(16.30 hodin)
(pokračuje Pekarová Adamová)
Já nechápu, fakt nechápu, co od března bylo za potíže tady to udělat. Máte veškeré prostředky k tomu na to věnovat i nějaké finance, které by k tomu byly potřeba, a pak zpropagovat existenci takovéto informační platformy. Máte možnost ji pak dál šířit všemi možnými kanály, sociální sítě nevyjímaje. Nemusejí se lidé spoléhat na to, že si to budou dohledávat na stránkách vlády, jednotlivých ministerstev, hygien a dalších a dalších státních úřadů. (Zvýšeným hlasem:) Vždyť to je úplný základ! A mě to úplně rozčiluje, jak se tady tolik měsíců v téhle jednoduché oblasti promarnilo, promrhalo, a prostě se tady na tom nic nezměnilo!
Věci vznikají odspodu. Lidé začínají takovéhle webové adresy zakládat sami. Ale to přece není možné, abychom na takovouhle základní věc spoléhali na lidi. Tak jako si ušili roušky, tak si určitě nenaprogramují weby, na kterých by tady ta informace byla kompletní. A to, že máme jeden web, na kterém jsou data z hlediska počtu nakažených a provedených testů a tak dále, to je hezká věc, ale to není to, co mám na mysli. To se toho netýká. Tam skutečně jde o jednoduchý rozcestník. Inspirujte se prosím klidně v zahraničí. Myslím, že to, jak tady kolovala na sociálních sítích i jednoduchá A4 fungující v Irsku, nebo i v jiných zemích, kde lidé i s piktogramy jasně vidí, jaká je situace, co se musí dodržovat, kolik se jich může sejít a tak dál, by bylo dobrým vzorem. Nemusíme vymýšlet kolo.
Takže tohle je první apel, prosba. A je to součástí usnesení, které jsme tady přijali a které má být splněno. To není pro srandu králíkům.
Další z těch věcí, které se také týkají informací a vůbec komunikace vládě, jsou dezinformace, hoaxy a celá řada tady těchhle věcí, které se pohybují ve veřejném prostoru a na které čím dál víc větší část společnosti bohužel slyší. Není to jenom fenomén České republiky, děje se to i jinde. Ale je potřeba s tím aktivně pracovat a aktivně se snažit vyvracet a celou tuto oblast nevzít na lehkou váhu. Opět o to žádám.
A když v projevu pan Prymula, který měl před několika dny, sledujte můj twitter, tak bych mu chtěla připomenout, že je nás tady asi 10,5 milionu, ještě víc než 10,5 milionu obyvatel v České republice, a twitter využívá asi nějakých 400 tisíc lidí. Asi se všichni shodneme na tom, že mít tady tuto platformu jako základní informační zdroj je naprosto nerelevantní a nevhodné.
Tohle je moje výhrada, výtka. Ještě jednou opakuji: jeden jednoduchý web, který bude přehledný, srozumitelný a bude obsahovat všechno.
Další věc, která podrývá důvěru velké části společnosti, a myslím, že to končí potom i protesty, které zdaleka nemůžeme vzít tak, že to byli jenom chuligáni, kteří se přišli na Staroměstské náměstí vyřádit, tak je už u velké části obyvatel obrovská frustrace z ekonomických dopadů, které pociťují dnes a denně na vlastní kůži.
To, co má přicházet jako základ, a tohle je apel zejména na pana ministra Havlíčka, tak je, že jestliže jsou nařízena omezení nějakého živobytí, pro někoho je to i volnočasová aktivita, pro jiného je to jeho zdroj příjmů, ať už je to v jakékoli oblasti, tak ještě ten samý den ještě na té samé tiskové konferenci má zaznít: a protože si uvědomujeme, že tímhle omezujeme vaše příjmy, tak vám takhle a takhle konkrétně pomáháme. Ne jako příslib: vyřešíme to v budoucnu. Ne jako vágní věc ve smyslu: ano, budeme to řešit, je to také důležité, ale teď prosím zavřete své podniky.
Myslím, že velká část té frustrace a naštvanosti ve společnosti vyplývá i z toho, že tady tyto věci nejdou ruku v ruce v tu samou chvíli. A tohle je podle mého názoru ten základní aspekt k tomu, abychom tu důvěru u těchto lidí neztráceli, ale aby oni měli jasno v tom, že ano, je nutné se podřídit, je nutné přestat na čas podnikat a je nutné třeba řešit, jak to honem udělám se zaměstnanci, jak to udělám třeba se zásobami, které mají v restauracích, jak to udělám s těmi konkrétními dalšími náklady, které s tím mám, ale ruku v ruce s tím vím ano, stát mě nenechá na holičkách. A pokud to ti lidé nevědí, tak věřte, že velká část z nich pak ztrácí důvěru i ve veškerá ostatní opatření, která tady máme, rouškami počínaje a dalšími konče. Tohle je také nutné změnit, zlepšit. A pokud má dojít k nějakému ještě dalšímu omezování ekonomiky, tak varuji před tím, že tohleto byla tedy velká chyba a je nutné se z ní poučit.
