(11.20 hodin)
(pokračuje Havlíček)
A nezapomínejme ani na další formu nepřímé podpory, a to je propojování tuzemských subjektů, výrobců s potenciálními zákazníky z veřejné sféry. Kolem toho bylo hodně emocí. Faktem je to, že české firmy v oblasti zdravotnictví nebyly připraveny na tuto krizi. A teď to není výtka, to je prostě fakt, v průběhu krize celá řada firem se začala tzv. převlékat, tzn. začala budovat investiční linky, začala nabízet své produkty. To samo o sobě ale není jenom dostačující pro to, abychom je okamžitě zapojili do těch dodavatelsko-odběratelských vztahů. V rámci Ministerstva průmyslu a obchodu takto spolupracujeme nově se dvěma tisíci subjekty. Vytvořili jsme platformu, která se jmenuje Spojujeme Česko. Dáváme všechno dohromady, je na to speciální tým. Snažíme se podpořit ad 1 zdroje na to, aby dofinancovaly třeba výrobní linky, dofinancovaly nějaký rychlý vývoj, který potřebují, ale doslova a do písmene individuálně. Mimo jiné i s některými firmami, které zde už dneska byly zmíněny od pana ministra Vojtěcha, tak jsme je s nimi zařizovali, jejich certifikace, tzn. snažili jsme se upřednostňovat jejich produkty, aby prostě prošly zrychleným kolečkem v rámci Elektrotechnického zkušebního ústavu apod. Poté pochopitelně se mohou účastnit veřejných soutěží. I tam si stále musíme uvědomit to, že to není tak úplně triviální. Všichni víme to, že i když je firma česká, tak nemůžeme ji upřednostnit, musí splňovat nějaké nejenom kvalitativní, ale také cenové podmínky.
Nicméně, a to už přecházím k tomu dalšímu bodu, v rámci Správy hmotných rezerv jsme tento systém a mechanismus našli. Takže dostávám se už k poslednímu bodu, a to je další opatření toho charakteru, kdyby nedej bože nějaká další vlna přišla, jak jsme na to připraveni, a opět z toho ekonomického, případně technologického úhlu pohledu. První připravenost musí být v rovině materiálové, to znamená, aby byl dostatek ochranných pomůcek, roušek, respirátorů, hygienických obleků atd. Proto jsme rozhodli, schválili vládou, posílení Správy hmotných rezerv. Celkově jsme to vyčíslili na částku zaokrouhleno 4 mld. korun. A co je na tom zajímavé, nejde jenom o to, že jsme si tedy vyčíslili, co všechno tam budeme potřebovat, a jsou to skutečně respirátory, roušky v řádu jednotek až desítek milionů korun, ale současně jsme našli podle našeho názoru dobrý mechanismus, jak do tohoto režimu dostat i české firmy, protože i Správa hmotných rezerv musí postupovat v nějakém schváleném dohodnutém režimu, tzn. musí to vysoutěžit. Nicméně my jsme udělali to, že polovička z těch všech produktů, z těch 4 mld. půjde klasickým materiálem ve smyslu hotovým výrobkem a druhá půlka půjde pouze na materiálové bázi, zjednodušeně řečeno vytváříme rezervační systém, logicky nikoli u firem asijských, ale u firem českých, které jsou dostupné, a fakticky to znamená, že stát předfinancuje materiál a zásoby pro firmy, které následně ty produkty vyrobí a budou pro Správu hmotných rezerv. Zjednodušeně řečeno, Správa hmotných rezerv si bude držet nehotové výrobky u tuzemských firem, které je následně budou v případě potřeby a krize dodávat. Myslíme si, že to je zaprvé docela revoluční krok, moderní způsob řízení Správy hmotných rezerv, a současně se toho budou moci v daleko větší míře zúčastnit české firmy.
Druhým nezbytným krokem pro připravenost je technologická připravenost. Já zde nebudu hovořit teď o chytré karanténě 1.0, 2.0, jakkoli je to klíčový a důležitý nástroj, ale věřím, že se shodneme na tom, že přesně touto cestou, technologickou cestou, která v důsledku zabezpečí to, že v případě problému, v případě krize se nebude izolovat celá republika, ale odizolují se jednotlivé ať už regiony, nebo obchody, nebo třeba i rodiny atd. tak přesně těmito nástroji musíme jít, tyto musíme využívat s tím, že pochopitelně to bude stát další zdroje. A není to jenom otázka financí, je to otázka organizace a je to samozřejmě otázka připravenosti té technologie. Čili na to musíme být připraveni a to je to, do čeho teď investujeme další a další zdroje.
A poslední, k čemu je třeba rovněž přihlédnout, a je zde vidět ten význam právě třeba v těchto situacích, je vyšší míra digitalizace státní správy. Ale tím teď nemyslím tu, o které se běžně diskutuje a kterou zde několik vlád se pokoušelo více či méně úspěšně dostávat do nějaké podoby. Myslím si, že tou cestou, kterou jdeme v digitalizaci státní správy, že je cesta správná, že vládní zmocněnec Dzurilla v tom udělal kus práce. Přesto tady vidíme jednu věc, že stát nebyl a není připraven na to, aby byl schopen on-line a okamžitě přijímat a rozdistribuovávat řádově statisíce, ne-li miliony případů. Zjednodušeně řečeno, v současné době se zejména na tři resorty, což je Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo financí, navalují statisíce až miliony různých žádostí. To znamená, vyřizují se jednotlivé programy. Nejenom že ty žádosti nechodí všechny elektronickou cestou, chodí velmi často papírovou cestou, manuální cestou, ale pochopitelně i ten stát nebyl připraven na to, aby informačními systémy dokázal v takovém množství a v takové rychlosti všechno okamžitě vyhodnocovat, správně konfirmovat, potvrzovat a v okamžitém čase ty zdroje vyplácet.
