(11.20 hodin)
(pokračuje Benda)
Tváří se tady všichni neuvěřitelně mravně, jak je to pomoc dětem. Tak si to pojďme alespoň částečně rozebrat. Jsou dvě skupiny rodičů - a řekněme si zcela na rovinu, téměř vždy otců - které neplatí. Jedna skupina, která na to prostě nemá, ale pak je to podle mého názoru opravdu zralé a správné na sociální dávku, protože je úplně jedno, jestli ten tatínek, který na to nemá, nebo i ta maminka, s tím dítětem žijí nebo mají platit výživné. Když s ním žijí a nemají na to, aby platili, nemůžou pomoct té druhé, tak přece je taky potřeba, aby stát nějakým způsobem vstoupil. A pak ta druhá skupina, což jsou ti, kteří se o ty děti hádají.
A tenhle návrh je návrhem radikálních ženských organizací, které mají pocit, že je správně si s otci vyřizovat účty přes děti. Nic jiného to není. Protože to je ta druhá skupina, která neplatí. To jsou přesně ty situace, které zažíváme mnohokrát v praxi, kde jsou nějaká soudní rozhodnutí, jsou nějaká nařízená spolužití, střídavá péče, aspoň jednou za 14 dní je má tatínek vidět, a z jedné strany je tomu dramaticky bráněno. A ten tatínek se brání čím? Přestane platit! A teď řekneme ne, on si to na sebe vezme všechno stát a bude to ještě jednodušší pro tyhle rozhádané skupiny, kde je to vždycky vina obou dvou. Pro tyhle rozhádané, hysterické rodiče, kteří válčí přes děti, tak jim řekneme, tak tu půlku té války na sebe vezme stát. Mně to připadá strašně nerozumné. Myslím si, že tento návrh je opravdu jakoby nešťastný.
A poslední poznámka, kterou bych k tomu chtěl říct. Měli jsme to tady včera, budeme to tady mít za hodinu. (Ukazuje na světelnou tabuli, kde jako další bod svítí 369 - občanský soudní řád.) Na jednu stranu se pořád bavíme o vymahatelnosti práva, zejména ve vztahu k výživnému. Ale já nevím, proč zejména ve vztahu k výživnému. Když mi někdo něco dluží, tak to má zaplatit. A je jedno, jestli mi to dluží za dítě, nebo za to, že jsem mu postavil koupelnu. A do toho budeme ale pořád chodit a pořád říkat ti ubozí dlužníci, ti za to nemůžou, ty musíme co nejrychleji odbřemenit, ti musejí mít účty, na kterých můžou mít čtyřicet padesát tisíc - to je ten následující zákon - co nejvíce peněz, hlavně aby se jim nic nestalo, hlavně aby nemuseli splatit své závazky. Občanský soudní řád a insolvence to samé. Tak přistupujme k věcem alespoň trošku konzistentně. Buď chceme, aby lidé své závazky plnili, a já to chci a chci to i v tomhle případě, a nemá to na sebe přebírat stát.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Rozprava bude pokračovat. Nyní je přihlášena paní předsedkyně Markéta Pekarová Adamová, po ní vystoupí paní poslankyně Věra Kovářová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Mnohé už jsem řekla v průběhu faktických poznámek, takže si dovolím jenom se stanoviskem klubu TOP 09 k tomuto návrhu doplnit ještě několik málo faktů.
Jak je tady patrné z celé debaty, která probíhá, tak se jedná významně o principiální věc. Prostě buď ctíme ten princip, že stát, nebo jeho úloha je zajistit vymahatelnost práva a vůbec toho, aby jednotlivec ta práva mohl uplatňovat, anebo vnímáme jako princip, který obhajujeme, nebo tady někteří obhajují, že základní úlohou státu je zaopatřovací úloha vůči občanům. Já myslím, že v téhle principiální rovině se hezky ukazuje, jaký je rozdíl mezi pravicí a levicí, a že tedy ten spor, v uvozovkách spor, nebo ta diskuse a to dělení není mrtvé.
Přesunutí povinností z těch nezodpovědných na všechny ostatní zodpovědné prostě nepodporujeme a myslíme si, že základní princip hájit práva, vymahatelnost práv má převážit a že stát má udělat všechno pro to, aby byl tomuto svému účelu schopen dostát.
