(10.50 hodin)
(pokračuje Okamura)
Zaznamenal jsem včera nějaké lži, že SPD chce ukončit financování neziskových organizací. Není to pravda, nám jde pouze o ty takzvané politické neziskové organizace. To jsou ty, co tady propagují za veřejné peníze Evropskou unii, pozitivní diskriminaci, multikulti, migraci atd. Samozřejmě vůbec nic nemáme a naopak podporujeme neziskové organizace, které se starají o staré lidi, o potřebné, o seniory, o děti atd.
Mnozí z nás si pamatují takzvanou transformaci v 90. letech. Tehdy vláda žádala po občanech, aby si utáhli opasky. Bohužel občané si tehdy utahovali opasky v situaci, kdy vláda spravovala na dnešní dobu také rekordní majetek, který nechala rozkrást, takže zatímco prostí lidé si utáhli opasky, vybrané elitní skupiny s podporou politiků rozebíraly lacino státní majetek, aniž z toho měli občané užitek. Na tu privatizaci, divokou privatizaci 90. let, si myslím pamatujeme všichni. No, a to rozkradení země sebralo lidem víru ve stát a ochotu se za něj obětovat. I proto je dnes nemožné žádat po lidech, aby si utáhli opasky. A má to logiku. To by měli udělat dnešní miliardáři, kteří se obohatili na úkor občanů a státu právě během divoké privatizace. Bohužel zrovna tohle nikdo po nikom nechce. Bezesporu pan Sobotka s panem Hamáčkem z ČSSD po panu Bakalovi nějaké vracení privatizovaného majetku chtít nebudou.
Takže jako ovce k oškubání zbývá vládě zase jen občan, i když mu to vláda dnes otevřeně neříká. Naopak, vláda rekordním schodkem, tedy dluhem, dělá dojem, že občanům chce rozdávat. A skutečně, komentář vlády k rozpočtu zdůrazňuje - dáme peníze tam, dáme podnikatelům, dáme kultuře, dáme zdravotnictví. Ale skutečnost je úplně jiná.
Vážené dámy a pánové, vážení občané, plátci daní, v prvé řadě řekněme zcela upřímně, že vláda nedává nic, peníze opět dávají občané. Vláda pouze na jejich konto dělá rekordní dluh a jejich peníze hodlá přerozdělit. Mimochodem, podobným systémem hospodaří i Evropská unie. Ale zpátky k nám. V budoucích letech budeme muset začít šetřit a vláda vybírat od občanů takové peníze, aby se tento rekordní dluh splatil. Vše, co se dnes rozdá nebo proinvestuje, zaplatíme my nebo naše děti z našich daní. Respektive nebude na adekvátní navyšování důchodů, nebude na adekvátní podporu pracujících rodin s dětmi, nebude také na invalidy a na další potřebné a nebude ani na podporu živnostníků a malých podnikatelů.
Dlouhodobě říkáme, že v čase krize má stát investovat a hlavně vytvářet nové zdroje příjmů a na rozdíl od pseudokonzervativních stran nejsme formalističtí. Ano, peníze pomohou rozhýbat ekonomiku, je ovšem zcela zásadních několik faktorů, jakým způsobem a jak se ty peníze využijí, aby skutečně rozhýbaly tu ekonomiku.
V prvé řadě by měla vláda začít u sebe a hledat zdroje v úsporách. Jak jsem již zmínil na začátku, vláda žádnou úsporu nepotřebných výdajů udělat nechce. A jak jsem již zmínil v úvodu, tak ve skutečnosti kdyby vláda škrtla ty nepotřebné výdaje, tak tady vůbec dnes nemusíme sedět a o žádném navyšování schodku 200 miliard tady vůbec nemusíme jednat, protože ty peníze v rozpočtu jsou, a správně na to upozornil i pan prezident Zeman.
Druhá věc je, mít řádný plán investic a podle našeho soudu tyto investice by měly jít nejen na kompenzace postiženým firmám a občanům a na budování infrastruktury, ale také do projektů, které by vytvářely státu příjmy. Umím si představit, že stát místo prodeje licence na čtvrtého telekomunikačního operátora sám takového operátora vytvoří a bude poskytovat levné telekomunikační služby, čímž přirozeně přinutí zlevnit i stávající komerční operátory, protože stát by nebyl popoháněn tou snahou vytvářet za každou cenu zisk.
