(17.30 hodin)
(pokračuje Valachová)
Většina našich škol je v tuto chvíli uzavřená a děti, žáci, studenti se vzdělávají distančním způsobem. Podotýkám, to není totéž, co on-line. Jenom část dětí, žáků a studentů má zajištěnou výuku on-line, to znamená to, co si všichni asi představíme po laicku z hlediska vzdělávání, tedy u počítače skrze video a zvuk, tak toto samozřejmě stále, byť je to rok, na území celé České republiky neplatí. Jsou regiony a obce a školy, které se i po roce spoléhají na prostou výměnu písemného zadávání úkolů.
Je jasné, že situace z hlediska uzavření škol a práva na vzdělání dětí je absolutně odlišná od jara a že rok výpadku prezenčního vzdělávání už má a musí mít zásadní vliv na kvalitu vzdělávání našich dětí, nemluvě o absenci sociálních a běžných lidských, kamarádských kontaktů a samozřejmě klimatu třídy a školy, to, co všichni víme, že dělá školu školou, a na rovinu, přičteno k tomu vědomosti naplňuje to, čemu říkáme vzdělávání.
Důležité je také říct, že zcela vynulováno je neformální vzdělávání nebo také volný čas a pedagogika v rámci volného času. Ani v tomto ohledu neexistuje nějaký konkrétní plán, jak vrátit naše školy, vzdělávání našich dětí k normálu.
Ačkoli za chvíli představím návrh, jak bychom měli a museli podle mého soudu již začít postupovat pro postupný návrat dětí do škol a obnovení vzdělávání prezenční výuky, pokládám za poctivé, aby na půdě Poslanecké sněmovny při debatě o prodlužování nouzového stavu po pravdě zaznělo, jaká je situace v doposavad otevřených školách, zejména tedy v mateřských školách a ve speciálních školách, ale také v případě základních škol, které jsou doposavad otevřeny, ať se jedná o první nebo druhé třídy nebo malotřídní školy, to znamená malé základky, chcete-li, do 15 dětí maximálně v rámci prvního stupně základní školy.
Pokládám za důležité poctivě uvést z dostupných statistik ÚZISu, tedy renomované a bezpochyby kompetentní instituce, že grafy, které jsou tímto ústavem zpracovány, jasně ukazují, že u dětí navštěvujících mateřské školy, tedy většinou věk do pěti let, je aktuálně největší počet nových případů nákazy koronavirem za celou dobu epidemie. Obdobná je situace u žáků základních škol, které v současnosti mají prezenční výuku. Počet nových případů je sice menší než v mateřských školách, ale rovněž aktuálně roste a dosahuje maxima za celou dobu epidemie. Naopak u starších žáků základních škol, které mají v současnosti distanční výuku, je situace stabilizovaná, v grafu ÚZISu, který je tady zveřejněn, je uveden příklad žáků ve věku 13 let.
Co z toho plyne? Plyne z toho to, že chceme-li být poctiví z hlediska návratu našich škol a práva na vzdělání našich dětí do normálu, musíme za prvé z hlediska aktuální epidemiologické situace zareagovat na situaci v otevřených školách jak z hlediska bezpečnosti pedagogických i nepedagogických pracovníků, tak samozřejmě dětí a zajistit systémově na území celé republiky dostatek ochranných pomůcek, také dostatečné kvality, nikoli pouze, jak bylo dnes avizováno v rámci tří nejpostiženějších okresů, v rámci území republiky, v rámci regionů Královéhradeckého a Karlovarského. Toto je podle mého soudu dluh. A je jasné, že toto musí být napraveno. Ruku v ruce je potřeba začít už krok po kroku se znovuotevíráním škol, které, jak říkám, po roce samozřejmě je nutné otevřít a vrátit vzdělávání do normálu.
