti miliardách korun, a vybudují si při každé mateřské školce i jesle. To znamená, že děti do tří let budou v jeslích a od tří let budou v mateřské školce. Bude to zastropované, bude to dostupná kvalitní služba a všichni budou spokojení. To je cílem. Nechceme elitní školky.

Já jenom připomínám, že za posledních sedm let ale dětské skupiny pomohly, skutečně nám vytrhly trn z paty, ale za posledních sedm let nás stály osm miliard, a přitom každá čtvrtá dětská skupina stojí více než pět tisíc korun na poplatcích. V Praze průměrně šest tisíc korun. Dokonce mně jeden kamarád nedávno řekl na otázku, proč nemá i druhé dítě v dětské skupině - proč nemáš i druhé dítě v dětské skupině? Víte, co mi řekl? Jestli se tam platí deset tisíc poplatky, tak si to spočítej, dvě děti, dvacet tisíc. Jako kdo si to může dovolit? A to i když dáváme státní příspěvek nebo příspěvek z evropských fondů 9 800 na dítě.

To znamená, nikdo je nechce likvidovat. To, co bude chybět na příspěvcích od rodičů, to dá stát. Ale musíme také pohlídat, aby ty dětské skupiny šetřily. Aby neplatily předražené nájmy, aby si tam zbytečně neplatily tzv. předražené manažery a podobné věci. My chceme dostupnou službu pro pracující rodiny s dětmi, která bude stát normální částky, tak jak ve školkách, a nikoliv majlant. To nemá být luxusní záležitost pro vyšší střední třídu. Má to být podpora pracujících rodin, protože státu se to vyplatí a protože to pak zvedá porodnost, protože pak jsou rodiny spokojenější a nerozvádějí se. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní dvě faktické poznámky. Takže jako první vystoupí paní poslankyně Olga Richterová a připraví se pan poslanec Jan Čižinský. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji, paní ministryně, za reakci. Protože jsem byla oslovena, tak ještě zareaguji. Paní ministryně řekla: to dobré vzít a rozvíjet. A tady ta moje otázka. Proč tam tedy dáváte ten strop věku? Já znova říkám, jako jsem to řekla během té řeči, že chápu tu snahu získat co největší státní příspěvek, aby co největší část těch nákladů kryl stát. I jsem vysvětlovala, že se to vrátí na odvodech na daních. Je to rozpočtově neutrální, když se tomu věnují jiné země, jak se jim vyplatí péče o malé děti. Ale - když jste říkala to dobré vzít a rozvíjet, tak považuji za naprosto logické upravit to financování, tak aby bylo udržitelné, prostě proto, že je pro společnost jako celek výhodné a dobré pro ty rodiny tam dát ten vyšší státní příspěvek. Znova jsem říkala, že mi jenom chybí to odůvodnění, že při tom zastropování, které vy, paní ministryně, prosazujete, zůstanou existující dostatečně široce pokryté dětské skupiny i ve velkých městech, kde jsou ty náklady vyšší, ale nechápu, naprosto nechápu, proč zavádíte strop toho věku. A nerozumím tomu proto, že je to neodůvodněné, že tam není prostě řečeno, v čem to pomůže těm rodinám a těm lidem. To je to, čemu já nerozumím. Úřednicky to bude vypadat strukturovaně, vypadá to jako škatulka, ale za mě to nedává ten praktický běžný smysl. To je ta moje námitka.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Jan Čižinský. (Hlásí se ministryně Maláčová.) A na faktickou, jo? A připraví se paní ministryně Jana Maláčová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji. Já bych rád vlastně požádal o nějaká data. Chtěl bych požádat o data, jak jsme na tom s dostupností mateřských škol a péče o děti mladší tří let. Pokud je mi známo, tak tato data k dispozici nejsou. Určitě by bylo dobré, aby před třetím čtením k dispozici byly, abychom věděli, kde ty kapacity scházejí. Já jsem skutečně zastáncem co největších kapacit, co nejdostupnějších kapacit. Takže prosím, nikdo mi nevkládejte, nebo někomu tady, kdo to neříkal, že bychom byli proti té dostupnosti, že by tady někdo hájil nějaké vysoké náklady pro rodiče, skutečně, to já v žádném případě nehájím. Když ale slyším, že vedle každé mateřské školy vzniknou jesle, tak musím říct, že to je bohužel naivní. Prostě ve velkých městech vedle mateřské školy žádné jesle nevzniknou, protože to prostě není technicky možné.

Také bych tedy vedle té analýzy, kde ty kapacity chybějí, rád tedy měl, jak budou ty peníze rozdělovány, podle čeho, jakým způsobem budou posílány do kterých oblastí, abychom skutečně věděli, jestli to bude fungovat. Domnívám se, že bez této analýzy a bez toho, abychom věděli, jak ty peníze na budování kapacit jeslí a dětských skupin budou posílány, není možné zodpovědně ten zákon schválit.

