(15.20 hodin)
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, dobrý den. Já jsem na rozdíl od některých jiných kolegů a těch, kteří mají přednostní právo, počkal, nechtěl jsem vystupovat na začátek, chtěl jsem si tu debatu poslechnout a případně na ni reagovat, takže vystupuji až teď. A musím říci, že z té debaty tady mám hodně rozporuplné pocity.
Já jsem si myslel a tak nějak si to stále ještě myslím, že ta situace z hlediska toho, co je potřeba udělat, je celkem jasná. Já mám pocit, že všichni víme, kdo je ten nepřítel. Ten nepřítel je virus. A všichni víme, že dokud ho neporazíme, tak se prostě do normální situace nedostaneme. A tou porážkou myslím i to, že ho zkrotíme. To není o tom, že ho musíme úplně vymýtit, to se asi úplně nepodaří. Ale vítězstvím bude i to, když ta čísla z těch desítek tisíc nebo nízkých desítek tisíc spadnou někam ke stovkám. To je určitě úspěch a to je situace, kdy ten vývoj se dá držet pod kontrolou, notabene kdy na obzoru jsou vakcíny. Takže z mého pohledu ten nepřítel je jasný, cíl je také jasný, a z mého pohledu jsou ale jasné i ty nástroje, protože předpokládám, že jako zákonodárci známe právní řád České republiky, a pokud víme - a shodli jsme se na tom, doufám, všichni - že to hlavní slovo v boji proti epidemii mají mít odborníci, odborné skupiny, které fungují na Ministerstvu zdravotnictví, a pokud metodicky ten boj má řídit Ministerstvo zdravotnictví, tak je potřeba ty metody a postupy, které oni navrhují, uvádět v život v souladu s právním řádem České republiky. Jiná možnost přece není. A když si to takhle všechno poskládám, tak mně z toho vyjde celkem jednoduchá věc. Pokud odborníci na Ministerstvu zdravotnictví - a mimochodem nejen čeští, když se podíváte do světa, tak ty metody jsou všechny stejné a jsou všude stejné, samozřejmě s jinými akcenty, s jinými čísly, s jinými metry, stopami, počty atd., ale ty metody jsou všechny stejné, protože nikdo nic lepšího nevymyslel. To znamená, než najdeme vakcínu, a pokud potřebujeme tu křivku otočit, tak prostě musíme omezit mezilidský kontakt. Jak omezíme mezilidský kontakt? No tím, že znemožníme lidem, aby se potkávali.
Je tady nějaká politická priorita, že nechceme vypnout ekonomiku, s tím já souhlasím, to si dovolit nemůžeme, tudíž jsme z toho segmentu, který se dá regulovat, vyjmuli celkem slušnou část, kterou řešíme maximálně home office, no a pak nám tady zbývá pár sektorů, které regulovat můžeme - nakupování, restaurace, kulturní akce, shromažďovací akce. Tudíž abychom zvládli tu epidemii, jdeme regulací v tomto směru. Jak to můžeme dělat? No podle zákona. A pokud Ministerstvo zdravotnictví říká, že i v těch nižších kategoriích toho takzvaného "psa" budeme potřebovat přijímat opatření, která podle českého právního řádu nelze udělat jinak než v nouzovém stavu, tak o čem tady diskutujeme? Pokud má někdo nějaký - a já už jsem to říkal minule, dostal jsem za to vynadáno od kolegy Stanjury, tuším - pokud má někdo nějaký jiný způsob, jak zajistit naplnění těch opatření, na kterých se shodují odborníci, mimo nouzový stav, tak sem s ním. Ale nikdo ten nápad nemá. A je tady jediný nápad, se kterým jsme přišli, tzn. novelizace toho krizového zákonodárství, je stále v připomínkovém řízení, přes léto to bylo strháno zejména novináři kvůli podružnostem, teď konečně, a za to chci poděkovat, jsme se sešli s předsedy politických stran nebo zástupci politických stran a dohodli jsme se, že ten zákon posuneme. Ale dokud nezměníme ústavní zákon o bezpečnosti, dokud nestanovíme nějaký nový typ nouzového stavu nebo mimořádného stavu, tak prostě to jediné, co máme, je nouzový stav.
A tady všichni, nebo ne všichni, ale spousta řečníků a komentátorů to přirovnává k válce, že jsme ve válce s koronavirem. Neprodloužit nouzový stav je to samé jako během bitvy o Británii rozpustit Královské letectvo. To je úplně to samé. Protože jiné nástroje nemáme. Tehdy mezi těmi útočícími Němci stálo pár stovek statečných. No tak my jediné, co máme, je ten nouzový stav a ta opatření, která má Ministerstvo zdravotnictví, protože nikdo nic lepšího nevymyslel. A neprodloužit nouzový stav znamená na ten boj rezignovat.
