(16.30 hodin)
(pokračuje Valachová)
Mimochodem, velká část z nich například i v marketingu, v médiích, mezi novináři je celá řada dřívějších učitelů a učitelek, kteří jsou absolventi pedagogických fakult, tak všichni tito kvalifikovaní učitelé, učitelky s ohledem na špatné ohodnocení učitelů, prestiž a další podmínky pro výkon své profese do škol nenastoupili. Nenastoupili před tu tabuli, aby učili naše děti, žáky a studenty.
A tento problém si Ministerstvo školství uvědomovalo a snažilo se to zvrátit. Říkám to proto, že v těch minulých letech také došlo ke zvrácení tohoto trendu. Zásadním způsobem se zlepšilo ohodnocení učitelů, zlepšila se profesní podpora, pedagogické fakulty získaly mnohonásobně vyšší prostředky, získaly také evropské peníze na podporu kariérních řádů uvnitř pedagogických fakult. Zkrátka tyto věci se podařily a také zpětná vazba stran pedagogických fakult ukazuje na to, že se zvyšuje procento učitelů a učitelek, absolventů pedagogických fakult, kteří také do škol před tabuli zamíří a opravdu učí, to znamená, nezůstanou pouze kvalifikovanými učiteli, co dokončili pedagogickou fakultu, ale jdou učit naše děti, žáky a studenty. A to je samozřejmě náš hlavní cíl. Podotýkám, že premiantem v tomto ohledu je Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, která dokáže motivovat a připravit své studenty a studentky tak, aby více jak 80 % jejích absolventů zamířilo do praxe.
Podotýkám, že na tento trend mělo zásadní vliv nejenom zlepšení ohodnocení učitelů a učitelek, ale - a myslím si, že to se podařilo - změna přístupu k profesi učitele, a co je také důležité zmínit, nový funkční propracovaný systém fakultních škol a přípravy učitelů, prohlubování praxí a postupný trend skrze institucionální akreditace, což je tady další zásadní změna, ke které došlo v těch posledních pěti letech, dosáhnout toho, že se pedagogické fakulty skutečně staly lepšími místy, nebo ještě lepšími místy pro vzdělávání a přípravu našich učitelů a učitelek.
Toto všechno ale žádným způsobem nejde dohromady s tím, co nám bylo předloženo jako novela zákona o pedagogických pracovnících, a tedy podpora profese učitele.
Pokud jsem zmínila kvalifikovanost učitelů a to s jakými procenty jsme začínali, tak v onom roce 2018/2019 bylo zjištěno, že zhruba 6,6 % úvazků je spojeno s učiteli, kteří nesplňují kvalifikační předpoklady zákona, a jsou tak nejspíše zaměstnáni na dobu nezbytně nutnou anebo v nezbytném rozsahu. Důležité je říct, že se významně liší situace v jednotlivých krajích. V jednotlivých krajích je situace různá. Ačkoli toto procento by bylo, řekněme, optimistické a ukazovalo by, že jsme se od roku 2014 významně posunuli, co se týká situace v těch jednotlivých krajích, tak tam existují kraje, kde tento podíl činí i více než 10 %, například je to Karlovarský kraj 12,5 % nebo Středočeský kraj 12 %, anebo dokonce Praha 10,4 %. A naopak jsou kraje, kde tento podíl nedosahuje ani 4 % - Zlínský kraj 2,8 %, to je, řekněme, náš oblíbený premiant z hlediska kvalifikovanosti učitelů, ale také kvality vzdělávání dětí, což spolu samozřejmě zásadním způsobem souvisí. Moravskoslezský kraj 3,3 %, Kraj Vysočina 3,5 % a Olomoucký kraj 3,6 %. Více rizikovými jsou pak ti nekvalifikovaní učitelé, kteří si nedoplňují potřebné vzdělání, kvalifikaci. Nad republikovým průměrem jsou Karlovarský kraj - 5,5 %, Středočeský kraj - 5,2 %, Praha - 3,7 % a Ústecký kraj - 3,4 %.
Čím vyšší jsou tyto podíly, počty úvazků, tím komplikovanější může být nalezení optimální náhrady. V případě mateřských škol je s učiteli, kteří nesplňují kvalifikační předpoklady zákona, spojeno celkem 5,4 % úvazků, nejvyšší podíl nekvalifikovaných představuje Praha - 9,5 %, následovaná Středočeským krajem - 9 %, opět nejnižší náš oblíbený premiant Zlínský kraj - 1,2 %.