A pokud někdo říká, že tady zbytečně plaším, tak bych poprosil prostřednictvím pana předsedajícího buď paní kolegyni Aulickou Jírovcovou, nebo paní ministryni, ať mi tady řekne, co tedy ten hygienik bude u té malé dětské skupiny posuzovat, když tam přijde. Co bude posuzovat. Já tady neplaším úplně zbytečně. Tady totiž nemůže přijít nikdo a říct "já vím, co bude posuzovat", ale bohužel je pravděpodobné, že bude posuzovat soulad s vyhláškou (upozornění na čas), což bude znamenat, že o tu kapacitu přijdeme.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní paní ministryně Jana Maláčová na faktickou poznámku. Prosím, máte dvě minuty.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane předsedající. Proč rozdělení do tří let. Ono to není do tří let, to je potřeba si říci. Do srpna po třetích narozeninách. To má být od roku 2024 to nové věkové rozlišení pro jesle a mateřské školky. A ten důvod je jednoduchý. Do tří let by měly být děti v jeslích a od tří let v mateřských školkách, protože to je mezinárodně uznávaný systém, že od tří let by děti měly být ve vzdělávacím systému, protože je velmi dobré pro budoucnost dětí a pro vyrovnávání sociálních nerovností, když děti od tří let jsou už ve vzdělávací instituci, kde se připravují na školní život. Takže proto ten jasně srozumitelný systém. Není to nějaká novota, je to věc, která funguje v Německu, Holandsku, Francii, ve všech skandinávských zemích, tam jsme si to odkoukali. Myslím si, že to jsou země, které jsou pro nás příkladem, a jdeme tou cestou. Do tří let jesle, kvalitní, intenzivní péče, šest dětí na pečující osobu, pokud je tam dítě mladší jednoho roku, tak maximálně čtyři děti na jednu pečující osobu. Od tří let školka, kde se děti vzdělávají a připravují potom na školní život, když to takhle uznám.

A co se týká dotazu pana poslance Čižinského. Pane poslanče, minulý týden jste seděl s mými kolegy. Veškeré informace, které žádáte, jsou dostupné na webu Ministerstva školství, resp. jste je dostal od nás. Takže mohu je zaslat ještě jednou, mohu je tady předčítat, neudělala jsem to, protože jsem tady chtěla zkrátit čas vystoupení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní dvě faktické poznámky. Opět paní poslankyně Olga Richterová a připraví se pan poslanec Jan Čižinský. Prosím, máte dvě minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Pardon, ale to se nedá! Paní ministryně, vy tady argumentujete opět škatulkami, ale přitom v praxi dětské skupiny vzdělávají, jenom tomu tak nesmějí říkat. Musejí se tvářit, že poskytují pouze tzv. výchovu, ale myslím si, že právě proto, že tam rodiče mají vyšší příspěvky, vyšší účast, tak se tomu věnují, jak to tam vypadá, a prostě tam probíhá vzdělávání velice podobně jako ve školkách. Takže mi přijde důležité tady neargumentovat zase těmi škatulkami, tím, co vypadá strašně dobře namalované na papíře, ale říct si, že ty praktické aspekty převažují, že v praxi mnohde nepoznáte, co je školka a co je dětská skupina na tom denním provozu, v běžném fungování party dětí s těmi učiteli, jinak než na tom, že tam je víc personálu, než na tom, že díky tomu, že tam je dostatek financí, tak ty malé děti k sobě mají dostatek pedagogů. A jestli ještě stihnu ocitovat svoji dobrou kamarádku, učitelku v mateřské školce, tak právě proto, že tam je málo personálu, málo pedagogů, tak často nezvládají dělat výuku, vzdělávání, a často to sklouzne jenom k tomu hlídání. A to prostě proto, že tam chybí leckdy personál.

Takže jenom chci upozornit, že považuji za omyl říkat, že je tento rozdíl mezi školkami a dětskými skupinami. V těch dětských skupinách, které znám já, vzdělávání normálně probíhá a mají na to ti lidé kvalifikaci. A nemyslím si, že škatulky mají být to, co určí celý systém. Já žádám drobnou prostupnost. Nemyslím si, že by se ta prostupnost stejně využívala masově.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku vystoupí pan poslanec Jan Čižinský a připraví se paní poslankyně Hana Aulická. Prosím.

