Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Radek Vondráček)

351.
Vládní návrh zákona o opatřeních k přechodu České republiky
k nízkouhlíkové energetice a o změně zákona č. 165/2000 Sb.,
o podporovaných zdrojích energie, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 966/ - třetí čtení

Místo u stolku zpravodajů už zaujal místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy Karel Havlíček a zpravodaj garančního výboru, kterým je hospodářský výbor, pan poslanec Petr Dolínek.

Návrh na zamítnutí a pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 966/4, který byl doručen dne 26. listopadu 2020. Usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 966/5. Pan navrhovatel má zájem o vystoupení před otevřením rozpravy ve třetím čtení. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, tento zákon, takzvaný dukovanský zákon, ale je lepší jej nazývat přesněji, protože jasně směřuje Českou republiku k nízkouhlíkové energetice, se dostává do třetího čtení, přičemž předkládám zákon s doporučením hospodářského výboru přijmout jeden pozměňovací návrh, a to návrh týkající se posunutí nabytí účinnosti na 1. březen - takto to bylo - a vzhledem ke stavu projednávání navrhuji tento termín posunout, a to na 1. květen.

U jednoho pozměňovacího návrhu nebylo přijato stanovisko. Konkrétně se jedná o stanovení minimální hranice pro instalovaný výkon nízkouhlíkové výrobny, kde stanovujeme ponechat 100 MW. Vychází to z energetického zákona veřejného zájmu, respektive v případě zralosti technologií takzvaných malých modulárních reaktorů lze zákon novelizovat, ale je nepravděpodobné, že by to tak bylo v následujících pěti až deseti letech.

Tento zákon vláda schválila již v červenci 2020, a to v návaznosti na projednání principu zákona a - důležité říct - široké, takřka jednohlasné podpory na stálém výboru pro výstavbu nových jaderných zdrojů - nikdo tehdy nebyl proti - kde mají svého člena všechny politické strany, které jsou zastoupeny v této Sněmovně.

Rád bych tedy s ohledem na politickou diskuzi, logickou v posledních dnech, zopakoval, že tento zákon neřeší - a to je důležité stále říkat - bezpečnostní otázky. Tento zákon řeší ekonomicko-finanční zajištění nových jaderných zdrojů, princip výkupu elektřiny, a to nejenom z nových bloků v Dukovanech. Jsem velmi rád a vážím si toho, že toto stanovisko v jasné většině sdílí i členové hospodářského výboru, který dotčené pozměňovací návrhy odmítl, a to převážnou většinou.

Prosím tedy ještě jednou, jestli bychom se mohli držet dohody ze stálého výboru, konkrétně z 9. prosince, a to tedy toho, že hledání velmi důležitého konsenzu ohledně bezpečnostních požadavků státu - a nikdo je nezpochybňuje - v rámci tendru na dodavatele probíhá na jiné úrovni. Konkrétně byla mimo jiné svolána i schůzka předsedů všech politických stran. Jak jsme slíbili, proběhla na konci ledna.

Důvodem předložení zákona je, jak už jsem zmínil, vyřešit případné tržní selhání v případě výstavby nových jaderných bloků, které jasně identifikovala Evropská komise. Nový návrh zavádí jasný institut smlouvy o výkupu elektřiny, někdy tomu říkáme offtakový kontrakt mezi státem a oprávněným investorem čili ČEZ. S ohledem na nadcházející tendr na nový blok v Dukovanech a probíhající notifikační jednání Evropské komise ohledně slučitelnosti podpory s pravidly vnitřního trhu je návrh zákona v některých aspektech spíše obecnější, ponechává flexibilitu pro budoucí smluvní uspořádání mezi státem a mezi oprávněným investorem, opakuji, ČEZ. Mechanismus stanovení výkupní ceny vychází z principu energetického zákona, který už známe a který, podobně jako u podporovaných obnovitelných zdrojů, zahrnuje kontrolu překompenzace - myslíme si, že tím je to do značné míře řešeno.

Model financování vychází z modelu financování podpory podle takzvaných POZE, a to skrze regulovanou složku elektřiny, čili je to stejný model. Nicméně všichni víme, že v rámci POZE v roce 2009, 2010 nám to nevyšlo. Dnes nás to stojí 47 miliard korun ročně. Toto v žádném případě nehrozí. Už když se podíváme jenom principiálně matematicky , tak s ohledem na zafixování ceny - a to je vlastně celá ta podstata - založené na vytendrování dobré ceny a na ceně financování - se budeme pohybovat o řád níže. Navíc od roku 2036, pokud cena elektrické energie v té době bude vyšší, budeme na tom vydělávat, pokud bude nižší, půjde to na úkor státu o řád méně než současná podpora obnovitelných zdrojů, čili bude to pod rozlišovací schopnost.

To je vlastně celý princip, celá podstata zafixování výhodné výkupní ceny dnes. Jedná se tedy o klíčový zákon a já ho považuji za natolik důležitý, aby byl schválen v rámci Parlamentu co možná nejdříve. Vážím si podpory. Děkuji za dodržení naší dohody, která byla projednána v rámci výboru pro jádro ,a věřím, že projednání tohoto zákona bude mít prioritu i v Poslanecké sněmovně a že projde úspěšně třetím čtením. Mockrát děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Otevírám rozpravu a do té mám jako první... (K poslanci Dolínkovi:) Pane zpravodaji, to je třetí čtení. Registruji vaši přihlášku s přednostním právem, nicméně pan předseda Bartoš se přihlásil ještě před začátkem schůze. Takže nejprve pan předseda Bartoš, poté pan zpravodaj, který má k tomuto bodu také přednostní právo. Prosím.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Dobrý den, dámy a pánové, vážený pane ministře. Pana premiéra ze zjevných důvodů, kterého jsem chtěl také oslovit, dnes pozdravit nemůžu, možná tedy vzdáleně, pane premiére. Při všech projednáváních tohoto zákona jsme řešili takové trochu falešné dilema ohledně využívání jaderné energie, respektive mnohdy zde zcela pokrytecky zaznívalo, že kdo je proti tomuto zákonu, je zároveň proti využívání energie z jádra, nebo že snad chce zdražit energii občanům. Zaznělo to například od pana premiéra, proto mě trochu mrzí, že zde dnes není, když ho interpeloval pan poslanec Lipavský za Piráty. Přitom je to přesně naopak.

Piráti chtějí dostupnou, čistou a levnou energii pro občany a tou může být i ta jaderná, pokud budou mít jaderné projekty v České republice, a nejen dukovanský, do budoucna realisticky nastavené jednotlivé mantinely, což by se mělo dít za rozumné peníze a se spolehlivým dodavatelem, u kterého nebude hrozit, že nás bude posléze jakýmkoliv způsobem tlačit ke zdi.

Já bych chtěl jenom říci, že jsme přerušovali projednávání tohoto zákona s odkazem, než se najde v současné politické reprezentaci napříč politickými stranami shoda. Ty oblasti byly nejen geopolitického typu, zda tedy do samotného tendru zařadit, či nezařadit dodavatele z Ruska a z Číny; já předpokládám, že stále platí, minimálně to řekl pan premiér Babiš na schůzce dvacátého sedmého, že Čína nikoliv. Já bych chtěl, aby ještě zaznělo, zda Rusko do tohoto tendru vstoupí a zda bude znám ekonomický model, jakým způsobem dojde k financování tohoto projektu.

V té věci dodavatele: není to věc, kdo ten tendr bude jakým způsobem soutěžit, ale bavíme se o partnerství, které nezdědí jenom další vláda, další generace, ale několik dalších generací. Projekt možné dostavby nových jaderných bloků v Dukovanech je partnerství na 80 let.

Stejně tak bylo velkou otázkou, jakým způsobem se bude finalizovat ekonomický pohled na to, kdo bude v danou chvíli investorem, či nikoliv. Kdybych si promítl to, co proběhlo na schůzce 27. ledna, kde jste byl přítomen vy, kde byl přítomen pan Míl, šéf celého výboru pro jadernou energii, kde byl ředitel ČEZu pan Beneš, kde byl pan premiér Babiš. Od pana Babiše tam směrem k panu Benešovi zaznělo mimo jiné, že ještě musí vymyslet, jakým způsobem se případně bude celý tento projekt financovat. Zazněla tam možnost, že do té společnosti, která již nyní existuje a má zhruba 200 lidí, na celý projekt je potřeba asi 300 inženýrů, že by tedy stát byl stoprocentním vlastníkem nebo že by se stavělo za peníze státu, protože ČEZ má své minoritní akcionáře a samozřejmě v celkové ceně projektu a v jeho výnosnosti musí následně i tyto akcionáře uspokojovat. A odpověď na tuto otázku na schůzce 27. ledna nezazněla.

My jsme nyní před třetím čtením zákona, který už má v sobě ve své podstatě ten smluvní stav definovaný. Jak tedy můžeme ve třetím čtení projednávat, případně hlasovat zákon, který hovoří o jednom z modelů, zatímco pan premiér - a já považuji pana premiéra jako zástupce státu v této věci - s panem Benešem ještě před 14 dny hovořil o tom, že vůbec není jasný způsob financování? Jsme přesvědčeni, že ve věci financování tohoto projektu - právě aby nedocházelo z důvodu uspokojení nějakých minoritních akcionářů - je důležité, aby, pokud do toho někdo ty peníze vkládá, to byla Česká republika. Pokud máme v danou chvíli možnost vstoupit do firmy Dukovany II, kde je v tuto chvíli 200 lidí již nabráno, jít na celkový počet inženýrů, kteří by toto mohli zvládnout, to všecko musí být jasně vydefinováno. My dnes hovoříme o nízkouhlíkovém zákonu, ale fakticky je to definice, podle jaké Česká republika bude, či nebude řešit výstavbu nových jaderných bloků.

Do jednání jsme vstoupili s několika prioritami. Ostatně mantinely, za kterých je tento projekt realizovatelný a vůbec přijatelný - protože my také můžeme skončit podobně jako s nepovedeným projektem Temelína, který jsme museli potom složitě jako Česká republika řešit - ta investice je obrovská, než se kopne do země, tak Česká republika v přípravných fázích může proinvestovat až 20 miliard. My se snažíme maximálně ztransparentnit celý proces tohoto vyjednávání, řešit i otázku partnerství a bezpečnosti a zároveň brát ohled na koncové ceny elektřiny v budoucnosti. Proto jsme vytyčili sedm mantinelů, o kterých se bavíme.

První, a ten byl zcela jasný, zastropování ceny v zákoně včetně vyjasněných dopadů do cen pro konečné zákazníky a do státního rozpočtu. Pan premiér o tom několikrát hovořil i pro média, kde v podstatě garantuje - minimálně rétoricky, ale on garantuje spoustu věcí - nějakou finální cenu, nicméně dát ten strop do zákona evidentně vůle není. Já si myslím, že ta věc, která se týká, to jeho přirovnání s výběrem mýta - že v zákoně také není, kolik se bude platit po dálnicích - že to není srovnatelná věc. My se tady bavíme o projektu, na kterém budou závislé domácnosti, na kterém budou závislé firmy v ČR v čerpání energie.

Minimálně by zde měla být zastropována finální cena, protože když se ten projekt prodraží, což je bod dva, tak samozřejmě někdo to zaplatit musí. A podíváme-li se na řešení podobných projektů v zahraničí, často se jde na delší dobu a ty projekty jsou výrazně dražší oproti předpokládaným nákladům. Proto je důležité, aby se řešila i fixní cena projektu. Musíme jít na finální cenu.

Proto se musí jednat, a to je třetí bod, o dodávku na klíč, ve které bude jeden hlavní dodavatel, který bude za projekt zodpovědný včetně všech souvisejících záruk dodávky. Ten bod už jsem zdůvodňoval. Pro nás je důležité, aby se jasně vyjasnilo, kdo bude investorem. Podle nás by to měl být stát, nikoliv ČEZ, hlavně z důvodu levnějšího financování. Zcela zásadní je v tomto cena peněz. Já jsem tam koukal na graf, který ukazoval pan ministr. Ten výklad si tady možná dnes ve Sněmovně zopakujeme, nicméně doufám, že tady od nějakých analytiků zazní protiargument. Já jsem zmínil, že je skutečně důležitá bezpečnost a výběr partnera pro Českou republiku.

Ještě jsme hovořili o tom, že tendr by neměl být v uvozovkách takzvaně šitý na míru. To "šitý na míru" je trochu dáno kapacitou, která je natvrdo deklarována v předpokládaném zadání tendru, což v souvislosti s ještě velmi krátkou dobou na termín prodloužení (předložení?) nabídek vyřazuje možné dodavatele, kteří sice realizují projekty vyšší, ale dokázali by svoji nabídku případně upravit na parametry zamýšleného projektu, na parametry zamýšleného tendru. Kapacita, která je tam dána, 1200 megawatt, je na míru šitá v tuto chvíli, v daném termínu prakticky dvěma dodavatelům, spíše však jednomu. Tam je to poměrně důležité. Byli jsme v debatách i s MPO, s lidmi z energetiky. Tam zaznívalo několik výhrad k tomu, proč to vlastně nemůže být více, ta kapacita.

Je zajímavé, že ty výhrady se vyloupávají postupně. První byla, že to neunese síť. Tam odborníci z energetiky - a s námi dělají lidé, kteří historicky působili v energetice - tak byla ta celková kapacita sítě... My se stále bavíme o tom, že fakticky není možná ve vizi budoucí realizace projektu ani souběžnost stávajících a možných nových bloků, realistická, že by fakticky docházelo k postupnému nahrazení díky životnosti, které mají stávající bloky Dukovan. Ale zaznělo zde několik zásadních protiargumentů, že toto by neměl být show-stopper nebo respektive důvod, proč je kapacita limitovaná právě na těch 1200 (megawatt), což může dodat jenom pár dodavatelů.

Druhá výhrada, která tam zazněla, byla, že se to "neuchladí". I toto v odborném prostoru zcela jasně zaznělo, že to samozřejmě v rámci takového projektu řešitelné je.

Nově se objevil další argument, ale s tím už také asi pracují oboroví analytici, že v případě, že by se jednalo o větší reaktory a bloky, tak je to faktická fyzická doprava, jak dostat jednotlivé komponenty na místo. Zajímavé je, že tato argumentace se objevila až potom, že předchozí dva důvody, proč se nemůžeme bavit o větší kapacitě, byly vyvráceny.

Chtěl bych jenom zdůraznit, že pokud by se neměnil tento parametr tendru, stále jsme pro - a zaznělo to i od pana Míla - jít cestou, kdy by vstupní firmy měly delší čas na podání přihlášek do tohoto tendru, zejména z toho důvodu, že jsou ve světě státy, respektive jejich firmy, které dokážou přizpůsobit nabídku požadavku na nižší kapacitu. Ale samozřejmě při komplexních projektech typu stavba jaderné elektrárny to není věc, že si přeškrtáte v tabulce čtyři parametry, ale řešíte v podstatě nový, na míru šitý projekt.

Tím se vracím k těm požadavkům. Pokud chceme mít na začátku definovanou fixní cenu a má to být dodávka na klíč, nemůže se jednat o nějakou přednabídku, kde nejsou vyjasněné všechny věci, protože tím pádem bychom ohrozili celý tendr.

Nyní se vrátím k začátku své úvodní řeči a děkuji, že jste si ji vyslechli. Pokud jsme přerušili projednání tohoto bodu s odkazem na to, že hledáme širší politickou shodu jak v otázkách financování projektu a vůbec vypsání toho tendru, tak v otázkách geopolitických, zda ano, či ne vyřadit Rusko a Čínu z důvodů i bezpečnosti i budoucí závislosti - a my s Piráty hovoříme o tom, že by Čína ani Rusko neměly být do tendru aktivně zvány, protože Česká republika pak může ještě čelit arbitrážím ne na ČEZ jako takový, ale na samotný stát, protože aktivní pozvánka znamená: my s vámi hrajeme, a potom to vyřazení (ex) post by mohlo být vnímáno a asi podle mě právem těmi státy jako podraz - tak ani jedna z těchto otázek na schůzce 27. 1. s panem premiérem, panem ministrem Havlíčkem, zástupci politických stran ve Sněmovně a s panem Benešem nebyla zodpovězena.