Projevuje se samozřejmě to, že programy, které jsou jednoduché, typu třeba Pětadvacítky, se mohou realizovat okamžitě tam, kde je třeba určitá míra kontroly, ať už je to ošetřovné, kde je to menší míra kontroly, nebo větší míra třeba v programu Antivirus, tak pochopitelně se toto může chvíli zdržovat. A na to je třeba připravit nový systém. To není otázkou nešikovnosti těch resortů, je to dáno kapacitou technologickou a pochopitelně informačním systémem, který na toto nikdy nebyl stavěn, máme-li to rychle dělat. Čili pokud se chceme tohoto v budoucnosti vyvarovat, jakkoliv nechceme přivolávat žádné krize, tak toto jsou oblasti, na které je nezbytně nutné být připraven, a poté dojdeme k tomu, že nejenom můžeme se chovat lokálně k té krizi, nikoliv na bázi celé ekonomiky, ale současně všechno bude fungovat ještě rychleji, než je třeba dnes.
Děkuji za pozornost a přeji hezký den.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane místopředsedo. Jsou tu ještě dvě přihlášky s přednostním právem. Nejprve vystoupí pan předseda Marian Jurečka a poté pan předseda Kováčik. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně, kolegové, já mám k tomuto jednání této mimořádné schůze a k navrženým bodům několik důležitých poznámek. A musím říci, že když jsem tady poslouchal vystoupení např. pana ministra zdravotnictví, tak jsem měl pocit, že jsem v těch prvních dnech a týdnech měsíce března žil asi v jiném státě a spolu se mnou tisíce pracovníků v sociálních a zdravotních službách. Protože on to tady prezentoval, jako kdyby všichni od počátku covidové pandemie měli dostatek všech ochranných zdravotních pomůcek a všechno bylo zalité sluncem, ale realita byla jiná. Byla jiná ještě počátkem dubna, kdy se tady ještě dořešovaly otázky zabezpečení pracovníků v sociálních službách, v terénních sociálních službách, kdy se řešila vůbec určitá pravidla pro to, jakým způsobem v těchto zařízeních fungovat. Dokonce tady docházelo k nonsensům, kdy se pacienti, kteří byli pozitivní covidem, vraceli do těch zařízení bez nějakých speciálních režimů atd.
Byl bych velmi rád, aby k tomu bodu číslo 1, který zní Vyhodnocení průběhu první vlny pandemie koronaviru na území České republiky a opatření k prevenci druhé vlny, kdyby k tomu vláda zpracovala materiál. Slyšet tady vystoupení, která tady říkají jednotliví ministři - já je chápu, rozumím tomu, oni se snaží odprezentovat maximální nasazení, které oni a jejich kolegové a tisíce lidí v terénu odváděli, a za to dobré, co se podařilo, jim chci poděkovat. Nebylo to jednoduché a nezávidím nikomu, kdo byl v těchto týdnech, měsících členy vlády a ve vedení resortů na úrovni náměstků apod. Tomu rozumím. Ale velmi bych byl rád, aby tady byl opravdu otevřený kritický materiál, který bez potřeby píárově lakovat věci narůžovo by popsal, jak se ty věci odehrávaly. Aby to byla analýza, u které si otevřeně řekneme: tady se nám ty věci nepovedly.
Protože jestli tady třeba i férově pan ministr vnitra Hamáček řekl, že on 2. března navrhoval na vládě, aby vláda vyhlásila nouzový stav, aby začal už od 2. března jednat centrální krizový štáb, tak je logické si říct, to asi byl moment, kdy se špatně rozhodlo, a to, co tehdy premiér udělal, že odložil o více než dva týdny centrální krizové řízení, bylo špatné rozhodnutí. A těch momentů bychom našli celou řadu. Celou řadu bychom našli také v otázkách právě zásobování ochrannými zdravotními pomůckami. A nejenom já, ale i lidé, kteří pracovali v první linii, občané, by velmi rádi chtěli slyšet, jak by to případně bylo v budoucnu. Budou tady opět dvě ministerstva, která budou zásobovat Českou republiku ochrannými zdravotními pomůckami, anebo už jsme se poučili? A bude tady jedno ministerstvo, které bude mít pravomoce a bude mít zodpovědnost a bude řešit logistiku jednotně, abychom tady nečetli dohady ministrů někdy před půlnocí na Twitteru, kdo koho kdy zítra bude zásobovat a kdo kam pojede? Byl bych také velmi rád, abychom dokázali v tomto materiálu reflektovat i zpětnou vazbu od právě lidí, kteří v té první linii byli, ať už to byli lidé v rámci záchranné služby, lidé pracující ve zdravotních službách, v nemocnicích, v sociálních službách atd.
Takže se velmi přimlouvám za to a budu o to i písemně žádat pana premiéra a vládu, aby takovýto souhrnný materiál, který udělá analýzu dosavadního průběhu a především řekne, v čem byla ta kritická místa, kde jsme mohli postupovat lépe, a vzejdou z toho doporučení pro případnou budoucnost, kterou si nikdo nepřejeme, ale která může přijít. Byl bych také rád, aby v tom také zaznělo, v tom materiálu, jestli se budou aktualizovat pandemické a krizové plány v rámci České republiky a působnosti jednotlivých ministerstev. Jestli tedy z toho vzejdeme podstatně lépe připraveni na tu druhou vlnu. ***