Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

(pokračuje Tomáš Hanzel)

68.
Vládní návrh zákona o hromadném řízení
/sněmovní tisk 775/ - prvé čtení

Zeptám se, jestli tady taky bude docházet ke změně zpravodaje. (Hluk v sále.) Pan poslanec Marek Benda není přítomen.

To znamená, že budeme hlasovat o změně zpravodaje na pana poslance Dominika Feriho.

Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti na změnu zpravodaje?

Hlasování pořadové číslo 264. Přihlášeno 96 poslanců, pro 73, proti 1. Návrh byl přijat.

Z pověření vlády předložený návrh uvede paní ministryně spravedlnosti Marie Benešová, které předávám slovo. A poprosím o klid v jednacím sále. Děkuji. Máte slovo.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová Děkuji za slovo. Tento vládní návrh o hromadném řízení jsem v podstatě převzala po kolegovi Pelikánovi. Podotýkám, že ho máme ve vládním prohlášení a byl původně uváděn jako priorita. Za této situace proto ministerstvo připravilo tento návrh o hromadném řízení a jeho cílem je zavést do českého právního řádu možnost vedení společného řízení o stejných nebo obdobných právech spotřebitelů.

V dnešní době často dochází k situacím, kdy z jedné protiprávní činnosti je zasažena větší skupina osob, a české procesní právo neumí na tyto situace adekvátně reagovat. Soudy se musí s jednotlivými případy vypořádat v samostatných řízeních, to jest o každém jednotlivém právu se musí vést samostatné řízení, což je velice neefektivní a velice zdlouhavé.

Zároveň mají jednotliví spotřebitelé ve sporech nerovné postavení a často na vymáhání svých práv rezignují, neboť se jim to nevyplácí. Předkládaný zákon umožní spotřebitelům, aby se spojili a uplatnili všechny nároky vzniklé z jedné protiprávní činnosti jednou žalobou. O celé kauze se tak povede jediné soudní řízení a jeden soudce se zabývá stejnými otázkami a celá kauza je vyřešena jediným rozsudkem. V EU má obdobnou úpravu již více než 20 členských států a podle dostupných informací se velice osvědčila. Návrh zákona odpovídá evropským trendům a dále též unijní iniciativě promítající se do směrnice o zástupných žalobách. Návrh sleduje stejné cíle i principy jako evropská směrnice. Směrnice již byla přijata a je nutné ji implementovat do národního práva.

Předkládaný návrh zákona sleduje zejména následující: zavedení procesního nástroje, který zefektivní projednávání většího počtu stejných či obdobných nároků, čímž přispěje k odbřemenění soudu. Dále je jeho snahou posílení ochrany práv spotřebitelů, aby mohli svá práva ve sporech s nepoctivými podnikateli vymáhat rychleji, efektivněji a levněji. Návrh by mohl pomoci například v boji proti šmejdům. Konečně je cílem zajistit jednotu soudního rozhodování ve stejných věcech, což může přispět k posílení důvěry v českou justici.

Důležitým prvkem předloženého zákona je maximální snaha o zabránění možnému zneužití vůči poctivým podnikatelům. Návrh zákona obsahuje celou řadu pojistek a opatření, které by měly tomuto riziku zabránit.

Prosím o podporu tohoto návrhu zákona. Je to moderní instrument, který přispěje v České republice k vládě práva. Děkuji.

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám děkuji a poprosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, pan poslanec Dominik Feri, který se hlásí i s přednostním právem do rozpravy. Prosím.

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, předmětný návrh zákona zavádí do našeho právního řádu institut takzvaného hromadného řízení a opravňuje tedy podávat takzvané hromadné žaloby. Ty jsou tradičním institutem v angloamerickém právu, v Americe takzvané class action, a umožňuje tedy uplatňovat kolektivní nároky. Tento návrh má poměrně dlouhou historii projednávání, ale došel k nám v nějaké omezenější podobě, předložen byl 6. 3. 2020 a já se hlásím s přednostním právem do rozpravy. Děkuji.

