(12.50 hodin)
(pokračuje Langšádlová)
Pane vicepremiére, vy jste několikrát řekl, že byste si přál politický konsenzus, protože je bez pochyby, že takto strategicky významné a dlouhodobé projekty politický konsenzus vyžadují, tak aby třeba, jako to tuhle říkal můj kolega Marian Jurečka: Když budou osloveni rizikoví partneři, jakmile budeme mít podíl na vládě, projekt zastavíme. To přece není rozumná cesta, to pak není dlouhodobě udržitelný projekt. Proto je velmi důležité, aby se hledal politický konsenzus v takto dlouhodobých strategických projektech. Tady vlastně Radiožurnál říká, že získal klíčový dokument, seznam zásadních připomínek, jež k dokumentu společně sepsali zástupci všech zmiňovaných institucí, a doporučují vůbec neoslovovat rizikové uchazeče. A za ty vláda už v květnu podle Deníku N označila Rusko a Čínu. Ne my, vláda, vláda svým rozhodnutím.
Pro mě je tohle něco naprosto nepředstavitelného. Vláda vlastně přijme za své doporučení bezpečnostních institucí, vláda svým rozhodnutím v květnu označila Rusko a Čínu za rizikové - a v lednu nebo dneska už v únoru roku 2021, tatáž vláda zvažuje oslovení Ruska. To přece nemá naprosto žádnou logiku. To nám přece musíte vysvětlit. A opakovaná slova o tom, že v tom případě je možné toho uchazeče vyloučit v průběhu nebo na konci, to není pravdivá informace, byť s politováním musím říct, že jste ji, pane vicepremiére, několikrát řekl. Na setkání předsedů politických stran s panem premiérem jasně zaznělo, že to sice teoreticky samozřejmě vláda udělat může, může v průběhu nebo na konci tendru kohokoliv vyloučit, avšak bude platit peníze, protože tohle v rámci arbitráží nebude možné ustát. A ty náhrady při vyloučení uchazeče, pokud se to neudělá hned na počátku, nebo respektive neosloví se, nebude platit ČEZ, ale ty bude platit vláda, to znamená my všichni daňoví poplatníci, a to v situaci, kdy opravdu naše ekonomická situace ani do budoucna není a nebude dobrá. Copak my si toto můžeme dovolit? Můžeme si dovolit, abychom dostali stát do této situace?
Je tady potřeba zdůraznit, a také už jsme se o tom několikrát bavili, že zpracování jenom žádosti nebo podkladů pro účast v tendru pro ty uchazeče bude stát až jednu miliardu korun. To jsou opravdu velké prostředky, vynaložené prostředky, a pokud by potom byli v průběhu času uchazeči vyloučeni, tak by pravděpodobně opravdu uspěli u arbitráže. A my přece nemůžeme chtít, aby budoucí vlády a občané nesli tuto tíži. Já si myslím, že toto je velmi nerozumný postup.
Velmi často také zaznívá to, že vlastně ti tři uchazeči to neumějí postavit, to znamená z demokratických zemí, že bez toho, že by Rusko bylo součástí konsorcia, to nelze postavit, anebo ještě zaznívá informace, že v takovém případě by byla nedostatečná soutěž, a tudíž by ta dodávka byla dražší. Já jsem se v této věci, a zapomněla jsem ten papír na stole, ale já vám to zopakuji tak, jak to je, a komukoliv z vás i velmi ráda přepošlu, obrátila na pana vládního zmocněnce, pana Míla, se třemi dotazy.
První dotaz zněl: Umějí tři uchazeči z demokratických zemí - Francie, Spojené státy a Jižní Korea - každý z nich a samostatně dodat jadernou elektrárnu pro naše poměry a může každý z nich tuto nabídku dát? Pan vládní zmocněnec, já si pak případně pro to dojdu, abych vám to citovala přesně, mi na tuto otázku jednoznačně odpověděl, že umějí. Opravdu není pravda to, co se tady někde šíří, a někteří, a radši nebudu mluvit ani kdo, to tady několikrát deklarovali: bez Ruska to nepostavíte. Takže první informace je, že všichni tři uchazeči z demokratických zemí umějí postavit jadernou elektrárnu samostatně. A také není pravda to, co se tady někdy šíří, že ten americký a jihokorejský projekt je téměř tentýž a že by to podali jenom společně. No, já jsem si tyto informace zjišťovala a samozřejmě v sedmdesátých letech, když Jihokorejci začali stavět jaderné elektrárny a většinu z nich na území vlastního státu, tak to byla opravdu americká licence. Ale od té doby už vyvinuli vlastní projekty, a víte, že teď velmi úspěšně postavili jadernou elektrárnu ve Spojených arabských emirátech. Takže to byla první otázka. Ano, všichni tři bez Ruska, bez Číny umějí postavit a dát nabídky na dostavbu jaderné elektrárny.
Druhá otázka zněla, jestli to lze i bez toho, že by Rusko nebo Čína byly součástí konsorcia. Protože jistě víte, pane vicepremiére a ostatní, že tady je dneska už pět demokratických stran, které jasně vyjádřily to, že je pro ně nepřijatelné Rusko i Čína nejenom jako hlavní dodavatel, ale i jako subdodavatel, účastník konsorcia. A velmi bych chtěla ocenit i pozici sociální demokracie, která také vyjádřila, že nechce, aby Rusko a Čína byly účastníky tendru, a vlastně to, co pan vicepremiér Hamáček podepsal. Takže odpověď pana Míla byla, že ano, opravdu, nejenom že ti tři to umějí, ale že vlastně je to možné, aniž by Rusko a Čína byly i součástí konsorcia.
A třetí otázka zněla - a já si potom pro to dojdu a ještě se přihlásím - jestli to bude mít zásadní vliv na cenu, protože to je velmi častý argument členů vlády: Když budete omezovat počet účastníků, bude to mít vyšší cenu, bude to mít vliv na výkupní cenu. I na tohle mi pan vládní zmocněnec odpověděl, že to nebude mít zásadní vliv na cenu, že tím, že se osloví ti tři, je to dostatečně kompetitivní prostředí a nebude to mít výrazný vliv na cenu. A to je také pro nás pro všechny velmi důležitá odpověď, protože o to nám jde.
V této souvislosti bych chtěla ještě říci: já nevím, jak chcete pokračovat v tomto tématu, když i na zasedání vládního výboru pro dostavbu jádra v listopadu, prosinci pan premiér řekl, že dokud nebudou jasně stanoveny výkupní ceny, nelze pokračovat. Na setkání s předsedy stran pan premiér jasně řekl, že dokud nebude ujasněno financování, nelze pokračovat. A tento zákon naprosto bezprostředně souvisí s těmito otázkami, které jste nám nenechali projednat, neinformovali jste nás. Vy jste nás neinformovali. Ty výbory, které k tomu také měly co říct, a to bych chtěla říct, že je zejména výbor zahraniční a bezpečnostní, nedostaly příležitost tuto otázku vůbec projednat a to považuji za naprosto nepřijatelný stav. ***