Já proto podporuji kroky, které dnes třeba zazní. Neprošlo tedy vyřazení projednávání tohoto bodu, ale na tom, aby Sněmovna dnes ve třetím čtení o tomto nehlasovala, neboť nejsou vyjasněny základní parametry, kvůli kterým už ctěná Sněmovna jednou projednávání tohoto bodu odkládala. Já vám děkuji, hezký den.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Slovo má pan zpravodaj, pan poslanec Dolínek.

 

Poslanec Petr Dolínek: Děkuji, pane předsedající, já jsem netušil o písemné přihlášce pana kolegy předtím, takže děkuji. Mám nejprve dvě takové legislativně technické věci. Jednu sdělil již pan vicepremiér, a to je, že vzhledem k tomu, jak zde projednáváme zákon, jakou délku, tak je prosba, abychom mohli pozměnit pozměňovací návrh na účinnost, aby to bylo od 1. května 2021. Druhá věc je, že přestože to je takto sledovaný zákon, utekla nám jedna věc, že v samotném nadpisu zákona je uvedeno, že zákon je číslo 165/2000, ale je to 165/2012. Tak prosím, vnímejte tuto technickou změnu tak, abychom to zesouladili se všemi potřebami.

Jako zpravodaj bych chtěl říct, že opravdu, jak již řekl i pan vicepremiér, hospodářský výbor projednal všechny pozměňovací návrhy, konkrétně pana poslance Třešňáka, Lipavského, Bartoška, Černohorského, Pávka a Dolínka, to je ta změna ve vztahu k účinnosti zákona, a samozřejmě i pana poslance Čižinského, který navrhuje zamítnout zákon s tím, že stanoviska vám řeknu potom při hlasování.

Já bych chtěl ještě jako zpravodaj říct dvě věci. Za prvé, že mi přijde poměrně líto, že se tomu zákonu zde začalo říkat lex Dukovany. Už jenom jeden z pozměňovacích návrhů pana kolegy Třešňáka, který jsem spolupodepsal, ukazuje, že je tam vyšší ambice, než aby to byl zákon o lex Dukovany. Pakliže tento zákon máme přijmout, tak buď by se musel tak jmenovat, že to je zákon o výstavbě jednoho jaderného zdroje, anebo držme to, co je tam napsáno, že to je opravdu zákon o nízkouhlíkové energetice. A pojďme k tomu takto prosím přistupovat. Ono nikde není psáno, že celý proces dopadne, ale nikde není také psáno, že nedopadne. Proto pojďme se prosím tím zákonem zabývat jako obecnou normou, jako jinými zákony a nevztahujme to neustále pouze k jednomu úkonu, což je výstavba.

Při této příležitosti jako zpravodaj potřebuji zde podotknout nebo zmínit slova paní Drábové, a jsou asi velmi důležitá pro uvažování o tomto zákonu. My se bavíme o nových zdrojích, ale pan vicepremiér to určitě v závěrečném slovu může potvrdit - my vlastně nestavíme nový zdroj, my stavíme zdroj, který nahradí výhledově bloky, které odstavíme. Životnost bloků byla prodloužena a bude prodloužena podle aktuálních znalostí, nicméně pořád čelíme tomu, že tuším v letech 2040 až 2046 budeme muset některé bloky Dukovan odstavit a nové bloky vlastně nahradí ty stávající. Takže prosím, a říkám to kvůli veřejnosti, která si myslí, že my stavíme nový zdroj pro export energie, není tomu tak. My stavíme zdroj nebo budeme stavět zdroj v případě, že se to podaří, který zabezpečí tu stávající kapacitu, ale nebudujeme zbytečně novou. A myslím si, že je to velmi opomíjený fakt, který paní Drábová dobře zdůraznila.

A protože vnímám to, co říkal pan předseda Pirátů i jiní kolegové, tak zde mám návrh doprovodného usnesení, které zmiňuje některé věci, které jsou zde poslední tři měsíce diskutovány. Nyní přečtu návrh doprovodného usnesení a potom na výzvu pana předsedajícího to samozřejmě přečtu ještě jednou v patřičnou chvíli. V tuto chvíli tedy to doprovodné usnesení, které zpracovává oblasti, které zde zazněly, je ve smyslu nebo ve znění:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky si je plně vědoma významu, jaký má nový jaderný zdroj nejen pro energetickou bezpečnost České republiky, ale i pro životní zájmy naší země. Jsme členským státem Evropské unie a NATO, vyznáváme základní hodnoty demokracie a svobody. Proto Sněmovna přijímá toto doprovodné usnesení: Žádáme vládu, aby nás neprodleně informovala o všech bezpečnostních a zahraničně-politických parametrech výběru dodavatele pro nový jaderný zdroj a postupovala s ohledem na bezpečnost České republiky. Žádáme vládu, aby nás neprodleně informovala o dalším postupu při výstavbě nového jaderného zdroje včetně vyhodnocení rizik odložení projektu pro energetickou bezpečnost a pro zásobování českých domácností a hospodářství elektřinou. Žádáme vládu, aby neprodleně přijala jasný a transparentní závazný postup ke stanovení horního limitu garantované výkupní ceny a jejího výpočtu včetně změn v čase."

Třetí část usnesení logicky bude navazovat na notifikaci Evropskou komisí, protože budeme reagovat potom na to, co nám bude reálně přiznáno, že tak můžeme postupovat. Děkuji. A všechny další technické věci zopakuji potom při hlasování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Hezké dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové vlády, budeme pokračovat v rozpravě, a to vystoupením pana poslance Jana Čižinského. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji, hezký den. Dámy a pánové, ten zákon se špatně jmenuje. On by se měl jmenovat "o netržní podpoře ČEZ v Dukovanech". Tady přede mnou zaznělo, že se bezpečnostní a ekonomické aspekty nějak vyřeší doprovodnými usneseními. To je úplně špatně. Doprovodná usnesení jsou jakousi nezávaznou deklarací, doprovodná usnesení skutečně vůbec nic nezajistí.

Ten zákon je dramaticky nebezpečný v oblasti bezpečnosti i v oblasti ekonomické. Myslím, že kolegové budou hodně mluvit o té oblasti bezpečnostní, ale já chci upozornit na to, že ta bezpečnostní a ekonomická je prostě provázaná. Pokud se zvolí špatné řešení bezpečnostní, tak to nebude fungovat ani ekonomicky, protože Dukovany prostě budou kontrolovány někým úplně jiným, než bude naše vláda.

Já bych rád zopakoval ty nejzásadnější výhrady. Předně ten zákon prošel pouze zkráceným a zúženým meziresortním řízením. Byla k němu uplatněna řada připomínek, včetně těch od předsedkyně Legislativní rady vlády, a ty nebyly zohledněny. Proč se tak spěchá, když ten zákon otevírá cestu k nejdražší zakázce v dějinách naší země? Myšlenka, kterou tady pan ministr říkal, a já bych chtěl, aby pan ministr když tak vystoupil v rozpravě - on si vždycky dělá poznámky a pak vystoupí až úplně na konci, kdy už není možné reagovat. Tak myšlenka, že se to vyřeší tendrem, je prostě špatně. Když Sněmovna tady tento zákon vůbec přijímá, tak by to měla vyřešit už dnes a tady, jak ty bezpečnostní, tak ty ekonomické aspekty, a nedávat to formou doprovodného usnesení, ale prostě formou zákona.

Pan ministr tady mluvil o tom, že když budou výkupní ceny takové, že se to vlastně nevyplatí, tak že to bude na úkor státu. Pan ministr Havlíček říkal: úkor státu, jako kdyby stát byla nějaká entita, která je mimo, ta může mít nějaký úkor. Ono to zní lépe říct: úkor státu než říct: na úkor všech daňových poplatníků a na úkor všech, kteří odebírají elektřinu. To znamená, ten zákon tady je prostě proto, že si nikdo není jist, jestli to bude ekonomicky fungovat, respektive všichni jsme si tak trochu jisti, že to ekonomicky fungovat nebude, že to tržně fungovat nebude, a proto tady ten zákon je. Kdyby byla naděje, že to bude fungovat tržně, že to bude fungovat ekonomicky, tak by ten zákon tady vůbec nebyl.

Zákon pracuje s vágními pojmy, s nejasnými formulacemi. Uvede nás do vleklého sporu s budoucím investorem. Jsou tady nápadně výhodné podmínky pro investora: úvěr, který může vláda poskytnout na základě tohoto zákona na výstavbu nového jaderného zdroje, se po dobu výstavby neúročí. Nikdo mi nevysvětlil, proč je to takto nastaveno. To si stát nebo občané, to si ten stát půjčuje bezúročně? Půjčuje nám někdo bezúročně? Ten zákon je tady jenom proto, že za ekonomický plán výstavby Dukovan bude stanoven ručitel, a tím ručitelem jsou všichni občané této země jako spotřebitelé elektřiny nebo jako daňoví poplatníci. Pokud Sněmovna tento zákon schválí, jak říkal pan ministr, odmítne pozměňovací návrhy, tak vláda dostane bianco šek, Sněmovna se vzdá své kontroly nad tím procesem.

Dámy a pánové, apeluji na každého z vás: my jsme tady od toho, abychom vládu kontrolovali, ne od toho, abychom rezignovali na svou kontrolní funkci. Dal jsem návrh na zamítnutí tohoto zákona. Apeluji skutečně na každého z vás, abyste ten návrh zamítli. Pokud zaznívá z úst premiéra, že chceme levnou elektřinu pro lidi i pro firmy, tak pokud se přijme tento zákon, levná elektřina přijde každého z občanů hodně draho. Podnikatelé, kteří dneska bojují o přežití, kdyby si přečetli, jak je tento byznys plán všemi občany podpořen, tak puknou vzteky, protože žádná firma nikdy nedostala takhle výhodný byznys plán. V soukromém životě by nikdo z nás takovouhle smlouvu nepodepsal, takový nejasný závazek na desítky let dopředu. Takže apeluji na všechny, abychom neudělali to, co bychom v soukromém životě nikdy nepodpořili, abychom to nepodpořili pro všechny občany této země. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan kolega Jan Čižinský, nyní pan poslanec Ondřej Babka, připraví se Jan Zahradník. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vzhledem k projednávanému tisku týkajícímu se nízkoenergetického zákona a také vzhledem k tomu, že jsme bohužel neměli možnost tento zákon projednat ve výboru pro životní prostředí, tak bych vás nyní rád seznámil stručně s novou studií, která tvrdí, že ve specifických podmínkách může Česká republika a Nizozemsko dosáhnout klimatické neutrality okolo roku 2050 pouze s využitím jaderné energie, která zůstane nadále nákladově efektivnější než obnovitelné zdroje energie.

Tuto nezávislou studii si nechalo vypracovat seskupení Obnova Evropy a Evropští konzervativci a reformisté, kterou napříč politickým spektrem spoluinicioval europoslanec Ondřej Knotek a Rob Roos. Studie posuzuje účinnost klimatické neutrality Evropské unie a analyzuje a porovnává dvě klimaticky neutrální technologie generující energii, které, pokud účinně nahradí infrastrukturu fosilních paliv, mohou vést k dekarbonizaci elektrické soustavy, tedy konkrétně jadernou energii v kombinaci s větrnou a solární energií. Na této studii se vedle dalších vědců podílel i nositel Nobelovy ceny za ekonomii William Nordhaus. Studie s názvem Cesta ke klimatické neutralitě Evropské unie do roku 2050, prostorové požadavky na větrnou, solární a jadernou energii a jejich příslušné náklady, se zabývá třemi problémy, které jsou klíčové pro ambici Evropské unie být do roku 2050 klimaticky neutrální.

Jsou to za prvé účinek klimatické neutrality Evropské unie na průměrnou globální atmosférickou teplotu v roce 2050 až 2100, za druhé prostorové pozemní a námořní požadavky na větrnou a sluneční energii ve srovnání s jadernou energií v České republice a Nizozemsku, a za třetí náklady na větrnou a sluneční energii a jadernou energii pro tyto dvě země. Ze studie vyplývá, že pokud by se obě země měly spoléhat výhradně nebo převážně na větrnou a sluneční energii, tak v realistických scénářích nemají dostatek půdy k uspokojení veškeré poptávky jak Nizozemska po energiích, tedy kdy jde o zemi podél Severního moře bohatého na větry, a také České republiky, tedy vnitrozemské země bez přístupu k moři a s geograficky náročnější krajinou. Například aby Česká republika mohla vygenerovat 1 800 petajoulů větrem a sluneční energií, potřebovala by na to prostor 14 630 km2, respektive 43 758 km2. To by znamenalo nárokovat si 19 %, respektive 55 % dostupné půdy na území České republiky. Dosažení stejné úrovně výroby elektřiny s využitím jaderné energie by vyžadovalo více než 269 km2.

Tato rozsáhlá, více než 400stránková studie dospěla k závěru, že jaderná energie je nákladově efektivnější než obnovitelné zdroje pro geografické podmínky zkoumaných států, tedy České republiky. Jak se v ní konstatuje, i když se vezme v úvahu zásadní zlepšení účinnosti solárních a větrných farem, zůstane jaderná energie v roce 2050 levnější variantou.

Chtěl bych na závěr říct, že rozhodně nejsem odpůrce obnovitelných zdrojů energie a beru je jako nezbytnou a důležitou součást energetického mixu, který má zajistit nízkouhlíkovou energetiku v blízké době. Ovšem tohoto cíle nedokáže obnovitelná energie včetně akumulačních zařízení různých typů v našich geografických podmínkách dosáhnout bez jaderné energetiky.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ondřeji Babkovi. Požádám kolegu Zahradníka o posečkání, s přednostním právem se přihlásil pan ministr Petříček. Máte slovo, pane ministře.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi jenom krátce vystoupit k otázce zákona o přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice. Určitě se jedná o jeden ze zásadních zákonů, který má přispět k urychlení tranzice české energetiky a naplnění našich cílů směrem k udržitelnému rozvoji.

Naším úkolem zcela jistě je hledat cesty k čisté, ale také bezpečné energetické politice a našemu energetickému mixu. Rozhodně tento zákon není a neměl by určitě být pouze o jednom, i když velkém projektu. I proto souhlasím s tím, aby se pokud možno umožnila univerzalita celého toho zákona, aby byl použitelný i pro další čisté zdroje včetně výhledových technologií. Přesto legitimní otázka je, jak tento zákon bude mít dopad na největší projekt v novodobé historii naší energetiky, a to je výstavba nových bloků jaderné elektrárny Dukovany.

V tomto směru je bezpečnost určitě faktor, který musíme brát velmi vážně, a to především proto, že zde vytváříme vztah s partnerem, na kterém budeme několik desítek let závislí, a to nejenom v době výstavby. I proto jsem přesvědčen, že bychom měli brát zcela seriózně doporučení bezpečnostní komunity a vyvarovat se jakýchkoliv kroků, které mohou ohrozit energetickou bezpečnost České republiky či celkovou bezpečnost naší země nezdravou závislostí na rizikových dodavatelích. I proto sociální demokracie v tomto duchu chce předkládat návrh doprovodného usnesení.

Naším cílem také musí být, abychom zajistili pro naše občany dostupnou energii a energii, jejíž dodávky budou stabilní. V tomto směru je zcela zásadní, aby zákon tomuto napomohl. Neposledním cílem určitě musí být, abychom byli schopni garantovat limity, horní limity výkupních cen tak, aby se to nepromítlo opět do cen, které budeme přenášet na spotřebitele, tudíž na všechny občany v této zemi. To jsou základní cíle sociální demokracie, i v tomto duchu jsem rád, že bude překládáno doprovodné usnesení, které jako člen vlády beru velmi vážně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi a znovu požádám ještě kolegu Zahradníka o posečkání. Mám tady dvě faktické poznámky, nejdřív kolega Čižinský a potom pan poslanec Lipavský. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji. Já bych měl na pana ministra a současně, vaším prostřednictvím, na pana poslance Babku. Zaznělo tady, že to není zákon o jednom projektu, ale ve skutečnosti z té řeči bylo jasné, že to je zákon o jednom projektu, že to je ušito na jeden konkrétní projekt, protože jinak by nemohly zaznívat ty věty z vašich úst, pane ministře, které tady zazněly. Prostě nejdřív bylo řečeno "není" a pak vlastně ta řeč dokazovala, že to je o jednom projektu.

