(17.20 hodin)
(pokračuje Feri)
A když jsem to uvedl ve svém prvním vystoupení o kompenzacích, tak myslím, že je už naprosto jasné a nikdo nezastírá, že se prostě dostaneme do stupně pět v systému PES. Ale jak to bude tedy s těmi opatřeními? Pan ministr Blatný tu argumentoval tím, že výjimky znevažují tu vládu, nebo výjimky činí to, že vláda je pak některým lidem k smíchu, a proto nemůžeme přijímat další výjimky. Ale mějme prosím na paměti, že teď nejsme ve stupni čtyři v systému PES, ale jsme ve stupni tři a půl, protože v tom systému čtyři jsou ta pravidla mnohem přísnější, než jsou teď. A chtěl bych se zeptat, zdali, když přejdeme do systému pět, aby bylo potvrzeno, že tedy dojde k uzavření obchodů a služeb a že s tím ruku v ruce půjdou ty kompenzace a že ty kompenzace budou rychlé.
Já vnímám to, že vláda prošla nějakým myšlenkovým vývojem od té situace, kdy nechtěla dávat vůbec žádné peníze jako kompenzace, kdy byla zdrženlivá. Ale není to jenom o tom, jestli je kompenzace nebo jestli není kompenzace, ale je to o tom, jestli ty peníze přijdou rychle. To, po čem ti podnikatelé volají, tak jsou zálohy. Aby prostě mohli zaplatit to, co je potřeba, aby to mohli zaplatit rychle. Ale určitě nestojí o kompenzace, jako že teď dostávají někteří podnikatelé kompenzace za jaro. No tak to je opravdu s křížkem po funuse. To už prostě ta společnost pak může být v insolvenci, když jí přijdou, nebo když by jí měly přijít nějaké peníze za to, že musela mít zavřeno.
To znamená, jestli se přejde do stupně pět, tak bych prosím rád věděl, jak to bude s kompenzacemi. Tady to je poslední příležitost, kdy se můžeme my jako opoziční poslanci zeptat, protože pak už se nebude jednat. A je to velmi důležité, velmi citlivé a ty kompenzace by měly být na stole a měly by být rychle a adresně administrovány. Díky.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Patrika Nachera a připraví se paní poslankyně Olga Richterová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Patrik Nacher: Vážený pane ministře, dámy a pánové, pěkný večer. Já jsem původně myslel, že nevystoupím, ale pozorně jsem poslouchal a říkal jsem si, že by tady měl zaznít trošičku i jiný pohled, jiný úhel pohledu.
Za prvé z těch vystoupení často, řekl bych že skoro ze všech, vyplývá, že ten, kdo je proti nouzovému stavu, tak to s námi myslí dobře, a ten, kdo podpoří ten nouzový stav, tak se v tom nějak vyžívá, bere to jako nějakou velkou zábavu nebo něco podobného. Není to tak. Já určitě nejsem, víte, jak často vystupuji, nekritickým zastáncem permanentního prodlužování nouzového stavu, ale prostě to beru jako nutnost. Beru to jako nutnost, když se podívám i na to, jakým způsobem to funguje v okolních zemích. Stejně tak určitě nejsem příznivcem hysterických reakcí, které nám určitě všem chodí, že máme zavřít školy, nejlépe do května a podobně. Zároveň ale nejsem ani zastáncem popíračů, kteří říkají, že se neděje vůbec nic. Stejně tak očkování, jak jsem si přečetl na Seznam Zprávy, jsem jeden ze dvou poslanců ANO, který v této chvíli neuvažuje o očkování.
Nicméně co mně tedy tady vadí a na co bych chtěl upozornit, je ta kritika za každou cenu. Ať už se děje co se děje. To mně vadí. To se na mě, kolegové, nezlobte. My jsme v mimořádné situaci, kde podle mě takové to klasické dělení na opozici a koalici by dogmaticky platit nemělo. A já jsem si dělal poznámky, v čem vidím tu kritiku za každou cenu z těch konkrétních vyjádření, která zazněla tady na mikrofon a která jsem zaznamenal v médiích v posledních dnech. A když mluvím o kritice za každou cenu, tak tím myslím to, že vlastně se reaguje na nějaké opatření nebo na nějaký výrok jiným výrokem. A když se naplní ten jiný výrok, tak se kritizuje taktéž. Jinými slovy, nemůže platit obojí. Ta podstata je, že nemůže platit obojí.
Tady bylo kritizováno, že vláda je už zde pošesté s žádostí o prodloužení nouzového stavu. Logicky pošesté. To byla reakce pana místopředsedy Okamury. Protože sem vždycky přijde s žádostí o 30 dnů, ale to prodloužení se odehraje o 14 dnů nebo o tři týdny. To znamená, pak ta doba vyexpiruje a musí sem přijít znovu. Kdyby to bylo o ten měsíc, tak by tady byla, řekněme, potřetí, počtvrté, jestli dobře počítám. Ale hlavně to je ze zákona. Není možné tady hlasovat, že bychom to měli na půl roku, nebo jak pan ministr řekl, že nějaké podobné opatření v Německu připravují na rok, byť se nejmenuje nouzové opatření. A to, že to je pošesté, tak to prostě je.
