Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

509.
Návrh na vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny
s prodloužením doby nouzového stavu

Zopakuji postup, který předpokládá jednací řád. Rozprava se koná pouze jedna, tedy je všeobecná rozprava. Nelze uplatňovat faktické poznámky. V rozpravě může poslanec vystoupit pouze dvakrát a požádal jsem službu, aby sledovala případné opakované přihlášky. Sněmovna může na návrh, ale zatím takový návrh nemám, omezit řečnickou dobu až na 5 minut. Případné omezení řečnické doby se vztahuje i na poslance pověřené přednést k věci stanovisko klubu. Vystoupení osob s přednostním právem není dotčeno. Doprovodná usnesení nejsou vyloučena. To je tedy postup, a protože nemám žádný návrh na zkrácení řečnické doby, tak budeme postupovat zatím tak, že bude doba neomezená.

K tomuto bodu vám byl doručen sněmovní dokument 6611 a prosím, aby předložený návrh uvedl osobně předseda vlády České republiky Andrej Babiš. (Hluk v sále.) Pane předsedo, já vám za chviličku udělím slovo, až tady bude klid. Ještě chviličku.

Vážené paní kolegyně, páni kolegové, prosím o klid v sále. Děkuji.

Pane předsedo, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Andrej Babiš: Takže dobrý den, děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, předstupuji dnes před vás jménem vlády s žádostí o prodloužení nouzového stavu, který vláda vyhlásila usnesením číslo 957 ze dne 30. září 2020, nouzový stav pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru na území České republiky, a to na dobu od 00.00 hodin dne 5. října 2020 na dobu 30 dnů. Nouzový stav vyhlášený vládou tedy končí 3. listopadu 2020. Jediným zájmem vlády i důvodem prodloužení nouzového stavu je samozřejmě ochrana zdraví a života našich občanů.

Vláda v rámci aktuální situace vyhodnotila, že epidemiologická situace v České republice není vůbec příznivá. Stále evidujeme vysoký počet pozitivně diagnostikovaných pacientů, rostoucí počty hospitalizací a také významný zásah do rizikových skupin obyvatelstva. Vyhodnocení situace probíhá na základě analýz příslušných parametrů. Jedná se například o epidemiologická kritéria, denní přírůstky pozitivně diagnostikovaných pacientů, týdenní a čtrnáctidenní trendy, počty hospitalizací nebo přítomnost komunitního šíření dle hlášení krajských hygienických stanic.

Jakákoliv opatření v boji s virem se začínají projevovat na tempu šíření nákazy s desetidenním odstupem.

Stále se nám zrychluje růst hospitalizovaných a rychle ubývá počet potřebných lůžek v nemocnicích. Sice na základě středečních a čtvrtečních dat se zdá, že pandemie začíná pomalu oslabovat, ale data o mobilitě napovídají, že se sice dál zpomaluje aktivita lidí, jenže je zatím jen velmi pozvolná. Využívání veřejné dopravy kleslo podle Applu o 58 %, zatímco v březnu to bylo cca o 80 %. Přítomnost lidí v maloobchodech klesla o 57 %, zatímco na jaře to bylo 61 až 79 %. Na pracovištích, a my stále apelujeme na home office, nyní ubylo 32 % lidí, zatímco na jaře to bylo 45 %. A v úterý také vyskočila pozitivita testů až na 34,4 %.

I díky datům o mobilitě lidí, ale i kvůli stále vysokým počtům nakažených je zřejmé, že zdaleka nemáme náš boj vyhraný. Epidemie je ve zlomové fázi, a proto jsou i nadále naplněny podmínky pro vyhlášení nouzového stavu podle článku 5 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky. Přesně z tohoto důvodu tu dnes před vámi stojím s návrhem a žádostí o prodloužení nouzového stavu. Musíme co nejdříve docílit toho, aby se šíření epidemie zpomalilo, ochránili jsme naše občany, rizikové skupiny a zabránili kolapsu nemocničních kapacit. Stejně pak nutně potřebujeme snížit reprodukční číslo R pod hodnotu 1. Teprve pak můžeme uvažovat o postupném uvolňování vládních opatření.

Vzhledem k nepříznivé epidemiologické situaci v České republice vláda přistoupila k dalším plošným opatřením, která bez prodloužení nouzového stavu nebudou platná. Jsou to klíčová opatření, která mají za cíl dostat epidemii pod kontrolu. Aktuální opatření spočívají v těchto omezeních:

přísné omezení volného pohybu osob mezi 21. hodinou až 5. hodinou ranní,

omezení volného pohybu osob mezi 5.00 až 21.00,

nařízení zaměstnavatelům maximálně využívat u zaměstnanců práci na dálku, tzv. home office,

zákaz prezenční výuky na všech typech škol,

zákaz maloobchodního prodeje zboží a prodeje za poskytování služeb až na výjimky,

uzavření provozoven stravovacích služeb,

ukončení uměleckých a sportovních událostí,

omezení poskytování ubytovacích služeb,

zákaz pití alkoholických nápojů na veřejně přístupných místech,

zákaz prodeje na tržištích, tržnicích a mobilních provozovnách s výjimkou farmářských trhů,

zákaz maloobchodního prodeje a prodeje a poskytování služeb v provozovnách v neděli po celý den a v pondělí až sobotu v čase mezi 20. hodinou až 5. hodinou ranní s výjimkami,

zákaz návštěv ve zdravotnických zařízeních a v pobytových sociálních službách,

povinnost nosit ochranné prostředky dýchacích cest ve stanovených případech,

nařízení pracovní povinnosti studentům zdravotnických, sociálních nebo pedagogických oborů.

K tolik diskutovanému a médii často kritizovanému zákazu vycházení bych rád uvedl příklady z jiných zemí, které nemají tak vysoké nárůsty počtu nakažených v přepočtu na počet obyvatel, ale přitom podobné opatření také zvolily. Tak například ve Francii prezident Macron oznámil, že pro každý pohyb mimo domácnost je vyžadován vyplněný formulář s udáním důvodu opuštění domova, a nepovolují se cesty mezi regiony. Již předtím platil zákaz vycházení mezi 21. hodinou a 6. hodinou. Ve stejném čase je zákaz vycházení uplatňován i ve Slovinsku. Podobně je to ve Španělsku, Belgii, Řecku. V sousedním Polsku se dokonce osoby mladší 16 let mohou v čase od 8 hodin ráno do 16 hodin odpoledne pohybovat na veřejnosti pouze v doprovodu dospělé osoby.

V souvislosti s prodloužením nouzového stavu přirozeně vznikají otázky, jak dalece se tento stav projeví na stavu ekonomiky. V první řadě zatím nepředpokládáme uzavření ekonomiky v takovém rozsahu, jak tomu bylo na jaře. Nepočítáme s tím, že bychom iniciovali uzavření průmyslových podniků. Prosím vás, tady v mediálním prostoru všichni mluví o lockdownu, a nikdo to nedefinoval. Tady mám článek, že ve Francii vyhlásili druhý lockdown. To slovo skutečně nikdo nikdy nedefinoval, ano, uzavření, a ve Francii druhý lockdown znamená, že zavřeli restaurace a bary.

A pokud někdo stále mluví o Izraeli, prosím vás, tak je potřeba skutečně se obeznámit s tím, co Izrael udělal, protože se říkalo: udělali totální lockdown. Není to pravda. Podle našeho honorárního konzula Davida Hebkého ve druhé vlně lockdownu byly v Izraeli otevřeny všechny tzv. manufactures, výroba v jednotlivých výrobních provozech se v průběhu září nezastavila, pouze jim bylo doporučeno dodržovat platná nařízení ministerstva zdravotnictví. Otevřen zůstal výrobní průmysl, farmaceutický průmysl, potravinářská výroba, chemický průmysl, vojenský průmysl, hi-tech. Po zaměstnancích nebyly vyžadovány testy na přítomnost COVID-19. My tady uvažujeme o tom, že bychom nějakým způsobem možná i podpořili ty antigenní testy, ale k tomu se ještě dostanu. Takže podstata tzv. izraelského lockdownu, který tady všichni opakují a vyzývají k němu, spočívala hlavně v omezení kontaktu osob v rámci rodiny, příbuzenstva, známých a omezení pohybu na vzdálenost jeden kilometr od domu a cesta do práce. Takže prosím vás, pokud někdo mluví, že v Izraeli byl totální lockdown, není to pravda, v Izraeli nikdy takový lockdown nebyl a izraelské firmy vyráběly dál.

Vraťme se k tomu, co se stalo na jaře. Došlo k přerušení výroby některých významných průmyslových firem, a pokud k tomu došlo, tak to bylo nejen z důvodu epidemie, ale rovněž proto, že klesl odbyt jejich produkce, a to nikoliv na domácích trzích, ale na zahraničních trzích. Největší firmy v automotiv jsou součástí globálních koncernů a ty nakonec rozhodly o tom, co se zde bude vyrábět. My jsme nikdy výrobu Škodě Auto nezavřeli, rozhodl o tom Volkswagen. A pokud se podíváte na čerpání Antivirů, tak právě automotiv je tam na prvních místech, celkově až miliardové částky. Jsme exportní ekonomika, a proto každá porucha na zahraničních trzích se rychle projeví na výrobě našich firem, protože jsme významným dodavatelem komponentů. To se týká, jak už jsem říkal, celého odvětví automotiv. Musíme si uvědomit, jak mnoho našich firem je závislých na vývoji v zahraničí. Jestli vidíme, že např. německý automotiv za letošních osm měsíců zaznamenal pokles výroby o třetinu, tak to má přirozeně vliv i na naše firmy. Dochází sice k poklesu jejich produkce, která je nižší než v minulém roce, přesto se zotavuje velmi rychle a např. největší český výrobce v automotiv Škoda Auto hlásí lepší výsledky za září 2020 než v roce 2019. Celý propad odvětví by neměl dosáhnout ani 20 %, což je nad očekávání na jaře.

Pevně věřím, že naší ekonomice pomůže i schválená nová metoda testování založená na antigenních testech, které dokážou detekovat infekční pacienty. OKD tyto testy užívá od června tohoto roku a do těchto dnů zachytili šest pozitivních pacientů, a vyhnuli se tak dalšímu propuknutí nákazy. Antigenní testy budeme používat hlavně a ty testy by měly dorazit dnes a neprodleně, předpokládám, nejpozději v neděli, v pondělí začneme testovat hlavně na ochranu seniorů a rizikových skupin obyvatelstva, které jsou nákazou COVID-19 nejvíc ohroženy. Naše vláda schválila finanční prostředky pro 10 miliónů antigenních testů a samozřejmě schválila i odměnu pro lékaře, kteří budou testovat, ve výši 200 korun, čili celkově jsou to zatím 2 miliardy korun a dá se předpokládat, že tyto antigenní testy budeme používat. Já jsem velice rád, že to dělá např. Škoda Auto, a myslím si, že dobré managementy a dobří majitelé firem by to měli dělat ve vlastním zájmu. My přemýšlíme o tom, jak podpořit tyhle antigenní testy ve firmách, aby je dělali, aby jim záleželo na tom, že jejich zaměstnanci budou chodit do práce, a nebudou v riziku nakažení. O tom samozřejmě vláda bude diskutovat a přemýšlím o nějaké motivaci pro firmy, v rámci NERVu jsme to diskutovali.

Zatím nejsou k dispozici data o vývoji českého průmyslu za celé třetí čtvrtletí, ta budou k dispozici až příští týden. Za poslední tři měsíce, červenec, srpen, září, je průmyslová výroba nižší zhruba o desetinu oproti minulému roku a to není špatný výsledek, s vědomím samozřejmě, co nás postihlo, ta pandemie COVID-19. V podstatě stejný vývoj lze zaznamenat ve stavebnictví. Také tam je pokles zhruba o desetinu. Vliv na to má i mimořádná míra veřejných investic do dopravní infrastruktury. Právě inženýrské stavebnictví a státní výdaje do tohoto sektoru pomáhají udržet klíčové odvětví s ohledem na zaměstnanost v relativně dobré kondici. Současně můžeme vidět i velmi pozitivní vývoj v zemědělství, kde bylo dosaženo vyšší sklizně hlavních plodin než v minulém roce. Nejvíce byla zasažena část sektoru služeb, kde v druhém čtvrtletí - opět nejsou k dispozici novější data - došlo k poklesu o pětinu vlivem totálního uzavření především v dubnu a částečně i v březnu a květnu, ale v letních měsících tento sektor pracoval bez větších omezení, a tak ztrátu tohoto odvětví trošku narovnal.

K samotnému vývoji hrubého domácího produktu za letošní rok. Za první pololetí letošního roku poklesl hrubý domácí produkt o necelá 3 % oproti prvnímu pololetí minulého roku. Očekávám, že celoroční data o poklesu HDP se budou pohybovat kolem 6,5 až 7 %, jak předpokládají prognózy Ministerstva financí. Vývoj ekonomiky bychom měli posuzovat střízlivě, bez katastrofických předpovědí. Řada průmyslových odvětví v současnosti běží a bude tomu tak i nadále, energetika, chemie, elektrotechnický průmysl, potravinářský průmysl, slušné tempo si drží i automotiv. Stejně tak běží i některé služby, IT, finanční služby, poradenství, rekordy hlásí obchod online, e-shopy atd. Proto tvrdím, že bychom se měli vyhýbat katastrofickým předpovědím. Není to dobré také proto, že tím vyvoláváme ovzduší strachu z budoucnosti, a to se přirozeně přenáší i na vývoj na spotřebitelském trhu a ve sklonu k investicím.

Vláda se snaží pomoci. Schválili jsme investiční programy a na příští rok v oblasti infrastruktury nikdy nebyl rozpočet SFDI tak vysoký, jako je v příštím roce. Navazujeme tím na letošní rok... nakonec příští rok investice 187 miliard, nejvíc v historii, a letošní rok, kdy se nakonec podaří zvýšit výdaje do dopravní infrastruktury vůči 2019 o více jak o třetinu. Současně zahajujeme podporu podnikových investic, zrychlujeme odpisy, posilujeme investiční záruky a měníme investiční pobídky. Hlavní opatření vlády směřovaly ale k provozní podpoře, např. kompenzační bonus, Antivirus, COVID - Nájemné, COVID - Bus, COVID - Úvěry, COVID - Kultura, COVID - Sport, COVID - Ubytování, vyšší ošetřovné, odpuštění odvodů, odklad plateb DPH, sociální pojištění atd. Tato opatření mají udržet koupěschopnost obyvatelstva i přispět k řešení finanční situace firem. Podle dat Ministerstva průmyslu a obchodu celková přímá a nepřímá podpora OSVČ činila dosud více jak 50 miliard korun. Stejně tak je odhadovaná celková podpora firem a OSVČ na téměř 200 miliard korun, samozřejmě podpora zaměstnanců. Navíc pokračují záruční programy, v rámci kterých budou firmy čerpat další desítky miliard. Víc se těžko dá v současné situaci dělat. V tom se chováme stejně jako ostatní evropské země. I ony otevírají programy v řádech desítek miliard eur, aby udržely chod ekonomiky a kompenzovaly ztráty firem. I tyto vlády jsou si vědomy, že však nelze zcela zvrátit vývoj na trzích. I přes masivní podporu, a to bych rád zdůraznil, se v těch relativních číslech nelišíme od vyspělých zemí Evropské unie. (V sále je velmi hlučno.)

Tady se stále diskutuje o zadlužení. Já bych jenom rád připomněl, že od nástupu Sobotkovy vlády, kdy jsem byl ministr financí, jsme snížili dluh ze 41,3 na 29 minulý rok. Pokud ten dluh teď roste, tak je to logické v pandemii. Ale poslední čísla Eurostatu, myslím z 22. října, říkají přesně to, co my tady opakujeme stále, že v roce 2020 budeme - a to je odhad Evropské unie - v dluhu v sektoru vládních institucí na úrovni 39,4 %, takže podstatně níž než v roce 2013. Takže pokud tady opozice mluví o zadlužení, tak ona zadlužovala za normálních časů. Normálních časů.

Takže toto já zásadně odmítám a naše zadlužení je jedno z nejmenších v Evropě. Je to hluboko pod úrovní dosahovanou v západoevropských zemích. Německo má 71 - znovu opakuji, u nás 39 - Francie 117, Velká Británie 93 %, Holandsko 59, Rakousko 84, Slovensko 63. I v těchto zemích podíl dluhu na HDP roste stejně jako u nás, ale my se samozřejmě těžko můžeme porovnávat s malými zeměmi typu Estonsko, kde je úplně jiná ekonomika a kde žijí dva miliony obyvatel.

Většina našich opatření je naplánována do konce roku, takže to, co my děláme a jak pumpujeme peníze do ekonomiky, děláme, abychom nastartovali naši ekonomiku, abychom udrželi zaměstnanost, abychom udrželi příjmy lidí. Takže tato opatření jsou naplánována do konce letošního roku. My musíme řešit krizovou situaci, přesto již nyní myslíme na další období a počítáme nadále s masivní podporou investic. Rozšíření programu bankovních záruk podporou zaměstnanosti přes kurzarbeit a dalším navýšením výdajů na výzkum, vývoj a inovace. A my chceme podržet všechny zaměstnance, a proto jsem přišel i s tím pozměňovacím návrhem, kde snižujeme daně pro všechny zaměstnance o 7 %.

Tady proběhla debata o důchodech. Ano, důchodová reforma, to je určitě, můžete nám vyčítat důchodovou reformu, desítky let se neudělala. A to je záležitost, na které je potřeba se domluvit všichni. A že to má řešení? Určitě to má řešení! Na výdajové stránce to zvládne každý, je potřeba řešit tu příjmovou. A tam samozřejmě je to o zaměstnavatelích, o zaměstnancích a o státu. Ale je důchodová komise, tam jsou všichni zastoupeni, tak ty návrhy, které jsou, jsou zatím na výdajové stránce. A na té příjmové, tak příští, ani ne za celý jeden rok jsou volby, takže předpokládám, že každá strana a hnutí bude mít svoji daňovou politiku.

K těm důchodům, prosím vás, čísla jsou jasná: 2013 na důchody šlo 383 miliard, 2021 půjde 537 miliard. Takže o 153 miliard navíc. A pokud průměrný důchod 2013 byl 10 913, tak příští rok bude 15 336, to je navýšení o 49 %. Takže myslím, že důchody jsou jasné. Vždycky to byla naše priorita, důchodci, jejich lepší život. A v tom žebříčku v Evropě, i když my navyšujeme na rozdíl od našich předchůdců, tak stále je to málo.

Naše vláda potřebuje čas. V této situaci hasíme vzniklé problémy, děláme operativu, každodenní operativu, a to nám samozřejmě odčerpává čas a prostor pro hledání aktivních opatření. Přesto již nyní pracujeme na strategických opatřeních střednědobého a dlouhodobého hospodářského charakteru. Vicepremiér pro hospodářství Havlíček a jeho tým připravují restart ekonomiky založený na transformaci průmyslu, energetiky a dopravy. Nová hospodářská strategie bude založena na přidané hodnotě, výrazně vyšším stupni využití nových technologií, nových programech pro vznik start-upů a spin-offů. Stejný tým dokončuje plán obnovy postavený na digitalizaci, chytrých investicích, posílení vědy, vzdělávání a trhu práce, vše ve vazbě na trendy spojené s dekarbonizací a klimatickými cíli. I přes fakt, že procházíme nejnáročnějším obdobím novodobých dějin a museli jsme omezit ekonomické aktivity nebývalým způsobem, je patrné, že dobrá kondice našeho hospodářství před krizí v kombinací s provozní podporou v průběhu pandemie a zaváděním strategických opatření dlouhodobého charakteru - můžeme z krize vyjít posíleni. Máme k tomu dobré předpoklady. A já tomu pevně věřím.

S ohledem na uvedené vláda žádá podle čl. 6 odst. 2 Ústavního zákona o bezpečnosti České republiky Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky o vyslovení souhlasu s prodloužením doby nouzového stavu do 3. prosince 2020. Současně s tím vás chci požádat, abychom všichni právě nyní zapomněli na politiku a všechny vzájemné animozity. Pandemické krize jako nyní nezažíváme jen my, ale i většina Evropy a zbytek světa. Určitě není nejlepší čas pro politické spory a hádky. Koronavir porazíme a zdraví i životy našich občanů totiž ochráníme jen společně. Na jaře jsme to nakonec dokázali a díky tomu jsme pandemii zastavili mezi prvními zeměmi v Evropě. Zkusme to proto zopakovat i nyní, když se koronavir vrátil ještě silnější než na jaře. Klidně naši vládu věcně a konstruktivně kritizujte, je to vaše právo a my určitě nejsme bezchybní. Pojďme ale prosím znovu táhnout za jeden provaz. Je to i naše povinnost vůči veřejnosti. Bez toho koronavir neporazíme.

Já vám děkuji za pozornost a vaše pochopení.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan premiér a teď ještě před otevřením rozpravy mám žádost o vystoupení nového pana ministra zdravotnictví Jana Blatného. Takže pane ministře - to je vaše premiéra ve Sněmovně, vystoupení? (Ministr: Ano.) Tak jo, tak se na vás těšíme, co nám řeknete. Tak prosím, máte slovo, pane ministře.

 

Ministr zdravotnictví ČR Jan Blatný Pane předsedo, dámy a pánové, děkuji za možnost promluvit zde. Já bych rád to, co řekl pan premiér, doplnil o nějaké konkrétní údaje, protože si myslím, že je to podstatné pro rozhodování stejně tak nás jako vás. Mám dva body, kterých bych se rád dotkl. Jedním je akutní epidemiologický vývoj a jedním je kapacita systému lůžek v České republice.

Pokud se týká akutního epidemického vývoje, tak je potřeba říct, že objektivní pravdou je, že v České republice stále a významně probíhá tzv. komunitní šíření onemocnění. Jinými slovy, nákaza se šíří napříč celou společností, a i když, jak se o tom zmíním, jsou určité rizikové skupiny, tak nemůžeme tvrdit, že neprobíhá komplexně.

Zdá se, že poslední opatření mají, a teď prosím mě opravdu vezměte za slovo, velký potenciál šíření zpomalit. Ale jenom tehdy, když je budeme striktně dodržovat. V současné době, a řekl to tady pan premiér, se nacházíme v klíčovém bodu zlomu, kdy v následujících dvou týdnech by mohlo začít docházet ke zlepšování situace a ke zpomalení rychlosti šíření viru v populaci, a což je naprosto zásadní, a dostanu se k tomu za chvíli, tím pádem následně ke snížení tlaku na nemocniční lůžka, kde se vám pokusím za chvíli definovat, o jak závažný problém se jedná.

Proč tomu tak je, proč byste mi měli věřit, proč se něco takového děje? Právě proto, že opatření, o kterých mluvil premiér a byla přijata 14. 10., se nyní postupně začínají projevovat. Deset až čtrnáct dní minimum na to, aby se něco projevilo tak, abychom to byli schopni zachytit jako významnou a trvalou, statisticky významnou změnu. Došlo k poklesu hodnoty reprodukčního čísla, které se v současné době pohybuje mezi 1,1 a 1,2, a - to je zásadní - dále se nezvyšuje procento pozitivních testů vztažených na počet testů. Říkám záměrně nezvyšuje, je nicméně stále vysoké, což odpovídá právě komunitnímu šíření.

Ačkoli se to tedy může zdát zvláštní, ale i poslední hodnota, resp. z předposledního dne, přes 15 600 nově diagnostikovaných osob, což je číslo obrovské, se zdá být známkou - a teď mě prosím opět poslouchejte - poklesu růstu. Nikoli poklesu jako takového, ale poklesu růstu, a tím pádem možného brzdění postupu epidemie. To se potom promítá do toho reprodukčního čísla. Rozhodující bude ovšem vývoj v následujících dnech, nebo spíše týdnech. A aby to, co si teď přeji a co věřím, že je pravda, se opravdu projevilo, potřebujeme zhruba dva další týdny.

Nabízí se tedy otázka, jestli máme vyhráno, když se vlastně všechno začíná zlepšovat. Bohužel nikoliv. Naopak, pokud bychom teď přestali dodržovat opatření, která jsou v platnosti, potom se efekt nedostaví, a co je naprosto zásadní, a já se k tomu vrátím za chvíli, dostaneme se na hranici našich lůžkových kapacit, které zatím pořád ještě vyčerpané nejsou. Problémem je totiž veliký počet nakažených, při kterém je i malé reprodukční číslo problém.

Uvedu příklad. Jestliže budeme mít nakažených tisíc, reprodukční číslo bude 1,5, potom se zvýší počet na 1 500, takže jenom o 500. Jestliže budeme mít milion nakažených a reprodukční číslo bude jenom 1,1, ke zvýšení dojde o 100 tisíc. To je ten problém, kterému nyní čelíme. Proto je v současné době nezbytně nutné, chceme-li prokazatelně snížit zátěž zdravotnického systému, dostat se s reprodukčním číslem pod 1.

Jak dlouho může zpomalování epidemie v tomto stavu trvat? To je naprosto legitimní otázka a je to koneckonců důvod, proč vás vláda žádá o prodloužení nouzového stavu. Opět záleží na dodržování nařízených opatření. Můj osobní názor: není teď nezbytně nutné zavádět další opatření, ale je nezbytně nutné dodržovat ta, která byla zavedena. Velmi podstatné je, a to je jedna z těch pozitivních zpráv, že akutní vývoj neukazuje zatím na vysoce rizikové scénáře. Možná jste si všichni všimli, že řada internetových stránek je plná různých predikčních modelů. Ministerstvo zdravotnictví začalo od včerejška podnikat intenzivní snahy pro to, aby ti, kteří tyto modely vytvářejí, spolu začali komunikovat, čímž se určitě zvýší i důvěryhodnost takovéto predikce. A zdá se, že se pohybujeme někde mezi optimálním a vysoce rizikovým scénářem. To je dobře. Nesmíme dopustit, aby se to změnilo.

Zásadní problém, který by tohle všechno mohl zkomplikovat, je problém v počtu nakažených seniorů. Právě proto, že jsme se dostali do situace, kdy jejich počet ze zhruba 10 % v září stoupl na 14 % v říjnu, ale, a opět jsme u konkrétních čísel, zhruba ze 4,5 tisíce pozitivních lidí se dostáváme na 25 tisíc lidí, tak je jasné, že tohle je zásadně riziková skupina. Jestliže bychom ji nezačali chránit, a od příštího týdne budou zahájena testování selektivně v místech, kde pobývají senioři, a budou na základě výsledků testů podnikána opatření ve snaze oddělit nějakým způsobem, odseparovat od sebe osoby pozitivní a negativní a snížit další šíření v této komunitě, tak jestli neochráníme tuto kohortu, tuto část lidí, tak bude problém, který nebude jenom ten, že ti lidé budou pozitivní na danou nemoc, ale na rozdíl od mladých lidí, kde se procento hospitalizace pohybuje kolem 4 %, tak u seniorů je to až 25 %, to znamená, že tito lidé začínají extrémně rychle plnit lůžková zařízení a celý systém se dostává na hranu. Pro vaši informaci ze včerejšího dne: v nemocnicích leželo 7 281 osob s koronavirem, z toho 998 na jednotkách intenzivní péče a 546 s umělou plicní ventilací nebo mimotělovou oxygenací.

Druhá věc, která je trošičku problematická, a to říkám záměrně eufemisticky, je to, že i když zatím máme dostatečné lůžkové kapacity, začínáme se dostávat do problémů s obsluhou těchto lůžkových kapacit, jinými slovy, máme nedostatek zdravotníků. Kapacita lůžek je v současné době v České republice vcelku dostatečná, některé kraje se však dostávají na hranice svých možností. Tohle by měl od příštího týdne začít koordinovat centrální dispečink, který bude schopný redistribuovat jednotlivé pacienty mezi zařízeními i mezi kraji. Velká pomoc a velký vděk tady patří armádě.

Důvodem snížené kapacity není tedy zásadně a zatím nedostatek lůžek, ale nedostatek personálu. V současné době tím, že Ministerstvo zdravotnictví vydalo doporučení, nebo opatření, kterým byla zastavena takzvaná elektivní vyšetřování a operace, to znamená to, co jde odložit, se odložilo, dochází k plánovanému zvyšování počtu lůžek až na téměř 12 tisíc, z toho více než 2 tisíce lůžek s umělou plicní ventilací. To navyšování bude trvat nějakou dobu, protože pacienti, kteří byli odřeknuti, u kterých je péče odložitelná, nemohou být odřeknuti okamžitě.

O národním dispečinku lůžkové péče jsem už mluvil.

A nakonec jenom jeden takový bod, který určitě každého zajímá. Hrozí vyčerpání tohoto systému? V principu ano, protože každý systém má své limity. Dobrá zpráva je, že zatím se tak neděje. Co systém ohrožuje, a zopakuji, co už jsem řekl, je nedostatek personálu, nikoliv nedostatek techniky a lůžek. Jedním z důvodů nouzového stavu, který je potřeba dle mého pohledu jednoznačně prodloužit, je i možnost doplnění personálu nestandardními způsoby, jako jsou například lékaři a NLZP z jiných oddělení v dané nemocnici, studenti lékařské fakulty, zdravotních škol, lékaři pracující mimo systém a podobně.

Nakonec bych chtěl ještě velice krátce odpovědět na jeden dotaz, který se často opakuje, jestli se budou nějakým způsobem selektovat lidé, kteří budou a nebudou léčeni. Nebudou. V žádném případě to není medicínsky nutné ani možné a za současné situace, pakliže budeme dodržovat to, na čem jsme se společně dohodli, tak kapacita lůžkového systému vyčerpána nebude.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak to, pane ministře, máte za sebou.

A nyní tedy, než otevřu rozpravu, připomínám, že podle § 109 odst. 2 a 3 zákona o jednacím řádu při zkráceném jednání o návrhu na vyslovení souhlasu s prodloužením nouzového stavu se projednání ve výborech nekoná, nelze v rozpravě uplatňovat faktické poznámky, poslanec může vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát a Sněmovna může rozhodnout o omezení řečnické doby až na 5 minut s tím, že omezení řečnické doby se vztahuje i na poslance pověřeného přednést k věci stanovisko poslaneckého klubu. Jenom bych dodal, že to, co jsem přečetl, se netýká omezení vystoupení osob s takzvaným přednostním právem, to není dotčeno, a také nejsou vyloučena doprovodná usnesení.