Na prvním stupni základních škol je s učiteli, kteří nesplňují kvalifikační předpoklady zákona, spojeno celkem 8,9 % úvazků, nejvyšší podíl nekvalifikovaných představuje opět Karlovarský kraj - 18,4 %, hodnoty převyšující 10 % nalézáme ještě u Středočeského kraje, zde se jedná o 17,4 %, Prahy - 15,6 % a Ústeckého kraje - 10,2 %. Nejnižší hodnotu charakterizuje Jihočeský kraj 3,9 %.
Na druhém stupni základních škol je s učiteli, kteří nesplňují kvalifikační předpoklady zákona, spojeno celkem 7 % úvazků, nejvyšší podíl nekvalifikovaných představují stejně jako u prvního stupně základních škol Karlovarský kraj - 19 %, hodnoty převyšující 10 % nalézáme stejně tak ještě u Ústeckého kraje - 14,2 %, Středočeského kraje - 12,9 % a Prahy - 11,4 %. Nejnižší hodnotu charakterizuje Olomoucký kraj - 2,4 %. Pod 3 % se nachází ještě Kraj Vysočina - 2,6 %, Zlínský kraj - 2,7 % a Moravskoslezský kraj - 2,8 %.
Učitelé středních škol, kteří nesplňují požadavky kvalifikace, charakterizuje více než 2 tisíce úvazků, 5,3 %. Nejvyšší podíl nekvalifikovaných představuje Ústecký kraj - 9,6 %, nejníže nalézáme u Zlínského kraje - 2,3 %. Z celkového počtu více než 2 tisíce úvazků připadá více než třetina na všeobecně vzdělávací předměty, zhruba třetina na odborné předměty a čtvrtina na odborný výcvik, necelá 4 % na praktické vyučování.
Učitelé vyšších odborných škol, kteří nesplňují požadavky kvalifikace, těch je 5,2 %, to je 64,7 (%) úvazků. Nejvyšší počet jich vykazuje Jihočeský kraj - 18,1 %, nejnižší Olomoucký kraj - 0,6 %. V případě vyšších odborných škol se však jedná o statistiku malých čísel, kde je srovnání mezi kraji zkreslující. Z celkového počtu 64,7 % úvazku jsou téměř tři čtvrtiny spojeny s výukou odborných předmětů, což je 47,8 úvazku.
Úmyslně jsem chtěla, aby tady na plénu zaznělo to, jak si na tom stojíme v kvalifikovanosti učitelů. Podotýkám, že ve srovnání s jinými zeměmi jsme spíše tedy těmi lepšími v tom jak zvládáme kvalifikovanost učitelů. A také bych chtěla říct, že co se týká celkového počtu 170 tisíc učitelů, tak otázka nekvalifikovanost se opravdu týká, a to jste asi slyšeli velmi dobře, pouhého zlomku z nich. Naopak je jasné, že pokud máme problémy, máme problémy regionální, a to velmi závažné. Na to tento zákon, ačkoli obsahuje pravidla pro profesní podporu učitelů a dalších pedagogických a nepedagogických pracovníků, žádným způsobem nereaguje.
Musím říct, že mě to samozřejmě netěší, zejména tedy v situaci, kdy čelíme covidu a dalo by se předpokládat, že nějaké takové návrhy budou zformulovány a budou, pokud tento zákon je otevřen, také transparentně na půdě Sněmovny řešeny, ať skrze školský výbor, sociální výbor, rozpočtový výbor, protože všechno je samozřejmě spojeno s penězi, nebo plénum Sněmovny. Doposavad jsem nic takového nezaznamenala, nic takového jsem neslyšela. Pokládám to samozřejmě logicky za promarněnou příležitost. Pokud se týká tedy kvalifikovaných učitelů a obrovského množství prostředků, které jsme v minulých pěti letech na zvýšení kvalifikovanosti učitelů, zlepšení vyššího počtu učitelek a učitelů, absolventů pedagogických fakult a následného udržení těchto absolventů ve školách, kolik jsme jich tedy naložili, jaké úsilí jsme museli překonat, tak tohle opravdu pokládám jako ránu mezi oči tedy všem zúčastněným, co se na tom pět let nějakým způsobem podíleli. Samozřejmě v prvé řadě těm učitelům a učitelkám, kteří vzali kvalifikovanost a aprobovanost vážně, a jak říkám, ve svém volném čase za své prostředky s velkými obtížemi, leckdy opakovaně, otázku kvalifikovanosti a aprobovanosti se snažili udržet či naplnit tak, aby vzdělávali žáky, děti a studenty co nejlépe.***
