(12.10 hodin)
(pokračuje Rakušan)
Ptáme se: jsou v tomto návrhu rozpočtu skutečně peníze určeny k tomu, aby reálně pomáhaly naší ekonomice? To znamená rozhýbání malých a středních životaschopných firem a zároveň rozhýbání lokální ekonomiky měst a obcí. Dobře. Paní ministryně mně řekne, že se nám nakonec podařilo prosadit, po velkém tlaku. A vzpomeňte si na ty debaty, kdy mi tady pan přítomný premiér říkal, že jsem pouze lobbistou za města a obce v České republice. Nakonec na to vláda přistoupila, sám pan vicepremiér Havlíček to vydává za důležitý stimul pro naši ekonomiku, podpořit města a obce. Ale trochu se zapomnělo na kraje.
A dovolte mi ke krajům ještě jedno číslo. Kraje v této situaci nárokovaly ty ztráty spojené s koronakrizí, vyčíslily je na částku, která je vyšší než 3 miliardy korun. Podle návrhu, se kterým přišlo Ministerstvo financí, bude kompenzace pro každý jednotlivý kraj 10 milionů korun. Částka absolutně neadekvátní. A k čemu to povede? No, povede to právě k tomu, že si vláda protiřečí. Tvrdí, že se z krize proinvestujeme. My se z krize nemůžeme proinvestovat, pokud ty lokální sféry, města, obce a kraje v České republice, nebudou mít na investice dostatečné finanční prostředky. A jak se chceme proinvestovat? Kde to v tom rozpočtu prosím najdeme? Jaké jsou ty investiční projekty, s kterými vláda přichází? Ty strukturální projekty, které posunou Českou republiku dál? Investice do vysokorychlostní železnice, aby německé železnice nemusely objíždět Českou republikou cestou do Vídně, protože se jim nevyplatí tady jezdit. Kde jsou investice do digitalizace, do životního prostředí, do moderní státní správy? Najdeme to někde v tom návrhu rozpočtu, který vláda předkládá jako protikrizový, který vláda předkládá jako proinvestiční? Proč vláda místo svého imaginárního investičního plánu, což je jenom zásobník projektů, prostě nevybere ty krajské, městské, obecní projekty, ale i státní, na které už je vydáno stavební povolení a mají nějaký multiplikační efekt v dané oblasti? Prostě té ekonomice jednoznačně pomohou.
Neříkejte, že se proinvestujeme z krize, když nemáte připraven žádný konkrétní investiční plán, žádné konkrétní investiční projekty, které přinesou nějaký efekt naší zemi. Ono snad v této chvíli opravdu nejde, paní ministryně, o samotnou výši toho deficitu - a tady bych s vámi souhlasil, že ta doba je skutečně bezprecedentní a dostali jsme se do situace, kdy ta půlbilionová příšerná částka by snad i za určitých okolností byla přijatelná -, pokud byste ale předložili rozpočet, který by dával nějaký smysl. Opíral se o analýzy a díval se do budoucnosti s tím, že by poskytoval České republice nějakou perspektivu. A to ten rozpočet prostě nedělá.
My jako Starostové a nezávislí budeme mít pozměňovací návrhy k tomu rozpočtu. Ano, máme své představy, co by měl obsahovat. Ale my dopředu říkáme, nejsou to žádné dárečky, za které případně zvedneme ruku. My bychom zvedli ruku i pro takto deficitní rozpočet ve chvíli, kdy by ten rozpočet byl rozpočtem budoucnosti, rozpočtem skutečných investic a rozpočtem vize moderní a úspěšné České republiky v době po koronakrizi. A takovou ambici tento rozpočet nemá. Má ambici utrácet i v kapitolách, které evidentně nesouvisí s nastartováním ekonomiky. Nemá ambici šetřit sám na sobě, to znamená na provozních výdajích. A nemá bohužel ani ambici přijít s investicemi a takovou logikou rozpočtu, která povede Českou republiku do 21. století a ne ke stagnaci.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí pan předseda Jan Bartošek a připraví se pan poslanec Václav Klaus. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Bartošek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Podklady pro projednání schodku státního rozpočtu, které předložila vláda, jsou naprosto nedostačující. Vzhledem k tomu, že nejednáme v legislativní nouzi, ale v řádném čtení a patrně budou padat návrhy na zkrácení projednávání lhůty tohoto návrhu, za KDU-ČSL mohu říct, že budeme chtít, aby bylo zkráceno projednávání na deset dnů.