 

Poslanec Jan Čižinský: Já skutečně jenom krátce. Potvrzuji, že jsme s paní ministryní a s její náměstkyní jednali. Ale musím říct, že když je to tady prezentováno tak, že všechno mi bylo vysvětleno a já tady úplně zbytečně něco řeším, tak je to úplně naopak. Na základě právě těch informací jsem napsal ještě další dva pozměňovací návrhy, protože jsem prostě zjistil, že to je ještě mnohem závažnější, než jsem si myslel. A pokud to tak není, tak paní ministryně normálně tady přijďte a řekněte: ano, v těch dětských skupinách nebo jeslích do dvanácti dětí vím přesně, co bude hygienička v osvětlení posuzovat, protože máme takovou dohodu, je to úplně zbytečné, co navrhujete, jsem si jistá, že to nebude podle vyhlášky - no a je to úplně v pořádku. Ale vy tady samozřejmě to říct nemůžete, protože to nevíte. Tak ta situace prostě je.

Takže já nerozumím tomu, proč se jakoby dělá dojem, jako že všechno je zodpovězeno, všechno bude fungovat, všechno je úplně nejlepší, když spousta těch navrhovaných opatření je nějakým kompromisem mezi Ministerstvem školství a Ministerstvem práce a sociálních věcí. Dokonce se neví, co se bude dít ze strany Ministerstva zdravotnictví. Tak proč se tady neřekne: ano, je to prostě nějaký kompromis. Ale proč se to tady pořád hájí těmi stejnými slovy? Pokud chceme dostupnou kvalitní péči, tak skutečně limit věku nemá žádný smysl. Pokud chceme zachovat ty počty, tak je potřeba říct, že osvětlení nebude posuzováno podle vyhlášky, apod.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na poslední faktickou zatím v tuto chvíli paní poslankyně Hana Aulická, připraví se pan poslanec Pavel Růžička. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Já už jsem nechtěla, ale musela jsem. Vaším prostřednictvím, pane předsedající, na paní kolegyni Richterovou. Já trošku nechápu, čemu nerozumíte. Mám pocit, že tady házíme hrušky a jablka dohromady, a to se týče věku dětí. Protože my vlastně říkáme, že v dětských skupinách ten zákon, který teď platí, tak odebírá dětem starším tří let právo na vzdělávání. Já vím, že jsou dětské skupiny, ať se vám to líbí, nebo ne, kde opravdu mají pedagogy, kde s nimi pracují tak, jak vlastně by se mělo. Na druhou stranu není to legislativně dáno. A to, že některé dětské skupiny takhle fungují jako v mateřské škole, to sice je k ocenění, jsou kvalitní, neříkám, že ne, na druhou stranu to prostě legislativně není pokryto, to znamená, že jsou i děti starší tří let, které to vzdělávání, na které mají nárok a které by bylo dostupné v té mateřské škole, tak to nedostávají. A to je prostě holý fakt a to si myslím, že nikdo z nás nemůžeme rozporovat.

A chtěla bych říci, že právě proto, že je tady výjimka od paní kolegyně Kovářové, že by umožnila právě v těch malých obcích, tam, kde nemají zřízené mateřské školy, tak my u té výjimky si myslíme, že by to mělo smysl. Každopádně na druhou stranu opravdu dětské skupiny původně vznikaly proto, že tady byla díra pro ty malé děti. A já tady musím souhlasit s paní ministryní, že to má být ta péče ať už od půl roku, ale od jednoho roku do tří let, a pak by opravdu děti měly přecházet do systému vzdělávání, tzn. systému mateřských škol. Nikdo nebrání dětským skupinám, mají na to tři roky, aby se transformovaly a část byla mateřská škola a část byly dětské skupiny nebo jesle, jak se to bude jmenovat. (Upozornění na čas.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí - ještě faktická, než jsem to stačil říct, takže dobře, pan poslanec Jan Čižinský. V poslední vteřině jste zmáčkl. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Čižinský: Skutečně jenom prakticky. Tady zaznívá, že nikdo nebrání dětské skupině. Ale to prostě přece není pravda! Tam jsou technické velmi přísné podmínky, které je potřeba splnit. A to prostě nesplní každý byt, to prostě tak není! To znamená, není možné říct: nikdo nebrání, ať se přetransformuje! To prostě není pravda.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní ještě faktická poznámka, paní poslankyně Olga Richterová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Další příklad, abyste si to, kolegyně a kolegové, uměli prakticky představit - příklad toho, co brání, je umístění v nadzemním podlaží. Tam se vlastně nezohledňuje počet dětí, což by bylo logické. Protože jako je rizikový faktor u požáru umístění v nadzemním podlaží a musí se řešit, aby kdyby se něco stalo, ta skupina stihla utéct. Ale jsou tam jiné limity, když jste dětská skupina a když jste školka. A místo aby to bylo udělané na počet osob, tak je to takhle dané charakterem zařízení. Takže to opravdu, fakt jsem se tomu dost věnovala, fakt to není tak jednoduché, jako že se všecko překlopí. A zase je to zejména problém velkých měst, zejména Prahy a Brna, kde prostě není tolik dostupných vhodných objektů. Jako že problém provozování, co já vím velice osobně z Prahy, je, že shánějí horko těžko vhodné a dostupné prostory. A tou změnou legislativy, která to překlopí do toho školkového provozu, protože ty dětské skupiny tady opravdu velmi často splňují ty personální kvalifikační předpoklady, tak ale neseženou zase prostory. Takže jsme v téhle pasti, že máme v něčem velice rigidní školkové předpisy.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Pavla Růžičku a připraví se paní poslankyně Markéta Pekarová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Růžička: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, chtěl bych se vyjádřit k svému pozměňovacímu návrhu, který je veden pod sněmovním tiskem 7604.

