(14.50 hodin)
Poslankyně Olga Richterová: Já děkuji za slovo. Ráda se stanu samozřejmě zpravodajkou tohoto bodu. - Akorát ten hluk?
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám rozumím, paní poslankyně. Myslím, že počkáme, až se tady uklidní emoce a vášně. V podstatě máme čas. (Neklid v sále trvá.) Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jsme sami proti sobě, když se nedokážeme uklidnit. (Po chvíli:) Stále to není tak, jak bych si to představoval. (Pokus paní poslankyně o pokračování.) Ještě ne. (Po chvíli:) Tak prosím, máte slovo.
Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Děkuji i těm kolegům, kteří opustili sál, a nyní je zde klid. (Pobavení v sále.)
Já bych navázala na slova paní ministryně financí, která tady už bohužel není. Je tady jenom pan ministr vnitra, asi dostal úkol za celou vládu, děkuji mu za to. Paní ministryně financí zhruba o půl jedné dnes odpoledne řekla: Pomohlo se těm nejzranitelnějším. Řekla, že těm nejzranitelnějším vláda, jíž je členkou, pomohla. V tomto bodu my právě navrhujeme projednat situaci těch skupin občanů, kterým se pomoci nedostalo. Já za navrhovatele uvedu skupiny, které jsme takto identifikovali, na které jsme upozorňovali. Některé z nich asi umíte odhadnout. Jsou to lidé, kteří pracovali na dohody, a třikrát byl v této Sněmovně zamítnut návrh kompenzačního bonusu. Také se tady obšírně diskutovalo o těch živnostnících, kteří mají souběh s malým zaměstnaneckým úvazkem. O něco méně, ale také zde byli zmiňováni lidé v exekucích. A pak je ještě jedna skupina, o které se tady zatím nehovořilo, ale kde také nedospěla pomoc, ale pomoc jiného typu, a k tomu se dostanu.
Na úvod bych vás chtěla stručně seznámit s čísly, s rozsahem, o kterém se bavíme. Lidí v exekucích a insolvencích je v naší zemi zhruba 860 tisíc. Téměř milion osob v exekucích a insolvencích. Tito lidé často pracují v pozicích, které jsou nízkokvalifikované, a jsou výrazně ohroženi tím, že na ně dopadne nezaměstnanost. Předpokládáme, že zkrátka u této skupiny osob se krize naplno projeví teprve v příštích měsících.
Dále chci zmínit, že v této zemi je 420 tisíc lidí, téměř půl milionu, 420 tisíc lidí v invalidním důchodu. Z toho 170 tisíc lidí má tzv. první stupeň a 75 tisíc lidí druhý stupeň, to je téměř 250 tisíc lidí, čtvrt milionu lidí v invalidním důchodu, kteří, a to je to číslo, které vám chci říct, mají v průměru ten invalidní důchod buď ve výši 6 800 Kč, nebo 7 900 Kč. Za necelých 7 tisíc a necelých 8 tisíc se žije velice, velice těžko, takže to jsou také lidé, kteří si musí různě přivydělávat. Dále je dobré si uvědomit, že i lidé, kteří mají plný invalidní důchod, tak u nás nemusí mít žádnou částku, z které by se dalo přežít; protože jsou plně invalidní, můžou být takzvaně bez výplaty.
Shrnu to. Tyto skupiny lidí poměrně často pracují na dohody - na dohody o provedení práce, dohody o pracovní činnosti, a 220 tisíc dohod je oficiální číslo k březnu, z kterých se odvádělo pojistné. A ten hlavní apel, který bych na úvod tohoto bodu chtěla uvést, je, že připustíme-li, že část z těchto dohod měla souběh, že ti lidé měli dvě dohody najednou, tak je adekvátní odhadovat, že zhruba 150 tisíc dohodářů, kteří platili pojistné a z velké části byli koronakrizí postiženi, bylo necháno na holičkách.
A poslední číslo z tohoto úvodu, dávky mimořádné okamžité pomoci, které tato vláda zde nepřítomná, zastoupená tam k poslaneckým lavicím otočeným panem ministrem vnitra, tato vláda dávky mimořádné okamžité pomoci bere jako jediný nástroj pro tyto lidi, pokud se dostanou do velmi obtížné situace, a průměrná nejčastěji udělovaná výše dávky mimořádné okamžité pomoci je padesátikoruna až maximálně 3 tisíce. To je průměr zase z MPSV z čísel zveřejněných, myslím, minulý týden. Takže padesátikoruna až 3 tisíce, to je ta pomoc, na kterou jsou odkazováni lidé, kteří pracovali na dohodu a platili pojistné.
Tolik tedy na úvod ke skupinám, o kterých můžeme hovořit, a asi jste to očekávali. Já ještě zdůrazním, že stejně tak máme statisíce, a sice 600 tisíc živnostníků na hlavní pracovní poměr, 430 tisíc živnostníků na vedlejší, kteří jsou jaksi vedlejší živnostníci, a tyto osoby samostatně výdělečně činné mohou mít souběh s malým zaměstnaneckým úvazkem. Takže to jsou další lidé, kteří mají velký problém s tím, že i když byli postiženi, i když jim velice výrazně propadly příjmy, tak nedosáhnou na kompenzační bonus.
Poslední skupina, která vás, domnívám se, překvapí, jsou lidé, kteří mají rozhodovat o opatřeních na krajích, obcích, na různých úrovních samosprávy. Myslím teď, a možná je to nenapadlo, ale řada starostů a členů rad zůstala bez pomoci v oblasti informací, a to je poslední skupina, kterou bych ráda na úvod vyzdvihla, které by prospěla data pro vědce, šířeji přístupná data o průběhu epidemie pro vědeckou komunitu, protože tak by začaly vznikat nástroje pro fundovaná rozhodnutí samospráv.
Já dám příklad. Kdybyste měli podrobnější podklad jako starosta, jako hejtman, týkající se například toho, jak kde jsou lidé nakaženi a jak jezdí, jak využívají dopravní prostředky, tak se můžete rozhodovat, zda zavést - dám konkrétní příklad - samostatný autobus pro děti jezdící do školy, aby ten školní autobus odizoloval často bezpříznakové mladé lidi od seniorů využívajících pravidelný linkový autobus na cestu třeba do blízkého městečka k lékaři. Tento druh rozhodnutí, zda zavést extra autobus, zda omezit, anebo povolit místní akce, vyžaduje mít k dispozici podrobné informace. A pomohlo by, aby byla mnohem širší skupina odborníků, kteří by mohli obcím a samosprávám pomoci modelovat možný vývoj šíření epidemie a mohli by pomoci s tímto rozhodováním. Takže to je poslední skupina lidí, občanů, kteří měli na sobě velmi těžká rozhodnutí, a domnívám se, že jedním z poučení, které si můžeme vzít do budoucna, je, že právě jim by podrobnější a dostupnější informace také velmi ulehčily situaci.
Tolik za mě na úvod a ruším tu přihlášku. Nedošlo mi, že jsem měla možnost vystoupit takto. Děkuji.***