A na pana poslance Babku, prostřednictvím pana předsedajícího: a podpoříte ty pozměňovací návrhy, které otevírají soutěž, aby bylo možné tomu jednomu projektu, Dukovanům, konkurovat v rámci toho zákona, nebo ne? To je to důležité totiž, protože pokud si tady řekněme, že máme studii, že za padesát let, jak to bude, tak to určí tržní mechanismy, to určí vědecký pokrok apod. To si tady můžeme klidně napsat každý z nás, co chceme, co bude za padesát let. Ale ten zákon je postaven na jeden projekt, proto je tak riskantní, a já tedy apeluji na všechny, ať podpoří aspoň pozměňovací návrhy, které otevírají soutěž mezi různými technologiemi s cílem získat energii a aby to bylo co nejlevnější.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Lipavský také s faktickou poznámkou, připraven je kolega Zahradník. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já mockrát děkuji za slova pana ministra Petříčka. Já je opravdu vítám a považuji za důležitá. Též bych chtěl ocenit postoj obecně ministrů za ČSSD v otázkách jaderné energetiky ohledně bezpečnosti České republiky, protože jak ministr Petříček, tak i vicepremiér Hamáček se k této otázce bezpečnosti opakovaně vyjadřovali a já vnímám, že ji berou vážně, berou ji státnicky a berou ji v duchu ústavnosti České republiky. Nicméně navrhovat doprovodné usnesení je jedna věc, ale mít právně kodifikováno, že tato bezpečnost bude zajištěna, je zcela jiná věc. Je naprosto diametrální rozdíl mezi tím, jestli se Sněmovna na něčem usnese jako na doprovodném usnesení, nebo jestli to bude zákon, v paragrafu, černé na bílém.

Takže já vyzývám sociální demokraty, aby zvážili, jestli podpoří pozměňovací návrh, minimálně jeden z těch dvou pozměňovacích návrhů, které předkládám společně s kolegou Žáčkem, který jednoznačně řeší geopolitickou otázku a de facto nedává příliš Ministerstvu průmyslu a obchodu a ČEZ na výběr v tom, jestli oni budou nebo nebudou sehrávat nějakou roli v geopolitickém směřování České republiky, ale toto rozhodnutí může suverénně učinit plénum Poslanecké sněmovny. Takže já ještě jednou mockrát děkuji za ta slova, ale měl jsem zapotřebí doplnit tuto informaci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce, nyní pan poslanec Roman Onderka s faktickou poznámkou. Kolegu Zahradníka stále žádám o trpělivost. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Roman Onderka: Děkuji, pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, vaším prostřednictvím, na svého předřečníka, rozumím obavě v rámci bezpečnosti České republiky a myslím si, že tady máme společný názor. Rozumím tomu, že máme několik variant, které bychom mohli uplatnit, ať je to přímý vstup do legislativy, to znamená do zákona, anebo formu doprovodného usnesení.

Sociální demokracie zastává názor, že za prvé: největší odpovědnost v rámci výběrového řízení je na vládě. Za druhé, co je daleko důležitější: ne všichni z ctěných kolegyň a kolegů v této Poslanecké sněmovně mají přístup k bezpečnostním složkám. To znamená, jestli dneska říkáme: je zde bezpečnostní riziko, a já osobně jsem o tom přesvědčen a je o tom přesvědčena sociální demokracie, tak bezesporu nemáme úplně tu zásadní věc v rukou.

Jsem přesvědčen o tom, že doprovodné usnesení je nastaveno v těch třech parametrech tak, jak je tady přednesl kolega Dolínek a následně je okomentoval můj kolega ministr Petříček. Dobře, je to o tom, že vyzýváme de facto vládu, aby svá rozhodnutí dělala podle toho, jaké nebezpečí České republice hrozí nebo by případně hrozilo, a za druhé, jaké parametry by následně měla ctít, ať je to otázka ceny a dalších věcí. Takže to je, co se týče názoru sociální demokracie, a proto budeme hlasovat pro toto doprovodné usnesení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce a teď tedy opravdu žádám kolegu Zahradníka, aby byl trpělivý, protože mám další tři faktické poznámky včetně jeho stranického kolegy. První je kolega Lipavský, pak kolega Čižinský a Pavel Žáček jako třetí s faktickou poznámkou. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Víte, opravdu nemusíte mít přístup k žádným bezpečnostním složkám, k žádným zvláštním informacím, abyste si mohl udělat úsudek o tom, jakým způsobem se země, ze kterých pocházejí dodavatelé technologií - a v případě Ruska a Číny jsou to státní korporace, státem vlastněné - abyste si udělal úsudek o tom, jak se chovají. V novinách se píše o tom, jakým způsobem postupovala Ruská federace při plynové krizi, kterou řešil tehdejší premiér Topolánek, když jsme předsedali Evropské unii.

V novinách se dočtete o tom, jakým způsobem Ruská federace dodržuje své mezinárodní závazky, ať již vůči svým sousedům, kterým spolkne kus území a rozpoutá válku, nebo vůči vlastním občanům při dodržování různých mezinárodních konvencí, když se například pokusí zavraždit bojovou látkou. Na to není potřeba, abyste se podíval, v jakém stavu jsou bilaterální vztahy s jednotlivými zeměmi, a já tady hodně mluvím o Rusku a ještě budu mluvit o Rusku, protože ta debata neproběhla a někde proběhnout musí, o tom také budu mluvit.

To se všechno dočtete z novin, to si může každý občan České republiky udělat úsudek a nepotřebujete k tomu dostat nějaký brífink, který podléhá režimu. Samozřejmě, bezpečnostní složky vypracovávají režimové dokumenty. Pan ministr, pan vicepremiér Havlíček o tom opakovaně hovořil do novin. Tam je naprosto v pořádku, že je omezená skupina lidí daná zákonem, která k těmto dokumentům má přístup. Ale aby Sněmovna rozhodla, jaké je zahraničněpolitické směrování této země v zásadních otázkách - (Předsedající upozorňuje na čas.) - na to ty údaje nepotřebujete znát. Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní pan kolega Čižinský s faktickou poznámkou, dále kolega Žáček a kolega Onderka s faktickými poznámkami. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji. Já bych rád zareagoval prostřednictvím pana předsedajícího na pana poslance Onderku. Tady zaznělo, že ne všichni poslanci mají přístup k bezpečnostním informacím. Musím říct, že tahle situace je velmi nekonformní. Pokud tady existují nějaké informace, tak by to poslanci měli vědět. Protože pokud nějaké informace jsou o tomto zákoně, tento zákon je bezpečnostně riskantní - mimochodem, to tady vlastně vůbec nezaznělo z ústa pana ministra Havlíčka. Teď pan poslanec Onderka tady říká, že ne všichni mají přístup k těm správným informacím. Domnívám se, že je skutečně potřeba zajistit, aby všichni poslanci ty správné informace měli.

Takže bych rád navrhl přerušení tohoto bodu do doby, kdy poslancům budou ty informace dodány, protože jinak je tady situace, která byla naznačena panem poslancem Onderkou, že budeme rozhodovat o něčem, o čem nevíme to, co máme vědět. A to skutečně - nevím, jak to cítíte vy, kolegyně a kolegové, ale já cítím, že to tahle není možné dělat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vnímám váš procedurální návrh. Je to sice zneužití faktické poznámky ve vystoupení, ale samozřejmě respektuji, že je to procedurální návrh, který se hlasuje bez rozpravy. Já tak učiním, ale samozřejmě nejdřív zagonguji a požádám Sněmovnu a předsedy poslaneckých klubů, aby zajistili přítomnost kolegů a kolegyň, kteří pravděpodobně nepočítali s takovým procedurálním návrhem. (Gong.)

Takže podle dohody z politického grémia dám prostor na to, aby kolegové a kolegyně se mohli vrátit do sálu. (Prodleva.) Zopakuji procedurální návrh, který padl v rozpravě od kolegy Čižinského. Návrh je přerušit do zajištění bezpečnostních informací, kterou se vážou na text tohoto zákona... Odhlásím vás. Ještě jednou zagonguji. (Gong.) Požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami.

O procedurálním návrhu, který je sice bez termínu, ale je vázaný na určitou skutečnost, čili je možný, hlasovatelný, rozhodneme v hlasování číslo 322. Znovu opakuji pro příchozí, že jde o hlasování o přerušení projednávání tohoto bodu do zajištění bezpečnostních informací.

 

Zahájil jsem hlasování číslo 322 a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování číslo 322, přítomno je 84, pro 23, proti 43. Návrh byl zamítnut.

 

Budeme tedy pokračovat, a to vystoupením ve faktické poznámce pana poslance Pavla Žáčka, připraví se kolega Onderka a Jan Lipavský. Dále stále trpělivý kolega Zahradník s řádnou přihláškou. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Já jenom v kontextu k tomuto hlasování technicky chci doplnit, že představitelé opozice dokonce na tiskové konferenci chtěli, aby tento bod byl přerušen a projednal to řádně bezpečnostní výbor. Dokonce to chtěl samotný bezpečností výbor. Ale to se nestalo, s těmito materiály jsme nebyli seznámeni, protože pan zde přítomný ministr nám ty materiály neposkytl.

Myslím si, že sněmovní komise i výbory v režimovém opatření projednávají řadu citlivých věcí a podle mého názoru tady nebyl důvod, aby došlo k této blokaci, Byli jsme vyzváni, abychom se individuálně s těmito podklady seznámili, což není totéž, a tato situace prostě zablokovala, aby ten kompetent, který tady na otázky bezpečnosti je, orgán Sněmovny, to znamená bezpečnostní výbor, toto řádně projednal a aby nedocházelo k těmto debatám a konstatováním, že poslanci tyto informace nemají k dispozici. Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní vystoupení pana poslance Onderky s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Roman Onderka: Děkuji, pane místopředsedo. Prostřednictvím vaší osoby, chtěl bych odpovědět kolegovi Lipavskému. Já samozřejmě na to osobní názor mám. Má na to názor i sociální demokracie z dostupných zdrojů. A myslíme si, že zapojení firem z Ruska a z Číny je opravdu bezpečnostním rizikem pro Českou republiku. A to je také důvod, proč navrhujeme doprovodné usnesení a proč pro něj budeme hlasovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní tedy ještě jedna faktická poznámka kolegy Lipavského. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Mám dvě věci. Děkuji panu poslanci Onderkovi za jeho vyjádření, za jeho postoj. Vnímám ho jako důležitý.

Ta druhá věc se týká procedury. Když studuji jednací řád, tak tam samozřejmě je součástí, že i během faktické poznámky mohou padat různé návrhy včetně procedurálních návrhů. Takže úplně nerozumím vašemu komentáři vůči panu poslanci Čižinskému, kterému jste víceméně vytkl, že zneužil faktickou poznámku. Přijde mi, že to opravdu není namístě a že by se toto nemělo dít. Tak to bylo vůči vám. Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane kolego. Ale pokud máte výhradu proti mému řízení schůze, podejte námitku proti postupu předsedajícího a bude odhlasována. Já jsem trpělivost sama, a vzhledem k tomu, že některé faktické poznámky nejsou pouhou reakcí na vystoupení předřečníka, tak na to reagovat musím jako předsedající. Nechci, aby se tady opakovaly excesy, kterých jsme tady byli svědky u jiných kolegů, kteří potom byli vyvedeni ze sálu. A myslím si, že respekt k jednacímu řádu je potřeba udržovat neustále.

Nyní pan poslanec Jan Zahradník, připraví se Jan Lipavský. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych se chtěl vyjádřit tradičně v intencích mých názorů, které mám k této problematice. Jsem pro jadernou energetiku. Myslím si, že bez ní zajištění naší energetické bezpečnosti a soběstačnosti je nemožné. Ten můj názor potvrzují různé události.

Třeba teď jsme v nedávné době zaznamenali v médiích, že Švédsko zažilo v sobotu 6. února v důsledku poklesu teplot veliký problém s dodávkou elektřiny, který souvisel s výpadkem produkce z jaderných elektráren. Švédská televize dramaticky apelovala na občany, aby omezili spotřebu, například aby ani neluxovali svoje byty. Byla omezena činnost průmyslu a byla spuštěna záložní elektrárna, která pro výrobu elektřiny spaluje naftu. Švédsko muselo navíc importovat elektřinu z uhelných elektráren z Německa a Polska. Cena silové elektřiny z obvyklých 30 eur za megawatthodinu stoupla v tu chvíli na 200 eur za megawatthodinu čili zhruba na šestinásobek ceny, kterou u nás v České republice v průměru platíme za silovou elektřinu.

V České republice nám zatím podobné situace nehrozí. Máme dosud velmi robustní výrobní a distribuční síť. Právě v nejhorším počasí, zejména při nízkých teplotách s ohledem na dobré chlazení, pracují velmi efektivně naše jaderné elektrárny Temelín a Dukovany. Po 20letém výročí stabilního fungování dosáhla výroba elektřiny v Jaderné elektrárně Temelín letos v lednu celkové výše 1,62 terrawatthodin, byla to tedy rekordní úroveň.

Co musíme udělat pro to, aby dodávky elektřiny v České republice nadále byly stabilní a aby naše země zůstala atraktivním podnikatelským prostředím, díky kterému jsme nejprůmyslovějším státem Evropské unie? Dobře víme, že vláda České republiky podepsala jako členská země Evropské unie dokumenty, které Českou republiku zavazují splnit klíčový dokument, kterým je Green Deal, navzdory tomu, že jsme vládu upozorňovali, aspoň někteří z nás, jak nebezpečný tento souhlas může v budoucnosti pro naši zemi být.

Cílem Green Dealu je mimo jiné klimatická neutralita Evropské unie a jejích členských států do roku 2050. Cestou k tomu je dekarbonizace naší energetiky a ekonomiky, která je z necelé poloviny odkázána na hnědé uhlí. Jak můžeme u nás tyto cíle naplnit? Základním předpokladem je široká shoda napříč politickým spektrem, protože elektřina není pravicová ani levicová. Hlavní slovo pak by mělo mít slovo a stanovisko vědců, techniků, odborníků.

My jsme se už tady na půdě Sněmovny mnohokrát zabývali otázkou zajištění energetické soběstačnosti České republiky, která bezpochyby souvisí rovněž s celkovým zajištěním ekonomické bezpečnosti naší země a její dlouhodobé prosperity. Opakovaně se zde vede debata o dostavbě Jaderné elektrárny Dukovany, a to tady zmínil pan zpravodaj Dolínek a já to jenom připomenu, že to není rozšíření výroby, že to není výstavba nějakých nových bloků, které doplní stávající kapacitu, ale je to plánovaná náhrada za ty bloky, které vinou nebo v důsledku ukončení jejich činnosti budou muset být nahrazeny.

Tady přichází podle mého názoru na pořad jednání také, co dál? My víme dobře, že se Česká republika chystá odstoupit od uhelné energetiky. Uhelná komise doporučila vládě schválit jako termín pro odchod naší republiky od uhlí, jak se říká, rok 2038. Je jasné, že vypnutí uhelných zdrojů bude znamenat propad ve výrobě elektřiny. Jak tento propad nahradit, o tom uhelná komise jednala velmi pečlivě, podrobně a její závěr byl také podmíněn těmito stanovisky. Prostě 30 terrawatthodin elektrické energie nám bude chybět. A když nebudeme mít odpovídající kapacitní spolehlivé zdroje energie, tak se budeme vystavovat velkým nedostatkům, energetické chudobě, blackoutům a podobným nežádoucím jevům.