K bodu 1. S ohledem na zajištění bezpečnosti dětí je klíčové, aby byly z hlediska požární ochrany v pořádku nejen prostory, kde se děti primárně vyskytují, ale také celý objekt, v němž má být nebo je poskytována služba péče o dítě v jeslích. Jedná se zejména např. o trvale volné únikové cesty, možnost provedení bezpečného požárního zásahu a samozřejmě funkčnost, provozuschopnost požárněbezpečnostních zařízení. Určitě všichni víte, že zásah v objektu, kde se nacházejí malé děti nebo senioři, se řadí mezi jedny z těch nejsložitějších.

Zúžení aplikace požadavku požární ochrany na prostory, v nichž má být nebo je poskytována služba péče o dítě v jeslích, je vzhledem k obecné závaznosti zákona o požární ochraně zavádějící a pro adresáty normy zmatečné. Pozici zákona o požární ochraně a povinnosti, která ukládá, nelze opomenout, a proto se navrhuje slova "na prostory, v nichž má být nebo je poskytována služba péče o dítě v jeslích" zrušit, a odstranit tak rozpor, ke kterému by docházelo při aplikaci těchto norem.

K bodu 2. Jedná se o pouze o legislativně technickou změnu úvodní věty novelizačního bodu s ohledem na vložení poznámky pod čarou číslo 20.

K bodu číslo 3. Předmětná novela zákona zavádí institut jesle, původně tedy dětská skupina. Z hlediska požární ochrany nelze nalézt speciální pravidla provázaná s tímto institutem. To má za důsledek, že v některých případech například nelze vykonávat státní požární dozor a nevede se žádné řízení z hlediska stavebního práva. Je tedy nezbytné, aby se v případě, kdy se má jednat o oficiální doklad, právně vymezily jeho náležitosti co do rozsahu nebo obsahu, respektive aby bylo možné interpretačně dovodit, jaký doklad je na základě § 16 odst. 4 písm. b) návrhu po adresátech této normy požadován. Technické podmínky požární ochrany bude nutné v dokladu primárně vyhodnotit osobou, které byla udělena autorizace pro požární bezpečnost staveb.

Určitě všichni chceme své ratolesti dávat do zařízení, která jsou bezpečná. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Markéta Pekarová a připraví se paní poslankyně Hana Aulická. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, myslím, že tady probíhá ta debata už dosti dlouho na to, abychom věděli, že v tomto návrhu zákona se nachází celá řada minel, které je potřeba odstranit. Začalo to, ta geneze tady toho zákona je daná tím, že potřebujeme financovat dlouhodobě, udržitelně služby dětských skupin, potřebujeme, aby nezmizely jako nabídka rodičům na možnost skloubení rodinného a profesního života a celé řady dalších efektů, které splňují v dalších letech, takže z toho důvodu vznikla tato novela, aspoň na začátku. Tento bohulibý záměr, jak už to někdy bývá, se bohužel zvrtl do určité podoby takových řekněme změn, které už se samotným cílem mají pramálo společného. To je to, co tady zprava, zleva slyšíme a chceme my poslanci svými pozměňovacími návrhy napravit. Zkrátka aby nedošlo k tomu, že s vaničkou vylijeme i dítě, že tím, abychom vyřešili jeden problém, nepřiděláme další problémy jiné. A teď je nechci ani kvantifikovat, protože jich vyvstává celá řada. To je celé. O ničem jiném tady ta debata není, protože si všichni, jak tady jsme, nebo alespoň naprostá většina z nás uvědomujeme, že tuto službu potřebujeme, ať už se bude jmenovat tak, nebo onak, tak ji zkrátka potřebujeme, potřebují ji děti, potřebují ji jejich rodiče. A je potřeba se prostě snažit, aby byly financovány, aby byly dostupné, ať už tedy finančně, tak také regionálně.

