(16.00 hodin)
(pokračuje Ondráček)
Armáda postaví nemocnici, polní nemocnici, ale tam taky musí být nějaký personál. Ten personál, který třeba funguje ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové při běžném výkonu činnosti, protože vám jako pacientovi je jedno, jestli vás ošetřuje lékař anebo lékař voják. A já pamatuji, když jsem kdysi s úrazem byl na traumatologii ve fakultní nemocnici, že mě ošetřoval lékař i sestřičky byly vojandy. Dneska je povoláme, o. k., budou možná na výstavišti, možná někde jinde. Ale zase logicky budou chybět tam v té své domovské nemocnici.
Takže my možná máme materiál, možná nějaký materiál dovezeme, možná nějaký materiál koupíme, ale to nejdůležitější, co máme, to jsou lidské zdroje, těch si vůbec nevážíme. Tam, kde bychom je mohli nahradit jakoukoliv jinou silou, tak mrháme silami i prostředky, například těmi hasiči při rozvozu materiálu a dalších a dalších věcech.
Víte, já bych byl velmi rád, kdyby si vláda přestala hrát na to, že jenom díky tomu, že někdo je ministr, tak je nejchytřejší na této planetě. A mohli by, mohli by také naslouchat lidem, kteří jsou v opozici, ať je to pan kolega Vít Kaňkovský, nebo pan kolega Martin Červíček, nebo já, když jsem byl členem Ústředního krizového štábu. Já myslím, že v té jarní části jsme byli schopni dokázat, že i některé naše nápady mohou mít své ratio. Pojďme táhnout za jeden provaz, protože ten problém je nás všech. Není to jen problém vlády. Ale vláda by také měla naslouchat opozici. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Ondráčkovi. Nyní paní poslankyně Olga Richterová, připraví se Marian Jurečka, poté paní poslankyně Adamová Pekarová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Olga Richterová: Já děkuji za slovo. Je velká škoda, že tady není nejenom pan ministr zdravotnictví, ale ani pan premiér, předseda naší vlády. Já bych byla velmi ráda, abychom mohli dostat odpovědi, relevantní odpovědi na naše otázky. Zasloužila by si to i veřejnost, která může tento záznam veřejně sledovat.
Nicméně než se dostanu k obecnému tématu koronaviru a položím ty otázky, které za Piráty máme, a dva návrhy usnesení, které jsme už avizovali a rozdali tady kolegům, předsedům poslaneckých klubů, tak bych chtěla ještě uvést na pravou míru jednu věc.
Velmi mě překvapilo, co říkal pan Zdeněk Ondráček, můj předřečník, týkající se dodávek z Německa. Protože se v řadě případů ukázalo, že takzvané zásilky zabavené v Německu byly poplašné zprávy. V řadě případů se ukázalo, že to nebyla pravda. Takže já bych poprosila opravdu o prověření, zda v tomto případě má pan kolega opravdu ověřené informace, protože jsou i dohledatelná vyjádření německé celní správy, že k něčemu takovému nedošlo. Ono se totiž opravdu, vážené kolegyně a kolegové, může stát, že my tu pomoc německých sousedů budeme velice nutně potřebovat, a proto přinejmenším i z tohoto, řekněme, sobeckého pohledu by bylo nemoudré takové informace šířit, pokud by nebyly pravda.
Nyní bych se ráda dostala k meritu věci a tomu, jak se připravit na to, co nastínil pan ministr zdravotnictví, co budeme jako země muset zvládnout společně. Jasně řekl, že ten problém nebudou lůžka, nebude to, že by si pacienti neměli kam lehnout, ale problém bude to, kdo se o ně bude starat.
A já jsem se chtěla ptát, jak se daří praktická koordinace, praktické pomáhání, povzbuzování, motivování zdravotních sester a lékařek, které jsou na rodičovské dovolené, na mateřské dovolené. To je poměrně velká skupina, kde by byla velká šance při vhodně zvolených bonusech finančních, kvalitně zařízeném hlídání dětí a třeba i další praktické podpoře typu pomoc i se zajištěním jídla pro domácnost a podobně, že by tyto ženy byly ochotné - jsou to nejčastěji ženy - vypomoci. Zdůrazňuji, že lidí na mateřské a rodičovské se netýká pracovní povinnost. I proto je toto téma. A ta motivace musí být pozitivní a musí to být opravdu jasná výzva. Takže toto by byla má otázka na to praktické zajištění, aby u lůžek byl kvalifikovaný personál.