A jenom si uvědomme, co se stane, kdyby tady došlo na slova některých těch, ne všech, ale některých těch, kteří za každou cenu odmítají hlasovat pro jakékoli prodloužení. No tak se to toho jedenadvacátého všechno zvedne. Jedenadvacátého přestanou platit všechna opatření podle krizového zákona, část toho se dá samozřejmě zachraňovat přes zákon pro ochranu veřejného zdraví, ale tam by to asi moc nefungovalo, proto jsme ten nouzový stav vyhlašovali. A z hlediska čísel, která máme dneska k dispozici, z hlediska nakažených neboli těch mezidenních nárůstů, jsme někde na úrovni 8. října. Tak si všichni vzpomeňte, jaká debata tady byla 8. října, jak všichni varovali, že se tady řítíme do průšvihu, přijímala se opatření. My nejsme na konci toho příběhu. My nejsme ani na začátku toho konce. My jsme možná na konci začátku - když už jsem začal s tou Anglií, tak použiji Churchilla. Ale právě proto, že jsme na konci toho začátku, tak si prostě nemůžeme dovolovat nějaké veletoče a nějaká rozvolňování. Když tady poslouchám ty návrhy, že bychom měli začít tohle otevírat, tamto otevírat... No to je přesně to, co nás dostalo do toho problému na podzim! A jsme za to kritizováni, že jsme přehnali rozvolňování, že jsme nenechali roušky přes léto. A tady půlka Sněmovny, nebo část Sněmovny říká, že už teď nastal ten čas to rozvolňovat. No nenastal. Pět tisíc nakažených denně, to není žádná hitparáda. To je prostě problém. A jsou státy, které na takovýchhle číslech teprve tu ekonomiku nebo tu společnost utahují.
A já jsem strašně rád - možná to přišlo později, ale jsem - že konečně máme tu tzv. tabulku, my jsme jí říkali irská tabulka na začátku, teď je z toho PES, možná je to irský vlkodav, ale je to tabulka, která říká, za jakých podmínek se ta a ta opatření zlepší, nebo zpřísní. Je to dáno metodikou nějakou, kterou si může spočítat každý občan. A je to tedy způsob, jak postupovat v boji proti té epidemii bez nějakých zásadních politických vlivů a pouze na základě exaktních dat a podle koeficientů, které navrhují odborníci. Co ještě víc je potřeba? Samozřejmě můžeme tady teď toho "psa" začít pitvat, ale já jak jsem poslouchal kolegu Stanjuru, tak on na jednu stranu vynadal Karlu Havlíčkovi, že se odvážil říct, že by se tam mělo něco změnit, a současně nám doporučil, ať to celé předěláme. No tak nemůžeme mít oboje. Tak z mého pohledu je nejrozumnější nechat toho tzv. psa fungovat, a já si myslím, že funguje dobře, jakkoli, a zase upozorňuji v té rozvolňovací euforii, tam jsou čtyři kritéria a tři jsou hraniční, tři jsou hraniční mezi čtyřkou a pětkou a jenom díky tomu, že máme nízké reprodukční číslo, a můžeme se bavit proč, tak je možné to posunout. Ale tady už se navrhuje, aby se to posunulo do trojky a do dvojky, a někteří, kteří nechtějí hlasovat pro prodloužení nouzového stavu, říkají, abychom to celé vypnuli a vrátili se do normálu. To je nezodpovědnost!
Z mého pohledu je nouzový stav už teď jenom symbol. Je to symbol, ke kterému se spousta lidí vymezuje. Mně píšou lidi - já nechci nouzový stav, já nechci nouzový stav. Ale nouzový stav sám o sobě nikomu nic nedělá. To, co někomu něco dělá, co někoho omezuje, jsou ta krizová opatření vlády. A ta vycházejí z doporučení odborníků. A bohužel je to těžké, já vím, že nás to nebaví, že už jsme všichni unavení, že naši občané jsou unavení, jsou unavení ti, co jsou v první linii, de facto celá ta společnost je unavená. Ale pokud chceme z toho problému ven, tak přece nemůžeme v první třetině z mého pohledu - protože já jsem to vždycky říkal otevřeně, já jsem nebyl ten, který tady sliboval hory s horákama - ale my jsme v nějaké té první třetině toho podzimního boje a ta opatření budou pokračovat po Vánocích a budou pokračovat začátkem roku, dokud prostě ten virus neporazíme, tak jak jsem to říkal na začátku. To je potřeba říct jasně. A jestli k tomu potřebujeme nouzový stav, nebo nepotřebujeme, to bude prostě dáno aktuálním stavem legislativy a opatřeními, která navrhne Ministerstvo zdravotnictví. A já si prostě nemyslím, že bychom měli opakovat tu chybu, která byla vyčítána vládě, tak tu chybu udělat teď ve Sněmovně a toho psa začít psát tady. Že bychom si tady jako udělali sympozium a něco by navrhla ODS, něco by navrhla SPD a sepíšeme psa. To nemůže fungovat. To nemůže fungovat. Já se nebráním tomu, aby se vedla nějaká odborná debata na zdravotním výboru, bezpečnostním výboru, to je všechno v pořádku, ale prosím, nesuplujme odborníky a nezkoušejme to tady psát za ně.
Takže z mého pohledu jiná alternativa v této fázi než prodloužit nouzový stav není. A všichni to víme. Vědí to i ti, kteří tady vykládají, že pro to hlasovat nebudou, i kdyby je v kole lámali, a můžou si to dovolit říkat jenom proto, že vědí, že to za ně někdo odhlasuje. A když jsem četl některé ty pravicové komentáře, které říkaly - no jo, oni to zas odhlasujou s těma komunistama... No jo, tak s někým to odhlasovat musíme. A není úplně fér tady sedět, pronášet silná slova o tom, že nouzový stav nikdy, ale tiše doufat, že to ti komunisté odhlasují, protože jinak by to byl průšvih.
Děkuju vám za pozornost. (Potlesk z levé a střední části sálu.) ***