(10.00 hodin)
Poslanec Jakub Janda: Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, já žádám znovu o přerušení této interpelace do přítomnosti paní ministryně.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Hlasovat o této interpelaci nebudeme, protože nemáme naplněné kvorum. Tuto interpelaci přerušuji.
Další interpelace je interpelace na místopředsedu vlády, ministra průmyslu a obchodu a ministra dopravy Karla Havlíčka. Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy Karel Havlíček odpověděl na interpelaci pana poslance Vojtěcha Munzara ve věci programu Ošetřovné pro OSVČ. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 888. Ve čtvrtek 1. 10. 2020 byla zahájena rozprava, ve které navrhl pan poslanec Vojtěch Munzar přerušit projednávání sněmovního tisku 888 do přítomnosti místopředsedy vlády, ministra průmyslu a obchodu a ministra dopravy Karla Havlíčka. Při hlasování číslo dvě stě šedesát devět toto bylo zamítnuto, interpelace byla přerušena. Pokračujeme tedy v rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Ještě jednou dobrý den, kolegyně, kolegové, pane ministře. V dubnu jsem se pana ministra ptal poté, kdy byl zahájen první měsíc programu Ošetřovné pro OSVČ, a ptal jsem se na to, proč vlastně Ministerstvo průmyslu a obchodu, v jehož kompetenci je formulovat podmínky tohoto programu, proč striktně vyžadovali potvrzení od žadatelů o uzavření školského zařízení vzhledem k tomu, že byly zavřeny všechny školy na základě usnesení vlády. Ptal jsem se taky na to zejména proto, že na samotné žádosti tato povinnost nebyla uvedena. Bylo tam naopak čestné prohlášení žadatele, že jeho dítě navštěvuje právě uzavřené školské zařízení. A ministerstvu toto nestačilo. Mnoho žádostí, co jsem se dozvěděl z praxe, bylo vlastně vraceno k dopracování a díky tomu ta pomoc, která měla být efektivní, rychlá a jednoduchá, se zkomplikovala a mnoha osobám samostatně výdělečně činným přišla až třeba s měsíčním zpožděním právě proto, že nedodaly tento podklad, který nebyl přímo vyjmenován v té první verzi žádosti, kterou žadatelé vyplňovali.
Já jsem se nedozvěděl v odpovědi na svou interpelaci, kde jsem pokládal celkem sedm otázek, tak jsem se nedozvěděl ten důvod, proč to nestačilo udělat čestným prohlášením, které bylo součástí žádosti. Proč ministerstvo, pane ministře, striktně vyžadovalo potvrzení o uzavření školských zařízení, když byly zavřeny všechny. A další věc, kterou jsem se nedozvěděl a na kterou jsem se přímo ptal, kolik žádostí bylo takto zamítnuto nebo vyzváno k dopracování právě z důvodu chybějící této přílohy za měsíc březen. Děkuju.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Prosím, pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček: Děkuji mockrát za dotaz. Myslím, že celé ošetřovné a tohleto takzvané školské zařízení je různě glorifikované a diskutované. Rozumím tomu dotazu, ale přiznám se, že už to trošku nechápu, když jsme to vysvětlovali opravdu, pane poslanče, mnohokrát. Ale přesto to ještě jednou vysvětlím, abychom si rozuměli v jedné věci.
Ministerstvo průmyslu a obchodu zpracovávalo řádově skoro deset různých výzev. Ministerstvo průmyslu a obchodu není typickým úřadem. Byli jsme v bezprecedentní době. A my jsme na sebe navalili obrovské množství různých programů, od programu Nájemné přes program Ošetřovné. Dneska realizujeme program Kultura, program Nájemné II, program Sport a tak dále. Já to neříkám teď ve smyslu toho, že bychom se zbavovali odpovědnosti. Já tím jenom chci říct, že jsme museli alokovat během několika týdnů stovky lidí, kteří na tom začali pracovat, půjčovali jsme si je z jiných úřadů a jeli jsme - nechci říct v polních podmínkách, ale v naprosto mimořádných podmínkách.
Ošetřovné je historická věc, která zde nikdy v minulosti nebyla pro osoby samostatně výdělečně činné. Chtěli jsme vyjít vstříc Ministerstvu práce a sociálních věcí, které to začalo realizovat a dobře to realizuje pro všechny zaměstnance. Tak jsme to natáhli na sebe. Vytvořili jsme během několika dnů informační systém na to a začali jsme s řádově asi 60, 70 lidmi toto realizovat. To, že jsme tam - a když se na to kdokoli podívá, tak prostě vidí, že to je jednoduchý formulář, který je - dali tu podmínku toho, že potřebujeme potvrzení školy, nebylo nic, co by bylo mimořádného, protože jednoduše ty školy zaprvé jsou různé, to znamená, byly školy, které byly zavřené, a (ty), které nebyly, protože se to netýká pouze škol, ale týká se to dalších různých institucí, na které se ošetřovné vztahovalo. Tak první věc, abychom tedy měli jistotu, jestli se jedná o školu, či ne.
