(15.20 hodin)
(pokračuje Blaha)
Zároveň se podařilo prodloužit lhůtu, která při povolování dopravních staveb běží od momentu, kdy je schválena EIA, do vydání stavebního povolení na 13 let. To je neskutečné číslo. Představte si dlouhých 13 let, kdy si někdo vůbec pomyslí, že by chtěl tu či onu stavbu uvést do provozu, a než se k ní prokouše, tak tady projde několik vlád, které samozřejmě můžou mít jiné priority. No a za třetí, a v tom asi máme primát, podařilo se zvýšit počet různých povolení, která jsou potřeba pro vydání stavebního povolení, na 21, čímž se řadíme opravdu na špičku, nechvalně řadíme na špici v rámci Evropy. Za námi jsou v podstatě Rumunsko a Moldavsko.
A když se podívám na dnešní pozměňovací návrh pana premiéra, který se týká kapitoly dopravy, tak samozřejmě pokud bych to chtěl hodnotit s velkou nadsázkou, tak musím konstatovat, že to, že pan premiér přednáší vlastní pozměňovací návrhy, je fakticky obstrukce. Ale pojďme k věci.
Co ten návrh přináší? Samozřejmě 20miliardové navýšení Státního fondu dopravní infrastruktury, to by asi nepodporoval jenom blázen. Já si myslím, že jsme o to usilovali už při schvalování letošního státního rozpočtu. Sám jsem podával několik pozměňovacích návrhů, které do Státního fondu dopravní infrastruktury chtěly peníze přilít. Jaká byla reakce? Samozřejmě návrhy byly zamítnuty s odůvodněním, že SFDI má peněz dost. Navíc, že v České republice fakticky chybí stavební kapacita, která by ty peníze dokázala zkonzumovat a něco smysluplného za ně postavit.
Takže moje první otázka zní: Jak je možné, že najednou tady ta kapacita je? A samozřejmě mě zajímá, jestli vůbec existují stavby, které by do konce roku mohly být proinvestovány. To znamená stavby, které jsou připraveny k realizaci, měly by mít stavební povolení, měly by být pokud možno už v tuto chvíli vysoutěženy tak, aby se daly realizovat. Dvacet miliard do Státního fondu dopravní infrastruktury jsou opravdu velké peníze. A já jsem si v první chvíli myslel, že mají být použity na všechny projekty, které skončily při momentálním hodnocení projektů měst, obcí a krajů, ze státního rozpočtu, ze Státního fondu dopravní infrastruktury a skončily pod čarou, ale jsou připraveny a mohou být do konce letošního roku zrealizovány. Ale když budu citovat z návrhu pana premiéra, tak je tady zdůvodňováno, že posílení zdrojů o 20 mld. na výstavbu a modernizaci železnic, silnic a dálnic, uvedené kroky budou zajištěny Ředitelstvím silnic a dálnic a Správou železnic. A v tomto případě se nejedná o ty již připravené projekty měst, obcí a krajů.
Ptám se proto pana premiéra, kdy dostaneme seznam všech těch připravených akcí, na které dokážeme do konce roku utratit 20 mld. korun. Já se obávám, že to dopadne tak jako vždycky. Je to smysluplná položka, o které nelze pochybovat, měla by se schválit, a do konce roku proinvestována nebude a potom se prostě projí. Kdybych chtěl být vulgární, tak bych použil jadrnější výraz prožere.
Co se týče čtyřmiliardové podpory silnic II. a III. třídy, které vlastní a spravují kraje, tam samozřejmě taky nelze než souhlasit, a dokonce zatleskat. Problém je ale zase v tom detailu. Každý projekt se musí připravit. Aby kraje mohly počítat s tím, že ty akce uskuteční, a zapojit třeba i vlastní prostředky, tzn. dosáhlo by se jakési synergie a znásobení peněz na takovéto investice, musí o tom zase vědět dopředu. Tady se to děje z roku na rok, fakticky jsou to milodary vlády, chcete-li milodary pana premiéra. Kdybych zase to chtěl parafrázovat, je to jakási hozená kobliha, pro kterou se ten hejtman nejprve musí hluboce uklonit, a následně, jak mi tady bylo vysvětlováno panem premiérem, taky poděkovat. Uctivě poděkovat. Jako by to pan premiér dával ze svého. Ale já nevím, co to je ze svého, když vlastně veškerý majetek vložil do svěřenských fondů, které už mu dávno nepatří. Ty firmy už zkrátka nemá, jak tady s radostí často opakuje.
