(11.00 hodin)
(pokračuje Jurečka)
Myslím si, že to není tak, že by většina lidí chtěla obcházet opatření vlády, že by tady občané České republiky ve většině chtěli švejkovat a tu chodit na sever, tu chodit na jih a podobně. Ale to, že dochází k stále většímu a většímu nedodržování opatření, je dáno zoufalou situací těch lidí, kteří se v té situaci životně nacházejí. Mně se ozývají desítky lidí, kteří říkají: My máme obrovský strach, že se dostaneme do situace, že budeme muset být v karanténě nebo s nemocí covid budeme vytrasováni, a nám se propadnou příjmy zhruba o 40 %. Je tady na nás tlak i ze strany zaměstnavatelů, nadřízených, abychom do té práce chodili, dokud to jde, abychom nevytrasovali nikoho ze svých kolegů, protože to znamená nejenom propad životních příjmů těch lidí a jejich rodin, a dost často se dostávají do situace, která hraničí potom s dluhovou pastí, s exekucí a ztrátou bydlení. Ale je tady tlak i těch firem, které nesou náklady na ty své zaměstnance, kteří jsou na té nemocenské. A kdyby tady vláda změnila tento přístup a řekla "lidi, když budete vytrasováni, budete doma v karanténě, my vám pomůžeme" a kdyby řekla zaměstnavatelům "když vaši zaměstnanci nepřijdou do práce, protože se chovají zodpovědně vůči sobě a svému okolí, my vám také pomůžeme", tak by se mnoho věcí v této pandemické situaci změnilo a bylo by to za daleko nižší náklady, než nám nese ten kompletní lockdown, ve kterém jsme. To je úvaha, myslím si, že většiny rozumných lidí, i těch, kteří asi sledují naše vystoupení v Poslanecké sněmovně.
Já řeknu pár konkrétních bílých míst na mapě, která do tohoto týdne byla anebo ještě stále jsou. Od října měli nulovou podporu ti živnostníci, kteří řádně do té doby podnikali, někdy v minulosti se dostali do procesu oddlužení a řádně platili i to, co jim soud uložil v rámci procesu oddlužení. Těmto lidem vláda svým opatřením nepřiznala kompenzační bonus a nechala je tři měsíce ve štychu. Paní ministryně, když jsem tady ten návrh navrhoval na začátku prosince, ať to těm lidem umožníme, aby dostávali kompenzační bonus, aby byl možný souběh kompenzačního bonusu, tak používala jako silný argument, že to konzultovala s Evropskou komisí a že Evropská komise jí řekla, že to zatím udělat nemůžeme.
To je brutální kontrast s tím, co se tady stalo v této Sněmovně včera. Včera tady prošel zákon, o kterém jasně víme - novela zákona o potravinách -, že je to rozpor se základním evropským právem. To paní ministryni a členům vlády nevadilo. Ale argumentovat, že nepomůže vláda desítkám tisíců lidí, kteří poctivě platili své závazky v rámci procesu oddlužení, vláda jim zavřela jejich podnikání, tak to tady paní ministryně bude argumentovat Evropskou komisí? Evropská komise, jenom připomenu, že k tomu dala souhlas, takže kompenzace pro ty, kteří jsou v procesu oddlužení, bude možná. Tento týden se to tady projednalo. Ale trvalo to dva měsíce. Přijde vám to normální? A ti lidé měli žít z čeho? Kam ti lidé šli, když neměli kolem sebe v rodině nikoho, kdo by jim půjčil? A to mně vadí, že chybí ta profesionalita, odvaha a lidskost té vlády, aby si zmapovala tato vláda ta bílá místa na mapě, a my jako opoziční strany na to upozorňujeme, dáváme ty legislativní návrhy.
A když jsem u těch legislativních návrhů, tak pan ministr Havlíček minulý týden říkal, že opozice nic nedělá, jenom kritizuje. Já tady zmíním, protože máme AntiCovid tým, každý týden projednáváme výstupy, například kolega z opozice Dominik Feri upozornil na úplně zoufalý informační web vlády, který on s týmem dobrovolníků za 14 dnů dokázal nadesignovat a postavit - na to je opozice dobrá. Ale speciálně pro pana ministra Havlíčka, pro pana premiéra, kteří tady nejsou, bohužel, jsem připravil výčet toho, co udělali poslanci a senátoři za KDU-ČSL za posledních 10 měsíců, a vzal jsem jenom návrhy, které se týkají covidu.
Takže pane nepřítomný vicepremiére Havlíčku a pane nepřítomný premiére, za KDU-ČSL je to 103 - 103 pozměňujících návrhů, z nichž některé měly to štěstí, že prošly hned napoprvé, ale bohužel mnoho z nich bylo smeteno pod stůl, protože to byl přece návrh opozice, a vládní koalice po měsících či dvou vyhodnotí, že to umí udělat nejlépe, tak ta stejná myšlenka, ten stejný text se překopíruje a stane se to vládním návrhem, nebo vládním návrhem koaličního poslance. A pak je třetí kategorie, která stále ještě čeká, a já o ní ještě budu mluvit, na to, aby se podařila ta kategorie vyřešit. Mně ve finále nevadí, že námět opozice vezme koalice a uvede ho do praxe. Mě jenom mrzí, že pro ty lidi, kteří jsou v tom obrovském průšvihu, to někdy trvá měsíc, někdy dva, někdy tři, a u některých případů možná vůbec.
