Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

(pokračuje Radek Vondráček)

1.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 7/2002 Sb.,
o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 683/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Prosím, paní ministryně, ujměte se slova.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová Přeji dobré jitro a děkuji za tuto schůzi, která nám pomůže upřednostnit zákony, které jsme se zavázali i ve spolupráci s GRECO, že Česká republika přijme. Prvním z nich je zákon, který pan předseda uvedl. Jedná se o vládní návrh zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, který byl předložen v souladu s plánem legislativních prací této vlády a na doporučení skupiny států proti korupci.

Když jsme tento zákon připravovali, tak jsme intenzivně komunikovali se zástupci soudů, státních zástupců, byly k tomu pořádány kulaté stoly, konzultovali jsme jej v maximální možné míře a myslím, že jsme jej vyladili natolik, že na tom zákonu je v podstatě shoda.

Hlavním cílem je posílení záruk zákonnosti řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, a to zejména kárných řízení. Tohoto cíle má být dosaženo především zavedením druhého stupně řízení. Dále je účelem tohoto návrhu uzpůsobení právní úpravy tak, aby řízení mohla probíhat efektivněji. Navrhuje se zavést přípustnost odvolání, a to proti omezenému okruhu rozhodnutí. Odvolání nemá být přípustné zejména proti rozhodnutím procesního rázu. Nově mají místo jednoho kárného soudu existovat čtyři kárné soudy. V prvním stupni povedou řízení vrchní soudy, ve druhém stupni Nejvyšší soud nebo Nejvyšší správní soud. Nejvyšší soud má rozhodovat ve věcech soudců rozhodujících ve věcech správního soudnictví a dále ve věcech státních zástupců a soudních exekutorů. Nejvyšší správní soud pak má rozhodovat ve věcech soudců rozhodujících výlučně v jiném než správním soudnictví.

Má být zajištěna jednotnost rozhodování odvolacích kárných soudů, má být zřízen společný senát odvolacích kárných soudů, který se bude zabývat zejména sjednocováním rozhodnutí. Kárné senáty vrchních soudů mají být složeny i nadále speciálně. Kárný senát vrchního soudu má mít šest členů, a to tři soudce z řad soudců vrchních soudů, krajských a okresních soudů a tři přísedící z řad právníků, kteří nejsou soudci. Přísedícími v řízení ve věcech soudců a státních zástupců mají být státní zástupce, advokát a osoba vykonávající jiné právnické povolání. Přísedícími v řízení ve věcech soudních exekutorů mají být soudní exekutor, advokát a osoba vykonávající jiné právnické povolání.

Způsob výběru členů senátu vrchních soudů je zásadně převzat z dosavadní právní úpravy. Na výběru členů kárných senátů vrchních soudů se tedy budou i nadále podílet také zástupci státního zastupitelství, soudních exekutorů, advokacie a akademické obce. Odvolací kárné senáty mají být složeny ze tří soudců daného odvolacího soudu, tedy Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu. Senát pro sjednocování rozhodovací praxe má mít šest členů a má být složen paritně ze soudců kárných senátů odvolacích soudů.

Pokud jde o další změny, je třeba zmínit zejména zavedení výslovné úpravy dohody o vině a kárném opatření, což je jakási obdoba dohody o vině a trestu, která nyní tedy je také novým prvkem. Dohodu však bude muset schválit kárný soud. Má být také zaveden institut nesporných skutečností, takže nebude nutné provádět dokazování veškerých skutečností, a dále úprava koordinace mezi subjekty oprávněnými podat kárnou žalobu. Koordinace má napomoci tomu, aby kárnou žalobu podával ten kárný žalobce, který má nejlepší podmínky pro přípravu kárné žaloby, zejména nejlepší znalost daného případu.

Dále lze zmínit právní úpravu takzvané koncentrace řízení, což v podstatě znamená, že účastníci řízení budou muset uvést všechny rozhodné skutečnosti a navrhnout důkazy již v řízení před soudem prvého stupně. Sleduje se tím zejména omezení rizika průtahu v řízení. Vládní návrh obsahuje další opatření, která jsou tedy výslovně uvedena v jednotlivých ustanoveních, a právní úpravu přistoupení ke kárné žalobě.

Já děkuji za pozornost, to je asi úvodem všechno a těším se na diskusi.

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, paní ministryně, a prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, pan poslanec Jakub Michálek.

