(16.20 hodin)
(pokračuje Bendl)
Návrh rozpočtu, tak jak je dnes nám předkládán, kapitoly Ministerstva zemědělství je v podstatě na stejné úrovni, jak byl předpokládán při tom plánování v roce 2019 na rok 2020, přičemž tam chybí zcela zjevně finanční prostředky na řešení kalamitní situace. Nejsme jenom v problémech s kůrovcem, případně s dalšími škůdci, ať už je to bekyně, či hraboši a další, prostě kalamity, které se na ten sektor zemědělský hrnou, ale je to především problematika vody.
Chceme dnes tady projednávat i změnu ústavního zákona o tom, jak chceme do Ústavy zakomponovat ochranu vody. My, kteří se v tom prakticky pohybujeme, víme, že Česká republika má obrovské problémy se suchem i s povodněmi, a to především proto, že zem není schopna, nebo nemá schopnost zachytit dostatek vody, a ty finanční náklady, které jsou s tím spojeny, jsou nemalé. My o tom zcela určitě budeme podrobně debatovat, o tom, jakým způsobem je toto kryto v návrhu kapitoly rozpočtu Ministerstva zemědělství. Ale tak jak - a vlastně ani nemusím příliš počítat, myslím si, že je zjevné, že kapitola Ministerstva zemědělství rezignovala na řešení problému dopadu kůrovcové kalamity. Nebo už to možná máme vyřešeno. Možná že už jsme to všechno zvládli a že už ty finance Ministerstvo zemědělství nebude potřebovat, že to dřevo tam necháme, nebudeme ani předcházet dalším škodám kůrovcové kalamity. V podstatě to necháme být a ušetříme tím 7 miliard. Ale podle mého hlubokého přesvědčení tím napácháme mnohonásobně větší škody, pokud tuto investici neuděláme. Tato naše investice má především charakter preventivní a měla by zabránit mnohonásobně větším škodám, které by kůrovec, a nejenom on, mohl napáchat.
Chci se tedy zeptat paní ministryně, zdali počítá s případným navýšením výdajů v oblasti řešení kalamitních situací v zemědělském sektoru. Protože tak jak je ten rozpočet napsán, tam ty finanční prostředky v řádech miliard korun zcela určitě chybí. A abych trošku avizoval i do budoucna nějakou komunikaci, která proběhne, předpokládám, podrobně na jednání zemědělského výboru, myslím, že bychom se měli zase naopak bavit možná o efektivitě nákladů využívaných v oblasti tzv. nákazového fondu, který je každoročně zhruba jedna miliarda korun, nebo v tuto chvíli se pohybuje, poslední možná dva tři roky, na úrovni zhruba jedné miliardy korun, a že bychom se měli bavit o efektivitě takto vynaložených prostředků. Jestli by náhodou zemědělský sektor alespoň část toho neměl využít ve prospěch zemědělské veřejnosti někde jinde.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí paní poslankyně Lucie Šafránková a připraví se místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji vám za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, dovolte mi se krátce vyjádřit také k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2021, dnes spíše v obecné rovině, přičemž své konkrétní pozměňovací návrhy představím pak ve druhém čtení.
První čtení státního rozpočtu se má týkat jeho základních údajů a parametrů, objemu a výše jeho plánovaných příjmů, výdajů a rozpočtového deficitu. Ráda bych dodala - anebo rozpočtového přebytku. Ale to je dnes, bohužel, pro většinu našich občanů, zvláště těch mladších, pojem, který znají jen z ekonomických dějin nebo z ekonomické science fiction.
Nejsem asi první z těch, kdo zde v této souvislosti v první řadě bude bít na poplach proto, že návrh rozpočtu, který je nám předkládán, vychází z naprosto jiné ekonomické a legislativní reality, než která bude na jeho příjmové straně v roce 2021 s největší pravděpodobní platit. To je něco naprosto neslýchaného a bezprecedentního. Člověk se až zdráhá uvěřit, zda to předkladatel, tedy vláda, může myslet vážně. Od české vlády je tento postup zcela nezodpovědný. Vůči celému systému veřejných financí, vůči občanům, podnikatelům, vůči obcím a krajům. Vůči všem. Jde o věc, která se jednou zapíše do ekonomických učebnic černým písmem jako výstražný případ toho, jak se veřejné finance v žádném případě spravovat nemají. Ano, hovořím o plánované daňové revoluci, která ovšem není očekávatelným soubojem vládní koalice a opozice, ale bitvou premiéra vlády pana Babiše a jejím prvním vicepremiérem panem Hamáčkem, což je opět minimálně evropský unikát.
