(15.20 hodin)
(pokračuje Fialová)
Já tady možná zareaguji na pana Ferjenčíka, prostřednictvím pana předsedajícího. Neznám moc rodin, které by vyloženě trápilo, že dítě nedojde do školy, protože se to v současné době intenzivně řeší s rodiči, jsou na to další jiné způsoby, jak reagovat, je spousta organizací, které se tomuto věnují, a ti rodiče většinou s tím dospívajícím moc nezmůžou anebo je jim to samotným jedno.
Mě velice mrzí, že se od některých organizací zdůrazňují pouze negativa, ale musíme si uvědomit, že pokud každý bude dodržovat některá pravidla, každý, nechci dělat výjimky, tak nebude nikdy tímto postihnut a nikdy mu nebude odebráno. Pravidla jsou tu pro každého a mají platit pro každého. Jsou předjímány věci, které se nemusí stát, kdyby lidé tato pravidla dodržovali.
Navíc tento komplexní pozměňovací návrh je velice vyvážený a spíše uzavírá ty nůžky, které nám v současné chvíli ve společnosti vznikly, kdy někteří lidé již nedosáhnou na nějakou pomoc, a zavádí dobrou praxi, která vznikla pozorováním z terénu. Já za sebe jsem velkým zastáncem toho, aby dětem, které chodí na odbornou praxi, nebyl započítáván jejich příjem do celkového příjmu rodiny a zůstával dětem anebo té rodině navíc, protože tím je právě motivujeme, aby školu dodělaly a dostudovaly.
Dalším motivačním prvkem je pro důchodce nebo pro naše seniory, kteří si nemůžou aktivně zvýšit příjem, a spoustu a spoustu dalších věcí. Ale asi je to věc názoru každého z nás, kdo v té situaci žije, nebo kdo se s ní potýká a kdo s ní přišel do praxe. A tady patří velký dík všem, kteří se na tomto podíleli a X měsíců na tom intenzivně spolupracovali.
A nyní mi dovolte, já bych se ráda připojila k tomuto zákonu drobným pozměňovacím návrhem, který předkládám společně s kolegyní Evou Matyášovou a Pavlou Golasowskou, který se týká trošku jiné problematiky, a to poskytování mimořádné okamžité pomoci, o které jsme se přesvědčili, že je velice důležitá v době koronaviru. Je velice funkční, nicméně se řídí správním řádem. V zákoně je napsáno, že se vyřizuje bezodkladně, ale pokud není vyřízena bezodkladně, tak je podle správního řádu 30 dní na vyřízení žádosti, a to staví některé rodiny nebo jednotlivé žadatele do velice těžké situace, kdy můžou hrát dny, hodiny o to, jakým způsobem se bude vyvíjet další jejich život. Takže v tomto případě navrhuji malou drobnou úpravu při přidělování nebo uznání o rozhodnutí o mimořádné okamžité pomoci, aby bylo uvedeno bezodkladně, nejpozději však do 15 kalendářních dnů a následně i 30 dnů o podání odvolání, aby měl žadatel jasně informaci, jestli mu bude mimořádná okamžitá pomoc přidělena, nebo nepřidělena do čtrnácti dnů. Velice jim to tu situaci urychlí, ke které se přihlásím v podrobné rozpravě.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní faktická poznámka - pan poslanec Mikuláš Ferjenčík. A připraví se paní poslankyně Alena Gajdůšková v obecné rozpravě. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Velmi děkuji kolegyni Fialové za reakci, zmínila právě to, na co se ptám, akorát mi neodpověděla přesně na to řešení, a to je, co se stane s těmi rodiči, co s těmi dětmi nic nezmůžou, což je termín, co vy jste právě použila. Mně vlastně nedává smysl, aby rodič, který má problém s obtížně zvladatelným dítětem v pubertě nebo těsně před pubertou, co typicky ještě v těch ghettech užívá drogy, bohužel, ho ještě tuplem potrestat tím, že nebude mít žádné peníze na živobytí. Nemyslím si, že to úplně vyřeší tu situaci, tak se chci zeptat, jakým způsobem to chcete řešit.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Faktická poznámka, vystoupí pan poslanec Marek Novák. Připraví se paní poslankyně Hana Aulická. Tak prosím.