Poslanec Jakub Michálek: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, projednáváme vládní návrh zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů. Vláda předložila návrh Poslanecké sněmovně 19. prosince 2019. Byl rozeslán jako tisk 683. Organizační výbor ho doporučil k projednání ústavně-právnímu výboru jako garančnímu a paní ministryně už tady podle mě dobře shrnula obsah právní úpravy.

Já jsem chtěl upozornit jenom na jednu skutečnost, že tím, že dochází k zavedení dalšího stupně kárného řízení, což je v souladu doporučeními GRECO, tak to ještě nemusí znamenat, že budou efektivněji postihovány excesy v soudnictví, protože ten systém pak bude fungovat tak, že soudce se bude moci odvolat k druhému senátu a potom ještě bude moci podat ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. Čili ta řízení se pak o něco déle budou táhnout. Literatura odborná, například práce Davida Kosaře, v tom srovnání ukazuje, že zavedení toho současného systému nevedlo k dramatickému zlepšení, to byla ta takzvaná Pospíšilova reforma, a obdobně lze očekávat, že ani tato organizační změna nepřinese žádné dramatické zlepšení v odhalování nebo postihování kárných prohřešků soudců. Pouhá organizační změna asi takové následky mít nebude. Nicméně myslím si, že návrh je potřeba poslat do dalšího čtení, protože implementuje doporučení GRECO a je tam řada bodů, které určitě namístě jsou.

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu a s přednostním právem se mi přihlásil pan místopředseda Okamura, poté pan poslanec Benda.

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, začnu relativně dobrou zprávou. Předkladatel zákona v důvodové zprávě několikrát konstatuje, že kárná řízení soudců jsou dnes nedostatečná a nefunkční. To, že si vláda uvědomuje, že kárná řízení se soudci, státními zástupci a exekutory jsou nedostatečná, je posun. Stejně jako to, že jsme se dostali z bodu, kdy nás tady všichni přesvědčovali, že justice funguje skvěle, respektive že její jediný problém je rychlost řízení.

Ta horší zpráva je, že ten posun v navrhovaném zákoně je opravdu milimetrový. Jen opravdu praxí nepolíbený laik anebo vychytralý soudce alibista může posuzovat justici jen podle toho, jak časově zvládá soudní proces. Problém justice je fakt, že práva a spravedlnost jsou v České republice nevymahatelné. Někteří soudci a státní zástupci, nemluvě o exekutorech, kontinuálně celá desetiletí zcela flagrantně porušují zákony a manipulují procesy bez toho, že by je někdo volal k odpovědnosti. Ano, když soudce chytnou s úplatkem anebo při krádeži nebo v opilosti havaruje a ujede od nehody, pak se nějakého kárného řízení dočkáme. Pokud soudce manipuluje se spisy, pokud soudce nerespektuje právo na spravedlivý proces a vynechává úmyslně důkazy, které svědčí o opaku toho, co on chce vidět, pak neexistuje reálná šance takového soudce volat k odpovědnosti. Soudci a státní zástupci, kteří poslali lidi do vězení za trestné činy, které se nikdy nestaly, které nebyly trestnými činy, Ministerstvo spravedlnosti, případně jejich kolegové omlouvají, že se jedná o jejich právní názor.

Můj názor zdravého rozumu je ten, že státní zástupce má v prvé řadě poznat, co je a co není trestný čin. Tečka. Pokud po letech Nejvyšší soud zjistí, že to, co státní zástupce žaloval a co jeho kámoš soudce odsoudil, nikdy trestným činem nebylo, pak tu musí někdo nést odpovědnost za škody způsobené tím, že konkrétní lidé v systému si zákony svévolně vykládali po svém, nebo prostě nerespektovali.

Ve výtkách bych mohl pokračovat donekonečna, protože větší a nebezpečnější chlév a neodpovědnost než v justici tu nemáme. A říkám to s obavami, že se mi někteří soudci budou zase mstít. Ano, třicet let po sametové revoluci mám strach ze soudců, kteří nerozhodují podle práva, ale podle toho, koho mají rádi a koho ne. Až tam jsme to v současnosti dopracovali. A stejnou obavu se mnou sdílí mnoho dalších českých občanů, kteří také soudcům po vlastních zkušenostech nevěří. To není demokracie, to je zvůle. A mnozí politici z jiných stran tento systém tvrdošíjně hájí.

