(12.40 hodin)
Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně, vážená vládo, já bych chtěla podpořit tento návrh, protože jsem přesvědčena o tom, že zvýšení příspěvku k nemocenské za karanténu nebo případnou nemoc v důsledku COVID-19 je správná cesta - samozřejmě nikoliv jediná, ale správná cesta - jak zajistit, abychom byli schopni uvést zemi zpátky do normálu a abychom zajistili bezpečí, v tomto případě zaměstnanců a zaměstnankyň.
Chci ale připomenout, že nejde jenom o to, abychom odstranili trestání za nemoc, které tedy zvláště v dobách pandemie pokládám za absolutně nepřijatelné. I když přisvědčuji svému předřečníkovi, že ano, souvisí to vůbec celkově s přístupem k tomu, jak máme zajištěnou v České republice nemocenskou, řekněme i mimo pandemii. Ale nechci se vracet k této debatě o obnovení nemocenské od prvního dne, ač si myslím, že tato věc nám právě v boji s pandemií pomáhá, a bylo by to určitě horší, kdyby tomu tak nebylo.
Nicméně současně chci přisvědčit předřečníkům - a budu se do určité míry opakovat, nicméně to tady chci znovu zdůraznit na Poslanecké sněmovně - že samozřejmě aby fungovaly věci na tisíc procent a boj s pandemií byl účinný, jenom zvýšení nemocenské nám nepomůže. To je otázka důstojnosti v nemoci, otázka toho, aby lidé dodržovali opatření, nebáli se hlásit kontakty. Ale ruku v ruce s tím musí jít testování, bezpečí na pracovištích, zajištění ochranných pomůcek, úprava počtu zaměstnanců na pracovištích. Zkrátka tyto věci musí fungovat ruku v ruce.
Chtěla bych trochu povzbudit naše ministry, jak Ministerstvo průmyslu a obchodu, tak Ministerstvo práce a sociálních věcí, v tom, abychom po roce pandemie byli na naše provozy, podniky a firmy - protože průmysl se od jara v podstatě nezastavil - v tomto trochu přísnější z hlediska bezpečí zaměstnanců a zaměstnankyň na pracovištích. Můžeme si říkat dobré příklady, jako je Škoda Auto nebo Třinecké železárny. Jsem samozřejmě na tyto naše podniky hrdá, včetně toho, jak přistupují dneska firemní kultury k ochraně a bezpečnosti práce právě v době pandemie. Děkuji jim za to. Nicméně nelžeme si, poslanci a poslankyně, že takto to funguje ve většině našich provozů, firem, směnných provozů, podniků. Není to tak. Bavíme se o tom při každém prodlužování nouzového stavu. Na nás jako na poslance a poslankyně se obracejí lidé, kteří nám popisují, čemu čelí. Upozorňují nás na to měsíce Českomoravská konfederace odborových svazů, ale také odborové svazy zdravotníků či Česká lékařská komora. Neměli bychom se tvářit, že tyto jejich varovné signály jsou nepravdivé, a nechat se unášet pouze dobrými příklady těch našich poctivých firem, které bezpečnost práce v době pandemie nepodceňují.
Chci vám jenom přečíst komentář stran zaměstnanců, který jsem dostala právě při projednávání tohoto bodu. Byla to reakce na moje předřečníky, kteří právě na takovouto praxi ve fabrikách upozornili. "Situace je ještě horší, a to včetně zastrašování, abychom nechodili na testy. Jen tři až pět dnů doma, než opadnou horečky, a pak hajdy zpátky k pásu či do pokladny supermarketu. Živnostníci krachují a velký průmysl jede dál, jako by se nechumelilo."
Chtěla jsem vám to takto přečíst, protože si myslím, že něco pravdy na tom bude. A je pravda, že týden od týdne slyším o takovýchto praktikách více a více. Proto vás chci, poslanci a poslankyně, vyzvat, abychom kromě zvýšení nemocenské v karanténě tak, jak je nyní projednáváno, a je to správný krok vlády, přistoupili také k tomu, abychom po roce dali jasná pravidla pro bezpečnost na pracovištích v době pandemie a zaměstnancům toto zaručili.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tady mám jednu faktickou poznámku. Vystoupí poslankyně Tereza Hyťhová a pak se připraví s přednostním právem předseda KDU-ČSL Marian Jurečka. Tak prosím, dvě minuty.
