(14.20 hodin)
(pokračuje Nacher)
Stejně tak - a je potřeba to podle mě obnažit, to jsou informace, které by měly zaznít, že to takhle tady bylo posledních pět voleb - stejně tak přepočet hlasů na mandát. Neustále se zdůrazňuje, že ANO stačilo na mandát 19 232, zatímco STAN musel v roce 2017 získat 43 693. Tak vám řeknu přepočet v roce 2006: ODS a ČSSD 23 364 a Strana zelených - a to je rekordman - potřebovala na mandát 56 081 hlasů, ještě o 13 000 víc než STAN.
Z toho vyplývá několik závěrů, dámy a pánové. První: jak jsem řekl, že všechny subjekty, které mají více než 10 % víceméně, vlastně více, získávají tady počet mandátů, to procento počtu mandátů je vyšší než jejich volební zisk.
Druhý závěr: že jsou volby, kdy všechny subjekty, co jsou v Poslanecké sněmovně, mají víc, než kolik získaly ve skutečnosti. To je zajímavé, když se na to podíváte, 2002, 2010, 2013. Když se podíváte do té tabulky, tak není žádná červená barvička. Všichni získali víc, než odpovídá volebnímu výsledku. To má dvě vysvětlení: za prvé, že byla celá řada subjektů, které neprošly přes 5 %, takže se více rozdělovalo, a za druhé, že ty volby byly vyrovnanější.
V momentě, kdy nějaký subjekt odskočí těm ostatním a je první v pelotonu, tak pak teprve nastávají situace, které my teďka tady řešíme. To je rok 2017, kdy odskočilo hnutí ANO, a to je rok 2006, kdy odskočila ODS a ČSSD. Já jenom, abychom si prostě řekli: toto je výsledek současného volebního systému.
Mimochodem, Strana zelených se ziskem větším o půl procentního bodu, než má třeba KDU-ČSL, jehož ctěný poslanec Marek Výborný tady teď mluvil, mělo v roce 2006 s tímto výsledkem 6 poslanců, KDU-ČSL, které mělo o půl procentního bodu míň, má teď 10. Prostě toto je výsledek volebního systému. Mimochodem, Strana zelených tehdy tu ústavní stížnost podala a ve stejné věci neuspěla.
Co z toho všechno vyplývá? Za nás, ať už budeme používat kvora, nebo matematické modely jakékoliv, tak v momentě, kdy tady bude 14 krajů, my neodstraníme tuhle elementární nespravedlnost, která tady prokazatelně - já jsem vám ji ve stručnosti, mohlo to být i delší, představil - je od roku 2002. Za nás jeden volební obvod je nejspravedlivější, nejpoměrnější - když jde o tu poměrnost - a nejsrozumitelnější.
To má být srozumitelné nejenom matematikům, statistikům, politologům, ale i občanům. Jak oni se v tom vyznají? Teď byl přepočet na kraje, teď bude přepočet zbytku na celostát a pak se to zase vrátí na ty kraje, pak bude zase nějaké jiné kvorum, a podobně. Ne, má to být přece pro ty lidi srozumitelné, aby to pochopili, aby si to mohli, kromě zbytků subjektů, které neprojdou přes 5 %, tak aby si to mohli dopočítat víceméně sami.
Stejně tak to tady naplní ten účel volby. Máme jednu Sněmovnu, jednu vládu, jednoho premiéra, tak nechť je to souboj, který jsem si nazval B, B, F, což nejsou Branky, body, vteřiny, ale Babiš, Bartoš, Fiala - podle abecedy, abyste se nerozčilovali - a bude to úplně jasné, kdo koho volí, bez nějakých matematických modelů a propočtů.