Demokracii neohrožují názory občanů, které justice dnes stíhá. Demokracii neohrožují politická hnutí a strany, které působí v souladu se zákonem, ať už mají názor jakýkoliv. Demokracii ohrožují ti, kteří vzali fakticky moc do svých rukou a zákony si vykládají a judikují zcela podle sebe, a systém není schopen tyto v podstatě gangstery volat k jakékoliv odpovědnosti, protože oni jako jediní v celém systému České republiky kontrolují sami sebe. Je to jako by činnost mafie měl kontrolovat kárný senát složený ze zástupců jednotlivých mafiánských klanů.

Každý z nás máme osobní odpovědnost, a jakkoliv nesouhlasím s tím, že poslanci jsou neodvolatelní, tak přeci jen máme mandát omezený volbami, kdy alespoň nějak musíme vydat účet ze své práce a svůj mandát obhájit před občany. Stejně tak třeba policii kontroluje Generální inspekce bezpečnostních sborů. Snad každý tady ví, proč vznikla. Vznikla, protože se v minulosti vršily pochybnosti, zda vnitřní policejní inspekce je dostatečně neutrální, aby mohla šetřit práci svých kolegů a kamarádů. Samozřejmě, že nebyla, a proto vznikl nezávislý orgán, který je nezávislý na policii. Stejně tak je nezbytné, aby tu vznikl nezávislý orgán, který bude šetřit činnost justice.

Pochopitelně je naprosto nezbytné omezit mandáty soudců na omezení počtu několika let, kdy pak každý bude muset obhájit svou práci a požádat znovu o důvěru. Neodvolatelnost kohokoliv je naprosto scestná a naprosto nedemokratická. Neodvolatelnost je symbolem diktatury. Kdo to neví, měl by si nastudovat jak dějiny, tak i něco o demokracii a politologii.

Naopak, demokracii utváří nikoliv jen volby, ale také odpovědnost odpovědných těm, kteří je platí, tedy občanům. Protože nositelem moci není politik ani soudce, ale vždy jen občan, který část své moci těmto svým zástupcům pouze propůjčuje. Tam, kde je občan o svou moc okraden a nesmí ji kontrolovat a žádat odpovědnost, tam nelze o demokracii mluvit.

Naše hnutí SPD připravuje několik návrhů ve výše uvedeném duchu, například povinnost státního zástupce, aby žaloval jen činy, které jsou prokazatelně trestné. Ano, i mně laikovi se zdá absurdní tohle vůbec vkládat do zákona, protože by to měla být samozřejmost. Ale v praxi je to úsloví prokazatelně trestné zcela zásadní, protože v některých případech státní zástupci pronásledují nevinné lidi, přestože soudy v několika instancích potvrdí, že se trestný čin nestal. Tím nejen narůstají škody obětem justičních zločinů, ale narůstají i škody státu, který je platí za tyhle státní zástupce, kteří opakovaně zneužívají svého postavení a protizákonně pronásledují nevinné lidi. Stát nejenže tyhle své zástupce neumí potrestat, ale když jejich řádění překročí únosnou mez, tak se jich zbavuje jako v případě pana státního zástupce Radka Mezlíka plánovaným vykopnutím na Úřad evropského veřejného žalobce.

Pokud mám interní informace na pana Mezlíka, bylo ohledně desítek prokazatelných porušení zákona podáno několik trestních oznámení a žádostí o kárné řízení. Tento pán několik let stíhal nevinně odsouzené v kauze paní Vitáskové, paní Schneiderové a dalších, kdy i po soudních rozhodnutích, že se žádné trestné činy nestaly, obstruoval a účelově protahoval ukončení procesů a je podezřelý z falšování a manipulování důkazů. Takový člověk nás jde zastupovat do Evropy. Namísto toho, aby šel do vězení za to, že dostal nevinné lidi do vězení. Lidi, které vysvobodil až Nejvyšší soud, který konstatoval, že žalované trestné činy se nestaly nebo nebyly trestnými činy. To není normální stav. A je možný jen proto, že dnes neexistuje systémová možnost takové lidi stíhat, nezávisle vyšetřit a případně, pokud se podezření z nelegálnosti potvrdí, také nestranně soudit. K tomu směřuje i náš připravovaný návrh zákona o Generální inspekci justice, která by tyto pravomoci měla a jako nezávislý orgán pomáhala státu i obětem justičních zločinů ke spravedlnosti.