Vůči samosprávám jde navíc v mnoha případech o likvidační krok a o projev vrchnostenské arogance, která nemá obdoby. Doslova i příslovečnou ránu z milosti. Nehledě na očekávatelný a nevyhnutelný pokles jejich investičních aktivit, což se negativně projeví na celkové agregátní poptávce, a tím i na tempu celkového restartu ekonomiky po koronavirovém šoku, což má být údajně dle vlády jedním z cílů rozpočtu.
Poradní ekonomické orgány vlády v této souvislosti upozorňují, že pokud vláda urychleně nepřistoupí ke kompenzaci předpokládaného a nepřiznaného výpadku daňových příjmů buď zvýšením jiných daní, což odmítáme, anebo snížením výdajů, což hnutí SPD preferuje, lze očekávat další propad našeho strukturálního deficitu až o zhruba 1,3 % hrubého domácího produktu, přičemž toto takzvané celkové strukturální saldo, které bylo ještě nedávno v přebytku 0,4 % hrubého domácího produktu, by se tak mohlo v roce 2021 dostat až do schodku ve výši 6 % hrubého domácího produktu, zatímco jeho zákonná hranice činí po poslední úpravě už i tak nepřijatelná minus 4 %.
Navíc není k dispozici vládou přislíbený plán konsolidace veřejných financí. A to nemluvím o závažném porušení samotných základních pravidel procesu tvorby rozpočtu ze strany vlády. Mimochodem, německá vláda plán konsolidace veřejných financí a snižování rozpočtového schodku nedávno předložila. A pokud jej dodrží, je docela dobře možné, že v roce 2022 bude český rozpočtový deficit už dokonce vyšší než u našich osmkrát lidnatějších sousedů, ne relativně, ale nominálně v absolutních číslech.
Dále také platí, že projednávání a konstrukce jednotlivých rozpočtových kapitol vychází ze zastaralého rozpočtového výhledu, což jen generuje další závažné problémy. Návrh rozpočtu nezohledňuje ani předpokládané zrychlení odpisů a snížení spotřební daně u nafty, což je propad o dalších více než 20 miliard na straně rozpočtových příjmů. Velké problémy a nesrovnalosti vidím i na výdajové straně rozpočtu. V tom smyslu, že významná část zejména sociálních výdajů je rozpočtována na úrovni výdajů státního rozpočtu na rok 2020, tedy absolutně bez zohlednění dopadů epidemie koronaviru. Ale hlavně je neakceptovatelné, že v den zahájení projednávání státního rozpočtu ve Sněmovně neznáme reálnou podobu jeho příjmové stránky, respektive že víme, že tak jak je k nám předkládána, nebude odpovídat realitě, a tím pádem realitě neodpovídá ani prezentovaná výše rozpočtového deficitu.
To nelze přejít mlčením, a už vůbec nelze se na tomto aktivně svou podporou podílet. Kolegyně a kolegové, já neupírám vládě právo předložit návrh rozpočtu zcela dle jejích vlastních představ, i kdyby měl obsahovat velký deficit, byť tím samozřejmě nesouhlasím. Ale členové Sněmovny a všichni občané si zaslouží, aby tento návrh byl pravdivý a aby se jeho základní parametry za pár týdnů neměnily nějakou další vládní novelou v řádu desítek miliard korun. Navíc jde o start skluzavky, na jejímž konci je velmi brzy, zhruba do pěti let, proražení horní hranice dluhové brzdy, což je 55 % hrubého domácího produktu. V kombinaci s nabíhající ekonomickou krizí v důsledku dopadů koronaviru by mohlo jít i onen pomyslný bod, ze kterého není návratu, což opět nesmíme připustit.
Dámy a pánové, o jednotlivých nedostatcích předloženého návrhu bychom mohli mluvit hodiny a hodiny. Toto jsou úplně ty základní. A ze životních zkušeností dobře víme, že na naprosto špatných a vadných základech nelze stavět nic. Ani malou zahradní chatu, natož státní rozpočet. Děkuji za pozornost. ***