Proto my podporujeme v této chvíli - jakkoliv nezpochybňujeme ty dohody a někam to musí směřovat a asi někdo musí ustoupit - tak v této chvíli podporujeme jeden volební obvod, který nejvíce naplňuje srozumitelnost, spravedlnost a transparentnost. Děkuji vám za vaši pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane poslanče. S přednostním právem pan předseda Chvojka. Omlouvám se, naskočily mi dvě faktické - pan místopředseda Pikal a pan předseda Michálek, faktické poznámky. Tak si ještě musíte počkat, pane předsedo, chviličku. Tak, vaše dvě minuty.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Já budu velice krátký. Chtěl jsem jenom zareagovat na to, že by ten jeden volební obvod mohl odstranit veškeré nespravedlnosti. Ten fakt, že pokud máme volební klauzule, prostě vždycky nastane to, že se bude rozdělovat, že tady některé strany budou zastoupeny více poslanci, než by odpovídalo jejich procentuálnímu zisku, protože prostě tady máme zastoupení toho, že hlasy, které propadnou, tak ty mandáty stejně rozdělíme, nedáváme sem prázdné židle. Takže prostě tahle nespravedlnost tady v každém případě zůstane. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Pan předseda Michálek, faktická poznámka. Prosím.
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. My jsme se domluvili, že to tady bude stručné, ale jak je vidět, tak z toho začala standardní politická diskuze. Doplním Patrika Nachera. On zapomněl říct, že to je taky systém, o kterém si ANO myslí, že je pro něj nejvýhodnější, což je asi to základní, proč to tady řešíme. Pojďme se opravdu zamyslet spíš nad tím, než volit nejvýhodnější systém, který je výhodný pro strany jednoho muže, které nemají demokratické základny v krajích a staví na tom, jako to mají na Slovensku - že tam je jeden člověk v čele, který si potom sestavuje ty kandidátky - pojďme se zaměřit na to, že skutečně opravíme to, co nám vytkl Ústavní soud, a nebudeme tam přilepovat žádné výsledky lidové tvořivosti v Poslanecké sněmovně. Ústavní soud kraje nezrušil.
A taky bych chtěl varovat proti nápadům, které se tady objevují, že snad těch zbylých 50 mandátů, které se nepodaří rozdělit na celá čísla, se bude rozdělovat na stranickém vedení podle nějakého seznamu. Opravdu pokud tady bylo vyřčeno Ústavním soudem, že systém přerozdělování mandátů je nespravedlivý, tak nesnažme se to vyřešit tím, že se zavede ještě nějaká větší nespravedlnost a že místo občanů ve volbách budou volit kandidáty, kteří se dostanou do Sněmovny, stranická vedení. To si myslím, že je velmi nedemokratické.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Pan předseda Chvojka.
Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane předsedo. Já jsem si taky myslel, že to bude kratší, ale na druhou stranu je to zase natolik závažná věc, že každý z poslaneckých klubů má tendenci si k tomu něco říct. V tom případě si chci říct i něco já za ČSSD.
Za prvé budu reagovat na výtky na Ministerstvo vnitra, které tady vznesl kolega Výborný, prostřednictvím vás, pane předsedo. Já si myslím, že to, že Ministerstvo vnitra předkládá zákon ve dvou variantách, není nic, co by nebylo obvyklé. Není to časté, nemáme to tady každý týden, ale zároveň těch zákonů, které byly předkládány minimálně například v některých paragrafech variantně, pamatuji docela dost.
Za druhé, proč by to měl být zbytečný návrh? Ministerstvo vnitra přece muselo reagovat na nález Ústavního soudu. Ministerstvo vnitra, potažmo vláda, nemohla vědět, jak se tady ve Sněmovně postavíme k tomu původnímu poslaneckému návrhu. To znamená, Ministerstvo vnitra za mě jako za poslance, teď ani ne za stejného člena strany jako ministr vnitra, reagovalo naprosto správně, to znamená, muselo nějakým způsobem akceptovat nález Ústavního soudu. A pokud Ministerstvo vnitra chtělo jako garant voleb, abychom v říjnu měli volby, tak předložilo naprosto správně, byť ve dvou variantách, návrh zákona.
Navážu na Patrika Nachera, byť si uvědomuji realitu, praxi a pak si uvědomuji teorii. Realita a praxe je taková, že prostě - a říkal jsem to ve čtvrtek a říkal jsem to i do médií - jeden obvod, představa jednoho obvodu, je otázka, která je teoretická, prakticky je politicky mrtvá, protože musíme najít shodu nad touto otázkou jak ve Sněmovně, tak v Senátu, shodu naprosto stejnou nad stejným zněním. To prostě v Senátu nenajdeme, tudíž nemá cenu se bavit o tomto více nebo jinak, než je teorie. Na druhou stranu, i teorie může být zajímavá. ***