Takže nyní tedy otevírám rozpravu. Mám přihlášenu řadu poslanců s přednostním právem. Tak jenom abyste se zorientovali, protože to nevidíte na tabuli, teď přečtu, kdo je přednostně v rozpravě. Jako první vystoupí pan poslanec Vít Rakušan, předseda STAN, dále je tady Okamura, takže to jsem vlastně já. (Veselost napříč sálem.) Dále je tady v pořadí Jakub Michálek, dále je tady Jana Černochová, dále Ivan Bartoš, pak je tady paní předsedkyně Pekarová Adamová a je tady pan poslanec Radim Fiala. To jsou přednostní práva. Já jako prvního požádám o vystoupení předsedu STAN Víta Rakušana. Já nemůžu za to, že zrovna řídím schůzi, tak jsem musel přečíst sám sebe. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuji vám, pane předsedající. Pane premiére. Vážený pane ministře, nejprve mi dovolte, abych vás pozdravil, poděkoval vám za vaše slova a popřál vám v této nelehké době, nelehké funkci co nejvíce úspěchů, protože to nebudou vaše úspěchy, to budou úspěchy České republiky, to budou úspěchy a bonus pro obyvatele České republiky. A já velmi doufám, že to, co se především výrazně zlepší po vašem nástupu, bude komunikace. Komunikace směrem k veřejnosti, komunikace směrem k Poslanecké sněmovně a obecně prezentace vládních opatření, se kterými přicházíte. Myslím si, že to je potřeba asi nejvíce.

My totiž jsme v době, kdy se ve veřejném prostoru stále skloňuje slovo exponenciála. Většina z nás nejsme matematici. Někteří jsme si otevřeli staré učebnice matematiky a dívali jsme se, o čem se vlastně tady bavíme. Já se pokusím o jedno velmi jednoduché laické vysvětlení exponenciály a urazím tím všechny matematiky. Zpočátku se nic neděje. Potom se ještě chvíli nic neděje, potom se stále ještě nic neděje, a když už se začne dít, tak jsme v opravdovém problému a zabrzdit už se to nedá. Proto je potřeba si vývoj modelovat. Proto jsem trochu zklamaný, že v důvodové zprávě, kterou jsme jako poslanci obdrželi, nevidíme žádný konkrétní model. Vidíme tam slova, vidíme tam tabulky, graf jsem bohužel v naší důvodové zprávě neobjevil ani jeden. Musel jsem tedy pátrat po tom, jaké grafy vlastně existují, jaké predikce jsou ve veřejném prostoru k dispozici, a vybral jsem si tři prediktivní grafy opravdových odborníků z Centra pro modelování biologických a společenských procesů, zkratka této organizace je BISOP, a tyto tři modely byly prezentovány 28. 10.

Na grafu číslo jedna (ukazuje) je situace, kdybychom nechali pandemii a epidemii volný průběh. A to je potřeba všem, kteří odmítají jakákoli opatření proti pandemii, jasně ukázat. Pokud bychom nechali pandemii volný průběh, dospěje k počtu 10 tisíc mrtvých, každopádně do vánočních svátků.

Scénář dvě (ukazuje další graf) ukazuje situaci, která je pravděpodobná v současné době. To je modelace toho, jak fungují současná vládní opatření, kdy podle vědeckých pracovníků z BISOP v současné chvíli se sociální kontakty v naší veřejnosti snížily na 50 %. Pokud by to pokračovalo tímto způsobem, tak pravděpodobně po půlce listopadu dojde k poklesu a zátěž na zdravotnická zařízení nebude tak enormní, jak tomu bude v prvních listopadových týdnech.

Třetí model (opět ukazuje plénu) ukazuje situaci, kdy bychom v České republice dospěli k rozhodnutí nějakého výraznějšího lockdownu, byť souhlasím, že ten termín lze interpretovat nejrůznějším způsobem. V této chvíli by se sociální kontakty podle vědeckých pracovníků BISOP snížily na 65 %. Je ale zajímavé, že tohoto čísla jsme dosáhli v těch jarních měsících i s těmi opatřeními, která v té době fungovala, aniž bychom to nazývali nějakým zásadním lockdownem. Z tohoto lze vydedukovat jednu zajímavou skutečnosti. Důvěra lidí ve vládní opatření, ochota je respektovat, je prokazatelně statisticky na podzim výrazně nižší, než tomu bylo v jarních měsících. A tady se právě dostáváme k tomu zásadnímu problému, který prostě vláda musí napravit. Musí ho napravit ve chvíli, kdy nás žádá o prodloužení nouzového stavu, kdy nás žádá o to, abychom nouzovým stavem se dotkli základních práv lidí zaručených Ústavou. Vláda prostě pro svá opatření a po svém letním zmatkování a zaspání ztratila důvěru lidí, že ta opatření a jejich dodržování něco přinesou.

Já ale nechci mluvit obecně. Já bych chtěl říct několik bodů, o kterých si myslím, že důvěru nejenom ve vládní, ale politické rozhodování nás všech opravdu mohou zvýšit.

Za prvé, nedělat žádná opatření, o kterých nevíme, proč je skutečně děláme, a neumíme je jasně, transparentně a srozumitelně lidem vysvětlit. Neumíme jim jednoduše odpovědět, proč jsme toto opatření udělali a čemu jeho dodržování ve společnosti pomůže.

Za druhé, přizvěme do krizového štábu opravdové odborníky. Přizvěme tam lidi - třeba z BISOP, třeba z jiných organizací - kteří umějí se věnovat prediktivním modelům, umějí modelovat. Pozvěme tam matematiky, pozveme tam sociology a udělejme z krizového štábu opravdu místo toho krizového a odborného rozhodování.

Za třetí, sestavme sadu jasných indikátorů, transparentních, zveřejněných, podle kterých se rozhodování vlády řídí, abychom měli jistotu, že se neřídíme pocity, že se řídíme fakty, že se řídíme modely a řídíme se názory odborníků.

Za čtvrté, je potřeba si jasně stanovit, čím se bude měřit účinnost daných opatření. To znamená, jaké číslo nám indikuje právě tu skutečnost, že dané opatření, které jsme zavedli, má reálně nějakou účinnost.

Za další si myslím, že bychom si měli vzít příklad ze zemí, kde se něco podařilo. A na Slovensku se premiérovi Matovičovi podařila jedna velmi dobrá věc, a to zapojit efektivně samosprávy, zapojit efektivně dobrovolníky, vzbudit zájem veřejnosti a chuť a ochotu lidí pomáhat, tak jako jsme tomu byli schopni v České republice v jarních měsících.

Zároveň je potřeba, abychom byli schopni efektivně a jasně komunikovat, aby se s námi vláda bavila jako se svéprávnými dospělými lidmi, aby trochu ubrala z té vojenské dikce a spíše lidem vysvětlovala a zaměřila se v rámci své činnosti i na efektivní propagaci a osvětovou činnost. Opět se povedlo na Slovensku. Nejenom že tam paní prezidentka přece jen častěji a věcněji hovoří ke svému národu, ale zapojily se do toho i významné slovenské osobnosti, zapojily se do toho důvěryhodné obličeje, za kterými stojí životní příběh, a ty s lidmi pravidelně a jasně a srozumitelně komunikují a budí prostě důvěru v to, že opatření, se kterými vláda přichází, smysl mají.

Zásadní věcí je nic nezatajovat a nelhat a chovat se předvídatelně. Já už se nebudu vracet k papalášským manýrům, kterých jsme tady byli svědky a které stály místo pana ministra Prymulu, ale chovejme se důvěryhodně, respektujme sami tato opatření, dávejme veřejnosti otevřené a transparentní informace a už jí nelžeme, protože to je pro důvěru lidí v systém, v celou naší zemi a její fungování absolutně zásadní.

Je zároveň důležité se připravit na dobu postcovidovou, a to nejenom v ekonomické rovině. Musíme být připraveni, že přijde výrazná sociální tenze, že se mohou ve společnosti objevit nejrůznější populistické nálady, mohou se tady objevit tendence k jednoduchým a radikálním řešením, protože ve chvíli, kdy lidé budou mít pocit, že je vláda zklamala, že nenaplnila jejich očekávání, že je opustila, že jim dostatečně nepomohla, tak v té chvíli je opravdu nutné se věnovat přípravě na to, jak budeme žít v postcovidové době, a to odborně, a to definovat si, jakým způsobem budeme pracovat v sociální oblasti, jaká nebezpečí mohou přijít. Bavme se o tom se sociology, bavme se o tom s odborníky.

A potom se často ptát, co je to ta efektivní komunikace. Že vám stále něco vyčítáme a nic nepřinášíme. Ono to už v tom veřejném prostoru existuje a těch příkladů je celá řada. Není to jenom plán Pavla Řeháka - 32 kroků, jak čelit případné druhé vlně pandemické krize -, který byl vládě k dispozici na konci května tohoto roku, a z těch 32 kroků se povedlo naplnit sotva nějakých 10, a ještě polovičatě. Ale jsou to i velmi dobré příkazy z firemního sektoru.

Takhle třeba vypadá interní opatření jedné soukromé firmy (ukazuje materiál), jak se mají zaměstnanci chovat při tom, když bude reprodukční číslo 1, 1,3, 1,2 - přehledně, jasně, na jedno kouknutí zcela srozumitelné, co mají lidé v které chvíli dělat. Proč něco takového nevidíme na vládních serverech? Proč něco takového nemají na jedno kliknutí k dispozici lidé v České republice?

Ono se totiž ukazuje, že v této těžké době pod slabým vedením mnohdy selhává i státní správa jako taková. Tady jeden na první pohled složitý graf (ukazuje), ale on je vytištěný celý, on se jinak dá rozklikávat po částech, který lidem ukazuje - opět práce ze soukromého sektoru, nikoliv vládních řad - jak se kdo má chovat v případě, že je nakažen, že se setkal s někým, kdo je nakažen, přesný postup, kdy ho vyrozumí hygiena a jak se prostě chovat zodpovědně. Pokud lidi vyzýváme k zodpovědnosti, tak jim přece musíme dát jasný návod, co to zodpovědné chování je. A to je úkol vlády. To je ta otevřená komunikace, ke které ji stále vyzýváme, a v odpovědích i na interpelace je nám řečeno, že vlastně nevědí vládní činitelé, co po nich chceme, a vlastně čím stále otravujeme.

Okolo nás venku, i když to možná nevidíme, ale určitě ve zdravotnických zařízeních fakticky nouzový stav je. Teď se nebavím o tom právním instrumentu, ale o reálném stavu věcí. Ano, naše zdravotnická zařízení jsou v reálném stavu nouze a my tomu jako poslanci musíme jít nějakým způsobem naproti. Tedy jsme připraveni se bavit o prodloužení nouzového stavu, ale samozřejmě v té chvíli, pokud omezujeme ústavní práva lidí, po vládě něco chceme. A já bych chtěl, aby vláda prostě byla schopna reagovat na celý ten segment nejrůznějších opatření, doporučení a otázek, které my jí tady dáváme. Byl bych velmi rád, kdyby mně třeba i pan ministr odpověděl, zda ty prognózy BISOPu se shodují s těmi vládními. Bohužel v důvodové zprávě jsme žádný graf, který by daný vývoj situace mapoval, neměli.

Proto prosím pojďme ukázat, že v této době spolu umíme komunikovat a rozhodnutí, která děláme, nejsou pocitová, opírají se o data, jsou to zodpovědná, kompetentní politická rozhodnutí. Potom můžeme opět získat ztracenou důvěru lidí v to, že rozhodujeme tak, jak se krizové době rozhodovat má. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy požádám o vystřídání předsedu Sněmovny.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Tak a jsem tu zas! Pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, dnes tady stojíme před žádostí vlády o prodloužení nouzového stavu o celý další měsíc. Na jaře letošního roku jsme velmi loajálně podpořili vše, co vláda žádala a navrhla. Nebyla data. Nikdo netušil, čemu čelíme, a shodli jsme se, že preventivní, jakkoliv tvrdá a plošná opatření byla lepší než nedělat nic a čekat. Nijak jsme nikdy nezpochybnili a dodnes nezpochybňujeme fakt, že nový vir tak jako vir chřipky a další infekce skutečně může zhoršit průběh některých chorob a je jednou z příčin předčasné smrti u tzv. polymorbidní lidí, a na jaře bylo i podezření, že může zabíjet sám o sobě.

Proto jsme žádali a od té doby kontinuálně žádáme vládu, aby analyzovala stav a vyhodnotila nebezpečí a rizika šíření viru SARS-CoV-2. A k našemu překvapení se stal opak. Pokud vláda nějaká čísla důležitá pro zvládání šíření infekce měla, pak je tajila, jako například data o tom, kde a v jakém procentu se infekce šíří. Proč? Protože by tato data narušila vládní návrhy na plošná opatření. Jenže data o skutečné, faktické nebezpečnosti viru jsou potřebná přece k tomu, abychom mohli odpovědně zvážit opatření tak, abychom nezpůsobovali více škody než užitku. Pokud tu bude nebezpečí, že tu začnou umírat tisíce lidí, je třeba přijmout jiná opatření, než pokud tu je vir, který zabíjí jen v relativně řídké kombinaci dalších onemocnění relativně malou část nemocných lidí. Pokud by tomu tak bylo, pak opatření nemohou přece bránit normálnímu životu drtivé většině občanů, která není nějak ohrožena.

Zdůrazňuji, že odmítám bagatelizaci, a dodávám, že to nejsme my, SPD, ale ani politici, kteří by tato rizika měli posuzovat, ale měli by to dělat na základě jasných, prokazatelných dat odborníci, a to se, bohužel, neděje.

V interpelaci jsem minulého pana ministra zdravotnictví žádal o informaci, zda se provádějí pitvy u zemřelých, u kterých se uvádí úmrtí s covidem, a zda máme ověřená data, kolik lidí umírá na covid a kolik lidí umírá na jiné choroby nebo úrazy a pouze jsou covid pozitivní. Dodnes jsme tato čísla neobdrželi. Ministerstvo zareagovalo pouze alibistickým prohlášením, cituji, že statistika zahrnuje úmrtí všech lidí, kteří byli pozitivně testováni na COVID-19, bez ohledu na to, jaké byly příčin jejich úmrtí. Konec citátu. Jinými, ale přesnějším slovy statistika zveřejňovaná Ministerstvem zdravotnictví denně přebíraná médii neříká, že zemřelí zemřeli na covid, ale že ti zemřelí byli pozitivně testováni.

Přednedávnem jsem hovořil o tom, že z informací, které jsou v médiích o skutečně provedených pitvách, například z výpovědí dvou patoložek z pražské nemocnice Na Bulovce, víme, že u zemřelých uvedených ve statistice jako zemřelí na covid, kteří byli pitváni, prokazatelně nešlo o úmrtí na samotný COVID-19, ale dokonce ze tří pitvaných dva tento virus ani v těle neměli. Podařilo se nám dohledat zprávu Národní referenční laboratoře pro chřipku a nechřipková respirační virová onemocnění na stránkách Ústavu zdravotnických informací a statistiky, ÚZIS, a uvádí toto - cituji: "Vyšetřování pitevního materiálu na SARS-CoV-2 do konce září byly pozitivní záchyty SARS-CoV-2 sporadické. V srpnu bylo vyšetřeno 17 materiálů, vždy s negativním výsledkem. V září 9 pitevních materiálů bez záchytu SARS-CoV-2. Dva materiály pozitivní. V říjnu 9 materiálů negativních, 6 pozitivních. V jednom případě pozitivita detekována pouze v myokardu. Materiály z DCD a krev byly na přítomnost viru negativní." Konec citátu.

Výše uvedená čísla pitev jsou, pravda, marginální. Potřebovali bychom mít pitevní zprávy nejlépe od všech 2 000 zemřelých s covidem, abychom mohli pravdivě říct, jak na tom doopravdy jsme, ale není naší vinou, že zcela úmyslně se takový výzkum nedělá. Ale uvedená data svědčí o dvojím. Jednak o tom, že Ministerstvo zdravotnictví nijak neusiluje o nějaké plošné informace o příčinách úmrtí, a dále o tom, že alespoň tam, kde se pitvalo, úmrtí buď nemají souvislost COVIDEM-19, nebo jen vzdálenou, tak jako viry chřipky a další infekce. Tento fakt potvrdil na odborné konferenci s názvem Co víme a nevíme o COVID-19 pořádané Univerzitou Karlovou ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky, ÚZIS, Ladislav Dušek, který odhaduje, že 60 % lidí, jejichž úmrtí jsou v koronavirových statistikách v Česku, nezemřelo primárně na COVID-19. Většinou měli i jiné chronické nemoci, často i více než jednu. Šárka Daňková z ÚZIS upozornila i na případ, kdy lékař určil jako hlavní příčinu úmrtí COVID-19, zároveň ale do listu také uvedl, že dotyčný zemřel po pádu, utrpěl mnohačetné zlomeniny žeber a selhalo mu srdce.

Ve skutečnosti z veřejně dostupných zdrojů neznáme ani jeden případ, kdy by v České republice člověk podlehl prokazatelně jen infekci viru SARS-CoV-2. Média v polovině dubna informovala úmrtí čtyřiačtyřicetiletého muže s COVID-19, jehož příčinou smrti měl být samotný COVID-19. Podle lékaře kliniky anestezie, resuscitace a intenzivní péče 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Martina Balíka se později u něj podařilo odhalit zhoubný karcinom levé ledviny.

Ústav zdravotnických informací a statistiky zpracoval data o zemřelých pacientech pozitivně testovaných na COVID-19 k 1. květnu podle věku a jejich chronických chorob. Mezi lidmi nad 60 let mělo více než 70 % kardiovaskulární onemocnění, jako například vysoký tlak, u osmdesátníků to bylo přes 80 %.

A jak je tomu ve světě? Podle nejaktuálnějších čísel americké CDC, což je federální agentura Spojených států pod Ministerstvem zdravotnictví a humanitních služeb, je smrtnost, tedy podíl úmrtí v poměru k počtu infikovaných, následující: ve věku 0 až 19 let je to 0,00003, ve věku 20 až 49 let je to 0,0002, ve věku 50 až 69 let je to 0,005 a ve věku 70+ je to 0,054. Tato čísla z USA přitom ovlivňuje fakt, že dostupnost lékařské péče je pro většinu lidí daleko horší než v České republice a smrtnost tu je určitě vyšší než u nás.

Jenže smrtnost v České republice sledovat nelze. Protože namísto toho, abychom zveřejňovali a sledovali čísla skutečně nemocných, tak jako se to vždy u každé epidemie dělalo v minulosti, zcela nelogicky a poprvé v dějinách sledujeme počty infikovaných, které jsou samozřejmě zdánlivě vysoké. Zdánlivě proto, že pokud bychom testovali přítomnost jiných virů, například chřipky, došli bychom ke stejným, možná vyšším číslům. A stejné by to bylo u mnohých onkologických virů.

Na přelomu roku 2018 až 2019 prokazatelně onemocnělo chřipkou přes 960 tisíc lidí u nás v ČR. A to jsou jen čísla, u kterých nemoc prokazatelně diagnostikoval lékař. Bez lidí, kteří leželi v horečce u čaje doma, aniž šli k lékaři. A prokazatelně, skutečně prokazatelně ten rok 2018 umřelo více lidí než jiné roky předtím a více samozřejmě i než letos. Byla to skutečná epidemie, která skutečně masivně zabíjela a způsobila zřejmě dřívější smrt zhruba 2 tisícům lidí. Virus přitom měli bezpochyby v těle řádově miliony lidí. Navzdory tomu nikdo nelikvidoval ekonomiku ani masivně a plošně neomezoval svobody lidí.

To, co říkám, není zlehčování viru COVID-19, to zdůrazňuji. Je ale naprosto nutné dát každé riziko do kontextu jiných rizik a pak vybírat to nejmenší zlo. Plošná opatření a panika totiž následně skutečně ohrožují už všechny z nás. Zahlcují se nemocnice, a naopak jsme zablokovali část zdravotníků, a tím ochromujeme schopnost zdravotnictví adekvátně reagovat na veškeré nemoci a úrazy a ohrožujeme nejen nemocné s covidem, ale všechny nemocné a ohrožené lidi v zemi. Pokud dnes máme problém, tak za ním nestojí jen covid, ale také zmatek a panika, kterou jsou následně skutečně lidé ohroženi.

Dovolil bych si citovat imunology, kteří říkají, že podstatné je odlišit infekci koronavirem SARS-CoV-2, kterou nakonec prodělá většina z nás, od onemocnění COVID-19 s klinickými projevy a potřebnou lékařskou péčí. Tyto případy je potřeba minimalizovat. Ohroženou skupinou jsou pacienti s COVID-19, nikoli většinová populace. Další významně ohroženou skupinou, která může infekci šířit, jsou zdravotníci. A poslední rizikovou skupinou jsou senioři nad 60 let, a to hlavně z důvodu řady jiných chronických onemocnění. Současná data hovoří jasně, že u maximálně 20 % pacientů s COVID-19, nikoli těch s pozitivním testem, ale s klinickými projevy, má nemoc vážný průběh.

Vážené dámy a pánové, chraňme ohrožené a neohrožujme neohrožené. To by měla být první premisa veškerého konání vlády. Pod pláštěm epidemiologických opatření jsou omezovány Ústavou dané občanské svobody i ekonomika. A otázka zní, nakolik jsou potřebná k tomu, aby chránila ohrožené a naopak neohrožovala ty, kterým žádné problémy nehrozí. Což je skutečně drtivá většina obyvatel naší země. Tím myslím žádné značné problémy.

Vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych tady jménem rodičů řekl ještě jednu základní, jednu zásadní premisu, a to že děti patří do škol. Opatření vyhlašovaná Ministerstvem zdravotnictví, vyhlašovaná v souvislosti s COVID-19, negativně dopadají na české školy již od března 2020. V novém školním roce pak byla jejich práce ztížena už i tím, že žáci měli dohnat učivo z loňského školního roku. Zavřením škol jsme minulé ztráty ještě prohloubili.

Dovolím si ocitovat z dopisu panu ministrovi zdravotnictví od jedné paní ředitelky školy. Cituji. Ten citát bude trošku delší.

"Vážený pane ministře. Opatření nastavená Ministerstvem zdravotnictví ohrožují zdraví žáků a významně komplikují vzdělávání v základní škole. Česká obchodní inspekce je schopná rychlým šetřením zjistit, jaký je skutečný stav ve školách, kolik je nakažených žáků a učitelů a jaký byl zdroj nákazy. Přijímat plošná opatření bez skutečných dat považuji za velice nesprávný krok. Jakmile se žáci ze sociálně slabých rodin nemohou učit ve škole, neučí se v převážné většině vůbec. A nic na tom nemění povinnost distančně se vzdělávat.

Buďte prosím tak velice laskav, vážený pane ministře, nechte si zjistit skutečná data a nutná opatření realizujte místně, nikoliv plošně. Zároveň si vás dovoluji požádat, abyste vyslyšel hlasy odborníků, lékařů, kteří upozorňují na škodlivost nošení roušek ve školách, a tato opatření v nejkratší možné době zrušil."

Stále cituji z dopisu jedné ředitelky základní školy panu ministru zdravotnictví. Budu pokračovat v tom citátu:

"V naší škole je 746 žáků. K 1. říjnu byly pozitivně testovány tři děti. Všechny se nakazily na rodinných oslavách, ale byly bezpříznakové. Kvůli nim šlo do karantény 75 dětí, s nimiž museli rodiče zůstat doma. Ani jedno z těchto testovaných dětí nebylo pozitivní na COVID-19. Tři pozitivní žáci byli bezpříznakoví. Nemocná byla i jedna paní učitelka, u které měla nemoc lehký průběh. Kolegyně, které jsou s ní v kabinetě, se od ní nenakazily, byly na testech. Zdroj nákazy také nebyl ve škole. Z dosavadních zkušeností vyplývá, že škola není místem, kde by docházelo k masivnímu šíření viru. Zavírání celých tříd u dětí, které jsou naprosto zdravé, považuji za komplikaci zejména pro jejich rodiče, kteří přicházejí o část platu." Konec citace z dopisu ředitelky základní školy.

Vážené kolegyně a kolegové, sociální izolace, kterou uvalujeme na dospělé i děti, má podle psychologických studií velmi negativní dopad na duševní stav člověka. Sociální izolace u dospívající mládeže může vést k poklesu nálady, depresím a úzkostným stavům. To potvrzují i statistiky Linky bezpečí, na kterou se na jaře po uzavření škol obrátilo v průměru o třetinu více dětí a mladistvých kvůli psychickým obtížím. O více než polovinu se za březen zvýšil počet těch, kteří se na Linku bezpečí obrací kvůli kyberkriminalitě na internetu. Výrazně narostlo riziko rozvinutí závislosti například na telefonu nebo počítači.

Učitelé, rodiče a my také žádáme, aby se zveřejnila kritéria, za kterých se rozhoduje o zavírání či otevírání škol. Je to pomoc nejen školám, ale celé ekonomice. V porovnání s restauracemi jsou totiž při uzavírání škol dopady ještě dlouhodobější. V ekonomii je několik výzkumů, které potvrzují, že i několikatýdenní či měsíční absence rozevírá nůžky mezi žáky z vyšších a nižších sociálních sfér. Někteří rodiče pomáhají, jiní ne. Pokud nebudou pomáhat měsíce, je to problém a dopady jsou vidět desítky let do budoucnosti na kariérách a pracovních trzích. Čísla, která unikla, přitom hovoří jasně. Přenosy infekce ve školách byly v řádu jednotek procent.

Vážené dámy a pánové, mohl bych mluvit ještě dlouho. Ale myslím, že i na základě výše uvedeného jsem dostatečně osvětlil důvody, proč hnutí SPD nepodpoří prodloužení nouzového stavu na délku 30 dní, tak jak navrhuje vláda. Jsem si zároveň vědom, že návrh na třicetidenní prodloužení má tady ve Sněmovně zřejmě u jiných stran většinovou podporu. Proto hnutí SPD předkládá k hlasování alternativní návrh na prodloužení pouze o 10 dní s tím, že budeme společně situaci odpovědně každodenně vyhodnocovat a můžeme následně dobu kdykoliv upravit. Jsem rád, že mi dal před chvílí za pravdu i sám nový ministr zdravotnictví Jan Blatný, který tady před chvílí znovu potvrdil, že na vyhodnocení opatření stačí 10 dní. Takže pak je otázkou, o jakém návrhu tady vlastně máme následně hlasovat.

Takže já znovu říkám, my předkládáme k hlasování alternativní návrh na prodloužení pouze 10 dní s tím, že budeme společně situaci každodenně vyhodnocovat a můžeme následně dobu kdykoliv upravit. Protože občané naší republiky se dostávají do obrovských finančních a sociálních potíží. A myslím, že by si občané zasloužili, ti slušní občané by si zasloužili, aby politici skutečně poctivě zvažovali každý den omezení či neomezení navíc na základě aktuálních informací a tvrdých dat, a to nejen ze zdravotního hlediska, ale i z ekonomického a sociálního.

A říkám, že poslanecký klub SPD je připraven tady být v uvozovkách nonstop, abychom mohli hlasovat, abychom mohli projednávat skutečně citlivě den po dni ty vládní návrhy opatření, aby byť jenom jeden den nebyl zbytečně navíc, abychom byť o jeden den, o vteřinu navíc zbytečně neomezili sociální, ekonomický a finanční život a finanční situaci našich občanů, a to právě při posuzování i toho zdravotního hlediska.

Dodám, že to bylo SPD, které již na jaře navrhovalo novelu zákona o ochraně veřejného zdraví, aby se nemusel na podzim vyhlašovat nouzový stav. Vláda ale na jaře náš návrh odmítla. A všichni víme, že vláda i bez nouzového stavu spolu s kraji může a měla by dělat nikoli plošná a ekonomicky likvidační opatření, ale konkrétní a cílená opatření tam, kde skutečně nějaká nebezpečí hrozí. A na jaře už jsme na to upozorňovali, že je potřeba novelizovat zákon o veřejném zdraví, upravit ho, aby ta opatření, případná opatření, mohla být dělána bez vyhlášení nouzového stavu.

Takže za hnutí SPD jsem přednesl naše stanovisko. Ještě další naše stanovisko dodá předseda poslaneckého klubu Radim Fiala, ještě upřesní další věci, a já vám děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám také děkuji, pane předsedo. Jako další s přednostním právem je přihlášen pan předseda Jakub Michálek. Pane předsedo, máte zaškrtnutou obecnou i podrobnou rozpravu. Tady se vede jedna. Předpokládám, že chcete přednést nějaké doprovodné usnesení, to samozřejmě můžete už nyní.

 

Poslanec Jakub Michálek: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, projednáváme dnes žádost vlády o prodloužení nouzového stavu. My jako klub Pirátů podpoříme prodloužení nouzového stavu pouze o 14 dní, do 19. 11. 2020. Ten důvod je zřejmý - protože počty mrtvých jsou největší v Evropě a v této krizi bohužel není žádná jiná cesta než nouzový stav, aby se dala dělat adekvátní opatření. Je to důsledek toho, že premiér Babiš zanedbal přípravu země na druhou vlnu, před kterou jsme v dubnu varovali. Tehdy to premiér Babiš, když o tom jednala tato Poslanecká sněmovna, označil za strašení opozice, následně řekl, že žádný plán nepotřebuje, a během prázdnin si platil reklamu na Facebooku, že virus slábne. Výsledek tady máme dnes, nejhorší čísla v Evropě a další nouzový stav. Omezení doby nouzového stavu na 14 dnů chceme z toho důvodu, aby si Sněmovna zachovala kontrolu nad tím, co vláda v době nouzového stavu dělá, a abychom ji mohli volat k odpovědnosti. Jak už jsem uvedl, ta historie se zvládáním pandemie není vůbec valná, a tudíž by bylo nesmyslné, abychom vystavili vládě bianko šek.

Navrhujeme taky souběžně třicet doprovodných opatření, tak jako jsme je navrhovali v dubnu v našem plánu Budoucnost řešíme teď, který je doteď jediným plánem na zvládání pandemie, tak jako jsme je navrhovali v červnu v této Poslanecké sněmovně, kdy jich Poslanecká sněmovna jedenáct schválila. Ta opatření jsou z oblastí, jako je zapojení co nejvíce odborníků do zvládání zdravotní péče, elektronizace státní správy, chytrá opatření života s COVID-19 a adekvátní opatření ve školství. Když řeknu několik příkladů, zapojit zdravotníky a zdravotnice na mateřské, dát jim finanční bonus, aby si mohli zajistit individuální hlídání, vytvořit národní portál pro dobrovolníky na místa potřebná ke zvládnutí epidemie, zajistit, že vláda nebude likvidovat živnostníky s maloobchody a tlačit lidi do velkých obchodů. Je potřeba nastavit ten provoz nediskriminačně za současných přísných hygienických pravidel.