Proto si myslím, že bychom měli pobízet naši vládu, ať už to bude vláda tato nebo vláda, která v naší zemi bude po podzimních sněmovních volbách, aby neváhala a vrátila se znovu k přípravě dostavby jaderné elektrárny v Temelíně. Považuji za velkou chybu, když byl v roce 2014 nebo 2015 ukončen tendr na dostavbu Temelína. Ztrácíme tím tempo, ztrácíme tím odborné kapacity a také samozřejmě hazardujeme s dosud pozitivním přístupem naší veřejnosti k jaderné energetice, k tomu, jakou podporu u nás jádro má. My v Budějovicích žijeme 30 kilometrů od elektrárny v Temelíně, a přesto víme dobře, že má tato energie u nás velkou podporu.

Co pro to můžeme dělat, abychom jadernou energetiku učinili přijatelnou nejenom pro nás, pro naše občany, ale i pro Evropskou unii, která namnoze o takto zásadních otázkách za nás rozhoduje? Kolega poslanec Babka tady podrobně zmínil studii, která vznikla na základě iniciativy europoslanců Roba Roose a českého europoslance Ondřeje Knotka a která ukázala, že jaderná energie je nákladově efektivnější než obnovitelné zdroje. Já tady rád slova pana kolegy Babky zopakuji: Vezmeme-li v úvahu i budoucí zásadní zlepšení výkonnosti a účinnosti solárních a větrných elektráren, jádro zůstane i v roce 2050 stále levnější a efektivnější variantou.

Dámy a pánové, nechci se zde příliš široce pouštět do debaty, kterou rozšiřují stoupenci výroby elektřiny z údajně zcela křišťálově čistých obnovitelných zdrojů s využitím větru a slunečního záření. Ty ovšem často nezahrnují energetické a emisní náklady na výrobu a později začasté nedořešenou otázku nákladné recyklace. Prostě vítr u nás nefouká nebo fouká jenom někde a sluneční paprsky také holt při zimních inverzích nejsou s to generovat významnější produkci elektřiny. A to nemluvíme o odporu obyvatelstva a obecních zastupitelstev proti výstavbě dalších větrných elektráren.

Musím jenom krátce připomenout kauzu fotovoltaiky a její neuvážené podpory z roku 2010. Pořád ročně platíme více než 40 miliard korun na podporu solárních zdrojů, na podporu obnovitelné energie, vlastně 50 haléřů z každé kilowatthodiny jde na podporu OZE. Tyto peníze by samozřejmě byly dostatečné pro dostavbu obou jaderných elektráren, čili krátce řečeno, podpora fotovoltaiky bude do roku 2030 v souhrnu stát naše daňové poplatníky a spotřebitele, kteří platí za energii, zhruba bilion korun.

Obnovitelné zdroje jsou velmi drahé a ve srovnání se zdroji jadernými mají také často jenom třetinovou funkčnost nebo chceme-li životnost. Je velká pochybnost o tom, jak tyto obnovitelné zdroje, větrníky, solární panely, solární parky, dokážeme zlikvidovat po skončení jejich životnosti a zrecyklovat, zdali náklady na toto nepřinesou další obrovské finanční požadavky, které zatím v těch podpůrných penězích prostě nezohledňujeme.

Pan kolega Babka zmínil, že jeden z iniciátorů oné studie je nizozemský europoslanec, a tady je třeba říci, že Nizozemsko se staví k této problematice novým způsobem. Nizozemci jsou národ, který celá staletí bojoval za svoji národní nezávislost, bojoval o svoje území, které vyrval moři, a má tedy ve své DNA zakotvenu jakousi povinnost efektivně usilovně pracovat ve prospěch budoucnosti. Nizozemská vláda po analýze požadavků a po rozboru potenciálu obnovitelných zdrojů došla k názoru, že se země, tedy Nizozemsko, bez jádra neobejde. Vláda v Haagu nyní posuzuje plán, že ke své stávající jaderné elektrárně by si Nizozemsko chtělo nechat postavit až deset nových jaderných bloků.

Dámy a pánové, já se musím obrátit k panu ministru Havlíčkovi jako představiteli vlády. Máme-li zde vlastně neformální europarlamentní česko-nizozemskou iniciativu na toto téma, jak dlouho se bude ještě vaší vládní reprezentaci dařit, že bude čekat na to, než spojí své síly s vládou Nizozemí a v Evropské komisi prosadí všestrannou podporu pro rozvoj jaderné energetiky? To, s čím přichází pan premiér, to je ujišťování, co všechno se mu podařilo dosáhnout. To bohužel nestačí. Naším společným cílem by mělo být to, že bude jaderná energetika zařazena do takzvané taxonomie a bude možno na ni přispívat jak z prostředků Evropské unie, tak také i z prostředků našeho modernizačního fondu, který tvoří poplatky za emisní povolenky. Není žádný důvod, aby tento zdroj, tedy jádro, který má nejmenší dopady na životní prostředí, neměl být zařazen do podpůrného programu Evropské unie.

Stačí, když se podíváme na web electricitymap.org. V pondělí 8. února v 16 hodin emise Francie činily 91 gramů CO2 na kilowatthodinu. Francouzská jaderná energetika běžela na 60 % národní spotřeby elektřiny. Pro srovnání, v téže době v Německu činily emise 455 gramů CO2 na kilowatthodinu, 91 - 455, pětkrát víc. Jaderné elektrárny v Německu, ten jejich zbytek, který ještě neodstavili v rámci jejich Energiewende, pokrývaly 12 %, vítr 14, fotovoltaika 2,6, tedy obnovitelné zdroje nefungovaly v povětrnostních podmínkách, které začátkem února tady u nás v Evropě jsou, a zbytek energie dodávalo uhlí, plyn, tedy za cenu pětkrát větší produkce CO2, a samozřejmě dovoz. Pokud Německo odstaví všechny jaderné elektrárny, které ještě pořád po těch slavných prohlášeních německých politiků předcházejících redukcím mají dvojnásobný výkon než české jaderné zdroje, tak se stane zemí, která vinou politiky Energiewende bude dávat do rozvoje OZE a investic v přepočtu 6 bilionů korun. Obrovské částky, obrovské peníze, a bude mít za vhodného počasí, a to je asi další věc, velké přebytky z produkce fotovoltaiky.

To je další bolest obnovitelných zdrojů. Pokud jsou podmínky vhodné, fouká vítr, svítí sluníčko, jsou přebytky energie, což vnáší do toho takový problém, že se energie prodává za záporné ceny, to znamená, že odběratel energie, ten, který odebírá, nemusí nic platit, dostává naopak za odběr peníze. Je to protismyslné, na hlavu postavené, ale bohužel je tomu tak.

Objevuje se myšlenka, a my se s ní v nedávné budoucnosti opět potkáme, že nadprodukce elektřiny znamenající chaos v cenách může vyřešit budování úložišť energie. Neříkám, že úložiště energie v mikropodmínkách jednotlivých rodinných domů, jejich fotovoltaických instalací a chytrých baterií na ukládání a spotřebování, není dobré, to samozřejmě dobré je, to ať si každý buduje sám za své vlastní peníze a pak ať s tou elektřinou hospodaří, ale musíme si uvědomit, že velká zařízení na ukládání energie mohou vyřešit otázku potřeby řádově desítek minut spotřeby při případném odstavení těch aktivních zdrojů. Já jsem to tady kdysi počítal, ukazoval jsem to, že kdybychom chtěli uspokojit hodinovou spotřebu České republiky, pokud by žádné jiné zdroje nešly, jenom z energie uložené v baterii, tak by při stávajících cenách stála kapacita jejího vybudování 250 miliard korun na jednu hodinu, na celý den by to pak bylo 6 bilionů - tři naše rozpočty. To jsou obrovské ceny, které si představitelé, ti zastánci OZE, ne dobře uvědomují.

Německo je pro nás vždycky příkladem, ale tady si myslím, že bychom na něj měli pohlížet velmi ostražitě, na jeho problémy s Energiewende. V Německu Energiewende už nemá tu masivní frenetickou podporu, jakou mívala před několika lety, a některá média ji označují za největší chybu Německa od druhé světové války. V Německu chtějí sázet na stavební a provozně poměrně velmi drahé paroplynové elektrárny na ruský plyn. Německá poptávka po plynu, i když tady i oni důvěřují onomu plynovodu, který se v rozporu s názorem spojenců buduje, může znamenat růst cen plynu, a to i nejenom pro Němce, ale i pro nás, protože, jak dobře víme, naše energetická soustava je přímo navázaná a je propojená, myslím ekonomicky, se soustavou Německa. Naše silová energie se nakupuje na burze v Lipsku.

Dovážení plynu z Ruska - ano, to si myslím, že musí všichni, kdo chtějí nahradit naše uhelné zdroje plynem, říct: chceme-li naše uhelné zdroje nahradit plynem namísto jádra, musíme říci, odkud ten plyn budeme brát. Plyn budeme brát z Ruska za podmínek, které nám Rusové jako dodavatelé stanoví. Čili je třeba si uvědomit, že není otázka bezpečnosti jen diskutovat a pochybovat o účasti Ruska na tendru na dostavbu Dukovan, a tady já samozřejmě jako člověk, který čtyřicet let prožil v komunismu, mám významnou nedůvěru k Rusku jakožto síle, na kterou bychom se s naší bezpečností měli nějak spoléhat, naopak, ale i plyn může přinášet tato nebezpečí.

Dámy a pánové, z hlediska náhrady uhlí plynem kromě této ekonomické a bezpečnostní otázky musíme zvážit i otázku ekologickou, která tím pádem plyn významně diskvalifikuje a staví jej v podstatě na roveň uhlí. Úniky plynu při těžbě, úniky plynu při transportu, to všechno jsou věci, které, když se započítají, tak ekologická stopa plynu je vlastně srovnatelná s uhelnými elektrárnami - pokud samozřejmě prošly modernizací tak, aby jejich ekologické hodnoty byly v souladu s požadavky, které Evropa na uhelné elektrárny klade.

Rakousko, to je podobný případ. Blackout, který hrozil 8. ledna - tam zase došlo k nějakým problémům s dodávkami z Balkánu - právě zachránily také naše dodávky z českých elektráren včetně zmiňovaného Temelína.

Takže pokud chceme teď dát nějaké doporučení, samozřejmě musíme zvážit všechna pro i proti. Musíme říct, že pokud nerozhodneme dneska, ale myslím, že k tomu dojde, tak úsilí pro budování jaderné kapacity u nás musí vláda předvést lepší než dosud. Myslím, že je třeba napravit chybu, kterou vláda udělala, když zrušila tendr na Temelín. Je třeba, aby tady podle mého názoru začal fungovat nějaký institut, který by lobboval v nejlepším slova smyslu za dostavbu elektrárny v Temelíně, tak jako velmi úspěšně lobbovali podporovatelé dostavby Dukovan, kteří byli v tomhle směru řekněme úspěšnější než my Jihočeši, kteří jsme bohužel nedokázali dostavbu Temelína zachovat.

Dámy a pánové, já bych uzavřel své vystoupení tím, že se mi tady snad podařilo doložit, že obnovitelné zdroje nemohou zachránit naši energetiku, že spoléhat se na ně je velmi ošidné a nebezpečné, že potřebujeme jaderné zdroje, a to konkrétně nejenom v podobě dostavby bloku v Dukovanech, ale také i v potřebě dostavby bloku v jihočeském Temelíně.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Zahradníkovi za jeho vystoupení. Pan Lipavský posečká, protože se přihlásil s faktickou poznámkou pan poslanec Jan Čižinský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji za slovo. Rád bych zareagoval na vás, pane předsedající, na tu situaci předtím a rád bych vlastně požádal, co jsem udělal špatně v té situaci a proč jste hovořil o vyvádění ze sálu v souvislosti s mým vystoupením, protože já jsem si vzal faktickou poznámku, reagoval jsem jenom na pana poslance Onderku, vaším prostřednictvím. Tak bych se tedy zeptal, co se vlastně přihodilo, co jsem udělal špatně, proč jste hovořil o vyvádění, a jestli skutečně k něčemu tady došlo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já nemohu vystoupit, leda bych se nechal vystřídat. Ale myslím si, že jsme to vyřešili tím, že bylo hlasováno o vašem návrhu. Ráno byla porada a shodli jsme se na tom, že budeme velmi tvrdě dbát na dodržování jednacího řádu. A teď budeme pokračovat vystoupením pana kolegy Lipavského. (Pan poslanec Čižinský se znovu hlásí.) Tak prosím, máte slovo ještě jednou k faktické poznámce.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji. Tedy opět. Vlastně jsem tomu neporozuměl. Tím, že se hlasovalo, bylo vyhověno jednacímu řádu, protože jsem navrhl procedurální návrh. Ale já bych rád... Přece tím se neřešilo to, že jste hovořil o vyvádění ze sálu, o zneužití faktické poznámky a o zneužití jednacího řádu. Takže já bych prostě přece jenom rád věděl, co jsem udělal špatně, že jste o tom hovořil. Protože když došlo k dohodě, že budeme velmi striktně dodržovat jednací řád, tak já to jenom podporuji, podepisuji. A tím pádem bych chtěl vysvětlení, co se tedy tady stalo špatně ve vašich očích, že jste o vyvádění ze sálu hovořil.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, pokud máte návrh na... námitku proti postupu předsedajícího, tak ji řekněte. Já se jinak nebudu hlásit do rozpravy ve věci tisku 966 a hovořit o něčem jiném. To je moje stanovisko. Takže já bych pokračoval ve vystoupení pana poslance Lipavského. Pokud skončí tento bod, rád k tomu mezi body vystoupím. Pan poslanec Lipavský.

 

Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedající - (Předsedající: Připraví se Leo Luzar.) Pardon? (Předsedající: Připraví se Leo Luzar.) Vážený pane vicepremiére, vážené kolegyně, vážení kolegové, jsme ve třetím čtení nízkouhlíkového zákona, vládního návrhu zákona o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice a dalších opatřeních s tím souvisejících.

Hlavní myšlenka, kterou se pokusím dnes během svého příspěvku sdělit a podložit ji sadou argumentů, je taková, že neproběhla dostatečně náležitá debata k této záležitosti, a není proto namístě, abychom dnes o tomto zákonu hlasovali. Debata o jádru má mnoho vrstev, má mnoho rovin, ve kterých se pohybuje, a jsou tam dva základní pilíře argumentace. Jedna je bezpečnost, geopolitická bezpečnost, to znamená s kým chceme takovýto projekt realizovat a s jakým partnerem, a to zde již opakovaně zaznívalo. A druhá rovina je rovina ekonomická, jestli se ta věc, ten projekt vyplatí, případně kdo ho zaplatí.

V prvé řadě je zde shoda nad tím, že jádro, jaderná energetika patří do energetického mixu České republiky. Tato shoda je poměrně široká. Samozřejmě jsou skupiny a politické strany, které odmítají jadernou energii jako takovou. Je to do určité míry legitimní názor. Vidíme, že například v Německu, v Rakousku tento názor převládl, v České republice nepřevládl. Pokud například občas bývá naše strana obviňována z toho, že jsme protijaderní, tak vás mohu ujistit: takto jednoznačně o tom nepřemýšlíme. My o tom přemýšlíme v rovině bezpečnostní a ekonomické.

Nicméně to, co dnes zažíváme v České republice, tlak na realizaci dukovanského projektu - a já bych nesouhlasil s tím, že tento návrh zákona nelze označit za lex Dukovany. To je lex Dukovany. Je to připravováno jako součást jednoho konkrétního projektu. Stát k tomu již podepsal dvě ze čtyř zamýšlených smluv podepsaných se společností ČEZ. Stát má najaté různé poradenské firmy, právní poradenství, firmu na prosazování zájmů vůči Evropské komisi. Je nakreslená celkem jasná mapa toho, jak ty věci mají postupovat. Nicméně motiv není udělat celou zakázku nejlépe, jak by to šlo, ale motiv je udělat to pro jednu konkrétní společnost. Víceméně jsme tak svědky vraždy jádra hradní klikou v České republice. To je prostě realita. Tak to je a vše tomu nasvědčuje.

Byl bych hrozně moc rád, kdyby pan ministr Havlíček vystoupil a zkusil mi to nějakým argumentem vyvrátit. Já nyní budu předkládat argumenty, proč to tak není.

