(14.40 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Podívejme se, těch 25 mld., už jsem říkal, že to byly rozpočtové fauly při schvalování rozpočtu. Podívejme se na některé výdaje a sami si poctivě odpovězme, zda to má souvislost s covidovou krizí, anebo to poctivě mělo být přiznáno v návrhu rozpočtu, protože jsme o těch výdajích věděli, nebo minimálně vláda o nich měla vědět.
Někde mezi první a druhou novelou vláda uvolnila peníze na zmírnění škod způsobených kůrovcem v roce 2018. V roce 2018! Já to nezpochybňuji, tento výdaj. Měla to vláda vědět, když jsme projednávali návrh státního rozpočtu pro rok 2020? Měla. Čtyři miliardy, pokud mě paměť neklame. A v tom pozměňujícím návrhu pana poslance Babiše je necelých 8 miliard na zmírnění škod způsobených kůrovcem, tentokrát v roce 2019. Měla to vláda vědět při sestavování rozpočtu na letošní rok? No měla. Neříkejte, že jste se o kůrovci dověděli v březnu 2020. To přece není možné. Nepřiznané výdaje. Jenom ty dvě položky, 12 mld., vůbec nesouvisí s krizí.
Paní ministryně v některém z těch materiálů říká, že v rámci krize, a říká to i v dnešním úvodním slově, že oddlužili nemocnice, které byly v první linii. Musíme ale říct tu větu správně. Oddlužili některé nemocnice - některé, které byly v první linii. Těch nemocnic v první linii přece byla celá řada. Bez ohledu na to, zda je zřizovatelem stát, kraj, město nebo soukromník. Opravdu těchto pět nebo šest fakultních nemocnic by nebylo potřeba oddlužit bez covidu? No byla by to potřeba. Takže kdyby vláda aspoň přiznala barvu a řekla: některým jsme to odpustili, ne všem - to by byl systémový přístup. Nevím, kolik by to bylo, nenavrhuji to. Jenom říkám, že tohle připočíst ke covidové krizi prostě není fér. Protože k tomu oddlužení by stejně muselo dojít.
A ptejte se zřizovatelů ostatních nemocnic nebo i ostatních státních - ti si moc nedovolí, protože se bojí, že by byli odvoláni z funkce. Ale ptejte se zřizovatelů a managementu ostatních nemocnic, jak to vnímají, tento krok. Zda to vnímají, že to je správný a fér krok. Správný asi ano, ale fér určitě ne vůči těm, kterým jste nepomohli. Takže nemůžeme těchto 6,6 mld. připočíst. A to už jsme na 20 mld. To už jsme na 20 mld. plus 25 mld. rozpočtových faulů. A už jenom tyto tři nebo čtyři položky jsou víc než plánované saldo státního rozpočtu, které vládní většina schválila v prosinci loňského roku.
Paní ministryně říkala, a já s ní souhlasím, že vlastně zveřejňuje statistiku těch různých ať už legislativních návrhů, které vedly k podpoře, případně exekutivních kroků vlády k prvnímu, já myslím, že to je rozumné, že nemá cenu dělat průběžné výsledky, jednotlivé dny. Ale vyjděme zhruba z toho čísla, že to je zatím přibližně - 1 % HDP je 62, je to 1,1 nebo 0,955. Ty zdroje se prostě liší. Když se na ně podíváme, tak jsou to kroky, které bezesporu my jako občanští demokraté jsme podporovali, podporujeme a hodnotíme jako správné. Zmínil bych minimálně dva. Pak ještě přidám asi dva.
