(16.00 hodin)
(pokračuje Melková)
Účinnost ustanovení, které zavádí podporu začínajícího učitele, to je adaptační období učitele, se s ohledem na začátek školního roku navrhuje k 1. září 2021. V ostatních bodech se účinnost navrhuje posunout o rok, to je k 1. červenci 2021. Platné znění tak tedy bude: Tento zákon nabývá účinnost dnem 1. července 2021 s výjimkou ustanovení článku prvního bodu 65, který nabývá účinnosti dnem 1. září 2021.
Dále se k tomuto pozměňujícímu návrhu přihlásím ještě v podrobné rozpravě. To je ode mě vše. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní paní poslankyně Valachová. Pak uvidíme, jak se bude vyvíjet rozprava.
Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně, vážená vládo, vážený pane ministře školství, ráda bych v druhém čtení vystoupila k projednávané novele zákona o pedagogických pracovnících. Novela zákona o pedagogických pracovnících i programu vlády je, řekněme, avizována zejména ze dvou důvodů. Prvním důvodem je zlepšení profesní podpory našich učitelů a učitelek a druhým důvodem je snížení administrativní zátěže spojené s profesní podporou. Potud se domnívám, že asi nikdo z koaličních poslanců a poslankyň není proti. Problém je, že ten zákon, už když byl předložen do Poslanecké sněmovny, měl do plnění těchto dvou cílů daleko, a tak jak šel čas, protože tento zákon leží ve Sněmovně poměrně dlouho, tak došlo k celé řadě nových skutečností, například k předložení Dlouhodobého záměru rozvoje vzdělávací soustavy, což byla tedy předzvěst nové Strategie vzdělávací politiky 2030+, a následně došlo vládou i ke schválení Strategie vzdělávací politiky 2030+. Domnívám se, že připočteno k tomu, že se stávající vzdělávací systém, studenti, žáci, žákyně, učitelé, učitelky, ale do určité míry i rodiče, musí vypořádat s dopadem COVID-19 právě na vzdělávání a kvalitu vzdělávání, tak je to jenom další věc, kterou bychom při jakékoli změně profesní podpory našich učitelů a učitelek měli vzít v potaz. Z logických důvodů tento zákon žádným způsobem nezohledňuje, nezrcadlí, neupravuje nic z toho, co jsem řekla a co se tady stalo v tom posledním roce a roce a půl. I to pokládám za chybu.
Už na začátku předložení tohoto zákona do Poslanecké sněmovny jsme jako poslanci a poslankyně, a to jak koaliční, nebo opoziční, žádali, a spolu s námi také odborná veřejnost, nejenom pedagogické fakulty, ale také odborné organizace, učitelské spolky, Asociace ředitelů, neziskové organizace, aby Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy co nejrychleji dopracovalo to finální znění prováděcí vyhlášky k této změně zákona o pedagogických pracovnících. To znamená, jak se konkrétně dál bude nahlížet nejenom na kvalifikovanost, k tomu se dostanu, ale zejména na aprobovanost učitelů a učitelek.
Pan ministr školství mně jistě v rámci rozpravy doplní, ale mám za to, že tato vyhláška, nebo shoda na této vyhlášce doposavad není. Pokud ano, bude to jenom příznivá zpráva, ale vycházím z těch posledních informací, které jsme měli skrze odborné kulaté stoly, které pořádal můj předřečník Jiří Mihola. Podotýkám, že školské zákony jsou důležité proto, že se týkají samozřejmě vzdělávání milionu a půl dětí, žáků a studentů, ale je také důležité sledovat nejenom, řekněme, změny paragrafů tady ve Sněmovně a v Senátu, ale také to, k čemu dáváme Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy jakýsi šek, řekněme v tomto případě bianko šek, co bude upraveno prováděcími předpisy, dalšími kroky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, protože v řadě případů, a toto by nebylo poprvé, samozřejmě neznalost těchto detailů může způsobit, že se jako my, poslanci a poslankyně, musíme následně vypořádat se zdrcující kritikou nejenom odborné, ale i laické veřejnosti a rodičů, koneckonců studentů. Není potom příjemné poslouchat z médií, že to byla Poslanecká sněmovna nebo Senát, kdo takto rozhodl. A často se tento argument rád používá.
