(12.20 hodin)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní na faktickou poznámku vystoupí pan poslanec Milan Feranec a připraví se pan poslanec Jan Farský. Prosím.
Poslanec Milan Feranec: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já rovněž budu reagovat na to, co říkal pan kolega Michálek, když se podivoval, kdo je tady nad soudem, nad soudní mocí. No nikdo. A takhle to máme zakotvené. Takhle to funguje. Je to dělba moci. Jedině, ano, Sněmovna může nastavit ty normy jinak. Takže pokud něco funguje a je to základem demokracie tři sta let, tak se obávám, že tyto aktivistické pirátské návrhy skutečně jdou proti tomu samotnému principu. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní na faktickou poznámku vystoupí poslanec Jan Farský. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty. Máte slovo.
Poslanec Jan Farský: Děkuji. K té kontrole veřejnosti vzhledem k rozsudkům. Já bych uvedl jeden příklad, kde mě to tedy, musím říct i jako právníka, nesmírně zarazilo. Dva tři roky se prostě věnuji tomu, že posílám návrhy na soudy, aby zastavovaly nezákonná exekuční řízení, kterých je v České republice na 200 tisíc. A stává se mi, že jeden soud na úplně stejném případě rozhodne jeden soudce nějak, že zamítne můj návrh, a druhý ho potvrdí a to exekuční řízení zastaví. A když si ani soudci na jednom soudě mezi sebou nejsou schopni vyjasnit jednotný postup, tak si myslím, že pak taková kontrola je dost namístě i kvůli předvídatelnosti rozhodování. Takže v téhle oblasti si myslím, že to smysl má. Díky.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní vystoupí v obecné rozpravě pan poslanec Stanislav Grospič a připraví se Marek Benda. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení kolegové, vážení členové vlády, mě to vede také k zamyšlení, ta diskuse, kterou tady poslouchám velice pozorně. A čím dál tím víc si myslím, že prostě přijmout zákon číslo 106 o svobodném přístupu k informacím, nebo upravit ho tak, aby se vztahoval i na otázku soudů, soudních rozhodnutí, je ta nejfatálnější chyba, jaká může nastat, protože tím vlastně my vstoupíme do dělby moci, na které je postaven základní princip fungování této republiky, to znamená moci parlamentní, výkonné a soudní. A měli byste se spíš zamyslet, diskutovali jsme tady dnes o tom, jak vlastně bude uspořádána soudní soustava, jak tam budou probíhat kárná opatření, jaké tam najdeme mechanismy k tomu, aby docházelo k postihu těch soudců, kteří neplní své povinnosti, jak budeme řešit otázku nedostatečného třeba sjednocování judikatury v určitých typech rozhodnutí. A my místo toho tady budeme promítat do výkonu moci soudní principy správního řízení o svobodném přístupu k informacím. A já bych byl velice opatrný. Myslím si, že nepravostí se dějí. To nejsem tak naivní, abych si myslel, že nedochází k jejich zneužití. Ale rovněž tak může docházet prostě k tomu, že někdo, kdo zcela evidentně nebude mít zájem, opodstatněný zájem, prostě ty údaje si vyhledá z nějakého důvodu a bude je chtít a bude se po nich pídit a bude se jich domáhat.
Čili tímhle zákonem se spouští něco, co vytvoří v budoucnu mnoho a mnoho problémů. Čili já si nemyslím, že to je krok správnou cestou.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí v obecné rozpravě pan poslanec Marek Benda. Prosím, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, já jsem už nechtěl reagovat ve faktické poznámce, tak přece jenom ještě pár poznámek k té debatě, která se tady rozjela, o kontrole rozsudků, kterou já nepokládám za úplně nejšťastnější, že se řeší v rámci stošestky. Upozorňoval jsem spíš na jiné problémy. Ale myslím, že si klidně můžeme tady vést i nějaký typ rozpravy o tom, jak má nebo nemá probíhat veřejná kontrola, tak jak ji nazval pan kolega Michálek, rozhodovací moci soudu.