Poslanec Marek Novák: Děkuji za slovo. Jenom prosím v krátkosti vaším prostřednictvím, pane předsedající, na kolegu Ferjenčíka. Prosím vás, máme jasně daný zákon, co se děje, když se rodiče nejsou schopni postarat o dítě. Na to je zákon, prosím. Takže jestli rodič není schopný zabezpečit ať už základní potřeby svého dítěte, povinnou školní docházku a tak dále, postupuje se dle zákona. Věřím, že ten zákon znáte.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní faktická poznámka - Hana Aulická. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. Připraví se Mikuláš Ferjenčík. Tak prosím.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Já bych, vaším prostřednictvím, také chtěla reagovat na kolegu Ferjenčíka. Samozřejmě říkám, že můžou být rodiny, kde je takový problém, ale já si myslím, že se bavíme nejenom o rodinách, které jsou takzvaně na hmotné nouzi, ale myslím si, že to je docela běžný jev i rodin, které běžně chodí do práce, pracují a nepotřebují čerpat dávky hmotné nouze nebo ze státní sociální podpory. To je prostě holý fakt.
Jedna věc ovšem je, že my se tady nebavíme jen o pubertálních dětech, a většinou ty patnáctileté děti, které ani nemají ukončenou docházku, nám končí na úřadu práce, protože rodina je víceméně nutí k tomu, aby na úřad práce šly a další vzdělání neudělaly. A proto i v této změně je, že se nebudou posuzovat příjmy třeba z praxí, když ty děti půjdou dál třeba na další vzdělání, jenom pro to, aby nepřicházely o dávky. Takže to je jeden ten motivační fakt, který tam je.
Druhá věc je, že se tady bavíme o předškolní docházce, ale i té školní, o malých dětech, protože ti rodiče nemají absolutně žádné návky a ty návyky neučí ani své děti. A jestli jsou zvyklí vstávat v devět, v deset, v jedenáct, protože do rána do dvou, do tří hodin mají jiné motivační věci k tomu, aby nespali, tak se pak nedivte, že nejsou motivováni k tomu, aby své děti vedli do škol, když za to víceméně nejsou v uvozovkách nijak potrestáni, ale nic to nevede k tomu, aby se ty děti vzdělávaly.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku vystoupí pan poslanec Mikuláš Ferjenčík. Mám tady ještě jednu přihlášku na faktickou poznámku a je to pan poslanec Roman Sklenák. Tak, pane poslanče Ferjenčíku, máte dvě minuty. Prosím, máte slovo.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Já jsem chtěl reagovat na kolegu Nováka, který říká, že tady máme zákon, který to řeší. Tak se ptám, z jaké analýzy tedy vychází to, že toto nové opatření, které má řešit vlastně stejný problém, bude efektivní.
A pak jsem se chtěl zeptat kolegyně Aulické Jírovcové, jestli skutečně nepropadávají tím sítem zákona ti rodiče, kteří se skutečně snaží, mají více dětí a třeba jedno je problémové, s tím jedním si nedokážou poradit, ale všechny ostatní do školy normálně chodí, takže tam se dá třeba doložit, že skutečně není problém na straně rodičů. Tak mi přijde, že hrozí, že tito lidé propadnou sítem a přijdou o peníze, ze kterých živí zbytek rodiny, a přitom skutečně neudělali nic špatného. Mě zajímá, jak je tohle vyřešeno.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí na faktickou poznámku poslanec Roman Sklenák a připraví se paní poslankyně Alena Gajdůšková v obecné rozpravě. Prosím.
Poslanec Roman Sklenák: Děkuji. My bychom tady, kolegyně a kolegové, měli vytvářet zákony pro všechny. A tady v reakci na kolegyni Aulickou Jírovcovou - ona mluví o nějaké skupině lidí, říká: Většinou to ti lidé mají tak a tak, oni většinou dlouho spí, a tak je potřeba zpřísnit zákon. Ale my prostě skutečně nemůžeme přesáhnout Ústavu, Listinu základních práv a svobod. Mimochodem i ve stanovisku vlády k původnímu tisku tohle bylo zmíněno. V našem ústavním pořádku je zakotveno, že každý, kdo je v hmotné nouzi, má nárok na přiměřené zabezpečení, to je základní princip vyspělé společnosti. A pokud je někdo v nouzi a přitom mu dítě chodí za školu, tak prostě není možné mu vzít to přiměřené hmotné zabezpečení a poslat ho pod most. V tom je to, co se tady asi střetává - ty dva pohledy na úpravu dávek v hmotné nouzi. ***