Takže já jsem tady mluvil o těch, kteří jsou v procesu oddlužení. Dobře, po dvou měsících se podařilo. Pak tady zmíním speciální kategorii, která se týká desetitisíců živnostníků, to jsou ti, kteří nemají provozovnu, nebo někteří, protože ztratili od října možnost vydělávat a mít příjem, tak tu provozovnu zrušili. Představte si, ejhle, pokyn vlády a metodický pokyn Ministerstva financí říká: živnostník bez provozovny, tak tomu kompenzační bonus nedáme. Mám bohužel opět stovky případů lidí, kteří se na mě obracejí, že to zkusili, podali tu žádost, a k dnešnímu dni, v polovině ledna, nemají žádnou odpověď, žádné vypořádání. Tito lidé tři měsíce nemají příjem kvůli rozhodnutí vlády, kvůli covidu, ale bohužel nemají ani to řešení. Nemají tu naději. Takže opět tady v tomto souhrnu pozměňujících návrhů pro vládu máme i ten konkrétní návrh, jak pomoci živnostníkům, kteří nemají provozovnu, ale nemůžou z důvodu rozhodnutí a opatření vlády podnikat, nemají žádný příjem oni ani jejich rodiny, ale prostě vláda se s nimi nepáře. Takže říkám to proto, abych upozornil na tu opravdu zoufalou situaci těch rodin. Jenom připomenu, ještě ten živnostník, co nemá tu provozovnu, nemá ten kompetenční bonus, tak stát mu říká v této druhé vlně, na rozdíl od té první: ale přes to všechno zaplatíš minimální odvody. Přes to všechno - tady je pan ministr kultury - přes to všechno ten umělec těch 5 000 korun musí odvést. A těch kategorií, i těch uměleckých profesí, které se týkají Ministerstva kultury, které jsou v téhle situaci, není rozhodně málo.
A uvedu ještě jeden příklad - zoufalý - z minulého týdne, který se týká provozovatelů autobusů. Volala mi paní, která říká: Máme rodinnou firmu, 30 let ji budoval náš táta, dostali jsme se na nějakých 15 autobusů, děláme poctivě ve svém regionu dopravu především pro školy, školky, výlety, ročně jsme měli příjem zhruba 20, 24 milionů korun. Teď nám přišlo zhruba 2,5 milionu korun kompenzace, o které bombasticky mluvil pan vicepremiér Havlíček, jako že je to úžasná kompenzace pro ty lidi. Je to nedostatečné. A to je ta věc, která ty lidi žene do zoufalé situace. Ta paní říkala: To, že o ty autobusy přijdeme, že nám to leasingovky seberou, ty, které máme v leasingu, to není to nejhorší. Ale nejhorší je, že většina živnostníků - a já to znám, protože jsem 12 let živnostník byl, než jsem přišel tady do Poslanecké sněmovny, a stále se doma o volném čase živím rukama - tak většina těch lidí za těmi úvěry má směnky, a ty bankovní a leasingové společnosti takhle přijdou a řeknou: bereme si to, bereme si i váš dům, váš byt, vaši střechu nad hlavou, váš domov. To je opět ten zoufalý stav, ve kterém ti lidé jsou a proč říkají: něco s tím dělejte.
Takže buďto, vládo, prosím pěkně, dejte dostatečné kompenzace, nežeňte ty lidi do této situace, anebo musíte zvážit, jestli v takové situaci ten nouzový stav je udržitelný dále.
Co navrhujeme, ať jsem konstruktivní. Prosím pěkně, zvyšte kompenzační bonus na 20 000. My ten návrh jako KDU-ČSL opakovaně předkládáme, bude tady znovu předložen. Proč? Protože v jarní vlně byl kompenzační bonus 15 000, ale neodvádělo se z něj sociální a zdravotní, to bylo odpuštěno. Teď je kompenzační bonus sice také 15 000, ale odvádí se sociální a zdravotní. To znamená, pro toho živnostníka je to čistého 10 000. Zkuste si, členové vlády, mít zavřenou živnost, doma mít třeba manželku na mateřské, rodičovské, doma dvě děti a vyžít z 10 000.
Potom, prosím pěkně, na přechodnou dobu, tak jako v první vlně, udělejte, vládo, prominutí odvodů. Prosím pěkně, dotáhněme odškodňovací zákon, už o něm byla řeč, ať jsou tady předvídatelná, čitelná a jasně nastavená pravidla pro to, když se něco takového stane dnes i v budoucnu, co ti lidé mohou od státu očekávat. A prosím pěkně - není tady ministr vnitra, toho o to prosíme už půl roku, o prázdninách o tom hodně mluvil, mluvil o novele krizového zákona - dotáhněte, vládo, novelu krizového zákona, protože tam byla možnost, že by tady nebyl stav nouze, tak jak je dnes, ale byl by stav nebezpečí s jinými parametry a za jiných podmínek by mohl tady mohl fungovat v dobách pandemie. Protože současný stav nouze je de facto projektován na válečný stav, ale ne na pandemii. My jsme jako opoziční strany řekli, že jsme připraveni na maximální součinnost, aby takovýto zákon prošel ve velmi krátké době. ***