Dnešní opatření jsou chaos. Vláda je stále nenavázala na semafor, ačkoliv vláda byla vyzvána usnesením Poslanecké sněmovny číslo 1162, aby byla s jednotlivými stupni pandemické pohotovosti spojena konkrétní opatření, tak jako to mají v jiných státech, např. na Novém Zélandu, odkud jsme ten návrh převzali, nebo v Irsku. Samozřejmě testování v sociálních zařízeních tak, abychom snížili riziko nákazy těch nejzranitelnějších. Uvolnit počítače a notebooky ve skladech státu pro zapůjčení školám pro žáky, kteří je nemají. Symbolicky ocenit použití aplikace eRouška slevou na vitamíny nebo testy pro samoplátce a usnadnit a zvýhodnit vyřizování věcí online. To jsou všechno věci, které představí podrobně moji kolegové.

Já se chci podivit nad tím, že vláda skutečně nezvládá ani to manažerské řízení, protože když jsem se na ni obrátil dopisem, tak jsem v říjnu dostal odpověď, ve které mi Ministerstvo zdravotnictví sdělilo, že nesleduje informace o tom, jaká je průměrná doba, kdy se nám daří nemocného člověka, nebo člověka, u kterého je podezření z nákazy, vytrasovat a průkazně informovat od okamžiku, kdy tam došlo k rizikovému kontaktu, a jak dlouho to průměrně trvá do doby, dokud nemá příslušný test. Samozřejmě tato čísla jsou naprosto rozhodující pro manažerské zvládnutí na úrovni krajských hygienických stanic toho, že zvládneme nakažené a lidi, u kterých je podezření, rychle izolovat nebo umístit do karantény. Takže tyto informace Ministerstvo zdravotnictví podle dopisu nemá, což si myslím, že je manažerské selhání.

Já bych vás chtěl požádat, kolegové - a my to usnesení samozřejmě načteme v podrobné rozpravě a kolegové představí ty jednotlivé části - abychom to teď, když řešíme už podruhé ten nouzový stav v České republice, nebrali na lehkou váhu, aby předseda vlády a ministr zdravotnictví naslouchali tomu, s čím přichází opozice, protože jsou to konstruktivní návrhy, které směřují k tomu, abychom situaci zvládli nejenom krátkodobě teď, během následujících 14 dní nebo jednoho měsíce, kdy se budeme vypořádávat s druhou vlnou pandemie, ale abychom ji zejména zvládli v tom delším horizontu, protože výrazně zasahuje do života našich občanů.

Děkuji vám za pozornost i za podporu těch předložených usnesení.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak já tedy znovu přečtu pořadí, abychom si to připomněli. Teď vystoupí paní poslankyně Jana Černochová s přednostním právem za ODS, dále vystoupí předseda Pirátů Ivan Bartoš, dále předsedkyně TOP 09 paní poslankyně Pekarová Adamová a dále předseda poslaneckého klubu SPD Radim Fiala a pak jdeme na ty přihlášky, které tady mám normálně v pořadí. Tak prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Já vystupuji s přednostním právem, samozřejmě za ODS, protože ODS je strana, kterou tady zastupuji, ale stanovisko občanských demokratů potom přednese pan místopředseda občanských demokratů Martin Kupka. Jenom abychom si toto ujasnili.

Vážený pane místopředsedo, mrzí mě, že se tady musím ještě předtím, než začnu hovořit o nouzovém stavu, vrátit k tomu, co tady zaznělo z úst místopředsedy Poslanecké sněmovny pana Filipa. Zmiňoval tady nějaký příběh z roku 2001, kdy on šel vysvětlovat před Ústavní soud nějaký postup, který v roce 2001 proběhl v Poslanecké sněmovně.

Já vyzývám vaším prostřednictvím pana Filipa, aby se omluvil občanským demokratům, protože je zcela bezprecedentním způsobem nařkl, že nějak tady manipulovali, revokovali usnesení. Není to pravda. Já jsem si dohledala tu kauzu, dohledala jsem si nález Ústavního soudu, jedná se o nález Ústavního soudu pod číslem 476, a dohledala jsem si i hlasování. Pan Filip ani nebyl přítomen v sále, když tato revokace - a pozor, z úst pana Bohuslava Sobotky, nikoli od členů ODS - tady byla navržena. Takže vyzývám pana místopředsedu Filipa, aby se omluvil občanským demokratům a aby tak učinil na mikrofon.

Pro vás, kolegyně a kolegové, abychom se do budoucna vyvarovali toho, že budeme říkat - a můžeme vznášet námitku a nemůžeme vznášet námitku, já vám z toho nálezu Ústavního soudu přečtu tu podstatnou část a prosím, abyste si možná to steno z toho, co vám teď přečtu, každý vzal, dal si do šuplíčku v Poslanecké sněmovně, tak abychom se tady už nikdy příště nemuseli dohadovat, co je lege artis a co není. Je to takto popsáno v článku IV nálezu Ústavního soudu:

Postup v zákonodárném procesu upravený zákonem o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, zákon č. 90/1995 Sb., není sice vybudován na zásadě neomylnosti zákonodárců, nicméně z různých teoreticky možných variant mechanismů opakovaného hlasování a důvodů pro ně současně platný zákon určuje podmínky pro ně tak, že vyhrazuje každému poslanci právo, aby při hlasování nebo bezprostředně po něm, tedy poté, co předsedající schůze předepsaným způsobem vyhlásil výsledek hlasování a ohlásil, že návrh byl přijat - je to ten § 76 odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb. - vznesl námitku buď proti průběhu hlasování, nebo proti jeho výsledku, de facto odst. 5, a jen tehdy, je-li takto uplatněná námitka plénem Poslanecké sněmovny přijata, lze bez revokace předchozího hlasování hlasování opakovat, nikoli však se k návrhu zákona novým projednáním vrátit.

Nález Ústavního soudu pokračuje další větou: Opakované hlasování, lhostejno, zda o pozměňovacím návrhu nebo usnesení, jímž se s návrhem zákona vyslovuje souhlas jako s celkem, je tak limitováno dvěma podmínkami, totiž bezprostředně vznesenou námitkou poslance a kladným rozhodnutím Poslanecké sněmovny o ní, a nadto pro jejich povahu lze je vztáhnout toliko k vadám, omylům, při vlastním hlasovacím aktu, tedy v podstatě k technice hlasování nebo ke zjištění jeho výsledku, nikoli však k meritu projednávaného návrhu věcné nesprávnosti. K jejich odstranění jsou totiž ústavně určeny jiné mechanismy - článek 47 odst. 2, článek 47 odst. 1 a 3, článek 50 odst. 2 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.

Dámy a pánové, děkuji za pozornost. Omlouvám se, že jsem vás zdržela od té rozpravy, která se týká nouzového stavu, ale považovala jsem za důležité, abychom si to tady řekli, abychom podle tohoto nálezu i v budoucnosti pokračovali, a hlavně, aby tady nezneužíval ten, kdo tady řídí schůzi Poslanecké sněmovny, svého práva tak, že tady bude napadat zcela bezprecedentním způsobem Občanskou demokratickou stranu a bude nám tady lhát, že bylo něco nějak, a přitom vás tady nyní přesvědčuji a dokazuji, že to bylo zcela jinak. Tak.

Nyní tedy k nouzovému stavu. Dámy a pánové. Všichni mí předřečníci už tady hovořili o chaosu vládních opatření, kterým čelíme. Asi pro každého z nás je to takové déjà vu, které jsme prožívali i v průběhu jarních měsíců, tehdy ovšem to bylo bohužel s daleko menšími riziky než dnes a také s menšími počty obětí a nakažených. Pokud jsme tehdy měli pocit, že jsme v koncích, tak to byla pouze malá fantazie, která nám nedovolila představit si ještě horší situaci, ve které jsme nyní.

Bohužel si toho vláda z této zkušenosti mnoho neodnesla. Poté, co si přičetla veškerý úspěch za zvládnutí první vlny pandemie koronaviru, byť to byli hlavně lidé, kteří díky své disciplinovanosti, solidaritě a schopnosti postarat se o sebe měli na tom zvládnutí ty největší zásluhy, bohužel vláda pak v těch letních měsících jako by usnula a rozhodla se, že nás nechá znovu překvapit.

Když jsem na konci června, možná to byl začátek července, byla v duelu v Partii s panem ministrem vnitra Hamáčkem, diskutovali jsme tam tu otázku. Prosila jsem tehdy pana ministra, ať po vzoru Německa zajistí rychlejší testování, rychlejší trasování, a hlavně aby to testování bylo zdarma. A v ideálním případě aby výsledky byly známy do 24 hodin. V ideálním případě by to bylo do 12, ale i těch 24 by bylo mnohem lepší než těch 48, co platí stále. A bohužel každý z vás má kolem sebe řadu přátel, lidí, kteří si tím prošli, a věříte jim v tom, že se jim třeba někdo ozve až po deseti dnech. Pak si tedy kladete otázky, k čemu jsou chytré roušky, chytré karantény, když někomu esemeska, že se hypoteticky mohl potkat s někým, kdo je covid pozitivní, tak se s ním potkal před pěti dny. A řada lidí mě informovala i o tom, že jim to pípne tehdy, když byli doma, vůbec s nikým se nepotkali a nevylezli z bytu.

Takže to jsou všechno věci, které se měly v těch letních měsících vychytat. Mrzí mě, že se to nestalo. Neobviňuji z toho pouze pana premiéra, myslím si, že každý z nás, kdo je v nějaké manažerské pozici, tak ví, že musí spoléhat na svůj tým. A bohužel, pane premiére, ten váš tým příliš spolehlivý nebyl, protože i z těch různých rozhodování, chaotických rozhodování, diskusí mezi vámi, popírání stanoviska jednoho ministra druhým ministrem, tak to vše vyvolalo v občanech oprávněnou obavu i revoltu, že některá opatření prostě dodržovat nebudou, protože ani vy jste nebyli schopni se na tom, co se dodržovat má, v jedné vládě shodnout.

Moje slova ale nejsou slova generála po bitvě. Před druhou vlnou pandemie jsme byli všichni mnohokrát varováni odborníky, nejenom jimi. Není to jenom v té politické rovině, je to i v té odborné rovině. Vláda se mohla připravit na nejhorší scénář, a ne se alibisticky schovávat za přání veřejnosti. Podívejme se do Německa na jejich přístup a učme se. Odpovědná vláda vnímá rizika, která jsou skrytá i která mohou přijít. A tak mělo tedy dojít k podrobné analýze toho, co jsme zjara podcenili. Měli jsme se inspirovat zeměmi, které na tom byly podstatně hůř tehdy, ne už dnes, ale tehdy, než jsme na tom byli my. Nic z toho se nestalo. A dnes už víme, že tento nešťastný postup vlády byl částečně způsobený tím, že jsme si tady zažívali dvoje volby, volby do krajů a volby do Senátu, a obavy z toho, že by možná voliči nevolili tak, jak ukazoval nějaký průzkum, tak se s těmi opatřeními otálelo.

Já třeba jsem roušku nosila celé léto v MHD a musím říci, že i já jsem čelila různým útokům, nadávkám za to, jestli já jsem covid pozitiv, nebo proč tu roušku vlastně mám. A tohle považuji za velmi slabý článek v té komunikaci, protože mám za to, že i řada lidí z vlády České republiky by měla jít příkladem, právě tím příkladem, že oni se budou chovat tak, jak říkají, že se máme chovat my, a nebudeme se s odstupem času dozvídat, kdo se s kým kde v noci scházel nebo kam kdo odjel, a jestli měl roušku, nebo ne. Já jsem se nikdy proti rouškám nestavěla. Snažila jsem se přistupovat k celé té pandemii vždy i jako starostka Prahy 2 zodpovědně, protože i v zájmu mém jako političky bylo, abychom zůstali jako úřad fungovat co nejdéle, což se nám podařilo, daří, a díky za to všem kolegům.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, jako odpovědná opozice dnes nemůžeme vaší žádosti o prodloužení nouzového stavu nevyjít vstříc i přesto, že výkon, který v současnosti předvádíte, je snad ještě tragičtější, než tomu bylo na jaře. Stačí zmínit neustávající změť opět protichůdných prohlášení, změny v opatřeních v řádu hodin, nepřehledné seznamy výjimek ze zákazů, kdy někteří kolegové - jako Dominik Feri dělá vládě tlumočníka, aby to bylo pro lidi srozumitelné, další četné absurdity, které postrádají logiku, či vrcholné číslo - turbulentní výměny ve vedení Ministerstva zdravotnictví. V situaci, v níž jsme, to ovšem musíme s občany nějak přetrpět, protože politickou krizi si zkrátka nemůžeme jako Česká republika dovolit. Nemáme tedy na výběr i přesto, že nám tedy dnes nezbývá, než nouzový stav prodloužit. A chceme diskutovat o jeho délce. K tomu se bude vyjadřovat a navrhovat usnesení pan místopředseda ODS Martin Kupka.

Pochopte nás, že ani v tuto chvíli nemůžeme k některým krokům, které platí a které by měly platit dál, mlčet. Nikoli však proto, že bychom vás chtěli kritizovat za každou cenu, to v žádném případě, ale proto, že zkrátka vámi zavedená opatření mají a budou mít konkrétní dopady na každodenní životy našich lidí, na jejich životní úroveň, na úroveň vzdělání, veřejného zdraví, vztahů mezi lidmi, nejen proto, že se na nás lidé se svými problémy obracejí, myslím si, že na každého z nás se obracejí různé skupiny. A i třeba my komunální politici, kteří jsme těm lidem blíž a máme i na starosti některé resorty, se s vámi můžeme podělit o některé věci z praxe, které by možná mohly fungovat líp.

Z tohoto důvodu, pane premiére, pane ministře školství, bych si vám dovolila nastínit dva obrovské problémy, které my v tuto chvíli vnímáme jako komunální politici a které tedy, doufám a prosím a apeluji na vládu, aby v následujících týdnech upravila. Jedině tak nebudou napáchány zbytečné chyby na budoucnost našich dětí a úrovni vzdělání naší společnosti.

Jako komunální politička, která má na Praze 2 na starosti oblast školství, bych chtěla z tohoto místa vyzvat vládu a zejména ministry zdravotnictví a školství - škoda, že pan ministr zdravotnictví neposlouchá... (Není přítomen v sále. Premiér k tomu dodává: Je na tiskovce.) Děkuju, pane premiére. Má tiskovku.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já mám informaci od pana ministra právě, že je na tiskové konferenci. Bylo to avizováno, tak jsme to umožnili. Prosím.

 

Poslankyně Jana Černochová: ... aby přehodnotili plošná opatření zavedená ve školách. A mám na vás dva konkrétní apely.

První se týká, pane ministře školství, žáků prvních a druhých tříd základních škol. Rozumím tomu, že není v současné době možné, aby do škol chodily všechny děti. Bez diskuse. Rizika jsou velká, kapacity škol a hlavně i učitelů jsou omezené. Opačný stav, který zažíváme, tedy plošné uzavírání škol pro všechny, je ovšem druhým extrémem. A distanční výuka pro tak malé děti, tedy žáky prvních a druhých ročníků, které navíc strávily v lavicích pouze několik málo hodin, je prakticky nemožná. Mluvím i o druhácích z toho důvodu, že vlastně oni chodili v loňském školním roce do školy prakticky pár měsíců, než se škola zavřela. A řada z nich se nenaučila základní dovednosti, které v té generaci jiné, kterou možná tady zastupuji já, takzvané Husákovy děti, které jsme uměli buďto předtím, než jsme do první třídy přišli, anebo rozhodně po ukončení první třídy, jsem přesvědčena, že dobu, kterou tyto děti stráví doma, jen stěží doženou a budou mít do budoucna problém, že si neosvojí dostatečné vyučovací návyky, což s sebou přirozeně nese i hlubší celospolečenský problém, ten vzdělanostní.

Domnívám se, z vlastní zkušenosti i naší městské části Praha 2 dobře vím, že školy, a máte na to opravdu moje slovo, pokud budete chtít, zprostředkuji vám schůzku s těmi řediteli, tak naše školy zcela jistě stoprocentně ochotně zajistí vhodné hygienické podmínky tak, aby se co nejvíce zamezilo šíření viru. Děti by mohly nosit roušky, nebo by mohlo docházet k dělení tříd na menší skupinky. Ty školy, tak jak je stavěli naši předci, jsou obrovské. Dokonce některé jsou pronajímány částečně i pro střední školy, které jsou zavřené, a tam tedy za jejich otevření v tuto chvíli nehoruji. Já horuji za otevření, za otevření alespoň tříd prvních a druhých. A dostanu se k tomu druhému. Prosím tedy, pojďme se zkusit zamyslet nad možnostmi, jak dostat naše nejmenší zpátky do škol. Zda by například, pane ministře, pane premiére, nebylo možné u těchto dětí zavést plošné testování, jako je to plánováno u seniorů. Zmeškaný čas v přímém kontaktu s učitelem se bude jen velice těžko dohánět. A obávám se, že v některých případech to bude prakticky nemožné.

Můj druhý apel se týká žáků devátých tříd. Hovořím o tom opakovaně. Na základě prezenční výuky ve školách během posledních šesti týdnů je jasné, že distanční vzdělávání během druhé poloviny minulého školního roku ještě o něco více rozevřelo pomyslné nůžky mezi znalostmi žáků ve třídě. Pro deváťáky je to ale naprosto klíčové, aby právě oni měli možnost se řádně připravit na přijímací zkoušky na střední školy. A na nás je vytvořit jim takové prostředí, ve kterém by to bylo možné. Vzhledem k tomu, že druhé stupně zůstanou - a to je snad už i jasné a řečené - že po druhém listopadu budou uzavřené druhé stupně, nedovolíme tím uspět určitému počtu dětí, které by za běžných okolností ten potenciál měly, pokud se nad tím, jak je dostat v nějakých skupinkách do školy, tak vlastně vyřešilo by to tento problém.

Chtěla bych proto vládu vyzvat, aby od 2. listopadu, pane ministře, pane premiére, byly minimálně pro žáky devátých tříd prezenčně povoleny konzultační hodiny. Tyto hodiny by mohly probíhat v malých skupinkách o několika málo osobách a týkaly by se pouze klíčových předmětů, ze kterých budou dělat přijímací zkoušky, tedy matematiky, češtiny, případně cizího jazyka. Pokud by tyto skupinky tvořily, řekněme, děti po pěti šesti plus příslušný učitel, tak by se rozhodně v těch velkých školních budovách vytvořilo bezpečné prostředí na to, aby se nešířila u těchto dětí nákaza. A my bychom měli jistotu, že naše děti - deváťáci - budou skutečně dobře připraveny na přestup na střední školu a nebudou se jejich rodiče děsit toho, že neuspějí nebo že budou mít hned od prváku na střední škole problémy.

Jsem si realisticky dobře vědoma, že se nacházíme ve stavu, kdy se bez restrikcí a omezení bohužel zkrátka neobejdeme a kdy prodloužení nouzového stavu je zoufalým krokem nás všech. Nikdo si to nepřejeme. Chtěla bych ovšem závěrem vyzvat, aby konečně došlo na to, že kroky vlády budou promyšlené, nebudou na nás politiky, ale hlavně i na občany České republiky působit nahodile a budou činěny co nejšetrněji. A říká se, važme všechna ta rozhodnutí na lékárnických vahách. Myslím si, že to podobenství je velmi přesné. Bohužel tak tomu dosud nebylo, ale stále ještě lze zachránit alespoň něco. A právě oblast školství je jednou z těch oblastí, kde lze systém uspořádat tak, abychom si ušetřili ještě větší problémy v budoucnosti.

Vážený pane premiére, pane ministře, kolegyně, kolegové, děkuji vám za pozornost a chtěla bych poprosit v nějaké závěrečné řeči pana ministra školství, případně zdravotnictví, jestli by mohl říct, co si on o tom mém návrhu myslí a jestli by něco takového bylo reálné. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Dobré odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pan předseda vlády Andrej Babiš se omlouvá z pracovních důvodů.

Další v pořadí je pan poslanec, předseda Pirátů Ivan Bartoš. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já vám děkuji za slovo. Pan premiér odchází, z vlády tady zůstává pan ministr Plaga, za což děkuji, protože jak již uvedl můj předřečník Jakub Michálek v té oblasti - my jsme v souvislosti s jednáním o možném prodloužení nouzového stavu, který my tedy navrhujeme na 14 dní, abychom se zde mohli sejít a vyhodnotit, jak se věci vyvíjejí, popřípadě vyhodnotit, jak se nějaká nová opatření projevila, či zda byla realizována změna, kterou budeme dnes vládě navrhovat. Já mám tedy z těch čtyř oblastí, kde je zdravotnictví, život s covidem a další, pár poznámek k oblasti školství a vzdělávání v České republice.

Já bych zahájil takovou možná i výtkou, ale myslím si, že jsem nebyl sám, komu to třeba i v tom předchozím vládním složení, kde byl pan ministr Prymula, přišlo chaotické, kdy rodiče i částečně děti, ale i školy, pedagogové a ředitelé v danou chvíli nevěděli, jak vlastně mají dál postupovat. Zatímco v jeden moment školy adaptovaly tu metodologii, kterou ministerstvo připravilo, která se řídila podle v danou chvíli nějakého pandemického semaforu, tak najednou se dostaly do režimu, že tedy školy byly zavřeny. A je to teď - současný stav - otázka, která je podle mě velmi důležitá, a je potřeba, aby si toto vláda a jednotliví ministři, zejména zdravotnictví a školství, vyjasnili, kdy se tedy a za jakých podmínek děti vrátí zpátky do lavic.

Takže asi ta největší výhrada tímto směrem, my jsme skutečně žádali, a nejsme to (jen?) my, Piráti, ale aby byla ta komunikace nadále jasná a srozumitelná.

S tím souvisí i to, že ti rodiče, děti, učitelé či ředitelé musí v předstihu a přesně vědět, za jakých podmínek se budou moci vrátit žáci fyzicky do škol i jak takový návrat bude vypadat. Zda bude například vláda nadále zásobovat školy ochrannými pomůckami, jestli se budou omezovat počty dětí ve třídě a podobně. Protože těch modelů je celá řada, jak se to vyučování dá kombinovat. Když se podíváme, já myslím třeba na Británii, tam jsou třeba skupiny dětí, které se ve škole střídají a nepotkávají se, zároveň je ta věc třeba doplněna i distanční výukou online. Takže to je ta první věc, za jakých podmínek a v jakých režimech by se žáci vraceli do škol a od čeho se toto bude odvíjet, jestli to je to pouhé R, nebo sledujeme i nějaké další parametry.

Druhou oblastí, která je podle mě zásadní, je třeba jasně říct, jak stát bude do té doby, kdy se žáci vrátí do škol, zajišťovat tu distanční výuku zejména pro žáky - a to číslo je stále dramatické -, kteří doma nemají tablet nebo počítač. Ono se na tyto rodiny, respektive studenty pořád díváme nějakým prizmatem, jako že se jedná o nějaké třeba sociální případy. To, že v takovém mezidobí dokonce exekutoři zabavovali počítače, které byly určeny k domácí výuce, tak to je jiná, a doufám, že se nám to podařilo už tady ve Sněmovně vlastně tím schválením vyřešit. Každopádně jsou to i rodiny, kde třeba je rodič doma na home office. Není úplně běžné, že rodiny mají dva tři počítače. Pokud je rodič doma, potřebuje používat počítač k práci a má dvě děti, měl by mít doma, tedy z logiky věci, tři počítače nebo nějaký tablet, aby se toto dalo. A my s Piráty pořádáme teď - a je to víc organizací - i nějakou celostátní sbírku. Nicméně bychom chtěli vyzvat vládu k tomu, aby pro tyto účely uvolnila již vyřazenou, ale plně funkční techniku úřadů, pokud tato splňuje ty základní parametry, hardware, aby na nich běžel internet, aby se z nich šlo připojit, popřípadě komunikovat nebo dovybavit ještě toto nějakými relativně levnými díly, jako jsou třeba sluchátka nebo nějaká webkamera.

Důležitá je také ze strany ministerstva pravidelná metodická podpora té distanční výuky, protože i teď v té druhé vlně, a jak už to bývá, i na pana ministra, na politiky se obracejí občané, učitelé, rodiče, a od zkušeností - dostáváme věci jednou týdně e-mailem či píšou nám přes chat na Facebooku, to spektrum, jakým se ta škola snaží vyhovět podmínkám nějaké třeba i vzdálené výuky. Je vidět, že se to nepodařilo zkonsolidovat, takže jednak ta metodika by měla být asi silněji prezentována a pravděpodobně by si zasloužila i pravidelnou podporu.

Považujeme za naprosto klíčové ponechat rodinám během pandemie možnost volby. Pokud třeba ta rodina doloží, že mají doma někoho z rizikové skupiny, například babičku, tak by měli mít žáci možnost se v zájmu ochrany vzdělávat i nadále na dálku, pokud bude docházet k nějakému rozvolňování, tak aby tato možnost byla zachována. To by mělo platit i pro celé třídy se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Tady ale je nutné, aby stát jejich rodičům v případě distanční výuky zajistil dostatečnou podporu, protože u dětí, které mají nějaké speciální vzdělávací potřeby, tak samozřejmě ta podpora při distančním vzdělávání doma je výrazně obtížnější.

V neposlední řadě nelze ani zapomínat na pracovníky ve školství, kteří mají malé děti, kterým by vláda mohla nějakým způsobem pomoci zajistit hlídání. Stejně tak prosazujeme, aby mohli při výuce pomáhat jako dobrovolníci například studenti pedagogických fakult.

Já jsem se tady snažil vypíchnout ty zásadní body. V tomto směru jsou i navrhovaná usnesení, která bych nyní v rychlosti přečetl. Jsou to tři jednotlivá usnesení, která potom mají jednotlivé body.

Poslanecká sněmovna

1. žádá, aby

I. byla ve vazbě na vývoj epidemiologické situace stanovena a zveřejněna kritéria, na jejichž základě bude obnoven či omezen provoz škol a školských zařízení;

II. byla zajištěna jednotná a srozumitelná komunikace kroků vlády ve věci zajištění výuky, provozu škol a školských zařízení a v dostatečném předstihu tak, aby na přijatá opatření mohly školy, školská zařízení a veřejnost adekvátně reagovat. - To bylo za prvé, žádá.

2. Ukládá vládě České republiky

I. nadále zajišťovat zásobování ochrannými prostředky a rouškami do škol a školských zařízení, kde není v tuto chvíli omezen provoz;

II. zajistit péči o děti pedagogickým i nepedagogickým pracovníkům, kteří se podílejí na zajištění výuky a provozu škol a školských zařízení;

III. zajistit formou nařízení efektivní a bezúplatný převod vyřazené ICT techniky těch počítačů, popřípadě dalších částí, z úřadů a veřejných institucí na základní a střední školy za účelem zajištění distanční výuky, a to pro žáky, kteří nemají přístup k online výuce v důsledku nedostatečného technického zázemí. - Ono už to probíhá, ale dle zpráv z terénu to není dostatečné, a tady vidíme prostor zejména pro to, že skutečně ty počítače se odepisují, jsou funkční, jenom už zamortizovaly a dají se vyškrtnout z majetku těch úřadů.

IV. připravit a zveřejnit dlouhodobý plán úkolů ve věci poskytování metodické podpory pro zajištění distanční výuky, průběžně kontrolovat a poskytovat informace o jejich plnění;

V. připravit a zveřejnit scénáře a návrhy variantního řešení pro postupný návrat žáků do škol ve vazbě na vývoj epidemiologické situace;

VI. zajistit kompenzace vysokým školám v souvislosti s omezením pobytu studentů na vysokoškolských kolejích. - To bylo tedy za 2 - ukládá.

3. Doporučuje vládě České republiky přijmout následující opatření:

I. umožnit dobrovolnou distanční výuku zejména žáků, kteří mají v domácnosti člena rodiny spadajícího do rizikové skupiny nebo pokud sami do této skupiny patří;

II. posílit spolupráci a koordinovat činnost existujícími iniciativami a neziskovými organizacemi Učíme online, v rámci Česko.Digital, Počítače dětem a další, které rodinám pomáhají se zajištěním technického vybavení na online výuku;

III. umožnit školám a třídám zřízeným podle § 16 odst. 9 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, omezit na jejich žádost provoz a přejít na distanční nebo smíšenou formu výuky a zároveň zajistit zvýšenou podporu dětí a rodin při distančním vzdělávání.

To jsou tedy návrhy usnesení, které jsem nyní načetl a o kterých bychom chtěli hlasovat v souvislosti s hlasováním o žádosti vlády k prodloužení nouzového stavu. Já vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám děkuji. Já bych jenom shrnul situaci. Ještě jsme v obecné rozpravě, vystupují přednostní práva, ještě tady je paní poslankyně Pekarová a pan poslanec Radim Fiala. Pak budou řádné přihlášky a první je paní poslankyně Olga Richterová, kterou bych pak požádal o to, aby se ujala role zpravodaje, a všichni ti, kteří máte nějaké návrhy k usnesením nebo na změnu, abyste je potom směřovali ke zpravodaji.

Takže v tuto chvíli poprosím paní poslankyni Markétu Pekarovou Adamovou, aby se ujala slova s přednostním právem v rozpravě. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane osamocený ministře, já jsem ráda, že alespoň vy jste tady s námi (ministr školství), ale mrzí mě, že zrovna při debatě o nouzovém stavu tady nevydržel celou dobu i pan premiér, protože řada mých proseb, žádostí, směřuje i k němu. Doufám tedy, že nás bude poslouchat alespoň v zázemí nebo že se k němu dostanou.

Projednáváme tady prodloužení nouzového stavu a já chci avizovat, že jsme si samozřejmě vědomi toho, v jaké situaci se Česká republika stále nachází a je nutné k tomu zvládnutí epidemie nouzový stav určitě prodloužit. Co však považuji za nedostatečné, a mrzí mě, že nedošlo ke zlepšení, od samotného jara ten rozdíl tam příliš nevidím, jak nám je prodloužení nouzového stavu odůvodněno. V podkladu, který k tomuto tisku máme všichni k dispozici, opět chybí ta základní věc, totiž krom konstatování stavu současné situace, což tam obsaženo je, by tam také měl být dle mého názoru výhled do budoucna a strategie, se kterou vláda bude dále v následujících týdnech nouzového stavu pracovat. Ten plán, strategie, modely, jakkoli si to nazveme, by totiž měl být transparentní, měli bychom jej jak my, tak veřejnost znát. Ta komunikace to neobsahuje a je to základní problém celé situace, a jak říkám, trvá to už měsíce, není to nic nového.