Odpuštění minimálních záloh, odpuštění minimálních záloh pro OSVČ na sociální a zdravotní pojištění, jestli bude 15 mld., já nevím. Zatím v tom květnu to vypadá, že to bude méně podle odhadu Ministerstva financí. No dobře, bude to 14 nebo 15 mld. A určitě je dobře odpuštění sociálního pojištění alespoň pro ty firmy do 50 zaměstnanců, což je 13,5 mld. Což se ještě neprojevilo. To je logické, má to být za červen, červenec, srpen. Jsou tam sice absurdní parametry, na které paní ministryně práce a sociálních věcí vlastně rezignovala, odmítla se jimi zabývat. To znamená, všechny firmy do 10 zaměstnanců, pokud by měly jednoho člověka na rodičovské, tak z toho programu prostě vypadnou, protože nesplní 90 % objemu mezd. I když zachovaly všechna pracovní místa, i když všem zaměstnancům, kteří chodili do práce, nesnížily plat ani o korunu, o tu podporu přijdou. Ale to je zodpovědnost paní ministryně práce a sociálních věcí. Včas jsme na to upozornili, ale nedala si říct, jako by vůbec nevěděla, o čem mluvíme. Jako by nikdy nepotkala někoho, kdo zaměstnává třeba pět, šest, sedm, osm nebo devět lidí. Pak nám sice řekne, že to je 88 % podniků, ale velkou skupinu těch nejmenších, pokud čerpal OČR někdo z jejích zaměstnanců, na což měl plné zákonné právo, my všichni jsme to odsouhlasili, takže nemůžeme nikoho z nich kritizovat, že zůstal doma a staral se o děti školou povinné, když školy byly zavřené, tak z toho programu takhle šmahem vyřadila. A bude fakt zajímavé, až budeme hodnotit tu vládní pomoc, abychom věděli, kolik z těch 80 % malých podniků na tu pomoc dosáhne. Třeba takových do deseti zaměstnanců, u těch padesáti tam to asi nebude tak dramatické, to by muselo být opravdu hodně lidí na ošetřovném, těch 90 % mezd. V okamžiku, říkám, kdy nepropouštěly a nesnižovaly platy, přesto takové firmy přijdou zkrátka a té pomoci se jim nedostane. Ale to byl přístup paní ministryně Maláčové.
To byly dobré kroky, ty podporujeme. Do kupy je to asi 28 mld. K tomu se hned dostanu.
Kompenzační bonus. Paní ministryně se s ním hrozně chválí, ale nebýt nás, tak nezavnímala - abych použil její oblíbené sloveso - že ten původní návrh byl úplně špatný. Já jsem rád, že to zavnímala. Teď to neříkám ironicky. Nicméně pro nás má kompenzační bonus charakter sociální dávky. Ne skutečné podpory podnikání. Na rozdíl od úlevy ze sociálního pojištění. Protože to byli lidé, kterým vláda, to vůbec nekritizuji, ze dne na den zavřela provozovny, nemohli podnikat a 15 tisíc čistého měsíčně přece není na rozvoj firmy, to máte na to, abyste nějak uživili rodinu.
Takže byl to správný krok, uvidíme, kolik bude celkový výdaj, jestli to bude 22, 24, 25 mld. To se uvidí, až skončí druhé kompenzační období. To zatím nekončí, ještě pořád mohou žádat, takže ten účet není. Myslím, že máme účet za první kompenzační období. Ten už by měl být de facto hotový na konci června, to bylo 30. dubna, myslím, že se mohlo žádat 30 dnů, pokud mě paměť neklame. Do 8. 6. je druhý kompenzační bonus. No ale uvidíme to nejpozději v půlce července, na konci července. Ale má to charakter sociální dávky. Nijak nezpochybňuji tento výdaj.
Stejný charakter sociální dávky má druhý velký výdaj, to je ošetřovné ať už pro zaměstnance, nebo pro OSVČ. Taky uvidíme. Když se na to podíváte, tak to jsou statisíce lidí v součtu. A to jsou ti, na které pak ti majitelé a ti zaměstnavatelé v těch malých firmách nedosáhnou, protože ti lidé oprávněně čerpali ošetřovné. A říkám, paní ministryně Maláčová na to neslyšela.
To jsou kroky, za které bych vládu pochválil. První jsou skutečně podpora podnikání nebo ekonomiky, ty druhé spíš sociální dávky, ale všechny byly správně. Možná jsme se neshodli v parametrech, ale na to zapomeňme, to okamžikem schválení zákonů ukončí debatu o těch parametrech, to nemá žádnou cenu se vracet zpátky.
Ale pak už skoro nic. Pak už skoro nic. Já myslím, že my bychom byli třeba připraveni zvednout ruku pro to číslo 500 mld., kdyby ta úleva byla řádově ve stamiliardách.
Paní ministryně, zvažte jednu věc. Pro ty nejmenší firmy ať nemění parametry. Kdybychom to sociální odpustili do konce roku, tak je to 18 mld. pro 88 % zaměstnanců. To, co máme na ty tři měsíce, červen, červenec, srpen, je zhruba 4,5 mld. měsíčně. Kdybychom se shodli a odpustili jim to další čtyři měsíce samozřejmě novelou zákona a tak dále, to nejde u státního rozpočtu, tak je to pouhopouhých 18 mld. Ale pokud chceme říkat, že se má investovat třeba i do lidí, do zaměstnanců, udržet pracovní místa, tak těchto 18 mld., které stát nevybere, najde dobré hospodáře. Majitelé těch firem budou vědět mnohem lépe než kterákoli vláda, co s těmi ušetřenými penězi. Nebudou muset třeba propouštět. Budou moct vypsat nějaké odměny. Mohou něco zakoupit, a tím oživit ekonomiku. To by byl proinvestiční přístup. ***