Co se týče ekonomické stránky věci, a tou začnu, protože o geopolitice zde ještě uslyšíme, co se týče ekonomické stránky věci, k tomu vystoupil náš pan předseda a my jsme veřejně dali po schůzce 27. ledna sadu požadavků, která míří k tomu, aby vypsaná zakázka byla opravdu kompetitivní, aby měli šanci se přihlásit uchazeči s relevantní nabídkou - oni se přihlásí, ale aby ta nabídka byla relevantní, aby měli čas ji vypracovat a aby ten jejich projekt měl šanci obstát. Jaké to jsou požadavky? Jsou to požadavky, které míří k tomu, že chceme prodloužit dobu vypsání tendru. Ne sedm měsíců na 1200 megawatt, což samozřejmě společnost Rosatom má připravenu de facto, protože to je jejich hlavní produkt. Ať má možnost se přihlásit EDF, Westinghouse, KHNCP, Jihokorejci, kteří mají větší reaktory, protože ta podmínka není neřešitelná.

Pokud se nadesignuje souběh reaktorů v dukovanské lokalitě tím způsobem, že například jeden reaktor se odstaví trošku dříve, tak pak se ukáže, že tam je dostatek vody na chlazení. V případě, že se postaví větší reaktor, ale prvních pět let provozu například, to znamená po dobu toho plánovaného souběhu, bude provozován na nižší výkon, tedy bude potřebovat méně vody, a pak se jeden z těch starších reaktorů odstaví a potom může být využit na plnou kapacitu, pak není problém soutěžit větší výkon.

Bývá také argumentováno, že větší výkon nemůže být soutěžen z toho důvodu, že ty komponenty jsou příliš velké a že by do dukovanské lokality nešly dopravit. Já říkám: ať se s tím vypořádá dodavatel, ať navrhne, jakým způsobem budou ty části doručeny. Možná se vyplatí - možná se ušetří několik miliard, když se za daleko menší peníze opraví třeba nějaká silnice, rozšíří se silnice. A ty studie jsou poměrně jednoduše udělatelné, takže je to na nich.

Poslední argument, který slýchávám, proč to nemůže být vyšší výkon, je, že by do sítě byl připojen příliš silný zdroj. Byl bych tedy rád, aby nám byla předložena příslušná studie od ČEPSu, která připojuje ty zdroje, kde by to rozebrali. Protože v situaci, kdy natáhneme tendr, to znamená nebude to těch sedm měsíců nebo nyní rok, jak říkal po schůzce předsedů pan vicepremiér Havlíček, tak to má další efekt, který je naprosto zásadní, a to je zapojení českého průmyslu do celé zakázky. V situaci, kdy historicky jedna ze společností dělá projekty, má zde šest reaktorů, to znamená Rosatom, samozřejmě má i napojení na české firmy a má plnou podporu státu, protože pro Ruskou federaci otázka jádra není ekonomickou záležitostí, pro ně je to otázka politického vlivu, to znamená tam je plná podpora ze všech sfér, prostě ty firmy mají obejité, mají naslibováno.

Slýcháme často o takzvané české cestě, to znamená že my si budeme stavět elektrárnu a dodavatel dodá například jenom ten reaktor a příslušné části. To je iluze, mnohokrát to již i v médiích z různých stran zaznělo, že takto asi už to dnes nepostavíme. Nejen že se změnila struktura českého průmyslu, ona se změnila i bezpečnostní kritéria a požadavky kladené na realizaci těchto staveb. Je to vše poměrně komplikovanější. K tomu se odkazuje náš požadavek, aby stavba byla realizována takzvaně na klíč. Ať nám to ten dodavatel dodá celé, ať to garantuje za fixní cenu a na klíč.

Co my tedy považujeme za naprosto zásadní, je, aby se z toho nestaly další soláry. Aby to nebyl ten solární průšvih z roku 2010 v obměněné podobě pro jednu firmu bez cenového stropu, a nakonec to zaplatí odběratelé elektrické energie, pokud se ta cena přešvihne, platbou za jistič. Takže pro nás je naprosto klíčová podmínka zastropování ceny, kterou stát vůči ČEZu, protože neexistuje jiná společnost v České republice než ČEZ, která by byla ochotna a schopna takovýto projekt připravit na základě toho, jak je nyní zákon designovaný, jak je připravený. Bez toho, aniž by tato podmínka prošla, rozhodně nedokážeme zákon jako celek podpořit. Všechny naše požadavky a podmínky směřují k tomu, aby ten projekt byl realizovatelný, aby byl dlouhodobě udržitelný a aby se vyplatil. Přistupujeme k tomu ne způsobem: chceme udělat všechno pro to, aby se ta stavba nezrealizovala. Nicméně zákon nyní není v takové podobě, aby ta stavba, aby ten projekt byl realizovatelný a nestaly se tou příslovečnou černou dírou na peníze.

Dalším naprosto zásadním a klíčovým parametrem toho, jestli je celý projekt ekonomicky výhodný, nebo ne, je cena peněz. Pan vicepremiér opakovaně argumentoval tím, že musíme přizvat co největší paletu možných dodavatelů. Bavíme se tři versus pět. Slyšeli jsme výzvu od konfederace odborových svazů, slyšeli jsme výzvu od Hospodářské komory, od Českého svazu průmyslu a dopravy: Pozvěte všechny. Pozvěte všechny. To bylo dopoledne dvacátého sedmého. O tři hodiny později jsme se dozvěděli, že Čína vypadává, to byl zajímavý moment celé kauzy. Nicméně to je falešné dilema a já mám zapotřebí toto falešné dilema vyvrátit.

Za prvé: cenu na klíč neovlivní to, jestli se bavíte se třemi nebo pěti možnými dodavateli, protože v takovémto počtu je to víceméně soutěžní dialog. Oni opravdu nesoutěží spolu na cenu, jako když jste někde na burze nebo na tržišti. Jde o to, jak kvalitní podmínky stát těmto dodavatelům připraví. (Poslanec Lipavský přichází o hlas, omlouvá se... Poslankyně Černochová mu nese lahev s vodou.) Děkuji paní předsedkyni Černochové za vodu. Jde o to, jaké podmínky stát dodavatelům připraví. Hovořil jsem zde o časové lhůtě, o výkonu reaktoru, to potom má velký vliv na to, jaká je cena na klíč. To znamená: postavíme vám elektrárnu za 140 miliard, 150 miliard. A zde hrajeme řekněme o jednotky až desítky miliard v rozdílu ceny.

Ale to, jestli se celá záležitost vyplatí - a přiznal to i člen vedení cenu pan Cyrani, nebo mluvil o tom poměrně jednoznačně v rozhovoru pro iROZHLAS - zásadní bude cena peněz, za kolik si investor, stát nebo ČEZ na tu stavbu půjčí. A to je naprosto šokující, protože zde vláda stále nemá jasno. A to je to, co zaznělo 27. ledna od pana premiéra, že to má být stoprocentně státní financování za 2 %. (Poslance Lipavského to opět nutí do kašle.) A já si kladu otázku - a opět tam chybí odpověď od pana ministra, jak to tedy bude financované. A jestliže nevíme, jak to bude financované, jak můžeme schvalovat zákon, který je přímou součástí toho finančního modelu? My říkáme - a říkáme to už několik let - ať to dělá celé stát. (Poslanec Lipavský opět přichází o hlas.)

Já se omlouvám, já si nyní vezmu pauzu a druhou část svého příspěvku dokončím, až se mi trošku vrátí hlas, a budu mluvit o té bezpečnosti. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. To byl pan poslanec Lipavský. Ohlásil, že se hlásí znovu do rozpravy. Nyní je přihlášen Leo Luzar a po něm z místa pan kolega Černohorský. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, je mi líto, že kolegu Lipavského postihla hlasová indispozice, rád bych si poslechl jeho projev v ucelené formě, protože kolega Lipavský, vaším prostřednictvím, opět nezklamal. Projekt, který nám tady neustále opakovaně přednáší, má dvě východiska. První východisko je: Nechci jadernou energetiku v České republice. To je zcela legitimní a osobně znám mnoho lidí, kteří mají podobný názor. Neskrývají ho, bojují za něj a nehledají zástupné problémy. Kdyby kolega Lipavský, vaším prostřednictvím, přiznal u tohoto mikrofonu, že jeho cílem je boj proti jaderné energetice, perfektně bych mu rozuměl a chápal bych ho a mohli bychom si o tom dlouze povídat.

Druhý moment, který v této věci je a který z toho projevu je zřejmý, je, kdyby tedy ta jaderná energetika byla, tak bych chtěl, aby to byla západní energetika, použiji-li krátce ten výraz, který je všeobecně vnímán, rozdíl mezi Východem a Západem.

Kolega Lipavský vidí spásu v západním modelu a celou dobu se snaží východní model označit za nespolehlivý, nekoncepční, nevědecký, neschopný realizovat, prostě všechna ta "ne" k tomu projevu přidává. Někdy mám pocit, že když postaví jadernou elektrárnu nebo bloky jaderné elektrárny to zlé, v uvozovkách zlé Rusko, například na Slovensku, v Maďarsku, v dalších státech světa -nebudu jim tady dělat reklamu, kde ti zlí Rusové všude staví - tak ten zlý Putin určitě ty generátory naladí tak, aby všem občanům v transformátorech hrály ruskou hymnu. (Pobavení.) Prostě to tak bude. Ten pocit, já se omlouvám, někdy mám.

Ale přece dneska žijeme v globálním světě, žijeme v globální konkurenci a v globálním bezpečnostním světě. Kolega Lipavský, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, rád upozorňuje na bezpečnostní rizika. Ale právě proto, že bezpečnostní rizika v tomto světě samozřejmě existují, všechny projekty, které se připravují, jsou prověřovány z těchto bezpečnostních hledisek. To by si ani Maďarsko nemohlo dovolit realizovat elektrárny tímto stylem, kdyby mělo jakoukoliv pochybnost nad bezpečnostním rizikem této stavby. To si vždycky musíme uvědomovat, že nejsme na světě sami, nejsme pupkem světa a neznáme veškerý rozum světa. My tady v malé České republice jsme ti, kteří jediní přesně ví, kde je nepřítel, jediní přesně ví, co je to riziko, a jsme ho schopni pojmenovat.

Tolik - a škoda, že neuslyšíme nebo neuslyším tu celou přednášku kolegy Lipavského, protože jistě bude v oblasti bezpečnosti silně zaměřena v tom směru proti Východu. Mohl bych zde ještě hovořit o tom, že existuje ještě jeden východní spolek - teď říkám, nevím, jestli hovořit o Asii jako takové, ale budiž, nechme to bokem - kolega Lipavský jistě doplní další bezpečnostní riziko dvou globálních hráčů světa v jaderné energetice a proč je tak spatřuje.

Já se pokusím soustředit na to, co jsem chtěl tady doopravdy říci, a to je pozice Komunistické strany Čech a Moravy k jaderné energetice a k výstavbě Dukovan jako celku. Komunistická strana Čech a Moravy od začátku své existence, tedy více než 30 let, podporuje jadernou energetiku jako základ energetického mixu České republiky. Nejenom proto, že máme dlouholetou tradici jaderné energetiky, že jsme jeden z mála států, které ještě kdysi byly schopny vyrobit kompletní jadernou elektrárnu a realizovat ji; bohužel postupem času jsme tuto schopnost a znalost ztratili, ale přesto ještě máme firmy, které jsou minimálně schopny některé komponenty ve špičkové, světové kvalitě dodat. Vždycky jako KSČM jsme stáli za těmito výrobci a snažili jsme se je podporovat. Mimo jiné možná i trošku úsměvné - historicky navážu - byly naše snahy o dodávky zařízení pro jadernou energetiku v částech světa, a kolegové mnohdy upozorňovali, je to bezpečnostní riziko, on ten Írán... Ale uvědomme si, že přece nešlo o dostavbu této elektrárny, která mimo jiné již stojí a produkuje za pomoci západního světa, toho bezpečného západního světa, který přece přesně ví, kde to riziko je největší, ale šlo o českou firmu, která tam měla dodat výrobky a která ztratila možnost se podílet na této špičkové referenci, protože jaderná energetika je vždycky pro všechny firmy špičkovou referencí dodávky komponent a dílů. A to bychom také měli brát v potaz, když budeme jednat o této energetické investici, protože tady existují ještě pořád v České republice firmy, které by rády měly tu referenci jako dodavatelé jaderných technologií.

Komunistická strana Čech a Moravy nepreferovala až tak model financování, který je nám předložen. Naše představa byla nejdříve získat ČEZ jako státní podnik do stoprocentního vlastnictví, jinými slovy vyplatit minoritní akcionáře, aby tento státní podnik sám rozhodoval o své budoucnosti, ať se to týká jádra a dalších záležitostí, protože se ukazovalo, že minoritní akcionáři samozřejmě hledí spíše na své osobní zájmy, ekonomické zájmy, než na zájmy státu a celku v rámci strategie energetiky. Nelze jim to vyčítat. Historicky podle mého názoru byla velká chyba, že se začal privatizovat ČEZ, ale ten krok se mohl učinit. Stát na sebe vzal zodpovědnost a rozhodl se jít jinou cestou. Vnímáme to, tolerujeme to, bereme to jako určité východisko, možná dokonce by mi tady pan ministr řekl, že ekonomicky výhodnější - nebudu to posuzovat, nechci se k tomu vracet. Chci jen upozornit, že my sledujeme dlouhodobě tuto situaci a snažíme se ji vyhodnocovat ve prospěch občanů, protože energetika, ať si myslíme, co chceme, je strategická a do budoucna strategickou vždycky zůstane.

A tady chci upozornit na jedno riziko, které tady vůbec nebylo zmiňováno, a to je odsouvání možné dostavby. Tady jsme slyšeli návrhy, že by se to mělo posunout, dát více času do tendru. Ale vždyť my přece o tom hovoříme už roky. Tady už jeden neúspěch ve vypsání tendru byl, to si řekněme. To není něco na zelené louce, co se teď vymýšlí. Tady se navazuje na kroky, které byly učiněny a nedošly úspěchu. Můžeme vzpomínat různé konspirační teorie, ale tady přece nejde o to, kdo za to může, ale o to, že tady nemáme dostavbu Dukovan a potřebujeme jadernou energetiku, abychom energetický mix a budoucí výzvy Green Dealu splnili. To je ten základ. A když zmíním problémy, které Green Deal působí, anebo úprk od jádra v rámci Evropy, tak to by nám mělo být varováním. Nám, politikům, ale hlavně občanům České republiky, aby si uvědomili, co je problém a o co se hraje.

Minulý rok, na konci roku Švédsko odpojilo svou jadernou elektrárnu Ringhals I. Švédové asi tleskali. To je tendence, která proběhla i Německem, kdy odpojení jádra znamená: hurá, chráníme naše občany, zabezpečujeme bezpečnost a všechny ty klady, které z toho měly být, byly zdůrazňovány. Dneska je Švédsko v situaci, kdy hrozí blackout, kdy má nedostatek elektrické energie, dováží ji z těch špinavých zlých škaredých elektráren na uhlí, a víte proč? Protože mrzne, protože soláry nejedou, ono moc nefouká a mají problém. Ten problém jde tak daleko, že si vzpomínám na situaci před 50 lety, kdy podobné problémy nedostatku elektrické energie mělo Rumunsko ještě za minulé vlády, kdy muselo odpojovat, hledali šetření a spoření, a celá Evropa se dívala, jak je možné ve 20. století, že země nezvládá regulovat energetickou bilanci. Dneska jsme v 21. století, špičkový technologický stát, jako je Švédsko, nezvládá energetickou regulaci své sítě a vyzývá občany, aby omezili například vysávání. Rozumíte tomu? Já ne! V 21. století! Jenom proto, že podlehli tlakům odpojit jádro, politickým tlakům - ne ekonomickým, ne technickým, politickým tlakům, tak dneska dostali své občany do situace, že musí zvážit, jestli si mají vysát drobky v koberci, anebo mrznout, protože elektrické vytápění je ve Švédsku docela oblíbené. Také si můžeme říci, proč je to: protože jaderná energetika, to není jenom výroba elektrické energie, ale to je také teplárenství. To jsou teplárenské zdroje a další záležitosti. Ale nechci vůči tomuto zákonu hovořit o oblasti teplárenství, to by bylo na další dvouhodinovou debatu.