A znovu otevřeně zopakuji, že po tomto svém projevu mám obavy, abych se také nestal obětí nějaké justiční zvůle a msty jen proto, že chci ve jménu našich voličů, kteří si na současný systém stěžují, napravit tento neúnosný dlouhotrvající stav. To, že lidé mají strach vůbec nějak kritizovat soudce a státní zástupce, aby se jim nemstili, svědčí o tom, že je opravdu něco prohnilého v našem státě. A měli bychom všichni tady ve Sněmovně sebrat odvahu a společně systém zlepšit a nemluvit nesmysly o tom, že jakákoli změna ohledně soudců či státních zástupců je ohrožením demokracie. Ohledně tohoto tématu by nikdo neměl politikařit, ale měli bychom ho všichni společně tady ve Sněmovně řešit v zájmu našich občanů.

Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Pan poslanec Marek Benda v obecné rozpravě, respektive v rozpravě v prvém čtení.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, tenhle poměrně zásadní bod je relativně bez, řekněme, nějaké zásadnější pozornosti. Teď jsme slyšeli projev pana místopředsedy Okamury, který nepochybně v řadě věcí má pravdu, nebo minimálně k té pravdě směřuje. Současně některé věty, které tam zazněly, podle mého názoru jsou zcela nepřijatelné. Vůbec celá představa, že by soudy a soudce a státní zástupce měl posuzovat někdo mimo ně a že by kárné řízení mohlo být vůbec vedeno mimo ten systém, je zcela podle mého názoru nemyslitelná a nepřijatelná. Současně asi cítíme, že kárná řízení neprobíhají úplně tak, jak bychom si představovali. Že v řadě případů nedochází k vyvození té odpovědnosti. A pokud k ní dochází, tak že je to poměrně, ty tresty jsou poměrně mírné až, řekněme, benevolentní.

Současně si vzpomínám, jak jsme tady v roce 2006 až 2008 prováděli poslední reformu kárného řízení, která vycházela z toho, že tehdejší dvoustupňový systém na vrchních soudech a na Nejvyšším soudu se sjednotí a sníží na jednostupňový systém, který bude napříč soudy, bude tedy sídlit u Nejvyššího soudu, a všichni měli pocit a přesvědčení, jak se výrazně zlepší a zpřísní kárné řízení. Po dvanácti letech se vracíme k původnímu modelu, že řekneme, bude to na vrchních soudech a bude odvolání, a teď ještě tedy zvláštním způsobem namixovaně něco bude na Nejvyšším správním soudu, něco bude na Nejvyšším soudu a pak bude nějaký senát, který to má do jisté míry sjednocovat.

Já si myslím, že si dvoustupňovostí v ničem nepomůžeme, že to naopak povede znovu jenom ke zmírňování, protože když první stupeň dá příliš přísný trest, bude ho druhý stupeň korigovat. Do dneška jako bychom měli jednostupňové kárné řízení. Je to pravda jenom na Nejvyšším soudu. Přesto počet stížností, a úspěšných ústavních stížností k Ústavního soudu byl podle mého názoru zcela nulový. Nemám ta čísla před sebou, ale byl velmi blízký nule.

Problém není v řízení před kárnými soudy. Problém je v tom, že nemáme dostatek kárných návrhů. I tam se situace mnohokrát měnila za posledních 15 let. Byl tam vstup, povolen vstup i veřejného ochránce práv v případě soudních funkcionářů, v případě průtahů a nečinnosti, ale zásadní problém je, že Ministerstvo spravedlnosti v tomto směru - a teď vlastně úplně bez ohledu na to, kdo je ministrem, není to z mé strany výtka proti současné ministryni, ale spíše proti všem ministrům dlouhodobě - Ministerstvo spravedlnosti nekoná dostatečně efektivně ve věcech kárného řízení, a to jak ve vztahu k soudcům, a možná ještě fatálněji ve vztahu ke státním zástupcům. Tam nekoná nikdo z té soustavy.

Jak je možné, že neproběhlo žádné kárné řízení s olomouckou partičkou za činy, které za posledních pět let spáchali, je pro mě zcela nepochopitelné. Pokud tady dokázali sesadit vládu s tím, aby z toho nakonec bylo jedno velké nic. Žádné kárné řízení neproběhlo. Takže podle mého názoru je asi správně, pokud tento tisk postoupíme do ústavně-právního výboru. Ale naším úkolem bude zamyslet se nad tím, jak efektivněji podávat kárné návrhy ze strany, a tam myslím, že ta pravomoc je a je správně, ze strany moci výkonné proti excesům, které v té justiční části zůstávají. Samozřejmě posuzování těch excesů musí zůstávat na justici samotné, ale ty návrhy mohou jít z výkonné moci a musí jít mnohem efektivnějším způsobem.