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Otevírám rozpravu a prosím, máte slovo.

Poslanec Dominik Feri: Děkuji, dámy a pánové. Jak jsem říkal, tento návrh byl projednáván dlouho. Debata se točila kolem toho, jestli tedy opt-in, opt-out, kdo bude moct podávat ty žaloby, řešila se zneužitelnost. Absolvovali jsme k tomu velké množství seminářů, bylo podáno množství připomínek z různých stran a i připomínkové řízení bylo velmi složité. Do toho došlo také k personální výměně na ministerstvu, kdy každý ministr k tomu zaujímal trochu jiné stanovisko k trochu jiné podobě toho zákona. Já mám ale obavy - a vytýkám před závorku, že nebudu navrhovat zamítnutí nebo vrácení k dopracování - mám jenom obavy, že přijímat takto komplexní změnu, která mění českou koncepci civilního procesu, v tomto čase není úplně šťastné, protože bůhví, jestli to stihneme projednat do konce volebního období, a spíš si myslím, že by bylo dobré, kdybychom tuto věc třeba projednali ve výborech, zaujali k tomu nějaké stanovisko, vycizelovali postoje a potom se hromadné řízení do českého civilního procesu zavádělo v rámci rekodifikace celého procesu, to znamená s přijetím civilního řádu soudního, což nás bude v příštím volebním období doufám již konečně čekat. Věcný záměr je hotov. Nevím, v jakém stavu je teď psaní paragrafů, ale myslím si, že v příštím volebním období v první polovině se k tomu dostaneme, a tam by ta debata měla být spojena právě i se zavedením hromadných žalob.

Já si proto dovolím jenom načíst návrh na prodloužení lhůty pro projednání ve výborech o 20 dnů, aby to bylo dostatečně projednáno. Děkuji.

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já si to zapíšu a poprosím pana poslance Patrika Nachera, který je přihlášen do obecné rozpravy, a připraví se paní poslankyně Helena Válková. Prosím, máte slovo.

Poslanec Patrik Nacher: Dámy a pánové, pěkné poledne. Musím říct, že jsem příjemně překvapen, protože jsem jeden z těch, co tady institut hromadných žalob nebo také hromadné řízení velmi tlačí, a také se musím přiznat, že jsem vůbec nečekal, že to dneska přijde na řadu, abych se přiznal, takže to budu mít stručnější, než jsem původně chtěl, a možná v těch detailech se vyřádím až ve druhém, případně ve třetím čtení.

Jak říkala paní ministryně, institut hromadných žalob je podle mě velmi užitečná věc, která zde za mě zoufale chybí, zejména v českém prostředí. Jak bylo řečeno, už funguje v různých podobách ve více než 20 zemích EU. Institut hromadných žalob vlastně pomáhá všem, to se stane málokdy, všem účastníkům. Spotřebitelům, aby se domohli svého práva, a jde o ty případy, které jsou jako přes kopírák, to znamená, kde jde o nějakou drobnou částku, zejména u strany nabídkové, která nabízí nějakou službu, typově banky, pojišťovny, operátoři apod., ale kde ta částka není tak velká, že se to spotřebiteli vyplatí individuálně žalovat. Podle mě to pomůže i podnikatelům na druhé straně, protože se odliší ti, kteří se ke spotřebitelům chovají slušně, od těch, kteří to takzvaně zkouší. A koneckonců to pomůže i státu, protože se výrazně odbřemení soudní soustava.

