(11.20 hodin)
(pokračuje Zahradník)
Dámy a pánové, já se musím obrátit k panu ministru Havlíčkovi jako představiteli vlády. Máme-li zde vlastně neformální europarlamentní česko-nizozemskou iniciativu na toto téma, jak dlouho se bude ještě vaší vládní reprezentaci dařit, že bude čekat na to, než spojí své síly s vládou Nizozemí a v Evropské komisi prosadí všestrannou podporu pro rozvoj jaderné energetiky? To, s čím přichází pan premiér, to je ujišťování, co všechno se mu podařilo dosáhnout. To bohužel nestačí. Naším společným cílem by mělo být to, že bude jaderná energetika zařazena do takzvané taxonomie a bude možno na ni přispívat jak z prostředků Evropské unie, tak také i z prostředků našeho modernizačního fondu, který tvoří poplatky za emisní povolenky. Není žádný důvod, aby tento zdroj, tedy jádro, který má nejmenší dopady na životní prostředí, neměl být zařazen do podpůrného programu Evropské unie.
Stačí, když se podíváme na web electricitymap.org. V pondělí 8. února v 16 hodin emise Francie činily 91 gramů CO2 na kilowatthodinu. Francouzská jaderná energetika běžela na 60 % národní spotřeby elektřiny. Pro srovnání, v téže době v Německu činily emise 455 gramů CO2 na kilowatthodinu, 91 - 455, pětkrát víc. Jaderné elektrárny v Německu, ten jejich zbytek, který ještě neodstavili v rámci jejich Energiewende, pokrývaly 12 %, vítr 14, fotovoltaika 2,6, tedy obnovitelné zdroje nefungovaly v povětrnostních podmínkách, které začátkem února tady u nás v Evropě jsou, a zbytek energie dodávalo uhlí, plyn, tedy za cenu pětkrát větší produkce CO2, a samozřejmě dovoz. Pokud Německo odstaví všechny jaderné elektrárny, které ještě pořád po těch slavných prohlášeních německých politiků předcházejících redukcím mají dvojnásobný výkon než české jaderné zdroje, tak se stane zemí, která vinou politiky Energiewende bude dávat do rozvoje OZE a investic v přepočtu 6 bilionů korun. Obrovské částky, obrovské peníze, a bude mít za vhodného počasí, a to je asi další věc, velké přebytky z produkce fotovoltaiky.
To je další bolest obnovitelných zdrojů. Pokud jsou podmínky vhodné, fouká vítr, svítí sluníčko, jsou přebytky energie, což vnáší do toho takový problém, že se energie prodává za záporné ceny, to znamená, že odběratel energie, ten, který odebírá, nemusí nic platit, dostává naopak za odběr peníze. Je to protismyslné, na hlavu postavené, ale bohužel je tomu tak.
Objevuje se myšlenka, a my se s ní v nedávné budoucnosti opět potkáme, že nadprodukce elektřiny znamenající chaos v cenách může vyřešit budování úložišť energie. Neříkám, že úložiště energie v mikropodmínkách jednotlivých rodinných domů, jejich fotovoltaických instalací a chytrých baterií na ukládání a spotřebování, není dobré, to samozřejmě dobré je, to ať si každý buduje sám za své vlastní peníze a pak ať s tou elektřinou hospodaří, ale musíme si uvědomit, že velká zařízení na ukládání energie mohou vyřešit otázku potřeby řádově desítek minut spotřeby při případném odstavení těch aktivních zdrojů. Já jsem to tady kdysi počítal, ukazoval jsem to, že kdybychom chtěli uspokojit hodinovou spotřebu České republiky, pokud by žádné jiné zdroje nešly, jenom z energie uložené v baterii, tak by při stávajících cenách stála kapacita jejího vybudování 250 miliard korun na jednu hodinu, na celý den by to pak bylo 6 bilionů - tři naše rozpočty. To jsou obrovské ceny, které si představitelé, ti zastánci OZE, ne dobře uvědomují.
Německo je pro nás vždycky příkladem, ale tady si myslím, že bychom na něj měli pohlížet velmi ostražitě, na jeho problémy s Energiewende. V Německu Energiewende už nemá tu masivní frenetickou podporu, jakou mívala před několika lety, a některá média ji označují za největší chybu Německa od druhé světové války. V Německu chtějí sázet na stavební a provozně poměrně velmi drahé paroplynové elektrárny na ruský plyn. Německá poptávka po plynu, i když tady i oni důvěřují onomu plynovodu, který se v rozporu s názorem spojenců buduje, může znamenat růst cen plynu, a to i nejenom pro Němce, ale i pro nás, protože, jak dobře víme, naše energetická soustava je přímo navázaná a je propojená, myslím ekonomicky, se soustavou Německa. Naše silová energie se nakupuje na burze v Lipsku.
Dovážení plynu z Ruska - ano, to si myslím, že musí všichni, kdo chtějí nahradit naše uhelné zdroje plynem, říct: chceme-li naše uhelné zdroje nahradit plynem namísto jádra, musíme říci, odkud ten plyn budeme brát. Plyn budeme brát z Ruska za podmínek, které nám Rusové jako dodavatelé stanoví. Čili je třeba si uvědomit, že není otázka bezpečnosti jen diskutovat a pochybovat o účasti Ruska na tendru na dostavbu Dukovan, a tady já samozřejmě jako člověk, který čtyřicet let prožil v komunismu, mám významnou nedůvěru k Rusku jakožto síle, na kterou bychom se s naší bezpečností měli nějak spoléhat, naopak, ale i plyn může přinášet tato nebezpečí.
Dámy a pánové, z hlediska náhrady uhlí plynem kromě této ekonomické a bezpečnostní otázky musíme zvážit i otázku ekologickou, která tím pádem plyn významně diskvalifikuje a staví jej v podstatě na roveň uhlí. Úniky plynu při těžbě, úniky plynu při transportu, to všechno jsou věci, které, když se započítají, tak ekologická stopa plynu je vlastně srovnatelná s uhelnými elektrárnami - pokud samozřejmě prošly modernizací tak, aby jejich ekologické hodnoty byly v souladu s požadavky, které Evropa na uhelné elektrárny klade.
Rakousko, to je podobný případ. Blackout, který hrozil 8. ledna - tam zase došlo k nějakým problémům s dodávkami z Balkánu - právě zachránily také naše dodávky z českých elektráren včetně zmiňovaného Temelína. ***
