(15.40 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Takže si myslím, že je nejvyšší čas, aby vláda - na Antivirus A má ještě měsíc, to není tak dramaticky časově, ale na ten kompenzační bonus, myslím, že je nejvyšší čas. Myslím, že by to uklidnilo ty podnikatele, dalo by jim to nějakou jistotu, že je stát v tom nenechá, protože nikdo z nás podle mě nemůže s jistotou říct, že za čtrnáct dní všechna ta opatření skončí. Myslím, že si to všichni přejeme, ale opravdu nikdo nemůže garantovat a mít nějakou jistotu, že aspoň malou částkou stát pomůže těm, kteří budou opakovaně v tak těžké situaci, že by byla dobrá zpráva.
Jinak jsem se chtěl zeptat pana ministra zdravotnictví. On připravuje mimořádné opatření, které chce vydat směrem k provozům jednotlivých zdravotnických zařízení. Já mám před sebou zřejmě návrh toho opatření. A to vlastně říká, že krajské hygienické stanice budou jednotlivým nemocnicím a zdravotnickým zařízením moci nařizovat otevírání oddělení, vyčleňování oddělení, přesun pacientů z jedné nemocnice do druhé, z jednoho zdravotnického zařízení do druhého. Opět se chci zeptat, kdy to bude aktivováno, když ten návrh je od 1. října, na jakou dobu a za jakých podmínek to opatření pozbude platnosti. Protože tady pan ministr není, tak asi nemůžeme vést kvalifikovanou debatu o tom textu návrhu, zda je to dobře, nebo ne a zda by to bylo lepší.
Otázka taky je, a je to otázka zejména - a máme tady mnoho kolegů lékařů a zkušených manažerů nemocnic - zda krajská hygienická správa je ten správný orgán státní správy, který má rozhodovat například o přesunu pacientů z jedné nemocnice do druhé. Já skutečně nevím, to se přiznám. Ale je tady dostatečně kolegů ať už v opozičních, nebo ve vládních lavicích, kteří by mohli k tomu něco říct, abychom věděli. Protože je mimořádně nepříjemné - teď se nebavme o Praze, bavme se o regionech, třeba Moravskoslezském regionu - je opravdu i pro tu rodinu velmi komplikované, pokud ti pacienti budou převáženi. Já jsem to pochopil tak, že mohou být převáženi pacienti s ostatními chorobami, nejenom s covidem. Je to zase docela logické, když o tom přemýšlíte.
Pokud některá nemocnice omezí více tu ostatní činnost, tak ti pacienti potřebují tu péči. A může hrozit to, co říkají mnozí lékaři, a dneska už vidíme první důsledky, že lidé, jak mají strach, tak vlastně odkládají preventivní prohlídky, pak se odkládají nějaké zákroky, a to všechno může vést ke zhoršení zdravotního stavu konkrétních občanů České republiky a v důsledku těch obětí může být více než tak mediálně sledované číslo počtu obětí s covidem. Ale bohužel pan ministr tu není, tak to prostě nejsme schopni pořádně, poctivě debatovat. Obecně platí, že jsme se do této situace nemuseli dostat, ale já pro vás možná překvapivě dneska říkám, v této chvíli to není úplně důležité, co kdo zanedbal nebo v čem se kdo zpozdil. Na to, abychom to hodnotili, bude ještě dostatek času poté, co se s tou druhou vlnou nějakým způsobem vyrovnáme.
Dneska jsem slyšel, a musím říci, že bohužel, vyjádření jednoho vládního poslance - ať se nezlobí, já ho nebudu v této chvíli od mikrofonu jmenovat. Tady tu odpovědnost za stávající stav v České republice přenesl jednoznačně na občany. Já musím říct, že to považuji za poměrně arogantní vyjádření. Pokud jsme byli úspěšní v první vlně, tak jsme slyšeli od člena vlády, který obvykle sedí za mnou, pana premiéra: já jsem to zvládl, vláda to zvládla, we are the best in covid. Takže když jsme to zvládli, mohla za to vláda. Ano, přesně opačný názor. Kdo šil roušky? Kdo vybavil občany ochrannými pomůckami - vláda, nebo oni sami? Vždyť občané byli disciplinovaní, solidární, zodpovědní, takže ten úspěch, který tady bezesporu byl, byl úspěch především občanů, až poté vlády. A je jedno, kdo je v té vládě.