Představa toho, že něco zlepšíme a že veřejnost bude spokojenější, pokud budeme mít dvoustupňové řízení, je podle mého názoru naivní. Už jsme to jednou tady měli a zažili a žádnou vyšší efektivitu to nemělo. Čili slibovat si něco od toho, že udělám dvoustupňové řízení, že bude první stupeň na vrchních soudech a druhý až na nejvyšších, najmě za otázky, kdy se stále ještě vede diskuse o tom, jestli vůbec vrchní soudy mají v soustavě co dělat, jestli by nebylo nejlépe soustavu zjednodušit jenom na třístupňovou, tak tento krok se mi zdá spíše krokem obráceným směrem.

Takže já nenavrhuji zamítnutí, nenavrhuji ani vrácení k přepracování, protože si jsem vědom, že vrácení k přepracování v tuto chvíli znamená říci, už se tím v tomto volebním období nebudeme zabývat. Ale vůbec si nejsem jist, jestli jsme schopni do druhého čtení připravit Sněmovně nějaký návrh, který by byl nějak dramaticky efektivnější než současný stav, protože Ministerstvo spravedlnosti a vláda jako celek se víceméně zamilovaly jenom do modelu dvoustupňového kárného řízení podle doporučení GRECO.

Já jsem samozřejmě za doporučení GRECO rád, ale myslím si, že jsou to lidé, kteří pocházejí z různých částí Evropy, zdaleka nerozumějí situaci v ČR, zdaleka nerozumějí problémům, které tady vyvstávají. Ten problém opravdu není jedno- nebo dvoustupňového kárného řízení, ale problémem nedostatku kárných návrhů, nebo respektive nedostatku skutečně kvalifikovaných kárných návrhů.

Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám také děkuji. Pan poslanec Grospič je přihlášen do rozpravy.

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane předsedo. Vážená paní ministryně, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, myslím si, že budu poměrně stručný a budu mluvit v duchu svých předřečníků. To znamená, také nemám ambici - i když bych měl velkou vnitřně ambici - navrhnout tento zákon vrátit k přepracování, anebo dokonce k zamítnutí, protože si myslím, že těch pokusů učinit zásadní soudní reformu, změnit soustavu soudů, a netajím se tím, že to bylo i jedním z návrhů, který šel i z řad Komunistické strany Čech a Moravy, tady bylo mnoho. Ale v současné době je třeba spíš se skutečně zabývat tou otázkou, jak fungují soudy, nakolik fungují, nakolik plní svou úlohu Nejvyšší soud z hlediska sjednocování judikatury, nakolik tady vůbec probíhá zpětná kontrola a kárné řízení. A pak tady vyvstává ta otázka, o které hovořil můj předřečník, nakolik vlastně se v současné době uplatňuje kárné řízení a vůbec kárný postih třeba vůči státním zástupcům.

Byl jsem svědkem při jednom řízení, jímž jsem tady byl pověřen díky vaší vůli Poslanecké sněmovny, kde se nakonec plně prokázalo - a dotyční byli v celé kauze jako zastupitelé jednoho města osvobozeni - že dotyčná státní zástupkyně, která vznesla toto obvinění, se nakonec vlastně dočkala ještě svého kariérního postupu, čili úplně pravého opaku, místo toho, aby s ní bylo zavedeno kárné řízení a byla vedena k odpovědnosti za to, že způsobila újmu a možná i pro některé dlouhodobé prodlení, když se dočkali toho, že byli vlastně potenciálně vyviněni.

Já si v téhle situaci myslím, že tento zákon, a nebudu bránit jeho propuštění do prvého čtení, tady nastavuje něco velice nebezpečného. Česká republika se bude lehce měnit z republiky parlamentní s omezenými pravomocemi přímo voleného prezidenta na republiku soudní, republiku, kde nebude zachovávána vyváženost moci výkonné, zákonodárné a soudní, ale zvolna začne přesahovat moc soudní. A co je ještě horší, v podstatě se tady vyklube moc státních zástupců, která je doposud z hlediska našeho ústavněprávního řádu součástí moci výkonné, podléhá vládě, má své zásady, nesmí samozřejmě do ní samovolně vláda ani ministr vnitra zasahovat, musí se řídit také právním řádem České republiky, to znamená ústavními zákony, zákony a jinými právními předpisy, ale v podstatě je nedotknutelná a jako nedotknutelná se chová a ovlivňuje a zasahuje výrazně do dění v České republice.

