(11.50 hodin)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Leo Luzar a připraví se s přednostním právem pan ministr kultury Lubomír Zaorálek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, nejsme v normální situaci. Tím reaguji na předřečníky z různých politických stran. Protože nás je 101, máme ministry, kteří jsou v karanténě, kteří jsou dokonce nemocní, prostě toto projednávání samozřejmě není normální projednávání zákonů. Jsme totiž v nouzovém stavu. A apelovat na to, že všechny zákony přestaneme projednávat, protože některý je složitější, některý je méně složitý, popřípadě že některý nám vyhovuje, nebo ne, to považuju za neférovou ránu pod pás těm, co se snaží některé zákony připravit a některé zákony dávat dopředu. A na nich jsme se vcelku shodli.
Druhá věc je, že tato schůze je svolána na podpisy. Samozřejmě každá politická strana má asi nějaké své priority a zájmy. A pokud to není zneužíváno v nějakém masovém měřítku, tak i toto patří do parlamentní demokracie a ty možnosti zde jsou.
Čili dneska jsme tady, abychom se zabývali prvním čtením stavebního zákona. A jestli si, kolegyně a kolegové, myslíte, že za čtrnáct dní, tři týdny, když paní ministryně již bude zdravá, a to jí všichni určitě přejeme, bude ta debata vypadat jinak, tak se hluboce mýlíte. Bude úplně stejná s úplně stejnými slovy a s úplně stejnými argumenty. Akorát budeme posunuti o měsíc možná dál. A možná právě na to se hraje a spoléhá, že do konce volebního období je rok, a obvykle trvá přibližně rok, než se složitý zákon projedná a dostane do právního stavu České republiky.
Co se týče konkrétních věcí, chvilku jsem tady žasl, protože mnoho argumentů, které zaznívaly přede mnou, hovoří o tom: v tom základu to vlastně tak špatné není, akorát jsou tam dílčí nedostatky. Jenomže ty dílčí nedostatky jsou zde již třicet let. Dneska stavební úřady fungují v rámci přenesené působnosti. Jsou na obcích, na krajích. Nějak fungují. Ptám se: jsme spokojeni, jak fungují? Neslyšel jsem žádného předřečníka, který by řekl, že vcelku ano, že fungují. Ne. Ony jsou. Pracují v nějakém systému. A již třicet let se nám nedaří tento systém změnit, aby byly efektivnější, aby nevznikaly černé stavby, aby nevznikaly developerské projekty, se kterými občané nesouhlasí, anebo naopak aby vznikaly a rychleji se realizovaly silnice, dálnice a další stavby, které občané požadují. A to se nedaří.
A tady na stole je první ucelenější pokus toto změnit. Ano, na začátku toho pokusu byla PR agentura pana premiéra, za což má ode mě výtku, protože toto není zákon, který se dá PR agenturou použít poukazujíc na to, že Česká republika je v průměru někde za - a teď použiji ten výraz - banánovými republikami. Není to pravda, protože samozřejmě stavební právo je složité. A máte stavby, které jsou v rámci stavebního povolení povolené ve dnech. Ne v letech, ve dnech. Ale samozřejmě jsou i složité stavby, které trvají někdy možná i deset let. Ale toto bylo v tom prvotním dojmu politického PR jaksi zanedbáno a bylo řečeno, že to je ten hlavní motor. Urychlit, urychlit, urychlit. Nyní jsme se dostali ale do stavu, kdy se můžeme vážně zabývat stavebním právem a můžeme se vážně zabývat tím, jak postupovat dále.
