(12.10 hodin)
(pokračuje Čižinský)
Další otázka je personální zajištění chodu jeslí. Personál podle předlohy bude muset mít kvalifikaci zdravotníka, lékaře, chůvy pro děti do zahájení povinné školní docházky nebo nově zavedenou kvalifikaci chůvy pro jesle. Pro tuto kvalifikaci, pokud vím, v tuto chvíli neexistuje akreditace, přitom noví poskytovatelé jeslí mají podmínky odborné způsobilosti začít splňovat už od začátku roku 2022. Pokud jde o zdravotníky, těch už je teď nedostatek.
Naproti tomu v dětských skupinách doposud mohou pracovat také pedagogové. Často se jedná o bývalé učitele, učitelky v důchodovém nebo předdůchodovém věku. Nevím o tom, že by to v praxi přinášelo nějaké problémy. Nerozumím tomu, proč mají být nyní diskvalifikováni. Skupiny také nebyly zatíženy nadměrnou byrokracií, kterou nyní novela přináší. Díky tomu mohl mít personál více času na samotnou péči o děti.
A pak je tu otázka financování. Ministerstvo ve zhodnocení dopadů na státní rozpočet počítá s příspěvkem maximálně 7 500 korun měsíčně a zastropování příspěvku od rodičů ve výši třetiny minimální mzdy. To by k dnešnímu dni znamenalo, že dětské skupiny mohou získat maximálně 12 367 korun měsíčně na dítě z obou zdrojů, což bohužel u velké části z nich nepostačuje k pokrytí nákladů.
Dále bych se chtěl zmínit o dětských skupinách versus mateřských školách. Chtěl bych se zastavit u myšlenky, že děti starší než tři roky patří do mateřských škol, ne do dětských skupin, respektive jeslí. Tato teze předkladatele jasně vyplývá z toho, že děti starší tří let z péče v jeslích vylučuje. Nejprve pár čísel. Ve školním roce 2018/2019 minimálně 12 800 dětí v celé naší zemi nebylo přijato k předškolnímu vzdělávání. 73 % ekonomicky neaktivních žen ve věku 25 až 49 let uvádí jako důvod své ekonomické neaktivity péči o dítě či o zdravotně postiženého dospělého. To je vysoko nad průměrem Evropské unie, který je 37 %. Tyto údaje jsem převzal ze závěrečného shrnutí zprávy RIA, která je součástí předkladu novely. Za této situace není divu, že si dětské skupiny našly místo především tam, kde chybí místa v mateřských školách.
Tady bylo zmíněno, že dětské skupiny rostly jako houby po dešti. Nejsem si úplně jistý, jestli to bylo zmíněno tady kladně, nebo záporně, ale za mě a za ty rodiče dětí to bylo dobře, že dětské skupiny rostly jako houby po dešti. Provozovatelé i rodiče je vnímají jako alternativu a příležitost pro individuální přístup k dětem. Umožňují také rodičům dřívější návrat po mateřské nebo rodičovské dovolené na trh práce a podporují jejich částečné i flexibilní pracovní úvazky. A tady právě máme co dohánět. V dětských skupinách bývají menší počty dětí než v mateřských školách. Mediánová hodnota kapacit dětské skupiny v České republice je 13 dětí. Jsou tedy dokonce vhodnější pro děti se speciálními potřebami. V mateřských školách je to 24 až 28 dětí. U některých zejména zdravotních problémů je umístění dítěte v mateřské škole v praxi občas i vyloučeno.
Předností dětských skupin oproti jiným zařízením pro předškolní děti docela trefně shrnuje text, který bych rád odcitoval: "Dětské skupiny představují flexibilní službu, která poskytuje péči a výchovu dětem v menších skupinách s důrazem na individuální přístup. Flexibilita služby spočívá zejména v tom, že dětské skupiny přizpůsobují svoji otevírací dobu potřebám rodičů. Dětské skupiny jsou také věkově heterogenní, v jedné skupině tak mohou být například sourozenci různého věku. Nespornou výhodou je již zmíněná individualizovaná péče, nižší počet dětí na pečující osobu, přičemž jsou zároveň respektovány požadavky a přání rodičů na výchovu dítěte." Tento text není od nějakých lobbistů, je to napsáno ve zprávě, která je k tomuto materiálu, ve zprávě RIA.
