(13.10 hodin)
(pokračuje Valachová)
Nevím, jestli tito lidé píší některým poslancům, kteří tady mluvili přede mnou, možná ne. Já jsem se rozhodla, že jenom stručně, protože ty dopisy jsou většinou velmi dlouhé, ale opravdu velmi stručně řeknu, s čím se na mě jedna z takových pozůstalých obrátila. Možná to některé předřečníky překvapí, ale požádala mě - a já se podle toho budu chovat - abychom udělali všechno pro to, abychom zamezili šíření COVID-19 včetně omezení pohybu a včetně omezení práv nás všech. Takže opravdu jenom velmi stručně. Možná vás také překvapí rychlost a dynamika toho příběhu, protože to je také jeden z důvodů, proč možná někteří podceňují situaci v České republice a myslí si, že nějakým politikařením nebo výměnou rádoby zajímavých glos tady na plénu Sněmovny něčemu pomohou.
"V sobotu 13. 12. (správně 13. 2.) jsem večer mluvila telefonicky s mojí mladší sestrou Marcelkou. Cítila se unavená, neměla chuť k jídlu a měla zvýšenou teplotu. Pojala jsem podezření." Zkracuji to. "V neděli 14. 12. (správně 14. 2.) jsme nechali sestru na infekční klinice, byla covid pozitivní. V pondělí 15. února mi sestra dvakrát během dne volala mobilem, byla spokojená, jaké je tam pěkné, nové prostředí a vlídný, ochotný personál - 15. 2. Ve čtvrtek 18. 2." - to je několik dní - "jsem ráno volala v 8 hodin, lékař byl k dispozici, v 10 hodin mi řekl, že nemá pro mě dobrou zprávu. Stav se zhoršil a je to otázka hodin. Na můj zoufalý dotaz, zda můžeme sestru navštívit, doslova řekl: 'Můžete se přijít rozloučit.' Synovec si ji pohladil po vlasech a s pláčem se rozloučil. Byla to první hodina u jejího lůžka. Já jsem zůstala. Za ty tři hodiny, co jsem stála u spící sestry, se mi promítl celý náš společný život. Cestou domů z nemocnice jsem ještě telefonicky mluvila s primářem o celkové situaci. Volal mi z domova a slíbil, že domluví s lékařkou ve službě, že jí budu volat kolem 22 hodiny s dotazem, jak se sestře daří. Na závěr řekl: 'Jsme už traumatizovaní, jak pacienti odcházejí a rodiny truchlí.' Všem jsem jeho prostřednictvím vyjádřila poděkování a obdiv za jejich vyčerpávající práci. Věřili jsme, doufali, že to sestra přece jen rozdýchá. V 19.15 zazvonil telefon a na druhé straně paní doktorka řekla: 'S lítostí vám musím sdělit smutnou zprávu.' Jsme zdrcení, zoufalí, nešťastní. Koronavirus "- teď už tady cituji slova pisatelky - "mi zabil sestru a my jsme jen bezmocně sledovali její marný boj."
A teď ta koncovka - podotýkám, že jsem to hodně zkrátila, kolegové, je to na šest stran: ať vláda vyhlásí maximální omezení pohybu a současně maximální finanční podporu na přežití. Kdybych mohla promluvit v hlavních zprávách, tak bych popsala, jak zoufalé je přicházet o člověka. Lidský život je křehký a musíme udělat vše pro to, aby se tato zkáza dál nešířila.
Děkuju. (Potlesk z lavic ČSSD, ANO a z vládní lavice.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. S faktickou poznámkou v reakci na toto vystoupení se přihlásil pan poslanec Volný. (Hučení v sále.)
Děkuji. Ještě přečtu omluvu. Pan poslanec Nacher se omlouvá z dnešního jednání z důvodu nemoci. Prosím.
Poslanec Lubomír Volný: Prostřednictvím pana předsedajícího, paní kolegyni Valachové, i celému sálu, takto smutných příběhů se od počátku koronavirové krize událo v České republice 19 000. Takto smutných příběhů ve stejně velkém Bělorusku se událo 1 900. Takže tato dáma, tato sestra nemusela zemřít, pokud bychom se chovali stejně jako v Bělorusku. A k tomu, abych já mohl zodpovědně posoudit tento velice smutný a bolavý příběh, je to, že bych potřeboval vědět, jestli ta sestra, o které jste tady tak hezky mluvila, dostala Isoprinosine a jestli dostala Ivermektin. A jestli nedostala ani jeden z těchto léků, tak jí někdo vzal 80procentní šanci na přežití. A ten někdo by se měl zodpovídat.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já znovu požádám o přestávku. Nicméně pokud se již nikdo další do rozpravy nehlásí, tak bych v tuto chvíli také rozpravu ukončil. A pak se případně zeptám, jestli bude zájem o závěrečná slova. (Probíhá dezinfekce řečnického pultíku a mikrofonu.)
Děkuji. (Zní gong.) Ještě seznámím Sněmovnu s omluvenkou. Pan ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga se nám omlouvá z pracovních důvodů. Nyní se zeptám, jestli je ještě zájem o závěrečná slova po obecné rozpravě ze strany pana ministra nebo pana senátora. Není tomu tak.
V tom případě přistoupíme k hlasování podle § 97 odst. 4 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Já jsem již dříve zagongoval, takže poslanci se scházejí. Ještě zagonguji jednou. Samozřejmě dám čas všem dorazit, protože není potřeba, abychom zde seděli v této situaci namačkáni na sebe, takže naprosto chápu, že musejí kolegové dorazit i ze vzdálenějších míst.
Je zde žádost o odhlášení. Všechny vás odhlásím. Prosím, abyste se znovu přihlásili svými kartami. Podotknu, že k přijetí následujícího usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců. (Hluk v sále.) Je zde ještě nějaký problém s hlasovacími zařízeními? Nebo ne? Vidím, že kolegové ještě dorážejí do sálu.
Pan předseda Bartoš? Nefunguje hlasovací zařízení? (Ano.) Tak já odhlásím ještě jednou všechny. Prosím, zkuste se znovu přihlásit svými kartami. Pokud by byl nějaký problém... (Rozruch v sále.) Tak asi máme problém se zařízením. Já tady odhlašuji zuřivě, jak to jde.
Tak budu muset vyhlásit technickou přestávku, protože se nám zaseklo minimálně zobrazovací zařízení. Takže vyhlašuji technickou přestávku v tuhle chvíli na dvě minuty do 13.20. Podíváme se na to. Pak vás budu hned informovat o tom, jestli je problém dlouhodobějšího charakteru.
(Jednání přerušeno ve 13.19 hodin.) ***