Vysvětlím důvod proč. Jestliže se chcete bavit o schodku státního rozpočtu, musíte mít k dispozici relevantní čísla. Ta budou známa až v měsíci červenci, kdy budeme vědět, jak vypadají výsledky hospodaření státu za prvního půl roku, respektive za druhý kvartál, kdy bude jasné, jakým způsobem se propadly příjmy státu, jakým způsobem se čerpá stávající schodek, a na základě těchto čísel můžete teprve plánovat případné další zadlužování státu. Bez těchto čísel je to pouze v rovině zbožného přání a představ, kolik by stát měl zhruba potřebovat a utratit.
Dále. Zcela zásadní je, že bavíme-li se o schodku rozpočtu letošního roku, musíme vědět, jak budou vypadat rozpočty roku příštího a přespříštího. To znamená, potřebujeme vědět nějaký rozpočtový výhled, který lze modelovat. Já jsem to s paní ministryní řešil, ona mi říkala, že nelze. Já říkám, že existují matematické modely, na základě kterých lze modelovat, jak by měl vypadat rozpočtový výhled. To znamená, očekával bych a chci, aby vláda předložila rozpočtový výhled pesimistický, realistický a optimistický a aby nás seznámila s nějakým plánem, jak uvažuje, že se budou a za jakých okolností vyvíjet veřejné finance.
Osobně mě mrzí, že tato vláda nespolupracuje a nevede odbornou diskuzi, jakým způsobem se zachovat k státnímu rozpočtu, například s Národní rozpočtovou radou anebo s KoroNERVem, kde je možné mít k dispozici relevantní informace, relevantní postupy, ale bohužel se ukazuje, že tato vláda nestojí o odbornou a kompetentní diskuzi. Za KDU-ČSL je bez těchto podkladů obtížné hovořit o jakékoliv podpoře státního rozpočtu.
Na druhou stranu, ptáte-li se, jaké jsou priority KDU-ČSL, tak my opakovaně říkáme, že v České republice v důsledku dopadů této krize vzniká počet rodin, které velmi obtížně hospodaří. Je již přes 30 % rodin s dětmi v České republice, pro které jednorázový výdaj ve výši 10 tisíc a více znamená sociální ohrožení. Když si to představíte v praxi, koupě nové ledničky nebo pračky je pro ně takřka likvidační. A tyto rodiče čeká začátek školního roku. Každý, kdo jsme měli děti, a malé děti, tak víme, že začátek školního roku je vždycky ekonomicky náročný, ať už se to týká: nové boty, oblečení, školní pomůcky, internát, kolej a tak dále. Z toho důvodu my chceme, aby pro pracující rodiče, a to znovu říkám - aby dětem u pracujících rodičů byl dán jednorázový příspěvek 5 tisíc, a to v měsíci srpnu, ještě předtím, než začne školní rok, aby přes 30 % rodin nebylo uvrženo do sociální tísně.
Druhá věc. Rozpočet jednoznačně musí pamatovat na investice, kde naprosto klíčovou investici vidíme ve stavbě bytů, obecních bytů. Bytů, které budou nabídnuty lidem za nižší nájemné než komerční nájmy a umožní se mladým rodinám s dětmi start do života, založení rodiny, případně senioři. To znamená, chceme, aby stát zjednodušil pravidla pro čerpání prostředků na dostupné bydlení, aby zjednodušil tato pravidla, dále změnil poměr peněz, aby 80 % hradil stát a 20 % aby hradila obec. A aby se konečně začalo stavět. Protože jednak to budou peníze a práce pro lokální firmy a současně to bude vstřícné vůči mladým rodinám s dětmi a mladým rodinám, aby měly kde bydlet, protože bydlení je jeden z klíčových faktorů, které dost často lidem brání v tom, aby založili rodiny.
Jestliže stát přichází s takto velkým schodkem, tak by měl také přijít s návrhem reformy veřejných financí, úspor státu a také reformou důchodového systému. Nic takového se neděje. A je to pouze o tom, že si půjčíme a utratíme, ale tato vláda nechce reformovat. To znamená, bez reforem není možné naší Českou republiku posunout vpřed. Bohužel, vzhledem k tomu, že vláda nepřichází se systémovými změnami, tento rozpočet směřuje spíš k rozpočtovému eldorádu než k tomu, aby se jednoznačně vydefinovalo, jaké jsou priority státu. Tyto priority státu, investiční priority, by bylo také dobré, aby zazněly v souvislosti s rozpočtovým výhledem.***