Poslanci a poslankyně bezpochyby rozhodují a jsou to oni, kdo hlasují nové zákony nebo změny, ale také mají právo po předkladateli, ať jsou to poslanci, nebo ministři vlády, žádat veškeré informace. Tudíž si myslím, že prováděcí předpis v tomto případě by měl poslancům a poslankyním být zaslán. Pro ty další týdny určitě poprosím pana ministra školství, zda by tento prováděcí předpis mohl být při dalším projednávání této novely předložen školskému výboru. Předem za to děkuji.
Další věc, kterou chci zmínit, je ta, že není žádnou zvláštností, pokud se tomu někdo diví, že teze, nebo dokonce celý prováděcí předpis chce Poslanecká sněmovna nebo jednotlivé odborné výbory vidět. Podotýkám, že v těch předchozích letech předchozích ministrů či ministryň to byla zcela běžná praxe, kterou si Poslanecká sněmovna vynutila právě poté, co měla s některými předchůdci špatné zkušenosti z hlediska toho, co je jí slibováno a co je následně konáno, kdy už Sněmovna na to žádný vliv nemá.
Co se týká změny, tak jak je nám předkládána, řekla jsem, že změna směrem k profesní podpoře učitelů je námi, koneckonců je to Poslanecká sněmovna, kdo od roku 2017 nabádá, ať je to jakákoliv vláda, k tomu, aby profesní podpora spojená s ohodnocením učitelů a učitelek byla co nejvyšší, protože se jedná o kvalitu vzdělávání, a tedy i budoucnost, včetně té hospodářské a ekonomické, naší země. Potud nemusí mít Sněmovna žádné informace, ani ji není potřeba poučovat. Co je ovšem problém, je to, pokud zákon se tváří na jednu stranu, že toto chce činit, a činí pravý opak. A o tom je právě zákon o pedagogických pracovnících, tak jak byl bohužel předložen.
Pokud se týká kvalifikovanosti učitelů a učitelek, tak asi každý bude chtít, zejména pokud se to týká jeho dítěte, ale věřím, že úplně pro všechny děti, aby toto dítě potkalo toho nejkvalitnějšího, nejšikovnějšího, nejpříjemnějšího, nejvzdělanějšího učitele či učitelku, to si asi přejeme všichni nejenom jako zákonodárci, ale také jako rodiče či prarodiče. Tak jako ve všech profesích a povoláních to samozřejmě ne vždy je pravda. Ale pokud přijímáme zákony, měli bychom je přijímat tak, abychom právě takovým učitelům a učitelkám, o kterých hovořím, dali předpoklady a možnost, aby se takovými skvělými učiteli a učitelkami stali.
Pokud se hovoří o kvalifikovanosti učitelů, mí předřečníci zmiňovali takzvanou Chládkovu novelu. Já bych si dovolila panu ministrovi Chládkovi možná trochu sebrat z těch možných zásluh, že to byl on, kdo vymyslel, že by bylo dobře, aby děti, žáky a studenty učili kvalifikovaní lidé. To asi chápete, že to nebyla jeho inovativní myšlenka, ale je to něco, co sdílí celá Evropa a celý svět. Proto pokládám za důležité v nezkrácené podobě přečíst stanovisko prof. Stanislava Štecha z Univerzity Karlovy, který byl donedávna členem řídícího výboru UNESCO a také zástupcem České republiky ve výboru pro vzdělávací politiku OECD - podotýkám donedávna, protože minimálně jedné z těchto pozic se vzdal -, který nás jako poslance a poslankyně už v minulém roce varoval před těmito změnami, které máme projednávat.
Jednak namítá - a podotýkám, není to pouze on a myslím si, že tomu odpovídá potom i projednávání na půdě Poslanecké sněmovny - jednak namítá, není to jen on, ale i školské odbory, Pedagogická komora, asociace, učitelské spolky, neziskové organizace, že vznik novely je bohužel opět netransparentní. Chybí řádné projednání ve školské tripartitě a žádné připomínkové řízení, tak jak jsme byli dříve zvyklí, se všemi aktéry a s vypořádáním všech daných připomínek, neproběhlo. ***