O to spíš je alarmující, že se nesnažíte tento aspekt změnit a že se tady nedozvídáme opět nic víc, než je konstatování současného stavu bez ohledu na to, co všechno chystáte a uděláte v následujících dnech, týdnech a měsících. A to, že je to nutné, si asi všichni uvědomujeme, protože jet systémem brzda - plyn není prostě možné. Zatím se tak ale děje. Děje se tak už od jara, děje se tak ve stylu: nejdříve zkusíme měkčí opatření, když nezaberou, tak uděláme mnohem tvrdší karanténu. V podstatě je to takový částečný lockdown, i když souhlasím s panem premiérem, že každý si tento problém představuje jinak a vykládá si jeho podobu jinak. Ale přece jenom i dnes bychom určitě chtěli znát informace o tom, jak chcete dospět k tomu, abychom mohli postupně jednotlivá opatření uvolňovat, vracet se běžně do života, ale zároveň ruku v ruce s tím se vyhnuli tomu, že tady budeme bojovat s nějakou další masivní vlnou. A tohle je nutné učinit a myslím, že na tomhle vláda musí teď velmi intenzivně spolu se svými všemi odbornými týmy pracovat. Je to totiž velmi podstatné pro život v této zemi a pro všechny, kterým dnes už docházejí peníze, jsou z toho velmi nervózní, ve velkém stresu a mají opravdu existenční potíže a zároveň jsou z toho frustrovaní, naštvaní, a tak jak říkal i pan ministr, nový ministr zdravotnictví, musíme počítat s tím, že ten strach tady není jenom z epidemie, jenom z nemoci, ale právě z budoucnosti, která je pro mnohé teď velmi nelichotivá, černá. A samozřejmě u mnohých z nich tato nejistota o vlastní budoucnost budí takové obavy, že už začínají propadat takové frustraci, třeba demonstrují na náměstí, začínají se mnozí z nich uchylovat třeba k důvěře v různé dezinformační a konspirační teorie, které se tady jen hemží.

Myslím si ale, že by to měla být jedna z těch zásadních změn, která by měla přijít s novým panem ministrem. Pan ministr tady - musím ocenit - řekl velmi jasně informace z oblasti zdravotnictví, ať už se to týká připravenosti nemocnic a s tím, jak se situace v oblasti kapacit a dalších oblastí má, ale to je zdravotnická část, která samozřejmě musí být doprovázena i informacemi o tom, jak dlouho podle těch stávajících předpokladů, pokud tedy nemáme v plánu přitvrzovat, jak se říká, s opatřeními, tak jak dlouho ještě může trvat ta snaha dostat reprodukční číslo pod 1, resp. na těch žádoucích 0,8. A pokud se nám to podaří, tak co bude potom. To tady vůbec nezaznívá. Pokud se tedy podaří zploštění té křivky, pokud se podaří snížení reprodukčního čísla, tak jak budeme držet pod kontrolou epidemii dál. Budeme se bavit o postupném uvolňování těch jednotlivých uzavření, která zde jsou, ať už jsou to školy, provozy, nebo je to možnost se pohybovat venku, jak je obvyklé, s tím ale ruku v ruce budete muset řešit samozřejmě to, jestli se zase nezačne reprodukční číslo rychle zvyšovat a komunitní přenos bude pokračovat. A tohle je, myslím, strategie, kterou si všichni zasloužíme vědět, znát její detaily.

Častokrát tady bývá, zejména z úst některých ministrů, připodobňován tento boj s epidemií k válce. Já si myslím, že kdybychom byli ve válce - já tento příměr nemám ráda, protože si myslím, že je nadsazený až příliš, tu situaci nadsazuje a není oprávněný - ale kdybychom byli v oprávněné válce, tak bez strategie určitě také nemůžete bojovat a vést jakýkoli ať už útok, anebo obranu. A myslím, že to je základem celého problému, proč se velká část veřejnosti ještě stále nechce podvolit těm opatřením, nechce je dodržovat, nechce vidět situaci jako vážnou. Protože je to související informace a toto ujištění, že víme, co se bude dít dál, víme, jak tu situaci dostat pod kontrolu, chybí.

Proto vás prosím, abyste v této věci konečně uvedli do života to, oč vás tady už mnoho týdnů žádáme, a připomínám to usnesení už poněkolikáté, je ze září tohoto roku, abyste uvedli do života komunikační strategii. Ta strategie musí obsahovat i boj s dezinformacemi a konspiracemi, ale také musí obsahovat to, jak k jednotlivým skupinám obyvatel dostat podstatné věci týkající se epidemie a jak dostat fakta, informace a také jednotlivá opatření ke všem těm, kteří je musí dodržovat, což je vlastně celá společnost.

Také vás prosím, abyste zveřejňovali modely, a myslím, že pan ministr zdravotnictví už o tom hovořil, takže budu doufat, že jakmile bude v úřadu déle než těch stávajících zhruba 24 hodin, tak k tomu dojde, že bude zveřejněn model vývoje a také to, jak bude dále postupováno v následujících týdnech z hlediska právě uvolňování opatření, že tyto chyby, které byly napáchány, budou napraveny.

Pana premiéra chci požádat o to, aby znovu svolal jednání předsedů všech parlamentních stran. Tyto schůzky proběhly v posledních týdnech pouze dvě. Myslím, že je to velmi užitečná věc a že bychom měli pokračovat, protože i my chceme znát nejenom informace, ale mít možnost lepší formou než tady od pultíku a s tím, že nakonec tady v podstatě ani nejsou všichni dotčení ministři a pan premiér přítomni, vám naše návrhy předkládat. Pro řešení té situace jsme vždycky od samého začátku března byli ochotni pomáhat a navrhujeme jednotlivé postupy, jak by se mohlo s epidemií bojovat. Ve všech těch oblastech, ať už zdravotní, ekonomické, nebo vzdělávání, máme své odborníky, máme své návrhy a podněty. A na těchto setkáních jsme měli možnost je prezentovat účinněji, než je tomu tady. Takže vás o to žádám znovu, protože myslím, že je to ku prospěchu řešení situace.

Chci se tady od toho místa také ohradit proti nařčením, která byla v rozhovorech s panem vicepremiérem Hamáčkem, ten - přeji mu brzké uzdravení - tady mezi námi není, ale on jmenoval i mne a některé další předsedy z opozičních stran ve smyslu, že my jsme tady bránili nouzovému stavu a nechtěli jsme zavedení nouzového stavu. Tak se chci proti tomu ohradit. Z mých úst rozhodně nezaznělo nic o tom, že bychom nouzový stav nepotřebovali, ale z mých úst vždycky zazněla výzva k vám jako vládě, abyste jej dobře zdůvodnili a abyste řekli, co během něj chcete dělat. To je podstatný rozdíl, který si jenom možná pan Hamáček nedostatečně uvědomuje.

Pak tady mám dotaz, který doufám, že bude schopen zodpovědět přítomný pan ministr Plaga, protože se týká školství. My jsme právě na jedné z těch schůzek, která byla s vládou a panem premiérem, byli ubezpečeni ještě tehdejším ministrem zdravotnictví panem Prymulou, že pro zdravotní personál, pro lékaře, zdravotní sestry a všechny další zdravotní profese bude vždy v každém městě otevřena alespoň jedna základní škola, která bude poskytovat právě pro děti těchto profesí nutnou službu, aby mohli být i nadále v nemocnicích a tam, kde jsou dnes potřeba nejvíce. Zajímalo by mě, jestli je to skutečně realizováno, protože v médiích jsem zaznamenala výtku některých lékařů a třeba ředitelů nemocnic, že jim chybí zdravotní personál právě z toho důvodu, že školy jsou zavřené a oni musejí být s těmi dětmi třeba doma, s těmi mladšími, na ošetřovném. Takže jestli je pravdou to, že jsou, i tento personál, vytíženi nutností pečovat o své děti a přicházíme o ně v rámci jejich profesí, tak si myslím, že to je dosti úzké hrdlo, které jste způsobili nerealizováním tohoto slibu, který tam tehdy, už je to několik týdnů před zavřením škol, zazněl.

Proto doufám, že tu odpověď tady budete mít, a ráda vám tady slíbím, že budeme opět nápomocni tak jako vždy, tak jako se to děje v případě plánování a realizace informačního webu, na které intenzivně spolupracuje náš pan poslanec Feri. Tak jako se to děje s našimi konkrétními návrhy pro řešení zdravotní krize. Je ale potřeba, aby to nebylo jenom jednostranné a takové do médií deklarované "my chceme táhnout za jeden provaz", a pak když se svými návrhy opozice přichází, tak byl jeden za druhým zamítán jak na běžícím páse. Takhle se skutečně spolupráce nerealizuje, takhle spolupráce nevypadá. Pevně doufám, že ji myslíte vážně, že to není jen deklarace pro občany, která pak ve skutečnosti není pravdivá.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S přednostním právem dále vystoupí pan poslanec Radim Fiala. Připraví se pan místopředseda Vojtěch Filip a pak pan ministr Plaga. Prosím.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych i já přidal trochu k této diskusi, hlavně stanovisko poslaneckého klubu SPD. Ale protože to všechno má nějakou návaznost, tak bych velmi krátce začal už z doby minulé.

Hnutí SPD na jaře podpořilo veškerá opatření, která tato vláda navrhla. Ta opatření měla svůj význam. Myslím, že to byl správný krok a Česká republika se stala premiantem v boji s koronavirovou pandemií. Co se ale dělo potom, to si myslím, že nebylo už tak příznačné a nebylo dobré, protože vláda jako by úplně rezignovala, jako by koronavirus už tady nebyl, už nepotřebujeme bojovat, a úplně všechna ta opatření zrušila. Což nemohlo dopadnout jinak, než jak to dopadlo teď na podzim.

Co ale je důležité zmínit a co je důležité pro lidi, že na tom jaře jsme viděli velmi špatnou komunikaci vlády, Ministerstva zdravotnictví s občany. Prostě byly tiskové konference, kde vystoupil ministr, potom za dvě hodiny vystoupil premiér, pak vystoupil někdo další a dozvěděli jsme se několik věcí a několik názorů a několik forem řešení problémů. A řekl bych, že dodneška ta komunikace není ujednocená, a myslím si, že to určitě vzbuzuje nejistotu u lidí, a nejistota je nejhorší. Takže o to bych poprosil nového pana ministra zdravotnictví, aby se pokusil tu komunikaci sjednotit, aby lidé byli včas informováni, co se bude dít.

S tím ale souvisí další otázka, na kterou se ptám pana ministra zdravotnictví. Máme teď nouzový stav. Před Vánocemi budou čísla lepší, protože samozřejmě omezili jsme mobilitu, omezili jsme pohyb osob, čísla budou lepší, na Vánoce si lidi nakoupí a samozřejmě stane se to, že v lednu se zase čísla zvětší. A tak to půjde dál v takových vlnách. A já si myslím, že je načase přijmout nějakou strategii a pobavit se o ní, o boji s koronavirem do budoucna. Lidé přece potřebují vědět nejenom, co bude na konci listopadu, co bude na Vánoce, ale co bude na jaře, co bude v únoru, co bude v březnu. Protože s tím souvisí to, že se na tu dobu mohou připravit. Ekonomicky, podnikatelsky, v práci, s dětmi, společensky. Já si myslím, že taková vize nám chybí a že ty modelové případy přece Ministerstvo zdravotnictví a vláda musí mít, a my bychom o tom chtěli diskutovat, protože to je pro nás všechny do budoucna velmi důležité.

Co se týče jarních opatření, tak si myslím, že my jsme tady volali z opozičních lavic po tom, že by vláda měla chránit rizikové skupiny, to jsou hlavně senioři, to jsou částečně zdravotně hendikepovaní, a měla by budovat kapacitu nemocnic pro to, kdyby se ta vlna vrátila. Já jsem si představoval, že rizikové skupiny budou kryty, chráněny třeba tak, že respirátory, roušky jim bude předepisovat jejich praktický lékař. Budou je zdarma na předpis dostávat v lékárně. Protože přece ten praktický lékař přesně ví, kdo je riziková skupina, kdo je senior apod. To se nedá posílat poštou, to jsou takové jako amatérské pokusy podle mě. Že budeme budovat kapacity nemocnic. Vidíme, že se budují na poslední chvíli, co kdyby. A budují se v halách výstavišť. Já si myslím, že samozřejmě my jsme dnes rádi, že tady aspoň nějakou možnost, alternativu máme. Ale o to přece nejde. Zjistili jsme, že musíme budovat kapacity nemocnic, už na jaře, a to se nedělo.

Teď se dostávám konečně k tomu nouzovému stavu. Nouzový stav je vlastně právní prostředí, ve kterém dnes vláda, Parlament a celá země fungují. My jsme na jaře volali po tom, aby se schválila novela na ochranu veřejného zdraví. Ještě jednou řeknu ten název: novela na ochranu veřejného zdraví. Myslím si, že ten název jasně říká, že je to přesně novela a zákon, který bychom mohli využít na boj s koronavirovou pandemií a který by neparalyzoval Českou republiku tak jako nouzový stav. Ale přesvědčovala nás vláda, že připraví nový krizový zákon, zákon o bezpečnosti České republiky, ústavní zákon. A když jsme říkali, že to bude trvat rok a půl, tak se nic nedělo, nikdo na to nereagoval, a dnes jsme v situaci, že prostě nemáme nic a pro vládu je daleko jednodušší vyhlásit nouzový stav. Kdybychom měli novelu zákona o ochraně veřejného zdraví, mohli jsme pracovat tak, že by některé lokální věci mohl řešit ministr, do 48 hodin například vláda a mohla to dodatečně schvalovat Poslanecká sněmovna, abychom na to promptně, rychle, na všechny věci, které se dějí kolem nás, hlavně na ty negativní, mohli rychle reagovat.

Bohužel to se nestalo, máme nouzový stav, který podle mě paralyzuje demokratické principy řízení státu, Parlament funguje omezeně. Myslím, že se dělají zakázky bez výběrového řízení a je to spousta dalších věcí. Například je důležité i to, že stát podle tohoto zákona za nic nenese odpovědnost, když zavře školy, firmy a podobně. Samozřejmě nouzový stav také omezuje lidská práva. Vláda může dát zákaz vycházení, zavře podniky, firmy a je to spousta dalších věcí. Takže nouzový stav jako právní forma si myslím, že už dnes je nedostatečný, a nedostatečný hlavně z toho důvodu, že my prostě neskončíme ten boj 3. listopadu a pravděpodobně ani ne 3. prosince. Potřebujeme mít ještě něco lepšího a dokonalejšího, než je nouzový stav.

Já bych se dotkl několika opatření. Samozřejmě jsme jich tady odhlasovali mnoho. Já můžu jenom říct, že SPD navrhla 40 zákonů, které by měly zlepšit ekonomické podmínky lidem, protože samozřejmě čím déle tato krizová doba bude trvat, tím (více) bude omezovat společenský, ekonomický a jakýkoliv jiný život v České republice.

Z těch opatření, kterých bych se tady dotkl a která si myslím, že nejsou dobrá, a přidám se k některým svým předřečníkům a obrátím se na pana ministra školství Plagu, že si myslíme, že ty nejmenší děti na základní škole by měly chodit do školy. Nejenom proto, aby se vzdělávaly, ale také proto, že to umožní spoustě lidem jít normálně do práce, to znamená, budou ekonomicky činní. A z hlediska zdravotního se obávám, že mobilita těch malých dětí, ten jejich pohyb ve společnosti - hlídají je babičky, tetičky, strýcové z jednoho města do druhého města a podobně - a možný přenos je daleko větší, než kdyby byly v jedné třídě po dvaceti a dodržovaly zdravotní předpisy, které ta škola má.

Takže pane ministře, je to k zamyšlení a myslím, že ty malé děti školou povinné by měly chodit do školy.

Jako druhá věc, které bych se tady dotkl, druhého opatření, které je pro mě naprosto nelogické, je zákaz prodeje v neděli. Jestli teče řeka a zúžíte jí koryto, tak tam proteče daleko víc vody a velmi rychle. Jestliže snížíte dobu prodeje, tak prostě nakumulujete lidi v jeden den do toho supermarketu a možnost přenosu je daleko větší. Takže já bych řekl, ne že by to něčemu pomohlo, ale že je to přesně naopak, že ta možnost přenosu, pokud máte ne sto lidí, ale tisíc lidí, je prostě desetkrát větší.

Dál se chci zeptat pana ministra zdravotnictví. My jsme tady nedávno hlasovali pobyt cizích vojsk na území České republiky, hlasovalo se to stojedničkou, jako ústavní věc to jde i do Senátu. Bylo to kvůli zdravotníkům, které tady potřebujeme, zdravotníkům z NATO. Já se chci zeptat, a odkazuji se na české servery, které říkají, že se nám hlásí čeští zdravotníci ze světa, čeští lékaři, kteří žijí různě ve světě a chtěli by České republice pomoci. Volají na Ministerstvo zdravotnictví, ale nikdo o ně nemá zájem. Tak mi to, pane ministře, vysvětlete, že my tedy nemáme zájem o české zdravotníky, kteří nám chtějí pomoci, ale máme zájem o vojáky NATO. To je pro mě naprosto nepochopitelná věc a samozřejmě si myslím, že by se tomu na Ministerstvu zdravotnictví měl někdo věnovat. Až budete zase chtít, abychom tady zvedali ruku pro pobyt cizích vojsk, tak se vás budu ptát, jestli už jste reagovali na to, že je spousta, doslova desítky, českých lékařů po světě, kteří nám chtějí přijít pomoct.

A na závěr k samotnému návrhu nouzového stavu. Já si myslím a jsem přesvědčen, že to, co navrhuje vláda, dalších třicet dní nouzového stavu, je příliš velký bianko šek, kdy si vlastně vystavujete tento bianko šek a máte jistotu, že se Poslanecká sněmovna už tím, co děláte, nebude zaobírat. Já si myslím, že je to příliš dlouho. My o tom chceme diskutovat tak, jak o tom diskutujeme dnes, abychom si to nemuseli říkat před novináři v televizi a podobně, řekněme si to tady mezi sebou. A my budeme v SPD navrhovat deset dnů. Možná se někomu zdá, že prodloužení nouzového stavu o deset dnů je velmi krátká doba, ale já můžu říct, že je to minimální doba, kdy už lze vyhodnocovat opatření, která vláda přijala. Je to rozhodně doba, kde už uvidíme, co se děje, a můžeme tady o tom mluvit. A za druhé, můžeme tento nouzový stav také prodloužit, a já si myslím, že k tomu patrně dojde, ale pojďme to vyhodnotit, tu minimální nejkratší dobu, kdy to má smysl, pojďme se sejít a pojďme ten nouzový stav prodloužit, pokud to bude bezpodmínečně nutné.

Takže hnutí SPD bude samozřejmě hlasovat pro svůj návrh, prodloužení o deset dnů, ale pokud neprojde, tak bude hlasovat i pro prodloužení o čtrnáct dnů, možná i o jedenadvacet dnů, to se musíme poradit, ale určitě ne už pro třicet dnů. Je to příliš velký bianko šek na to, aby se vlastně nikdo nezajímal o to, co další měsíc vláda bude dělat.

Jinak mi dovolte na závěr, abych všem popřál hodně zdraví a aby se ta situace co nejdříve zvládla. Samozřejmě chci popřát také novému ministru zdravotnictví hodně úspěchů, protože je budeme potřebovat, v jeho nové práci. A ještě chci říct, že si velmi cením jeho hesla, které řekl, a to je, že "strach z této nemoci, z tohoto onemocnění musíme nahradit respektem", protože samozřejmě bych řekl, že strachu už bylo příliš, že potřebujeme dobrá řešení a že potřebujeme dobrý respekt a potřebujeme úspěch. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám děkuji. A dále vystoupí s přednostním právem místopředseda Poslanecké sněmovny pan Vojtěch Filip. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Vážené paní a pánové, členové vlády, já se vyjádřím k tématu. A nejdřív snad jen krátce, že nemám důvod se omlouvat ODS, jak mě vyzvala paní kolegyně Černochová. Já jsem v roce 2001 opravdu nezastupoval Sněmovnu, to bylo později, protože jsem byl místopředsedou poprvé zvolen až v roce 2002, a pak jsem si to užil několikrát. Ale pokud chce, abych vyhledával v těch materiálech, kdy žádala ODS o zpochybnění hlasování, já to asistentům zadám, ale pro tu omluvu tady opravdu není důvod.

Pokud jde o samotné stanovisko Komunistické strany Čech a Moravy k trvání nouzového stavu. Vláda nás požádala o 30 dní a my proto, abychom mohli pro to hlasovat, potřebujeme v podstatě vědět, jaký je skutečný počet pozitivně testovaných, nikoliv pouze počet pozitivních testů. To je asi rozdíl, který tady existuje, diskutuje se o tom a podle mého soudu to není nic, co bychom se nemohli dozvědět.

Další, co je potřeba se dozvědět, je otázka počtu úmrtí, kde jedinou diagnózou bylo onemocnění COVID-19, kdy je spousta lidí, kteří ve finále umírají na jiné nemoci, podlehnou závažným, se životem neslučitelným nemocem a to onemocnění COVID-19 je jenom vedlejší.

Také potřebujeme, aby s námi vláda komunikovala skutečný počet pozitivně testovaných bez příznaků, s lehkými příznaky, se středně těžkými příznaky a těch, kteří vyžadují intenzivní lékařskou péči, to znamená, napojení na plicní ventilaci, protože to všechno je důležité pro posouzení, jestli mají být opatření, která se týkají omezení práv občanů, tak intenzivní a jak dlouho mají trvat.

Stejně tak je důležité, abychom pravidelně diskutovali skutečný počet těch hospitalizovaných, kteří hospitalizaci nevyžadují, protože ta neznalost té choroby samozřejmě v určitých momentech vede k tomu, že jsou hospitalizováni ti, kteří potom jsou propouštěni a svým způsobem omezují tu skutečnou kapacitu v nemocnicích.

Také je důležité, abychom měli trvale ten údaj o skutečných počtech volných lůžek intenzivní péče, protože je fakt, že se to i v České republice vyvíjí nerovnoměrně regionálně, a záleží také na tom, jak hygienická služba, ale třeba i Policie České republiky je schopna kontrolovat dodržování těch jednotlivých nařízení vlády, která jsou v této věci jednak přijata, jednak uplatňována a také kontrolována. Protože to všechno je důležité k tomu, abychom mohli vyhodnotit ta opatření. A ta se nevyhodnotí druhý nebo třetí den po jejich přijetí, protože ty lhůty, které jsou důležité pro to, kdy nemoc propukne a jakým způsobem se s ní ten člověk vypořádává, je také rozhodující pro to, jaká opatření se mají udělat, a bez analýzy výsledků těch jednotlivých opatření pravděpodobně nemá smysl přijímat opatření jiná, když nemáme hodnocení těch již přijatých.

Potom je podle nás velmi důležité, možná jeden z nejdůležitějších údajů - a hovořil tady o tom přede mnou Radim Fiala - je skutečný počet chybějícího zdravotnického personálu, protože to samozřejmě je také důležité pro to, abychom věděli, jakou kapacitu má český zdravotnický systém a jakým způsobem může reagovat na jednotlivé ty zhoršující se nebo zlepšující se stavy nemoci v České republice.

To jsou minimální údaje, které je potřeba. Chceme je komunikovat pravidelně a nemyslíme si, že ta žádost je nějakým bianko šekem. My jsme na jaře velmi intenzivně jednali vždy s vládou o tom, jestli je třeba prodlužovat o čtrnáct dní, o tři týdny, o měsíc, a byli jsme ochotni kdykoliv zvednout ruku pro to, aby se ten nouzový stav prodloužil, pokud pro to budou ty důvody, které tenkrát byly. Ale ty důvody byly i jiné, než jsem teď uváděl, a tedy nejen zdravotnické, byly i v oblasti nákupu, protože v té době stát opravdu na to nebyl připraven, kdežto nyní v podstatě po více než půlroce toho setkávání se s nemocí COVID-19 už stát připraven je a jsou zásoby materiálu jak v nemocnicích, v těch ústavech sociálních péče, ale i ve státních hmotných rezervách. Je jenom otázka, jestli je ten počet těch materiálů, které jsou potřebné, dostatečný.

Druhou věcí, která podle mého soudu ale není dokončena, upozorňoval jsem na to na jaře, je otázka nového pandemického plánu. Znovu připomínám, že poslední pandemický plán je z roku 2011, reagoval tehdy na povodně v roce 2010 a na další přírodní katastrofy, ale tady jsme v jiné situaci a ten pandemický plán je opravdu třeba předělat. Proto mě mrzí - a teď to není výtka vůči nemocnému místopředsedovi vlády a ministru vnitra Janu Hamáčkovi - že ten rozšířený krizový štáb, tedy o zástupce ostatních politických stran, tedy nikoliv pouze vládních stran, není, abychom se na tom mohli podílet, a musím říct, že je to asi důležité pro každou politickou stranu, jak ten pandemický plán bude vypadat.

Já chci říct, že to je asi pro plánování těch budoucích kroků podstatné, protože ta okamžitá opatření v situaci, kdy se ta krize zhoršuje, jsou samozřejmě nezbytná, nikdo je nezpochybňuje, nikdo nechce, aby vláda jaksi reagovala neodpovídajícím způsobem na tu situaci, a nikdo určitě nechce, aby se zhoršoval zdravotní stav obyvatelstva, a péče o zdraví lidu je důležitá.

V tuto chvíli tedy musím říct, že ty požadavky, které jsme formulovali veřejně, jsou dány na stůl, chceme komunikovat s vládou a jsme připraveni při této komunikaci ten nouzový stav prodloužit.

Samozřejmě tady budou návrhy. Určitě nebudeme hlasovat o prodloužení pouze o deset dnů, to považujeme za dobu tak krátkou, že není možné zjistit, když víme, že i v tom nejpozitivnějším vývoji, v tom nejpozitivnějším vývoji bývalý ministr Prymula, a současný ministr Blatný to potvrdil, že ta tabulka je vlastně platná, to nejhorší období bude okolo 11. až 15. listopadu, a to vylučuje to hlasování o skončení nouzového stavu před tímto datem.

Takže to je asi naše stanovisko, které je podstatné pro orientaci, jak se na situaci díváme, jak jsme připraveni o ní jednat. A samozřejmě nebudeme se nikdy bránit tomu, aby se nouzový stav zkrátil, anebo i prodloužil, pokud se ta situace nezlepší. A já doufám, že se zlepší, že ta opatření budou účinná a že budou také důležitá pro to, aby lidé více uvěřili tomu, že ta opatření, která jsou přijímána v celém světě, v celé Evropě, je potřeba dodržovat, abychom svým způsobem tím, že je ignorujeme, nezhoršovali situaci jiných, protože svoboda každého končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám rovněž děkuji a s přednostním právem v tuto chvíli vystoupí pan ministr školství Plaga. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga Děkuji za slovo. V reakci na dotaz Markéty Pekarové Adamové ohledně toho, že bylo slíbeno, že budou určené školy pro lékařský a nelékařský personál, dodávám velmi krátce a fakticky. Stejně jako na jaře Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v souladu s pandemickým plánem komunikuje s kraji a hlavním městem Prahou a v tuto chvíli bylo k zajištění péče nejenom o lékařský, nelékařský personál, ale další, děti zaměstnanců kritické infrastruktury, určeno 405 škol po celé České republice. Zároveň Ministerstvo školství prostředním náměstka pro vysoké školy, vědu a výzkum oslovilo děkany pedagogických fakult, aby praxe pedagogických zaměstnanců, tedy respektive studentů pedagogických fakult, směřovaly do těchto zařízení.

Zároveň jsme vyslali i ke krajským úřadům informaci, že vícenáklady spojené se zabezpečováním těchto služeb, které jsou v tuto chvíli nesmírně důležité a nezbytné, tak ty vícenáklady, odměny a ten provoz jako takový je možné hradit z krajské rezervy, z prostředků, které jsme rozepsali do krajských rozpočtů.

Tedy co bylo slíbeno, bylo stejně jako na jaře splněno. Tu koordinační roli v území mají podle pandemického plánu kraje, které měly, a tak jsme jim to i doporučovali, zakomunikovat s nemocnicemi a ty určené školy a školská zařízení, tu jejich lokaci, dávat co nejblíže nemocnicím přesně z toho důvodu, aby sestry, ale i lékařky a další personál nemocnic měl možnost děti tam umístit a bylo to co nejvíce uživatelsky přívětivé. Zároveň kraje mají od nás informaci od samého počátku, že do určené kapacity mohou doplňovat i o další, protože se objevují nové požadavky na kritickou infrastrukturu, resp. děti, tak mohou samozřejmě doplňovat. Je to v jejich kompetenci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. A ještě s přednostním právem místopředseda klubu KSČM, pan poslanec Luzar. Prosím.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, já chci upozornit na jednu věc, která tady nezazněla od předřečníků, byť se všichni vyjadřovali k nouzovému stavu, a to je rozdělení společnosti. Společnost je těžce rozdělená na dvě nesmiřitelné skupiny. Jedna je tvrdě proti nouzovému stavu a žádá jeho okamžité zrušení, druhá část společnosti je naopak pro nouzový stav a jeho přitvrzení a postihy těch, ideálně zavřít ty, co prostě nenosí roušky. Možná dostáváte také desítky mailů, telefonátů, dokonce i mí kamarádi nebo známí jsou rozpolceni v tomto a jedni volají: okamžitě to zrušte! Druzí mi volají: je třeba přitvrdit, protože to lidi nedodržují.

Uvědomme si, v jaké společnosti fungujeme. A je to napříč politickým spektrem. Nemá to nic společného s politikou. Je to velký problém, do které ho se společnost dostala, a řešení tohoto problému bude hodně, hodně složité. To bychom si měli uvědomit, když voláme po různých alternativách a ideálních řešeních, a skoro všichni mí předřečníci tady znají recept a jmenovali recept, co by se mělo a), co by se mělo b) a jak oni si představují c), d). Tady z toho, přiznám se, poslouchat to a nezajímat se o tuto problematiku, bych byl docela nešťastný a u televizní obrazovky bych nevěděl, co sledovat dříve a ke komu se přidat.