Druhá otázka měla být k modelům pana ministra. Protože bylo vlastně prezentováno, že předpokládá nárok na zdravotní systém okolo zhruba 11 tisíc lůžek začátkem listopadu. My si díky tomu, že se podařilo, abychom konečně už několik dní měli také poměrně kompletní data, modelujeme situaci, a ano, je tomu tak. Ale ty predikce ukazují zároveň, že pokud se opravdu nezpomalí šíření nemoci, tak poté ta náročnost, ten dopad na zahlcení systému bude stoupat po tom prvním týdnu v listopadu. A to je ta otázka, kterou bych měla na pana ministra. Zda ty modely, s nimiž on pracuje, ukazují nutnost omezení osobních kontaktů na úrovni jarního lockdownu, nebo nikoli. Z čeho vychází.
Potom k těm praktickým návrhům by ještě přistoupilo, že totiž z výzkumu společnosti Pack Research vyplývá, že ještě v říjnu, na začátku října pouze 10 % lidí pracovalo z domova. To by byla další otázka nejenom na pana ministra zdravotnictví, ale i na pana předsedu vlády, a sice jak prověřují, zda přinejmenším státní úřady, státní organizace, ke kterým mají přímý vztah, povzbuzují své zaměstnance k práci z domova.
Sice Ministerstvo práce realizovalo obsáhlý výzkum o tom, jak to na jaře fungovalo a jaká je spokojenost. Mohu zdůraznit, že velká. S prací z domova u řady profesí ve státní správě to je snadno možné. Ale vůbec tam není teď vidět provazba do praxe, že by systematicky všechny úřady, všechny složky státu, kde to jen lze, mluvím o ministerstvech, různých regionálních agenturách, o pobočkách i třeba inspektorátu práce, těch úřadů je opravdu mnoho, kde by bylo možné home office, práci z domova, podpořit.
K tomu se bude vztahovat první usnesení, které načtu za náš poslanecký klub, a požádám o jeho podporu. Jde o to - navrhujeme: "Poslanecká sněmovna ukládá vládě prověřit, že všichni zaměstnanci státních úřadů a firem, u nichž to je jen trochu možné, pracují z domova." Bylo by to praktické opatření opět napomáhající prevenci šíření epidemie.
A poslední usnesení, které bych ráda načetla, se týká nás jako Poslanecké sněmovny, toho, jak my fungujeme. Tak jak tu sedíme, představujeme poměrně značné epidemiologické riziko, to, že se navzájem nakazíme. Je i velké riziko, že budeme potom v karanténě, nebudeme usnášeníschopní. Já bych tedy ráda požádala vás, kolegyně a kolegové, abychom ustavili rychlou akceschopnou pracovní skupinu se zastoupením všech poslaneckých klubů a abychom ve spolupráci s naším legislativním a organizačním odborem připravili novelu zákona o jednacím řádu Sněmovny. Takovou novelu, která by umožnila vzdálený způsob jednání a hlasování pléna Sněmovny. Jenom po dobu nouzového stavu vyvolaného epidemiologickou situací. Aby to samozřejmě bylo omezené naprosto úzce na takovéto a podobné situace týkající se zdravotního ohrožení veřejného zdraví.
Tuto žádost předkládám s vědomím toho, že existuje studie Parlamentního institutu Ústavní a zákonné aspekty vzdáleného jednání a hlasování. Je ke stažení veřejně. A tam je nejvíce diskutované téma, co v naší Ústavě znamená definice přítomnosti na jednání Sněmovny. Je mi jasné, že o tom se právě povede diskuse i na té pracovní skupině. Ale ráda bych zdůraznila, že samosprávy, které tak explicitně zmíněné nejsou, si v jednacích řádech upravily tu přítomnost i na vzdálené on-line jednání. A já považuji na místě, abychom to v situaci, kdy to jiné parlamenty zvládají, zvládá to Evropský parlament, alespoň prověřili. Za mě ten výklad toho termínu přítomnost je možný tak, aby nebylo třeba měnit Ústavu.***