Pozměňovací návrhy, které spolu s některými kolegyněmi Kovářovou, Richterovou předkládám, mají řešit právě to, abychom s vaničkou nevylili i dítě, to znamená, abychom se věnovali jak věkové hranici, to už tady zaznělo také od mnoha kolegů a kolegyň mnohokrát, tak to nebudu příliš opakovat, ale také té kvalifikaci na personál. Reagují na požadavky praxe. Reagují na to, aby služby zkrátka byly nadále kvalitní a dostupné. A to je celé. Víc tím nesledujeme, žádný další cíl. Pro nás je důležité, aby tato služba pokračovala v té šíři, v jaké ji máme, aby se ještě navíc rozvíjela, aby skupin vznikalo víc a víc a byla to možnost, jakým způsobem u nás mohou rodiče řešit nějakou konkrétní svoji potřebu, když to dítě v určitém věku mají.

Ještě bych jenom na závěr podpořila i celou řadu pozměňovacích návrhů, které tady předkládají kolegové a kolegyně z jiných stran. Myslím si, že to množství ukazuje na chybnost celé řady předpokladů, které v návrhu, který přichází z vlády, jsou. Takže chci podpořit i to, abychom neřešili změnu názvu, nebo alespoň dali volnost v tom, že je možné i nadále používat název, který se tady roky začal zaužívávat, lidé si jej začali spojovat s tou službou, a teď najednou bychom zase měli jít někam zpátky. Už jsem to říkala paní ministryni, když celá ta debata o tomhle návrhu vznikala, ještě dříve než byl vůbec podán do Sněmovny, a považuju tohle jenom za takovou určitou snahu, která mi tedy vůbec není libá, a ve své podstatě mi to přijde až jako zbytečné, aby si tady paní ministryně prostě udělala nějaký pomníček, o kterém bude moci říkat, že tady prostě je: zavedla jsem jesle. Ve skutečnosti je to přejmenování a ve skutečnosti je to zkomplikování situace pro všechny, kteří je už poskytují. Takže myslím, že by tady měla do pozadí ustoupit tahle snaha si ten pomníček udělat, měla by se na to dívat střízlivě očima právě zase z pohledu z praxe, že to zas tolik dobrého nepřinese, na rozdíl od toho, kolik to přinese neužitku a kolik to přinese špatného.

Myslím, že pokud se všichni shodneme na tom, že tady ty cíle, aby ty dětské skupiny v míře, ve které jsou, anebo ještě větší byly, a byly dostupné a kvalitní pro péči o malé děti, tak se můžeme směle posunout dál, protože toho máme před sebou ještě poměrně velké množství.

Takže vás prosím o podporu rozumných pozměňovacích návrhů, kterých tady je celá řada, abychom zkrátka ten systém spíše vylepšovali, než se vraceli o několik kroků zpátky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Hana Aulická a připraví se pan poslanec Jan Čižinský. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Teď už budu krátká, protože musím říci, že v předešlé diskusi jsem už řekla vlastně to gros, protože kolegové a kolegyně mě k tomu vyprovokovali.

Každopádně bych chtěla říct, že za KSČM podporujeme tuto novelu o dětských skupinách. Jsme rádi za některé úpravy, ke kterým došlo ještě v předchozím jednání, než přišla na půdu Poslanecké sněmovny. Ale nebráníme se, jak už jsem řekla, ani některým pozměňovacím návrhům, které jsou tady prostě předložené a které si myslíme, že mají hlavu a patu.

Chtěla bych ale podotknout, jak tady někteří kolegové reagovali i na ostatní ministerstva, jako Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo školství, že mají pravdu, ale já si nemyslím, že tady to gros hraje dneska Ministerstvo zdravotnictví. Myslím si, že to gros tady v této problematice hraje teď Ministerstvo školství. Vůbec nechci polemizovat, jaká je diskuse na vládě mezi resorty MPSV a MŠMT.

Každopádně i ta možnost udělat podmínky pro zřízení mateřské školy obecně, jak jsou dneska nastaveny a jak jsou legislativně dány, tak i my právě při tom projednání této novely, kdy vlastně jsme říkali, že by mohlo docházet u dětských skupin k takzvané transformaci na tu část dětské skupiny, nebo jesle, a na tu část mateřské školy podle zákona o školství, tak jsme říkali i o těch podmínkách, hovořili jsme o tom, že asi je potřeba se zamyslet nad tím, jaké jsou tam dneska dány parametry a jestli třeba není potřeba s nimi pracovat.

Druhá věc je i to, že nevidíme třeba snahu Ministerstva školství, i když mají připravené podklady, mají připravené požadavky, ale především ze strany pana ministra nevidíme mezi požadavky třeba to, aby se daly nové parametry a nové limity na úhradu za jídlo, protože mateřské školy prostě dlouhodobě jedou v těch číslech. A samozřejmě všichni víme, že ceny neustále stoupají.

A i to umožnění právě rozvíjení mateřských škol ve spolupráci, ať už to budou dětské skupiny, nebo jesle, vnímáme jako výbornou alternativu a to další slaďování a zamezení toho, že by děti pak přicházely do objektů nebo do míst, která by pro ně byla neznámá, naopak by to slaďování došlo k daleko lepšímu systémovému nastavení.