Proto otevřu další otázky, které spíše souvisí s tím rozdělením společnosti. Všichni odborníci říkají, že se budeme muset naučit s virem žít. Asi s tím budeme muset souhlasit. Všichni odborníci ale také říkají, že by to mělo být do doby, než bude účinné očkování. Souhlasím. Co bude dělat společnost, když přijde návrh na očkování a bude očkovací látka? Nerozdělí se společnost zase na dvě nesmiřitelné skupiny? Já si myslím, že bohužel ano. Zažívali jsme to s očkováním už v minulosti a budeme to asi zažívat i dále. A tady bych také rád upozornil na tento velký problém, který je před námi, a zatím ho odsouváme, protože látka není. Až bude, co se bude dít? Bude povinné, nepovinné? Jakou formou k tomu přistoupíme, když už jsou lidé rozděleni jenom nad možným plošným odběrem vzorků? To, co se děje na Slovensku, můžeme si říct, jak to bude vypadat u nás? Zamýšlí se nad tím někdo? Nezaznělo to zatím nikde z oficiálních úst.

Hovoří se o nouzovém stavu jako terminu technicusu. Já bych tady trošku brzdil v tom pojmenovávání, protože samozřejmě název tomu můžeme dát jakýkoliv, on to může být pandemický stav nebo nějaký jiný, ale tu nejde o název, možná ani o ten symbol. Tu jde o to, jaké zákony kde budou uplatněny. A dneska jsem zůstal zase jak opařený, když jsem si přečetl, kolik žádostí na odškodnění již přišlo na stát v době krizového stavu, co byl vyhlášen ze začátku, když nikdo nevěděl, co to vlastně je a co se na nás řítí v těch jarních obdobích, a to jsou miliardy, které požadují různí lidé, jednotlivci i firmy jako odškodnění na státu. Tak z jakých pohnutek oni jednají? Proč to dělají? Dokážeme to rozdělit anebo rozsoudit? Budou to dlouhé soudní spory a budou zase dělit společnost. A budou ti, kteří budou říkat "nic jim nedejte", a ti, kteří budou říkat "dejte jim". A to štěpení společnosti už zase nastane a bude velice složité.

Volá se po pomocné ruce. Z jedné strany ano, chceme pomoci, z druhé strany, že ta pomoc je odmítána. A můžeme tady teď každý říkat příklady. Medik šel do nemocnice, tam ho odmítli, že nemají potřebu ho využívat, protože nevědí, jak ho zaměstnat například, nevědí, jak ho odměňovat, jak ho zařadit do pracovního cyklu, který mají. V jiné nemocnici: okamžitě přijďte, my vás vezmeme, třeba jenom jako brigádu a další. Ona drtivá většina těch opatření totiž je o lidech. O lidech, kteří řídí nemocnice, kteří řídí domovy důchodců, i o ředitelích škol.

Pane ministře, s dovolením se budu obracet na vás, protože jste tady jediný, a který by mi mohl odpovědět. Hovoříme - školy, děti, ale co takhle učitelé? To, co se děje momentálně v tom distančním způsobu výuky s učiteli, to je další obrovský problém, o kterém nehovoříme, a učitelé už dneska trpí syndromem vyhoření v takové míře, že jsem z toho byl až překvapen. A teď se bavíme, a já jsem zastáncem třeba, ať se co nejrychleji uvolní školy pro 1. a 2. třídu základních škol, ale ptám se, kdo tam učí? A neučí tam náhodou senioři učitelé? Jak to tam vypadá? Může ředitel nařídit učitelce, mladé učitelce druhého stupně, ať jde učit ty děti v první třídě? Protože mám informaci, a nebudu říkat odkud, abych nebyl nařčen za nějaké upozorňování, že to nejde. Čili ptám se, pane ministře, existuje metodický pokyn ministerstva, že ředitel školy může v rámci své pravomoci nařídit jakémukoliv učiteli ve své škole, aby mimo svou aprobaci třeba šel učit prvňáčky, protože klasická učitelka prvňáčků je ve věku těsně před šedesáti a má syndromy, které můžou být zdraví škodlivé a můžou být problematické?

To jsou otázky, které vyvolávají rozpory ve společnosti. A já se neustále snažím upozorňovat na to, že my nemůžeme být jako politici součástí těch rozporů, těch skupin a klást se na jednu stranu, nebo na druhou stranu a vyvolávat ty vášně. Bohužel to tady často zaznívá, protože zatím ta vláda je podle mnohých řečníků ta absolutně nejhorší a dělá to úplně všechno špatně. A kdybychom tam my byli, tak bychom to dělali úplně všechno nejlépe. Ale to přece také není pravda, a když si to řekneme, tak prostě problém momentální společnosti a pandemie je v tom, že je rozdělena. Nemá prostě empatii. My to nevnímáme, my jsme kategoričtí, my jsme příznivci, nebo odpůrci. Nehledáme shodu v těch skupinách. A to je obrovský problém, do kterého tu společnost ženeme.

A proto bych přivítal, a je tady nový ministr 24 hodin, chudák se asi ještě ani pořádně nezastavil, dát mu tu šanci, dát mu tu příležitost, aby přinesl něco nového, protože je to člověk z praxe. První jeho výroky, které jsem zachytil, mi hovořily z duše a byl jsem rád, že přišel někdo, kdo začal trošku jiným stylem hovořit o tom, co nás čeká.

Ta šance, kterou žádá vláda v rámci nouzového stavu, je maximální možná, kterou zákon umožňuje v rámci Parlamentu. Samozřejmě vláda ji ani nemusí využít a my ji ani nemusíme poskytnout. Já se tady jsem schopen shodnout s mnohými, kteří hovoří o tom, že 14 dnů je tak optimum a že Parlament je od toho tady, aby klidně co týden zasedal a hodnotil to, co se v té společnosti děje. Ale znovu se chci vrátit k tomu, že my máme problémy, které sami svou činností zaséváme do společnosti, a rozdělujeme ji. A odpovědi, konkrétní odpovědi na ty problémy očekávají občané. Jinými slovy, ne hledejme rozpory, ale hledejme shodu v občanech, hledejme shodu ve společnosti a k tomu takhle přistupujme. My bychom měli být ti, co ukazují směr, kterým by společnost měla jít, a to rozdělení je tady obrovské. Pokud si to neuvědomujete, kolegyně a kolegové, tak vám opravdu přeji se do těch diskuzí lidí zapojit. Nejenom to sledovat, nejenom to číst, ale osobně se zapojit pod svým jménem. Zkuste si někdy do těch diskuzních skupin vstoupit, zkuste si, uvidíte sami, že to vůbec není jednoduché. A není to o politice, je to o přirozenosti člověka a jeho názorech. A to je obrovský problém.

Jestli někde je dluh vlády, tak je to právě tady v této komunikaci, právě v té spolupráci mezi lidmi a poskytování informací. A nový ministr zdravotnictví ve svých prvních slovech toto slíbil, že napraví, tady tuto věc, tak pevně věřím, že se mu to podaří a že to skončí. Protože jiné cesty není. Ale pokud to budeme neustále rozdělovat a neustále roztrhávat, tak se nedočkáme ničeho dobrého. A v této době by to bylo nejhorší, co by nás mohlo potkat.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám děkuji. A s přednostním právem pan předseda Bartošek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Za mě jenom krátce. Měl jsem také připraveno to, co chci říct. Chtěl jsem se ptát - nemám koho. Chtěl jsem diskutovat - a nemám s kým. Přichází vláda, aby požádala o prodloužení nouzového stavu, a my zde nemáme ani premiéra, ani ministra zdravotnictví, nikoho, kdo by na naše otázky dokázal relevantně odpovědět. Víceméně je to o tom, že každý, kdo zde vystupuje, tak mluví do zdi. Protože položí otázky, řekne si, co potřebuje, ale odpovědi se stejně nedočkáme. A o tom to je. To je totiž to, čím je nemocná tahle společnost a čím je nemocná tahleta Poslanecká sněmovna. Že vláda nediskutuje, vláda nařizuje. To je to, co poškozuje veřejný prostor. A jestli chce vláda nějakou změnu a chce mandát v tak zásadní věci, jako je prodloužení nouzového stavu, tak by premiérovi a ministrovi zdravotnictví mělo stát za to, aby zde byl, aby věci řádně zdůvodnil a otázky zodpověděl. To se neděje. Je mi to líto, protože je to veliká chyba této vlády.

Ale my to zvládneme, vládě navzdory. My to zvládneme, protože se dokážeme chovat slušně, dokážeme se chovat lépe jako tato vláda. Lidé České republiky se dokážou chovat lépe než vláda ČR a její premiér.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: V tuto chvíli s přednostním právem nikdo není přihlášen, takže půjdeme na přihlášky, které máme v rozpravě. První je paní poslankyně Olga Richterová, které předávám slovo a kterou zároveň požádám, jestli by se mohla stát zpravodajkou tohoto bodu. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Ráda se stanu zpravodajkou tohoto bodu. Současně bych ráda poděkovala panu ministru Plagovi, že umožňuje jednání dnešní Sněmovny. Bez vás, pane ministře, bychom tady vůbec nemohli zasedat. Na tom chci ukázat tu smutnou situaci, ve které jsme se octli. A sice že sice naše země formálně pana předsedu vlády, formálně má mnoho dalších ministrů, ale reálně, když se jedná o prodloužení nouzového stavu čili klíčové věci s dopadem na celou zemi, tak se tady nedočkáme jiných odpovědí než ke školství.

Já vím, že je tady souběh s tiskovou konferencí pana nového ministra zdravotnictví, ale chci upozornit, že opravdu není v pořádku, že jako kontrolní orgán zvolený občany této země nedostaneme odpovědi. A to je také důvod, proč si myslíme v pirátském klubu, že namístě je prodloužení pouze o 14 dní. Když budete počítat se mnou, tak dneska máme konec října a to prodloužení o 14 dní oproti stávajícímu datu bude, pokud se nemýlím, do 19. listopadu. To znamená 20 dní ode dneška. Takže mluvíme tady o prodloužení, které my navrhujeme, 20 dní od dnešního data. To je 20 dní dalšího vývoje, o kterém bychom rádi vyhodnocení opatření, fungování, složení účtů, tak jak jsme byli zvoleni, aby se to v této Sněmovně dělo. A těchto 20 dní považuji za naprosto odůvodněných, rozumných a v pořádku.

Potíž je v tom, že nepřítomná vláda s výjimkou jednoho pana ministra bude chtít k tomu navrch ještě dalších 15 dní. Prostě 35 dní ode dneška. A na tom chci ukázat, že přece nejde, nejde chtít takovou velkorysost, a přitom nemít pravidelnou platformu pro jednání se Sněmovnou, s parlamentními stranami, zapojení všech parlamentních stran do Ústředního krizového štábu, jasné informování způsobem, který bude ukazovat ano, bereme vás vážně, protože jsme v krizové situaci a všichni společně zastupujeme občany naší země. Na takové platformě, ať už by to byl krizový štáb, či pravidelná jednání, bychom mohli věcně probrat návrhy, které nyní musím přednést tady. Přednášeli je už moji kolegové, Ivan Bartoš přednesl k oblasti školství, Jakub Michálek k oblasti sběru statistických informací a já přednesu k tomu, jak zapojit více lidí do zdravotního systému, do systému zdravotní péče. Ale jenom chci upozornit, že ve skutečnosti, kdyby vše fungovalo způsobem, který by dával smysl, maximální zapojení kvůli krizové situaci, tak bychom toto řešili na nějakém jiném druhu jednání.

K tomu nedostatku zdravotníků, který je klíčovým problémem našeho zdravotního systému v tuto chvíli, se vyjadřoval pan nový ministr. Je to špunt, je to hlavní limitující faktor péče, a proto navrhujeme velmi stručně znějící, ale myslíme si, že na provedení naprosto klíčová usnesení:

Za prvé, Poslanecká sněmovna ukládá vládě zapojit pro účinné zvládnutí pandemie maximální počet odborníků v oblasti zdravotní péče.

A za druhé jakési tipy na to, jakým způsobem na to jít. V tom bodě dva doporučujeme zaprvé poskytnout jednorázovou odměnu 15 až 20 tisíc korun na financování péče o děti pro rodiče dětí do čtyř let věku, kteří se krátkodobě vrátí do zdravotnictví, a to při zapojení alespoň na tříčtvrteční úvazek alespoň na jeden měsíc, při nižším úvazku proporčně sníženou.

Odůvodnění: Takový příspěvek na hlídání dětí pro rodiče malých dětí by jasně motivoval zdravotnice, lékařky, zdravotní sestry na rodičovské dovolené, všechny ty, kteří vědí, že v kolektivním zařízení je bohužel vyšší riziko nákazy, a když jsou to ve školce děti zdravotníků, tak se smíchají a je opravdu veliké riziko, že se tam nakazí. A současně jde také o lidi, jejichž děti jsou příliš malé. Příliš malé na to, aby je rodiče chtěli dát do kolektivního zařízení. To je klíčové doporučení. Už ho má v rukou pan ministr Blatný. Zasílali jsme ho všem předsedům poslaneckých klubů. A jde i o to, že by bylo potřeba, aby k této dobrovolné pomoci vláda motivovala nejenom tím finančním příspěvkem, ale i koordinací. Doporučovali bychom vznik databáze, která by propojila ty zdravotníky, kteří by měli zájem dočasně vypomáhat, a zdravotnická zařízení, která potřebují pomoc. Stejně tak doporučujeme řešit, aby se toto vypomáhání započítalo do specializačního vzdělávání. To je tedy bod jedna z doporučení, jak prakticky navýšit počet lidí ve zdravotnictví.

Bod dva. Umožnit systémové zapojení odborníků do dobrovolnictví, a to zejména z důvodu případného překračování možných smluvních hodin, kdy není vždycky možné dávat pracovní smlouvy a současně ze zařízení z terénu je jasná prosba, volání po tom, abychom upravili limity zákona o dobrovolnictví. Aby po dobu vyhlášených mimořádných opatření neplatily limity z § 8 odst. 2 tohoto zákona, tedy aby organizace mohly uzavírat smlouvy na odborné činnosti v rámci přijímajících organizací. Takže to je druhý praktický bod.

Ten třetí se týká - prověřit možnost připravit jednotný portál pro registraci dobrovolníků a poptávky jednotlivých krajů a institucí spravovaný Ministerstvem zdravotnictví. Je to možnost, možnost inspirovat se např. existujícími weby. Dáme příklad - chcipomoct.cz. Je to možnost, aby ta koordinace, ta výzva mohla jít celorepublikově, ta nabídka lidí, kteří mají třeba dvě bydliště, mohla jít jednotně. Bylo by to ideální a přáli bychom si, aby to náš stát zvládl. To byl bod tři.

Bod čtyři - zapojit studenty přírodovědných a biomedicínských oborů mimo lékařské fakulty právě do odběrových kapacit a do testování, bonifikovat tyto studenty stejným způsobem jako mediky. Nabízí se možnost využít např. existující akademickou iniciativu, zase odkaz na webovou stránku laboratore-proti-koronaviru.cz. Laboratoře proti koronaviru mají totiž hotovou celou infrastrukturu, vše, co by bylo potřeba. To by byl bod čtyři, jak ulehčit profesionálům v oblasti odběrů a laboratorních analýz.

A bod pět - zvážit podporu pořízení oxygenových koncentrátorů a zdravotních odsávaček např. do domovů pro seniory, a umožnit tak léčení lehčích případů v zařízeních, kde jsou lidé dlouhodobě zvyklí pobývat, pokud je k tomu zařízení vybaveno i po odborné personální stránce. Tento pátý bod by umožnil, aby řada případů zůstala v sociálních zařízeních, a zase by to odlehčilo nemocnicím. Je to bod opřený o zkušenosti ze zahraničí, o konzultace opět se zařízeními u nás.

Ta podpora pořízení oxygenových koncentrátorů a zdravotních odsávaček je něco, co bych si přála, aby ministerstvo také velmi zvážilo, a je to něco, co by znamenalo skutečné funkční propojení sociálního a zdravotního systému. A to je téma, jímž bych ráda skončila tento svůj příspěvek. Je to to veliké téma, že veškerá práce, kterou se podaří provést v sociálních zařízeních k ochránění seniorů v domovech, v pravidelném testování pracovníků v sociálních službách, všechna tato práce se vrátí v tom, že nebudou zahlceny nemocnice.

Proto bych velmi apelovala na nového pana ministra a paní ministryni Maláčovou, také bohužel nepřítomnou, aby se k tomuto sešli, aby opravdu řešili účinné způsoby nejenom ochrany a prevence, ale potom i možného řešení v rámci těch domovů pro seniory. Leckde to umí a leckde je limitují pouze jejich finanční a organizační možnosti malého zařízení.

Ještě jednou, předkládáme tedy za Piráty komplexní návrh usnesení. Já jsem představila body 1 a 2 a ten bod 2 byl členěný na pět oblastí: poskytnout jednorázovou odměnu; bonus na hlídání dětí pro zdravotníky - rodiče malých dětí, kteří jsou na mateřské či rodičovské; bod dva - umožnit systémové zapojení odborníků do dobrovolnictví; za třetí jednotný portál pro registraci dobrovolníků; za čtvrté zapojit studenty přírodovědných a biomedicínských oborů; za páté zvážit ty oxygenové koncentrátory a zdravotní odsávačky do domovů pro seniory.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám rovněž děkuji. Další v pořadí je pan poslanec Petr Třešňák, kterému tímto dávám slovo. Prosím.

 

Poslanec Petr Třešňák: Pěkné odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já plynule navážu na kolegyni Olgu Richterovou. Jak již bylo několikrát z naší strany zmíněno, Piráti berou a vždy brali boj s pandemií včetně většiny souvisejících opatření velmi vážně, avšak vždy jsme také žádali, aby to skutečně byla chytrá opatření namísto zapínání a vypínání ekonomiky, a mnoho návrhů zde, ať už tedy na plénu ve Sněmovně, nebo na výboru pro zdravotnictví v posledním půl roce z naší strany zaznívalo. Protože pokud chceme skutečně nad pandemií zvítězit, nesmíme zároveň uvrhnout zemi do ekonomického pravěku. Tedy to slovo zvítězit beru spíše v uvozovkách, především se musíme naučit s tím virem normálně fungovat. I proto chceme také dnes v souvislosti s hlasováním o prodloužení nouzového stavu vyzvat, aby vláda připravila opatření pro běžný život s covidem, samozřejmě s respektem k jeho závažnosti, ale hlavně beze strachu.

Současná opatření vlády jdou však totiž trošku odlišným směrem. Jsou velmi diskriminační vůči maloobchodním prodejnám, a protože právě v těchto dvou měsících maloobchody tvoří značnou část svého ročního obratu, jsou ta současná opatření vlastně úplně likvidační, pokud navíc přihlédneme k tomu, že tato vláda nahnala občany do velkých hypermarketů, které vlastně nadále mohou prodávat např. oblečení, obuv a další zboží, zatímco zmiňované specializované prodejny nikoli, a to navzdory tomu, že dle dostupných dat právě v malých provozovnách k šíření nákazy téměř nedocházelo. Pokud se dnes bavíme o prodloužení nouzového stavu, tak ten obecně chápeme především jako určitý právní rámec nejen pro jednotlivá vládní opatření, ale také především pro související kompenzace. Proto navrhujeme sérii několika usnesení i pro záchranu maloobchodních prodejen, které za jasně daných podmínek mohou vlastně nadále fungovat.

Pokud jde např. o oblast dalších (nesrozumitelné) řešení, tak zde chceme opět apelovat na vládu, aby lépe propagovala aplikaci eRouška, převážně tedy těmi kanály, které nijak nezatíží státní rozpočet, jako jsou veřejnoprávní média, ale i samotné tiskové konference vlády. Vlastně o lepší propagaci aplikace eRouška opakovaně hovoříme od srpna, a až v říjnu - a to beru jako pozitivní věc - došlo alespoň k rozesílání plošných SMS zpráv se žádostmi o její instalaci. Stejně tak jsme posílali už 3. září Ministerstvu zdravotnictví otevřený dopis s náměty, jak tuto aplikaci bonifikovat, a to včetně příkladů z jiných zemí, kde tomu tak je a u obdobných aplikací to tak provádějí.

Dovolte mi tedy zmínit sérii usnesení za tuto oblast:

Poslanecká sněmovna

1. žádá, aby kroky vlády proti pandemii byly pokud možno předvídatelně navázány na pandemický semafor, jak to požadovala Poslanecká sněmovna usnesením č. 1162 ze dne 4. června 2020, podobně jako např. v Irsku, a prezentovala ho veřejnosti s využitím vývěsních ploch, veřejnoprávních médií a internetových stránek se zobrazením přizpůsobeným regionu, jako např. na webu potrebujurousku.cz.

2. Poslanecká sněmovna konstatuje, že zavřením prodejem obuvi, papírnictví, elektro, oděvů, sportovních potřeb a dalších maloobchodů za současného ponechání velkých hypermarketů s tímto sortimentem v provozu vznikla neopodstatněná disproporce v tržním prostředí, která vede k decimaci živnostenského stavu, zvýšení koncentrace lidí v prodejnách a vyššímu riziku nákazy.

3. Žádá, aby v případě, že nedojde ke kompletnímu omezení všech sektorů ekonomiky a budou nadále otevřeny velké hypermarkety, vláda umožnila provoz maloobchodu za stejných nediskriminačních podmínek zohledňujících vážnou epidemiologickou situaci, a tím přispěla ke snížení rizikové koncentrace osob.

4. Ukládá vládě zavádět předvídatelná opatření s cílem záchrany provozoven maloobchodu s jasně definovanými parametry pro zachování obchodu - pravidelná dezinfekce prostor, větrání, maximální počty osob, doba pobytu, rozestupy, dezinfekce u vstupu, povinnost používat rukavice či jiné jednorázové ochranné pomůcky. Nepřípustné je zavírání provozoven podle celkové velikosti, ale je nezbytně nutné regulovat počet zákazníků na provozovně.

5. Ukládá vládě zavést zvýšené povinné rozestupy mezi jinými osobami než osobami společně navštěvujícími akci, rodinami a skupinami osob definovaných podle semaforu či různými zákazníky na stadionech, hromadných akcích v restauracích, mezi stoly, a to ve všech regionech stupně 2 - oranžová a výše, nebo pokud jde o akce přesahující padesát osob.

6. Ukládá vládě České republiky

I. zavést testování v pravidelných intervalech, např. každý týden, všech zaměstnanců sociálních služeb, všech zaměstnanců sociálních zařízení pro ohrožené skupiny v regionech typu 2 a výše, aby se včas zjistili případně infikovaní, a tak se zabránilo nekontrolovatelnému šíření mezi klienty. - Prakticky to tedy znamená vytvořit mobilní odběrové týmy a s nimi objíždět v daném intervalu tato zařízení.

II. Zjednodušit a zefektivnit centrální veřejné zadávání zakázek, například urychleným projednáním novely zákona o veřejných zakázkách, která byla předložena Piráty, KDU-ČSL, ODS, STAN a TOP 09, sněmovní tisk 951.

III. Jmenovat jednu osobu odpovědnou za komunikaci všech budoucích opatření, která je bude komunikovat jasně, v předem daných časech a na předem známých kanálech.

IV. Nadále lépe propagovat aplikaci eRouška ve veřejném zájmu prostřednictvím především veřejnoprávních médií a ve veřejných výstupech vlády. Bonifikovat její užívání například slevami při nákupu vitaminů v lékárně, slevami na testy na COVID-19 v případě samoplátců a podobně.

Tuto sérii usnesení jsem již předal zpravodajce, takže počítám, že znova budou na konci zopakována společně s těmi dalšími. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Další v pořadí je poslanec Ondřej Profant. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Profant: Děkuji. Vážení, já bych si nejdřív dovolil zareagovat na úvodní slovo pana premiéra Andreje Babiše, který mluvil o restartu ekonomiky. To se asi shodneme, že je zcela nutné. Jasně nám řekl, že to má na starost pan vicepremiér Havlíček. Já oba dva kolegy prosím, aby ten restart ekonomiky nevypadal tak, že budeme znovu budovat montovny a budeme lít beton. Potřebujeme ekonomiku připravenou na 21. století, dynamickou a flexibilní, takovou, která se s podobnými krizemi vypořádá, protože ty můžou přijít teď častěji. Pokud tohle překonáme, pokud najdeme vakcínu, tak to neznamená, že jsme za vodou. Prostě svět je globalizovaný, lidí je hodně. Zrovna nemoci jsou prostě jedna z velkých hrozeb, a proto opravdu potřebujeme kvalitní moderní strukturu ekonomiky. Žádám vás o to ještě jednou.

A teď už k návrhu usnesení, respektive k tomu mému původnímu projevu.

Vláda nás opět žádá o prodloužení nouzového stavu. Je třeba říct, že je to čistě z toho důvodu, že situaci nezvládla a podle výroků některých ministrů se vlastně ani nesnažila zvládnout. Situace v srpnu a v září byla zcela ignorována, i když čísla byla jasná. Stačilo s nimi pracovat. Jak již řekli moji kolegové, máme strach, aby se totální nepřipravenost vlády neopakovala, protože opět ta krize neskončí tím, že teď opadne tato vlna. Ta nemoc, ta nebezpečí tu s námi budou dále. Pokud neuděláme kvalitní opatření, pokud nezačneme kvalitně komunikovat, nevysvětlíme občanům, proč je to třeba, tak můžeme mít třetí vlnu třeba už v lednu. A to si snad nikdo z nás nepřeje.

Proto Piráti připravili docela rozsáhlé usnesení, které dává nějaký rámcový směr. A já vám představím část B toho usnesení, která se zabývá digitalizací, protože digitalizace je to, co nám může opravdu pomoct omezit kontakt, a tedy omezit i nežádoucí přenos nemoci. Spousta jiných opatření je restriktivních, tato můžou být zcela pozitivní.

Nikoho z nás nebaví stát ve frontě na řidičák, nikoho z nás nebaví chodit na úřady pro stále ty samé papíry a podobně, a přitom tyhle problémy mají jednoduché řešení. Zde je pět bodů, které jsou opravdu realizovatelné, nejsou to nějaké vzdušné zámky. Vybrali jsme takové body, které opravdu vláda může splnit de facto vždycky svým usnesením. Jednoduše je vzít a použít.

1. Datové zprávy mezi soukromými subjekty zdarma, obdobně jako tomu bylo na jaře. To je velmi důležité. Když tu máme systém elektronické komunikace, která je zaručená, tak je to skvělé. Problém je, že pro mnoho lidí je nedostupný. Například spousta bank si datové schránky deaktivovala a podobně. No a my je musíme motivovat k tomu, aby teď namísto kontaktu či jiných forem... motivovali používat tyto způsoby. Zde mám informaci, že Ministerstvo vnitra již tuto úpravu předkládá vládě, čili vážení kolegové, hlasovat proti tomuto bodu usnesení by bylo vlastně hlasovat proti vládě. Je to opravdu jednoduché opatření, které máme vyzkoušené z jara.

2. Chceme, aby stát komunikoval e-mailem a telefonem. Velmi jednoduché. Co je vlastně na tom divného? Divné je to, že stát se byrokraticky schovává za doporučené dopisy, osobní návštěvy a podobně a elementární věci nám neumí sdělit nějakou operativnější formou. Viděli jsme již na jaře na případu některých dotačních programů, že to jde; že ne vždy je potřeba úředně ověřený podpis a podobné, opravdu velmi složitě získatelné a náročné věci, ale že prostě může stačit pouhopouhý e-mail, popřípadě když je třeba v žádosti o dotaci nebo o podporu chyba, tak stačí jeden telefonát a opravit ji.

3. bod s tímto úzce souvisí, a to je uspíšit aplikaci zákona o právu na digitální službu, zejména části, která mluví o zápisu kontaktních údajů do základních registrů. To je úplně to nejjednodušší. Mějme centrálně e-maily a telefony našich obyvatel, tedy těch, kteří je chtějí předat, abychom s nimi mohli komunikovat takto jednoduše a nenáročně. Není na tom nic složitého, prostě to udělejme. Dokonce jsme to už schválili, stačí posunout účinnost části zákona.

4. bod jsou home officy. Práce z domova je důležitá. Je mi jasné, že jsou provozy, kde to nejde, ale stále je velmi mnoho provozů, kde to jde, popřípadě to částečně jde. A stát musí jít příkladem. Takže je důležité, aby se stát postaral o to, že ve státní správě budou home officy tam, kde to jde. Stát musí jít příkladem soukromému sektoru a i samosprávám.

5. Poslední bod je preferovat opravdu digitální dokumenty, takzvané digital born, digitálně narozené, protože stát neustále pracuje s listinnými dokumenty či skeny listinných dokumentů. Je to nepohodlné pro všechny strany, je to výrazně náročnější na objem dat, na zpracování. Je problém v nich fulltextově vyhledávat a podobně, a díky tomu je pak i náročnější ten home office. Díky tomu potřebujete specializovanější software, náročnější software. Přitom asi každý z nás umí vyřídit e-mail. Tak proč to třeba ve spisové službě není také tak jednoduché? To opravdu není... Pro to nejsou věcné důvody, pro to jsou jenom důvody zvykové.

Takže milí kolegové, tohle je část B našeho pirátského usnesení a já vás prosím o podporu.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Poslanec Marian Bojko vystoupí v rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marian Bojko: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, pozorně jsem poslouchal projev nového pana ministra zdravotnictví. Víceméně bych s ním souhlasil v některých pasážích. Neznám ho, podle veškerých referencí je to uznávaný odborník, který má kontakty v západním světě.

Koho jsem tedy uznávat nemohl nikdy, to byl minulý pan ministr Prymula. A divím se, že hlavně tady zástupcům demobloku nevadilo, že tenhle člověk byl v brutálním střetu zájmů. Kvůli tomu byl propuštěn z místa ředitele nemocnice. Další věc. Nebyl schopen si obstarat bezpečnostní prověrku na místo náměstka, ale na funkci ministra zdravotnictví to nepotřeboval. Takže za mě už tenhle člověk byl nevěrohodný a nikdy jsem mu nevěřil. Jeho projev tenkrát, když nás vyzýval všechny a prosil obstoupen tou suitou jak někde v krematoriu u katafalku, a přitom unikly záběry, kde vesele žertoval i před touhle tiskovkou, nebo před tím projevem, bez roušek. Za mě prostě nedůvěryhodný člověk. Nemluvě o jeho extempore, když byli načapáni v té restauraci.