Teď to vůbec nemyslím politicky ve smyslu, že jiná vláda byla lepší nebo horší, to je jenom teoretická debata, protože jiná vláda v této době vládnout prostě nikdy nebude. Ale myslím si, že musíme uznat zásluhu veřejnosti, ale naprosté, naprosté většiny veřejnosti a mnoha profesí, od zdravotníků, lékařů, sester, integrovaného záchranného systému, ale taky se třeba zapomíná na řidiče, kteří rozváželi zboží, jídlo, dodávkové služby, Česká pošta, takhle bych mohl jmenovat. Takže to bylo opravdu společné dílo. Ejhle, v okamžiku, kdy je problém, kdy ta čísla neutěšeně rostou a nikdo z toho nemá radost, tak najednou za to může ta veřejnost. Nikdo jiný. To mi nepřijde fér.
Největší problém, který tady cítím v těchto týdnech a měsících, a nebudu se vracet k těm marným debatám ve Sněmovně, když jsme v červnu vyzývali, co máme dělat. Pan docent Svoboda měl 6. května, jsem našel, tiskovou konferenci, kdy přednesl jasný plán a jasné kroky, které bychom měli dělat jako prevenci před příchodem druhé vlny. Tak mám pocit, že vláda, stát - dejme tomu stát, ať to není personifikované jenom na vládu - postupuje stylem brzda - plyn. Nevím, jestli jste někdy jeli s řidičem, který tento styl jízdy vyznává. Brzda - plyn. Není to nic příjemného. Je třeba říct, že to silné šlápnutí na brzdu v březnu bylo správné. O tom se podle mě nepřeme a myslím, že opozice to mnohokrát ocenila, že to bylo správné opatření. Ale měli jsme šest měsíců na to, abychom připravili preventivní opatření a jeli pokud možno plynule, možná rychleji, možná chvíli pomaleji, ale plynule.
Já jsem si dneska našel vystoupení pana ministra zdravotnictví z minulého týdne, kdy vylučoval nouzový stav, aby čtyři dny poté říkal, že ho budeme potřebovat. Ještě bych tomu rozuměl, kdybychom aspoň měli ta čísla. Kdyby řekl: pokud bude situace taková a taková, bude tolik lůžek obsazených, neobsazených, v tom případě chtě nechtě musíme přistoupit k těmto opatřením, a protože tato opatření potřebují nouzový stav, navrhnu vládě - jen tak mimochodem, vždycky jsme byli skeptičtí k té funkci vládní zmocněnec pro vědu a výzkum ve zdravotnictví, tak se, myslím, jmenovala minulá funkce pana Prymuly. Sám jsem zvědavý, kdo ji dneska obsadí, reálně to byl... stínový asi ne, když byl vládní, tak náhradní ministr zdravotnictví, až se stal tím reálným ministrem zdravotnictví.
Situace s nouzovým stavem mi připadá podobně. Já bych očekával, že první, kdo bude informovat veřejnost - veřejnost, ne opozici, veřejnost - o tom, že vláda zvažuje nouzový stav, je premiér, a ne ministr zdravotnictví. Tak já vlastně nevím, kdo tu vládu řídí. A pak premiér řekne v televizní debatě: tak když to navrhne ministerstvo zdravotnictví, tak já budu pro. A na otázku, co to znamená: no to ještě nevím, ale budu pro. Takže opět se naplňuje bohužel ta moje druhá hypotéza, že to jsou opatření naslepo. I tak mohou být úspěšná, to já nezpochybňuji, ale myslím si, že když se ta opatření připravují bez kontextu, bez dat, tak je vyšší riziko chybného opatření. Neznamená to automaticky, že bude chybné. Ještě jednou to opakuji, klidně se může ukázat, že to opatření bylo správné, jenom se zvyšuje riziko, že to opatření správné nebude.
Já bych přál české veřejnosti, aby vláda v příštích týdnech a měsících pokud možno nejela systémem brzda a plyn, aby dostatečně jasně vysvětlila své kroky, které chystá, a nám všem přeji, aby tomu veřejnost uvěřila. Protože bez důvěry veřejnosti je vlastně skoro jedno, co vláda rozhodne, případně Sněmovna a horní komora. A mám pocit, že tu důvěru veřejnosti, která tady bezesporu existovala v březnu, v dubnu, v květnu, vláda vlastně promrhala. I ta veřejná debata - teď nemyslím ve Sněmovně, obecně - o případném druhém nouzovém stavu je mnohem vyostřenější, než byla v tom březnu. Ano, vedli jsme debatu o tom, jestli to prodlouží o dva nebo o tři týdny, dvakrát jsme to prodloužili v Poslanecké sněmovně, ale veřejnost se k tomu stavěla mnohem pozitivněji než dnes. A to je důsledek chybné komunikace vlády. ***