A co bych také chtěla zdůraznit, proč jsme chtěly s paní Pastuchovou, aby tam byl ten člověk se zdravotním vzděláním. My vnímáme situaci. Jsme realisté. Víme, jaká je situace, že nedostatek zdravotníků nebo zdravotních sester, nebo dětských už vůbec, je v České republice obrovský nedostatek v samotném zdravotnictví, to znamená, určitě jsme nechtěli jít tou cestou, že bychom někomu nakazovali, že by tam byly zdravotní sestry, ale chtěli jsme prostě určité certifikované kvalitní vzdělání. Ale zároveň pokud by se podařilo právě získat pro dětskou skupinu nebo pro jesle, ať už tady projde cokoli, ten zdravotní personál, umožnilo by se to rozvíjení i třeba právě pro tu mateřskou školu, aby se otevřely možnosti přijímat děti, které mají nějaké zásadní zdravotní problémy a musejí mít třeba nějakou speciální stravu, nebo jim budou podávány léky a tak dále, a víceméně ta práce s nimi teď v mateřské škole není umožněna z důvodu toho, že tam prostě není sladěna možnost zdravotního personálu a toho, kdo by vlastně mohl poskytovat tyto záležitosti. To jsme viděli jako skvělou alternativu a další rozvíjení této oblasti, protože bohužel těch dětí a těch rodičů nám neustále přibývá.

Takže za nás určitě budeme podporovat dětské skupiny i ve třetím čtení, budeme podporovat některé pozměňovací návrhy a myslím si, že se asi už teď budeme blížit k těm dalším návrhům. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Pan poslanec Jan Čižinský se již vyjádřil, takže přihlášku stáhl. Nyní tady mám jenom dvě faktické poznámky, takže nejprve pan poslanec Jan Bauer a potom paní poslankyně Olga Richterová. Pane poslanče, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Bauer: Pane místopředsedo, milé kolegyně, kolegové, zareaguji jenom krátce na všechny předřečníky.

Já jsem od počátku, je to možná půl nebo tři čtvrtě roku, tvrdil, že dětské skupiny si v České republice našly své místo, že je máme nechat být na pokoji, že není třeba přicházet s nějakou novou legislativou. Takto jsem to tlumočil nejenom přítomné paní ministryni, ale všem svým kolegům, když jsme sedávali na kulatých stolech. Nemyslím si to jenom já, ještě v roce 2017 si to myslela tehdejší vláda. A samozřejmě paní ministryně Jana Maláčová toto usnesení vlády dobře zná a já ho tady ještě pro formu poněkolikáté zopakuji.

Tehdejší vláda přijala své usnesení č. 654 o koncepci rodinné politiky ze dne 18. září 2017, kde se mimo jiné v bodě č. 8 usnesla: "Po ukončení financování dětských skupin z Evropského sociálního fondu má ministerstvo za úkol zajistit dlouhodobé financování dětských skupin a jeslí z národních zdrojů".

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku zatím poslední přihláška v obecné rozpravě jako takové, paní poslankyně Olga Richterová. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Pokud se nemýlím, tak paní ministryně nereagovala na ten můj dotaz a teď to vlastně znovu nadnesla paní poslankyně Aulická, jak to tedy přesně je s tou novou kvalifikací. Já ten svůj dotaz znovu zopakuji, protože jsem naprosto pochopila ten požadavek jaksi kvalitního doplnění - nevím - kurzu první pomoci, prostě toho vzdělání zaměřeného zdravotním směrem, a myslím, že se mluvilo o osmi nebo šestnácti hodinách v jakémsi přídavném vzdělávacím modulu. Akorát co potom tedy z toho asi patrně, jak jsem pochopila z řeči paní kolegyně Aulické, udělalo ministerstvo, je nová certifikace. Ale ten vtip je v tom, že kvalita vzdělávání v modulu by byla samozřejmě zaručena tím, že by to prováděl certifikovaný subjekt. Znám dětské skupiny, kde stejně to vzdělávání dělají, je přítomen dětský lékař, pediatr, takhle to funguje. Ale co si myslím, že se prostě stalo, že k tomuhle modulu se přidává ta certifikace a že to je to, co přidělá těch pět tisíc korun za den zkoušky na člověka, co přidělá ty personální náklady, a není to nezbytně nutné, ani to nebylo tou nezbytně nutnou, pokud jsem to správně pochopila, podmínkou těch vašich koaličních partnerů, paní ministryně.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní ještě dvě faktické poznámky. Za prvé pan poslanec Aleš Juchelka a potom paní ministryně Jana Maláčová. Pane poslanče, prosím, máte dvě minuty.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc. Já jsem to možná špatně pochopil. Já bych měl jenom dotaz prostřednictvím vás na paní poslankyni Aulickou, když tady říkala, že by tam do těch dětských skupin docházely i nemocné děti, proto ten zdravotnický personál. Protože pro ně máme třeba nějaké denní stacionáře. Jenom nějaký příklad toho, co za děti by tam tedy mělo být. Děkuji moc.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí na faktickou poznámku paní ministryně Jana Maláčová, zatím poslední přihláška. Prosím.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji. Já jenom ještě shrnu. Jde nám o systém, který bude dostupný pro rodiny. Jesle, které nově vzniknou, a dětské skupiny se na ně mohou do tří let transformovat, budou zejména pro děti do tří let. Od tří let by pak měly přecházet tyto děti do mateřských školek. Chceme investovat až 5 miliard korun z evropského národního plánu obnovy, tak aby obce mohly jesle vybudovat. A důležité je také, aby žádné dětské skupiny na tom příspěvku od státu netratily, to znamená, aby nekrachovaly.

