(11.20 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Ale já si myslím, že to ohánění se lidem nebývá přesné. Jako si myslím, že italský lid neklade ty otázky, tak jak to říká Matteo Renzi, tak si myslím, že ani nemá pravdu předseda Petr Fiala, když tady řekl, že spoustě lidí dnes vadí to, že tady musí žít 200 dní v nouzovém stavu. Já si myslím, že lidem vadí úplně jiné věci. Oni ani nevědí, co to je legislativní většina, že se nezabývá tím, co to je nouzový stav. Lidem vadí ta situace, ta nejistota, ty nemocnice, to, že musí chodit s rouškami. Tohle jim vadí. Ale že by diskutovali nouzový stav a to, jestli je ho potřeba, nebo ne, to si myslím, že není předmětem normální lidské debaty. To je falešný problém. Prostě tahle věta pana Fialy, že prostě spoustě lidí vadí 200 dní v nouzovém stavu, je zhruba stejně pravdivá jako věta Mattea Renziho, že lid italský chce otázky, na které nedostává odpovědi, a proto je vláda k ničemu. Tyhle otázky, tyhle odpovědi dneska nemá vlastně žádná vláda.
Vy tady opakujete, že ministr zdravotnictví, anebo že vůbec vláda není schopna předvídat, že pro řadu lidí se dneska přesně neví, co bude za měsíc. A ptáte se tedy ministra zdravotnictví, aby to pravděpodobně namaloval nějak přesněji. Obávám se, že on toho nebude dneska schopen. On nebude schopen vám říci, co bude za měsíc, co bude za dva měsíce. Žádná vláda, ani kdyby tady byla, dovolím si tvrdit, by nebyla zřejmě schopna dát více jistoty lidem v této zemi, stejně jako to není schopna dát ani v Itálii, ani v těch dalších zemích. To je bohužel situace, ve které jsme, nový typ nejistoty, ve kterém se pohybujeme. A je to těžké pro asi všechny vlády. A dokonce si vezměte, že i státy, o kterých si myslíme, že jsou velmi efektivně spravované a které jsou velmi konsolidované z hlediska administrativy, jako Švédsko a podobně, tak ty vlády jsou často taky v situaci, kdy se omlouvají lidem za to, jak se jim nedaří, jak nedokážou odhadnout situaci a jak se dopouštějí chyb. Protože je pravda, že se jich dopouštějí všichni, protože jsme před měsícem nevěděli, co bude dnes, nevěděli jsme o britské mutaci a brazilské mutaci, nevěděli jsme ještě před nedávnem o tom, jak je to vážné. Ta situace se takhle mění za pochodu.
Takže mně normálně lidsky připadá, že v této chvíli by tady ani neměla být nějak velká bariéra mezi opozicí a koalicí, protože jsme v tom skutečně všichni, a že by tady vlastně měla vznikat spíše dohoda. A jakkoliv řadu těch věcí, které jste zmínili, je třeba diskutovat, tak je jich tady dneska na tom stole příliš mnoho, protože těch věcí je moc. Legislativa se nedá upravovat tak rychle, ani to není tak jednoduché, abychom neudělali víc chyb než užitku. Ale to, co teď potřebujeme, je prostě prodloužit ten nouzový stav z důvodů jednoduchých, praktických, které tady byly víckrát vyjmenovány. Já znám některé vaše výhrady, vím, že někteří mluvíte o výběrových řízeních a jiných věcech. Není to ideální a asi nejsme schopni tohle všechno okamžitě napravit, nejsme schopni splnit tady všechny tyhle požadavky, a přesto potřebujeme ten nouzový stav.
A také se mi nelíbí jedna věc. Mně se nelíbí - já si cením těch, kteří jsou ochotni se s vládou bavit z opozice, nebo kdokoliv, to si myslím, že je správné pochopení té situace, ale nemělo by to být dneska něco za něco: my vám odhlasujeme nouzový stav a vy nám za to uděláte nějaké. Cením si i debat, říkám, s každou stranou a jsem rád, že komunisté se o tom s vládou baví, ale já nevím, jestli vám dnes může ministr říci, že on zítra uvolní skiareály a že zítra pustí do školy. Rozumíte? Já to říkám za něj. Mně připadá, že je pro něj těžké takovéto sliby dávat. Jak on může dneska říci, kde budeme za čtrnáct dní? Rozumíte, tenhle typ obchodu - vy akceptujete, my vám odhlasujeme nouzový stav a vy nám slíbíte, že něco za čtrnáct dní uděláte - mně připadá, že to také není typ debaty, který se tady dá dneska vést, a neodpovídá to té situaci. Měli bychom se dohodnout, protože, opakuji, v něčem to dneska není o opozici a koalici, protože by to bylo těžké pro každého. A nikdo nemá patent. Dneska říkat, jak se to dá dělat, je lehké, ale je těžké to v kterékoliv zemi zvládnout a měli bychom spíš hledat nějakou cestu, na které se dohodneme. Ale nemyslím si, že dneska by ta dohoda měla být taková, že vláda něco prostě naslibuje, protože vlastně ani vláda nemůže stoprocentně vědět, jaká budou čísla za dva týdny, my nebudeme vědět, v jaké budeme situaci, a bude se rozhodovat. Budeme se teď bavit o tom, jak se situace vyvíjí tento týden, tak se o tom budeme bavit za čtrnáct dní a nikdo vám nemůže dát garance toho, co můžeme udělat na začátku února nebo v polovině února. Proto si myslím, že i tento typ závazku, nebo obchodu, dneska není vhodný.