Nevím, jestli ještě v tomhle materiálu, ale v tom původním, a já si to vypůjčím, se pracuje s termínem racionální apatie. Myslím, že krásně vystihuje ten stav. Ti lidé to racionálně dopředu vzdají, do sporů vůbec nejdou a pak to může na první pohled vypadat, že se u nás vlastně nic neděje. Ale ve skutečnosti v podhoubí ta nespokojenost i přes kultivaci prostředí v posledních letech je a spotřebitelé jsou nespokojení. Ne nadarmo jsme jedni z největších stěžovatelů obecně, ale zároveň jsme téměř na posledním místě s tím, dotahovat ty spory do konce. Takže já tady konzistentně od začátku tohoto volebního období, a jsem tu první volební období, hájím princip posílení mimosoudních orgánů, jako je ERÚ, ČTÚ, finanční arbitr zejména, ale právě i institut hromadných žalob.

Když se podíváte, v jednotlivých zemích fungují různé varianty, jak už bylo řečeno zpravodajem, opt-in, opt-out, různé variace působnosti zákona, kdo může být žalobce, různé ochrany proti zneužití a šikanózním žalobám. Sám jsem od začátku zastáncem toho, aby institut hromadných žalob pomohl spotřebitelům, kteří chtějí, aby jim bylo pomoženo, a jejichž cílem není právě šikana. Proto jsem od začátku pro variantu opt-in.

A já si vám dovolím - mám takovou tabulku - dovolím si vás seznámit s tím, jaké je vlastně současné znění tohoto návrhu z dílny Ministerstva spravedlnosti oproti tomu původnímu, protože mám pocit, že tady v kuloárech se kritizuje institut hromadných žalob, ale podle mě se kritizuje prapůvodní, prapůvodní norma, nikoliv aktuální verze. Protože ta se, a už to tady řekl Dominik Feri, ta se změnila. Ale nevím, jestli všichni vědí, jak.

Když se podíváme na žalobce, pardon, když se podíváme na působnost zákona, v tom původním to byly všechny soukromoprávní spory, v aktuální verzi už jsou to jenom spotřebitelské spory. To znamená, je to ochrana spotřebitele. To je velké zúžení, to je potřeba si říct. Když se podíváme na žalobce, předtím to byl správce skupiny, to byl investorský princip, nějaká nezisková organizace, případně člen skupiny, teoreticky i poškozený. V nové verzi je to etablovaná, prověřená nezisková organizace, která řeší spotřebitelské spory, působí na trhu dva roky. Nemám problém s tím, navrhnout delší působení na trhu, aby někdo neměl pocit, že se zneužívá toho, že někdo si založí nějakou organizaci a pak bude podávat hromadné žaloby, klidně pět let. Stejně si myslím z hlediska kapacity, že to tady zvládne čtyři, pět velkých, celostátně působících společností typu Asociace občanských poraden, Poradna při finanční tísni, Člověk v tísni a podobně. Dále se může ozvat poškozený spotřebitel, a to s písemným souhlasem deseti a více spotřebitelů. To znamená, že ten řekněme investorský princip je opuštěn.

Nezbytný souhlas poškozených předem: v původní verzi se nevyžadoval, v současné aktuální verzi se vyžaduje. U opt-inu je to minimálně 10 poškozených. V určité míře se tam dál pracuje s opt-outem, který byl předtím jako hlavní, teď je tam u případů, které jsou do 3 000 korun nároků. Nemám problém s tím, aby opt-out tam případně nebyl vůbec.

Tím se dostávám k tomu, jací členové jsou zapojeni do řízení. Předtím to bylo odhlašovací, ten systém, opt-out, v této chvíli je hlavní tíha, to gros, opt-in. To znamená, kdo cítí, že by měl hájit svoje práva, ať se aktivně přihlásí, a ne aby doma čekal na kavalci, kdo všechno ho za něj přihlásí do nějakých sporů a on pak bude čekat, jak to dopadne. Tam souhlasím s tím, že by se to dalo zneužívat. Toto si myslím, že ne.

