(11.40 hodin)
(pokračuje Bojko)
V minulosti jsme zažili spoustu pandemií. V roce 1969 propukla pandemie hongkongské chřipky, která v USA zabila 100 tisíc lidí. To odpovídá dnešním asi 200 tisícům, a žádný lockdown nenastal.V roce 1976 vypukla rovněž v USA pandemie prasečí chřipky, na kterou zemřel jeden - jeden člověk. Ale na komplikace po očkování řádně neprověřenou vakcínou zemřelo 25 lidí, mnoho dalších má trvalé následky. Soudy dodnes řeší pro tyto poškozené miliardová odškodnění. Tenkrát proběhla obrovská mediální masáž, aby se lidi nechali očkovat, a tuto vakcinaci podstoupilo 48 milionů občanů. Bohužel pro mnohé s fatálními následky.
Každoročně zemře ve světě milion 600 tisíc lidí na tuberkulózu. A nosíme kvůli tomu roušky? Ne. Ale máme řádně roky prověřenou vakcínu, kterou jsme u nás tuto chorobu téměř vymýtili. Ale vakcína, kterou máme být proočkováni, rozhodně prověřena není. Navíc jsem hodně opatrný, když za ní stojí Bill Gates. Tady nejde o nic jiného než rozdělit společnost, udržovat ji v naprostém strachu, a vy si můžete dělat, co chcete, aniž by vám někdo koukal pod ruce. Po vaší hrůzovládě už nebude existovat žádná střední třída, jen extrémně chudí a extrémně bohatí. Velmi strmý trend má nárůst počtu sebevražd, vražd a násilí v rodinách. Lidé to páchají ze zoufalství, bez práce, bez peněz, bez nějaké budoucnosti.
A tady jsme nedostali žádnou odpověď na to, kdy skončí tady ty nouzové stavy, restrikce. Prostě bude třetí vlna, čtvrtá, pátá, šestá? Už navždy? Nikdo neví, co bude dál. Kdy se dostaneme na stupeň nula? Zřejmě nikdy. A už navždy budeme svázáni nějakými omezeními a příkazy. Možná to zázračně ustane, až nás přinutíte všechny k proočkování, to ale já zásadně odmítám.
Nevidím důvod k nějakému prodlužování nouzového stavu. A my nezařazení poslanci hnutí Jednotní budeme hlasovat proti prodloužení, byť o jediný den. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Stanislav Grospič, po něm s přednostním právem ministr zdravotnictví Jan Blatný. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane premiére, členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, já určitě nebudu tak dlouhý jako moji předřečníci, i když samozřejmě to navozuje řadu otázek, to téma, které dnes probíráme. A nechci vůbec zpochybňovat ty otázky, které tady padají, i ty důvody, protože si myslím, že každý z nich, každá z nich má své ratio a rádi bychom na ně znali odpověď, a tu odpověď nám dají a mohou dát pouze renomovaní odborníci, kteří se z mého pohledu, laického pohledu, zabývají vážně výzkumem epidemiologických onemocnění, a bez ohledu na to, jestli ten původ je zvířecí, nebo uměle vytvořený, nebo sem byl zanesen a za jakým účelem, či proč skupují některá zdravotnická zařízení, která se zabývají výrobou vakcín, různých sér a léků, zahraniční firmy, mimo jiné i firmy Billa Gatese. To jsou prostě otázky, které mohou samozřejmě vyvolávat ve společnosti znepokojení a napětí. A já se nemohu ubránit dojmu, že k tomu také přispívají velkým dílem i veřejné sdělovací prostředky. Protože, hovořil jsem tady o tom, myslím, i posledně, stačí si zapnout vysílání zpravodajství České televize a ty názory renomovaných odborníků, to posouzení té statistické křivky, které se z hodiny na hodinu mění, prostě zaznívají tam rozdílné názory, nechávají velkou část občanů v oprávněné nejistotě, co se vlastně děje a budou-li ta opatření účinná.