KSČM, kterou tady reprezentuji, bude vždycky ale stát za občany. Za občany například Přerova, kteří dlouho, velice dlouho čekají na obchvat svého města a na propojení na dálniční systém. Budeme vždycky stát za občany D35, která je jediná schopna odlehčit D1 mezi Brnem a Prahou. A jak dlouho na ni čekáme? A co dělají ty stavební úřady podél těchto tras? Jak fungují? Jak fungují ti starostové, ti zastupitelé, kteří v těchto obcích jsou? Jsou účastníci řízení podle stávajícího stavebního zákona. Mě by opravdu zajímalo, jak by vypadala statistika účasti samosprávy, která je součástí územního řízení a součástí povolování stavby, na projednávání této stavby. Ano, jsou výjimky. Bez diskuse ano. Ale má zkušenost z praxe, dlouholeté praxe zastupitele hovoří o tom, že sice rada zastupuje občany svého městského celku, své obce, svého kraje a měla by být a delegovat svého člověka, aby byl účasten řízení, obvykle to odbydou úředníkem, nejsou tam, aby hájili jako samospráva zájmy svých občanů. Potom se divíme, že nám rostou semafory jeden za druhým, protože samozřejmě norma o něčem hovoří, ale někdo neuplatňuje vliv občanů. Potom se nám zastavují různými stavbami hal a podobně. Chybí tam to vyjádření zastupitelů, radních, kteří tu zodpovědnost mají, aby hájili zájmy občanů.
Čili již dneska nefunguje ta přenesená působnost státu v rámci obcí a spolupráce se samosprávou. To si řekněme. A žádný zákon tomu nebrání. Samospráva tuto možnost už dneska má. Že ji nečiní, je druhá věc. Co však činí, je, že má obavu. Má obavu o to, jak bude nový stavební zákon pojat. Celou dobu, co se o tom bavíme, to je v podvědomí mnoha.
První návrh, který přišel a který byl na stole, kdy se jednalo o novém stavebním zákonu, byl návrh oddělení státní správy od samosprávy. To je bolestivé místo právního systému České republiky a již dlouho se potýkáme s těmito problémy. Můžeme zmínit přestupkové řízení. Můžeme zmínit požární ochranu, silniční a správní úřad, místní poplatky a další záležitosti, které mají funkci ze zákona přenesené působnosti. A dneska jsme u stavebního zákona. A prostě před námi to základní rozhodnutí je, zda přijmout model oddělení státní správy, nebo ne. Ale to za nás nikdo nevyřeší. Ani teď, ani za měsíc, ani za čtrnáct dní, v prvním, druhém čtení. Prostě my se musíme rozhodnout, těch 200 lidí, kteří budou o tom hlasovat, jestli oddělíme státní správu od samosprávy. A jestli toto rozhodnutí v základu přijmeme, potom se může začít vypracovávat ten model, jak v této pozici pokračovat. Jestli nynější cestou, to znamená částečné prolnutí a spojení, a nedělejme si iluze, že byť de iure je oddělená, ale de facto ten tlak samosprávy na výkon státní správy je docela velký, ať již mzdový, ať již osobní, ať již vyhrožováním. I to jsem zažil ze své zastupitelské praxe.
Bavme se o tom základu a hledejme shodu. Předpokládám, že i v rámci prvního čtení se na stůl dostane již zde avizovaný komplexní pozměňovací návrh. A pevně věřím, že se budeme bavit hlavně o tom základu, to znamená, jestli jsme ochotni připustit oddělení státní správy od samosprávy, anebo ne. Pokud si v tomto neuděláme jasno, tak opět vznikne kočkopes, který bude řešit jednotlivosti, jednotlivé věci, ale v tom kontextu celku bude neřešitelný.
Můžu kvitovat zákon č. 416 o liniových stavbách, který opravdu urychlí výstavbu těch dlouho kritizovaných liniových staveb dálnic, železnic a dalších. Ale nesmíme zapomenout na to, že jsou tu i jiné problémy. Byl tu zmiňován územní plán. Ale územní plán i nadále zůstává tou materií, kterou řeší samospráva, a je nutný souhlas a projednávání v rámci samosprávy. Jestliže to samospráva neumí nebo není schopna se dohodnout, nesvalujme tu vinu na úředníky. Neznám úředníka v rámci územního plánování, který by nechtěl mít územní plán a nechtěl by ho mít v pořádku a správný. Ale vždycky to končilo na té neshodě, stejně jako tady se mnohdy prezentuje, neshodě samosprávy si určit v rámci toho, jak ten územní plán chce. Ty protichůdné zájmy jsou obrovské.
Ono to tady zaznělo i z úst mých předřečníků - volání, ať ten zákon má hlavu a patu. Můžu tleskat. Ale zapomínají dodat, že hlavu a patu takovou, jakou chci já. Podle mé hlavy a mé paty ten zákon přece musí být. Jenže těch hlav a pat je tady strašně hodně. A najít tu dohodu bude velice problém. ***