A my jsme vždycky byli vyzýváni: "Dodržujte pravidla! Dodržujte pravidla! Nejezděte nikam! Seďte doma!" Nikdo z mé rodiny ani já jsme nikde letos v zahraničí nebyli. Seděli jsme doma. Pan premiér odletěl na Krétu. Teď pan místopředseda, nebo bývalý místopředseda Faltýnek taky si letěl do ciziny. A to jsme byli vyzýváni: "Obejměte své nejbližší! Seďte doma!"

Sedíme doma. Já osobně, letos jsme měli naplánované tři svatby. Bohužel dvě jsme museli zrušit, protože máme tak obrovskou rodinu, že ten počet, který bychom tam měli, to jsme radši ty svatby zrušili. Stihli jsme jednu. Ta byla v létě. Chvála pánu bohu aspoň za to.

Co se týče pohřbů, to je totální nesmysl. Deset lidí na pohřbu. Máme plné supermarkety. Nikdo to neřeší. Bohoslužby to samé. Spousta, nebo teď už, včera jsem se dozvěděl, že se nesmí prodávat ani věnce před těmi hřbitovy, že ti stánkaři to nesmí prodávat. To si taky myslím, že to je hovadina. Je to venku. Prostě je to špatně. Nechápu tady ta omezení.

Včera jsem se dočetl, že Světová zdravotnická organizace víceméně přiznala, že to žádná pandemie není, že to je prostě chřipka, možná s nějakým těžším průběhem. A v tom kontextu jsem byl šokovaný tím, co se děje na Slovensku. Slovensko podle mě řídí totální psychopat, protože nic jiného si o něm říct nemůžu, když vidím ty jeho projevy. To, že ste negatívny, že máte negatívny test, neznamená, že ste negatívny. Tak to jako fakt nechápu, jak může někdo něco takového vypustit. Plošné testování, které oni navrhují... Přitom celý jejich lékařský odborový svaz to odmítá, že to nemá prostě vůbec žádný smysl, nebo ta lékařská komora, že to je kontraproduktivní, že to nic nedokáže.

Včera jsem se dověděl, že u nás v Moravskoslezském kraji víceméně každý třetí test, který se provede, je pozitivní. To znamená, když provedeme 40 000 testů, tak dejme tomu 15 000 testů je pozitivních. Co to znamená, že jsou ty testy pozitivní? Lidé žádné příznaky nemají, jenom se dozvědí, že jsou pozitivní. Když to vezmu v tom kontextu, nás je ve Sněmovně 200, 81 lidí je v Senátu, vláda, tak dohromady to je tak 300 necelých, tak když nás všechny otestují, tak 100 z nás bude pozitivních. Nikdo o tom nevíme, všichni jsme zdraví, ale budeme pozitivní, budeme sedět v karanténě. A o tom to je. Potom chybí strašně ten zdravotnický personál, protože lidé nejsou nemocní, jenom jsou pozitivní nebo mají karanténu, s někým se setkali, a ten personál chybí.

Takže já osobně bych tlačil na pana ministra, aby otevřel aspoň ty první stupně základních škol. Já to vidím u nás doma. Máme vnučku v první třídě. Víte, co to je pro ty rodiče za zátěž? I když to dítě je chytré, všechno. Myslím si, že jestli to bude pokračovat ještě další měsíc, tak už to nikdy nedožene. Prostě ty dětičky jsou jak houby, ty jejich mozečky. Ony jsou schopni absorbovat všechno. Ale ti rodiče doma jim nikdy nedají to, co ty paní učitelky ve škole. Takže si myslím, že to je strašně špatně, že když je povolená ta speciální výuka, speciální vyučování, o kterém jsem slyšel, že zase ho chcete zrušit, tak nevím, jestli je to dobrý nápad. Tady prostě vyvoláváme atmosféru strachu.

Rozvrací se rodiny, protože někteří chlapi prostě to nezvládají, pijou doma. Podle kamaráda, který dělá ředitele městské policie, tak stoupá počet násilí v těch rodinách. Nezvládají tu výuku. Nezvládají tu distanční výuku. Nemluvě o tom, že jsou rodiny, kde studují rodiče distančně třeba vysokou školu, jedno dítě má distančně střední školu, do toho mají ještě prvňáčka. To nemůžete zvládnout. To prostě nejde.

Takže za mě jednoznačně - já nebudu hlasovat pro prodloužení nouzového stavu, protože nevidím důvod pro to hlasovat. A apeloval bych opravdu na pana ministra, což je základní věc pro ty lidi, otevřete ty školy a budeme toho personálu mít dost. Budeme ho mít dost, protože maminky a někdy i otcové sedí doma na ošetřovném místo toho, aby byli v práci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Hezké odpoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Děkuji panu poslanci Bojkovi. Nyní pan poslanec Martin Kupka, jak bylo avizováno, se stanoviskem poslaneckého klubu ODS. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové, dovolím si předložit stanovisko poslaneckého klubu ODS a zároveň načíst několik konkrétních usnesení, která se dívají do budoucna, která chtějí přispět k tomu, abychom situaci lépe zvládli.

To nejvážnější na současné situaci je nepochybně rozvrat důvěry lidí ve stát. Nechci opakovat znovu všechny přehmaty a protichůdná rozhodnutí stávající vlády. Jen si vezměte, jak jsme všichni vítali umírněný projev nyní již exministra Prymuly, který naznačoval, že se komunikace s veřejností změní. Co z toho zbylo? Zase jen zklamání. Zklamání pro veřejnost, že by se snad mohla česká vláda poučit a získat si zpět důvěru v tak důležitá opatření. Teď znovu zaznamenáváme od nového ministra příslib, že bude víc mluvit s opozicí. Tak pevně doufáme, že tentokrát to nebude provázeno dalším zklamáním, a chceme k tomu připojit právě naše zmíněná usnesení, která v tomto směru vládu zavazují, aby opravdu s opozicí mluvila otevřeněji.

Zároveň chceme vyzvat k tomu, aby se podařilo přehodnotit opatření z poslední doby, která ale míří proti deklarovanému smyslu. Zatímco jiné státy prodlužují otevírací dobu, nebo ji minimálně neomezují, tak v České republice došlo k rozhodnutí o uzavření obchodů v neděli. Přitom v ostatních státech pro rozšíření doby jasně svědčí snaha omezit sociální kontakty. Stejně tak zavření maloobchodů vlastně ve prospěch velkých hypermarketů ukazuje znovu na nekoncepčnost těch opatření. A voláme po tom, aby do budoucna vláda nastavila kritéria, která ale Evropa zná, která nastavovala pro takové případy, aby se počet lidí odvíjel od velikosti prodejní plochy, aby opravdu ta opatření přesně sledovala svůj smysl bránit dalším zbytečným sociálním kontaktům. Tohle by měla vláda sledovat, a měla by to sledovat lépe. Z naší strany konkrétní návrhy, které se vydávají do budoucna.

Podívejme se na materiál, se kterým nás vláda oslovila pro dnešní projednání prodloužení nouzového stavu. Od začátku voláme po tom, aby česká veřejnost i Sněmovna měly k dispozici věrohodné výhledy, interpretace dat, epidemiologické modely, na základě kterých se rozhoduje. Místo toho? Dostali jsme dokument, který zaznamenává aktuální situaci několik dnů zpět, ale žádný výhled, žádné predikce, žádné epidemiologické modely, o které by se bylo možné opřít. Vedle toho může veřejnost číst například reálné modely Centra pro modelování biologických a společenských procesů, BISOP, které ale zjevně jsou mnohem skeptičtější než to, co jsme dnes slyšeli od vlády. A určitě by si jak Poslanecká sněmovna, tak česká veřejnost zasloužily konfrontaci a vyjádření vlády, jak se k těmto názorům odborníků staví a co z toho vyvozuje.

Pojďme k tomu podstatnému. Pojďme k tomu, jak se postavit k návrhu na prodloužení stavu nouze. My si uvědomujeme potřebu prodloužení nouzového stavu, a to zejména s ohledem na stav v českých nemocnicích a na to, že budou čelit unikátnímu náporu pacientů s vážnými komplikacemi. A uvědomujeme si, že k tomu, aby jim bylo možné efektivně pomáhat, bude potřeba prodloužit nouzový stav pro to, aby bylo možné zapojit armádu, studenty a případně další dobrovolníky.

Tomu rozumíme, ale spojujeme s tím důležitou výzvu právě po těch všech kotrmelcích a přehmatech, tak aby vláda - za prvé - projednávala s opozicí všechna další opatření, a pochopitelně před jejich zavedením chceme bránit nesmyslům a zbytečným přehmatům a připojit další argumenty a věcná řešení. Tedy projednávání všech dalších opatření před jejich zavedením s opozicí v celé Poslanecké sněmovně.

Za druhé, od začátku říkáme, že chceme nejenom aktuální data, ale logicky i výhledy, to, co se musí stát, když nastane stav B, C a D. Voláme tedy po tom, aby vláda dala k dispozici plán pro další uvolňování těch opatření a ten plán zohlednil možné scénáře dalšího vývoje epidemiologické situace.

Dva zcela konkrétní body, které se pak promítají do návrhu našich usnesení. Je jasné, že všichni tady, myslím, že tu nemůže být výjimka, koneckonců na začátku našich mandátů jsme to slibovali, tak je přece jasné, že se chceme podílet na tom, aby se Česká republika s tou krizí srovnala co nejlépe, aby dokázala co nejlépe překonat ty kritické momenty. Chceme otevřenou komunikaci, podložené odhady dalšího vývoje a epidemiologické modely. A to toho opravdu nechceme tolik. Chceme toho přesně tak, abychom dokázali bránit nesmyslům a doplnit je o další argumenty a o další dobrá řešení.

Jsme připraveni se opakovaně scházet. Prodloužení nouzového stavu pokládáme za velmi vážnou věc a jsme přesvědčeni, že si zaslouží kratší intervaly pro vyhodnocení nezbytnosti dalšího prodlužování. Pokud chceme uklidnit všechny, na které ta současná situace bolestivě doléhá, dejme prosím jasný signál, že postupujeme racionálně, že pečlivě vyhodnocujeme argumenty a nebudeme dělat další kroky bez dobré rozvahy, bez zdůvodnění a také bez plánu na další uvolňování těch opatření v návaznosti na vývoj epidemiologické situace. A chceme také přesná data. I v téhle situaci spatřujeme problematický údaj o 180 tisících aktuálně nakažených, a to číslo samozřejmě roste dál, ale nezohledňuje se také významný počet těch, kteří se uzdravili. I tohle pokládáme za důležité pro správné vyhodnocování toho stavu.

Dovolím si tedy načíst naše usnesení: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí s prodloužením nouzového stavu na celém území České republiky do 13. 11., tedy na 14 dnů.

Důvody pro to usnesení jsme uvedli. Pokládáme opravdu za důležité, aby se rozhodovalo v kratších intervalech, na základě aktuálních výhledů, na základě racionálních argumentů.

Pokud by neprošlo toto usnesení, tak si dovolujeme dokonce navrhnout další: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí s prodloužením nouzového stavu na celém území České republiky do 20. listopadu. Tedy prodloužení o tři neděle.

Teď zbývající společná usnesení jako výzva adresovaná vládě:

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ukládá vládě České republiky projednat všechna nová připravovaná opatření s opozicí před jejich vyhlášením, řádně a srozumitelně je zdůvodnit a vysvětlit.

Dále: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ukládá vládě České republiky, aby pro případné další jednání o prodloužení nového (nouzového) stavu připravila zhodnocení provedených opatření, předpovědi dalšího vývoje a realistické epidemiologické modely.

Dále: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ukládá vládě, aby připravila a představila veřejnosti plán uvolňování opatření pro různé scénáře vývoje epidemiologické situace.

Dále: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ukládá vládě, aby aktivovala personální a lůžkové kapacity lázní, které jsou vhodné pro umístění pacientů s onemocněním COVID-19, kteří nevyžadují akutní hospitalizaci, ale zdravotnická zařízení je nemohou propustit k domácímu léčení.

Dále: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ukládá vládě, aby rozšířila okruh kompenzací také pro podnikatele a provozy nepřímo zasažené vládními opatřeními v souvislosti s nákazou COVID-19.

A dále: Poslanecká sněmovna ukládá vládě České republiky, aby učinila následující kroky v oblasti vzdělávání, tedy aby konkrétně

1. zřídila krizový tým v oblasti vzdělávání, který by projednával návrhy na opatření v oblasti školství a který by se skládal ze zástupců ministerstev zdravotnictví a školství, epidemiologů a zástupců všech druhů škol a školských zařízení,

2. aby představila kritéria pro otevírání škol a školských zařízení,

3. aby zajistila podmínky pro co nejrychlejší otevření prvních a druhých tříd prvního stupně základní školy,

(4.) aby zajistila co nejdříve podmínky pro umožnění konzultací pro žáky, kteří se připravují na jednotnou přijímací zkoušku, závěrečnou zkoušku a maturitní zkoušku,

5. aby zajistila nákup počítačů pro střední školy tak, jak bylo uskutečněno pro základní školy,

6. aby zajistila podporu pro distanční výuku žákům a rodinám v podobě posílení datového připojení.

Děkuji mnohokrát za pozornost. Usnesení samozřejmě předám předsedajícímu a chci znovu zdůraznit, že všechny body směřují k tomu, abychom také přispěli ke znovuzískání důvěry lidí ve stát jako takový. Míří do budoucna, míří ke zvládnutí té stávající krize. V žádném případě tu nezaznívala kritika pro kritiku. Jsou to konkrétní, věcné body, které by umožnily situaci vládnout lépe.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kupkovi. Prosím, abyste to usnesení zejména předal paní zpravodajce, která sleduje rozpravu, která potom bude ta usnesení načítat při hlasování.

Budeme pokračovat vystoupením pana poslance Víta Kaňkovského, připraví se Václav Klaus. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych se také zapojil do diskuse k žádosti vlády o prodloužení nouzového stavu a doplnil tak stanovisko předsedy našeho poslaneckého klubu Jana Bartoška, který již vystoupil.

Mohl bych navázat na celou řadu předřečníků, kteří tady hovořili o celé řadě aspektů, v jaké situaci se nachází v tuto chvíli Česká republika v souvislosti s pandemií nového koronaviru SARS-CoV-2. Musím říci, že jako bytostný zdravotník se zaměřím hlavně na ty zdravotní aspekty, nebudu již tady hovořit o některých také velmi důležitých záležitostech, o kterých zde mluvili kolegové z Pirátské strany, kolega Kupka a někteří další.

Na úvod chci zdůraznit, že poslanecký klub KDU-ČSL je připraven podpořit prodloužení nouzového stavu v tuto chvíli o tři týdny, a musím říci, že na základě diskuse, která tady bude ještě probíhat, jsme případně připraveni podpořit i prodloužení o 30 dnů, přičemž ale říkám, že si myslím, že - tak jak už tady také dneska zaznělo - Poslanecká sněmovna je připravena průběžně monitorovat další epidemiologický vývoj, další vývoj zaplněnosti našich zdravotnických zařízení, a myslím si, že ta 30denní lhůta je zbytečně dlouhá. Navíc se zde potkáme na jednání ve variabilním týdnu.

My jsme tady dneska už slyšeli hodně slov jak od pana premiéra, od pana ministra Blatného, kterému děkuji za myslím velmi racionální rozebrání situace, jak to v tuto chvíli vypadá ve zdravotnických zařízeních, ale moc jsme tady toho neslyšeli o pošramocené důvěře občanů v kroky vlády, o pošramocené důvěře v opatření, která jsou v tuto chvíli přijímána nebo případně prodlužována.

Já jsem tady byl mnohokrát jako opoziční politik, opoziční poslanec, velmi kritický směrem k této vládě. Musím ale říci, že to není mým dnešním posláním. Já jsem přesvědčený o tom, že v situaci, v jaké se nacházíme, bychom měli spojit síly. A mohu říci za KDU-ČSL, že my jsme se i v průběhu prvé vlny snažili s vládou intenzivně spolupracovat a jsme tak přichystáni i v tuto chvíli. Pokud ale máme dospět k tomu, že pošramocenou důvěru veřejnosti k opatřením vlády chceme nějakým způsobem obnovit, tak musíme být velmi efektivní, velmi racionální a také velmi důvěryhodní.

Z tohoto pohledu vítám slova pana ministra Blatného, která tady dneska pronesl, ale samozřejmě to je začátek. Na ta slova, která jsme tady dneska slyšeli, bude potřeba zareagovat spoustou velmi efektivních a rychlých kroků. Já jsem neměl možnost sledovat celou tiskovou konferenci pana ministra Blatného, kterou měl před několika okamžiky, ale přesto tam zaznělo několik důležitých momentů, ke kterým se zcela jistě vrátíme na jednání zdravotního výboru v příštím týdnu.

Každopádně pokud se zamyslíme nad tím, v jaké situaci teď se nacházíme, tak je tady několik závažných rizik, kterým bychom se měli opravdu prioritně věnovat. To jedno riziko je postupná naplněnost našich zdravotnických zařízení, o kterých tady byla řeč. A můžeme se tady možná přít o tom, jestli ta situace je ještě únosná, jestli je hraniční, anebo jestli už je velkou hrozbou. Já nejsem typ člověka, který by chtěl strašit, proto nebudu v této chvíli říkat, že ta situace je hrozivá. Ale pokud mohu mluvit o situaci na Vysočině, byl jsem v nemocnici teď několik dní, takže můžu to říct skutečně z té první. Skutečně ta lůžka pro covidové pacienty, ale i necovidové pacienty se postupně výrazně zaplňují, a už to tady také dneska zaznělo, není největším problémem to, že se nám postupně zaplňují ta lůžka, ale tím největším problémem je skutečně nedostatek zdravotnických pracovníků. A jestli na něco je potřeba, aby se nový pan ministr zaměřil, tak je to právě komunikace s kraji, komunikace s koordinátory zdravotní péče v jednotlivých krajích, abychom byli schopni v těch následujících minimálně dvou týdnech, kdy lze očekávat kulminaci té druhé vlny, zajistit péči všem pacientům, kteří tu péči zejména na intenzivních lůžkách budou potřebovat.

A tady jsem chtěl směrem k panu ministrovi, který zde bohužel není, vznést jeden velký apel. Jestli se něčeho v tuto chvíli zdravotníci obávají v krajích, tak je to situace, kdy již krajské zdravotnictví v některém konkrétním kraji nebude schopno pojmout všechny pacienty, kteří budou péči potřebovat. Do této situace se v tuto chvíli dostává Zlínský kraj, ne úplně dobrá situace je také třeba v Karlovarském kraji. A my jsme ještě neslyšeli ani od představitelů Ústředního krizového štábu, ani od Ministerstva zdravotnictví či od vlády jako celku, jak bude prakticky realizována pomoc mezi kraji. Vím, že se tomu věnuje Asociace krajů, nicméně Asociace krajů bez pomoci Ministerstva zdravotnictví to sama nemůže zrealizovat. Sice tady vídáme fotky o tom, jak stavíme dvě záložní nemocnice, což je jistě dobře, myslím si, že se nám takovéto nemocnice mohou hodit, ale nikdo neřekl, kdo v těch nemocnicích bude skutečně pracovat. To znamená, já si myslím, že prvotním úkolem je zajistit případnou redistribuci pacientů mezi kraji, ale to musí mít svá jasná pravidla. A přestože tady máme krizovou legislativu, máme tady pandemický plán, tak v té praxi to musí mít ty praktické náležitosti. Musí být jasné, když ten koordinátor v kraji zjistí, že už nemá kapacity pro další pacienty, na který orgán se má obrátit a kdo zajistí distribuci těch pacientů případně do dalších krajů nebo do zdravotnických zařízení v jiných krajích. Toto nemůžeme řešit za pochodu, toto musíme mít nachystáno dopředu, protože jinak se dostaneme do velkých problémů.

Opakovaně jsme tady hovořili v uplynulých měsících o testování, mohli bychom tady zase tím strávit možná dvě hodiny. Já se ptám, proč když v dubnu, květnu jsme na tomto místě - a nejenom já, ale i kolegyně Olga Richterová a někteří další - hovořili o potřebě nastavení plánu testování, o využití všech možných kapacit, akademických pracovišť a dalších laboratoří, proč se přes léto ty kapacity nenavýšily. Je jasné, že teď, v tuto chvíli, se už sice navýšily, dostali jsme se už na nějakých 45 tisíc testů, ale pořád, pokud máme jednotřetinovou výtěžnost těch testů, tzn. jedna třetina testů je pozitivních, tak z toho můžeme usuzovat na dvě věci - za prvé, že virová nálož novým koronavirem v populaci je velmi vysoká, a za druhé, že to procento testování resp. počet testů je stále velmi nedostatečný. Takže to jsou z mého pohledu velmi důležité věci, kterým je potřeba, aby se vláda, potažmo Ministerstvo zdravotnictví velmi intenzivně v těch nadcházejících dnech věnovalo.

A pak navážu na slova pana poslance Martina Kupky. Veřejnost, a nejenom ta odborná veřejnost, zdravotníci, ale i všichni občané této země chtějí vědět, jaké scénáře se v nejbližších týdnech chystají. My sice nemůžeme věštit z křišťálové koule, na to má penzum jenom jeden člověk v této zemi, ale máme modely, máme tady instituce, které jsou schopny modelovat. A veřejnost potřebuje vědět, jak na základě těch modelů bude postupováno. Protože jestli chceme obnovit důvěru občanů v kroky vlády, tak občané potřebují vědět, že když nastane situace xy, to znamená, reprodukční číslo se posune na nějakou hranici, naplněnost zdravotnických zařízení bude na nějaké úrovni, tak bude vláda nějakým způsobem postupovat. Stejně tak je potřeba říci, jak budeme postupovat ohledně testování, pokud se nám bude dále zvyšovat počet nakažených v populaci. Reálně je potřeba se připravit na to, že dokud nebudeme mít účinnou vakcínu v dostatečném množství pro naši populaci, tak se budeme v nějakých vlnách znovu s koronavirem potkávat a budeme muset dále testovat, budeme muset dále trasovat. A tady vláda určitým způsobem zamrzla a bohužel nevyužila to letní období k tomu, abychom se na tu situaci druhé vlny připravili.

A pokud se bavíme ještě o kritické infrastruktuře, o tom, co zažívají v tuto chvíli zdravotníci v nemocnicích, záchranáři, zdravotníci v domácí zdravotní péči, zdravotníci v sociálních službách, ale také sociální pracovníci, tak je to velká nejistota. A mohl bych k nim samozřejmě přidat i další profese kritické infrastruktury. Všichni tito zaměstnanci pracují na maximu, co jsou schopni, ale potřebují slyšet jasnou podporu vlády, že je v tom vláda nenechá. A není to jenom o platech. Já se mnohokrát bavím o tom se svými sestřičkami na oddělení, s kolegy lékaři. Samozřejmě všichni chtějí mít na té výplatní pásce ohodnoceno, že pracují na 120 %, ale zajímají je i ostatní podmínky, tzn. dostatek ochranných pomůcek, ale i určité právní zajištění. V tuto chvíli celá řada zdravotníků začíná pracovat na pracovních pozicích, pro které nemají specializovanou způsobilost, protože v rámci redistribuce na covidová oddělení se dostávají na úsek práce, pro kterou nemají atestaci. A já jsem to opakovaně otevíral na jednání zdravotního výboru, ale zatím se nám od Ministerstva zdravotnictví k tomuto nedostalo žádné validní odpovědi. A to se týká i mediků, dobrovolníků a dalších lidí, kteří chtějí v této fázi pomáhat.

Takže milé kolegyně, kolegové, na závěr mi dovolte ještě apel směrem k vládě této republiky v situaci, která je podle mého názoru naprosto bezprecedentní a se kterou se, doufám, v nejbližších letech nepotkáme. Představitelé vlády, zkuste se v tuto chvíli vcítit do role těch, kteří jsou v té první linii. A nemyslím tím jenom zdravotníky, myslím tím všechny, kteří pomáhají v této situaci. Dejte jim jasné srozumitelné informace, stejně tak i občanům této země. Zastaňte se jich. A potom jsem přesvědčený o tom, že jsme schopni tuto situaci zvládnout. Ale nepůjde to bez vzájemné důvěry, i tady v Poslanecké sněmovně. Pokud jednáme o prodloužení nouzového stavu a je tady v tuto chvíli jeden resp. v tuto chvíli už dva ctění ministři (ministr Plaga a ministr Zaorálek), kterých si vážím, nicméně si myslím, že pro to téma, které dneska probíráme, nejsou ti úplně prvotní, tak to zase zavdává příčinu k určité nedůvěře a to si myslím, že v této situaci není správně.

Takže na závěr, poslanecký klub KDU-ČSL podpoří prodloužení nouzového stavu o tři týdny, případně o třicet dnů na základě ještě proběhlé diskuse. A já vyzývám vládu k tomu, aby skutečně řešila ty nejpalčivější problémy alespoň směrem ke zdravotnictví, ale zcela jistě i ve všech dalších oblastech, které tady zmiňovaly kolegyně a kolegové.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vítu Kaňkovskému. Požádám kolegu Václava Klause o posečkání. S přednostním právem se přihlásil pan kolega Jan Chvojka jako předseda poslaneckého klubu ČSSD. Máte slovo, pane předsedo.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Hezké páteční odpoledne, kolegyně, kolegové. Já jsem původně chtěl informovat Sněmovnu o tom, že zasedá vláda, a proto tady část, nebo větší část ministrů a ministryň není. Teď jsem se dozvěděl, že vláda nezasedá. Věřím, že ministři mají nějaké jiné důležité pracovní úkoly, protože platí to, že by tady větší část vlády alespoň měla být. Já alespoň tímto omluvím našeho předsedu, místopředsedu vlády ministra vnitra Jana Hamáčka, protože on je bohužel v karanténě, a samozřejmě kdyby v té karanténě nemusel být, tak by byl připraven tady sedět a odpovídat na dotazy a výtky samozřejmě vás, milé kolegyně a kolegové.

Co se týče poslaneckého klubu ČSSD, tak si myslím, že to stanovisko ode mne nemůžete čekat jiné, než že poslanecký klub ČSSD logicky jako klub vládní strany podpoří prodloužení nouzového stavu. Ideálně o těch 30 dnů, to znamená do 3. prosince. Vlastně jako právník, a zaznělo to už víckrát, nouzový stav je právní rámec, který je nezbytný pro to, aby vláda mohla účinně, efektivně, ideálně rychle, co nejlépe reagovat na tu situaci, která, pokud se podíváme na ta čísla, není dobrá.

Já co se týče proslovů, které tady byly přede mnou, ať už proslovů kolegyň a kolegů z opozice, nebo koalice, tak zejména těch opozičních, cítím, že pochopili důležitost prodloužení nouzového stavu. Možná se teď akorát střetneme o to, jestli je potřeba prodloužit nouzový stav na 14 dnů, nebo o 14 dnů, a potom se za 14 dnů zase sejít, nebo o tři týdny a zase se sejít. Tak uvidíme. Já si myslím, že z prognóz, které máme, z těch grafů si myslím, že z toho vyplývá, že takto uvažovat je zbytečné. Že ta čísla v nejbližších 30 dnech lepší nebudou, a proto prosím, pojďme prodloužit nouzový stav do maximální možné lhůty, kterou nám dává zákon. To znamená o 30 dnů, do 3. prosince tohoto roku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Chvojkovi. Nyní pan poslanec Václav Klaus, připraví se Martin Jiránek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Klaus: Dobrý den, dámy a pánové, seznámím vás se stanoviskem Trikolóry k nouzovému stavu.

Trikolóra nepodporuje vládní opatření. Neznamená to, že bychom podceňovali tu nemoc, bezesporu pro malou část zejména starších pacientů jde o velice vážnou chorobu. Pouze si myslíme, že šíření viru a zmatená vládní opatření spolu souvisí jenom velmi málo. Nejedná se jenom o zákazy vycházení, zákazy venkovních trhů apod. Když se podíváme na mapu, tak virus je rozlezlý po celé republice. Dávno neplatí, že Praha je nejnakaženějším místem. Čili co z toho se dá vyvodit? Virus se šíří, šíří se v domácnostech, šíří se na pracovištích, šíří se tady ve Sněmovně, zase kulminuje a zase bude odcházet, stejně jako odcházel v dubnu celosvětově, bez ohledu na to, které vlády měly drakonická opatření a které skoro žádná.

My se prostě bytostně domníváme, že umrtvování společnosti není řešením. Společnost má být vitální, má rodit děti, vyrábět kyslíkové masky, má masově nahánět náhradníky a zaměstnance do nemocničního sektoru, má masově shánět lidské zdroje na trasování apod., ale není řešením všechny zahnat domů a nechat to na pár stovkách statečných sestřiček a lékařů, aby to zvládli za ně.

Podobná situace jsou mateřské školky. Já se toho chvíli budu držet jakožto dlouholetý pedagog. Já dnes a denně mluvím se zoufalými paními ředitelkami školek a říkají jednu jedinou věc: My tam máme půlku personálu, protože polovina našich kolegyň hlídá doma děti, protože jste zavřeli první stupeň základních škol. Už tam není ani uklízečka, takže já ještě musím potom uklízet ty dětské záchůdky a pak se jdu domů s dětmi učit. Já se té jejich frustraci, kterou prožívají, naprosto nevidím. Protože to nejhorší, co cítí, je: vy jste nás v tom jakoby nechali samy. Kdyby ta společnost fungovala, pracovala, tak každý chápe, že je to velice těžká situace a nějakým způsobem přiloží ruku k dílu. Ale tohle chcípání zaživa my skutečně nepodporujeme.

Nedělám si iluze, že tady nějaká většina schválí nějaký nouzový stav. Vláda jistě přijme nějaká další opatření, asi i nějaká tvrdá. Napadá mě, abych to trošku zlehčil, že by třeba - vypálení jedné pětiny domů vylosovaných v těch nejnakaženějších oblastech je taky takové tvrdé opatření. Jak to souvisí s potlačením šíření viru? No nijak, ale je to opatření. Tak v takovéhle době se mi trošku zdá, že žijeme.

