(12.50 hodin)
(pokračuje Balcarová)
A o čem vlastně budou tyto státní stavební úřady rozhodovat? Bude to například odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu nebo odnětí pozemků z lesního půdního fondu. Budou také rozhodovat o ochranných pásmech vodních zdrojů, což je v tuto chvíli obzvláště důležité. Budou provádět posouzení vlivu záměru na životní prostředí, tzv. EIA. A budou také rozhodovat o kácení dřevin, o souhlasech se zásahy do krajinného rázu, o povolení výjimek ze zákazu pro památné stromy a chráněné druhy rostlin a živočichů, a to i kriticky ohrožených. To je podle mě velmi problematické. Ochrana životního prostředí na 80 procentech území České republiky bude pohlcena těmito státními stavebními úřady. Podle mě zde dochází k degradaci práva, které má chránit životní prostředí.
Co se týká účasti veřejnosti formou účasti spolků, v roce 2017 došlo k oslabení účasti veřejnosti a teď, v této novele, je navrženo další oslabení. A co je argumentem pro, je, že účast spolků prodlužuje procesy stavebního řízení. Já bych tady ráda řekla několik čísel. Podle analýzy, kterou já mám k dispozici, se účastnily v minulém roce spolky pouze ve 3 procentech zahájených územních řízení. Z toho v necelém půl procentu případů podaly odvolání. A to, že by podaly žalobu, to bylo v 0,025 procenta. To znamená, že to je velmi výjimečné a toto nemůže mít v důsledku dopad na prodlužování délky stavebních řízení. Naopak podle analýzy většinou (příčinou) prodloužení stavebních řízení je nedostatečná dokumentace a podklady, které stavebníci dávají jako podklady pro rozhodnutí.
Já si myslím, že všichni mají právo na příznivé životní prostředí, tuto záruku nám dává i náš ústavní pořádek, měli bychom mít právo rozhodovat o svém okolí. Proto si myslím, že je dobré, aby tuto novelu projednal také výbor pro životní prostředí, abychom tam mohli tyto věci projednat. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Nyní vystoupí pan poslanec Jan Čižinský, připraví se pan poslanec Jan Kubík. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Čižinský: Děkuji. Stavební řízení je z povahy věci konfliktním řízením. Ne každému se líbí každá stavební činnost a také ne každá stavební činnost je dobrá a prospěšná. Také ne každá změna územního plánu nebo ne každý územní plán se líbí tomu, kdo žije v okolí, a ne každý je prospěšný obecně. Stavební řízení v tuto chvíli někde probíhá rychle a někde probíhá pomalu, a to je velmi důležité, protože i současná úprava umožňuje rychlý postup. To, že současná úprava neumožňuje rychlý postup, prostě není pravda. Co vlastně zdržuje to stavební řízení, to konfliktní řízení, tak je to hlavně nedůvěra. Nedůvěra lidí v úřady, stavebníky, vůči sousedům, lidí vůči politikům. To je to, co vede k odvolávání, to je také to, co potom vede k soudním řízením. Potom také nekomunikace. Stavebníci nedostatečně komunikují s lidmi, kterých se ty stavby týkají. Dále to je také absence podkladů, samozřejmě nedostatečná digitalizace.
Ministerstvo pro místní rozvoj si mohlo vybrat, jakou cestou půjde. Jestli půjde cestou k větší centralizaci, anebo naopak cestou k decentralizaci. A tady došlo k zásadní chybě. Větší centralizace je tady navrhována v době, kdy se právě centralizace do značné míry zdiskreditovala. Viděli jsme skutečně v krizové situaci, jak centrálně není schopna státní správa fungovat, a naopak jak decentralizovaně to fungovalo lépe. Co to ale bude znamenat, ta větší centralizace? Bude to znamenat více té nedůvěry, která už teď v některých případech protahuje stavební řízení, bude to znamenat více soudů, bude to znamenat více času, bude to znamenat ve skutečnosti větší riziko pro stavebníka a bude to také znamenat, a tady bohužel se k tomu směřuje, také určitou absurdní unifikaci. Protože pokud chceme mít stavební předpisy prostě úplně stejné všude, tak to bude znamenat, že ty stavební předpisy nebudou nikde fungovat skutečně dobře. Opravdu je rozdíl, pokud někdo staví na zelené louce někde v menší obci, a je rozdíl, když staví ve městě, které se vyvinulo v blokové výstavbě, v blokové zástavbě, a v centru nějakého velkého města, tam jsou prostě úplně jiné podmínky, a pokud budeme mít ty stavební předpisy stejné, tak uděláme obrovskou chybu. Všechna statutární města by mohla vyprávět, jestli v nich za unifikovaných stavebních předpisů mohou vzniknout skutečně hezké stavební bloky a hezké stavby. Není to tak.
My tady máme před sebou změnu, která je ve skutečnosti velmi riskantní. Já už jsem to tady zmiňoval, tady to zaznělo, že nemám tady vůbec ani zmiňovat Prahu. No, slib poslance je, že zastupujeme všechny občany, a tak je potřeba tedy tu pražskou zkušenost zmínit, protože ta pražská zkušenost je velmi důležitá právě k tomuto zákonu. Pokud se mění takto důležitý zákon, který má dopady na tolik lidí, tak je to velmi riskantní, vede to k velkým nákladům, protože revoluce v tomto případě je skutečně mnohem riskantnější než zlepšování a evoluce, a než kdybychom vzali ten starý zákon, přidali digitalizaci a postupovali dále. Vznikne velká nejistota a já se bojím, že i tak, jak to tady projednáváme, ta velká nejistota už v tuto chvíli vzniká a bude mnoho stavitelů, kteří teď budou velmi opatrní dělat svoje projekty, protože nevědí, podle jakých předpisů ty projekty budou posuzovány, a tak do nich nebudou investovat.
Mám velkou obavu, že stavebníci nebudou ti, kteří budou profitovat z takto předkládaného zákona. Mám dokonce obavu, že z toho nebude profitovat nikdo, protože to skutečné řešení by byla právě větší decentralizace, větší pravomoce samosprávám, přiblížení té problematiky lidem, větší pravomoce ohledně územních plánů samosprávám, ale i ohledně stavebních řízení větší pravomoce samosprávám. Naše země nepotřebuje nové nejvyšší stavební úřady, které budou o něčem rozhodovat 200 km daleko. Naše země potřebuje kvalifikované úředníky na stavebních úřadech, co nejblíže lidem a komunikaci mezi stavebníky, lidmi a úředníky.
Volám tedy po stavebním zákonu, který omezí konflikty, který omezí soudy, který skutečně stavební řízení zrychlí, protože tak jak je to teď navrhováno, tak to povede k většímu množství soudů a následně k zahlcení soudů a ještě k větším průtahům. Volám po tom, aby existovaly celostátní standardy, ale aby existovaly stavební předpisy pro města, pro blokovou zástavbu a aby existovala větší kompetence a odpovědnost samospráv. To, co funguje, je skutečně přiblížení lidem, a to je to, co může zlepšit stavební řízení. ***