Obecně vzato soudy vždy rozhodují veřejně. Jejich rozhodování je veřejné. Kdo se na něj přijde podívat, to je základní zásada, která je tady opravdu už od konce Rakouska-Uherska. Proti kabinetní justici byla postavena veřejná justice, která rozhoduje vždy veřejně, pokud se nejedná o nějaké úplně výjimečné situace, jako utajované skutečnosti. Současně ale veřejnost rozhodování znamená, že musím nějakým způsobem se zvednout a dojít se tam podívat.
Neznamená to, že nutně všechno musí být včetně plných jmen zveřejněno. Já nevím, jestli je zájmem společnosti mít všechna rozvodová rozhodnutí včetně obsahu majetku a vytvářet tímhle databáze, komu se dá co dojít ukrást, případně kdo se s kým jakým způsobem hádal. O tom mám tedy velké pochybnosti a tam vedeme zase na půdě ústavně-právního výboru nějakou diskusi o tom, jakým způsobem anonymizovaně, k tomu, abychom přispívali ke kultivaci toho rozhodovacího prostředí, anonymizovaně se mají rozsudky zveřejňovat. Ale nevím, jestli se opravdu mají zveřejňovat podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Poukazoval jsem na ten problém některých dílčích rozhodnutí, který si myslím, že bychom opravdu měli vyřešit, protože to rozhodování o vazbách je fakt absurdní a předem nějakým způsobem ovlivňující to trestní řízení, kde zásada trestního řízení právě v přípravné fázi je to, že jest neveřejné. Takže nepokládám to za tak jednoduché.
A to, co zmiňoval pak kolega Farský, odlišná rozhodnutí soudu v jedné věci dokonce na jednom soudě, tak od toho máme druhou instanci. Od toho máme krajské, vrchní, nejvyšší soudy, aby nám případně sjednocovaly tu rozhodovací praxi. Rozhodovací praxi opravdu nesjednotím tím, že nám k tomu budou ať už akademici, nebo bába z ulice psát nějaká stanoviska a volat, že se mělo rozhodnout nějakým jiným způsobem.
A druhá část mého vystoupení se týká zase oněch orgánů státu, které nejsou součástí výkonné moci, typicky Poslanecké sněmovny. Já chápu, že i my i prezident republiky samozřejmě musíme poslechnout a respektovat rozhodnutí soudu. To je jasné, od toho tady soudy máme. My tvoříme pravidla, výkonná moc podle nich hraje, soudy rozhodují, samozřejmě i výkonná moc i my jsme takovým rozhodnutím soudu vázáni. Otázka zní, jestli v okamžiku, kdy kancelář, která je tím chudákem, který za nás odpovídá, a my jí řekneme "neodpovězte", a nevím, jestli mám citovat poslední příběh z organizačního výboru, kde jsme jednoznačně řekli "neodpovězte", a tentokrát to bylo orgánům činným v trestním řízení, ale někdy jindy to může být podle stošestky. Prostě máme dojem, že některé věci si nemají ani orgány činné v trestním řízení ani podle stošestky vyžadovat, a jestli máme čekat na rozhodování soudu, což je v pořádku, a jestli soud řekne "odpovězte, odpovězte v takovém a takovém rozsahu", nepochybně odpovíme, anebo jestli do toho má vstupovat v tu chvíli orgán moci výkonné, kterým je Úřad na ochranu osobních údajů. A pokud si dobře pamatuji tu diskusi před tím rokem a půl, kdy to pan kolega Michálek dal do zákona o svobodném přístupu k informacím, tak tam tedy rozhodně se o tom, jestli se to bude vztahovat i na ústavní instituce, nebo nebude vztahovat i na ústavní instituce, nediskutovalo. Tam byla snaha to v rámci výkonné moci, a zejména pan kolega Michálek tehdy citoval zejména kraje a obce a zejména Prahu, která zřejmě z nějakého důvodu odpovídá nějak ne úplně kvalitně, že by bylo třeba tam tento prvek vložit. Já jsem s tím souhlasil. Ale myslím si, že i tento prvek má držet dělbu moci ve státě tak, jak ji stanoví Ústava ČR.
Děkuji za pozornost.***