Já jsem s potěšením zaznamenal trošku jinou rétoriku nového pana ministra zdravotnictví, tak doufám, že začne vítězit zdravý rozum a jakási snaha o vitalitu společnosti, která jediná to může překonat. Protože na nulu se nedostaneme stejně, ten virus tady nějakým způsobem bude, jako jsou jiné nemoci. A musíme tomu čelit jako životaschopný lidský rod. To je naše přesvědčení, proto já vaše nějaké prodlužování nouzových stavů nepodpořím, jakož i celá Trikólora. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu Václavu Klausovi. A nyní bude mít slovo Martin Jiránek, připraví se Stanislav Grospič. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Jiránek: Dobrý den, kolegyně, kolegové, chci zareagovat na pana premiéra. Ten ve svém projevu zdůraznil restart ekonomiky založený na transformaci průmyslu, energetiky a dopravy a připojil informaci o plánu obnovy postaveném na digitalizaci, chytrých investicích, posílení vědy, vzdělávání a trhu práce. To vše je určitě důležité. Jenže tady máme oblast, která je nejpostiženější současnou krizí, a která v této krizi trpí nejvíc, a tou oblastí je cestovní ruch.

Podíl cestovního ruchu včetně multiplikačních efektů na HDP je 6 %. Objem práce je 370 tisíc plných pracovních úvazků a podle nejnovějších analýz se odhaduje pokles těchto pracovních úvazků až o 60 %. Příjem z cestovního ruchu do státního rozpočtu a dalších veřejných rozpočtů byl v roce 2019 125 miliard korun. Propad na rok 2020 se počítá o 78 miliard, takže z cestovního ruchu půjde do rozpočtu letos místo 125 miliard méně než 50 miliard. Cestovní ruch je tedy na tom opravdu kriticky a bude třeba hodně práce ho nějak rozumně obnovit. A působí na mě velmi špatně, když v celém plánu obnovy, kde je pro pocovidovou obnovu hospodářství připraveno 180 miliard korun, není o cestovním ruchu ani slovo.

Apeluji na vás, pane premiére, proto, abyste s paní ministryní pro místní rozvoj Dostálovou dojednal, aby se propracované a efektivní projekty pro obnovu cestovního ruchu do plánu obnovy zapracovaly. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Martinu Jiránkovi. Nyní vystoupí pan poslanec Stanislav Grospič, připraví se Kateřina Valachová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi také pár poznámek k bodu, který dnes projednáváme a kde budeme rozhodovat zanedlouho o tom, jestli prodloužíme nouzový stav v České republice a o kolik dní. Víme, že tady leží návrh na prodloužení nouzového stavu na 30 dní. A víme také, že tady padla řada pozměňovacích návrhů a zřejmě ještě některé zazní, aby tento nouzový stav byl prodloužen, ale na dobu kratší, a poté vyhodnocen a zvolena cesta, zda prodloužit, či ano, či ne.

Vycházím z praktických zkušeností, které zažila Česká republika na jaře a které jsme si prožili i v létě. Nechci se teď nikoho dotknout a prosím vás, berte to obecně, nikoliv konkrétně na jednotlivce, to, co tady zazní, a to, co tady řeknu. Byla to pravicová opozice. Byla to pravicová opozice, která tvrdě požadovala, aby se co nejrychleji rozvolnila opatření, která byla na jaře přijata. Aby se co nejrychleji společnost vrátila k normálu. A nepochybuji o tom, že většina veřejnosti včetně i mých blízkých po tom také volala a také toužila po tom, aby se společnost vrátila co nejdříve k normálnímu životu a překonala krizi, kterou jsme prožívali v jarních měsících.

Problém spočíval v tom, že zatímco státy v Evropě, například Anglie, Itálie, Španělsko, státy, které nelze rozhodně považovat za zaostalé, Belgie, počítaly tisíce mrtvých, včetně Spojených států amerických, tak Česká republika proplouvala bohudík velice klidným průběhem této pandemické vlny a společnost ji vnímala jako něco zcela zásadního, kdy se musí sice dodržovat ochranná opatření, ale do určité míry jsou přehnaná a jsou zbytečná. Přesto došlo k odstavení ekonomiky na měsíc a půl, teď se nechci plést, a k řadě restriktivních opatření. Víme, že odstavení ekonomiky není úplně to pravé žádoucí, že se nemůže zastavit krizová ekonomika, a že dokonce ani podpůrné programy COVID nebo diskuse, které se vedou na základě zákona o kurzarbeitu, který určitě neuvidí hned tak světlo světa pro svoji komplikovanost, neřeší úplně situaci, která nastává v ekonomice a z hlediska propadu příjmů zaměstnavatelů, a tím i otázku promítající se do mezd a platů svých zaměstnanců.

Já to vnímám ovšem tak, že také lidé vnímají, že se situace obrátila, že tentokrát naplno propukla v České republice krize pandemie a postupně se dostává do okolních států Evropské unie, a sledují tedy opatření, která zaznívají například z Belgie, z Francie, a ta jsou mnohem tvrdší, ale i ze samotného Německa, než v České republice. Ano, možná v dílčích opatřeních se liší. Jsou povoleny školy, zatímco u nás ne. Já si také myslím, že bychom měli zvážit otázku školství, protože to je primární otázka, otázka vzdělanosti, otázka základních návyků, a zejména u těch nejmladších školních ročníků školou povinných, které z toho zcela vypadávají, a je možná chybné, že ony jsou z toho vyčleněny na rozdíl od ročníků starších, které přece jenom mají nějaký zakódovaný návyk školní docházky a povinností ke školství a je potom mnohem snazší jejich opětovné začlenění do školního procesu. To je jeden z momentů, který bych tady očekával, že tady bude zaznívat i ze strany vlády.

Rozumím tomu a kvituji slova nového pana ministra Blatného, že nesmíme mít strach z této pandemie, ale musíme před ní mít respekt. A ten respekt bude spočívat v tom, že půjdeme možná příkladem a budeme dodržovat základní hygienická opatření, nařízení, která vláda přijímá, byť se nám třeba líbí, nebo zdají přehnaná, a budeme říkat, že chceme-li překonat společně tyto obtíže, pak je musíme dodržovat všichni, byť se nám nelíbí, byť jsou restriktivní, ale že pokud je budeme dodržovat, tak je budeme dodržovat po omezenou dobu a potom nastane onen čas rozvolnění.

Já se tady přikláním k návrhu, který zazněl z vlády a zazněl i tady ze Sněmovny, aby nouzový stav byl prodloužen o třicet dnů. Vedou mě k tomu prozaické úvahy. A nejsem žádný epidemiolog a nejsem žádný lékař. Jestliže se odborníci, epidemiologové, shodují v tom, že tato nemoc má nějaký průběh, zhruba desetidenní, jestliže se hovoří o tom, že ta vrcholová vlna, pokud nenastane nějaký zásadní zlom, přijde zhruba v polovině listopadu, pak mi ty vlastní statistické odhady na základě i čísel, která jsou ale oficiálně publikována, říkají, že v podstatě se tento vrchol bude velice zvolna snižovat do počátku prosince a možná ještě déle. A možná tady budeme stát někdy koncem listopadu a budeme řešit otázku, jestli není ještě potřeba prodloužit nouzový stav o nějakou dobu, třeba o dalších čtrnáct dní. Ale z hlediska třeba i podnikatelů, podnikajících subjektů, malých živnostníků a z hlediska právě i škol a vzdělávání si myslím, že je právě podstatné a důležité, abychom jim vyslali signál, že to myslíme dlouhodobě strategicky vážně, vypořádat se s touto pandemií, omezit její dosah na společnost na minimum, ale dát jim také určitou perspektivu, že za deset dní tady nebudeme stát a oni nebudou zase zoufale řešit, jestli spustí, nebo nespustí svou provozovnu, jestli budou moci podnikat, jestli se budou podílet, jestli mohou přizvat své zaměstnance, či budou stát před další restrikcí, protože nebude společnost a zdravotnický systém schopen zvládat tato pandemická opatření.

Takže z tohoto pohledu si myslím, že těch třicet dní je určitým logickým východiskem, které dává velký prostor a koneckonců Parlamentu i právo kontroly. A na každém dalším zasedání, a příští týden se sejdeme k novele stavebního zákona, nám nic nebrání v tom, aby tady zazněla informace o tom, jak se stav vyvíjí, jak Ministerstvo zdravotnictví postupuje, jak postupuje vláda, jak postupuje krizový štáb a zda nejsou na pořadu dne ještě nějaká další opatření, která povedou k tomu, aby se buď tento stav ještě přitáhl, anebo naopak rozvolnil.

A nyní se dostávám k tomu podstatnému, co jsem chtěl říci. Mně trošičku chybí u toho návrhu, který tady je, také to optimistické světlo, které bychom měli do společnosti vyslat, to znamená také říct, že jestliže se pod nějaké hodnoty sníží počet lidí, kteří jsou zasaženi touto epidemií, ať už z hlediska strategie hospitalizovaných, nebo pozitivně testovaných, či těch, kteří prodělávají tuto nemoc ale v nějakém stadiu, že nepotřebují hospitalizaci, koneckonců i ten ukazatel úmrtí, tak potom přistoupíme k vlně rozvolňování. A tady mi chybí ten plán vlády, kdy by vláda měla říct ano, jsme na toto připraveni, pracujeme na tomto, nebyli jsme třeba schopni vlivem střídání i ministrů zatím tuto věc dopracovat, ale příští týden nebo v nějaké dohledné době vás s ní seznámíme, představíme ji společnosti, protože to považujeme za podstatné pro signál pro naši ekonomiku, pro naše školy, pro naše zdravotníky a pro naše vzdělávání.

A na závěr bych chtěl samozřejmě poděkovat všem, kteří bojují s touto epidemií, ať už jsou to zdravotníci, nebo všichni dobrovolníci, či ostatní pracovníci, kteří musí nastoupit denně do svých profesí, protože musí péct chleba, musí zásobovat nouzovou infrastrukturu a musí se starat o to, aby tato společnost alespoň v mezích možností fungovala reálně.

A úplně naposledy. Tady byla vedena diskuse o tom, zda zakázat, či nezakázat nedělní prodej. Já vím, že on je to trošku takový levicový evergreen a argumentuje se, jak je tato otázka upravena, prodejní doba, v okolních zemích vedle České republiky. V některých je nedělní prodej zakázán, v některých není. Teď si myslím, že to úplně nesouvisí s tímto meritem politickým, ale souvisí to možná také s tím, že i ty prodavačky jsou ženy, měly by být nějakým způsobem chráněny, i ony se starají o své rodiny, a z hlediska té pandemické krize epidemiologického nebezpečí si myslím, že je více než vhodné si říci: i ony mají právo alespoň jeden den v týdnu, aby ty velké markety a velké prodejny byly rovněž uzavřeny.

Děkuji za pozornost a za klub KSČM chci říct, že budeme podporovat třicetidenní nouzový stav.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Stanislavu Grospičovi. Nyní paní poslankyně Kateřina Valachová a připraví se pan poslanec Jiří Bláha.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně, vážená vládo, já se krátce vyjádřím k prodloužení nouzového stavu. Budu podporovat prodloužení nouzového stavu, na druhé straně pokládám za důležité se přímo vyjádřit k právu na vzdělání dětí v době covidové, k situaci ochrany rodinného života a samozřejmě také k pracovním a sociálním podmínkám učitelů a učitelek v této době. Začala bych tím, co někteří kolegové a kolegyně už popisovali, a to je situace v mateřských školách.

Dámy a pánové, domnívám se, že mateřským školám bychom měli věnovat vyšší míru pozornosti, a v tomto směru využívám příležitosti projednání prodloužení nouzového stavu a obracím se s touto výzvou i prosbou směrem k panu ministrovi školství a ministrovi zdravotnictví. Zaregistrovala jsem, že oba avizovali, že se hodlají v nejbližší době věnovat nějakému podrobnějšímu plánu, jak k jednotlivým stupňům vzdělávání v těch následujících týdnech budou dále přistupovat. Co se týká mateřských škol, tak asi nejsem sama, kdo obdržel od učitelek a učitelů mateřských škol jakési varování. Někteří kolegové už na to upozorňovali. Já pokládám za důležité vypíchnout několik věcí, na které mateřské školy upozorňují.

První věc. Ministerstvo po uzavření škol kromě mateřských a speciálních přestalo evidovat počty infikovaných pedagogů a dětí, jako kdyby mateřské školy nespadaly pod Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, nebo pracovní podmínky a zdravotní stav pracovníků na nejnižším stupni vzdělávání jednoduše nikoho nezajímal.

Druhý bod. V praxi je velmi těžké až nemožné vyloučit z předškolní docházky dítě, které vykazuje mírné příznaky onemocnění bez teploty. Nelze se dobře opřít o zákon o ochraně veřejného zdraví, protože popírání rodičů jakýchkoliv zdravotních problémů dětí není výjimkou. Navíc děti předškolního věku jsou v případě příznaků onemocněním COVID-19 posílány na odběry až v posledních dnech.

Třetí bod. Dalším klíčovým problémem je nedostatek odborného personálu, neboť řada pedagogických a nepedagogických zaměstnanců je v pracovní neschopnosti, karanténě nebo má děti školního věku, na které přirozeně čerpají OČR.

Čtvrtý bod. Jedinými kompenzačními pomůckami, které mateřské školy obdržely, byly respirátory. Ty nebyly doručeny přímo do škol, ale do obcí s rozšířenou působností. E-mailem z kraje ředitelé škol dostali informaci, že si je musí vyzvednout na určeném místě hned druhý den, jinak budou vráceny a školy nic nedostanou.

Za páté. Na konkrétní dotazy ředitelů ke konkrétním situacím dostáváme obecná vyjádření, která jsou jednoduše zkopírována ze zákonů, ani jednou jsme nezaslechli, že bychom se zabývali komplexně z pozice vlády výskytem onemocnění u dětí a pracovníků v předškolním školství. Jediná vyjádření, která k nám doléhají a jsou k dispozici, jsou alibistická vyjádření typu "celá epidemie není záležitostí MŠMT, to mají v kompetenci jiná ministerstva a hygiena".

Tolik stručně z těch dopisů, které dostávám, a vím, že podobným způsobem se mateřské školy obracely i na pana ministra školství. Oceňuji, že jim pan ministr školství poděkoval za jejich práci, ale pokládala jsem za důležité vypíchnout ty body, které naopak očekávají, že budou obě ministerstva, jak Ministerstvo školství, tak Ministerstvo zdravotnictví, řešit. (V sále je velmi hlučno.)

Druhým blokem, kterým bych se chtěla zabývat, a upozornit na to v rámci prodloužení nouzového stavu, je situace v rámci prvních a druhých tříd, dále situace devátých tříd připravujících se na přijímací zkoušky a potom situace maturantů, případně studentů na učilištích připravujících se na závěrečné zkoušky. Tyto body, dámy a pánové, ve vzdělávání jsou klíčové z hlediska budoucího úspěchu dětí, žáků a studentů a já bych byla velmi ráda, aby Ministerstvo školství a Ministerstvo zdravotnictví nejenom nám, ale především rodičům, učitelům a studentům v těch nejbližších dnech představila jasný plán, jak budeme postupovat v tomto školním roce. Je totiž absolutně jasné, dámy a pánové, že letošní školní rok nebude běžným školním rokem, jak někdo věštil z koule v srpnu-

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně, já vás přeruším a požádám sněmovnu o klid. Je tady nesmírný hluk, a když už tedy nerespektujete toho, komu bylo uděleno slovo, tak respektujte aspoň těžkou práci našich stenografek. Děkuji. Pokračujte.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Jak už jsem řekla, je absolutně jasné, že ten letošní školní rok nebude běžným školním rokem, a proto zejména směrem tedy prvním, druhým třídám, devátým třídám a maturantům a také tedy budoucím studentům, kteří budou usilovat na učilištích o závěrečné úspěšné zkoušky, dlužíme to, abychom řekli, jak bude příprava letos probíhat. Upozorňuji na to proto, že listopad, který máte před sebou a který tedy bude probíhat podle všeho v nouzovém stavu, kde ta komunikace mezi všemi je ztížena, je přesně tím měsícem, který ředitelé a ředitelky našich škol potřebují jako klíčový pro budoucnost, aby věděli, jaká pravidla pro ty přijímací zkoušky či maturity nebo úpravu školního roku mají připravovat, co mají zajistit.

Naposledy bych chtěla ještě zmínit ochranné pomůcky. Jsem ráda, že se učitelům a učitelkám po určitých prodlevách dostalo zajištění ochranných pomůcek, ale chtěla bych to uzavřít zase prosbou, abychom tedy neumdleli v tom prvním zajišťování a dodávce, protože školy žádají, aby toto bylo zajištěno kontinuálně a systémově.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Kateřině Valachové. Požádám kolegu Bláhu o posečkání, s přednostním právem se přihlásil ministr Robert Plaga a potom Radim Fiala. Pane kolego, posečkejte, prosím, přednostní právo pana ministra školství. Máte slovo, pane ministře.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga Děkuji. Rychlá reakce. Ano, i mně chodí dopisy z mateřských škol. Já bych chtěl říct, že zavření prvních stupňů je bezprecedentní krok. A já jsem rád. A chápu, že se zase objeví maily a dopisy, že jsou mateřské školy otevřené. Opakovaně jsem nejenom učitelkám v mateřských školách poděkoval, ale zároveň říkám, že jejich práce není prací v první linii, ale je hned za ní, pokud mám použít tento zprofanovaný výraz první linie. Poděkování jim samozřejmě patří. Ta situace je těžká, a já ale řeknu věc, že bych byl radši, kdyby byl už otevřen i první stupeň. Samozřejmě vnímám, a já jsem to řekl i na tiskové konferenci, že situace u nás byla natolik vážná, modely ukazovaly takové zhoršení, že jsem souhlasil - a nebudu říkat, že jsem nesouhlasil, souhlasil jsem - s bezprecedentním krokem, a to je zavření prvních stupňů základních škol. Ale co se týká těch výtek a výhrad, které se z mateřských škol ozývají, tak bych chtěl na těch pár podnětů reagovat.

Co se týká nezjišťování statistiky a dalších věcí, není to pravda. Vyžádal jsem si čísla z Ministerstva zdravotnictví, které to zjišťuje, a minulý týden jsem tak argumentoval v některých diskusích, protože ta informace Ministerstva zdravotnictví byla, že přímo v mateřských školách je 38 klastrů. Vzhledem k tomu, že máme přes 5 tisíc mateřských škol, tak to číslo není nikterak závratné, ale dodávám, je důležité vědět, že samozřejmě v tuto chvíli v celé republice jsou závratná čísla pozitivně testovaných nemocných a to se samozřejmě projevuje v karanténě a vypínání toho zdravotnického personálu, nejenom zdravotnického personálu, ale samozřejmě potom i personálu v mateřských školách.

Odborný personál, a mezi ně patří i pedagogických personál v těch otevřených školách, a mateřské školy jsou otevřeny, tak jsem si vědom toho - a já jsem to řekl, že jsou součástí té kritické infrastruktury, takže dnes na vládě budu navrhovat, aby ty určené školy, o kterých jsem hovořil a kterých je 405 po celé republice, se také mohly starat o děti pedagogického a nepedagogického personálu, který je v těch otevřených školách. To znamená, když někdo říkal, že v mateřských školách některé učitelky jsou doma s dětmi, tak mohou a budou moci poté, co vláda schválí toto usnesení, doplnění toho usnesení krizového, budou děti moci dávat do těch určených škol.

Co se týká respirátorů, znovu opakuji a budu to opakovat donekonečna klidně, vybavení škol, školek, školských zařízení respirátory je primární záležitostí jejich zřizovatelů. Z rozpočtového určení daní jde 14,5 miliardy v roce 2019 do rozpočtu obcí právě proto, že mají školu na základě tohoto kritéria. To neznamená, že stát nemůže přispět, a také přispěl. Od začátku, když jsme začínali na vládě řešit napřed respirátory pro Prahu a pak pro celou vzdělávací soustavu, tak jsme počítali na Ministerstvu školství se všemi stupni včetně mateřských škol. Mateřské školy tak dostaly, nebo byly součástí té dodávky téměř 3 milionů respirátorů, které směřovaly do naší vzdělávací soustavy nad rámec toho, co mají - a častokrát tak činí - dělat zřizovatelé. Vím o mnoha městech, kde zřizovatelé v průběhu, nebo v reakci na jarní pandemii skutečně ty školy zazásobili. Je to skvělé, ale je to jejich povinnost. Povinnost státu je samozřejmě v těch jiných oblastech.

Co se týká ještě problematiky mateřských škol, úplně závěrem. Ta práce je nesmírně obtížná, ta práce je vysilující. A samozřejmě že v tuto chvíli se může zdát, že je nedoceněná. Není tomu tak. Když někdo říká, probíhá tam jenom hlídání dětí. Vy víte dlouhodobě, a je to i debata ve Sněmovně, kterou jsme vedli, že jeden z těch argumentů, a je podložen zahraničními studiemi, je, že děti - od tří do šesti let věku je ten nejzásadnější věk, a samozřejmě že to pak pokračuje i na prvním stupni a v celé vzdělávací soustavě. Ale je to naprosto klíčová součást vzdělávací soustavy. Mohu ubezpečit všechny v mateřských školách, byť jak říkám, přijdou mi zase určitě nenávistné maily, že si to uvědomujeme a celou dobu se k nim jako k součásti té vzdělávací soustavy chováme.

Znovu opakuji, kdybych si mohl vybrat a vrátit se v čase zpět a podpořit, resp. vrátím se k tomu, že jsem - a přál bych si a reaguji na další řečníky, kteří tady byli, aby první stupně mohly jít zpátky. To znamená, debata není o tom zavřít ještě mateřské školy, a já pevně doufám, že situace se natolik zlepší a všichni k tomu přispějeme v celé ČR, že nebude potřeba dělat tyto další kroky, naopak že se co nejrychleji vrátí žáci prvního stupně, nebo alespoň prvních, druhých tříd zpátky.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi Robertu Plagovi. Připomínám kolegyni Valachové, že nejsou možné faktické poznámky. Takže nyní pan kolega Jiří Bláha, potom Radim Fiala. Prosím.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, vážení kolegové, určitě kdyby byly možné faktické poznámky, tak byste mě tady teď neviděli, protože raději vystupuji v rámci faktických poznámek v reakci na různé zaznělé informace, a já musím reagovat. Musím reagovat převážně z jednoho hlavního důvodu, že jenom když jsem se napsal, tak vás přišlo asi pět, co si to dovoluji vůbec vlastně něco chtít říct. Zaznělo to převážně od těch, kteří mluvili nejdéle.

Proč jsem tady? Jsem tady proto, abych vám řekl, že to, co dneska sklízíme, to jsme zaseli už v květnu a v červnu, v době, kdy jsme se chovali nezodpovědně i my poslanci, kteří jsme nenosili roušky, nedodržovali jsme totálně nic a celému národu jsme ukazovali, že vlastně o nic nejde, že se nic neděje a že můžeme v létě jet všichni na dovolenou, co nejvíc k moři a do zahraničí, to jsme všichni chtěli. Místo toho, abychom nechali děti ve škole poté, co tři měsíce byly doma, místo toho, abychom řekli, že fabriky nebudou dávat dovolené, že rozjedou konečně tu ekonomiku, abychom to tady trošku dostali, tak se stalo to, že tři měsíce firmy nevyráběly, v létě musely lidi pustit na dovolené a díky tomu nevyráběly znova, a samozřejmě díky tomu, jak jsme se chovali celé léto, jak jsme se chovali v červnu, v květnu, tak ti lidé nabyli důvod, že vlastně o nic nejde, že nic se dodržovat nemusí, a tak to, co dneska sklízíme, je převážně z toho důvodu, že celé dva měsíce, které se tady bavíme o covidu, a chceme dělat nějaké restrikce, nikdo nic nedodržuje. Dneska tady v Poslanecké sněmovně, když jsem sem jenom přišel, tak jsem viděl řadu pochybení v zajišťujícím personálu i mezi námi. Prostě lidi chodí bez roušek, mluví spolu, a samozřejmě je to špatně. A tak to zrovna je i na veřejnosti nebo mezi normálními lidmi, protože nevěří už ničemu. Navenek všichni chodíme v rouškách. Jakmile jsme v zázemí, nedodržujeme nic. Bavíme se bez roušek, nedodržujeme. A z toho důvodu jsme tam, kde jsme. Vy chcete nějaké modely, nějaké grafy? Dokud nezačneme všichni dodržovat to, abychom se nesetkávali bez roušek, abychom mluvili na distanc dvou metrů, možná kdybychom si pustili záznam z Poslanecké sněmovny, tak byste viděli, kolikrát jste se sešli a distanc nebyl žádný. Ale v ten okamžik i ta rouška je k ničemu.

Takže to jsou věci, které jsou velice důležité, abychom si uvědomili a hlavně aby si je uvědomila veřejnost a všichni lidé v naší České republice, že pokud nebudeme dodržovat nošení roušek, pokud nebudeme dodržovat vzdálenost, pokud nebudeme dodržovat to, že... já jsem zapomněl větu, omlouvám se - tak se nedostaneme do toho stavu, že bychom něco vyřešili. A všechny modely, které vy chcete tady slyšet, všechny grafy, které chcete vidět, vám budou absolutně k ničemu. Takže to jenom - já také nejsem spokojen s tím, jak jednotlivá ministerstva řešila situaci v první vlně, jak jsme řešili pomoc podnikatelům, jak to všechno dlouho trvalo a jak to bylo krkolomné, ale na druhou stranu když se nad tím zamyslíte, tak prostě dodneška jsme to nezažili. Máme na úřadech jenom úředníky, kteří bohužel nepřijdou do styku s normálními lidmi, s normální situací, a tak jsme si tím museli projít, a možná že se v následujících měsících posuneme, ale neposuneme se, pokud to všechno budeme řešit, jako řešíme třeba důchodovou reformu anebo jako řešíme exekuce. V ten okamžik nemáme šanci se posunout. Já vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Bláhovi. Nyní pan poslanec Radim Fiala ve druhém vystoupení, tedy v posledním vystoupení. Máte slovo.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, já chci jen zopakovat návrh hnutí SPD, který by měl být dnes hlasován, a ten je, že hnutí SPD chce prodloužit nouzový stav pouze o 10 dnů, to znamená do 10. 11. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní se přihlásil do rozpravy pan poslanec Miroslav Kalousek. Než mu udělím slovo, požádám sněmovnu o klid, protože opět ta diskuze uvnitř sálu neumožňuje vystoupení, které by mohli ti, kteří mají o něj zájem, poslouchat. Ještě chviličku, pane poslanče. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, já se s řečnickým dotazem obrátím na kolegy, kteří tu stejně tak jako já tráví už několikáté volební období, abych se zeptal, zda si pamatujete, že u předloh i méně důležitých než žádost vlády o prodloužení nouzového stavu předkladatel předložil, něco přečetl a odešel, aby už se nevrátil; že předkladatel nebyl přítomen po celou dobu diskuze, aby mohl odpovídat na dotazy, které poslanci kladou, popř. vyvracet námitky, které poslanci v diskuzi vznesou. Já si to nepamatuji.

Jak to, že u bodu tak důležitého, jako je prodloužení nouzového stavu, v situaci tak zásadní, jako je koronavirová krize, si tohle dovolí předseda vlády. Kde je? Kde je ministr zdravotnictví? Já jsem zaslechl, že jsou oba dva omluveni z pracovních důvodů, a znovu si dovolím klást řečnickou otázku, jaké mohou být v tuto chvíli důležitější pracovní důvody než přesvědčit Poslaneckou sněmovnu o své žádosti, aby vládě prodloužila nouzový stav. Byla snad vyhlášena válka? Větší důvod si nedovedu představit.

Obracím se na vás, kolegové, ve vládních lavicích. Ani vám nevadí, jak vážně bere premiér tuto žádost a tuto diskuzi? Jak vážně ji bere ministr zdravotnictví? Jako čistou nezbytnou formalitu, že tady prostě něco přečtou, navíc s celou řadou nepřesností. Zjistili jsme, že ministr zdravotnictví neví, co je reprodukční číslo, ale dobře, to se třeba doučí. Ale prostě oni odejdou! Já jsem očekával, že na závěr téhle diskuze vystoupí pověřený člen vlády a zodpoví dotazy, které tady padly, a vyvrátí ty námitky, které byly vzneseny. No nic, proč bychom to dělali? To je formalita. Odhlasujte nám prodloužení nouzového stavu a my mezitím něco, cokoliv, já nevím, čemu říkají pracovní důvody v tuhle chvíli.

Až, pane nepřítomný premiére - prosím, aby vám to tlumočili vaši spolupracovníci, kteří mě snad slyší - až, pane nepřítomný premiére, budete zase kňučet, že jsme přece všichni na jedné lodi a že máme táhnout za jeden provaz, tak si prosím pěkně uvědomte, že ta jedna loď byla dneska tady! A tady jsme se měli domluvit, jak na ní budeme plout. Vy jste něco přečetl a povýšeně a arogantně odešel. Tak příště prosím nekňučte!

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Kalouskovi. Nyní paní zpravodajka se přihlásila do rozpravy. Paní kolegyně Richterová, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Já bych ještě závěrem, protože je to tady takové řekla bych bouřlivé nebouřlivé. A to právě proto, že ti, kteří měli přijít, nepřišli. (Pobavení potlesk poslanců Pirátů.)

V reakci na tento nepříchod bych navrhla ještě dvě velmi stručná usnesení. A sice to první by bylo, že "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR vyzývá vládu ČR k plnění usnesení Poslanecké sněmovny číslo 1162 ze dne 4. června 2020". Takto jednoduše. Byla to komplexní jednoduchá usnesení týkající se obecného vyhodnocení první vlny, zamezení šíření v druhé vlně. Takže to je návrh prvního usnesení k plnění usnesení číslo 1162.

A druhý návrh, ten je myslím také velmi, velmi srozumitelný. Tak ho jenom takto řeknu: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ukládá vládě ČR předložit minimálně den před koncem nouzového stavu zprávu o navrhovaném dalším postupu a vyhodnocení dosavadních opatření." Takto jednoduše - zprávu o navrhovaném dalším postupu a vyhodnocení dosavadních opatření; abychom dostali písemně jasná slova včas před případným dalším jednáním.

Tak toto by byly dva návrhy ještě za mě, které jsem chtěla přednést ještě v této obecné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Paní poslankyně rozprava se vede jenom jedna.