Já vím, že ta debata je nutná a potřebná, ale v téhle debatě dnes vlastně nikdo nemá patent na to, aby znal cestu. Vláda ji hledá, ale dneska má jednotný názor na to, že potřebuje nouzový stav, stejně jako máme a hledáme jednotný názor na to, jaké režimy budeme v této zemi vytvářet. A aspoň jakousi představu o tom, jak se bude vláda chovat, budeme lidem dávat, ale nejsme schopni dát dneska absolutní jistotu a nejsme schopni ani dneska tak snadno slibovat. To by nebylo asi ani poctivé.
Takže děkuji za řadu připomínek, které tady zaznívají, ale domnívám se, že řada z nich se nedá splnit a neměly by být dávány jako podmínka za nouzový stav. Ten potřebujeme ne kvůli sobě, ten prostě potřebujeme dneska především kvůli těm nemocnicím, kvůli zdravotníkům, protože když se situace zvrtne, tak to začne v těch nemocnicích přetékat a dostaneme se za hranu. To je vážná situace a tomu by měl odpovídat i ten výsledek té dnešní debaty. Vláda v tomhle potřebuje pomoc. Já všechny, opozici, všechny v této Sněmovně o tu pomoc prosím.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane ministře. Nyní vystoupí pan předseda Vojtěch Filip, připraví se pan ministr Jan Blatný. Prosím, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, já budu stručný, doplním jen stanovisko klubu KSČM, které přednesl Zdeněk Ondráček, a to z toho důvodu, že jsem přesvědčen, a o mně jistě nikdo nepochybuje, že nejsem liberál ani žádný neoliberální politik a že k té neoliberální politice mám velké výhrady, přesto se divím těm, kteří tady jako neoliberálové říkají, že je možné využívat jenom vakcíny, které schválí Evropská unie. Zdeněk Ondráček už tady řekl a já to tedy chci zopakovat, my máme Státní úřad pro kontrolu léčiv. Já nezpochybňuji, že je často výhodnější používat jednotnou evropskou metodu a jednotný postup v Evropě v sedmadvacítce, ale na druhou stranu si musíme říct, co chceme, jestli chceme rychle naočkovat, a říkala to řada mých předřečníků, předsedů politických stran, a jestliže chceme rychle naočkovat, tak nemůžeme říkat, že budeme používat jednu vakcínu. A jestliže se rozhodnou, například Stát Izrael, že chce proočkovat svoje občany, jestliže se rozhodli v Maďarsku, jestliže se rozhodli v Saúdské Arábii, abych vyjmenoval jaksi ty státy, kde se to odehrálo, tak vždycky věděli, že největší problém proočkování společnosti je množství vakcíny.
Já mám ten vládní materiál a chápu, že těch 11 000 dávek bychom měli celkem někdy na konci června, a to jenom možná, protože firma Pfizer oznámila další snížení dodávek pro Českou republiku. A proto jsem začal tím, že nejsem liberál. A přestože nejsem liberál, souhlasím s tím, že je potřeba diverzifikovat ty zdroje, že je potřeba jednat, že nemůžeme čekat, jestli si někdo někde nechá zaregistrovat u evropské agentury další vakcínu. Buď ta vakcína ve světě funguje, a my na to máme samostatný úřad, Státní úřad pro kontrolu léčiv, a začneme tam dělat a sami samozřejmě na jednání Evropské rady, ať už na úrovni premiérů, nebo na úrovni ministrů zdravotnictví, nebo na úrovni krizových štábů budeme prosazovat to, aby Česká republika, my sami za sebe, a Evropa tedy za celou Evropu, abychom byli schopni vakcínu nejen kupovat, ale například ji i společně vyrábět. A teď je jedno, jestli bude rychlejší Pfizer, nebo Moderna, nebo jestli bude rychlejší AstraZeneca, CuraVac, Johnson a Johnson, Sanofi Pasteur, Novavax. Já nepreferuji žádného výrobce, ale říkám zcela na rovinu, jestliže nebudeme ochotni jednat o tom, jak rychle nakoupit, tak zapomeňte na to, že tady můžeme mluvit vůbec o tom, že lze rychleji proočkovat českou společnost. To prostě nejde. Musíme si vybrat, nemůžeme si lhát sami sobě. Nemůžeme říkat: ano, bude to tehdy a tehdy, ale my budeme čekat, až nám Pfizer dodá, až začne dodávat normálně a nebude nám zkracovat dodávky. To prostě nejde. Musíme si říct na rovinu, jestliže něco chceme, jak toho dosáhnout. ***