Důležitá je samozřejmě nejenom oblast vymahatelnosti, ale také prevence. Cochemská praxe, jak tady už byla dnes zmíněna, stále bohužel není plošněji využívaná a v České republice k jejímu uplatňování dochází jen velmi pomalu. To je možné zlepšit a myslím si, že by bylo namístě se zabývat zejména tím. Spory, které mnohdy začnou tím, že rozvod způsobí celou řadu šrámů, se pak právě přenášejí často do neplacení výživného. A neplacení výživného ze strany jednoho z rodičů je právě nástrojem toho, jak si ten spor v uvozovkách řešit, jakkoli všichni víme, že řešení to samozřejmě žádné není. Proto by měla být maximálně věnovaná pozornost právě prevenci toho, aby vůbec nedocházelo až k tomu finále, kdy není placené výživné ne z důvodu toho, že by ten rodič na to neměl peníze nebo neměl možnosti, ale z důvodu toho, že to jako svůj nástroj boje využívá.
Když tady bývá řečeno "co tedy navrhujete vy?", tak já připomenu jeden svůj návrh, který jsem předkládala, už je to tedy delší čas, ale byl velmi haněn, a zejména právě třeba těmi, kteří dnes tady hájí princip o náhradním výživném, totiž abychom ještě více zpřísnili svůj pohled na dlužníka a abychom za trestný čin považovali neplacení výživného ne až po čtyřech měsících, jak je tomu dnes, ale už po dvou měsících, aby mohlo to vymáhání začít dříve a abychom prostě mohli konat, resp. mohl konat v tomto případě celý ten proces vymáhání. Nebylo to kvitováno. Není tady tato snaha, abychom se skutečně neposouvali do té roviny, že lidi vlastně svým způsobem - neříkám, že vychováváme, tak jako paní ministryně používá, ale ukazujeme jim, že ta cesta vyhýbat se svým povinnostem, své zodpovědnosti vlastně je snadná, nebo resp. snadnější, než by mohla být, a že se v určitém pohledu může i vyplácet. To je věc, kterou bychom se měli zabývat prioritně. A na tomto poli, myslím si, že si asi nemáme nikdo moc co vyčítat, prostě za poslední léta mohlo být uděláno mnohem více práce.
Zavádíme tady další z mnoha sociálních dávek. A jak už jsem tady také jednou zmiňovala, je prostě spíše namístě se podívat na celý ten náš robustní systém a na to, jestli všechny ty dávky plní svoji funkci. Já bych očekávala, že ministryně práce a sociálních věcí přijde s tím, jakou jinou dávku tady můžeme v tom systému zrušit ve chvíli, kdy zavádí další, jaká je zbytná, ve chvíli, kdy se podívá na to, jak je využívaná. Já bych tam pár tipů měla, ale nechám si to na to, až vás na Ministerstvu práce a sociálních věcí nahradíme a budeme moci ten nepořádek začít dávat do pořádku.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásila paní poslankyně Olga Richterová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Jenom velice stručně, protože řada připomínek pana poslance Bendy je velmi validních, tak se zkusím jeho směrem zaměřit a odpovědět. Je tady pan kolega? Aspoň na záznam tedy. Tam jde o to, že my nevíme, jaký přesný dopad na vztahy rodičů to náhradní výživné bude mít. To je právě to, co jsem se ptala paní ministryně.
A co jsem tady ještě na záznam chtěla říct, že velmi podporuji návrh paní poslankyně Aulické, abychom dali doprovodné usnesení k tomu vyhodnocení za dva roky. To by mi přišlo naprosto zásadní.
A jestli tedy můžu na pana kolegu Bendu. Tam jde o to, že jsou dvě skupiny rodičů. A já jsem o tom sama mluvila, že co se týče placení výživného, je jasný vztah mezi tím umožněním podílet se na výchově a placením výživného. To je jasné. Proto jsem říkala o těch systémových krocích, jak je to potřeba podporovat od začátku partnerských potíží, a všechny OSPODy a podobně na to mají být velice jaksi zaměřené. ***