Na závěr chci říct, existují dvě varianty. Buď skutečně existují projekty, které mají být financovány ze Státního fondu dopravní infrastruktury, v tom případě chci vidět jejich seznam. Anebo to dopadne tak, jak jsem to řekl, to je to B - peníze tam zůstanou, neutratí se a následně se projedí. Abych použil tu slušnější fondu. Já se obávám, že B je správně. Samozřejmě všem občanům České republiky a daňovým poplatníkům bych přál, aby správně bylo to A. Zkušenosti mě ale vedou k opatrnosti a obezřetnosti.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní pan poslanec Kupka v obecné rozpravě. Připraven je pan poslanec Skopeček. Prosím.
Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, já se chci také pozastavit u toho, co se nám v tuto chvíli předkládá ke schválení jako návrh rozpočtu. Člověk by očekával v takové situaci po zkušenosti se schvalováním všech předchozích rozpočtů, že bude pečlivě zhodnoceno, jaký je očekávaný daňový příjem, že proběhne analýza těch opravdu realizovatelných výdajů, že v situaci, která je naléhavější než jindy, tomu bude věnována také adekvátně větší pozornost. Místo toho se potkáváme s něčím, co se vlastně vznáší ve vzduchu, nevíme úplně přesně, co budou jednotlivé položky znamenat. A co mě děsí, je vlastně obrovská nejistota v proporcích.
V polovině dubna letošního roku v reakci na to, co se odehrávalo v České republice a stále ještě odehrává, jsme přišli s návrhem, aby se podařilo, aby se co nejrychleji posílily rozpočty obcí a měst, protože tam je možné okamžitě investovat. A pokud vláda myslí vážně svůj příslib o tom, že se z krize máme proinvestovat, tak tohle byl konkrétní, zcela přirozeně podstatný návrh, jak to udělat. A vláda nad tím přešlapovala na místě. Říkala: To přece nemůžeme. Přitom se jednalo o 12,8 mld. korun. Co to je v porovnání s půlbilionem? Co to je v porovnání s půlbilionem? Jak malá část! Přesto to tehdy nešlo. Až jsme se museli dobrat po mnoha nátlakových akcích k tomu, že je to správný krok a že tak vláda vlastně učiní.
Co to ale vypovídá o tom, za jakých okolností se ten rozpočet skládá? Že vláda vlastně pevně neřídí to, kam se vydává Česká republika? Protože kdyby to věděla, tak ve vazbě na tu proporci okamžitá pomoc, která se přímo promítne do realizovatelných investic. Vedle toho je tady příslib 20 mld. korun pro SFDI ještě v letošním roce. Jak by se finanční prostředky mohly proinvestovat? Kde jsou ty akce, které se teprve teď začnou realizovat, soutěžit? To není reálné. To by bylo reálné a je to reálné tam, kde jako v případě krajů jsou ty aktivity nachystané, kde akce jsou vysoutěžené, kde je možné to rovnou spustit. Tak jako je to možné rovnou spustit na obcích a městech. Tam ta podpora je nepochybně namístě. Ale co si myslet o tom, kdy vláda tenhle návrh od prvopočátku brzdí, aby to nakonec realizovala, a přidává k tomu další body. To přece vypovídá něco o způsobu přípravy rozpočtu. A já se tady obávám, že místo opravdu reálných sum, reálných částek, se pracuje s něčím, co opravdu se jako balon vznáší nad námi, nebo jako bublina, aniž bychom vlastně dokázali, aniž by vláda dokázala přesně pojmenovat, jaký bude výsledek, co to bude znamenat, za jakých okolností se to naplní a kdo a za jakých okolností bude schopen splácet tak obrovský deficit.
Další otázka, která by se přirozeně nabízela, a to nejenom v té výjimečné situaci, ale za jakých okolností, kde na druhou stranu vláda bude schopna šetřit. A kdy třeba už vlivem aktuálních opatření také ušetřila, protože některé výdaje v tom předchozím období zkrátka nenastaly. To se nedozvídáme. Nic se nepíše o tom, jakým způsobem se bude zacházet s veřejnou správou a s úředníky, které vláda v posledních letech nabrala. Patnáct tisíc úřednických míst. A tomu odpovídající miliardy peněz. Jakým způsobem se zhodnotí snaha digitalizovat Českou republiku? Kde jsou úspory, které ta digitalizace má reálně přinést? Nic z toho v tom návrhu nefiguruje. Místo toho se předkládá návrh, který je netransparentní, neprůhledný, nejistý. ***