Chci říci, že Komunistická strana Čech a Moravy jádrem dlouhodobě žije, zabývá se tím a považuje ho za základ své hospodářské politiky v rámci České republiky a českých občanů. Jsme a měli bychom zůstat významným výrobcem jaderné energie v Evropě a k tomu směřuje i naše politika. Proto za KSČM mohu říci, že my tento návrh podpoříme. Podpoříme také jediný pozměňovací návrh, který přednesl pan ministr, jako návrh na posunutí účinnosti tohoto zákona. K ostatním návrhům se nepřipojíme, protože v nich vidíme právě snahu zablokovat budoucnost jaderné energetiky v České republice a způsobit kolaps v české energetické soustavě, která v současném energetickém mixu má jádro jako nenahraditelný zdroj elektrické energie. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Leo Luzarovi. Nyní mám dvě faktické poznámky ještě před kolegou Černohorským, a to Radka Kotena a Jana Lipavského. Nyní tedy faktická poznámka Radka Kotena. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Radek Koten: Dobrý den, dámy a pánové. Po vyslechnutí obecné rozpravy k tomu bodu na mě celá situace působí takovým zvláštním dojmem. My si tady pleteme v podstatě zajištění elektrické energie pro naše občany s nějakou politickou seancí na toto téma, ale je to ryze technická seance. My musíme zabezpečit energii pro příští generace a všichni velice dobře víme, že postavit jadernou elektrárnu není úkol třeba na jeden nebo na dva roky, ale na daleko delší dobu. Právě proto, a mám i z Dukovan zprávy, že toto rozhodnutí už je oddalováno naprosto neúnosně a momentálně prodlužování životnosti, která je v Dukovanech, bude stát poměrně dost peněz na to, aby se nám mezitím podařilo postavit elektrárnu, která by zase fungovala.

V technických parametrech je také jedna dost důležitá věc, a to je chlazení jaderné elektrárny. To znamená, že z technického hlediska není možné uchladit vyšší výkon některých výrobců, kteří dodávají například jenom obrovské reaktory, a není tam v podstatě dostatek vody. Takže já doufám, že nepřevýší nějaký politický zájem vyloučit toho či onoho dodavatele, ale že nakonec zvítězí technický důvod, aby to fungovalo, aby to bylo bezpečné, aby se nekroutily palivové tyče, ale aby ta elektrárna fungovala spolehlivě, tak jak dosud fungovaly elektrárny v České republice, například Dukovany nebo Temelín. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Lipavský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Dovolím si stručně reagovat na pana poslance Luzara. Jsou to vaši poslanci, kteří navrhují zákon na ochranu českého jazyka, takže vám doporučuji, abyste se podíval na stenozáznam mé řeči, který byl uvozen tím, že to rozhodně není nic proti jádru. Dokonce i naše politická strana našla shodu na tom, že jádro může být součástí energetického mixu České republiky. Ale ten zákon, tak jak je nyní postaven, a postup vlády, jak nyní ty kroky realizuje, to víceméně zabíjí. A to je myšlenka, kterou když jsem přednášel, tak mi tady trošku vyschlo v krku.

Nijak se netajím tím, že jsem proti tomu, aby jaderné technologie do České republiky dodávaly ruské a čínské společnosti. A když jste mluvil - pan poslanec odešel - když jste mluvil o tom, jak skvělé ty dodávky Rosatomu jsou, tak já bych pouze zmínil, že nejblíže České republice Rosatom za poslední dobu postavil jadernou elektrárnu v Bělorusku, Ostrovec, dále staví ve Finsku, tam není hotovo, v Maďarsku, tam si můžete prohlédnout krásný pozemek. A navíc se Maďaři ještě upsali do extrémně nevýhodné smlouvy z hlediska financování. A na druhou stranu vítám, že Česká republika nemá zapotřebí a je dostatečně soudná, a to i na úrovni vlády a všech dalších orgánů, že touto cestou nejdeme. Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S přednostním právem pan předseda Zbyněk Stanjura, poté pan poslanec Černohorský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já myslím, že spor o účast ruských a čínských firem v tomto tendru není spor zastánců a odpůrců jaderné energie, alespoň ne ze strany občanských demokratů. Mám tu možnost pracovat celou dobu ve vládním výboru pro výstavbu nového jaderného bloku a myslím, že pan ministr může potvrdit, že občanští demokraté k tomu přistupovali vždy konstruktivně s cílem co nejrychleji postavit nové jaderné bloky. Na úvod je třeba zopakovat, i když už to v rozpravě zaznělo, že výstavba nového bloku v Dukovanech vlastně nijak neřeší současný energetický mix, (nesrozumitelné) kus za kus. A to je vlastně minimalistické řešení.

Myslím, že naší ambicí by mělo být nezapomínat na možnost nových bloků v Temelíně, protože příprava a průběh tendru a výstavba, je to běh na dlouhou trať, zasáhne to funkční období tří, čtyř, možná pěti vlád a je důležitá velká politická shoda.

V této chvíli chci ocenit, že existuje minimálně v Poslanecké sněmovně velká politická shoda na tom, že ten jaderný blok potřebujeme. Je dobře, že například pan premiér v otázce financování úplně změnil názor, a to já kvituji, protože kdo si vzpomene na jeho vystoupení zhruba dva roky zpátky, tak říkal: Stát nedá ani korunu, ať to celé financuje ČEZ a žádné záruky státu nebudou. Za nás chci ocenit i ten smluvní vztah, který uzavřel stát s ČEZ. Byli jsme spokojeni s těmi principy, které ta smlouva obsahuje, a taky jsme to na všech jednáních, ať už s panem ministrem, nebo s panem premiérem, říkali.

A teď ten spor. Tady není spor vlády či vlády a komunistů proti opozičním stranám. To by vlastně byla standardní politická otázka. Vláda si zřídila ad hoc poradní orgán, který měl vyhodnotit bezpečnostní rizika této stavby. Vláda oslovila celkem šest institucí - tři tajné služby, NÚKIP, Ministerstvo zahraničí a Ministerstvo vnitra. Tato pracovní skupina jednomyslně, jednoznačně a silně doporučila vládě vyřadit z tendru ruské a čínské firmy, v zásadě i na úrovni konsorcií. Takže vláda se v této chvíli nechová podle doporučení svých poradních orgánů, podle doporučení bezpečnostní komunity a taky dvou ministerstev.

To, co dneska navrhli sociální demokraté - kdo zná české pohádky: ani nahá, ani oblečená. Jedním slovem říkají, že tam ty firmy být nemají, a jsou připraveni hlasovat proti tomu, aby tento princip byl zakotven v zákoně, a vymysleli si nějaké usnesení, doprovodné usnesení Poslanecké sněmovny. Já jsem velmi skeptický vůbec k tomu institutu. Až budeme mít otevřený jednací řád, já bych to dokonce zakázal. Ať jsou samostatné body, tam může Sněmovna přijmout jakékoli usnesení, ale hlasovat poté, co schválíme zákon, o nějakých deseti, patnácti, pěti, dvou, jednom doprovodném usnesení, nedává žádný smysl, protože klíčový je text zákona. Ale pokud chce mít někdo samostatný bod, chce debatovat, chce dát nějaké úkoly vládě do budoucnosti, proč ne, ale mělo by to být v okamžiku, kdy se hlasuje či dohlasuje návrh zákona.

Postoj našeho klubu je vlastně jednoduchý. My jsme pro jadernou energetiku, ale bez účasti ruských a čínských firem. Budeme hlasovat pro pozměňovací návrh, který podali naši kolegové pan poslanec Lipavský a pan poslanec Žáček. Pokud ten pozměňovací návrh projde, podpoříme návrh zákona jako celek, pokud neprojde, tak ho bohužel podpořit nemůžeme. Myslím, že to je jasné stanovisko.

Současně v těch debatách, které probíhaly v minulých týdnech a měsících, si myslím, že není řešením odklad tendru. To považuji za nejhorší řešení v této době a je na vládě, zda vyslechne doporučení bezpečnostní komunity a své expertní skupiny, která se zřídila, kterou si sama zřídila, za kterou paradoxně stojí opozice nebo část opozice, abych byl přesný, anebo bude postupovat proti doporučení. Pak se ptám, k čemu ta práce byla, když vláda to nehodlá vyslyšet a nehodlá se tím řídit. Mohu spekulovat o skutečných důvodech. To, že politické strany, které ve svém programu jsou jasně proruské, to podporují, tomu rozumím, i když s tím nesouhlasím. Ale nerozumím tomu, že vláda se odmítá řídit doporučením svých expertů, a ne hlasů opozice.

A pak několik mýtů, které bych rád vyvrátil. Za prvé: potřebujeme účast ruských a čínských firem, abychom zvýšili tlak na cenu, abychom dostali lepší nabídku. Jestli si někdo skutečně myslí, že zrovna ruské a čínské firmy nám dají skutečně tržní nabídku, bez politického kalkulu, bez toho, že ruská nebo čínská vláda kdykoliv podpoří dumpingovou cenu, aby si to posléze vyjednala buď v dodatcích, nebo spíš v politických požadavcích, tak neříká pravdu, a ať má aspoň tu odvahu, přijde a řekne: My si myslíme, že Rusko a Čína nám dá skutečně tržně komfortní nabídku, tak jako jiné společnosti ze západní Evropy, ze zemí našich spojenců. Já si to nemyslím, já myslím, že je to pohádka a že to je falešný argument, který neobstojí.

Druhý argument. Mimochodem, tento argument vyvrací i vládní zmocněnec pro výstavbu, který jednoznačně - bylo to i veřejně, takže nepouštím žádné informace z jednání vládního výboru, které jsou neveřejné - který jednoznačně řekl, že účast ruských a čínských firem nemá žádný vliv na cenu. Co naopak na cenu vliv může mít, je délka, kterou vláda poskytne uchazečům na vypracování nabídky. My jsme tlumočili na posledním jednání s premiérem, aby ta doba byla alespoň 12 měsíců. Čím kratší doba bude, tím méně přesná bude ta nabídka, tím tam bude víc vaty, víc rezerv, tím pádem cena bude méně realistická. Myslím si i ze zkušeností z výstavby jaderných elektráren po celém světě, že bychom si realisticky měli říct, že s vysokou mírou pravděpodobnosti nakonec ten termín bude delší a že cena bude vyšší. To si myslím, že jsou zkušenosti ze všech zemí, ze všech staveb jaderných bloků a jaderných elektráren.

Teď k samotnému principu, který je v navrženém zákoně. Za nás říkám, že ten princip je v zásadě dobrý. Můžeme debatovat o jednotlivých parametrech, ale myslíme si, že je v zásadě dobrý, a tady můžu za nás vládu pochválit. Samozřejmě můžeme všichni spekulovat o tom, jaká bude cena elektrické energie v roce 2038, 2039, 2040, možná bychom to dneska mohli napsat na nějaký papír, někde zapečetit a naši nástupci to mohou za 18, 20 let rozpečetit a pak se budou smát. Reálně si myslím, že to nikdo není schopen dobře odhadnout. Může odhadovat trendy, ale nevíme, jaké budou ceny energií za 18 let. Možná vám připadá, že to je hrozně daleko, ale samotný termín, který si vláda stanovila i s naší podporou, pro dokončení výstavby a spuštění jaderného bloku, je vlastně napjatý. Někomu může připadat, že to není pravda, že máme ještě 15 nebo 16 let, ale ve skutečnosti je ten termín velmi napjatý, proto bychom neměli váhat, proto by vláda měla vzít v potaz doporučení svých expertů, proto by vláda měla vzít v potaz i názor opozičních stran, protože jak jsem říkal, ten problém bude řešit ještě několik následujících vlád, nejenom naše vláda od roku 2021, od podzimu, ale i ty vlády, které přijdou po ní. Pro takový velký projekt je mimořádně důležitá velká politická shoda. To se nedá, po každých volbách začínat znova a znova, protože pak by hrozil akutní nedostatek elektrické energie v České republice, a to si opravdu nikdo nepřeje.

A poslední věc, kterou bychom měli vznést a trošku uvést v racionální debatu o budoucích cenách energie a například dopadu nákladů na stavbu, a zejména financování jaderného bloku, abychom si uvědomili, že se bavíme zhruba o 10 % celkové produkce. To znamená, každý z nás si může vzít jakýkoli příklad z jiné činnosti, říct, zda je prostor pro tak vášnivé debaty o pouhých 10 %, když máte tolik neznámých.

Myslím si - a vláda si to uvědomuje, je třeba to říci, ale zase bych řekl, s naším souhlasem nebo v souladu s naším názorem - že cena financování je mimořádně důležitá. Původně byla shoda na modelu 70 % stát, 30 % ČEZ, na lednovém jednání přišel pan premiér s novým plánem. Byli bychom rádi, kdybychom k tomu novému plánu měli nějaké podrobnější výpočty, ale odpověď na to, kdo to vlastně zaplatí, je v podstatě jednoduchá a měli bychom ji říct zcela otevřeně: zaplatí to odběratelé. Takhle to funguje a nikdo jiný to nezaplatí. Ať už to bude formou, že to bude ze státního rozpočtu - kdo dává peníze do státního rozpočtu: odběratelé a daňoví poplatníci - nebo jinou formou. Takže v každém případě je poctivá odpověď, že to zaplatí odběratelé a daňoví poplatníci. A my máme udělat všechno pro to, aby ta cena byla rozumná. Ale cena energetické bezpečnosti je mnohem vyšší hodnota než cena jednoho kilowattu. To je naše pevné přesvědčení, a proto s těmito názory a s těmito přístupy, které jsem v této chvíli prezentoval, přistupujeme i k plánu a projektu výstavby nových jaderných bloků.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní je přihlášen do rozpravy i s faktickou poznámkou pan poslanec Jan Lipavský. Také je přihlášen pan poslanec Černohorský, ale elektronická přihláška má přednost. Pane poslanče, s faktickou teď vystoupíte? (Souhlas.) Dobře, prosím.

 

Poslanec Jan Lipavský: Děkuji. Já bych si dovolil vystoupit ještě jednou s faktickou a pak vystoupím řádně. Faktickou: mám potřebu reagovat na pana poslance Leo Luzara, který ještě zmiňoval temelínský tendr. A že nyní není potřeba prodlužovat lhůtu u toho tendru. No, víte co? Ten tendr byl na Temelín, ne na Dukovany, to znamená, to je úplně jiná lokalita, a byl soutěžen podle zákona o zadávání veřejných zakázek jako typická zakázka. Toto je zcela jiný proces, jsme o deset let jinde, je to naprosto neporovnatelné a nesrovnatelné.

Je tam jedna věc, kde se s panem poslancem Luzarem, řekněme, rámcově shodujeme, a to je, když pan poslanec mluvil o tom, že se má navýšit podíl státu v ČEZu na 100 %. To my neříkáme, ale říkáme, ať tu elektrárnu staví ČEZ, ať to staví stát, tedy ať vznikne nová společnost. Ona existuje, ať stát tuto společnost odkoupí, a pak se dosáhne toho, že riziko této společnosti půjde za státem, bude mít stejný rating, jako má stát, a za takové finanční prostředky si na tu investici bude moci i půjčit. Zároveň nebude potřeba uzavírat složitý, komplikovaný právní vztah o výkupu elektřiny z toho zdroje. Takže tam se ideově částečně nacházíme. Děkuji za slovo a nyní bych si dovolil pokračovat ve svém příspěvku.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Skončila faktická poznámka a teď jste na řadě v obecné rozpravě, pane poslanče. (Poslanec Lipavský odchází pro poznámky.) Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Lipavský: Děkuji za slovo. Já jsem nepředpokládal, že by faktická poznámka - nebo že to tak vyjde, ne vždycky to tak může být. Mohou být i jiné faktické poznámky. Děkuji za slovo. Než mi došel hlas během prvního příspěvku, tak víceméně jsem prošel většinu těch ekonomických argumentů a věnoval jsem se tomu, proč investorem má být stát místo polostátní společnosti ČEZ.