Já si svým způsobem myslím, že vláda by měla skládat účty Poslanecké sněmovně a neměla by dostávat nějaký bianko šek, to znamená, prodloužíme na nějakou dobu. Doufám, ústy pana předsedajícího, že se nějak nedotknu svého kolegy pana Feriho, až do nějakého března, května, do nějaké neurčité doby, to v žádném případě asi ne, a ani to není možné podle platných právních zákonů. Mě spíš v téhle souvislosti děsí trošku jiná věc. Nebo děsí - vede k zamyšlení, že my se tady vlastně posouváme od moci, která by měla být dělbou moci zákonodárné, výkonné a soudní, k tomu, že tady zvolna určují politiku a dění soudy svými rozhodnutími, byť tedy přiznávám, že teď tomu nahrává trošku vláda někdy třeba svým nekvalifikovaným zdůvodněním svých rozhodnutí, nedostatečným zdůvodněním. A pak stačí jeden člověk, který prostě se vzepře, zažaluje toto rozhodnutí, prostě "nechci nosit roušky, nechci toto opatření", a soud rozhodne, a rozhodne čistě z formálního hlediska. Když si studujete ty judikáty, tak tam nejde na podstatu té věci, tam jde na formální kritérium, a na základě těch formálních kritérií ta rozhodnutí jsou shazována. A to je k zamyšlení, jak se vlastně zabývá vláda odůvodněním těchto opatření, která po nás žádá, a jejich vyhlašováním.
My se budeme jako klub KSČM radit o té délce, jestli podpoříme nouzový stav na tu plnou dobu, o níž tedy hovoří vláda. Není žádné tajemství, že velká část z nás by ráda podpořila a vyšla vládě vstříc z jednoho prostého důvodu, protože pokud chceme udržet stabilitu té křivky a mít nějakou predikaci, že po týdnu klesne a zase se to udrží další týden a zase další týden, tak ta čtyřtýdenní doba je nějakým způsobem minimální k tomu, abychom měli jistotu, že před svátky můžeme říci ano, takto to vypadá, takový vývoj je v České republice. Ale to, co my neovlivníme, a to už je úloha třeba Evropské unie, jaký vývoj a jaká opatření se přijímají v těch sousedních státech, v zemích Evropské unie, kde se přijímají kolikrát mnohem tvrdší opatření, mnohem restriktivnější opatření, a nejsou tam tolik sanováni ani ti drobní živnostníci nebo brán ohled na exponované zaměstnavatele ve zdravotnictví, školství a vůbec zaměstnance.
A já se tady hluboce skláním před zdravotníky a zdravotnickým personálem i těmi, kteří pomáhají v domovech seniorů, ať už to jsou vojáci, policisté, dobrovolní pracovníci, hasiči, ať jsou to učitelé, protože oni všichni přicházejí v prvé řadě do kontaktu s lidmi, kteří jsou vystaveni riziku této nákazy, a také mezi zdravotnickým personálem je nemálo lidí, kteří vedou svůj boj s touto nákazou, protože jsou pozitivní a protože u nich prostě tato nemoc propukla a musí se z ní nějakým způsobem vyzdravit, svést s ní svůj boj. A svést ho co nejdříve úspěšně, aby mohli znovu pomáhat lidem. A zaslouží si určitě hlubokou úctu a poděkování.
Nemyslím si na rozdíl od svých předřečníků, byť by to bylo kulantní, že všechno lze řešit pouze na základě zákona číslo 58/2000 Sb. (258?)v pozdějším znění, o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. Ano, řada věcí by šla na základě tohoto zákona řešit, ale to bychom nesměli potom mít to, o čem jsem tady hovořil, o soudní autokracii, že si každý, komu se to nebude líbit, bude dávat svá podání k soudům, bude vést svůj osobní boj se soudy, a ta opatření nebudou platit plošně, budou platit kraj od kraje, a my budeme neustále zápasit s různými ohnisky, s jejich přeléváním, a bude to tak, jak jednu dobu to bylo například v Rakousku, kde jednotlivé spolkové země Rakouska, dokonce jednotlivé okresy měly svá specifická opatření. A nebyli vůbec schopni tuto nákazu zvládnout a teď se jim to vrací jako bumerang. A tady to zaznělo i ze slov pana ministra, jaká je tam výslednost toho trasování a jaká výslednost je u nás.
Čili já bych v této chvíli apeloval trošku na chladný rozum, protože řada těch opatření, která byla tak náhle rozvolňována na jaře, tak ta byla, ctění kolegové z pravého spektra této Sněmovny, především také pod vaším tlakem, protože jste říkali: malujete čerta na zeď, uvolněte ta opatření, rychle je uvolněte, blíží se jaro, blíží se začátek léta, blíží se dovolené, je potřeba restartovat ekonomiku, je potřeba uvolnit a dát možnost lidem vycestovat. A ukázalo se, že to nebylo úplně správné řešení. A teď asi jít stejnou cestou, opakovat stejné chyby by nebylo šťastné, byť rozumím, že se do toho blíží ta doba vánoční. Ona ta opatření jsou, jsou nastíněna, jsou popsána v tom takzvaném ne Semaforu, ale PESu. ***