(11.50 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Ta novela by ale neměla jenom omezovat právo žádat informace. Z druhé strany je ta novela také vedena tím, aby se posílilo postavení žadatelů o informace, protože je samozřejmě řada těch, kteří mají naprosté právo a oprávněné důvody, proč se snaží k informacím dostat, takže vlastně ta novela je vedena i tím posílit ochranu subjektů, to znamená posílit to právo. Takže není to tak, že by to bylo jenom na ochranu jedné či druhé strany, ale je to snaha vnést více ratia a poučit se z toho, jak to v praxi probíhá a kde to vlastně příliš nefunguje, ať už selhává jedna, nebo druhá strana.
Takže ten návrh, který je vám předkládán, je jednak snahou, aby se v případě, že někdo žádá rozsáhlé balíky dat, tak aby se event. na tom podílel nějakou finanční sumou, pokud to znamená, že se tím bude neúměrně zatěžovat aparát třeba po určitou dobu. Maximálně jsou to 2 tisíce korun, takže finanční spolupodílení toho, který žádá o informace, je omezeno sumou 2 tisíce. To je jedna forma, která se navrhuje.
Důležité je, že se ten zákon snaží také zjednodušit ochranu osobních údajů nebo bankovního obchodního tajemství. Způsob anonymizace dat, tady se také navrhuje efektivnější a elegantnější způsob, jak provádět anonymizaci dat, pokud není možné uvádět jména a nezakládat na tom odmítnutí poskytnutí informací.
Je tam také ještě jedna oblast, která se upravuje, to je nový důvod pro neposkytnutí informací. Tím novým důvodem pro neposkytnutí je ochrana informací, které by mohly ohrozit rovnost účastníků soudního, rozhodčího nebo správního řízení. To je něco, co tam je zařazováno nově. Je to shledáváno jako důvod, který může nebo měl by být důvodem pro to třeba informaci neposkytnout.
Pak jsou tam lhůty, prodloužení některých lhůt, které v současné době, lhůty na vyřízení žádosti, je tam tendence pracovat s těmi lhůtami. Způsob, který nebudu rozebírat, to je pro vás, abyste to zvážili a posoudili. Vyřizování žádostí je v něčem relativně složitý proces a lhůty by se tady měly přizpůsobovat ostatním správním řízením. To je asi tendence, která je v tom zákonu navrhována.
Jinak si myslím, že tady jde o úpravy, které jsou spíše věcí dohody, která by se měla učinit ve Sněmovně, a je na poslancích, aby zvážili, co je racionální způsob, ve kterém se zvažují možné problémy nebo i oprávněné žádosti nebo představy té či oné strany. Najít správnou rovnováhu je věcí Sněmovny, protože si myslím, že to není něco, co by mělo být a priori kontroverzní, spíše jde o to, aby ta norma nakonec po dohodě tady ve Sněmovně zvážila práva a povinnosti obou stran nějakým optimálním způsobem. To je tedy k této novele.
Tím, že už dokonce byly podány některé pozměňovací návrhy v této chvíli, mám je tady uvedené, k těm se nebudu prozatím vyjadřovat, protože to chápu tak, že jsme v prvém čtení. Seznamuji vás tedy s tou materií, která Sněmovnu čeká. Věřím, že stojí za to ji upravit, a také doufám, že tady bude dostatek vůle a ochoty se na rozumné úpravě dohodnout.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Zpravodajem pro prvé čtení je pan poslanec Ivan Bartoš. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, prostřednictvím tady pana ministra Zaorálka, tedy v zastoupení ministra vnitra pana Hamáčka, nám byla představena novela zákona o právu na informace. Vláda návrh předložila Sněmovně dne 29. 10. 2019. Návrh projednal organizační výbor dne 14. 11. 2019 a svým usnesením číslo 236 navrhl výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj jako garanční. Dále navrhl přikázat tisk k projednání ústavně-právnímu výboru.