A nyní bych si dovolil pokračovat tou druhou nohou, druhým pilířem, a to je otázka bezpečnosti, ta strategická otázka, která zde zaznívá. Pan poslanec Leo Luzar mi to vyčetl, že nemám rád Rusko a podobně. Mluvíme o tom, že postavíme nový zdroj jaderné energie, a tento projekt bude definovat podobu českého jaderného odvětví na dlouhé desítky let dopředu, navazující řetězec firem, dodavatelů, to, jak budou formovány vysokoškolské obory, které se věnují různým inženýrským činnostem - máme celou jednu fakultu na ČVUT, která se věnuje jadernému inženýrství, to znamená aplikovaná věda. Je naprosto zásadní, abychom si řekli, s kým chceme uzavírat partnerství, jakým směrem chceme, aby se tyto univerzitní spolupráce a tyto obchodní řetězce navazovaly.

To je opravdu politická otázka. To není otázka toho, kdo ve vypsané zakázce nabídne lepší cenu. Pan předseda Stanjura velice správně zmínil dokument, který vypracovala bezpečnostní skupina pro jaderný výbor, SVVNJZ, a oni i pravděpodobně budou autory nebo některé z těch institucí budou pravděpodobně autory některých těch dokumentů, o kterých mluví pan vicepremiér Havlíček. Domnívám se to na základě toho, že si neumím představit, jaká jiná instituce by v České republice takovéto podklady mohla vypracovat. Nicméně, už jsem to tady říkal při debatě s panem poslancem Sklenákem: abychom si udělali názor a vyhodnotili, jaké jsou naše vztahy s jednotlivými zeměmi, na to nemusíte být špion ani tajný agent. Stačí otevřít noviny, zalistovat trochu dále, kde je zahraniční rubrika, a dozvíte se, jak se věci mají. Toto je argument, který říkám poměrně často, když se někdo diví, proč mám problém navazovat užší a strategické vztahy s Ruskou federací nebo s Čínou.

Takže z toho vyplývají i dva pozměňovací návrhy, které jsem předložil a které zde potom budeme hlasovat, které fakticky zabraňují tomu, aby se společnosti z Ruska a Číny mohly účastnit na klíčových částech toho tendru. Nemá smysl mluvit o vylučování. Nemluvme o tom, že někoho vylučujeme. Česká republika, potažmo společnost ČEZ, si vybírá partnery. My je oslovíme, budou osloveni, a pokud nikdo osloven není, tak se ani nemůže cítit uražen. Ruská federace dlouhodobě považuje NATO za nepřátelské, my jsme součástí NATO, tudíž i nás považuje svým způsobem za nepřítele ve svých strategických dokumentech a ve svých strategických koncepcích.

Když se podíváte na stav bilaterálních vztahů s Ruskou federací, tak se tam toho moc nedočtete, premiéři se viděli možná někdy před deseti lety, ministři zahraničí podobně. To, že prezident a jeho okolí má úzké vazby na Kreml, by nemělo definovat zahraniční politiku České republiky, ale to, do jaké míry oni jsou vůbec ochotni se bavit s naší exekutivou, také vypovídá o tom, jaký je stav těch vztahů. Nemyslím si, že je potřeba zde na plénu zabředávat do těch jednotlivostí, kauz, které mezi Českou republikou a Ruskou federací probíhají, ale já bych očekával, že se těmito otázkami budou zabývat příslušné výbory.

Do určité míry rozumím argumentaci pana vicepremiéra Havlíčka, když říká: tento zákon neřeší bezpečnost. Já to chápu. Ano, samozřejmě tento zákon fakticky řeší malou část toho celého jaderného projektu. Ale proč se Sněmovna brání jakékoliv debatě o této otázce? V jakém stavu je projednávání bezpečnosti, spojené geopolitické bezpečnosti a bezpečnostních rizik, spojené s jaderným projektem v rámci bezpečnostního výboru? No žádné. Je to zařazeno na programu a zahráno do autu, kde se čeká, až vláda doručí nějaké materiály; vláda nic neposílá.

Proč zahraniční výbor třikrát nebo čtyřikrát odmítl můj návrh, abychom se zabývali bezpečnostními otázkami spojenými s jadernou energií, s jadernou energetikou? A nemluvím o technických otázkách. Mluvím o tom, že Česká republika je ze své podstaty závislá na dovozu energií. Dovážíme ropu, dovážíme jaderné palivo, máme vlastní uhlí, ale víme, že toto uhlí budeme vyřazovat, obnovitelné zdroje, co se týče vodních elektráren, více nepostavíme, větrníků a solárů také o mnoho více nepostavíme a rozhodně nepokryjí veškerou spotřebu, tudíž základem energetické bezpečnosti České republiky, víme, že při struktuře našeho průmyslu, těžkého průmyslu a spotřebě domácnosti, vždy bude import těchto energetických zdrojů ze zahraničí. Je to výsostně a bytostně zahraničněpolitické téma, přesto poslanci zahraničního výboru se otázkou odmítli opakovaně zabývat. Logicky pak tedy asi nezbývá nic - a to je samozřejmě vládní většina, to jako nebylo zamítnuto hlasy opozice, aby bylo jasno.

To samé bezpečnostní výbor. Samozřejmě je naprosto namístě se zabývat tím, co bude znamenat pro bezpečnost České republiky situace, pokud by to vyhrál třeba Rosatom, dostal by budget 160 miliard korun, rozpočet, začali by sem jezdit lidé z Ruské federace, rozhodovali by o tom, které firmy dostanou a nedostanou zakázky, takže míra korupce s tím spojená, a víme, jakým způsobem fungují byznysové vztahy v Ruské federaci, je naprosto namístě se tím zabývat.

Další záležitost, když opustím tu čistě bezpečnostní, je opravdu vize a směřování České republiky, kde chceme vidět Českou republiku za deset, za dvacet let, kde chceme vidět ten sektor, celý obor. A to je naprosto klíčové, o tom my tímto zákonem také rozhodujeme. Tvářit se, že to tak není, je naprosto, naprosto falešné. Takže já považuji za jediné možné řešení - a říkám to zde poněkolikáté - přerušit projednávání tohoto zákona, protože pokud vláda vyhlásí tendr v těch parametrech tak, jak o tom dnes slyšíme od vicepremiéra Havlíčka, tak je nepochybné, že se řítíme do ohromného průšvihu - protože tuto věc realizovat bez konsenzu napříč politickým spektrem, přičemž ten konsenzus je na celé řadě otázek, pane vicepremiére, víme, že není problém udělat jádro, ale tak pojďte dotáhnout, pojďte dotáhnout geopolitiku, pojďte dotáhnout financování tak, aby bylo jasné, jak ty vztahy budou, a pak se to může vypsat.

Nikdo neříká, že to musí být tato vláda, ale pokud se to dnes vypíše, tak hrozí to, že to bude v takovém stavu, že to buď příští vláda bude muset zarazit - a pak se dostaneme do situace, že pravděpodobně to bude konec jaderné energetiky, a to mě fascinuje, že si to neuvědomuje ten průmysl, že si to neuvědomí oborové organizace, které se k tomu vyjadřují - pokud se ta záležitost uspěchá a neudělá se tak, aby byl konsenzus, tak tím de facto mohou učinit přítrž, mohou tím výrazně poškodit celý obor.

Nyní ještě krátce okomentuji ty dva pozměňovací návrhy. Jejich přijetí neřeší kompletně celou tu záležitost, ale minimálně vyjasní otázku v geopolitické oblasti. A podle mě, pokud vládě opravdu jde o to, aby zajistila tento zdroj, tak by na to měla slyšet, protože většina těch argumentů byla vyvrácena. Vy jste nikdy nepřišli jednoznačně s argumentem, který by nám to vyvrátil. Minimálně zde dneska nezazněl. Nejelegantnější řešení je dle mého názoru pozměňovací návrh, který pracuje s vícestrannou mezinárodní dohodou o vládních zakázkách. Je přece naprosto evidentní, že pokud my zde vytváříme zakázku s vládním podporou, je namístě požadovat určitou míru reciprocity.

A když se podíváme do důvodové zprávy - doporučuji každému, kdo mluví o byznysu s Ruskem a Čínou, aby se podíval do důvodové zprávy mého pozměňovacího návrhu. Vychází ze stránek BusinessInfo. To je informační portál provozovaný Ministerstvem průmyslu a obchodu. Slouží to k tomu, aby - když chce podnikatel podnikat v zahraničí - aby se mohl informovat o tom, jaké tam jsou podmínky na trhu. Tak abyste se podívali, jaké všechny překážky klade Čína a Rusko firmám, když se chtějí ucházet o veřejnou zakázku.

Je to opravdu fascinující čtení kreativity. Například v Rusku, když chcete dodávat trolejbusy a přihlásí se nějaký dodavatel z Kazachstánu, jste automaticky vyloučen a podobně. Platí to pro strojírenství, platí to samozřejmě pro bezpečnostní sektor. Je to legitimní postup těchto zemí. Nemůžu kritizovat, že oni neotvírají svoje trhy, ale my bychom si pak měli rozmyslet, velmi dobře bychom si měli rozmyslet, jestli chceme otevírat své trhy my jim. Bude-li tento pozměňovací návrh přijat, tak to výrazně zvýší kvalitu celého toho zákona.

Druhý pozměňovací návrh víceméně klade za povinnost Ministerstvu průmyslu a obchodu to, co je již nyní v právním řádu obsaženo na platformě ústavního zákona o bezpečnosti. Ale je nepochybné, že pokud by to bylo takto zaneseno v tom zákoně, tak potom Ministerstvo průmyslu a obchodu to bude muset řešit, bude se k tomu muset vyjadřovat, zažádat si o stanoviska. Tím pádem se zvýší šance, že do toho tendru nebudou přizvány problematické společnosti, konkrétně z Ruska a Číny.

Ještě bych se chtěl tady možná jenom stručně vyjádřit k tomu, jak jsem postupoval osobně v této záležitosti. Hodně jsem komunikoval s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Oceňuji přísný přístup, oceňuji, že na mé dotazy bylo vždy včas a poměrně vyčerpávajícím způsobem odpovězeno. Dokonce byla nabídnuta možnost se podívat na některé neveřejné dokumenty, konkrétně na zadávací dokumentaci. Tento vstřícný krok vítám a domnívám se, že to je přesně náznak toho přístupu, který by Ministerstvo průmyslu a obchodu mělo zvolit vůči opozici celkově při řešení nejasných otázek, protože opravdu věřím tomu, že ty otázky lze vydiskutovat, lze najít shodu. Není nutné to tlačit na sílu. Vláda v České republice se nějakým způsobem proměňuje každé čtyři roky nebo po každých volbách a zde je realizovaný projekt na dlouhé roky dopředu.

Nicméně to, v čem již vláda nevyšla vstříc, je prostě většina v Poslanecké sněmovně, která se tím odmítla zabývat. Nedostali jsme se ke klíčovým vládním dokumentům, k těm režimovým. Ani předsedové politických stran se k tomu nedostali. To mi přijde úplně fascinující, že si toto necháváte pro sebe, pokud tím zároveň v debatě argumentujete.

Jednoznačně podpoříme doprovodné usnesení ČSSD a byl bych rád, kdyby pan ministr zde vystoupil alespoň jednou a okomentoval nějakým způsobem ty argumenty a dotazy, které zde padly. Důsledek toho, že nebyla debata, že nebyla debata na výborech, kromě hospodářského výboru, že jsme se o tom nemohli bavit v zahraničním výboru, v bezpečnostním výboru, že jste se to snažili protáhnout Poslaneckou sněmovnou, první čtení tady v sedm večer narychlo, druhé čtení - svoláme si mimořádnou schůzi, ty pokusy protlačit to na sílu, nepovedou k tomu, že se o těch věcech nebude diskutovat, že o nich nebudeme mluvit.

Já si ta témata nevymýšlím, obstrukce by vypadaly zdaleka jinak. Ale opravdu je naprosto nezbytné si to vydiskutovat, v klidu, svolat třeba ještě nějaký kulatý stůl. (Ozývají se námitky z vládních poslaneckých lavic, že se jedná už o třetí čtení.) Je to třetí čtení, pane poslanče, ale teď právě argumentuji tím, že v těch jiných čteních debata neproběhla. Je logické, že pokud neproběhla, tak to vyhřezne zde. To jsem chtěl říct, toto jsem chtěl argumentovat. Tak nevím, proč se tomu divíte, když aktivně participujete na tom, že - omlouvám se, že nehovořím skrze předsedajícího, hovořím k vládním lavicím jako k celku - nelze se divit tomu, že debata je nyní delší, pokud ta debata neprobíhá na jiných platformách, kde to nezabírá tolik času a prostoru. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou nyní pan poslanec Pavel Plzák. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, pane předsedající. Nechám zcela na vašem posouzení, jestli ta rozprava, která se vede, patří do třetího čtení, nebo nepatří. Podle mého názoru nepatří, ta patří do jiných čtení. Jednací řád o tom hovoří jasně. Já bych si jenom dovolil upozornit kolegy Piráty, že zákony ve třetím čtení můžeme projednávat a hlasovat ve středu i do 14. hodiny. Já navrhuji, abychom to tak učinili. Takže jestli tady chcete ještě další hodinu povídat, máte možnost. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní je na řadě paní poslankyně Langšádlová a pan předseda poslaneckého klubu TOP 09 Vlastimil Válek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Ten zákon je nesmírně důležitý a významný. Já celou dobu zvažuji, jestli nebude nutné si vzít přestávku. Zatím to jenom zvažuji. Budu rád, když se to nebude zbytečně hrotit vyhrožováním. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní paní poslankyně Langšádlová, jejíž elektronická přihláška má přednost před panem poslancem Černohorským. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Já tady k tomu bodu vystupuji již poněkolikáté. Poněkolikáté jsem se snažila o to, aby byl zařazen přímo bod Informace vlády o připravované dostavbě jaderné elektrárny na půdu Poslanecké sněmovny.

Někdo by mohl říct: je to věc jenom ekonomická, týká se to energetiky, byť tento zákon se týká a jmenuje se O opatřeních k přechodu České republiky na nízkouhlíkovou energetiku. Ale já jsem pevně přesvědčena, že tento zákon se týká i naší bezpečnosti. Jsem pevně přesvědčena, že to souvisí s naší zahraničněpolitickou orientací. Souvisí to s tím, jak nás budou do budoucna vnímat spojenci, souvisí to s tím, jestli si do budoucna zachováme svou suverenitu, svobodu, budeme zemí demokratickou, pevně provázanou se zeměmi Severoatlantické aliance a Evropské unie. Nemůžeme na dostavbu jaderné elektrárny pohlížet jenom jako na projekt ekonomický řešící nějaké energetické potřeby.

V posledních měsících si říkám, jaká je motivace. Co se to vlastně okolo nás děje? Protože o tom, že pan prezident velmi inklinuje k nedemokratickým režimům - do Číny se dokonce jezdí učit spravovat společnost, o tom víme. Ale musím přiznat, že to, když odjel pan premiér do Maďarska, aby se učil, jak řídit otázku pandemie, tak mě to přesto velmi, velmi, zarazilo. Odjel do země, která naprosto nezvládá řešení této krizové situace.

A když se zastavíme v tom Maďarsku. To je jedna ze zemí, která je sice v Evropské unii, je v Severoatlantické alianci, ale mnohými spojenci je vnímána již jako nespolehlivý partner. A jedním z důvodů je i jejich rozhodnutí, aby jejich jadernou elektrárnu v Paksi stavělo Rusko.

Nutno dodat, že ani toto rozhodnutí nebylo šťastné, protože tato elektrárna, tento projekt má velké zpoždění. A je potřeba říci, že i kdyby došlo, a já to považuji za naprosto nepřijatelné, k rozhodnutí oslovit, nebo dokonce vybrat Rusko, tak i ze zcela praktických důvodů to nepovede ke stavbě jaderného bloku a k zajištění elektřiny, o kterou by nám mělo jít, protože Rusko, respektive Rosatom, má v tuto chvíli rozestavěno deset elektráren, má na to dva týmy a ty stavby se zkrátka významně prodlužují. Takže i pro ty, kterým jde opravdu o to, aby tady ta kapacita byla, tak by měli velmi zvažovat tuto otázku, byť už ne z bezpečnostních, tak i zcela praktických důvodů.

