(16.50 hodin)
Poslankyně Helena Válková: Já se budu snažit zkrátit tohle úvodní slovo v tom smyslu, že si myslím, že i když můžeme mít jiné názory, tak je můžeme prezentovat způsobem, který odpovídá vyspělé politické i právní kultuře, o které občas tedy zapochybuji, ale většinou jsem o ní přesvědčena, že existuje i v České republice. My jsme pozvali Daniela Landu i teď 2. února na jednání petičního výboru, aby nám už ta konkrétní opatření a konkrétní formy spolupráce, které nabízí, představil. A on reprezentuje část té veřejnosti, která je velmi nespokojena. Takže demokracie má i tyto tváře.
K čemu jsem ale chtěla vystoupit a na co jsem se připravila, je výklad, krátký, ale doufám, že srozumitelný, potřeby mít nouzový stav. Protože i o tom existují různé fake news, fámy, a je mi líto, ale úplně zavádějící nepravdivé informace z oblasti práva nebo z takzvaných kvazi právníků, čímž myslím ty, kteří si přečtou jenom text ustanovení, ale nechápou souvislosti.
Omezení základních práv a svobod je možné, ale je přesně stanovené v Listině základních práv. Pokud to přímo umožňuje Listina - je to článek 4 odst. 2. - meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou upraveny pouze zákonem. A samozřejmě řada článků Listiny uvádí, je-li to v demokratické společnosti nezbytné, může zákon omezit toto právo z důvodu - a tam jsou ustanoveny potom i ty konkrétní limity, které umožňují ta práva a svobody omezit.
V době nouzového stavu, kterým je tedy ústavní zákon z roku 1998, číslo 110, o bezpečnosti České republiky, tak najdeme v článku 6 odst. 1: Současně s vyhlášením nouzového stavu musí vláda vymezit, která práva stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají. Podrobnosti potom stanoví zákon.
Přeskočím další část své analýzy. Ale v případě, kdy jsme v pochybnostech, který orgán má jakou kompetenci, tak zákon odkazuje v článku 6 odst. 1 zákona o bezpečnosti České republiky na krizový zákon, který potom vymezuje ty konkrétní orgány. Jinými slovy řečeno, v případě sporu orgán krizového řízení, který má danou věc rozhodovat, tak ten návod na to najdeme v krizovém zákoně. Čili vidíte, že tedy ústavní zákon o bezpečnosti, Listina a krizový zákon.
A když to shrnu, tak my opravdu smíme v České republice - a je tomu dobře, říkám to jako vaše kolegyně, poslankyně, právnička, zmocněnkyně pro lidská práva - je dobře, že máme tyhle pevné mantinely a že smíme omezit základní práva a svobody jenom výjimečně a v podstatě jenom za nouzového stavu. Protože i když zákon o ochraně veřejného zdraví stanoví hodně možností a restrikcí - někdy mám takové pochybnosti, že už je to omezení na hranice ústavnosti - tak ho zásadně nelze vykládat tak, že by umožňoval omezit základní práva a svobody rozhodnutím ministra. Navíc ve vyhlášeném nouzovém stavu je třeba primárně postupovat podle kompetencí založených v krizovém zákoně.
Čili skončila bych svoje vystoupení, doufám krátké, tím, že opravdu potřebujeme co nejrychleji předložit ten balíček, který jsme také slíbili, řekněme, bezpečnostně-krizový, který by novelizoval ustanovení toho zákona krizového. Bezpečnostního částečně, protože tam se o tom vedou ještě spory. Ale rozhodně ta novelizace je potřebná i proto, abychom nemuseli využívat těch instrumentů, které máme k dispozici teď, které jsou těžkopádné a které na takovouhle situaci nepamatovaly.
Ještě poslední věta. Vezměte si, že my musíme používat tu dikci "nebo jiného nebezpečí". Protože ten zákon o bezpečnosti je koncipován jako řešení následků živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod. A my se musíme vejít pod to "jiné nebezpečí". Čili to není opravdu vhodná právní úprava.
V závěru bych chtěla říci, že samozřejmě jako členka mandátového a imunitního výboru také budu navrhovat projednání této věci ne z důvodu nějakého exemplárního potrestání, ale z důvodu prevence. A i pro veřejnost, aby věděla, že žádnému na tomto pultíku - ať cokoliv řekneme, tak jsme chráněni imunitou - ale žádnému poslanci by úplně bez trestu, a teď nikoliv v tom trestněprávním smyslu slova, ale z hlediska právě možnosti mandátového a imunitního výboru, neměla projít chování, která ohrožují například i průběh tohoto dnešního setkání.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Další v pořadí vystoupí paní poslankyně Kateřina Valachová jako poslední zatím přihlášená do rozpravy. Faktické poznámky nejsou možné. Prosím.
Poslankyně Kateřina Valachová: Děkuji, pane předsedající. Já vystupuji jenom právě proto, že nejsou faktické poznámky možné, a chci zareagovat na některé věci, které tady zazněly, a neslyšeli jste na ně odpovědi ani vy, kolegové a kolegyně, ale také samozřejmě prostřednictvím pana předsedajícího všichni, kteří nás sledují. A pokládám to za poctivé.
Jednak je to otázka aktuální výzvy malotřídních škol na znovuotevření malotřídních škol z toho důvodu, že tyto malotřídní školy mají velmi malé počty žáků, tudíž můžeme uvažovat o tom, že by byla možná prezenční výuka za určitých epidemiologických opatření. Navíc víme, že malotřídní školy jsou velmi často v malých vesnicích, v malých obcích. Máme tam problémy s konektivitou, ale také s technickým a materiálním vybavením stran například rodin, které mají více dětí. Máme další problémy s organizací výuky. Takže z hlediska rovného přístupu ke vzdělání a práva na vzdělání dětí by určitě bylo namístě tuto výzvu malotřídních škol vyslyšet.
A já chci jenom říct, že školský výbor svolal mimořádné jednání. Budeme, kolegové a kolegyně, jednat zítra. Zástupci této výzvy tam jsou přizváni, takže budou slyšeni. A je také přizvána paní hlavní hygienička. Pan ministr zdravotnictví ji uvolnil, takže mu samozřejmě chci poděkovat. A také zástupci Ministerstva školství. ***