Na začátku října jsem oslovil všechny dětské skupiny v České republice e-mailem s prosbou o názor na chystanou novelu. Dostal jsem odpovědi od 150 provozovatelů, někteří reprezentují více dětských skupin. Pouze jedna dětská skupina odpověděla, že jsou spokojeni. 149 dětských skupin, a jak říkám, někteří reprezentují více dětských skupin, ten záměr transformace na jesle odmítli, nesouhlasí s ním. Většina z nich uvádí, že v případě novely provoz ukončí. Jak chceme zlepšit dostupnost, když donutíme to, co tady bylo vybudováno pracně za miliardy korun, když je donutíme skončit a budeme budovat nový systém?
Pokud navrhovaná změna bude pro část dětských skupin likvidační, a k tomu určitě dojde, prostě v malých obcích a ve větších městech není možné vybudovat ty šatny, protože prostě není kde. Takže otázka je, v jaké míře k tomu dojde, a budou ohrožena pracovní místa těch, kteří jsou dnes v dětských skupinách zaměstnáni, i těch, kteří tam nebudou moci umístit své děti. Nebo to dopadne tak, že řešení rodičům nabídne šedá ekonomika. Ovšem vyvedení péči o děti do oblasti šedé ekonomiky je právě to, co novela říká, že sleduje, aby tomu tak nebylo.
Pokud má tedy návrh zákona ambici reagovat na aktuální potřeby v oblasti podpory sladění pracovního a rodinného života prostřednictvím zajištění místně i cenově dostupných kvalitních služeb péče o předškolní děti, cituji z důvodové zprávy, tak jsem si jist, že bez přijetí zásadních pozměňovacích návrhů to směřuje k pravému opaku.
Otázka, kterou chci závěrem položit, je jednoduchá. Proč chceme rušit něco, co funguje? Současný koncept, do kterého se investovalo mnoho práce i mnoho peněz z evropských i národních zdrojů, se osvědčil. Využívají ho rodiče více než 15 tisíc dětí, kteří na mnoha místech kvůli nedostatečným kapacitám jiných zařízení nemají žádnou jinou možnost. Za spoustu peněz jsme tu vybudovali něco, co je funkční. Všichni jsou s tím spokojeni, je po tom velká poptávka. Proč to teď bořit a začít stavět něco jiného? Každý dobrý manažer ví, že co funguje, do toho se nesahá.
Jak jsem řekl na začátku, změna zákona je nutná už kvůli změně financování, ale nerozumím tomu, proč nezachovat dětské skupiny v současné podobě, nenajít na ně takový model fungování a financování, který bude únosný pro jejich provozovatele, pro rodiče i pro veřejné rozpočty a klidně vedle budovat nový systém jeslí a jiných dětských skupin, ale bez toho, aby ten současný systém byl zbořen.
Shrňme tedy. Tato novela, pokud bude přijata tak, jak je navržena, bude pohromou pro lidi, kteří žijí v malých obcích a ve velkých městech v již hotových čtvrtích. Bude to znamenat pro mnoho žen a rodin veliké finanční komplikace, protože najednou ty děti přestanou mít možnost využívat právě péči v těch dětských skupinách. Bohužel cílem této novely, tak jak je navrhována, není zajistit péči o děti, ale ušetřit peníze. A to je skutečně v tuto chvíli něco zcela nepřijatelného. To znamená, tu novelu je potřeba přepracovat. Je třeba ji přepracovat tak, aby to, co tady bylo vybudováno, mohlo pokračovat, a samozřejmě klidně vedle toho budujme nový systém. Tomu nikdo bránit nebude. Ale tak, jak je to navrženo, to skutečně nepovede k cíli, který byl deklarován, to znamená zajistit systémovou, kvalitní a finančně dostupnou péči. Ta péče prostě nebude, a když nebude, tak nebude ani kvalitní, ani finančně dostupná.
A omlouvám se, ale tato novela, pokud bylo záměrem zajistit jistotu, stabilitu a předvídatelnost, tak tato novela naopak říká všem: nemůžete se spolehnout na to, že když něco vybudujete, že to bude udržitelné. Toto skutečně je velmi nešťastný vzkaz: když se spolehnete na finance z evropských peněz a pak bude potřeba to financovat z národní rozpočtu, tak to, co vybudujete, můžete hodit do koše, protože my to chceme úplně jinak a je nám jedno, že se to celé zahodí. Skutečně toto je nepřijatelné. Nerozumím tomu, proč není možné stávající systém udržet a vybudovat klidně systém nový. A tam by měly směřovat pozměňovací návrhy. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji hezké poledne. A nyní s faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Aleš Juchelka a připraví se s přednostním právem paní ministryně Jana Maláčová. Prosím, vaše dvě minuty. ***