Co se týká dotazu paní poslankyně Richterové, tak tam dochází k záměně povinného dalšího vzdělávání stanoveného zákonem a také k záměně změny kvalifikačního předpokladu. Důležité je, že kdo má profesní kvalifikaci chůva už teď, ten si dodělá jen tu nadstavbu, to znamená vybrané moduly. Ten, kdo je například učitelka nebo sociální pracovník, tak ten si udělá zkoušku se všemi moduly. Je to potom na něm, jestli navštíví celý ten kurz, nebo přistoupí rovnou ke zkoušce. To bude na volbě. Cílem je mít pravidelné průběžné vzdělávání pro pečující osoby a slibujeme si od toho, že se nám taky zvedne kvalita té péče v jeslích. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ještě jedna faktická poznámka paní poslankyně Olga Richterová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Já velmi děkuji za tu odpověď, vážená paní ministryně. To je totiž novinka. Vy jste řekla, že ten, kdo má absolvovaný ten kurz chůva v dětské skupině, že si dodělá jenom ty vybrané moduly. A to je přesně to, o čem se chci ujistit, že skutečně to budou tedy patrně ty dva dny vzdělávání, tedy ten takzvaný vybraný zdravotnický modul, a že tam tedy nebude ta zkouška, ta certifikace, ta chůva v jeslích. To je totiž ten další den a další peníze a další práce spousty lidí. To je ten modul. Na tom se shodneme, tak to je domluvené a asi rozumné. Ale ta moje otázka je na tu zkoušku, jestli po tom modulu bude následovat ta certifikace. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ještě jedna faktická - pan poslanec Čižinský. Prosím, máte slovo. (Poslanec Čižinský se dotazuje předsedajícího, zda může vystoupit v obecné rozpravě.) Ano, můžete. Jste jediný, prosím.

 

Poslanec Jan Čižinský: Já přece jenom ještě řeknu pár slov. Za několik týdnů začnou zápisy do mateřských a základních škol a dá se předpokládat, že rodiče budou mít větší tendenci dávat svým dětem odklad, dá se předpokládat, že nebudou stačit kapacity v dětských skupinách, mateřských školách a podobně. Pokud tady schválíme zákon, který nebude dávat jasnou perspektivu dětským skupinám, tak ty dětské skupiny bohužel v této chvíli budou mít tendenci tu činnost ukončit, protože když to bude jenom trochu zašmodrchané a nebudou si jisty tím, co je bude čekat, tak řešení pro mnoho z nich, kteří teď finančně krvácejí, a pomoc, která jim je připravována, bohužel není dostatečná, je to jenom poloviční pomoc, povede k tomu, že to nechají být.

Já se vlastně trošku divím, že tady není synergie mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí, Ministerstvem školství a Ministerstvem zdravotnictví a že vlastně je někdo schopen jít do toho rizika, že bude odpovědný za to, co nastane v září, že prostě ta místa nebudou a děti se do mateřských škol a do dětských skupin nedostanou. To mě překvapuje. A chci se tedy zeptat, jestli je možné, aby vznikla před třetím čtením jakási velmi jednoduchá mapa, jak to má ministerstvo zpracováno, kde jsou ty kapacity nejvíc potřeba. Tak jestli by bylo možné, aby to vzniklo před třetím čtením. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nemám žádnou další přihlášku. Rozhlédnu se ještě po sále. Končím tedy obecnou rozpravu. Táži se, zdali je zájem o závěrečná slova. Paní ministryně Jana Maláčová nemá zájem, paní zpravodajka Lenka Dražilová taky nemá zájem. Zahajuji podrobnou rozpravu a připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být vždy odůvodněny. Jako první vystoupí paní poslankyně Věra Kovářová a připraví se pan poslanec Aleš Juchelka.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěla bych se přihlásit ke svým pozměňovacím návrhům, které předkládám společně s kolegyněmi. Podrobné odůvodnění zaznělo v obecné rozpravě.