Za vládu ČR se ještě přihlásil pan ministr Robert Plaga. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga Děkuji za slovo. Já jsem si tady bedlivě dělal poznámky v průběhu toho, co se týkalo školství, a považuji za nutné a především za vhodné na ty otázky, které tady padly, tak na ně odpovědět.

To znamená, paní poslankyně Černochová ve svém příspěvku, ve svém slovu, upozornila na to, že je kruciální, aby se vrátily zpátky první a druhé třídy a třída devátá. Já nemohu než souhlasit. A není to dáno tím, že moje mladší dcera je ve druhé třídě. To znamená, neměla, nebo měla narušené druhé pololetí prvního ročníku a teď to úspěšně pokračuje i v ročníku druhém. Ale skutečně u těchto malých ta distanční výuka nefunguje tak, jak by měla. Respektive měli ti prvňáčci měsíc na to, aby se seznámili se školským prostředím a získali návyky, a to věru není mnoho, a to jsem diplomatický. Takže naprosto souhlasím.

Stejně tak jsem si vědom a mí kolegové na Ministerstvu školství také, že tady máme deváté ročníky, které před sebou mají přijímací zkoušky na střední školy. A opět jsou to ti, kteří, jsou to osmáci minulého roku školního, a tam ten problém je stejný. Zároveň úplně stejnou prioritu musí mít závěrečné ročníky středních škol. Je důležité si uvědomit, že nejen maturanti, ale i ti, co mají závěrečné zkoušky, čelí stejnému problému, akorát na jiném stupni vzdělávání.

K tomu dodávám, že téměř stejnou prioritu musí mít i praktická výuka na středních školách, protože samozřejmě pokud máte dvouletý výpadek, tak očekávat nějakou odbornost a nějakou praxi od těchto studentů je možná troufalé a my se musíme snažit v maximální možné míře dostat zpátky tu příležitost, aby skutečně tu praxi mohli dělat. U vysokých škol, na které bych nerad zapomněl, se mezi priority řadí rozhodně to, aby se vrátila praktická a laboratorní cvičení, aby se mohli vůbec k těmto věcem na té škole dostat.

Takže tato prioritizace je jasná, já s ní souhlasím, a zaznívala asi v dalších pěti příspěvcích, které tady byly, ať už se týkaly prvních stupňů, anebo se týkaly jenom prvních a druhých tříd. To znamená, udělejme všichni všechno pro to, abychom co nejrychleji dostali ta čísla pod kontrolu a abychom skutečně mohli vrátit aspoň část prvního stupně, pokud ne celý do škol, k prezenční výuce.

Zároveň jsem rád, že tady zaznělo v podstatě ze všech poslaneckých klubů, že je potřeba stanovit kritéria pro otevření škol. Já říkám, že já jako ministr školství mohu dát scénář těch priorit, což jsem ostatně teď řekl. Ty konkrétní hodnoty mají dát epidemiologové, hygienici a Ministerstvo zdravotnictví. Když jsem poslouchal nového ministra zdravotnictví, tak má úplně stejný plán. To znamená jasné, předvídatelné ukazatele, kritéria, podle kterých by ten rozvolňující scénář a návrat do škol měl běžet.

Samozřejmě že předpokládám, že budou součástí i nějaká opatření, a to nejenom tři R, to znamená rozestupy, roušky, ale zároveň je potřeba i možná nastavit, ale to se budeme bavit o těch režimech, a k tomu jste mě také tady vyzývali, to znamená, aby byla jasná pravidla a aby školy měly dostatek času se na ně připravit. Za Ministerstvo školství mohu říct, že jsme už v létě připravili manuál, kde samozřejmě pak se situace vyvinula jak co se týká semaforu, ale ty základní principy, základní doporučení i hygienická jsou stále platná. A doporučení k distanční výuce jsou stále platná také.

Samozřejmě že distanční výuka na školách probíhá lépe než na jaře, ale to neznamená, že by to bylo všude skvělé, úžasné a bezvadné. A je potřeba říct, že k tomuto probíhá teď, nebo proběhlo šetření České školní inspekce a na výsledky toho šetření budeme samozřejmě jako Ministerstvo školství zase reagovat další sadou doporučení nebo dalším apelem na školy.

Pokud tady ale padly věci, které jsou vtěleny i do těch usnesení, tak já si dovolím říct, že po stránce komunikace a po stránce poskytování informací školám, tak komunikujeme napřímo datovými schránkami a každá změna usnesení, která měla dopad do oblasti školství, byla komunikována zcela jednoznačně k ředitelům škol. Samozřejmě, že pokud to bylo opatření vlády, které mělo rychlou účinnost, tak ta informace docházela ve chvíli, kdy třeba ty školy, nebo respektive ta opatření byla vyhlašována na tiskové konferenci nebo následně se projevovala už v praxi. Ale to není chybou komunikace. A já budu rád, pokud bude ten scénář tak dlouho dopředu znám, abychom i my na Ministerstvu školství měli možnost to komunikovat k ředitelům škol stejně jako v létě s dostatečným předstihem.

Pokud bych se měl vyjádřit k těm věcem, které tady navrhuje, navrhoval pan předseda Bartoš. Mohu souhlasit s kritérii obnovení provozu škol stejně jako s komunikací v předstihu.

Co se týká zásobování ochrannými prostředky, tak znovu podotýkám, že v celkovém systému je důležitá spolupráce zřizovatelů a státu. Ta dodatečná intervence, kterou jsme tam jako stát dali, to znamená tři miliony respirátorů do našich škol, byla jenom příspěvkem k tomu, co zřizovatelé již zajišťují.

Co se týká zajištění péče o děti pedagogického a nepedagogického personálu, znovu opakuji, že co se týká těch otevřených škol, tak ty určené školy, kterých je 405 v tuto chvíli, tak budu navrhovat, aby se rozšířil okruh těch osob, které tam můžou umísťovat svoje děti, i o zaměstnance škol mateřských.

K výzvě, která směřuje k posílení spolupráce a koordinace činností třeba s Česko.Digital, si dovolím podotknout jednu věc. Česko.Digital spolupracuje s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy od počátku jarní vlny epidemie. Mimo jiné s nimi spolupracujeme na webu Edu.cz. A už v té první vlně jsme na základě dat České školní inspekce vytipovali tisíc škol, kterým jsme nabídli soustředěnou podporu za účasti Česko.Digital, ale také prostřednictvím našeho národního pedagogického institutu.

Pokud se bavíte o podpoře online vzdělávání, webináře Národního pedagogického institutu stejně jako Učíme online zaznamenaly už na jaře obrovský zájem od učitelů a účast na těch webinářích byla poměrně vysoká. Budeme v tom dále pokračovat, o tom vás mohu ubezpečit.

Zároveň co se týká konektivity žáků doma, tak ten krok jedna, který jsme udělali jako stát - a znovu říkám, že vybavení škol má být primární zodpovědností zřizovatelů, ale stát vzhledem k té situaci intervenoval do základních škol a poskytl tam mimořádnou injekci ve výši 1,3 miliardy korun na nákup počítačového vybavení pro učitele. Výpočetní technika byla doprovázena také tím, že to mohlo být využito na software a výukové programy, s tím, že část těch prostředků měla a také byla směrována do zápůjčního fondu pro žáky. Společně s těmi iniciativami, kdy někteří operátoři anebo i jiné firmy dávají počítačovou techniku k dispozici, tak je to vítaná intervence a vítané povzbuzení a podpora i těm žákům, kteří pocházejí ze sociálně znevýhodněného prostředí anebo i těm, kteří třeba nemají k dispozici počítač, protože oba dva rodiče jsou na home office. Takže tady se opět potkáváme a to, k čemu vlastně vyzývá to usnesení vládu, už dávno řešíme a myslím si, že velmi úspěšně. Podotýkám, že 1,3 miliardy korun při průměrné ceně počítače 13 tisíc korun je poměrně dost počítačů a naopak spíš firmy mají problém ty počítače do škol dodávat.

Někdy se objevilo, že tyto prostředky byly distribuovány do škol pozdě. Není tomu tak. Zákon nám umožnil, abychom ty prostředky díky tomu, co jste vy tady schválili - a ještě jednou děkuji za změnu školského zákona, díky ad hoc normativu jsme mohli ty prostředky rozepsat 1. 10. Rozepsali jsme je 1. 10. v 8.05 hodin ráno a 6. 10. byly odepsány krajům. Některé kraje již 8. 10. připsaly prostředky těmto školám, přičemž po schválení 17. srpna vládou měly školy informaci, závaznou informaci od nás, že mohou nakupovat, anebo mohou uplatnit i nákupy z jara a z léta, v podstatě z celého roku 2020, měly ji ve svých datových schránkách. Takže tady k žádné prodlevě nedošlo a zaplať pánbůh za tento operativní nástroj, protože kdybychom tady předváděli INDOŠe do škol, tak za tři roky se budeme bavit o tom, že je pošestnácté zrušené výběrové řízení na centrální úrovni.

K dalším věcem, které tady zazněly - krizový tým v oblasti školství. Mohu říct, že komunikace Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy bude probíhat a že jako ministerstvo intenzivně komunikujeme se zástupci všech stupňů školské soustavy. Ostatně v některých podpůrných materiálech jsme se skutečně spolehli na učitele a třeba v těch letácích před týdnem volna, které šly do škol k poučení dětí, jsme skutečně využili toho, aby to bylo psáno jazykem kmene učitelů, resp. těch dětí, a aby to pro děti bylo pochopitelné. To znamená, spolupracujeme nejenom s řediteli, ale přímo s učiteli.

Pokud mohu, a já nejsem právník, ale někteří kolegové ano, tak si vás dovolím jen upozornit na to, že usnesení, které jste nám v podstatě adresovali v oblasti školství, má tři části. Ta první část je o žádosti, ta druhá je o ukládání. Předtím, než budete hlasovat o těchto usneseních, tak si dovolím citaci, která mi byla zaslána kolegou právníkem: V průběhu funkčního období vlády může též Poslanecká sněmovna svými usneseními vládě ukládat obecné úkoly. Pokud by usnesení Poslanecké sněmovny vázalo vládu v konkrétní věci, např. aby předložila návrh zákona určeného obsahu nebo směřovala ke konkrétním osobám ministrů, jde o porušení dělby státní moci a vláda takovým usnesením není vázána. Pavlíček a kolektiv, Ústavní právo a státověda, strana 913.

Prosím, abychom - já nemám problém s usneseními, která směřují k oblasti školství v té obecné rovině, ale stalo se to i takovým nešvarem školského výboru, že jsou věci, které ukládají ministru školství či jinému ministru, co může a nemůže dělat. Prosím vás o to, abyste i ve svých návrzích usnesení, když už ne v těch dnešních, tak v těch budoucích, respektovali tyto obecné principy dělby moci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi Plagovi. Nyní pan místopředseda klubu KSČM Leo Luzar. Máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Já myslím, že všichni oceňujeme výřečnost pana ministra. Bohužel, pan premiér tady není, asi nás to všechny mrzí. Přesto máme určitou zodpovědnost k občanům a nouzový stav všichni ctíme. Proto si dovolím požádat o deset minut přestávky, abychom se mohli připravit na hlasování, které je před námi. Jistě nebude jednoduché a doufám, že to pochopíte. Čili žádám jménem klubu KSČM o deset minut přestávky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. V tom případě se sejdeme v 16.05. Já nyní vyhlásím přestávku pro poradu klubu KSČM, a jestli se do té doby paní zpravodajka vypořádá s jednotlivými návrhy, tak aby je všechny kluby měly k dispozici. Děkuji.

 

(Jednání přerušeno v 15.55 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 16.06 hodin.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, okamžik ještě... (Přijímá hovor v mobilu.) Teď jsem si jenom potvrdil, že ještě nedošlo k ukončení rozpravy. Rozhlédnu se tedy naposledy po sále a ptám se, zda je zájem o vystoupení v rámci rozpravy. Nikoho nevidím, rozpravu končím. Ptám se, zda je zájem o závěrečná slova. Pan ministr školství za vládu závěrečné slovo.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga Za vládu si dovolím vám všem poděkovat za to, že podpoříte prodloužení nouzového stavu. Chci nám všem popřát, ať se společně vypořádáme s pandemií co nejrychleji. Mám na tom jako ministr školství svůj profesní zájem, protože čím dříve dokážeme ta čísla zkrotit, tím dříve se budou moci mimo jiné vrátit naše děti do škol. Takže díky vám všem.

Co se týká doprovodných usnesení, za oblast školství si dovolím jenom komentář k té třetí části. Pokud tam jsou některé věci, které nebudou prohlasovány, neznamená to, že je neděláme. Teď z hlavy vím minimálně dvě, je to posílit třeba spolupráci s neziskovým sektorem, ať už bylo zmíněno Česko.Digital nebo Člověk v tísni, které se snaží přímo v terénu ty věci řešit. Tak tady říkám, děláme to od jara a budeme v tom pokračovat bez ohledu na to, jestli to usnesení je schváleno, nebo není schváleno, nebo jestli nám objevuje Ameriku a říká, posilte spolupráci, kterou od března děláme.

Stejně tak v oblasti určení nebo posílení kapacit škol studenty pedagogických a jiných fakult vzdělávajících učitele, tak i v tomto vás mohu ubezpečit, že již komunikujeme, respektive probíhá komunikace náměstka pro vysoké školy, vědu a výzkum přímo s děkany pedagogických fakult, právě s tím, aby v těch praxích pokračovali a cílili je do těch určených škol, které tvoří páteř péče o děti zdravotníků a dalších součástí kritické infrastruktury, takže i tato část usnesení je nadbytečná, protože tak i činíme.

Takto bych mohl pokračovat i dál. Tedy ta závěrečná věta je: I když něco není z vašich doprovodných usnesení prohlasováno v oblasti školství, tak bych byl nerad, kdybyste to interpretovali jako neochotu Ministerstva školství, protože znovu říkám, a jsem připraven se o tom bavit, případně vám to i dokladovat, my ty věci děláme. Samozřejmě se nebráním dalším podnětům a nápadům, které v dalších dnech a týdnech nejenom že budou přicházet, ale my je potřebujeme. A já slibuji, že se jimi budeme na Ministerstvu školství zabývat. Děkuji vám.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Paní zpravodajka? Má zájem o závěrečné slovo?

 

Poslankyně Olga Richterová: Já bych ráda ještě jednou poděkovala panu ministrovi, že tady hrdinně hájí téměř celou vládu - ano, dostal v poslední chvíli posilu (ministra Zaorálka) - a současně vyjádřila tedy politování, že skutečně nedorazil ani pan premiér, ani pan ministr zdravotnictví.

Co se týče té závěrečné řeči, tak jenom velice stručně. Došlo tady k nějakému konsenzu ohledně toho, v jakých blocích poté hlasovat ta usnesení. To potom představím při návrhu procedury. A současně tímto ještě jednou vyzývám, pokud by ještě někdo měl nějaké připomínky, tak potom je to opravdu o tom, že bychom rádi části těch usnesení hlasovali po blocích. Tolik jenom velice stručně.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Jenom zrekapituluji, protože se během diskuse vyměnilo několik řídících. Jako první, to jsem si poznačil ještě já, tady padl pozměňovací návrh od zástupců SPD na 10 dní, na prodloužení na 10 dní, poté následoval návrh od zástupce Pirátské strany 14 dní. Stejný návrh má i KSČM nebo ODS. Poté následoval nový návrh ze strany Pirátské strany na 20 dnů. Jenom tady mám ještě snad poznámku, navrhoval někdo do 20. listopadu. Poprosím paní zpravodajku, myslím, že je to ku prospěchu všech, když si to zrekapitulujeme.

 

Poslankyně Olga Richterová: Probíhalo tady nějaké ujasňování, a je to tak, že by bylo tedy nejspíš ve shodě hlasováno postupně od nejmenšího data 10. 11., jak navrhovalo SPD, přes 13. 11., což navrhovala ODS, až k 20. 11., což je společný návrh Pirátů, KDU-ČSL a ODS. A potom ANO navrhovalo, pokud vím, do 3. 12. 2020. Takže takto vzestupně by se hlasovalo.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Jednalo by se o takzvané orientační hlasování, kde budeme hlasovat pouze "kdo je pro" podle § 72 odst. 2 jednacího řádu. A ten návrh, který získá největší podporu v tom takzvaném orientačním hlasování, bychom následně hlasovali jako první v proceduře. Přivolám všechny kolegy z předsálí. Pro ty, kteří dorazili do sálu, v tuto chvíli zopakuji, budeme hlasovat orientačně o čtyřech různých návrzích. Hlasuje se pouze pro.

 

Jako první hlasujeme o návrhu, který padl ze strany SPD, prodloužit nouzový stav do 10. 11.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro.

Hlasování číslo 207, přihlášeno je 99 poslanců, pro 11.

 

Nyní bychom hlasovali návrh na prodloužení nouzového stavu do 13. 11.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro.

Hlasování číslo 208, přihlášeno je 99, pro 32.

 

Teď je zde návrh prodloužit nouzový stav do 20. 11.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro.

Hlasování číslo 209, přihlášeno je 99, pro 39.

 

A konečně návrh v souladu s žádostí vlády prodloužit nouzový stav do 3. 12.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro.

Hlasování číslo 210, přihlášeno je 99, pro 47, proti 1. Tedy proti tam nemusí být. Prostě pro 47.

 

Takže nyní budeme hlasovat v podstatě v opačném pořadí, než jsme do této chvíle hlasovali.

Je zde žádost o odhlášení. Prosím, abyste se znovu přihlásili svými identifikačními kartami.

 

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s prodloužením doby nouzového stavu do 3. prosince 2020." To je tedy první návrh, o kterém hlasujeme.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 211, přihlášeno je 97, pro 46, proti 16. Tento návrh nebyl přijat.

 

Jako druhý budeme hlasovat návrh - pro jistotu přednesu celý text usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s prodloužením doby nouzového stavu do 20. listopadu 2020."

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 212, přihlášeno je 97, pro 86, proti 11. Tento návrh byl přijat. Konstatuji, že s návrhem byl vysloven souhlas.

 

Poprosil bych paní zpravodajku, aby nás provedla doprovodnými usneseními, jak avizovala, v blocích. Prosím všechny, aby dávali pozor, aby věděli, o čem budou hlasovat.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. Nejdřív bych přiblížila návrh procedury, aby byla jasná představa. Ráda bych tedy, abychom nejprve hlasovali ta stručná dvě usnesení přednesená mnou na závěr jako první, a poté aby následovala ta usnesení pirátského klubu označená v blocích jako A opatření ve zdravotnictví, tam bychom hlasovali zvlášť část jedna dva v jednom bloku, v jednom bloku 1, potom by byl blok 2.I a potom 2.II až 2.V. Dále by byl blok třetí, a tím by skončila ta oblast A. B by byl také blok. C také blok. A D opět rozděleno na jedničku, dvojku. Tam by bylo samostatné hlasování. A potom trojku v bloku. Tímto bychom tedy měli návrh až k usnesením, která navrhla ODS, a tam bychom hlasovali po bodech jednotlivě, to bude dalších šest usnesení. Takže to je návrh procedury.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Ptám se, zda má někdo jiný návrh, jak bychom postupovali u hlasování o doprovodných usneseních. Nikoho nevidím. My jsme si odhlasovali to hlavní - nouzový stav.

 

O této proceduře bych přece jenom nechal hlasovat, ať to máme postaveno najisto.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro navržený způsob hlasování. Kdo je proti?

Hlasování číslo 213, přihlášeno je 96, pro 94, proti nikdo. Proceduru jsme si schválili.

 

Já vás, paní zpravodajko, jenom poprosím vždycky třeba jednou větou uvést, čeho se to konkrétní usnesení týká. Prosím, proveďte nás hlasováním.

 

Poslankyně Olga Richterová: První hlasování je o tomto usnesení: "Poslanecká sněmovna vyzývá vládu České republiky k plnění usnesení Poslanecké sněmovny č. 1162 ze dne 4. 6. 2020."

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 214, přihlášeno je 96, pro 51, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. Další usnesení je myslím velmi jasné: "Poslanecká sněmovna ukládá vládě České republiky předložit minimálně den před koncem nouzového stavu zprávu o navrhovaném dalším postupu a vyhodnocení dosavadních opatření."

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování 215, přihlášeno je 96 poslanců, pro 49. Návrh byl přijat. Prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. Potom jsme u usnesení označených jako oblast A. Opatření ve zdravotnictví. Hlasovat budeme nejprve o bodě 1: "Poslanecká sněmovna doporučuje vládě zapojit pro účinné zvládnutí pandemie maximální počet odborníků v oblasti zdravotní péče."

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 216, přihlášeno 96, pro 86, proti nikdo. Návrh byl přijat. Prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. Nyní druhé bude oddělený první bod a potom bude blokové. Takže první bod: "2. doporučuje vládě přijmout následující opatření, a sice poskytnout jednorázovou odměnu 15 až 20 tisíc Kč na financování péče o děti pro rodiče dětí do 4 let věku, kteří se krátkodobě vrátí do zdravotnictví, a to při zapojení na alespoň tříčtvrteční úvazek alespoň na jeden měsíc, při nižším úvazku proporčně sníženou."

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování 217, přihlášeno 96, pro 28, proti 1. Návrh nebyl přijat. Prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Teď bude blok od II po V. Jenom velice stručně, je to umožnit systémové zapojení odborníků do dobrovolnictví, jednotný portál pro registraci dobrovolníků, prověřit možnost ho připravit, zapojit studenty přírodovědných a biomedicínských oborů a zvážit podporu pořízení oxygenových koncentrátorů a zdravotních odsávaček např. do domovů pro seniory. Tento blok bychom nyní hlasovali.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 218, přihlášeno 96, pro 91, proti nikdo. Návrh přijat. Prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Nyní A.3., to je vlastně datový blok, budeme hlasovat v celku. Je to žádost na vládu, aby zajistila aspoň na týdenní bázi sběr statistických informaci od hygienických stanic, například o době mezi zjištěním důvodů pro nařízení karantény a dnem, kdy došlo k rizikovému kontaktu osoby v karanténě s nakaženým, nebo o době mezi průkazným informováním osoby, které se má karanténa nařizovat, a provedením testu této osoby. Je to blok, který obsahuje I až IV. Takže I až IV. budeme nyní hlasovat v bloku.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti?

Hlasování číslo 219, přihlášeno je 96, pro 32, proti nikdo. Tento návrh přijat nebyl. Prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: A nyní bude oblast B, elektronizace a chod státu, kde se jedná zase o společné hlasování těch možností 1 až 6. Jde o to poskytnout datové zprávy v datových schránkách zdarma i pro soukromoprávní komunikaci přes telefonický a e-mailový styk s úřady až po podporu home office, práce z domova. Takže oblast B, 1 až 6, elektronizace a chod státu.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 220, přihlášeno 96 poslanců, pro 77, proti 4. Návrh byl přijat.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. Nyní oblast C - chytrá opatření pro život s covidem po zvládnutí největšího náporu. Tady bude opět blokové hlasování, kde já bych zase jenom zmínila velice stručně, jde o navázání na pandemický semafor, konstatování týkající se zavření prodejen obuvi, papírnictví, elektro, oděvů a dalších maloobchodů, kdy za současného ponechání velkých hypermarketů vzniká neopodstatněná disproporce v tržním prostředí. Jde i o ta chytrá opatření ukládající vládě zavádět testování všech zaměstnanců sociálních zařízení či zjednodušit a zefektivnit centrální veřejné zadávání zakázek například urychleným projednáním novely zákona o veřejných zakázkách, tisk 951. Jsou to tedy oblasti 1 až 6 a ten šestý bod je členěný na I až IV. Toto všechno se bude hlasovat v bloku.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 221, přítomno 96 poslanců, pro 37, proti 1. Návrh přijat nebyl. Prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Nyní oblast D - školství. Tam budeme hlasovat nejprve první část, kdy Poslanecká sněmovna doporučuje, aby byla ve vazbě na vývoj epidemiologické situace stanovena a zveřejněna kritéria, na jejichž základě bude obnoven či omezen provoz škol a školských zařízení, a za druhé, byla zajištěna jednotná a srozumitelná komunikace kroků vlády ve věci zajištění výuky, provozu škol a školských zařízení, a to v dostatečném předstihu tak, aby na přijatá opatření mohly školy, školská zařízení a veřejnost adekvátně reagovat.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 222, přihlášeno 96, pro 89, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. A nyní je druhá oblast z toho školství, kdy opět to bude, že Poslanecká sněmovna doporučuje vládě České republiky, a budu už číst jenom jednotlivé body: I. nadále zajišťovat zásobování ochrannými prostředky a rouškami do škol a školských zařízení, kde není omezen provoz.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 223, přihlášeno 96, pro 83, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. II. zajistit péči o děti pedagogickým i nepedagogickým pracovníkům, kteří se podílejí na zajištění výuky a provozu škol a školských zařízení.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 224, přihlášeno 96, pro 86, proti nikdo. Návrh byl přijat. Prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: III. zajistit formou nařízení efektivní a bezúplatný převod vyřazené ICT techniky z úřadů a veřejných institucí na základní a střední školy za účelem zajištění distanční výuky, a to i pro žáky, kteří nemají přístup k online výuce v důsledku nedostatečného technického zázemí.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 225, přihlášeno 96, pro 31, proti 8. Návrh nebyl přijat.

 

Poslankyně Olga Richterová: IV. připravit a zveřejnit dlouhodobý plán úkolů ve věci poskytování metodické podpory pro zajištění distanční výuky, průběžně kontrolovat a poskytovat informace o jejich plnění.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 226, přihlášeno 96, pro 38, proti 2. Návrh nebyl přijat. Prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: V. připravit a zveřejnit scénáře a návrhy variantního řešení pro postupný návrat žáků do škol ve vazbě na vývoj epidemiologické situace.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 227, přihlášeno 96, pro 82, proti 1. Návrh byl přijat.

 

Poslankyně Olga Richterová: A poslední z tohoto bloku: VI. zajistit kompenzace vysokým školám v souvislosti s omezením pobytu studentů na vysokoškolských kolejích.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 228, přihlášeno 96, pro 75, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. A dostali jsme se k bloku třetímu v té oblasti školství, kdy už je to jenom závěrečné doporučení vládě ČR přijmout následující opatření: umožnit dobrovolnou distanční výuku zejména žákům, kteří mají v domácnosti člena rodiny spadajícího do rizikové skupiny nebo pokud sami do této skupiny patří, dále posílit a koordinovat činnost s existujícími iniciativami či u těch škol a tříd zřízených podle § 16 omezit na jejich žádost provoz. - To je blok, který budeme hlasovat až po římskou IV najednou.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti?

Hlasování číslo 229, přihlášeno 96, pro 25, proti 1. Tento návrh nebyl přijat.

 

Poslankyně Olga Richterová: A nyní jsme se skutečně dostali do posledního bloku, jsou to návrhy předložené klubem ODS. A začneme tím prvním: Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR ukládá vládě ČR projednat všechna nová připravovaná opatření s opozicí před jejich vyhlášením, řádně a srozumitelně je zdůvodnit a vysvětlit.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 230, přihlášeno 96, pro 44, proti 6. Návrh nebyl přijat.

 

Poslankyně Olga Richterová: Dále. Poslanecká sněmovna ukládá vládě, aby pro případné další jednání o prodloužení nouzového stavu připravila zhodnocení provedených opatření, předpověď dalšího vývoje a realistické epidemiologické modely.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 231, přihlášeno 96, pro 43, proti 1. Návrh přijat nebyl.

 

Poslankyně Olga Richterová: Další. Poslanecká sněmovna ukládá vládě, aby připravila a představila veřejnosti plán uvolňování opatření pro různé scénáře vývoje epidemiologické situace.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 232, přihlášeno 95, pro 42, proti 1. Návrh nebyl přijat.

 

Poslankyně Olga Richterová: Poté: Poslanecká sněmovna ukládá vládě, aby aktivovala personální a lůžkové kapacity lázní, které jsou vhodné pro umístění pacientů s onemocněním COVID-19, kteří nevyžadují akutní hospitalizaci, ale zdravotnická zařízení je nemohou propustit k domácímu léčení.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 233, přihlášeno 96, pro 43, proti nikdo. Návrh nebyl přijat.

 

Poslankyně Olga Richterová: A už předposlední: Poslanecká sněmovna ukládá vládě, aby rozšířila okruh kompenzací také pro podnikatele a provozy nepřímo zasažené vládními opatřeními v souvislosti s nákazou SARS-CoV-2.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 234, přihlášeno 95, pro 45, proti nikdo. Návrh nebyl přijat.

 

Poslankyně Olga Richterová: A nyní poslední bod, který se týká oblasti vzdělávání: Poslanecká sněmovna ukládá vládě ČR, aby učinila následující kroky v oblasti vzdělávání, tedy aby konkrétně

1. zřídila krizový tým v oblasti vzdělávání, který by projednával návrhy na opatření v oblasti školství a který by se skládal ze zástupců ministerstev zdravotnictví a školství, epidemiologů a zástupců všech druhů škol a školských zařízení,

2. aby představila kritéria pro otevírání škol a školských zařízení,

3. aby zajistila podmínky pro otevření prvních a druhých tříd prvního stupně základní školy,

4. aby zajistila podmínky pro umožnění konzultací pro žáky připravující se na jednotnou přijímací zkoušku, závěrečnou zkoušku a maturitní zkoušku,

5. aby zajistila nákup počítačů pro střední školy tak, jak bylo uskutečněno pro základní školy,

a 6. aby zajistila podporu pro distanční výuku žákům a rodinám v podobě posílení datového připojení.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro tento návrh usnesení. Kdo je proti?

Hlasování číslo 235, přihlášeno 96 poslanců, pro 41, proti nikdo. Návrh nebyl přijat.

 

Tak paní zpravodajko, já vám děkuji za vzornou spolupráci. S přednostním právem pan předseda Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, prosím, věnujte mi krátce pozornost. Na stolku legislativců už delší dobu leží telefon Samsung. Sáhněte prosím do kapes či do kabelek, ať nezjistíte až doma, že jste bez mobilu.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Tak děkujeme za upozornění.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já přerušuji 62. schůzi Poslanecké sněmovny a to do variabilního týdne do 10. listopadu, kdy se sejdeme ve 14.00. Nicméně připomínám, že my se uvidíme ještě dříve, a to ve čtvrtek 5. listopadu v 9. 00, bude to 64. schůze. Všem vám přeji krásný víkend. Na shledanou.

 

(Schůze přerušena v 16.39 hodin.)

Aktualizováno 9. 12. 2020 v 10:07.