A druhá, to je možná ještě důležitější, byla v tom, že školská zařízení uzavírala v různých časech, to znamená, my jsme tam potřebovali mít jasnou konfirmaci tím školským zařízením, jak dlouho vlastně tam byli či nebyli zavřeni, čili na kolik dní se má ta dotace vyplácet. Pokud bychom šli pouze přes čestné prohlášení, spoléhali bychom se na to, že to každý vyplní úplně přesně, což by mohlo narůst zejména poté k velkému množství různých nedorozumění a popravdě řečeno i zbytečných krácení, takže jsme se tomu chtěli vyhnout. Toto fungovalo bez problémů. Ty školy si během několika dnů zvykly na tento režim, protože to dávaly svým žákům. A nevnímám to jako něco, co by nějakým způsobem ohrozilo či neohrozilo to čerpání.
Když jsme se dívali do toho, jaká byla hlavní pochybení nebo co to zdržovalo, protože v prvních dnech se to prostě zpracovávalo postupně, ještě jsme neměli celý elektronický systém, dělali jsme to ručně, tak hlavní problém nebylo toto potvrzení. Hlavní problém byl v tom, že tam byla některá faktická pochybení těch, kteří to vyplňovali. My jim to nevyčítáme, ale byly tam chyby v DIČ, v IČO, dohledávali jsme to. A co je důležité, bohužel tam byla celá řada chyb, a byl to druhý nebo třetí nejčastější, nechci říct prohřešek, ale chyba, kdy vlastně podnikatelé tam dávali špatné číslo účtu. To je to, co to zdržovalo.
Celkem jsme takto byli schopni zúřadovat 189 tisíc žádostí. Vyplatili jsme 2,2 miliardy korun. Prakticky vše je dneska vyřízeno, myslím tím z té první vlny pochopitelně. A v tuto chvíli nemám přesné číslo, kolik nepřišlo žádostí ze školy a o kolik se poté následně žádalo. Ale v žádném případě to nebylo něco, co to zásadním způsobem ovlivnilo. Průměrná délka zpracování žádosti činila dva týdny včetně těch všech, které byly špatně a které se musely opravovat, s tím, že ty žádosti za květen a červen byly v drtivé většině zpracovány v kratší době. Takže ano, možná v tom březnu, dubnu, kdy jsme se to všichni trochu učili, tak to trvalo o něco déle. Květen, červen se zvládl dobře. A zrovna si myslím, že program Ošetřovné dopadl poměrně dobře, a i proto jsme se rozhodli, že pojedeme na ošetřovné opět tedy i v tom režimu druhé vlny. Děkuju.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuju. Pan poslanec Munzar. Prosím.
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Nejdříve k tomu. Samozřejmě i ve své interpelaci, pokud jste ji, pane ministře, podrobně četl, jsem ocenil to, že ministerstvo přišlo s tímto programem. Nicméně k tomu, jak jste řekl, že nechápete tento dotaz, no tak ta interpelace je z dubna. Já jsem vám to posílal v době, kdy to bylo velmi aktuální. To, že prostě režim Sněmovny... že se to dostalo na pořad až teď, tak to je věc druhá.
Nicméně stále s vámi nesouhlasím v jedné věci. To, že na té první žádosti nebyla tato povinnost pro žadatele uvedena, a naopak tam bylo čestné prohlášení, v mnoha z nich vyvolalo představu, protože neměli informaci o tom, že musejí dodat potvrzení o uzavřeném školském zařízení, notabene koho by to napadlo v době, kdy byla všechna školská zařízení uzavřena, takže to přispělo k tomu, že žadatelé v mnohých případech nedali to potvrzení ke své žádosti a museli díky tomu dlouho čekat. Mě to velmi mrzí, protože pro někoho měsíční zpoždění mohlo být skutečně velmi problematické, než dostane finanční prostředky na své žití. Mnozí třeba neměli takovouhle rezervu. Chápu, že to bylo ve stresovém období, ale bylo to stresové období nejenom pro úřad a Ministerstvo průmyslu a obchodu, které to muselo formulovat, ale bylo to stresové období zejména pro OSVČ, kterým ze dne na den vlastně zůstaly děti doma a musely se nějakým způsobem s tím vypořádat. Takže mě velmi mrzí, že na začátku to nebylo součástí žádosti, že žadatelé neměli jednoznačnou informaci, že to musí být.
A já se stále domnívám, že bychom měli přistupovat k občanům s preventivní důvěrou, a nikoli nedůvěrou, což dělá často vláda u spousty programů a vyžaduje si velmi byrokraticky mnoho různých příloh k různým žádostem o kompenzační opatření, a pak se samozřejmě popírá smysl té pomoci. Protože když k někomu přistupujete s permanentní nedůvěrou a chcete po něm další a další přílohy, tak samozřejmě ta pomoc se tím zdržuje, což nastalo i v tomto případě. ***