(17.40 hodin)
(pokračuje Gajdůšková)
Je třeba si také uvědomit, že dnes učitel není jen nositel informace, těch některé děti mají možná víc než ti učitelé samotní. Ale učitel musí být autoritou pro to dítě, musí umět děti zaujmout, musí v nich vypěstovat schopnost vidět věci systematicky, musí je naučit kritickému myšlení, vidět souvislosti, pracovat s informacemi.
Vážené kolegyně, kolegové, já jsem asi jedna z mála, kdo v této Sněmovně jednak učil a jednak skutečně pracoval i třeba v soukromém sektoru a v oblasti školství jinak. Mám tedy srovnání a varuji. Snižování požadavků na kvalifikaci pedagogů neposílí prestiž, a tedy autoritu školského systému ani učitelů samotných. A že je to potřeba, dnes vidíme víc než jindy a in natura. Znalost lidí z praxe mimo školu může být velkou výhodou, ale nesmí znamenat, že děti budou učeny pedagogicky neodborně, nekvalifikovaně, tak jak o tom hovořili moji předřečníci. Naopak my si musíme přát, aby učitelé byli fundovaní, byli skutečnými osobnostmi, tak jak jsem o tom hovořila. Za to by také měli být dobře placeni.
Já zopakuji citát, který už jsem možná i z tohoto místa říkala několikrát. Už Tomáš Garrigue Masaryk říkal, že je špatný stát, který platí lépe své generály než učitele. Je tedy především důležité nastavit odměňování učitelů tak, aby absolventi pedagogických vysokých škol neodcházeli mimo školství, jak o tom hovořila Kateřina Valachová. S tím také souvisí podpora, která se absolventům při jejich nástupu dostane. Víme, a byla zde uváděna čísla, že mnozí absolventi do školy vůbec nenastoupí. Ale víme také konkrétní případy, kdy absolvent pedagogické vysoké školy nastoupil a do roka odcházel. Abychom tomuto předešli a zabránili, abychom pomohli absolventům zůstat v pedagogické profesi, abychom nemuseli hledat cesty, jak zajistit výuku dětí i bez kvalifikovaných učitelů, k tomu směřuje pozměňovací návrh, který předkládá Kateřina Valachová, Tonda Staněk a já spolu s nimi.
Důležité v tomto pozměňovacím návrhu je ustanovení uvádějícího učitele a definice adaptačního období. Já si vzpomínám na to, když jsem nastoupila po mateřské dovolené do první třídy, kde jsem učila, tak tenkrát něco takového existovalo. A paní kolegyně, která nám pomáhala, nebyla jsem sama, kdo takhle nastoupil, s námi skutečně procházela hodinu od hodiny, procházela s námi přípravy včetně toho, jak děti zaujmout, jak je motivovat, jak pracovat. Ředitel se nám věnoval, vždycky se nás zastal ve vztahu k rodičům. A to bylo velmi důležité. A já dneska s odstupem času mohu říct, že samozřejmě vysoká škola, pedagogická fakulta, nás připravila, a to velmi dobře. A tady bych mohla dlouho vzpomínat. Ale skutečně jestli dneska mě i potkávají rodiče mých bývalých žáků a vzpomínají na to, že jsem učila jejich děti, tak za to vděčím té paní uvádějící učitelce, která s námi byla schopna procházet hodinu od hodiny, než jsme se těmi učiteli skutečně naučili být.
Další podstatná podpora, kterou učitelé dnes potřebují víc než jindy, je podpora a zase definice a odměnění třídnictví. V době distančního vzdělávání, v době, kdy učitelé školy se učí za pochodu, jak pracovat úplně jinak, než doposud byli zvyklí, v době, kdy se rodiny dostávají do sociálních problémů, je role třídního učitele při koordinaci všech těch problémů, které vyvstávají, velice důležitá a význam třídnické práce narůstá. Praxe ve školách, problémy dětí, problémy v rodinách kladou na učitelky a učitele vyšší nároky i v těch schopnostech a znalostech mimo dobu přímé vyučovací povinnosti. Proto náš pozměňovací návrh také zakotvuje specializované činnosti v některých odbornostech.
Za velmi důležité považuji dnes, a to zase z pohledu sociálních věcí, z pohledu výboru pro sociální záležitosti a celé této odbornosti, pozici sociálního pedagoga. Opět ta současná nepříjemná situace, kdy, jak jsem o tom hovořila, covidová pandemie nám zasáhla do vzdělávání jako takového, rozevírá hrozivě nůžky mezi dětmi z různých sociálních vrstev. A tady nejde jen o vybavení ICT technikou. To se nakonec přece jen podařilo a je potřeba poděkovat Sněmovně, že rozhodla o té 1,2 miliardy korun, která na ICT měla směřovat a prostřednictvím Ministerstva školství směřuje. Je také potřeba poděkovat nejenom Ministerstvu školství, i krajům, které pomáhají zajistit vybavení počítačovou technikou, tak aby se mohly do online vzdělávání zapojit všechny děti, ale také nejrůznějším nadacím a neziskovkám, které v této oblasti pracují, firmy pomáhají vybavit školy počítači a je to velká a velká pomoc, tomu věřte. Za to jim skutečně patří poděkování. A tady bych poděkování vznesla i Ministerstvu školství, panu ministrovi, že přece jenom to dokázali zorganizovat, a děkuji za to.
Ale nejde tedy jen o vybavení ICT technikou, jde o vedení dětí, jejich podporu a práci s nimi. To vyžaduje vysokou kvalifikaci, znalosti a dovednosti. Dopady koronavirové krize tuto potřebu ještě zesilují. Učitelé potřebují podporu společnosti. Celé společnosti. Neberme jim ji tím, že lze učit bez pedagogické kvalifikace. Pro děti, pro naše studenty, mladé lidi chceme to nejlepší a určitě všichni. Lidé se znalostí z praxe jistě s výhodou, ale se znalostí dětí, mladých lidí i pedagogických znalostí, jak s dětmi pracovat, tedy s podmínkou pedagogického vzdělání, jsou určitě důležití.
Já znovu zopakuji: zamysleme se nad tím, zda by nebylo dobře tento návrh zákona ještě vrátit k prvnímu čtení a do projednání školskému výboru, aby skutečně byl excelentní, tak jak si to školáci, tak jak si to učitelé zaslouží. Děkuji.***
