(11.50 hodin)
(pokračuje Fiala)
A já vám tedy, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, navrhuji toto. Navrhuji pět bodů, podle kterých bychom měli postupovat.
Za prvé. Nepodporujte navýšení deficitu, protože vláda nepředložila podrobný plán toho, co chce dělat do konce volebního období. Půlbilionový deficit přepisuje všechno. A svět po koronavirové krizi je jiná realita, než ve které dostala vláda důvěru Poslanecké sněmovny pro svůj vládní program. A ten vládní program je potřeba upravit.
Za druhé. Zavažme usnesením vládu, aby předložila audit výdajů státu. Audit výdajů státu. Stát je příliš velký. Je správná poznámka, že se z krize neproškrtáme. S tím souhlasím. Ale řešení existuje. Pojďme šetřit na státu a nešetřme na lidech.
Za třetí. Zavažme vládu, aby konečně předložila návrh na zrušení superhrubé mzdy. Není to jenom náš program. Je to i vládní program. Pro něj jste, dámy a pánové z hnutí ANO, z ČSSD i z KSČM, hlasovali. A je čas to uskutečnit. My vám v tom pomůžeme. Zrušení superhrubé mzdy znamená, že člověk s průměrnou mzdou bude mít na účtu každý měsíc o 1 700 korun více, to je za rok 20 000 korun. A to lidé poznají. A poznají to zrovna v téhle době, kdy řada z nich bude mít ekonomické potíže.
Za čtvrté. Zavažme vládu, aby předložila plán na snížení byrokracie - o 10 % letos, o 10 % příští rok. Zase si tady nic zvláštního, nového nevymýšlím. Těch 10 % - to jenom připomenu - to je doslovný slib vládních představitelů ze začátku minulého roku. Opakuji: pojďme šetřit na státu, nešetřme na lidech.
A za páté. Zavažme vládu, aby předložila koncept důchodové reformy a celkové reformy daní a odvodů. O tom se taky pořád mluví, že se to má zjednodušit. Tak to pojďme zjednodušit. Pojďme zavázat vládu k tomu, aby předložila takový návrh zjednodušení a snížení daní, které podpoří malé a střední podnikání. A to lidem skutečně pomůže.
Dámy a pánové, jsem přesvědčen, že bychom selhali všichni, kdyby výsledkem jednání této Sněmovny bylo jenom to, že zvýšíme deficit ze 300 miliard na 500 miliard korun. Jsem přesvědčen, že ty tři měsíce, kdy byla vypnutá ekonomika, nijak nezměnily to, že zaostáváme v důležitých sektorech už před koronavirovou krizí, tak jak na to upozornil Nejvyšší kontrolní úřad. Můžeme se teď bavit o tom, jestli stačí 200 miliard, nebo je potřeba 300 miliard dluhu, tedy deficitu. O tom se můžeme bavit. Ale musíme se bavit o tom, že půl bilionu deficitu je předčasné, nadměrné a neopodstatněné. A je to o to horší, že to jsou peníze lidí a firem, peníze, které budou muset jednou v budoucnu vydělat a budou je muset splatit.
Dámy a pánové, i kdybychom takto sebrali z budoucnosti ne půl bilionu, ale celý bilion, tak tímto způsobem nepostavíme Česko na nohy. A proto musíme chtít od vlády, musíme chtít od vlády víc než to, co vláda dosud předvedla. Teď je pro to příležitost. A teď je to i naše povinnost. Ale nechat dále stát růst, nechat sílit byrokracii, svazovat všechny kontrolami, komplikovanými vysokými daněmi, zadlužit všechny lidi na generaci dopředu, to žádné řešení není. To žádné řešení není.