Kdybych chtěl být takový prorok, tak jsem kdysi tuto obavu vyslovil už na ústavně-právním výboru i tady ve Sněmovně, když se přijímal nový trestní zákoník, respektive novela trestního zákona. A tam jsem říkal, pokud se změní kritéria pro posuzování trestné činnosti a upozadí se ten materiální znak, ne úplně, ale předsune se před něj to kritérium formální, pak se budeme dostávat do situace, že vlastně orgány činné v trestním řízení budou činit při jakémkoliv anonymním oznámení, při jakékoliv domněnce, ke které ony samy dospějí, ale vůbec se nebudou zabývat tím, zda ten skutek se stal, zda naplnil nějakou společenskou nebezpečnost a zda by měl být posuzován orgány činnými v trestním řízení, a to je jedno, jestli teď státními zástupci, nebo dokonce posunut před orgány soudů.

Já si myslím, že ve velikosti České republiky, byť jsem také byl příznivec zjednodušení soudní soustavy na trojstupňovou, rozumím té problematice velikosti okresních soudů, která je velice nerovnoměrná, velikosti jednotlivých okresů a krajů, které plně nepokrývají nápad činnosti, a přesto jsou zachovány a fungují tady jako určitý relikt minulosti, tak si myslím, že ten návrh zákona není prostě nejšťastnější. A bohužel ho bude následovat to, čeho jste svědky u řady jiných zákonů.

Například zákon stavební, který jste obdrželi, obsahuje mnoho set stran tisku a už při zahájení projednávání je ze strany příslušného ministerstva avizováno, že bude podán úplně nový stavební zákon než ten, který jsme dostali, a bude nazván komplexním pozměňovacím návrhem. A něco podobného se děje u exekučního zákona, u občanského soudního řádu. A to není správné. To by měly být normy, do kterých ne že by nemohli vstupovat poslanci jako členové zákonodárného sboru svými dílčími pozměňovacími návrhy, ale určitě by neměli (nesroz.) stavěny na principu tak, že se rychle předloží do Poslanecké sněmovny a souběžně s tím se peče na ministerstvech už komplexní pozměňovací návrh, který si někdo z vládních poslanců nebo opozičních poslanců, to je jedno, prostě osvojí, předloží ho sem, a ten se vlastně bude projednávat a k němu se budou podávat pozměňovací návrhy. Myslím si, že to je nedůstojné a neplní to ani základní úlohu zastupitelské demokracie a fungování demokratického parlamentu.

Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Ptám se, zda má ještě někdo zájem vystoupit v rozpravě. Nikoho nevidím, obecnou rozpravu končím. Ptám se, zda je zájem o závěrečná slova. Paní navrhovatelka? (Ne.) Není tomu tak. Pan zpravodaj? (Ne.) Také nemá zájem. Návrh na vrácení nebo na zamítnutí nezazněl. Budeme se tedy zabývat přikázáním výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o garančním výboru.

Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Nikoho nevidím. Tak tedy přivolám kolegy z předsálí a budeme hlasovat o garančním výboru, kterým má být výbor ústavně-právní.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro ústavně-právní výbor. Kdo je proti?

Hlasování číslo 3, přihlášeno je 92 poslanců, pro 78 (Na tabuli je 79.), proti nikdo. Návrh byl přijat. Konstatuji, že návrh byl přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru jako garančnímu výboru.

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento tisk jinému výboru kromě garančního. Je zde nějaký jiný návrh? Nikoho nevidím. Tak tedy nezazněl ani návrh na zkrácení či prodloužení lhůty a já mohu skončit... Pan poslanec Benda.

Poslanec Marek Benda: Já jenom jednu poznámku. Nenavrhuji prodloužení lhůty, ale současně říkám, že toto je materiál, který musí být projednáván za účasti soudů i státních zástupců. Minimálně Nejvyšší správní soud... jsme letos museli zrušit dvakrát svoji tradiční cestu do Brna kvůli koronavirové situaci. Ale pokud se neuvolní poměry na to, abychom mohli začít normálně jednat, tak toto prostě já do Poslanecké sněmovny nepustím. To říkám zcela na rovinu. To nemůžeme projednávat v nějakém distančním režimu. Takže pokud by trvala opatření vlády, budeme muset s tím tiskem ještě nějaký čas vyčkat.

Předseda PSP Radek Vondráček: Tolik poslední vyjádření v této věci. Končím první čtení tohoto tisku. Všem vám děkuji, budeme pokračovat.

Otevírám bod číslo

Aktualizováno 19. 1. 2021 v 14:43.