Co se týče lockdownu, toto téma se tady ve veřejném prostoru poslední dny neustále skloňuje, tak bych se chtěla zeptat pana ministra Prymuly, jestli je to skutečně ve hře, v jaké podobě by případně tedy uvažovali. Protože není lockdown jako lockdown. Na jaře jsme vlastně neměli úplné uzavření ekonomiky, protože řada podniků fungovala dál. Měli jsme zejména uzavření služeb. Kromě uzavřených barů a restaurací, které jsou zavřené i teď, nebo divadel, kin a dalších podobných kulturních akcí tehdy byla zavřena i část služeb typu třeba kadeřnictví. Všichni si pamatujeme, jak jsme tady zejména my krátkovlasí chodili s takovou řepou na hlavě. Tak v tomhle tom směru samozřejmě můžeme opakovat buďto jaro, anebo se můžeme vydávat jinými scénáři. Už v září jsem tady varovala před izraelským scénářem. A bohužel dochází zase na slova, která tady zazněla, že pokud nic neuděláme, tak se k tomu dospěje samovolně.
Ale to, že jeden ministr mluví o tom "možná to budeme v příštím týdnu řešit", myšleno tento týden, který teď tady prožíváme, a druhý ministr to vyvrací, tak opět je ukázka velmi špatné komunikace, ale zároveň se tím vnáší obrovská nejistota do společnosti. A opravdu už jsou lidé velmi zoufalí z toho, že by k tomu mohlo dojít. Takže by tady mělo zaznít zcela jasně, při jakých konkrétních číslech, při jakých konkrétních ukazatelích je vláda připravena pro jakou konkrétní verzi lockdownu, jak by vypadal, co konkrétního by obsahoval a co musí nastat, aby k němu došlo. To je základ, scénář, který tady od vás vždycky žádáme.
Opět tedy o to žádám a prosím, abychom tu informaci měli, aby ji měla zejména veřejnost, abychom věděli, že když sledujeme ten který ukazatel, a nevím, jestli to má být erko, nebo jestli to má být počet nakažených, nebo počet vážných případů, nebo jestli to má být počet těch, kteří jsou hospitalizováni, nebo jestli to má být třeba právě počet zdravotnického personálu, který postupně ubývá, tak co konkrétního sledujete, nebo které z těch ukazatelů, kterou kombinací dospějeme k tomu, že to bude nevyhnutelné.
Stejně tak jako máme celou řadu jiných návrhů a přicházíme s nimi prakticky od jara, tak jsme přišli s návrhem na řešení nemocniční péče, na vyhrazení takzvaně covidových nemocnic, těch menších nemocnic, v každém kraji minimálně jedna, podle velikosti kraje třeba tři, to záleží na potřebě, a zachování těch centrových nemocnic pro ostatní péči, která je nutná. Lidé nepřestali mít rakovinu. Lidé nepřestali mít infarkty. Lidé potřebují i další péči. A omezování tohoto typu péče je samozřejmě obrovským rizikem pro všechny, pro celou společnost.
Myslíme si, že ten plán na to, že bychom právě ty velké, většinou fakultní nemocnice odbřemenili od řešení covidu a tyto pacienty přesunuli do nemocnic menších a z nich udělali jakési covidové nemocnice, covidová pracoviště, by pomohl zachovat co nejširší péči, právě tu specializovanou, která se nesmí zastavit ať už kvůli jejich personálnímu vybavení, nebo jejich technickému a dalšímu vybavení. Je to nutné pro záchranu i dalších životů, které nejsou ohroženy covidem, ale jinými chorobami a jinými komplikacemi. Myslím, že si všichni uvědomujeme, že tady s covidem musíme umět žít, nejenom tento a další týden, ale několik měsíců, a že tohle je nutné řešit i v perspektivě těch budoucích měsíců, které nás čekají, kdy covid rozhodně nezmizí, a vakcína zatím není úplně v dohledu. Takže tohle je náš podnět. A mě by zajímal na to názor pana ministra Prymuly, protože myslím, že v těch plánech zřizovat ať už formou vojenské nemocnice, či další takováto akutní lůžka zapomínáme na možnosti rozdělení nemocnic na dva typy.
Stejně tak zapojení lázní je určitě ve hře, protože přece víme, jak tam bojovali s neobsazeností. A na jedné straně je tam personál přece jenom kvalifikovanější, než třeba jsme často schopni získat do jiných zařízení. A proto si myslíme, že by ta péče v lázních, nebo resp. lázně mohly být zapojeny do toho systému taktéž. ***