Pokud jde o příjmy, čekal bych nějakou analýzu možných příjmů, které dnes inkasují zahraniční firmy. Typický příklad by mohlo být zákonem dané zdravotní pojištění cizinců nebo úrazové pojištění zaměstnavatelů. Opět peníze, které dnes plynou většinou zahraničním pojišťovnám, zahraničním firmám a které by se mohly stát naopak příjmem státu, jako jím ostatně kdysi byly.
Na stole je také zákon z pera SPD na zdanění dividend, které nadnárodní korporace v současnosti bez zdanění vyvádějí z České republiky, protože jim to umožňuje legislativa Evropské unie. Jedná se o cca 300 miliard korun ročně, zatímco české firmy dividendy vyplácené v rámci České republiky danit musí 15 procenty. Snad všechny strany zdanění slibovaly, ale žádná kromě SPD žádný návrh do Sněmovny nepředložila, protože ve skutečnosti servilně poklonkují zájmům Bruselu a globálních korporací na úkor naší ekonomiky a na úkor našich občanů. Takže místo aby vláda vytvořila rovné podmínky pro české firmy, tak se raději zadluží a nechá ten stav takový, jaký je, to znamená, že jsou zvýhodněny nadnárodní korporace na úkor českých firem.
Přitom český státní rozpočet nyní nutně - nyní nutně - potřebuje peníze pro slušné a pracující občany. A znovu se ptám, a budu se stále ptát pana premiéra a jeho vlády, proč odmítají žádat po Německu, aby nám zaplatilo dluh za reparace za okupaci a druhou světovou válku. A není to nějaká fikce, o reparace žádá i Polsko a Řecko! Německo nám dluží v přepočtu na dnešní měnu a s úroky zhruba 15 tisíc miliard korun. Tento dluh nelze promlčet. Tento dluh německé vlády nikdy nerozporovaly a nerozporuje ho ani vláda premiéra Andreje Babiše. On a jeho ministr zahraničí Petříček z ČSSD v odpovědi na moji interpelaci pouze tvrdí, že žádat náhrady za válečné škody po Německu by nám prý pokazilo krásné vztahy. Postoj vlády je tristní také z toho pohledu, že poválečné Československo muselo zaplatit západním mocnostem dluhy za druhou světovou válkou do poslední libry.
Takže milí přátelé, já si myslím, že když Německo za naše peníze budovalo 75 let svou prosperitu, tak dnes v případě nouze přišel čas, aby Německo dluh konečně zaplatilo a umožnilo budovat prosperitu i nám a navíc za naše peníze.
Ale zpátky k analýze státního rozpočtu. Pokud jde o investice, je pozoruhodné, že vláda vlastně neví, kam přesně peníze půjdou. A nemluvím jen o plánované rozpočtové rezervě vlády 137 miliard. Propad při výběru příjmů do konce roku je v tuto chvíli odhadován na 213 miliard korun, pokles hrubého domácího produktu o 8 %, automobilový průmysl v květnu zaznamenal propad o 50 % a pracující rodiny a firmy a další mají existenční problémy. To je současná situace. A odhad míry nezaměstnanosti v závěru roku je až 10 % ze současných 3,76 %. Chceme tedy oprávněně po vládě rozklad jednotlivých kapitol státního rozpočtu ministerstev s vyčíslením plánovaných výpadků v příjmech a plánovaných škrtech v jednotlivých programových výdajích.
Ani v ostatních segmentech vládou navrhovaného rozpočtu není zcela jasné, kam konkrétně peníze půjdou. Co přesně znamená zvýšení investic do materiálně technické základny státních kulturních zařízení o jednu miliardu? Nebo to bude jen na libovůli ministra, jak a komu přesně rozdá miliardu? To netušíme. Bude se investovat například do jejich energetické soběstačnosti, která by jim snížila náklady? Nebo se, jak je dnes u dotací obvyklé, a mluvím o kultuře, vymění například funkční střecha za novou, jen aby se peníze nějak utratily? Jmenovaný model zbytečných předražených rekonstrukcí, dámy a pánové, je skutečný fakt, jak se v posledních letech utrácejí například evropské dotace. ***