Poslankyně Tereza Hyťhová: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Jenom v krátkosti bych chtěla říct naše stanovisko za hnutí Trikolóra. My tento návrh nemůžeme podpořit, a to z důvodu toho, co tady již přednesl můj předřečník z ODS pan Beitl, který to v podstatě řekl naprosto přesně. Tento návrh je naprosto diskriminační. Možná může - to neříkám, že nemůže - být pro někoho motivací zůstat doma za 370 korun navíc. Neříkám, že to pro nikoho motivací být nemůže. Ano, může. Ale na druhou stranu si myslím, že to ani nikoho nezachrání, a už vůbec ne naše živnostníky a podnikatele. Protože na ty se tady úplně zapomíná.
Kdyby se otevřely provozovny, kdyby se otevřely restaurace, kdyby se mohly a dodržovaly se striktní hygienická nařízení, tento zákon tady v podstatě ani nemusíme mít. Ale stát raději zaplatí necelých 400 korun za jeden den člověka v karanténě místo toho, aby umožnil našim živnostníkům a podnikatelům pracovat, i přesto, že by dodržovali striktní hygienická nařízení.
Navíc tento návrh je naprosto diskriminační, protože se jedná pouze o lidi v karanténě s covidem. A co ostatní lidé, kteří jsou na nemocenské a mají úplně jinou nemoc, jsou nemocní, takže ti nedostanou nic. Tady se jedná pouze o lidi, kteří jsou doma s covidem.
Takže tento návrh nepodpoříme a opravdu bych šla spíše cestou toho, jak pomoci tomu, aby se živnostníci mohli postavit na svoje nohy na vlastní riziko. A věřím, že by tato hygienická nařízení dodržovali. (Předsedající upozorňuje na čas.) Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní jako poslední v obecné rozpravě, zatím přihlášený s přednostním právem, je předseda KDU-ČSL Marian Jurečka. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, vážený pane předsedající. Pane premiére, paní ministryně obě dvě a pane ministře, kolegyně, kolegové. Musím říct, že jsem rád za KDU-ČSL, že tady konečně tento návrh je. Protože na co dlouhodobě poukazujeme je, že nelze oddělit jenom část restrikcí, omezení, a zapomenout na část motivací a určité zpětné vazby a ptát se na to, jak se lidi s restrikcemi vypořádávají. A zdali by celá situace nebyla výrazně efektivnější a celkově ve svých nákladech úspornější, kdyby takováto motivace tady byla daleko dříve.
Můžeme se bavit o parametrech, bude tady debata o pozměňovacích návrzích, jestli se to prodlouží, nebo neprodlouží na 14 dnů a podobně. To je k debatě. Ale z mého pohledu je potřeba se také bavit o tom, jakým způsobem to řešit v otázce přístupu k zaměstnavatelům. I to je důležité tady otevřít a vláda by na to měla reagovat. Protože nestačí jenom tento krok, protože ty věci spolu souvisí. Jedna věc je dát šanci člověku, rodičům, lidem, aby byli zodpovědní a zůstali doma. Druhá věc je podívat se na to, co to znamená pro zaměstnavatele.
Věřím tomu, že když se tyhle věci propojí a když vláda bude dobře pracovat s daty, ale i se zpětnou vazbou, jsme schopni daleko rychleji, efektivněji, bez nutnosti rozsáhlých restrikcí přispět k tomu, že celkové počty přenosů nakažených budou výrazně klesat. To je rozdíl v úspěchu, který vidíme v jiných státech kolem nás, že pochopili situaci těch lidí - že nemůžu chtít po rodiči, který je sám, aby zůstal doma v rámci karantény nebo v rámci toho, že mají doma covid nebo jeho děti, a ten člověk přijde o 40 % svých příjmů. Známe rodiny, že se to rozfázuje a jsou doma třeba tři čtyři týdny, protože postupně se děti mezi sebou nakažují, a mají problém tito lidé, obrovský problém. Máme i rodiny, ty příběhy mám, které covid už mají třeba podruhé za poslední čtyři měsíce. To není sranda, to není legrace.
Takže mě hrozně mrzí, že to, po čem jsme volali - a my i Piráti jsme ten návrh předkládali už dříve, aktivně jsme ho podporovali, jenom bych chtěl znát odpověď od členů vlády - proč jste tohle neudělali dřív. Vždyť to byla zkušenost i z první vlny, říkali jsme to. Proč to tady nebylo v listopadu nebo v prosinci? Myslím si, že celkové náklady, které nás každý den stojí jeden a půl miliardy korun - budeme to platit my a naše děti - mohly být daleko nižší. A mohli jsme v té situaci být už dneska, která mohla být daleko lepší.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní se rozhlédnu, zdali ještě někdo v obecné rozpravě. Nikoho nevidím, takže obecnou rozpravu končím. Táži se, zdali je zájem o závěrečná slova po obecné rozpravě. Tak, paní ministryně. A paní zpravodajka má potom taky zájem? Nemáte, až potom, dobře. Prosím. ***