Někdy tady zaznívá, proč nám vlastně vadí oslovování Ruska, protože tady opravdu nejde o vylučování, tady jde o oslovování těch firem. Někdy i pan premiér nebo pan vicepremiér používají argumenty: Vždyť se podívejte, Německo postavilo nNord Stream 2 nebo staví Nord Stream 2, Francouzi nebo Italové si občas s Čínou taky zadají. No, je to naše velká slabina, zemí Evropské unie, protože my opravdu zvládneme obstát jenom v situaci, kdy budeme jednotní právě vůči Číně a Rusku do budoucna. Ale rozdíl mezi námi a Německem je v tom, že Německo je v podílu HDP na světě na 4. místě se 4 % a my na 44. místě s 0,25 % A samozřejmě i počet obyvatel a politická síla je jiná. A spolupráce mezi Ruskem a Německem, která bohužel má i své historické konotace a my bychom to měli sledovat velmi bedlivě i do budoucna, je zkrátka nesrovnatelná. Česká republika v rámci Evropské unie je středně velká země, ne malá, ale přesto, v rámci světovém jsme spíš menší země, a zatímco spolupráce mezi Německem a Ruskem se nám nemusí líbit, ale nebude mít nikdy pro Německo tak devastující politické dopady, jako to může mít pro nás.

Já už jsem to tady říkala včera: když se podíváte do ruského tisku, ale i do slov ruských představitelů, velmi často z toho zaznívá přepisování historie, i té historie, která je pro nás, pro mě určitě, nesmírně citlivá, jako je rok 1968. Je naprosto zřejmé z těchto vyjádření, že Rusko, ruští představitelé, stávající režim, naši zemi pořád vnímají jako sféru svého vlivu. My bychom měli opravdu před tím než tento zákon bude projednáván ve třetím čtení, tady projednat všechny souvislosti. To bohužel, a to je i to, o čem tady hovořili kolegové, k tomu tady nedošlo, přestože o to již mnoho měsíců prosíme.

Na jednání pana premiéra a dalších s předsedy stran například zaznělo a pan vicepremiér během toho dne dvakrát změnil - a to souvisí s tímto zákonem, to naprosto souvisí s tímto zákonem - dvakrát změnil pohled na to, jak by tato klíčová stavba měla být financována, jestli stoprocentně, jestli záruky, jakým způsobem. A je naprosto zřejmé, že i to financování musí být před vypsáním výběrového řízení, ale podle mě i před schválením tohoto zákona ujasněno. My máme právo na tyto informace, protože tyto informace, respektive ta rozhodnutí, i ta ekonomická rozhodnutí, budou mít naprosto bezprostřední vliv na rozpočty. Jsem dokonce přesvědčena, že ještě před tím, než bude jakékoli výběrové řízení vypsáno, musí i ten způsob financování projednat přímo Poslanecká sněmovna, protože zátěž do budoucna z financování dostavby jaderného zdroje bude zkrátka zátěží, o kterých budou rozhodovat poslanci ještě v několika volebních obdobích v Poslanecké sněmovně. Nemůžeme pokračovat, aniž bychom měli toto vyjasněno.

Je potřeba říci, že jsem velmi znepokojena i z toho, že podklady, které ČEZ dostal na jednání předsedů poslaneckých stran, nebyly přesné. Jsem velmi znepokojena, že nebyli předsedové poslaneckých stran správně informováni, nedostali všechny informace a dá se prokázat - a mrzí mě to, pane vicepremiére - že některé ty informace byly přímo nepravdivé. Týkalo se to časů, týkalo se to finančních prostředků a týkalo se to například toho, že do těch tabulek byly zařazeny a porovnávány i jaderné elektrárny, které jsou v jiné kapacitě než ta, kterou bychom měli poptávat, a než to, co tam bylo avizováno. To je také velmi znepokojivé.

Mluvila jsem tady již o tom několikrát, a to je otázka bezpečnostní, a to je otázka toho, že - a pořád o tom hovoříme - jsem přesvědčena, že Rusko a Čína nemají být zkrátka osloveny proto, že nejenom, jak tady říkal kolega Lipavský, stačí si otevřít noviny a stačí se podívat i do těch cizojazyčných, ale právě proto, že to nedoporučuje zpravodajsko-bezpečnostní komunita, která na to zpracovala podklady. Je pro mě nepřijatelné také to, že ten materiál, ten původní v režimu Vyhrazené, nedostali k dispozici ani předsedové stran. Nevím, co před nimi tajíte, nevím, co vás k tomu vede, ale je to nepřijatelné, protože o naši bezpečnost by nám mělo jít na prvním místě.

Je nepřijatelné také to, aby firma ČEZ, která má uzavřenu smlouvu se státem, v této smlouvě se firma ČEZ zavázala promítnout bezpečnostní požadavky do zadávací dokumentace. Podle informací, které se nakonec dostaly i do médií, k tomuto naprosto nedošlo. A není možné, aby firma ČEZ takto nesplnila svůj závazek vyplývající ze smlouvy mezi státem a ČEZ a aby na to vláda, respektive Ministerstvo průmyslu a obchodu, které za to nese zodpovědnost, nereagovaly, nedožadovaly se toho, nedožadovaly se toho a nehájily bezpečnostní zájmy České republiky. Protože všichni členové vlády, ať už zastávají jakýkoliv resort, tak jsem přesvědčená, že jejich povinností je hájit bezpečnostní zájmy České republiky, i když v tuto chvíli sedí třeba na resortu ekonomickém.

Stejně tak jsem tady několikrát již zdůrazňovala, že není možné současně nerespektovat bezpečnostní zájmy a současně postupovat a domáhat se výjimek podle zákona 29a, zákona o zadávání veřejných zakázek. Já si myslím, že toto není možné jak z hlediska naší legislativy, jsem přesvědčena, že pak by měl zasáhnout i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, ale pak taky se nelze vůbec divit, že náš projekt nebude úspěšný, protože narazí na úrovni Evropské komise.

K tomu, co jsem tady říkala, by určitě bylo dobré si připomenout to, co vyšlo i v iROZHLASu, kdy tyto informace se dostaly novinářům do ruky a ti to zpracovali takto: "Návrh zadávací dokumentace na tendr ke stavbě nových bloků Jaderné elektrárny Dukovany podle tajných služeb a Ministerstva vnitra a zahraničí dostatečně nezohledňuje bezpečnostní zájmy státu." A to je přesně to, co jsem říkala, a dokazují to tyto dokumenty, že bezpečnostní zájmy státu definované v těchto podkladech, ale část z nich bohužel nedostává politická reprezentace do rukou, nezohledňují bezpečnostní zájmy státu.

Pane vicepremiére, vy jste několikrát řekl, že byste si přál politický konsenzus, protože je bez pochyby, že takto strategicky významné a dlouhodobé projekty politický konsenzus vyžadují, tak aby třeba, jako to tuhle říkal můj kolega Marian Jurečka: Když budou osloveni rizikoví partneři, jakmile budeme mít podíl na vládě, projekt zastavíme. To přece není rozumná cesta, to pak není dlouhodobě udržitelný projekt. Proto je velmi důležité, aby se hledal politický konsenzus v takto dlouhodobých strategických projektech. Tady vlastně Radiožurnál říká, že získal klíčový dokument, seznam zásadních připomínek, jež k dokumentu společně sepsali zástupci všech zmiňovaných institucí, a doporučují vůbec neoslovovat rizikové uchazeče. A za ty vláda už v květnu podle Deníku N označila Rusko a Čínu. Ne my, vláda, vláda svým rozhodnutím.

Pro mě je tohle něco naprosto nepředstavitelného. Vláda vlastně přijme za své doporučení bezpečnostních institucí, vláda svým rozhodnutím v květnu označila Rusko a Čínu za rizikové - a v lednu nebo dneska už v únoru roku 2021, tatáž vláda zvažuje oslovení Ruska. To přece nemá naprosto žádnou logiku. To nám přece musíte vysvětlit. A opakovaná slova o tom, že v tom případě je možné toho uchazeče vyloučit v průběhu nebo na konci, to není pravdivá informace, byť s politováním musím říct, že jste ji, pane vicepremiére, několikrát řekl. Na setkání předsedů politických stran s panem premiérem jasně zaznělo, že to sice teoreticky samozřejmě vláda udělat může, může v průběhu nebo na konci tendru kohokoliv vyloučit, avšak bude platit peníze, protože tohle v rámci arbitráží nebude možné ustát. A ty náhrady při vyloučení uchazeče, pokud se to neudělá hned na počátku, nebo respektive neosloví se, nebude platit ČEZ, ale ty bude platit vláda, to znamená my všichni daňoví poplatníci, a to v situaci, kdy opravdu naše ekonomická situace ani do budoucna není a nebude dobrá. Copak my si toto můžeme dovolit? Můžeme si dovolit, abychom dostali stát do této situace?

Je tady potřeba zdůraznit, a také už jsme se o tom několikrát bavili, že zpracování jenom žádosti nebo podkladů pro účast v tendru pro ty uchazeče bude stát až jednu miliardu korun. To jsou opravdu velké prostředky, vynaložené prostředky, a pokud by potom byli v průběhu času uchazeči vyloučeni, tak by pravděpodobně opravdu uspěli u arbitráže. A my přece nemůžeme chtít, aby budoucí vlády a občané nesli tuto tíži. Já si myslím, že toto je velmi nerozumný postup.

Velmi často také zaznívá to, že vlastně ti tři uchazeči to neumějí postavit, to znamená z demokratických zemí, že bez toho, že by Rusko bylo součástí konsorcia, to nelze postavit, anebo ještě zaznívá informace, že v takovém případě by byla nedostatečná soutěž, a tudíž by ta dodávka byla dražší. Já jsem se v této věci, a zapomněla jsem ten papír na stole, ale já vám to zopakuji tak, jak to je, a komukoliv z vás i velmi ráda přepošlu, obrátila na pana vládního zmocněnce, pana Míla, se třemi dotazy.

První dotaz zněl: Umějí tři uchazeči z demokratických zemí - Francie, Spojené státy a Jižní Korea - každý z nich a samostatně dodat jadernou elektrárnu pro naše poměry a může každý z nich tuto nabídku dát? Pan vládní zmocněnec, já si pak případně pro to dojdu, abych vám to citovala přesně, mi na tuto otázku jednoznačně odpověděl, že umějí. Opravdu není pravda to, co se tady někde šíří, a někteří, a radši nebudu mluvit ani kdo, to tady několikrát deklarovali: bez Ruska to nepostavíte. Takže první informace je, že všichni tři uchazeči z demokratických zemí umějí postavit jadernou elektrárnu samostatně. A také není pravda to, co se tady někdy šíří, že ten americký a jihokorejský projekt je téměř tentýž a že by to podali jenom společně. No, já jsem si tyto informace zjišťovala a samozřejmě v sedmdesátých letech, když Jihokorejci začali stavět jaderné elektrárny a většinu z nich na území vlastního státu, tak to byla opravdu americká licence. Ale od té doby už vyvinuli vlastní projekty, a víte, že teď velmi úspěšně postavili jadernou elektrárnu ve Spojených arabských emirátech. Takže to byla první otázka. Ano, všichni tři bez Ruska, bez Číny umějí postavit a dát nabídky na dostavbu jaderné elektrárny.

Druhá otázka zněla, jestli to lze i bez toho, že by Rusko nebo Čína byly součástí konsorcia. Protože jistě víte, pane vicepremiére a ostatní, že tady je dneska už pět demokratických stran, které jasně vyjádřily to, že je pro ně nepřijatelné Rusko i Čína nejenom jako hlavní dodavatel, ale i jako subdodavatel, účastník konsorcia. A velmi bych chtěla ocenit i pozici sociální demokracie, která také vyjádřila, že nechce, aby Rusko a Čína byly účastníky tendru, a vlastně to, co pan vicepremiér Hamáček podepsal. Takže odpověď pana Míla byla, že ano, opravdu, nejenom že ti tři to umějí, ale že vlastně je to možné, aniž by Rusko a Čína byly i součástí konsorcia.

A třetí otázka zněla - a já si potom pro to dojdu a ještě se přihlásím - jestli to bude mít zásadní vliv na cenu, protože to je velmi častý argument členů vlády: Když budete omezovat počet účastníků, bude to mít vyšší cenu, bude to mít vliv na výkupní cenu. I na tohle mi pan vládní zmocněnec odpověděl, že to nebude mít zásadní vliv na cenu, že tím, že se osloví ti tři, je to dostatečně kompetitivní prostředí a nebude to mít výrazný vliv na cenu. A to je také pro nás pro všechny velmi důležitá odpověď, protože o to nám jde.

V této souvislosti bych chtěla ještě říci: já nevím, jak chcete pokračovat v tomto tématu, když i na zasedání vládního výboru pro dostavbu jádra v listopadu, prosinci pan premiér řekl, že dokud nebudou jasně stanoveny výkupní ceny, nelze pokračovat. Na setkání s předsedy stran pan premiér jasně řekl, že dokud nebude ujasněno financování, nelze pokračovat. A tento zákon naprosto bezprostředně souvisí s těmito otázkami, které jste nám nenechali projednat, neinformovali jste nás. Vy jste nás neinformovali. Ty výbory, které k tomu také měly co říct, a to bych chtěla říct, že je zejména výbor zahraniční a bezpečnostní, nedostaly příležitost tuto otázku vůbec projednat a to považuji za naprosto nepřijatelný stav.

Já si myslím, že nám všem jde o to, a věřím, že většině z nás jde o to, aby i do budoucna naše země byla suverénní, svobodná, bezpečná, abychom byli pevnou součástí Evropské unie a Severoatlantické aliance. A věřím, že stejně jako mě, tak i vás znepokojují některé poznámky našich kolegů. Už jsem to tady říkala. Mě v létě navštívil jeden francouzský senátor a on mi říkal: Vy už jste asi ztraceni, vždyť váš prezident je proruský, pročínský, tak to vy už jste vlastně asi tak jako ti Maďaři, jste vy ještě, jak vy to máte? Já jsem ho ujišťovala, že ne, že my nejsme ztraceni, že se to určitě všechno podaří po dalších volbách zvrátit. A já v to pevně věřím.

Ale opravdu, dámy a pánové, my si takhle nemůžeme zahrávat s naší budoucností, protože jsou věci, které jdou napravit, jsou věci, které jdou zvrátit. Vlastně velká část zákonů, které projednáváme, jdou nějakým způsobem ještě změnit. Ale dobře víme z historie, že když se pokazí základní zahraničněpolitická orientace, když se zkrátka ta země vydá jiným směrem, když se stane, dokonce dostane do vleku nedemokratických režimů, tak se to potom napravuje mnohdy desetiletí. A my, kteří jsme to zažili, jsme na to velmi opatrní.

Právě proto takový projekt, jako je tento projekt, není projektem jenom energetickým, ekonomickým. Tento projekt má naprosto jednoznačně bezpečnostní geopolitické dopady. Takovýto projekt je symbolický. Přece my nechceme, aby si tady Putinovo Rusko zapíchlo vlajku uprostřed našeho území: další dobyté území. Tak ty my máme taky.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Já se omlouvám, paní poslankyně, je 13 hodin a v tuto chvíli musíme přerušit tento bod i jednání Poslanecké sněmovny. Podle naší dohody budeme pokračovat ve 14.30 bodem číslo 32.

A ještě vás seznámím s omluvou. Pan ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček se omlouvá z jednání od 11 hodin do konce dnešního dne z pracovních důvodů.

Připomínám všem členům organizačního výboru, že jeho jednání je svoláno na dnešek a bude zahájeno ve 13.05.

 

(Jednání přerušeno ve 13.02 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 14.30 hodin.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je nás tady poskrovnu, ale to nevadí, protože máme druhé čtení, takže to zatím nevadí, řekl bych, takže budeme pokračovat. Máme tady první bod pevně zařazený na 14.30 a jedná se o

Aktualizováno 5. 3. 2021 v 14:43.