Ty dva zákony, kterých se to týká, jsou jedním z nástrojů pro informování veřejnosti o veřejné správě. Ostatně stošestka byla jedním z prvních zákonů, který fakticky tenkrát dával občanům právo od státu požadovat nějaké informace takto explicitně.
Předkládaná novela reaguje na občasné případy šikanózních a kverulačních žádostí a zavádí možnost obrany povinných subjektů proti žádostem na informace. Návrh předjímá sám o sobě dvě řešení. Za prvé uvádí zneužití práva na informace jako výslovný důvod pro odmítnutí žádosti, přičemž se ve skutečnosti nejedná o změnu právního stavu, neboť již dnes správní soudy ve své judikatuře připouštějí možnost odmítnout žádost o informace právě z důvodu zneužití práva na informace. Vlastně tak tedy zapisujeme do zákona něco, co už fakticky v běžném procesu platí. Druhým opatřením je zavedení zálohy na úhradu nákladů. To má dle autorů novely eliminovat případy žádostí, k jejichž vyřízení je nutno dohledat a zpracovat velké množství různorodých informací, a následně se žadatel brání úhradě nákladů vynaložených na tyto úkony.
Předkladatel novely je přesvědčen, že stávající právní stav vykazuje určité deficity ve vztahu k povinným subjektům. Domnívá se, že povinné subjekty je záhodno chránit před zneužitím práva na informace ze strany občanů či občanské společnosti. Odvolává se na článek 17 odst. 4 Listiny práv a svobod, podle kterého je nezbytné podmínky přístupu k informacím, a hlavně omezení přístupu k informacím, stanovit přímo zákonem. Důvody pro odmítnutí žádosti musejí být v zákoně výslovně a určitě vymezeny.
Návrh naopak výslovně nevymezuje subjekty, jež jsou povinny poskytovat informace dle zákonů 106 a 123. Jejich určení se odvíjí od judikatury a praxe, což z našeho pohledu, a my jsme se s tím setkali, není úplně šťastné, neboť vstupujete do často soudních pří s institucí, která už jednou povinnost poskytnout informace dostala, proto je asi i zajímavé zvažovat, že by tam byly taxativně vyjmenovány. O výslovném vymezení okruhu povinných subjektů usiloval výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj právě z těchto důvodů v rámci svého pozměňovacího návrhu k sněmovnímu tisku 50, Sněmovna však tento návrh odmítla.
Jako zpravodaje mě již kontaktovaly nevládní organizace, které se tímto tématem zabývají. Zvláště bych zmínil pana Oldřicha Kužílka, který je spoluautorem původního návrhu celého zákona o svobodném přístupu k informacím a dnes je jednou z největších autorit v této oblasti. Pan Kužílek také předložený návrh zákona v mnohých bodech kritizuje. Lze předpokládat, že tyto argumenty budou důkladně probrány v dalších fázích legislativního procesu v obou komorách Parlamentu.
Toliko moje zpravodajská zpráva k tisku 633. Já vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy je přihlášen jako první pan poslanec Milan Pour, připraví se pan poslanec Marek Benda. Prosím, máte slovo.
Poslanec Milan Pour: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych se vyjádřil k předloženému návrhu zákona, resp. novele zákona o svobodném přístupu k informacím a zákona o právu na informace o životním prostředí.
Tento návrh zákona rozhodně vítám zejména z toho důvodu, že jeho cílem je zavést do právního řádu mechanismy k ochraně povinných subjektů, nejčastěji se tedy jedná o obce, před zneužíváním práva na informace. Z jednání se zástupci obcí vím, že problém zneužití práva na informace ze strany žadatelů řadu obcí trápí a některé může i paralyzovat v jejich ostatní činnosti. Při seznámení se s textem tohoto návrhu a následných diskusích se zástupci obcí jsem však nalezl některé pasáže, o kterých se domnívám, že by bylo vhodné je upravit odlišně. ***