Obecné podmínky hromadného řízení byly také zpřísněny. Na začátku řekl bych byly víceméně mírnější. V této chvíli došlo k některým pojistkám, například možnost navrhovat složení jistoty do soudní úschovy, podmínka platební schopnosti žalobce, transparentní financování a tak dále, a tak dále. To znamená: ten původní návrh byl takový ten americký, který myslím k nám moc nepadá a který by skutečně mohl magnetizovat určité zneužívání. Ten aktuální je už víc evropský a má svoji logiku.

Ve druhém a dalším čtení se můžeme pobavit o způsobu financování hromadných řízení, protože v každé zemi, v každé zemi je to jinak. Npříklad v Německu nebo v Rakousku se podílí na financování hromadných žalob u spotřebitelských organizací třeba stát. Tak jenom abychom věděli, že dokonce i stát se v tom může nějakým způsobem angažovat.

Pokud jde o samotný proces, i ten je vlastně rozdělen na dvě základní fáze. Před hromadným řízením ve věci samé, kde se rozhoduje o obsahu, se rozhoduje vůbec o přípustnosti hromadné žaloby. To znamená, je to řekněme dvoufázová záležitost. I toto by vedlo k tomu, aby nedocházelo k nějakému šikanóznímu jednání vůči některým společnostem. Z minulosti u nás máme příklady, například pokud jde o bankovní poplatky. Toho jsem se aktivně účastnil, takže mám tu zkušenost i z trhu. A fakt úplně nejhorší, co se může stát, je, že jeden soud rozhodne, že ta banka poplatek účtovala oprávněně, a že druhá nikoliv. To potom spotřebitel skutečně neví, co si o tom má myslet, byť jsou to skutečně úplně totožné smlouvy nebo velmi podobné, vlastně na stejný produkt. Vymáhání práva je nepředvídatelné a nemůžeme se potom divit, že lidé do těch sporů samozřejmě nejdou. V případě, že by šli, jsou to potom individuální stovky případů, které zatěžují celý ten systém.

V dalších čteních se můžeme pobavit i o rozdílu mezi hromadnými žalobami a reprezentativními žalobami, což je vlastně v zásadě to, kam to víceméně směřuje. Ale to bych nechal na druhé čtení. Jsem rád, že se tady o tom můžeme pobavit. Doufám, že to stihneme v tomto volebním období. Koneckonců je to součástí vládního programového prohlášení. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní v obecné rozpravě vyzvu k vystoupení poslankyni Helenu Válkovou. Jinak přeji pěkné poledne. Je to zatím poslední přihláška do obecné rozpravy. Prosím.

Poslankyně Helena Válková: Pane místopředsedo, děkuji. Mám takovou nesnadnou úlohu. Budu velmi transparentní, jak někdy ke své škodě bývám. Za prvé: rozhodně souhlasím s tím, co tady řekl můj předřečník. Jinými, úředními slovy - nebo řekněme odbornější terminologií paní ministryně - institut hromadných žalob ano, racionální empatie ne. V tomto ohledu jsem absolvovala mnoho seminářů, abych se přesvědčila, že ideologie hromadných žalob, kde se spojují - a v tomto našem už posledním návrhu - spotřebitelé, nikoliv, jak tady můj předřečník správně upozornil, široká potenciální veřejnost, která by se cítila dotčená, chtěla podávat žalobu a nebyl by tam společný jmenovatel - spotřebitel, proti tomu často velmi mocnému odpůrci vítám, nicméně v této podobě, v jaké je předkládán, byť už doznal změn. Proto možná zklamu ty, kteří teď budou očekávat - já také na to nejsem připravena, přiznávám se k tomu - protiargumenty, ale protiargumentů je poměrně dost, proč tento aktuální návrh právní úpravy, proč je třeba ještě jej změnit, než jej pustíme do dalšího čtení.