Neschvalujme tento astronomický deficit, který nemá v historii obdoby, ale donuťme vládu, aby udělala kroky, které naší ekonomice a lidem skutečně pomohou.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic ODS.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Petru Fialovi. A mám tam faktickou poznámku paní poslankyně Věry Adámkové. Tak to byl omyl. Dobře. V tom případě s přednostním právem k přednesení stanoviska poslaneckého klubu vystoupí pan poslanec Mikuláš Ferjenčík. Máte slovo. Připraví se pan kolega Vít Rakušan.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, milá vládo, my si jako Piráti uvědomujeme, že naše země je v bezprecedentní situaci, dochází k obrovskému poklesu hospodářského růstu, dochází k tomu, že zpracovatelský průmysl, ta naše exportní mašina, se zadrhne z vnějších příčin, že automobilový průmysl měl v dubnu obrovské poklesy a celoročně to s ním také nevypadá dobře, a z těchto důvodů je namístě ze strany vlády dělat razantní opatření. Vláda tedy k takovému razantnímu opatření přistoupila. Bohužel na první pokus to dopadlo spíš jako špatný vtip. Dostali jsme na stůl rozpočet, kde bylo 137 miliard zvýšení výdajů, a nebylo žádným způsobem specifikováno, na co mají ty peníze jít. To samozřejmě vzbudilo značné rozhořčení v řadách opozice, ale i v řadách občanů, kteří říkají, tady chce vláda 500 miliard korun - a na co to má jít? My jsme ještě žádnou vládní pomoc nedostali. Kam ty peníze mizí? To byla řada otázek, které jsem dostával ať už na poslanecký e-mail, nebo přes sociální sítě. A ty otázky jsou samozřejmě oprávněné.
V reakci na razantní odmítnutí tohoto postupu vlády vláda udělala poměrně značný ústupek. Těch 100 miliard korun z těch 137 rozškatulkovala do rozpočtových kapitol. To znamená, víme, že 20 miliard má jít na opravy silnic. Víme, které dotační programy se mají posílit, co se má realizovat za ty peníze. Zbyly tam dvě kapitoly, které ještě nejsou úplně přesně specifikované, to je, řekněme, obecná podpora podnikání za 10 miliard a obecná podpora veřejného sektoru za dalších 10 miliard. Ale s výjimkou těchto dvou významných kapitol skutečně zhruba 80 miliard korun bylo rozděleno způsobem, který dává nějakou představu o tom, jak se vláda chystá s těmi prostředky naložit. A tento ústupek i z naší strany vedl k tomu, že jsme byli ochotni vstoupit do jednání o tom, za jakých podmínek můžeme najít nějakou dohodu ohledně případné podpory tohoto rozpočtu v řešení té největší ekonomické krize, kterou naše země od roku 1990 procházela.
Co byly naše priority v tomto jednání? Zaprvé chceme, aby skupiny, na které vláda zapomněla, dostaly podporu. Asi nejvíc viditelní z těchto skupin jsou dneska lidé, co pracovali na dohody o provedení práce nebo pracovní činnosti a zatím nedostali vůbec žádnou podporu, akorát zcela marginální ošetřovné, a to byl ještě velký boj ve Sněmovně. A tito lidé, kteří řádně platili sociální pojištění, platili poměrně významné peníze na daních, byli necháni stranou, a to dokonce v případě, kdy současně pracovali na živnostenský list, tak ještě přišli o ten kompenzační bonus. Tohle my považujeme za obrovskou nespravedlivost. A to je věc, co se snažíme změnit. Doufám, že paní ministryně dodrží svůj slib a těmto lidem pomůže.
Další velká skupina lidí, která je zcela nespravedlivě ponechána bez podpory, jsou živnostníci, kteří měli souběh s malým zaměstnaneckým úvazkem. To je zase velká skupina lidí, kteří podle nás bohužel velmi nespravedlivě byli z té státní podpory vynecháni. Další skupina jsou osoby bez zdanitelných příjmů. To jsou lidé, kteří z nějakých důvodů třeba nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti. A zatímco OSVČ dostaly odpuštěné odvody, tito lidé odvody odpuštěné nedostali.
Mohl bych pokračovat. Každopádně první naše vyjednávací priorita byla, aby lidé, na které stát zapomněl, dostali podporu analogicky ke všem ostatním skupinám, které podporu dostaly. Jak zaměstnanci, tak živnostníci měli státní programy podpory.
Druhá věc byla řešit opatření, která mají šanci zabránit další vlně nákazy, případně zmírnit její dopady jak zdravotní, tak epidemiologické. Především se bavíme o tom, aby stát v létě využil ten čas, který jsme získali zmrazením ekonomiky, na to, aby vybudoval infrastrukturu pro plošné testování, abychom v případě zhoršení situace byli schopni testovat třeba 30 tisíc lidí za den. ***