Mám obavu, že zcela zbytečně se opomíjí řekněme vlastní iniciativa našich škol, to znamená ty, které v tuto chvíli otevřené jsou, samy ze své iniciativy hledají cesty po komunikaci s žáky, s rodiči, s učiteli, jak zajistit vyšší bezpečnost, snížit riziko karantén, opakování karantén, výskytu COVID-19 a opravdu udržet prezenční výuku v kvalitě a způsobu, jak jsme všichni zvyklí a jak si samozřejmě jako rodiče či prarodiče přejeme. Tyto iniciativy jsou ovšem dílčí. Týkají se nějaké části, například soukromých škol. Jiná situace je v Praze, jiná situace je v okrajových regionech republiky. Jsou tedy zde malotřídní školy, které v rámci iniciativy, kde se organizují již několik měsíců, zahajují testování, šetrné testování, jak říkám, po komunikaci a souhlasu rodičů v domácích podmínkách na základě testů, které v tuto chvíli používá Rakousko.
Chci samozřejmě všem těmto školám, ředitelům, učitelům i žákům poděkovat za tuto jejich snahu. Nicméně se domnívám, že my jako stát a Sněmovna bychom měli zareagovat tím, že všechny tyto dobré příklady, které v praxi fungují a zajišťují prezenční bezpečné vzdělávání dětí a otevření škol, bychom měli přenést na celostátní úroveň a zajistit systémové obnovení prezenční výuky nejprve na základních školách, potom u závěrečných ročníků středních škol a učilišť a potom dále.
Dovolím si tedy přednést z debat s malotřídními školami, učiteli, řediteli škol, rodičovskými iniciativami, ale také organizacemi studentů, se školskými odbory, zástupci učitelských spolků, občanskými výzvami plán, který je diskutován, který nalézá u nich podporu a kterým bychom se mohli inspirovat v nejbližších krocích a už na nic nečekat. Nejvíce totiž všechny unavuje a táhne do deprese to, že se nic neděje a že nejsou součástí žádného řešení, že by se věci, v tomto případě vzdělávání, vracely k normálu a mohly se vrátit k normálu.
Podle iniciativy malotřídních škol nic nebrání tomu, aby od 15. února tyto malé školy - podotýkám základní školy na prvním stupni, které mají průměrně 25 dětí a ne více jak 75 dětí a je jich pod tisícovku na území celé republiky - postupně obnovily prezenční vzdělávání za předpokladu pilotního testování. Podotýkám, řada těchto škol je už zahájila nebo je zahajuje v nejbližších dnech. Je to systém, kde ředitelé pravidelně komunikují s rodiči a jde o malé obce.
Na této skupině škol je možné vyladit citlivost testování vůči dětem, komunikaci s rodiči, učitelkami a učiteli. Malotřídky dokončují v těchto dnech anketu mezi rodiči, podle návrhu rodiče udělají test doma, ve speciální obálce ho dítě odevzdá před vstupem do školy. Tím je vyřešena i citlivost osobních údajů i maximální pečlivost a opatrnost v bránění šíření koronaviru. COVID-19 je tu totiž bohužel stále s námi a mutuje. Tak postupují i na školách v Rakousku.
Naše epidemiologická situace je aktuálně horší. Umožňuje alespoň zahájení pilotáže testování u menšího počtu škol a nový návrh pro přístupnost škol vzhledem k již ročnímu výpadku prezenčního vzdělávání dětí. Otevřením malotřídních škol současně zpřístupníme spravedlivě vzdělání dětem, které leckdy i po roce, jak už jsem ostatně hovořila, kolegové a kolegyně, v malých obcích a okrajových nebo horských částech republiky nemají zajištěnou konektivitu nebo technické vybavení pro on-line výuku nebo mají objektivně ekonomicky horší podmínky. Právo na vzdělání dětí nesmí být jen na papíře, zvláště když se ten papír jmenuje Listina základních práv a svobod.
Do 15. února je možnost zajistit ochranné pomůcky, respirátory a další, vhodné a šetrné testovací sady a další potřebné materiály pro první fázi nejen směrem k dětem, ale také pedagogickým a nepedagogickým pracovníkům ve školách.
Přednostní pozornost z hlediska pátého kroku je třeba věnovat v podstatě od jara otevřeným mateřským školám. Učitelky zde píší na všechny strany - myslím, kolegové a kolegyně, že také vás oslovují, ale nikoho ho to už v tuto chvíli příliš nevzrušuje, a ten cynismus mě až děsí - diagnostickým a výchovným ústavům, dětským domovům, školským poradenským zařízením a také speciálním školám a samozřejmě také později otevřeným prvním a druhým třídám. ***