První pozměňovací návrh je veden pod sněmovním dokumentem 7822, podávám ho společně s paní poslankyní Markétou Pekarovou Adamovou a paní poslankyní Lucií Šafránkovou. Týká se toho, aby obce prvního typu, pokud nemají na svém území mateřskou školu zřizovanou obcí, mohly mít dětskou skupinu, tedy jesle, až do věku šesti let, tedy až do předškolní docházky.

Druhý pozměňovací návrh je veden pod sněmovním dokumentem 7823 a podávám ho společně s paní poslankyní Olgou Richterovou a paní poslankyní Lucií Šafránkovou. Týká se toho, že příspěvek od státu bude zahrnovat nejenom tzv. normativ na mzdy a platy, ale také další provozní náklady, tak aby tato zařízení byla ufinancovatelná. A to je vše. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí pan poslanec Aleš Juchelka a připraví se pan poslanec Jan Čižinský.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc, pane předsedající. Já po rozpravě se přihlašuji v podrobné rozpravě k pozměňovacím návrhům číslo 7832, 7834 a 7835, o kterých jsem hovořil v obecné rozpravě. Děkuji moc.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ano. A nyní vystoupí pan poslanec Jan Čižinský, připraví se pan poslanec Jan Bauer. Prosím.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji. Já se přihlašuji k pozměňovacím návrhům kolegyně Golasowské 7200, 7820, 78221 a 7804 a potom ke svým 7817, 7833, 7824. A ještě poprosím jenom jednu větu. Asi bych skutečně požádal paní ministryni, aby nějak zareagovala na to volání po těch datech, po těch číslech, kde jsou ty kapacity nejvíc potřeba.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Jan Bauer a připraví se paní poslankyně Olga Richterová. Prosím.

 

Poslanec Jan Bauer: Pane předsedající, já se tímto chci přihlásit ke svému pozměňovacímu návrhu, o kterém jsem hovořil v rámci obecné rozpravy. Je v systému zanesen pod číslem 7224. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní požádám o vystoupení paní poslankyni Olgu Richterovou a připraví se pan poslanec Pavel Růžička. Prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Já se tedy hlásím k pozměňovacímu návrhu 7261; potom 7262, to je ten věk, předkládáme s paní kolegyní Kovářovou; 7245, předkládáme s kolegou Třešňákem; 7395, zrušení povinnosti očkování na hepatitidu typu B, předkládáme nejenom s kolegou Třešňákem, ale i panem kolegou Vlastimilem Válkem. A pak se ještě hlásím, ať se můžeme rozhodovat v tom třetím čtení, k těm číslům 7265 a 7266 a ono se uvidí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí pan poslanec Pavel Růžička a připraví se paní poslankyně Markéta Pekarová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Růžička: Chtěl bych se přihlásit ke svému pozměňujícímu návrhu, který je veden ve sněmovním dokumentu 7604. Odůvodnil jsem ho v obecné rozpravě a týká se požární ochrany v objektech, kde jsou provozovány dětské jesle. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Jako poslední mám přihlášenou paní poslankyni Markétu Pekarovou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: K pozměňovacím návrhům, které jsou pod čísly 7209 a 7383, které předkládáme s kolegyněmi Kovářovou a Richterovou, už se přihlásila paní kolegyně, ale já tímto podtrhuji, že tyto pozměňovací návrhy jsou z našeho společného pera.

A já se ještě hlásím navíc k návrhu 7208, který se týká té věkové hranice, a je to jednoduché odůvodnění, je to zachování toho stávajícího stavu před touto novelou z toho důvodu, že ten se prokázal v posledních letech, kdy tento zákon tady máme v České republice, jako funkční a pro mnohé rodiny je zkrátka možnost výběru mezi tím, jestli dítě bude chodit navštěvovat školku, mateřskou školku nebo dětskou skupinu, nebo jak tomu budeme říkat, jestli jesle, nebo dětská skupina, je teď jedno, tak je prostě zásadní z mnoha důvodů, které tady opakovaně zazněly. Proto tento pozměňovací návrh jako alternativa k těm ostatním variantám, které tady máme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak to byla poslední přihláška. Ještě se rozhlédnu, zdali se nehlásí někdo další. Nikoho nevidím, takže končím podrobnou rozpravu. Táži se, zda má paní ministryně, paní zpravodajka zájem o závěrečná slova. Nemáte. A vidím, že tady nemám ani žádné návrhy na hlasování, takže končím druhé čtení tohoto návrhu.

 

Začneme další bod. Paní poslankyně Dražilová správně zůstává sedět. Jedná se o

Aktualizováno 7. 11. 2021 v 15:55.