Tak tady navrhnu, samozřejmě to záleží na předkladatelce, navrhovatelce, paní ministryni, prodloužení podle § 91, tuším, že to je odstavec 3, o dalších 60 dní. Vím, že budu předmětem kritiky, že vlastně tím pádem s ohledem na čas, který jsem tady v opačném sledu zmiňovala v předchozích svých vystoupeních, by mohl ohrozit projednání této novely ve volebním období, ve kterém se nyní nacházíme. Nevidím nic tak tragického, abychom v tom pokračovali případně v tom dalším, pokud by to měl být kvalitní institut, a nejenom návrh, který má řadu otazníků. A já jsem opravdu byla přítomna několika seminářům stejně jako pan zpravodaj Feri.

Škoda že tady není náš známý, řekla bych ještě opatrnější kolega, předseda ústavně-právního výboru Marek Benda. Myslím, že bychom už jenom kvůli němu měli i třeba přerušit toto jednání nebo přinejmenším zvážit prodloužení lhůt, protože on se tomu, pokud vím, také dost věnoval, této problematice. My na to nejsme prostě obecně teď připraveni. Čili je to poprvé za celou dobu, co jsem tady, kdy poprosím, aby s ohledem na význam této problematiky a na to, že tím zavádíme do českého právního řádu určitý atypický institut, zvážili, jestli bychom nemohli tento bod přerušit, až budeme i my, kteří se tím zabývají, lépe připraveni na diskuzi, která je zásadní. A pokud by tomu tak nebylo, navrhnu prodloužení o 60 dnů a vy rozhodnete hlasováním. Děkuji.

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Paní poslankyně, jenom: vy jste v rozpravě řekla, že navrhujete přerušit. To mám vnímat, že dáváte procedurální návrh na přerušení? Tím pádem by bylo dobré říci, do kdy, a můžeme o tom hlasovat. Ale jestli to bylo jen tak v diskuzi, tak... (O slovo se hlásí poslanec Kubíček.) Prosím, pan poslanec Kubíček.

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, pane předsedající. My jsme se po té diskuzi rozhodli, že se o tom musíme poradit. Já tedy navrhuji přestávku na jednání klubu ANO v délce jedné hodiny. Děkuji.

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Dobře, takže já vyhlašuji přestávku na poradu klubu hnutí ANO jednu hodinu. (O slovo se hlásí poslankyně Černochová.) Tak dobře, nicméně tu přestávku tak jako tak už musím vyhlásit. Prosím, paní Černochová.

Poslankyně Jana Černochová: S přednostním právem, pane místopředsedo. Já se připojuji k tomu, co tady zaznělo z úst mých předřečníků. I my bychom rádi diskutovali tyto věci s našimi členy ústavně-právního výboru. A i když vidím ty další body, které máme dneska na programu, tak bohužel, jak se změnil program dneska ráno, celá řada zpravodajů nepočítala s tím, že by tady měla být. Takže vyřeším situaci návrhem za ODS, že i my si bereme po pauze, kterou bude mít klub ANO, do 14 hodin přestávku na jednání klubu.

Místopředseda PSP Tomio Okamura: (O slovo se hlásí poslanec Michálek.) Ještě dáme s přednostním právem, ano. Předseda klubu Pirátů Jakub Michálek.

Poslanec Jakub Michálek: Já jsem chtěl jenom říct, že klub Pirátů si žádnou přestávku nebere a nechápu, proč končíme v pátek práci ve 12.10 hodin. Nepřijde mi to fakt normální.

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ani poslanecký klub SPD si samozřejmě pauzu nevzal. Ale chtěl jsem jenom říci, že na základě žádostí poslaneckých klubů hnutí ANO a ODS - tedy je to v součtu dvouhodinová pauza - tím pádem ukončuji program dnešní schůze, protože překračujeme 14. hodinu. Ukončuji tedy dnešní jednání schůze Poslanecké sněmovny. Přeji vám hezký den. (Po chvíli.) A ještě na mikrofon dodávám, že schůze je přerušena do úterý 9. února.

(Jednání skončilo ve 12.12 hodin.)

Aktualizováno 5. 3. 2021 v 14:43.