Kompenzace mají být maximální. Souhlasím. Zároveň ale pak není možné kritizovat, když se zadlužují další generace. Jako z čeho byste to, ty kompenzace, chtěli jako zaplatit? To by mě, to by mě jako docela zajímalo. To znamená, kompenzujme, dělejme maximum, to se asi shodneme. A zároveň nezadlužujme. Já jsem v tomhle jako člověk, co studoval tedy bankovnictví a ekonomiku, jako, nevím, jak bych se v tom měl pohybovat. Úplně ideální je samozřejmě: kompenzujte, ale určitě ne z našeho rozpočtu. Míněno třeba když se bavíme na úrovni hlavního města Prahy a podobně. To znamená takový ten princip NIMBY, postavte to, ale ne určitě u naší zahrady. Kompenzujte, ale určitě ne z našeho rozpočtu. Nemůže platit obojí.
Lidem má zůstat více peněz. Souhlasím. Aby si oni rozhodli, za co utratí, aby případně je to uchránilo před nějakou dluhovou spirálou, když se bavíme o nízkopříjmových. Pak ale nemůžete hlasovat proti daňovému balíčku dneska dopoledne. Kritik, který říká, ať lidem zůstane víc peněz v této situaci, nemůže hlasovat proti daňovému balíčku. Nemůže platit obojí.
Vláda ta opatření podceňuje, řekne poslanec, a zároveň zase v jiném okamžiku je vláda příliš přísná. Já tomu rozumím, protože takhle reaguje vždycky ten, kdo nemá ten podpis na tom, ten, kdo nenese tu odpovědnost. Samozřejmě, že když ta čísla jsou nízká, tak je potřeba rozvolňovat rychleji, se říká. Když se to zhoršuje, tak je třeba rychle zpřísňovat. A vždycky to říká ten, kdo nenese tu zodpovědnost. Já taky bych takhle teoreticky uvažoval, taky jsem se takhle často k tomu vyjadřoval. Ale je pravda, že já potom nemám tam ten štempl, to moje jméno už tam nebude navždycky, že já jsem ten, co odpovídá za to opatření. Jestli zítra skončí, nebo skončí za týden, nebo naopak začne.
Vláda neposlouchá odborníky. Další. Zároveň ale, jak jsem pochopil, odborníci doporučují, aby se nouzový stav prodloužil. Tak má vláda poslouchat odborníky, nebo ne? A když ne, tak neprodlouží nouzový stav, ale pak zase neposlouchá ty odborníky. Stejně tak, dneska už to tady řekl třeba Dominik Feri, pokud jde o zavírání fitness a restaurací. A jistě si pamatuje, že třeba já jsem v tomto interpeloval pana ministra zdravotnictví, tak to také nedoporučují odborníci. Tak máme to tady rozhodovat my, nebo ten zdravý selský rozum? Upřímně tedy sebekriticky, já jsem nikdy nebyl toho zastáncem. Ale pak neposloucháme odborníky tedy ani my. Takže buď platí jedno, nebo platí druhé.
A to samé platí, pokud jde o ty různé výjimky. To je totéž. Já jsem tady dneska zaznamenal, napsal jsem si: výjimka pro mše - ano. A jiný poslanec o tři lavice dál řekne, že výjimka pro mše - ne. Tak budeme poslouchat odborníky, budeme dělat výjimky? Kdo za to ponese odpovědnost?
Výjimka na silvestra. Opět. No dobře se to poslouchá, chápu ty motivy, samozřejmě, z hlediska nějaké racionality nebo reality toho všedního dne. Ale když to tady schválíme, takovou výjimku, a ta čísla se zhorší, tak kdo za to ponese odpovědnost? Vláda, ministr zdravotnictví. Tak já nevím. Tak budeme poslouchat ty odborníky, kteří říkají: ne tu výjimku? Anebo ne? Anebo to budeme dělat zdravým selským rozumem nebo intuitivně. Ale nemůže platit prostě obojí.
Já se nemůžu zbavit, a není to nic proti tomu, proti kritice, kritickému myšlení, kritickým otázkám. Já sám je tady kladu, interpeluji opakovaně ministry, byť jsem vládní poslanec. Ale mně tam prostě chybí, kolegové, ta odpovědnost. Když prostě říkám A, pak je B a nesu za to odpovědnost. Když za to odpovědnost nenesu, tak můžu vlastně říkat cokoli. Protože ať se pak stane cokoli, tak já vždycky to svoje předchozí prohlášení můžu nějakým způsobem pozměnit, protože tam nemám to razítko, které tam mám navždycky.***
